Důvodová zpráva k nařízení vlády č. 115/2026 Sb.

Navržená právní úprava se týká provádění zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „menšinový zákon“), který stanoví v § 12 a § 13, že stát vytváří podmínky a podporuje činnost příslušníků národnostních menšin tradičně a dlouhodobě žijících na území České republiky. Existence právní úpravy, resp. nařízení vlády, je tak legislativním požadavkem plynoucím přímo z toho zákona. Navržená právní úprava nahrazuje aktuálně platné nařízení vlády č. 98/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky a způsob poskytování dotací ze státního rozpočtu na aktivity příslušníků národnostních menšin a na podporu integrace příslušníků romské komunity , ve znění nařízení vlády č. 262/2005 Sb., a nařízení vlády č. 38/2007 Sb., neboť tato právní úprava je velmi zastaralá a neodpovídá současnému legislativnímu, technologickému a společenskému vývoji. Cílem navržené právní úpravy je proto odstranit tento nedostatek a také zpřesnit a sjednotit praxi poskytovatelů dotací (např. v oblasti dobrovolnické práce, nebo hodnocení žádostí) a modernizovat a zpřehlednit podmínky a způsob poskytování dotací ze státního rozpočtu na činnosti příslušníků národnostních menšin a na podporu rovnosti, začleňování a participace příslušníků romské menšiny.

Ve své obecné části nařízení nově upravuje náležitosti výzvy k podání žádosti o dotaci nad rámec náležitostí stanovených ve zvláštním právním předpise. Tyto náležitosti jsou vnímány jako podmínky pro poskytnutí dotace a sjednocují postup poskytovatelů při poskytování dotací na aktivity příslušníků národnostních menšin a podporu rovnosti, začleňování a participaci romské menšiny. Zároveň obecná část klade důraz na sjednocení postupu v hodnocení žádostí o dotaci. To má být zajištěno participativním způsobem tak, aby byly dodrženy mezinárodní závazky týkající se účasti příslušníků národnostních menšin v kulturním, společenském a hospodářském životě a ve veřejných záležitostech, zvláště pak v těch, jež se jich týkají (např. čl. 15 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin ).⁠‌‌​​​​‌‌‌​‌‌​​‌‌⁠

Klíčová ustanovení zvláštní části navržené právní úpravy směřují k tomu, aby bylo možné financovat ze státního rozpočtu i aktivity příslušníků národnostních menšin, resp. romské menšiny, které umožňují tzv. „dálkový přístup“, tzn. v elektronické/digitální podobě. Jedná se zejména o elektronicky vydávané publikace, elektronický tisk, aktivity na sociálních sítích, streamovací aktivity a další. Právě tyto aktivity jsou v dnešní době digitálních technologií klíčové pro komunikaci, resp. rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin, ale i uchování a rozvoj kultury, tradic a jazyků příslušníků národnostních menšin, včetně romské menšiny. Ty jsou nadto často méně finančně náročné a také činí takto šířené informace přístupnější výrazně širšímu okruhu příjemců, a to zejména z mladší generace. Od doby poslední novelizace tohoto nařízení v roce 2007 došlo k takovému rozšíření digitálních technologií, že jejich stávající vyloučení představuje pro národnostní menšiny nepřiměřenou újmu, a navíc snižuje míru naplnění účelu menšinového zákona. Na druhou stranu právě tento rozvoj dokazuje vhodnost určité flexibility nařízení ohledně určování zaměření a priorit programů, jak ostatně předpokládá i sám § 12 odst. 2 zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů. Proto se také navrhuje tuto flexibilitu v nařízení umožnit, a to jak v rámci daných programů, tak jejich zaměření a jednotlivých výzev.

