I. Obecná část
1. Popis obsahu návrhu právního předpisu s uvedením důvodů, které k jeho předložení vedou, a shrnutí základních zásad a nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí.
Návrh vyhlášky reaguje na novelu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a to zákon č. 38/2025 Sb. Tento zákon s účinností od 1. července 2026 doplňuje do § 35 písm. p) zákona o sociálních službách novou volitelnou základní činnost pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví , určenou pro dva druhy sociálních služeb, a to pro pečovatelskou službu (§ 40) a služby osobní asistence (§ 39). Současně je však v v § 35 odst. 3 zákona o sociálních službách stanoveno, že poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni vždy zajistit všechny základní činnosti s výjimkou činnosti uvedené v § 35 odst. 1 písm. p). Zákon tak u této nové základní činnosti výslovně zakládá odlišný režim oproti ostatním základním činnostem, spočívající v tom, že její zajišťování není součástí zákonné povinnosti poskytovatelů sociálních služeb vůči uživatelům, ale závisí na rozhodnutí poskytovatele.
Vzhledem k tomu, že zákon o sociálních službách předpokládá, že rozsah úkonů poskytovaných v rámci základních činností stanoví prováděcí právní předpis, je cílem navrhované vyhlášky vymezit rozsah úkonů poskytovaných v rámci základní činnosti podle § 35 odst. 1 písm. p), a vytvořit tak jednotný rámec pro její případné zajišťování v praxi.
Zákon o sociálních službách ve znění uvedené novely dále stanoví jako podmínku pro výkon nové základní činnosti podle § 35 odst. 1 písm. p) absolvování specializovaného kurzu. Návrh vyhlášky tudíž naplňuje též zmocnění uvedené v § 116 odst. 6 zákona o sociálních službách, kdy stanovuje obsah a rozsah specializovaného kurzu pro výkon činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví. Účelem specializovaného kurzu je zajistit, aby pracovníci v sociálních službách vykonávali tyto úkony odborně a bezpečně v rozsahu vymezeném právními předpisy; absolvování tohoto kurzu nezakládá oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách.
V návaznosti na tyto změny návrh vyhlášky zpřesňuje a doplňuje vymezení některých dosavadních základních činností sociálních služeb. Cílem této úpravy je jednoznačně určit, které činnosti nejsou součástí základní činnosti podle § 35 odst. 1 písm. p), a zůstávají tak nadále součástí výkonu práce pracovníků v sociálních službách se základní kvalifikací. Zpřesnění směřuje k odstranění výkladových nejasností a rozdílné aplikační praxe dosavadního znění základních činností v oblasti péče o vlastní osobu a pomoci s hygienou, tedy k jasnému oddělení úkonů vykonávaných v rámci jednotlivých základních činností.
Pro aplikační praxi bude zpracován metodický výklad pro poskytovatele sociálních služeb, dále bude upraven metodický dokument pro vzdělávací instituce – Průvodce k podávání žádostí o akreditaci vzdělávacích programů (AKRIS) a současně bude připraven stručný výkladový rámec pro registrační a kontrolní orgány, zejména k posuzování popisu realizace služby a personálního zajištění výkonu nové volitelné činnosti.
a) Vymezení činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví a její hranice
Hlavním účelem návrhu vyhlášky je vymezit obsah, rozsah a podmínky výkonu činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví, odstranit dosavadní interpretační nejasnosti a zvýšit právní jistotu poskytovatelů sociálních služeb (dále jen „poskytovatelů“), jejich zaměstnanců i osob, kterým jsou sociální služby poskytovány.
Ačkoli návrh vyhlášky vymezuje jednotlivé úkony poměrně široce, jejich skutečný obsah je omezen zákonnou hranicí (§ 35 odst. 1 písm. p) zákona o sociálních službách), která vylučuje úkony, které jsou zdravotní službou podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. Návrh vyhlášky tak respektuje vymezení působnosti sociálních služeb a nevytváří předpoklady pro výkon zdravotnických činností mimo rámec právní úpravy zdravotních služeb, přičemž současně umožňuje poskytování běžné podpory a praktické uživatelské asistence v situacích, kdy je tato podpora v praxi sociálních služeb dlouhodobě potřebná, a o kterou je v terénní praxi dlouhodobě vysoký zájem.
Návrh vyhlášky stanoví tyto úkony, které lze v rámci základní činnosti pomoci s běžnými úkony péče o zdraví poskytovat:
- pomoc při užití humánního léčivého přípravku bez porušení integrity kůže,
- pomoc při vypuštění sběrného sáčku u vývodu z močového měchýře nebo tlustého střeva,
- pomoc při výměně sběrného sáčku u vývodu z tlustého střeva,
Pomocí při zvládání běžných úkonů péče o zdraví se rozumí praktická uživatelská asistence , která klientovi umožní či usnadní provedení uvedených úkonů spojených s péčí o vlastní zdraví. Jde o úkony, které by za běžných okolností prováděl sám, avšak vzhledem ke zdravotnímu stavu, věku či jinému omezení potřebuje částečnou podporu jiné osoby. Součástí těchto úkonů není posuzování zdravotního stavu ani stanovení léčebných postupů, jejich obsah omezen na podpůrnou roli pracovníka v sociálních službách.
b) Podmínky poskytování pomoci při zvládání běžných úkonů péče o zdraví a její smluvní rámec
Podmínkou poskytování této činnosti je existence písemné smlouvy o poskytování sociální služby. Smlouva musí obsahovat náležitosti stanovené zákonem o sociálních službách, zejména vymezení druhu, rozsahu, místa a času poskytování služby, a současně musí splňovat obecné požadavky na právní jednání podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Subsidiárně se na ni použijí též ustanovení § 2636 a násl. občanského zákoníku, a to vzhledem k povaze poskytovaných činností.
Smlouvu o sociálních službách, pokud jde o pečovatelské služby a osobní asistenci, může za klienta uzavírat nejen jeho opatrovník, ale i zástupce z členů domácnosti. Tato možnost vyplývá obecně z oprávnění zástupce z členů domácnosti, který může zastupovat člověka v obvyklých záležitostech dle životních poměrů zastoupeného, a z možného rozsahu rozhodování zástupce z členů domácnosti o zdraví. Podle § 52 občanského zákoníku totiž není zástupce z členů domácnosti oprávněn udělit souhlas k zásahu do duševní nebo tělesné integrity člověka s trvalými následky. Vzhledem k tomu, že ani úkony doplňované touto vyhláškou nebudou způsobovat takto závažné zásahy, je možné, aby o jejich využívání rozhodl i tento zástupce.
Kromě uzavření smlouvy musí trvat souhlas klienta jeho zákonného zástupce, opatrovníka nebo jiné osoby oprávněné klienta zastupovat podle občanského zákoníku (tedy i zástupce z členů domácnosti) v době provádění úkonu při zvládání běžných úkonů péče o zdraví; tento souhlas může mít podobu souhlasu verbálního i neverbálního.
Pomoc je realizována s aktivní účastí klienta; přičemž aktivní účast je chápána jako součinnost klienta v rozsahu odpovídajícím jeho věku, rozumové a volní vyspělosti, zdravotnímu stavu a individuálním schopnostem. Aktivní účast zahrnuje i jiné obvyklé formy projevu vůle a spolupráce, které jsou v praxi sociálních služeb běžné. Rozsah poskytované pomoci se vždy sjednává individuálně s respektem na schopnosti, limity, potřeby a preference klienta a při respektování jeho autonomie a zásady dobrovolnosti poskytování sociálních služeb.
Součástí této činnosti je rovněž vedení záznamů, které představují zpracování zvláštních kategorií osobních údajů a musí být vedeny v souladu s GDPR.
c) Pomoc při užívání humánních léčivých přípravků bez porušení integrity kůže
Pomoc při užívání humánních léčivých přípravků se omezuje na praktickou uživatelskou asistenci klientovi při jejich užití, nezahrnuje tak činnosti, které jsou vyhrazeny zdravotnickým pracovníkům. Tato pomoc nepředstavuje poskytování zdravotních služeb a nesmí zasahovat do odborného vedení léčby.
Pracovník v sociálních službách proto neprovádí zejména:
- přípravu, míchání nebo odborné dávkování humánních léčivých přípravků,
- jejich podávání způsobem nebo v rozsahu, který je zdravotní službou,
- odborné posouzení zdravotního stavu, nebo
- rozhodování o změnách léčebného režimu nebo kombinaci léčivých přípravků či jiného nastavování léčebných režimů.
Pomoc při užívání humánních léčivých přípravků je omezena na neinvazivní způsoby užití, při nichž nedochází k porušení integrity kůže ani jiných tělesných tkání. Jedná se zejména o asistenci při užití léčivých přípravků
- ústy,
- nanášením na kůži,
- aplikací do očí, uší nebo nosu,
- aplikací do tělních otvorů, při níž nedochází k porušení integrity těla,
- případně jiným obdobným způsobem, který nevyžaduje odborný zdravotnický zásah.
Vymezení pomoci při užívání humánních léčivých přípravků je stanoveno v obecné rovině tak, aby bylo využitelné v různých situacích aplikační praxe; jeho konkrétní uplatnění bude dále metodicky rozvíjeno v rámci spolupráce Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví.
Profesionální příprava individuálních dávek humánních léčivých přípravků, které byly vydány lékárnou, není v českém právu upravena a nelze ji převádět na sociální služby, neboť má odborný zdravotnický charakter. Z vývoje jednání ministerstva s Ministerstvem zdravotnictví vyplývá, že profesionální přípravu a zabezpečení individuálních dávek humánních léčivých přípravků (zejména farmaceutem nebo farmaceutickým asistentem v rámci lékárenské péče, popřípadě všeobecnou nebo praktickou sestrou v rámci domácí nebo ambulantní primární péče) je účelné do budoucna legislativně upravit. Taková úprava dále zvýší bezpečnost a dostupnost pomoci s užíváním humánních léčivých přípravků v sociálních službách. Tyto změny však přesahují rámec této vyhlášky a vyžadují změny zejména úpravu v zákoně o léčivech a s tím spojené nastavení mechanismů úhrady z veřejného zdravotního pojištění, které lze podle návrhu výhledu legislativních prací vlády na roky 2028 – 2031 předpokládat nejdříve v roce 2028.