V rámci navrhované právní úpravy by rovněž měla být nově zakotvena podpora menšinových jazyků dle mezinárodních smluv. Jedná se zejména o podporu menšinových jazyků dle Evropské charty regionálních a menšinových jazyků ( Sdělení č. 15/2007 Sb. m. s. ), pro jejíž účinnou aplikaci již v současné době existuje program realizovaný Úřadem vlády ČR, který však v současném nařízení není dostatečně reflektován. Tento program slouží specificky k implementaci závazku zachovat a podporovat historické regionální a menšinové jazyky, konkrétně polštinu (především těšínské nářečí), němčinu, romštinu, slovenštinu a moravskou chorvatštinu v souladu s Evropskou chartou regionálních a menšinových jazyků dle části III sdělení č. 15/2007 Sb. m. s. . Nově by měl tento program být realizován Ministerstvem kultury, a to v souvislosti s usnesením vlády ze dne 18. května 2026 č. 302 k přesunu některých agend Úřadu vlády České republiky.

Zároveň je cílem nové právní úpravy aktualizace hlavních oblastí, resp. priorit, pro financování aktivit na podporu rovnosti, začleňování a participace Romů, včetně důrazu na zvlášť zranitelné skupiny v rámci romské menšiny. Právě tato úprava může pomoci v emancipaci a rovnosti romských žen a mužů. Opatření v této oblasti rovněž míří na boj proti anticikanismu, tj. protiromských postojů, jehož právně nezávaznou definici schválila vláda ČR usnesením č. 233 ze dne 10. dubna 2024. Všechny tyto oblasti zároveň podporují opatření související se zákazem a bojem proti diskriminaci. V tomto ohledu lze rovněž odkázat i na mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána jako např. Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace ( Sdělení č. 95/1974 Sb. ), jejichž aplikaci v rámci právní úpravy zmiňuje preambule menšinového zákona.

Záměrem jsou rovněž formální terminologické úpravy související se socioekonomickým a společenským vývojem České republiky. Současná právní úprava používá terminologii, která již není aktuální. Jedná se zejména o termíny „romská komunita“ nebo „podpora integrace příslušníků romské komunity“, které neodpovídají odbornému diskurzu a jsou zavádějící. V současných veřejných politikách je již běžně užívaným termínem „romská menšina“ místo „romská komunita“, který reflektuje diverzitu mezi Romy a rovněž uznává status Romů jakožto národnostní menšiny v souladu s Listinou základních práv a svobod, a ne pouze komunitního uskupení. Zároveň je v současných politikách patrný odklon od konceptu „integrace“ k „inkluzi, podpoře rovnosti a participaci“, což souvisí s postupující emancipací a zplnomocňováním příslušníků romské menšiny. Inkluze je v této souvislosti vnímána jako aktivní přijetí a ocenění různorodosti ve společnosti, a je považovaná za vhodnější nástroj než integrace, která se zaměřuje na začlenění jednotlivců do stávajícího systému a byl na ni v minulosti kladen větší důraz. S tím souvisí rovněž odklon od obecného sociálního začleňování k budování spravedlivé společnosti založené na zachování kulturní rozmanitosti České republiky a pozitivně dopadající na hospodářský růst a zvýšení stability české společnosti. Proto jsou navrhovány dílčí terminologické změny právní úpravy, které povedou k danému cíli.

Vztah k rozpočtovým pravidlům a správnímu řádu

Navrhované nařízení vlády upravuje podmínky poskytování dotací ze státního rozpočtu na specifické účely podle menšinového zákona. Při jeho aplikaci se uplatní obecné právní normy obsažené v zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“) a v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Navržená právní úprava bude nadále rovněž prováděcím předpisem rozpočtových pravidel, jak tomu je v aktuálně platném nařízení vlády. Ve vztahu k rozpočtovým pravidlům nařízení doplňuje obecné zásady hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti (§ 39) a navazuje na pravidla pro poskytování dotací (§ 14 a násl.), finanční vypořádání (§ 75 a násl.) a porušení rozpočtové kázně (§ 44).

Ve vztahu ke správnímu řádu je nutné konstatovat, že rozhodování o poskytnutí dotace je správním řízením, a proto se na postupy při podání žádosti, vedení řízení a vydání rozhodnutí použijí obecná ustanovení správního řádu.

Menšinový zákon stanoví v § 12 a 13, že stát vytváří podmínky a podporuje činnost příslušníků národnostních menšin, tradičně a dlouhodobě žijících na území České republiky. Příslušná ustanovení zároveň ukládají vládě stanovit nařízením podmínky a způsob poskytování dotací. Za tímto účelem proto vláda přijala nařízení č. 98/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky a způsob poskytování dotací ze státního rozpočtu na aktivity příslušníků národnostních menšin a na podporu integrace příslušníků romské komunity. Toto nařízení tedy v současnosti upravuje ve své obecné části podmínky a postup poskytování dotací ze státního rozpočtu a ve zvláštní části konkrétní programy dotační podpory na

Programy podle nařízení přispívají k naplňování závazků České republiky plynoucích z ústavního pořádku, vnitrostátní legislativy a mezinárodních úmluv, kterými je Česká republika vázána, v oblasti rovnosti, boje proti diskriminaci a naplňování menšinových práv, které jsou podrobněji popsány níže.

V současné době je v praxi na základě nařízení vlády č. 98/2002 Sb. realizováno několik programů. Jejich poskytovateli jsou

Programy Ministerstva kultury

V Ministerstvu kultury se jedná o programy na

Program na podporu kulturních aktivit příslušníků národnostních menšin žijících v České republice realizuje Ministerstvo kultury od roku 1993. Od roku 2003 existuje na Ministerstvu kultury také program Podpory rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin či v převážné míře v jazycích národnostních menšin, a to konkrétně formou periodického tisku dle zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů a rozhlasového nebo televizního vysílání dle zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů.

Samostatný program na podporu integrace romské komunity je na Ministerstvu kultury realizován od roku 2002. Program má za cíl podporovat kulturní aktivity romské menšiny a zároveň podpořit integraci romské menšiny do majoritní společnosti. Je určen pro právnické osoby na realizaci neinvestičních projektů podporujících příslušníky romské menšiny.

Programy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy

V rámci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jsou současným nařízením vlády realizovány programy na

Program „Podpora vzdělávacích aktivit národnostních menšin“ je součástí dlouhodobé snahy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o podporu multikulturní výchovy a vzdělávání v jazycích národnostních menšin minimálně od roku 2013. Tento program představuje důležitý nástroj pro zachování kulturní identity, jazykové rozmanitosti a podpory inkluze, jelikož zajišťuje rovný přístup ke vzdělání pro děti a mládež z řad příslušníků národnostních menšin, podporuje výuku mateřských jazyků menšin, což je klíčové pro zachování jejich identity, přispívá k mezikulturnímu porozumění a prevenci xenofobie ve společnosti, pomáhá školám, spolkům a neziskovým organizacím realizovat projekty s pozitivním dopadem na menšinu, zachovává jazykové a kulturní dědictví, resp. umožňuje mladým lidem učit se jazyky svých předků a poznávat jejich historii, podporuje integraci a inkluzi, tzn. pomáhá menšinám lépe se začlenit do společnosti, aniž by ztratily svou identitu. V roce 2017 byl program rozšířen o podporu výuky dějin 20. století ve vztahu k národnostním menšinám.

Výzvu na podporu integrace romské menšiny vyhlašuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy od roku 1998. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pomocí této výzvy podporuje vzdělávání romských dětí a žáků, kteří přicházejí z nerovného prostředí, ve kterém jim hrozí nejen sociální vyloučení, ale také nerovné šance pro získání kvalitního vzdělání. Cílem výzvy je zajištění základních podmínek pro rozvoj společného vzdělávání romských žáků v hlavním vzdělávacím proudu prostřednictvím projektů, které podporují předškolní vzdělávání, spolupráci rodin a škol, prevenci předčasného ukončování školní docházky, volnočasové aktivity pro děti a mládež. Program vede ke zvyšování vzdělanosti romských žáků, kterým pomáhá překonat bariéry a dosáhnout vyššího vzdělání, k prevenci sociálního vyloučení podporou volnočasových aktivit, doučování a asistence ve školách, ke změně postojů ve společnosti, kdy programy přispívají k odbourávání stereotypů a posilují pozitivní vnímání romské kultury, a podpoře občanských kompetencí, jelikož projekty posilují schopnost romských rodin aktivně se zapojit do veřejného života a vzdělávacího systému.