Do doby legislativní změny se pomoc v sociálních službách omezuje výhradně na praktickou uživatelskou asistenci při užívání humánního léčivého přípravku, a to na základě souhlasu a spolupráce klienta.
d) Pomoc při vypuštění sběrného sáčku u vývodu z močového měchýře nebo tlustého střeva
Pomoc při vypuštění sběrného sáčku u vývodu z močového měchýře nebo tlustého střeva představuje praktickou asistenci při běžném a rutinním úkonu souvisejícím s manipulací s vně umístěným sběrným sáčkem jako zdravotnickou pomůckou, nikoli o zásah do těla klienta ani o ošetřování samotného vývodu.
Tato pomoc zahrnuje zejména otevření výpusti sběrného sáčku, vypuštění jeho obsahu do toalety nebo jiné k tomu určené nádoby, základní vnější hygienu výpusti a opětovné bezpečné uzavření sběrného systému, případně kontrolu jeho těsnosti. Úkon je prováděn bez porušení integrity těla, bez zásahu do stomie, bez manipulace s nosnou destičkou sáčku na kůži a bez odborného posuzování zdravotního stavu klienta.
V případě vývodu z močového měchýře jde o běžný denní úkon spojený s kontinuálním odtokem moči, který je standardně součástí soběstačných činností klienta nebo péče poskytované laikem. U vývodu z tlustého střeva se jedná o vypuštění obsahu výpustného stomického sáčku, který je k tomuto účelu konstrukčně určen.
Tato činnost nezahrnuje výměnu stomické podložky nebo základny, ošetřování kůže v okolí vývodu, řešení komplikací (např. iritace, krvácení, známky infekce), hodnocení stavu stomie ani jiné zásahy do systému; tyto činnosti mají odborný zdravotnický charakter a spadají do kompetence zdravotnických pracovníků.
V případě zjištění skutečností, které mohou naznačovat vznik zdravotní komplikace, změnu stavu vývodu a kůže v jeho okolí, případně při jiných neobvyklých okolnostech, je pracovník v sociálních službách povinen postupovat v souladu s individuálním plánem a sjednanými postupy poskytované služby, zejména informovat klienta, jeho zákonného zástupce, člena domácnosti nebo jiné určené osoby a bez zbytečného odkladu iniciovat zajištění odborného zdravotního posouzení nebo ošetření zdravotnickým pracovníkem.
Pomoc při vypuštění sběrného sáčku je poskytována na základě souhlasu klienta (popřípadě osoby oprávněné klienta zastupovat) jako praktická asistence respektující jeho důstojnost, soukromí a individuální míru soběstačnosti. Nezakládá poskytování zdravotní péče ve smyslu zákona o zdravotních službách, neboť nenaplňuje její znaky, zejména neobsahuje odborný léčebný nebo ošetřovatelský zásah ani odpovědnost za zdravotní stav klienta.
e) Pomoc při výměně sběrného sáčku u vývodu z tlustého střeva
Pomoc při výměně sběrného sáčku u vývodu z tlustého střeva zahrnuje praktickou asistenci při sejmutí použitého sběrného sáčku a nasazení nového sběrného sáčku, a to výhradně v rozsahu manipulace s vně umístěnou částí stomického systému. Jedná se o obsluhu zdravotnické pomůcky v její uživatelské části, nikoli o zásah do stomie, nebo do upevňovacího systému pomůcky.
Tato činnost je omezena na situace, kdy výměna sběrného sáčku nevyžaduje porušení integrity kůže, ošetření kůže v okolí vývodu, odstranění nebo výměnu základny či podložky stomického systému ani jiné odborné zdravotnické úkony. Pomoc nezahrnuje například dezinfekci kůže, aplikaci ochranných nebo léčivých přípravků, řešení úniku obsahu, změn vzhledu vývodu ani jiné zásahy spojené s hodnocením zdravotního stavu.
Činnosti spočívající ve výměně základny nebo podložky stomického systému, ošetřování kůže v okolí vývodu, řešení kožních komplikací, iritací, krvácení nebo jiných změn stavu stomie mají odborný zdravotnický charakter a patří do kompetence zdravotnického pracovníka.
V případě, že při výměně sběrného sáčku pracovník v sociálních službách zjistí nebo má podezření na změnu stavu vývodu, kůže v jeho okolí vývodu nebo jiné komplikace, je povinen postupovat v souladu s individuálním plánem a sjednanými postupy poskytované sociální služby, zejména informovat klienta, jeho zákonného zástupce nebo rodinné příslušníky a bez zbytečného odkladu iniciovat zajištění odborného zdravotního posouzení nebo ošetření zdravotnickým pracovníkem.
Pomoc při výměně sběrného sáčku je poskytována na základě souhlasu klienta (popřípadě osoby oprávněné klienta zastupovat) a probíhá jako praktická asistence respektující důstojnost, soukromí a individuální míru soběstačnosti klienta. Nezakládá poskytování zdravotní služby ve smyslu zákona o zdravotních službách.
f) Zpřesnění a rozšíření stávajících základních činností
Dále se zpřesňují a rozšiřuje okruh úkonů v rámci stávajících činností sociálních služeb. Důvodem je potřeba reagovat na nově zavedenou činnost pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví , aby bylo zřejmé, které úkony nejsou její součástí, avšak v rámci poskytování sociálních služeb se provádějí.
Toto zpřesnění se týká všech vhodných druhů sociálních služeb bez ohledu na formu jejich poskytování (terénní, ambulantní či pobytovou) a má plošný dopad na činnost poskytovatelů sociálních služeb.
Impulzem pro tuto úpravu byla příprava a projednávání nové základní činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví a potřeba právní jistoty v nastavení hranice mezi jednotlivými činnostmi a také mezi činnostmi poskytovanými v rámci sociální péče a v rámci zdravotní péče. V průběhu přípravy vymezení nové základní činnosti se jednoznačně ukázalo, že v aplikační praxi dlouhodobě existují rozdílné výklady a nejednotné pojetí jednotlivých úkonů spadajících do stávajících základních činností, a to mezi poskytovateli sociálních služeb, kraji i kontrolními orgány. Tyto rozdíly potvrdily rovněž připomínky uplatněné v rámci meziresortního připomínkového řízení.
Stávající právní úprava obsažená ve vyhlášce vymezuje základní činnosti sociálních služeb již od 1. července 2007, přičemž jejich věcný rozsah se od té doby nezměnil. Za téměř dvacet let její účinnosti se však významně proměnily potřeby osob využívajících sociální služby, míra jejich závislosti, způsob jejich života i běžných denních činností a potřeb i komplexnost funkčních omezení, stejně jako profesní role pracovníků v sociálních službách, jejich odpovědnost a očekávání kladená na jejich práci.
Navrhované zpřesnění stávajících základních činností reaguje na tento vývoj a současně vytváří jasnou hranici mezi úkony, které jsou součástí stávajících základních činností sociálních služeb, a úkony, které náleží do nově zavedené základní činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví nebo do oblasti zdravotních služeb. Cílem změn je odstranit výkladové nejasnosti, sjednotit aplikační praxi v rámci systému sociálních služeb a posílit právní jistotu poskytovatelů sociálních služeb, jejich zaměstnanců i osob, kterým jsou sociální služby poskytovány.
K přípravě vyhlášky byla zřízena pracovní skupina, která se podrobně zabývala hranicí mezi sociální a zdravotní péčí a diskutovala vhodný a bezpečný rozsah zákonem zavedeného pojmu pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví, jakož i rozsahem a obsahem potřebného vzdělávání. Na základě návazných písemných vyjádření Ministerstva zdravotnictví bylo potvrzeno, že uvedené úkony mají charakter běžné praktické uživatelské pomoci, nejsou zdravotní péčí a odpovídají rozsahu základních činností podle § 35 zákona o sociálních službách. Předkladatel proto zvolil cestu zpřesnění ustanovení , která upravují činnosti vykonávané pracovníky v sociálních službách se stávající kvalifikac í, bez nových právních požadavků na odbornou přípravu.
Konečný návrh vychází z odborné diskuse s poskytovateli, a z konsensu mezi ministerstvem a Ministerstvem zdravotnictví.
Jde o tyto činnosti:
1) Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu:
i. Pomoc s užitím doplňku stravy a potravin pro zvláštní lékařské účely podaných ústy
Doplněním úkonu se sjednocuje praxe a odstraňují výkladové nejasnosti. Tento úkon se doplňuje do těch druhů sociálních služeb, jejich součástí je pomoc a podpora při podávání jídla a pití. Jeho součástí není volba ani doporučování vhodných doplňků stravy nebo potravin pro zvláštní lékařské účely.
ii. Pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, popřípadě za použití speciální pomůcky
V souladu s praxí se zpřesňuje dosavadní úkon pomoc při oblékání a svlékání.
iii. Pomoc s použitím neinvazivního zdravotnického prostředku sloužícího k podpoře pohybu nebo funkce končetiny
Doplněním úkonu se sjednocuje se praxe a odstraňují výkladové nejasnosti. Součástí úkonu není doporučení vhodného zdravotnického prostředku ani řešení komplikací při jeho použití.
iv. Pomoc s použitím kompenzační pomůcky nezbytné pro běžné denní činnosti
Doplněním úkonu se sjednocuje se praxe a odstraňují výkladové nejasnosti. Součástí úkonu není doporučení vhodné kompenzační pomůcky, řešení komplikací při jejím použití ani taková pomoc s použitím kompenzační pomůcky, která by měla charakter zdravotní péče.
v. Orientační sledování základních tělesných projevů běžně vnímatelných nebo zjistitelných neinvazivním způsobem a fyziologických funkcí
Toto sledování nepředstavuje odborné posuzování zdravotního stavu, diagnostiku ani rozhodování o léčbě, ale slouží k zaznamenání běžných funkčních projevů a k včasnému rozpoznání situací, kdy je vhodné iniciovat spolupráci se zdravotnickými pracovníky.
vi. Pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík a pomoc při vstávání, uléhání, posazování, změně, úpravě a zajištění pohodlné a bezpečné polohy
Dosavadní úkony „pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík“ a „pomoc při vstávání, uléhání, posazování“ se významově zpřesňují a sjednocují ve všech relevantních druzích sociálních služeb. Tento úkon nezahrnuje polohování, které je součástí ošetřovatelské nebo rehabilitační zdravotní péče.
2) Pomoc při osobní hygieně:
i. Péče o pokožku, u níž nebyla porušena integrita kůže
Úkon pomoc při úkonech osobní hygieny se zpřesňuje tak, aby bylo zřejmé, že jeho součástí je i péče o pokožku, za předpokladu, že není porušena její integrita.
ii. Pomoc při základní péči o vlasy a nehty
Tento úkon již součástí většiny druhů služeb je, doplňuje se do těch typů služeb, kde rozdíl není věcně odůvodněný.
iii. Pomoc při ošetření drobných porušení integrity kůže, která nejsou komplikovaná ani chronického charakteru
Odstraňují se výkladové nejasnosti a sjednocuje se současná praxe, tak, aby bylo zřejmé, že drobné ranky, oděrky apod., může ošetřit i pracovník v sociálních službách, avšak jen v případě, že taková poranění nejsou komplikovaná ani chronického charakteru – taková činnost je již zdravotní péčí. Omezení na drobná porušení integrity kůže nijak nemění povinnost pracovníka v sociálních službách poskytnout laickou první pomoc i při větších poraněních a zejména zajistit odpovídající zdravotní péči podle závažnosti poranění.
iv. Pomoc a podpora při fyziologickém vyprazdňování a s tím související hygienou
Upravuje se zastaralé vymezení pomoci při použití WC na širší a realitě odpovídající vymezení pomoci v oblasti vyprazdňování a s ním související hygienou. Toto vymezení zahrnuje podporu kontinence a preventivní návykové postupy, pomoc s vyprazdňováním za použití mobilních pomůcek a pomoc při použití inkontinenčních pomůcek.
v. Pomoc při vypuštění sběrného sáčku při zavedené cévce z močového měchýře
Rozlišuje se pomoc při vypuštění sběrného sáčku u katetrizace močového měchýře, která je součástí pomoci při osobní hygieně a může být prováděna pracovníkem bez specializovaného kurzu, a pomoc při vypuštění sběrného sáčku u vývodu z močového měchýře (urostomie), která je vzhledem k většímu riziku komplikací součástí pomoci při zvládání běžných úkonů péče o zdraví.
Úkon představuje praktickou asistenci při technické obsluze již zavedeného močového katétru. Pomoc se omezuje na vypuštěním ventilu sběrného sáčku, aniž by docházelo k zásahům, které by měly charakter zdravotní péče. Pracovník tedy nehodnotí stav katétru nebo jeho okolí, zavedený katétr neproplachuje ani jinak neošetřuje.
Navrhovaná úprava stávajících základních činností nevyžaduje zásah do rozsahu ani rámcového obsahu kvalifikačního kurzu pro pracovníky v sociálních službách, neboť vymezené činnosti mají asistenční povahu a tematicky již spadají do oblastí, které jsou v kvalifikačním kurzu obsaženy (zejména osobní hygiena, péče o nemocné, bezpečná manipulace a podpora soběstačnosti). Bude však aktualizován metodický dokument Průvodce k podávání žádostí o akreditaci vzdělávacích programů v informačním systému AKRIS, aby vzdělavatelé mohli tyto zpřesněné a rozšířené činnosti přiměřeně promítnout do obsahu uvedených témat kvalifikačního kurzu.
Současně je u stávajících pracovníků počítáno s možností prohloubení kvalifikace v rámci dalšího vzdělávání v cílených kurzech zaměřených na tyto dovednosti a související teoretické znalosti, zejména u pracovníků, kteří tyto činnosti v současné době nevykonávají nebo si v nich nejsou jistí.
Navržené řešení tak zachovává flexibilitu systému, respektuje rozdílnou praxi v regionech a neukládá plošné nové vzdělávací povinnosti tam, kde jsou činnosti již fakticky a bezpečně vykonávány.
g) Reakce na potřeby praxe a subsidiarita sociálních služeb
Návrh vyhlášky reaguje na dlouhodobou potřebu klientů i pečujících osob zajistit úkony, které jsou při poskytování péče v domácnosti klienta nezbytné, jejichž povaha však nebyla jednoznačně určena jako zdravotní nebo sociální nebo které nejsou v praxi v potřebné míře zajišťovány (hrazeny) jako zdravotní služba. Dosavadní nejednoznačnost vedla k regionálním rozdílům, nejistotě poskytovatelů i k situacím, kdy klient nemohl setrvat doma pouze z důvodu absence dílčí pomoci s péčí o své zdravotní potřeby.
Úprava významně posiluje subsidiaritu sociálních služeb v souladu s článkem 19 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Umožněním poskytování vybraných úkonů péče o zdraví v terénu se podporuje setrvání osob ve vlastní domácnosti a snižuje tlak na pobytové (sociální) a lůžkové (zdravotní) služby. Současně se předchází situacím, kdy byl klient nucen přecházet do pobytové služby nikoli z důvodu skutečné potřeby či osobní preference, ale pouze pro nemožnost zajistit konkrétní pomoc v domácím prostředí.
Návrh vyhlášky neupravuje poskytování zdravotní péče; komplementárně zajišťuje běžnou pomoc v domácnosti klienta tak, aby osoby mohly setrvat ve svém přirozeném prostředí, aniž by byla neúměrně zatěžována pobytová či lůžková péče. Zajištění zdravotních služeb – zejména předepisování a indikace humánních léčivých přípravků nebo poskytování domácí (ošetřovatelské) péče – zůstává beze změny v odpovědnosti zdravotnických pracovníků.
Nová právní úprava tak reaguje na dlouhodobé potřeby klientů i pečujících a posiluje kapacitu terénních sociálních služeb poskytovaných v přirozeném prostředí klienta tak, aby mohly efektivně naplňovat své poslání.
h) Úhrada
Za nově zaváděnou volitelnou činnost pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví se u osobní asistence a pečovatelské služby uplatní úhrada stejným způsobem a ve stejné výši jako za ostatní základní činnosti sociálních služeb. Úhrada se stanovuje podle stejných principů jako u ostatních úkonů poskytovaných v rámci základních činností osobní asistence a pečovatelské služby, přičemž její výše odpovídá skutečně spotřebovanému času nezbytnému k provedení úkonu. Tím je zajištěno, že pomoc bude poskytována za předvídatelných a transparentních ekonomických podmínek a že poskytovatelé budou moci promítnout náklady spojené s výkonem této činnosti do sjednávané úhrady, aniž by docházelo k navyšování finančního zatížení nad rámec stanovený právním předpisem.
i) Specializovaný kurz
Zákon o sociálních službách, ve znění novely č. 38/2025 Sb., zavádí specializovaný kurz pro výkon činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví a zmocňuje ministerstvo k vymezení obsahu a rozsahu tohoto kurzu prováděcím právním předpisem.
Specializovaný kurz je jednou z podmínek způsobilosti pro výkon nově zavádění činnosti pomoci s běžnými úkony péče o zdraví u pečovatelské služby (§ 40) a osobní asistence (§ 39). Zákon o sociálních službách pro výkon této činnosti stanovuje kumulativní splnění těchto podmínek:
- střední vzdělání s maturitní zkouškou,
- absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu pro pracovníky v sociálních službách, a
- absolvování akreditovaného specializovaného kurzu; činnost nelze zahájit před splněním všech těchto podmínek.
Výjimku z povinnosti absolvovat akreditovaný kvalifikační kurz zákon o sociálních službách stanoví pro osoby, které získaly:
- způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel podle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů,
- odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka podle § 110 zákona o sociálních službách,
- střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem (příloha č. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb. v dosavadním znění).
Výjimku z povinnosti absolvovat akreditovaný specializační kurz zákon o sociálních službách stanoví pro osoby, které získaly:
- způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v šeobecné sestry, dětské sestry, porodní asistentky nebo zdravotnického záchranáře podle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů, nebo
- způsobilost k výkonu zdravotnického povolání lékaře podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (nikoli tedy zubního lékaře).
Návrh vyhlášky na základě zákonného zmocnění stanovuje obsah a rozsah specializovaného kurzu a doplňuje stávající kvalifikační přípravu o oblasti nezbytné pro bezpečné a odborně správné poskytování činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví. Vyhláška vymezuje teoretickou i praktickou část kurzu v takovém rozsahu, aby byly zajištěny jednotné minimální standardy vzdělání a bezpečná praxe při poskytování této činnosti. Rozsah kurzu byl stanoven na 48 hodin, časová dotace pokrývá potřebná témata a praxi. Absolvováním kurzu zároveň pracovník splní průběžné vzdělávání určené zákonem o sociálních službách.
2. Zhodnocení platného právního stavu
Dosavadní absence výslovné úpravy pomoci v oblasti péče o zdraví, která není zdravotní péčí, vedla v praxi k nejednotným postupům a interpretačním i faktickým potížím. Poskytovatelé se z obavy z překročení kompetencí často vyhýbali i úkonům, které svou povahou zdravotní péčí nejsou, nebo naopak vykládali znění vyhlášky příliš široce a prováděli úkony mající charakter zdravotní péče, čímž docházelo k porušování právních předpisů i k ohrožení bezpečného výkonu sociálních služeb. Tento stav způsoboval nerovnost v dostupnosti a obsahu sociálních služeb mezi regiony a vedl rovněž k případům zbytečného přechodu klientů do pobytových služeb pouze z důvodu dílčí potřeby, kterou terénní služby v dosavadním právním rámci nemohly zajistit.