Výzva na podporu romských žáků a studentů středních škol, konzervatoří a vyšších odborných škol je realizovaná od roku 2003. Výzva má zásadní význam pro zlepšení vzdělávacích příležitostí romské menšiny. Podpora zahrnuje školné, stravné, ubytování, školní pomůcky a ochranné pomůcky. Výzva pomáhá snížit počet romských žáků, kteří předčasně opouštějí vzdělávací systém, podporuje také doučování, konzultace a materiální pomoc, což přispívá ke zlepšení školních výsledků. Výzva je nástrojem pro vyrovnání šancí ve vzdělávání, pomáhá začlenit romské žáky do běžného vzdělávacího systému a ve svém důsledku pak zvyšuje šance romských studentů na trhu práce a přispívá k jejich společenské integraci.

Programy Úřadu vlády České republiky

Úřad vlády realizuje programy

Program Prevence sociálního vyloučení a komunitní práce vznikl v návaznosti na usnesení vlády ze dne 5. srpna 2002 č. 761 k Návrhu akčního plánu k omezení žádostí příslušníků romské komunity z ČR o azyl v zemích EU a Norsku. Program reagoval na podnět, kterým byla zhoršující se situace Romů v České republice (odchody Romů do zahraničí, rostoucí napětí ve společnosti, objevující se vyloučené lokality). Program je preventivního charakteru a je určen pro nestátní neziskové organizace na realizaci neinvestičních projektů podporujících příslušníky romské menšiny. Nově by měl tento program být realizován Ministerstvem práce a sociálních věcí, a to v souvislosti s usnesením vlády ze dne 18. května 2026 č. 302 k přesunu některých agend Úřadu vlády České republiky.

Účelem programu Podpora terénní práce je zabezpečení práce terénních pracovníků, které zaměstnává obec nebo příspěvková organizace obce zřízená pro tyto účely. Těžištěm je přímá práce s cílovou skupinou v jejich přirozeném prostředí. Terénní pracovník mj. vykonává osvětu o právech příslušníků romské menšiny a podporu aktivního občanství příslušníků romské menšiny, podporuje cílovou skupinu při řešení problémů v oblasti vzdělání, zaměstnání, zdraví, bydlení, chudoby a diskriminace a pracuje s cílovou skupinou (jednotlivci nebo komunita) s cílem zmocňování jejích členů. Program není určen na činnosti sociální práce podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Nově by měl tento program být realizován Ministerstvem práce a sociálních věcí, a to v souvislosti s usnesením vlády ze dne 18. května 2026 č. 302 k přesunu některých agend Úřadu vlády České republiky.

Program na podporu krajských koordinátorů pro romské záležitosti je realizován na základě usnesení vlády ze dne 14. června 2010 č. 461 ke Zprávě o stavu romských komunit v České republice za rok 2009. Primárním cílem programu je zabezpečení pozice krajského koordinátora pro romské záležitosti, včetně jeho potřeb, vyplývající ze zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Sekundárním cílem je pak zajištění stability institucionální sítě, prostřednictvím níž stát komunikuje a prosazuje centrální integrační politiku na úrovni kraje, a která významně přispívá ke koherentní a koordinované tvorbě a realizaci politik na podporu Romů na území České republiky. Nově by měl tento program být realizován Ministerstvem práce a sociálních věcí, a to v souvislosti s usnesením vlády ze dne 18. května 2026 č. 302 k přesunu některých agend Úřadu vlády České republiky.