Samotné zavedení nové volitelné činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví do zákona o sociálních službách zákonem č. 38/2025 Sb. tyto problémy samo o sobě neřeší; bez prováděcího právního předpisu by naopak mohlo vést k dalšímu prohloubení rozdílů v interpretaci této činnosti, a tedy ke zhoršení situace.
Nevydání vyhlášky , která na zákonnou změnu navazuje, by mělo pro praxi zejména tyto negativní důsledky :
- přetrvávající právní nejistotu poskytovatelů, krajů i kontrolních orgánů ohledně toho, které úkony mohou vykonávat pracovníci v sociálních službách se stávající kvalifikací a pro které je nezbytné splnit podmínky stanovené zákonem pro činnost pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví,
- nežádoucí finanční a organizační dopady u poskytovatelů, kteří by z opatrnosti zajišťovali i úkony, které nejsou zdravotní péčí nebo pomocí při zvládání běžných úkonů péče o zdraví prostřednictvím výše kvalifikovaných pracovníků, ačkoliv to není z hlediska kvality a bezpečnosti nutné,
- neodůvodněné rozdíly v praxi mezi poskytovateli a jednotlivými kraji.
Navrhovaná vyhláška těmto rizikům předchází tím, že vymezuje obsah a rozsah činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví a zpřesňuje obsah dalších základních činností. Tím odstraňuje stávající interpretační rozdíly, posiluje ochranu klientů a právní jistotu poskytovatelů a jejich zaměstnanců, a současně podporuje setrvání osob v jejich domácím prostředí.
3. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky.
Návrh vyhlášky je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, včetně Listiny základních práv a svobod.
Návrh vyhlášky se vydává na základě zmocnění uvedených v § 119 odst. 2 zákona o sociálních službách, a v jejich rozsahu.
4. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii.
Návrhem vyhlášky nejsou do právního řádu České republiky zapracovávány předpisy Evropské unie a návrh není s těmito předpisy v rozporu.
5. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Návrhem vyhlášky nejsou do právního řádu České republiky zapracovávány mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, a návrh není s těmito smlouvami v rozporu.
Obsahově návrh vyhlášky souvisí s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením , zejména s jejím článkem 19, neboť vytváří podmínky pro naplňování práva žít nezávisle a být součástí komunity a současně předchází zbytečnému umísťování osob do pobytových nebo lůžkových zařízení.
6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty.
Návrh vyhlášky nebude mít negativní hospodářský ani finanční dopad na státní rozpočet ani na ostatní veřejné rozpočty. Požadavky na akreditaci specializovaného kurzu vyplývají již ze zákona o sociálních službách. Náklady ministerstva související s akreditační agendou, včetně kontroly akreditovaných zařízení při uskutečňování specializovaného kurzu, budou zajištěny v rámci stávajícího rozpočtu ministerstva .
Lze předpokládat, že návrh vyhlášky zvýší dostupnost terénních sociálních služeb, a tím sníží tlak na dřívější umísťování klientů do pobytových či lůžkových zařízení. Návrh nemá negativní dopad ani na rozpočty zřizovatelů poskytovatelů sociálních služeb.
Návrh vyhlášky tedy nemá dopad na státní rozpočet v podobě nových nároků a nepředpokládá ani zvýšení finančních požadavků v oblasti poskytování sociálních služeb.
7. Odůvodnění případného návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem právního předpisu souhlas již v prvém čtení.
Neaplikovatelné.
8. Odůvodnění případného návrhu, aby navrhovaná právní úprava nabyla účinnosti k jinému dni než k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku.
Neaplikovatelné.
9. Odůvodnění jednotlivých ustanovení návrhu právního předpisu; odůvodnění obsahuje vysvětlení jejich účelu a nezbytnosti, popis právních norem v nich obsažených a z nich vyplývajících práv a povinností.
Poskytování sociálních služeb zahrnuje činnosti, které mohou mít přímý dopad na bezpečnost a zdraví klientů. Z tohoto důvodu je nezbytné jednoznačně vymezit, které úkony mohou být součástí sociálních služeb a které naopak představují zdravotní služby vyžadující odbornou způsobilost zdravotnických pracovníků a splnění dalších podmínek stanovených zákonem o zdravotních službách.
Návrh vyhlášky vychází z potřeb praxe identifikovaných ministerstvem a z odborných podkladů meziresortní pracovní skupiny složené ze zástupců sociálních a zdravotnických profesí, krajů, poskytovatelů, uživatelských organizací a zdravotních pojišťoven. V rámci této práce byla provedena analýza úkonů, které jsou v terénní praxi dlouhodobě poptávány, a současně posouzen jejich charakter z hlediska právní úpravy sociálních a zdravotních služeb.
Na základě této analýzy byly rozlišeny:
1. úkony, které svou povahou naplňují znaky zdravotní služby (např. příprava a zajištění podávání humánních léčivých přípravků, posuzování zdravotního stavu, postupy spojené s perkutánní endoskopickou gastrostomií nebo tracheostomií), a proto nemohou být součástí sociální služby, a
2. úkony, které nepředstavují zdravotnický výkon, mají charakter běžné praktické pomoci a mohou být poskytovány pracovníky v sociálních službách za podmínek stanovených právními předpisy.
10. Zhodnocení, zda návrh právního předpisu neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu.
Návrh vyhlášky neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu.
11. Informaci o konzultaci návrhu právního předpisu s Evropskou centrální bankou a výsledku konzultace, podléhá-li návrh právního předpisu takové konzultaci.
Návrh vyhlášky nepodléhá konzultaci s Evropskou centrální bankou.
12. Předpokládaný dopad návrhu právního předpisu, zejména.
12.1 Dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob.
Návrh vyhlášky má nepřímý dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob. Oprávnění poskytovat základní činnosti sociálních služeb, včetně činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví, vyplývá již ze zákona o sociálních službách; návrh vyhlášky zpřesňuje obsah této činnosti a upravuje některé související základní činnosti. Stejně tak je zákonem stanovena povinnost absolvovat akreditovaný specializovaný kurz; návrh vyhlášky vymezuje obsah a rozsah tohoto kurzu.
U činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví je nutné zdůraznit, že jde o činnost volitelnou; klientům sociálních služeb na ni nevzniká právní nárok. Lze však předpokládat pozitivní dopad na klienty v podobě v yšší dostupnosti sociálních služeb díky zpřesnění obsahu ostatních základních činností a vyjasnění hranic vůči poskytování zdravotních služeb.
12.2 Dopad na podnikatelské prostředí České republiky.
Návrh vyhlášky má nepřímý dopad na podnikatelské prostředí, odpovídající dopadům uvedeným v bodě 12.1. Návrh nezakládá nové povinnosti pro poskytovatele nad rámec zákona; vyhláška pouze zpřesňuje obsah činností a parametry specializovaného kurzu.
12.3 Zhodnocení, zda návrhem právního předpisu není zakládána veřejná podpora.
Návrhem vyhlášky není zakládána veřejná podpora.
12.4 Sociální dopad, včetně dopadu na specifické skupiny obyvatel, především na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
Návrh vyhlášky bude mít pozitivní sociální dopad zejména na osoby se zdravotním postižením a seniory, a to v důsledku v yšší dostupnosti terénních služeb a vyjasnění obsahu běžně poskytovaných úkonů. Návrh je neutrální ve vztahu k národnostním menšinám a osobám sociálně slabým.
12.5 Dopad na rovnost mužů a žen, upravuje-li návrh právního předpisu postavení fyzických osob nebo se tohoto postavení dotýká.
Návrh nemá dopady na rovnost mužů a žen.
12.6 Dopad na životní prostředí.
Návrh nemá vliv na životní prostředí
12.7 Dopad na ochranu práv dětí.
Úprava v souvislosti s navrženými změnami nemá specifické dopady na ochranu práv dětí.
12.8 Dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
Návrh nemá vliv na bezpečnost nebo obranu státu.
12.9 Dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
Návrh vyhlášky nemá dopad na ochranu soukromí a osobních údajů; nezakládá ani nemění zpracování osobních údajů . Vedení záznamů u činnosti péče o zdraví se i nadále řídí přímo GDPR a občanským zákoníkem , jak uvádíme výše.
13. Zhodnocení korupčních rizik návrhu právního předpisu.
Z návrhu vyhlášky nevyplývají korupční rizika.
14. Odůvodnění případné navrhované odchylky v postupu projednání návrhu právního předpisu.
V postupu projednávání návrhu není navrhována odchylka.
Navrhovaná vyhláška pouze konkretizuje obsah základních činností v rámci sociálních služeb, nezakládá tak žádné dopady, s nimiž Obecné zásady pro hodnocení dopadů regulace (RIA) spojují povinnosti RIA zpracovávat. Vyhlášku je potřebné vydat, protože je nutné naplnit zákonné zmocnění. Její obsah přitom vyplývá z odborného vyhodnocení, jež neumožňuje věcné varianty. Důvody, proč předkladatel zvolil navržené znění vyhlášky jsou přitom podrobně a dostatečně popsány v této důvodové zprávě.
15. Informace dle zákona o regulaci lobbování
Předkladatel v souvislosti s tímto návrhem neidentifikoval žádné osoby, které by podle zákona o regulaci lobbování vykonávaly lobbistickou činnost.
II. Zvláštní část
K čl. I:
K § 5 odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1 písm. a), § 10 odst. 1 písm. a), § 11 odst. 1 písm. b), § 12 odst. 1 písm. a), § 13 odst. 1 písm. d), § 14 odst. 1 písm. c), § 15 odst. 1 písm. c), § 16 odst. 1 písm. d), § 17 odst. 1 písm. a), § 18 odst. 1 písm. d), § 32 odst. 1 písm. b) a c), § 35 odst. 1 písm. f)
Zpřesňuje se obsah základní činnosti při poskytování osobní asistence, pečovatelské služby, odlehčovacích služeb a sociálních služeb v denních stacionářích, týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem a ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu ; u sociálních služeb v centrech denních služeb, u chráněného bydlení a u sociálně terapeutických dílen se zpřesňuje obsah základní činnosti p oskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy . Ve všech uvedených případech se doplňuje úkon pomoc s užitím doplňku stravy a potraviny pro zvláštní lékařské účely podaných ústy .
Úprava odstraňuje výkladové nejasnosti vzniklé v souvislosti se zavedením nové volitelné činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví (§ 35 zákona o sociálních službách) a výslovně potvrzuje, že běžná praktická pomoc s užitím těchto potravin náleží pracovníkům v sociálních službách se stávající kvalifikací.
Doplněk stravy je definován v § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, jako potravina určená k doplnění běžné stravy, která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, obsažených samostatně nebo v kombinaci, a která je určena k přímé spotřebě v malých, odměřených množstvích. Ačkoli jej svou vnější podobou může připomínat, nejde o léčivý přípravek. Užívání doplňků stravy nevyžaduje indikaci lékaře; s ohledem na možná rizika (např. nevhodné kombinace s jinými doplňky stravy či humánními léčivými přípravky nebo nadměrné dávky) je však vhodné konzultovat jejich užívání s lékařem, farmaceutem nebo jiným zdravotnickým pracovníkem. Pracovník v sociálních službách by měl tato rizika znát a klienta v potřebě odborné rady podporovat. Je třeba si též uvědomit, že k některým doplňkům stravy existuje alternativa obdobného účinku nebo složení, která humánním léčivým přípravkem je.
Potravina pro zvláštní lékařské účely (dále jen „PZLÚ“) je definována v čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 609/2013 jako potravina zvláštním způsobem zpracovaná nebo se zvláštním složením, určená pro řízenou dietní výživu pacientů k použití pod lékařským dohledem; může tvořit jediný nebo částečný zdroj výživy u osob s omezenou či narušenou schopností přijímat, trávit, vstřebávat, metabolizovat nebo vylučovat běžné potraviny či jejich složky, anebo u osob s jinými lékařsky stanovenými nutričními požadavky. Z toho plyne, že volba a užití PZLÚ je vhodné na základě doporučení lékařem.
Příloha k zákonu č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznam PZLÚ hrazených z veřejného zdravotního pojištění při splnění tímto zákonem stanovených podmínek (včetně předepsání lékařem); nejde však o taxativní seznam všech PZLÚ na trhu, nýbrž o seznam hrazených PZLÚ. Existence či neexistence úhrady nemění povahu potraviny jako PZLÚ, nezakládá automatické zařazení úkonu užití PZLÚ do zdravotních služeb (a naopak) a neznamená povinnost prodejce vydávat PZLÚ pouze na základě lékařského předpisu.
V rámci této činnosti nelze poskytovat takovou pomoc při užívání PZLÚ (popřípadě doplňků stravy), která by naplňovala znaky pomoci při zvládání běžných úkonů péče o zdraví (tj. pomoc při užití humánního léčivého přípravku), nebo dokonce zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách; zejména rozhodnutí o potřebě užití PZLÚ a jeho její indikace, odborné dietní nastavení režimu užívání nebo úprava dávkování PZLÚ z důvodu změn zdravotního stavu anebo aplikace, která je součástí zdravotních služeb. Výslovně se stanoví, že úkon obsahuje pouze pomoc při podání ústy, jelikož podání jinou cestou, zejména perkutánní endoskopickou gastrostomií (PEG) nebo nazogastrickou sondou, je již zdravotní péčí.
Pomoc v sociální službě má tedy výhradně charakter praktické uživatelské asistence; jde o podporu klienta při úkonu, který by jinak provedl sám (např. otevření originálního balení, přiblížení, podání do ruky, zajištění tekutiny, připomenutí užití nebo ověření užití klientem).
Výslovné doplnění úkonu v rámci péče o vlastní osobu po zavedení volitelné činnosti pomoci při zvládání běžných úkonů péče o zdraví nezakládá nové povinnosti pro poskytovatele ani pracovníky v sociálních službách; zpřesňuje rozsah existující základní činnosti, odstraňuje interpretační nejistoty, sjednocuje praxi a potvrzuje, že úkon je vykonatelný pracovníky v sociálních službách se stávající kvalifikací. Tím se zabraňuje neodůvodněným přesunům do režimu zdravotních služeb či přetěžování činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví. Zvolený model nezasahuje do poskytování zdravotních služeb ani do úhradové regulace PZLÚ; pouze vyjasňuje rozsah praktické pomoci v sociální službě.
Dále se zpřesňuje se obsah dalších úkonů základní činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu , při poskytování osobní asistence, pečovatelské služby, odlehčovacích služeb a sociálních služeb v denních stacionářích, týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem a ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče; v případě sociálně terapeutických dílen se pak zpřesňuje nácvik těchto úkonů. U dalších sociálních služeb, které zajišťují nácviky těchto činností, např.: službách sociální rehabilitace se ponechává beze změny vymezení základní činnosti nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začleňování, neboť toto vymezení je již v platné vyhlášce formulováno dostatečně obecně a nevyžaduje další textové zpřesnění.
Současně platí, že nácvik těchto dovedností se v aplikační praxi přirozeně vztahuje k plnému, zpřesněnému rozsahu činností, které jsou v této vyhlášce vymezeny v oblasti péče o vlastní osobu a osobní hygieny; předmětem nácviku tak mohou být veškeré úkony, jejichž výkon je u jiných druhů sociálních služeb zajišťován formou přímé pomoci, přičemž rozdíl spočívá v účelu (učení a rozvoj dovedností), nikoli v obsahu činností.
Doplněny a zpřesněny jsou zejména úkony, které mají charakter běžné praktické podpory klienta a které jsou již v praxi standardně vykonávány pracovníky v sociálních službách, aniž by bylo nutné odborné posouzení zdravotního stavu nebo rozhodování o léčbě.
V uvedených případech se doplňují úkony pomoc s použitím neinvazivního zdravotnického prostředku sloužícího k podpoře pohybu nebo funkce končetiny a pomoc s použitím kompenzační pomůcky nezbytné pro běžné denní činnosti.
Současně se definuje již používaný pojem speciální pomůcka a nově zavedený pojem kompenzační pomůcka , aby byla terminologie sjednocena napříč druhy sociálních služeb a nevznikaly interpretační nejasnosti v praxi.
Navržená úprava odstraňuje výkladové nejasnosti vzniklé v souvislosti se zavedením nové volitelné činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví, jak je uvedeno výše. Doplnění reaguje na dosavadní praxi, v níž byly například kompresní punčochy, ortézy či protézy nepřesně podřazovány pod oblékání nebo obouvání, ačkoli jde o zdravotnické prostředky a/nebo kompenzační pomůcky, jejichž účelem není odívání, ale podpora funkčních schopností nebo pohybu. Nové vymezení umožňuje zahrnout rovněž běžně používané pomůcky, se kterými pracovníci uživatelům pomáhají – například brýle, zubní protézy, naslouchátka či neinvazivní dýchací pomůcky. Tím se sjednocuje pomoc se smyslovými, protetickými a obdobnými neinvazivními prostředky do jedné jasně vymezené sociální činnosti.
Pojem zdravotnický prostředek je definován v § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 375/2022 Sb., o zdravotnických prostředcích a diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, ve spojení s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017 o zdravotnických prostředcích. Neinvazivním zdravotnickým prostředkem se v kontextu této úpravy rozumí prostředek, jehož běžné použití u uživatele nevyžaduje zavedení do těla ani zásah do tělní dutiny a který je používán v uživatelském režimu. Jde například o kompresní punčochy, ortézy horních či dolních končetin, dlahy, francouzské hole/berle, chodítka/rolátory, mechanické invalidní vozíky nebo ortopedickou obuv.
Pokud jde o hranici vůči zdravotním službám , platí obdobně závěry uvedené v předchozím bodě odůvodnění, tedy že nejde o zdravotní péči, neprovádí se odborné posouzení zdravotního stavu, nenastavuje se léčebný režim ani se jinak nezasahuje do zdravotnických prostředků; poskytuje se pouze praktická asistence při úkonu, který by klient za běžných okolností provedl samostatně. Musí být tedy zachována hranice stanovená touto vyhláškou mezi podporou poskytovanou v rámci sociálních služeb a činnostmi, které již představují výkon zdravotní péče, zejména v případech, kdy by úkon vyžadoval odborné hodnocení zdravotního stavu, ošetření kůže, zásah do vývodu nebo jiný zdravotnický postup.
Musí být též dodržena hranice pomoci zvládání běžných úkonů péče o zdraví v této vyhlášce a použitím zdravotnických prostředků pomoci s užitím humánního léčivého přípravku.
Kompenzační pomůcky jsou pomůcky, přístroje a zařízení, jež pomáhají zmírnit důsledek porušené funkce nebo kompenzují funkci zcela vyřazenou; mohou jimi být např. brýle, naslouchátka, zubní protézy, toaletní nástavce a madla pro podporu soběstačnosti, stabilizační či bederní pásy, polohovací a opěrné neinvazivní pomůcky (např. polohovací klíny, sedací antidekubitní podložky). Do této kategorie lze zahrnout též některé neinvazivní zdravotnické prostředky a kompenzační pomůcky podporující dechové funkce, které jsou běžně používány osobami s chronickým respiračním onemocněním, pokud jejich použití nevyžaduje odborné zdravotnické vyhodnocení zdravotního stavu nebo odborné znalosti, a tedy pokud není zdravotní péčí.