Úřad vlády ČR rovněž administruje program zaměřený na implementaci Evropské charty regionálních či menšinových jazyků, kterou Česká republika ratifikovala dne 15. listopadu 2006 a v platnost pro ČR vstoupila 1. března 2007. Původně byl program určen pouze na krytí nákladů spojených se zaváděním dvojjazyčných česko-polských nápisů v obcích s vyšší přítomností obyvatel polské národnostní menšiny. Pro efektivnější a účelnější využití finančních prostředků však prošel program restrukturalizací a byl transformován v program na podporu implementace více článků Evropské charty regionálních či menšinových jazyků. Program má za cíl naplnit mezinárodní závazek, který Česká republika převzala, a to zachovat a podporovat historické regionální a menšinové jazyky, konkrétně polštinu (především těšínské nářečí), němčinu, romštinu, slovenštinu a moravskou chorvatštinu (od 1. ledna 2015). Nově by měl tento program být realizován Ministerstvem kultury, a to v souvislosti s usnesením vlády ze dne 18. května 2026 č. 302 k přesunu některých agend Úřadu vlády České republiky.

Programy však kvůli nemožnosti větších a zásadnějších změn z důvodu legislativních překážek trpí již značnou zastaralostí současné platné právní úpravy, tj. zejména nařízení vlády č. 98/2002 Sb. Nařízení č. 98/2002 Sb. bylo jednak přijato v době, kdy nebyly legislativně ošetřeny obecné principy poskytování dotací ze státního rozpočtu. Z tohoto důvodu aktuálně platné nařízení vlády obsahuje ve své Obecné části informace a postupu týkajícího se „vyhlášení výběrového dotačního řízení“, podání žádosti apod. Zákon č. 367/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony již od roku 2018 upravuje obecné principy pro poskytování dotací. Vzhledem k existenci aktuální právní úpravy na zákonné úrovni je proto tato část nařízení již do značné míry bezpředmětná a také v rozporu s Legislativními pravidly vlády. Kromě toho současné nařízení nereflektuje ani věcný vývoj v podporovaných oblastech z hlediska vědeckého poznání či technologického rozvoje, jak je uvedeno výše. Proto se ukazuje jako nejvhodnější cesta nahrazení stávajícího nařízení vlády kompletně novým nařízením.

Navržená právní úprava se týká provádění menšinového zákona, který stanoví v § 12 a § 13 zákona o právech příslušníků národnostních menšin , že stát vytváří podmínky a podporuje činnost příslušníků národnostních menšin tradičně a dlouhodobě žijících na území České republiky. Existence právní úpravy, resp. nařízení vlády, je tak legislativním požadavkem plynoucím přímo z toho zákona. Na druhou stranu již stávající nařízení č. 98/2002 Sb. jde nad rámec tohoto zákonného zmocnění, což je však plně v souladu s ústavnímu principy, neboť vláda nepotřebuje podle čl. 78 Ústavy České republiky k vydání nařízení výslovné zákonné zmocnění. Musí jej pouze vydat k provedení zákona a v jeho mezích. Nařízení č. 98/2002 Sb. se tedy neomezuje pouze na programy podle § 12 a 13 menšinového zákona, tj. na oblast kultury a přístupu k informacím, ale pokrývá i další oblasti života a práva menšin podle menšinového zákona, dalších právních předpisů, Listiny základních práv a svobod a mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, kterými je Česká republika vázána, a která jim menšinový zákon výslovně zaručuje ve svém § 3 odst. 1 . Hlava III Listiny základních práv a svobod (dále jen “Listina“) upravuje práva národnostních a etnických menšin, konkrétně právo občanů tvořících národnostní nebo etnické menšiny na všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám pak zaručuje též právo na vzdělání ve svém jazyce, právo užívat svého jazyka v úředním styku a právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin. Nelze opomenout ani základní ústavní principy obsažené v Listině jako rovnost v důstojnosti a v právech upravenou v čl. 1 Listiny a rovný přístup všech k základním právům a svobodám bez rozdílu pohlaví, „rasy“, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení upravený v čl. 3 odst. 1 Listiny.