Typickým příkladem jsou nebulizéry a inhalátory, dechové rehabilitační pomůcky typu PEP/O‑PEP (např. Acapella, RC‑Cornet, dechové trenažéry) nebo inhalační nástavce, u nichž pomoc pracovníka v sociálních službách spočívá výhradně v praktické asistenci při použití již indikované pomůcky, nikoli v poskytování zdravotní péče.
Naopak nejsou zahrnuty činnosti naplňující znaky zdravotních služeb, zejména úkony, které naplňují znaky zdravotní služby v oblasti léčby dechového selhání a jiné formy ventilační podpory při dechovém selhání, včetně odborného nastavování nebo vyhodnocování respiračních funkcí. Kompenzační pomůcka může být současně zdravotnickým prostředkem; poskytovaná pomoc se však omezuje na praktickou uživatelskou asistenci, nikoli na klinické nastavování nebo léčebné zásahy.
Speciální pomůcka naopak zdravotnickým prostředkem není; jde o pomůcku, která usnadňuje manipulaci s oděvem nebo obuví. Jde například o obouvací lžíci s prodlouženou rukojetí, navlékač ponožek/punčoch, háček na oblékání, pomůcku pro zapínání knoflíků, táhlo na zip či protiskluzové podložky používané při oblékání/obouvání.
Současně dochází ke zpřesnění úkonů v oblasti mobility, a to sjednocením dosavadních dílčích úkonů pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík a pomoc při vstávání, uléhání, posazování, změně poloh do komplexně vymezeného úkonu pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík a pomoc při vstávání, uléhání, posazování, změně, úpravě a zajištění pohodlné a bezpečné polohy.
Toto zpřesnění reaguje na aplikační praxi a odstraňuje neodůvodněné rozdíly mezi jednotlivými druhy sociálních služeb. Nové vymezení zároveň výslovně zahrnuje i zajištění pohodlné a bezpečné polohy, které je v praxi běžnou součástí poskytované podpory.
Úprava sjednocuje rozsah těchto činností napříč relevantními druhy sociálních služeb a odstraňuje neodůvodněné rozdíly v jejich vymezení, aniž by docházelo k rozšíření do oblasti zdravotní péče.
Pomoc při orientačním neinvazivním měření fyziologických funkcí zahrnuje praktickou uživatelskou pomoc v rozsahu obsluhy běžně dostupných neinvazivních zdravotnických prostředků nebo bez pomůcek (např. orientační měření tělesné teploty, saturace periferní krve kyslíkem, frekvence pulsu nebo dechu, orientační měření krevního tlaku), případně jiných hodnot v mezích bezpečné péče o klienta a smluvního ujednání, včetně jednoduchého záznamu. Činnost nezahrnuje odborné vyhodnocování, diagnostická rozhodnutí, rozhodnutí o reakci na hodnoty (např. podání humánního léčivého přípravku) ani postupy, jež by znamenaly invazivní zásah.
K § 5 odst. 1 písm. b), § 6 odst. 1 písm. b), § 10 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), § 12 odst. 1 písm. b), § 13 odst. 1 písm. c), § 14 odst. 1 písm. d), § 15 odst. 1 písm. d), § 16 odst. 1 písm. c), § 17 odst. 1 písm. h), § 18 odst. 1 písm. c), § 32 odst. 1 písm. a) a § 35 odst. 1 písm. g)
Zpřesňuje se obsah základní činnosti při poskytování osobní asistence, pečovatelské služby, odlehčovací služby a sociálních služeb v centrech denních služeb, denních stacionářích, týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem, při poskytování chráněného bydlení, ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče a v sociálně terapeutických dílnách pomoc při osobní hygieně (popřípadě obdobného úkonu pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu), a to tak, že se
- zpřesňuje úkon pomoc při úkonech osobní hygieny tak, že je jeho součástí i péče o pokožku, u níž nebyla porušena integrita kůže,
- sjednocuje se u vhodných druhů sociálních služeb úkon pomoc při základní péči o vlasy a nehty ,
- odstraňují se výkladové nejasnosti a sjednocuje praxe, pokud jde o pomoc při ošetření drobných porušení integrity kůže , která nejsou komplikovaná ani chronického charakteru,
- formulačně se upravuje a zpřesňuje úkon pomoc při použití WC na pomoc a podpora při fyziologickém vyprazdňování a s tím související hygienou , a
- doplňuje se úkon pomoc při vypuštění sběrného sáčku u vývodu z močového měchýře .
I v případě doplněného úkonu pomoc při vypuštění sběrného sáčku u vývodu z močového měchýře jde o úkon, se kterým pracovníci v sociálních službách klientům v praxi již nyní běžně pomáhají. V rámci sociální služby se poskytuje praktická uživatelská asistence, nikoli zdravotní péče. Účelem je zajistit čistotu, komfort a bezpečí při základní manipulaci se sáčkem nebo ventilem. Jde zejména o:
- otevření a uzavření ventilu sběrného sáčku,
- vypuštění obsahu do WC nebo do vhodné nádoby,
- základní očištění povrchu sáčku a okolí vývodu v rozsahu běžné osobní hygieny,
- následná hygienická péče o uživatele (omytí, osušení, výměna prádla apod.),
- praktická asistence typu podání hygienických prostředků, zajištění soukromí, úklid pomůcek a vedení jednoduchého záznamu.
Pokud jde o hranici vůči zdravotním službám , platí obdobně závěry uvedené výše. Nejsou tedy zahrnuty jakékoli úkony naplňující znaky zdravotní služby, zejména:
- indikace a nastavení léčebného režimu,
- výběr typu stomické pomůcky, odborné měření nebo individuální přizpůsobení,
- výměna adherentní podložky, ošetření kůže v okolí stomie, řešení komplikací (podtékání, krvácení, macerace) nebo proplachování.
Doplnění úkonu sjednocuje prax i a vyjasňuje, že pracovníci v sociálních službách mohou klientovi bezpečně pomoci s běžnou manipulací při vypuštění obsahu stomického/urostomického sáčku v rámci osobní hygieny, aniž by překročili zákonnou hranici vůči zdravotnickým pracovníkům. Úprava nezakládá nové povinnosti poskytovatelů, pouze zpřesňuje rozsah existující činnosti a odstraňuje interpretační nejasnosti.
K § 5 odst. 1 písm. i), § 6 odst. 1 písm. h)
Nově se vymezuje obsah základní činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví u osobní asistence a pečovatelské služby v rozsahu těchto úkonů:
- pomoc při užití humánního léčivého přípravku,
- pomoc při vypuštění sběrného sáčku u vývodu z močového měchýře nebo tlustého střeva,
- pomoc při výměně sběrného sáčku u vývodu z tlustého střeva,
Úprava naplňuje zmocnění v zákoně o sociálních službách, pokud jde o obsah volitelné činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví, doplněné do zákona o sociálních službách zákonem č. 38/2025 Sb., aniž by zákon její obsah definoval. Prováděcí předpis tuto činnost vymezuje jako pomoc (tj. běžnou praktickou uživatelskou asistenci) v rozsahu úkonů, které by si osoba v podmínkách plné soběstačnosti prováděla sama. Podrobný výklad hranice vůči zdravotním službám, souhlasného/smluvního režimu a vedení jednoduchých záznamů je podrobně zpracován v obecné části důvodové zprávy.
Tuto činnost nemůže vykonávat každý pracovník v sociálních službách , ale pouze pracovník v sociálních službách v rámci osobní asistence (§39) nebo pečovatelské služby (§40), který absolvoval akreditovaný specializovaný kurz (nebo získal některou ze způsobilostí uvedenou v zákoně o sociálních službách) a splnil další zákonné podmínky, jak je rovněž uvedeno v obecné části.
Humánní léčivý přípravek je definován v § 2 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech. Tento zákon dále upravuje zacházení s humánními léčivými přípravky (např. přípravu či úpravu, skladování, uchovávání a přepravu, nabízení za účelem prodeje, výdej/prodej, odstraňování), a také jejich používání při poskytování zdravotních služeb, včetně způsobilosti osob, které smějí s léčivými přípravky nakládat. Zákon o léčivech však – s výjimkou odstraňování – nijak nereguluje zacházení s vydaným humánním léčivým přípravkem mimo poskytování zdravotních služeb. Podrobnosti pro zacházení s humánními léčivými přípravky při poskytování zdravotních služeb stanoví další předpisy: např. podrobnosti zacházení s humánními léčivými přípravky ve zdravotnických zařízeních vyhláška č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi a o bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky, ve znění pozdějších předpisů), vymezení obsahu zdravotních služeb, pokud jde o farmaceutickou (respektive lékárenskou) zdravotní péči § 5 odst. 2 písm. i) zákona o zdravotních službách, a obsah odborné způsobilosti (činnosti) zdravotnických pracovníků při zacházení s humánními léčivými přípravky vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů. Relevanci pro vymezení toho, co je zdravotní službou, má i úhradová regulace zdravotních služeb v systému veřejného zdravotního pojištění, neboť hrazená zdravotní péče je z podstaty věci vždy zdravotní službou.
Z § 35 odst. 1 písm. p) zákona o sociálních službách, ve znění zákona č. 38/2025 Sb., vyplývá zákonný limit této činnosti: nesmí jít o poskytování zdravotních služeb . Ustanovení vyhlášky tento zákonný limit nemůže měnit, zároveň není jejím smyslem opisovat či vykládat zákonné pojmy.
Obsahem úkonu pomoc při užití humánního léčivého přípravku je proto výhradně praktická uživatelská asistence při úkonu, který by klient za běžných okolností provedl sám (např. otevření originálního balení, přiblížení/podání do ruky, připomenutí užití, zajištění tekutiny, ověření užití klientem, vedení jednoduchého záznamu). Nezahrnuje činnosti naplňující znaky zdravotních služeb (např. indikaci, odborné posouzení, nastavování dávkování z důvodu zdravotního stavu, odborné formy aplikace).
Obsahem úkonu pomoc při vypuštění sběrného sáčku u vývodu z močového měchýře nebo tlustého střeva je výhradně praktická uživatelská asistence při běžném úkonu souvisejícím s používáním sběrné pomůcky, který by klient za běžných okolností provedl sám (např. otevření výpusti sběrného sáčku, vypuštění obsahu, základní vnější očištění výpusti, bezpečné uzavření sběrného sáčku, zajištění hygienického prostředí, případně vedení jednoduchého záznamu). Pomoc se omezuje na manipulaci s vně umístěnou částí sběrného systému a probíhá bez zásahu do těla klienta.
Činnost nezahrnuje činnosti naplňující znaky zdravotních služeb, zejména ošetřování vývodu nebo kůže v jejím okolí, odborné posuzování zdravotního stavu, hodnocení funkčnosti vývodu, rozhodování o dalších zdravotnických krocích ani zásahy do zavedených zdravotnických prostředků. V případě zjištění skutečností, které mohou naznačovat vznik zdravotní komplikace, je pracovník povinen postupovat podle sjednaných postupů služby a iniciovat spolupráci se zdravotnickým pracovníkem.
Obsahem úkonu pomoc při výměně sběrného sáčku u vývodu z tlustého střeva je praktická uživatelská asistence při sejmutí použitého sběrného sáčku a nasazení nového sběrného sáčku, a to výhradně v rozsahu manipulace s uživatelskou částí sběrného sáčku pomůcky. Jedná se činnost, kterou by klient za běžných okolností zvládl samostatně, avšak vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, omezené hybnosti nebo jiným funkčním omezením vyžaduje podporu jiné osoby.
Pomoc nezahrnuje výměnu nebo úpravu základny či podložky stomického systému, ošetřování kůže v okolí vývodu, dezinfekci, aplikaci ochranných nebo léčivých přípravků, hodnocení stavu vývodu ani řešení komplikací (např. iritace, krvácení, netěsnosti systému). Tyto činnosti mají odborný zdravotnický charakter a patří do působnosti zdravotnických pracovníků. V případě zjištění změn nebo podezření na komplikaci je pracovník povinen postupovat v souladu s individuálním plánem a sjednanými postupy služby a zajistit návaznost zdravotní péče.
Pokud by pracovník v sociálních službách při výkonu základní činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví rozpoznal nebezpečí hrozící klientovi, je povinen zajistit klientovi pomoc (např. upozorněním ošetřujícího lékaře, a v případě urgentní potřeby zdravotní péče zajištěním zdravotnické záchranné služby), případně poskytnout první pomoc.
Jak bylo uvedeno v obecné části, volitelná základní činnost pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví je zároveň péčí o zdraví ve smyslu občanského zákoníku. Z toho vyplývá mimo jiné povinnost vést záznam o poskytnuté péči ; současně jde o zpracování zvláštních kategorií osobních údajů ve smyslu GDPR.
Úprava nezakládá nové povinnosti poskytovatelů ani pracovníků; vymezuje pouze obsah činnosti nově zavedené zákonem, vyjasňuje se hranice vůči zdravotním službám, zachovává se odpovědnost zdravotnických pracovníků za zdravotnické výkony a zajišťuje se jednotná a bezpečná praxe poskytovatelů.
K § 6 odst. 2 písm. a), § 11 odst. 2 a) a § 17 odst. 2 písm. c)
Navrhované změny mají legislativně‑technickou povahu v návaznosti na doplnění odstavců 1 dotčených ustanovení. Úprava nemění věcný režim úhrad sociálních služeb a ponechává úhrady za nově zaváděné úkony ve stávající výši.
K nadpisu části páté, § 37 odst. 4 a § 37b a § 37c)
Mění se název části páté tak, aby výslovně odrážel, že vyhláška vedle kvalifikačního kurzu upravuje také specializovaný kurz pro pracovníky v sociálních službách . Jde o systematickou a terminologickou úpravu, která nemá věcný dopad na dosavadní úpravu kvalifikačního kurzu.
Dále se doplňuje nové ustanovení (§ 37c), které definuje délku výukových hodin kvalifikačního a specializačního kurzu, a to odlišně pro teoretickou a praktickou část kurzu. Cílem je sjednotit a zpřesnit výklad obou kurzů upravených vyhláškou a předejít interpretačním nejasnostem. Jde o legislativně technické zpřesnění v souladu se současnou praxí, tedy bez věcného dopadu na obsah vzdělávání.
V návaznosti na novelu zákona o sociálních službách (zákon č. 38/2025 Sb.) se prováděcím předpisem, na základě zmocnění podle § 116 odst. 6 zákona o sociálních službách, stanoví obsah a rozsah specializovaného kurzu pro výkon činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví . Upravuje se, že kurz má teoretickou a praktickou část; minimální rozsah je určen celkovým počtem vyučovacích hodin a současně se stanoví minimální rozsah praktické výuky jako celku i minimální rozsah praktické výuky uskutečňované při poskytování zdravotních služeb v oboru ošetřovatelství formou domácí péče. Specializovaný kurz doplňuje stávající kvalifikační přípravu pracovníků v sociálních službách a standardizuje minimální nároky na vzdělání nezbytné k bezpečnému poskytování nové volitelné činnosti. Stanovení tematických okruhů nebrání vzdělávacímu zařízení rozšířit výuku o další oblasti a obory, ani sloučit některé z nich do jednoho tematického celku.
Specializovaný kurz nezakládá oprávnění k výkonu žádného zdravotnického povolání. Směřuje k tomu, aby pracovník rozuměl právnímu rámci a limitům nové činnosti, dodržel bezpečnostní a hygienická pravidla a osvojil si praktické dovednosti v rozsahu běžné uživatelské asistence (nikoli zdravotní služby).
Úprava zavádí povinný minimální standard obsahu a rozsahu kurzu a přispívá k právní jistotě poskytovatelů, akreditovaných zařízení i účastníků vzdělávání. Nemění dosavadní režim kvalifikace pro ostatní činnosti; pouze vymezuje zvláštní odbornou přípravu vyžadovanou zákonem pro výkon nově zavedené činnosti.
Tento rozsah byl zvolen s ohledem na charakter a odpovědnost úkonů, které pracovníci v sociálních službách v rámci pomoci při zvládání běžných úkonů péče o zdraví vykonávají, a zároveň umožňuje, aby absolvování kurzu splnilo požadavky na povinné další vzdělávání pracovníků v sociálních službách.
Kurz je koncipován jako kombinace teoretické a praktické části. Teoretická část poskytuje nezbytný právní a odborný základ, zejména vymezení kompetencí pracovníků v sociálních službách, hranic vůči zdravotním službám, práce se souhlasem klienta nebo jeho zákonného zástupce, zásad bezpečnosti, hygieny, komunikace s klientem a rozpoznávání rizikových situací. Důraz je kladen na pochopení souvislostí a odpovědné posouzení toho, kdy lze pomoc bezpečně poskytnout a kdy je nezbytné zapojit zdravotní péči.
Praktická část kurzu je realizována v rozsahu 24 hodin, musí probíhat při poskytování sociálních nebo zdravotních služeb, popřípadě v učebně, přičemž polovina z této doby musí být realizována při poskytováí zdravotních služeb v oboru ošetřovatelství formou domácí péče. Smyslem praktické výuky je osvojení správných postupů v reálných podmínkách, zohlednění specifik práce s konkrétními pomůckami klienta, zvládání individuálních situací a rozpoznávání hranic vlastní kompetence. Praxe v přirozeném prostředí je nezbytná pro zajištění bezpečnosti klientů i pracovníků a nelze ji nahradit krátkou instruktážní přípravou bez přímé zkušenosti s výkonem těchto činností.
K § 37b odst. 2 písm. a)
Tematický okruh pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví a její právní souvislosti poskytuje účastníkovi základní orientaci v právním rámci činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví. Důležité je seznámit účastníky vzdělávání s hranicí této činnosti vůči zdravotním službám, a na správné vymezení této činnosti ve smlouvě a individuálním plánu poskytování podpory. Součástí okruhu budou také základní pravidla dokumentace a ochrany osobních údajů, a orientace v plánech rizik a eskalačních postupech tak, aby byla zajištěna bezpečná a právně jistá praxe.
Tento tematický okruh je nezbytný, protože nově vymezená činnost pracuje s citlivými situacemi na pomezí sociální a zdravotní oblasti a dotýká se zvláštních kategorií osobních údajů i autonomie klienta. Ačkoli se nejedná o zdravotní službu, jde jednak o sociální službu, jednak o péči o zdraví ve smyslu občanského práva, a proto je klíčové, aby účastníci kurzu rozuměli:
- zákonným limitům činnosti a hranici vůči zdravotním službám (aby nedocházelo k nepřípustnému přenosu zdravotnických výkonů do sociálních služeb a k ohrožení bezpečnosti klienta),
- právům a povinnostem vyplývajícím ze zákona o sociálních službách (smluvní rámec, kvalifikační požadavky dle § 116), z občanského zákoníku (péči o zdraví), a z obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR),
- režimu uzavírání smlouvy, individuální plánování činnosti v rámci poskytování sociální služby,
- zásadám vedení záznamů (stručných, věcných, čitelných), minimalizace údajů a jejich ochrany,
- základům řízení rizik a nastavení vnitřních postupů poskytovatele.
K § 37b odst. 2 písm. b)
Cílem tematického okruhu specifika komunikace týkající se pomoci při zvládání běžných úkonů péče o zdrav í je rozvíjet komunikační dovednosti účastníka specializovaného kurzu a poskytnout mu základní znalosti nezbytné pro bezpečnou, srozumitelnou a profesionální komunikaci v výkonu této činnosti. Tematický okruh se zaměřuje zejména na komunikaci podporující porozumění, spolupráci a respektování stanovených hranic mezi sociální a zdravotní oblastí a vhodného nastavení eskalačních cest.