Menšinový zákon se pak věnuje jednotlivým právům příslušníků národnostních menšin obsaženým v Listině a podrobněji upravuje jejich výkon. Konkrétně jde o sdružovací právo ( § 5 menšinového zákona ), veřejná participační práva ( § 6 menšinového zákona ), práva jazyková, tj. právo užívat svůj menšinový jazyk v osobním ( § 7 menšinového zákona i úředním styku ( § 9 a 10 menšinového zákona ), na veřejnosti ( § 8 menšinového zákona ), či v komunikaci ( § 13 menšinového zákona ), právo na vzdělání v menšinovém jazyce ( § 11 menšinového zákona ) a právo na uchování a rozvoj menšinové kultury ( § 12 menšinového zákona ). V souladu s tím tedy nařízení č. 98/2002 Sb. upravuje i např. dotace v oblasti vzdělávání v souladu s § 11 menšinového zákona, resp. § 14 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Vedle toho pak upravuje i dotace specificky zaměřené na podporu příslušníků romské menšiny, které mají přispívat k realizaci jejich práv podle menšinového zákona a dalších právních předpisů včetně Listiny.

Podpora může být chápána jako určité opatření k vyrovnání existujících znevýhodnění a dosažení rovného přístupu k právům. Tento postup je přitom plně v souladu s českými zákony (viz § 7 odst. 2 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů ) i judikaturou Ústavního soudu (viz Nález Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. nebo Nález Ústavního soudu č. 135/2010 Sb. ) za podmínky, že podpůrné opatření sleduje legitimní cíl a vztah mezi cílem a přijatými prostředky dosažení je přiměřený. V tomto směru dlouholeté české i zahraniční analýzy a výzkumy situace romské menšiny ukazují její dlouhodobé znevýhodnění a nutnost podpory ze strany státu, aby její práva požívala rovnou ochranu a možnost výkonu. Podpora romské menšiny a jejího začlenění do většinové společnosti je tak zcela určitě legitimním cílem. Menšinový zákon navíc ukládá krajským a obecním úřadům napomáhat výkonu práv a společenské integraci příslušníků romské menšiny (resp. komunity), v čemž jim ostatně některé programy přímo pomáhají. Dotace na podporu integrace příslušníků romské komunity, resp. inkluze, podpoře rovnosti a participace romské menšiny jsou tak plně v souladu s menšinovým zákonem, pohybují se v jeho mezích a slouží k naplnění jeho cílů. To platí i o nově doplněných dotacích na podporu jazyků národnostních menšin podle mezinárodních smluv, konkrétně především Evropské charty regionálních či menšinových jazyků, které vedle implementace samotné Charty jako mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách ve smyslu menšinového zákona, přispívají také k naplnění jazykových a kulturních práv národnostních menšin. Návrh v tomto směru tedy plně navazuje na stávající stav, který je v souladu s menšinovým zákonem.

Návrh právní úpravy není s právními předpisy a jinými prameny práva Evropské unie v rozporu, jelikož se na navrhovanou právní úpravu, tj. práva a podporu národnostních menšin, právo Evropské unie přímo nevztahuje. Dotýkají se jej však jednak jeho obecné principy upravené ve Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, podle nichž je EU založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin (viz čl. 2 SEU ) a při vymezování a provádění svých politik a činností se EU zaměřuje na boj proti jakékoliv diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace (viz čl. 10 SFEU ).

Zároveň podle Listiny základních práv EU se zakazuje jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci (viz čl. 21 LZP EU ) a zároveň EU respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost (viz čl. 22 LZP EU ). Konečně směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ , zakazuje diskriminaci na základě rasy či etnického původu v oblastech zaměstnanosti, sociální, zdravotní, vzdělávání, bydlení a přístupu ke zboží a službám. Návrh nařízení tak bude přispívat k naplnění všech těchto cílů.

Evropská unie rovněž dlouhodobě upozorňuje na nutnost proaktivních veřejných politik vůči příslušníkům národnostních menšin, a zvláště pak romské menšiny. Za účelem podpory rovnosti, začlenění a participace Romů v říjnu 2020 představila Evropská komise Strategický rámec pro rovnost, začlenění a účast Romů v EU . Tento strategický rámec je tvořen Sdělením komise „ Unie rovnosti: strategický rámec EU pro rovnost, začlenění a účast Romů " a Doporučením Rady o rovnosti, začlenění a účasti Romů ze dne 12. března 2021 . Na základě těchto dokumentů pak vznikla vnitrostátní Strategie rovnosti, začlenění a participace Romů (Strategie romské integrace) 2021–2030 , kterou přijala vláda ČR svým usnesením č. 447 ze dne 10. května 2021 a která byla následně revidována v roce 2024 (dále jen „Strategie“) . Strategie, mimo jiné, přislíbila novelizaci, resp. vydání nové právní úpravy poskytování dotací na podporu práv národnostních a etnických menšin.

Návrh právní úpravy je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Jde především o Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod ( Sdělení č. 209/1992 Sb. ), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ( Sdělení č. 120/1976 Sb. ), Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace ( Sdělení č. 95/1974 Sb. ), Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin ( Sdělení č. 96/1998 Sb. ) či Evropská charta regionálních či menšinových jazyků ( Sdělení č. 15/2007 Sb. m. s. ). Tyto úmluvy zakazují diskriminaci na základě etnicity či národnosti (např. čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ) a upravují práva národnostních a etnických menšin (např. čl. 27 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a další zmíněné úmluvy). Umožňují rovněž podpůrná opatření za účelem vyrovnání existujících znevýhodnění a dosažení rovného přístupu k právům (viz čl. 2 bod 2 Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace a čl. 4 bod 2 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin ) opět za podmínky legitimního cíle a přiměřenými prostředky. Stejný přístup aplikuje i judikatura Evropského soudu pro lidská práva , pro kterou je podpora romské menšiny a jejího začlenění do většinové společnosti také zcela určitě legitimním cílem. Potvrzují to např. rozsudky ve věcech Chapman proti Spojenému království , Connors proti Spojenému království , D. H. a ostatní proti České republice , Horvath a Kiss proti Maďarsku nebo B.T. a B.K.CS proti Maďarsku . Navržené nařízení je s tím plně v souladu.

Navrhovaná právní úprava je rozpočtově neutrální. Dotčené ústřední orgány státní správy (Ministerstvo kultury, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo práce a sociálních věcí) budou plnit nové úkoly v rámci svých schválených rozpočtových limitů a stanovených limitů počtu míst a objemu prostředků na platy. Vzhledem k tomu, že okruh žadatelů o poskytnutí dotace z řad příslušníků národnostních menšin, resp. právnických osob zastupujících jejich zájmy, je stabilní a omezený, nepředpokládá se, že přijetí navrhované právní úpravy bude mít signifikantní dopad na státní rozpočet. Navrhovaná právní úprava pouze aktualizuje již nastavené možnosti financování aktivit příslušníků národnostních menšin a nerozšiřuje je co do celkové finanční náročnosti. Zároveň se předpokládá, že alokace peněžních prostředků jednotlivých výzev zůstane zachována, případné navýšení alokací bude v budoucnu řešeno podle aktuálních potřeb v rámci rozpočtových kapitol. Navrhovaná právní úprava sama o sobě však navýšení stávajících alokací programů nevyžaduje.

​Nerelevantní.

Nerelevantní.

Odůvodnění jednotlivých částí ustanovení je uvedeno ve II. Zvláštní části Důvodové zprávy.

Nerelevantní.

Nerelevantní.

Návrh právní úpravy má konkrétní dopad na práva a povinnosti fyzických i právnických osob, kteří jsou žadatelé o dotaci nebo jejich příjemci. Návrh právní úpravy směřuje k tomu, aby práva a povinnosti plynoucí z této úpravy byla transparentní a byla těmto osobám zjednodušena orientace v poskytování dotací na aktivity příslušníků národnostních menšiny a podporu začleňování, rovnosti a participaci Romů.

Návrh právní úpravy nemá dopad na podnikatelské prostředí České republiky.

Návrh právní úpravy přímo nezakládá veřejnou podporu. Naplnění jednotlivých znaků veřejné podpory, a její řešení, je povinen každý z poskytovatelů posuzovat zvlášť.

Veřejnou podporou ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) se rozumí podpora v jakékoli formě poskytnutá i