Důvodem pro jeho zavedení je skutečnost, že poskytování sociální služby v oblasti pomoci při zvládání běžných úkonů péče o zdraví probíhá často v situacích se zvýšenými nároky na komunikaci (např. emoční zátěž, kognitivní nebo jiné omezení klientů, zhoršená orientace, strach z úkonů péče o zdraví). Komunikace v těchto situacích má zásadní význam pro zajištění souhlasu, spolupráce, bezpečnosti a předcházení rizikovým nebo konfliktním situacím.
Nevhodně zvolená nebo nejasná komunikace může vést k odmítání úkonů, zvýšení rizik (např. bezpečnostních a hygienických), ke konfliktům s klientem nebo jeho osobami blízkými a k tlaku na překračování profesních a kompetenčních hranic pracovníka v sociálních službách.
Z tohoto důvodu je tematický okruh klíčový nejen pro ochranu klienta a respektování jeho autonomie a důstojnosti, ale také pro ochranu pracovníka a poskytovatele sociálních služeb.
Cílem je zejména získat základní znalosti o:
- komunikaci v zátěžových situacích, zejména při práci s úzkostí, nejistotou, zmateností nebo odmítáním poskytované pomoci a na základní deeskalační postupy,
– rozpoznání situací, které vyžadují jasné stanovení a udržení profesních hranic mezi pracovníkem v sociálních službách, klientem a jeho osobami blízkými, a o postupech, jak adekvátně reagovat na tlak k překročení kompetencí,
– komunikaci eskalačních cest a zajištění návaznosti podpory, zejména ve vztahu k rodině, neformálně pečujícím osobám a zdravotnickým pracovníkům, a to v mezích role pracovníka v sociálních službách,
– základních bariérách v komunikaci a principech komunikace při kognitivním, smyslovém nebo řečovém omezení klienta.
K § 37b odst. 2 písm. c)
Důvodem pro zavedení tematického okruhu hygienické bezpečnostní aspekty pomoci při zvládání běžných úkonů péče o zdraví je skutečnost, že poskytování pomoci při zvládání běžných úkonů péče o zdraví probíhá často v bezprostředním kontaktu s klientem a jeho pomůckami, a to i v prostředí, které může být z hlediska hygienicko‑epidemiologického režimu a bezpečnosti problematické. Nedostatečná hygiena zvyšuje riziko přenosu infekcí, kontaminace pomůcek a ohrožení bezpečnosti klienta i pracovníka v sociálních službách. Současně může nesprávné vyhodnocení situace vést k tomu, že by úkon byl proveden v podmínkách neumožňujících bezpečný postup, nebo naopak k neprovedení úkonu tam, kde by byl bezpečný a potřebný.
Tematický okruh proto zajišťuje, aby účastník kurzu znal minimální hygienické a bezpečnostní požadavky vztahující se k výkonu nové činnosti v podmínkách sociální služby poskytované v domácnosti klienta, zejména pokud jde o:
- osobní hygienu pracovníka, správné použití rukavic, jejich bezpečné svlékání a likvidaci,
- hygienu prostředí a pomůcek, včetně zvládání znečištění a udržování čistoty při práci v domácím prostředí,
- biologická rizika a prevenci, zejména zásady používání osobních ochranných prostředků, prevenci poranění a ochranu před kontaktem s potenciálně nebezpečným materiálem,
- bezpečné chování v omezeném prostoru a základní zásady fyzické bezpečnosti při poskytování pomoci,
- rozpoznání situací, v nichž by provedení úkonu nebylo bezpečné (např. náhlá změna stavu, dezorientace, odpor klienta), a zastavení úkonu, pokud to vyžaduje ochrana klienta,
- návaznost na plán podpory a dokumentaci, zejména postup při identifikaci hygienického nebo bezpečnostního rizika a jeho sdělení odpovědné osobě v souladu s interními pravidly poskytovatele.
K § 37b odst. 2 písm. d)
V rámci tematického okruhu pomoc při užití humánního léčivého přípravku je potřeba seznámit účastníky vzdělání se zásadami bezpečného zacházení s humánními léčivými přípravky. Chybný postup může vést k záměně, k ohrožení zdraví klienta, ke kontaminaci, nebo k nepřípustnému přesahu do zdravotnického výkonu. Účelem tematického okruhu proto je, aby se účastník seznámil zejména s:
- limity své způsobilosti při zacházení s humánními léčivými přípravky,
- bezpečným provedením pomoci při užití humánního léčivého přípravku, včetně základních principů prevence záměny a ověření jeho užití klientem,
- zásadami bezpečného uchovávání humánních léčivých přípravků a manipulace s nimi,
- odstraňováním nepotřebných či prošlých humánních léčivých přípravků, zejména s povinností neodstraňovat humánní léčivé přípravky jako běžný odpad, ale prostřednictvím lékáren,
- rozpoznáním situací, kdy úkon nelze bezpečně provést (např. náhlá změna stavu, odmítání, pochybnost o připravené dávce, nejasné/nečitelné označení, zjevný nesoulad mezi obvyklým režimem a předloženou dávkou, zjevně poškozené balení nebo jiné zjevné závady) a postupem v takové situaci,
- obsahem záznamu o pomoci s užitím humánního léčivého přípravku a ochranou osobních údajů.
K § 37b odst. 2 písm. e)
Nesprávná nebo neadekvátní manipulace se sběrným sáčkem u vývodu z močového měchýře nebo tlustého střeva může vést nejen k narušení hygieny a snížení komfortu klienta, ale také ke vzniku stresových situací, obav klienta nebo tlaku na pracovníka v sociálních službách, aby překračoval hranice své role směrem k ošetřování vývodu, hodnocení jeho stavu nebo jiným zdravotnickým zásahům. Tyto situace mohou negativně ovlivnit bezpečí klienta i pracovníka a vést k nejasnostem ohledně kompetencí.
Tematický okruh proto zajišťuje, aby účastník specializovaného kurzu:
- získal základní znalosti nezbytné pro bezpečné poskytování praktické uživatelské asistence při vypuštění sběrného sáčku, zejména v oblasti hygienických zásad, zachování důstojnosti klienta a respektování jeho soukromí, a získal znalosti o práci s různými typy vypouštění sběrných sáčků,
- porozuměl negativnímu vymezení vůči zdravotním službám, zejména tomu, že není oprávněn zasahovat do vývodu, hodnotit jeho stav, ošetřovat kůži v okolí vývodu ani rozhodovat o dalších zdravotnických postupech,
- dokázal rozpoznat situace, ve kterých je nutné iniciovat spolupráci se zdravotnickým pracovníkem nebo informovat rodinu či další pečující osoby v souladu s individuálním plánem,
- znal zásady vedení stručného, věcného a nehodnotícího záznamu o provedení úkonu a o případných zjištěních významných pro návaznost péče.
K § 37b odst. 2 písm. f)
Výměna sběrného sáčku u vývodu z tlustého střeva představuje z hlediska sociálních služeb citlivý úkon, který se pohybuje v blízkosti hranice mezi praktickou uživatelskou asistencí a zdravotní péčí. Nedostatečné porozumění této hranici může vést k chybným zásahům, nejasnostem v kompetencích nebo k tlaku na pracovníka v sociálních službách, aby prováděl úkony, které již mají charakter zdravotní péče, zejména v souvislosti se stavem vývodu nebo kůže v jeho okolí.
Tematický okruh pomoc při výměně sběrného sáčku u vývodu z tlustého střeva proto zajišťuje, aby účastník specializovaného kurzu:
- získal základní znalosti umožňující bezpečné poskytování praktické uživatelské asistence při výměně sběrného sáčku, a to výhradně v rozsahu manipulace se sběrným sáčkem, získal znalosti a praxi s různými typy sběrných sáčků
- jasně rozlišoval mezi výměnou sběrného sáčku a činnostmi zdravotnického charakteru, jako je výměna základny či podložky, ošetřování kůže, řešení komplikací nebo hodnocení stavu vývodu
- byl schopen vhodně komunikovat s klientem a jeho blízkými osobami o rozsahu poskytované pomoci, o hranicích své role a o nutnosti zapojení zdravotnického pracovníka v případě změn nebo komplikací,
- znal eskalační postupy a zásady spolupráce se zdravotnickými pracovníky a dalšími osobami zajišťujícími návaznou péči,
- osvojil si pravidla vedení přiměřené dokumentace v rozsahu odpovídajícím povaze sociální služby.
K § 37b odst. 2 písm. g)
Tematický okruh první pomoc je nezbytný, protože pracovníci v sociálních službách mohou být při poskytování pomoci při zvládání běžných úkonů péče o zdraví svědky náhlého zhoršení zdravotního stavu klienta nebo situací vyžadujících laickou první pomoc, a to často v domácím prostředí, které může být prostorově omezené nebo z hlediska bezpečnosti problematické. Při těchto situacích je nutné, aby pracovník v sociálních službách dovedl rychle vyhodnotit základní stav klienta, provést nezbytné úkony laické první pomoci, a včas přivolat odbornou pomoc, aniž by překračoval hranici zdravotních služeb. Tematický okruh posiluje jistotu pracovníka při jednání v urgentních nebo nestandardních situacích, zejména seznamuje účastníka s:
- posouzením stavu základních životních funkcí, identifikací nejčastějších akutních stavů, např. kolaps, změny vědomí, podpora při dušnosti, alergická (anafylaktická) reakce,
- zásadami srozumitelné komunikace s operátorem zdravotnické záchranné služby,
- poskytnutím laické pomoci při krvácení, základním ošetřením drobných poranění, uložením do vhodné polohy při úrazu nebo bolesti,
- kardiopulmonální resuscitací v rozsahu laické první pomoci, včetně správného použití stabilizované polohy,
- základními postupy při dávení a dušení nebo při podezření na aspiraci,
- specifickými podmínkami poskytování první pomoci v domácím prostředí,
- vedením záznamu o mimořádné situaci.
K čl. II
Navrhovaná vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2026, a to v návaznosti na datum (odložené) účinnosti ustanovení zákona č. 38/2025 Sb., která se týkají zakotvení nové základní činnosti pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví.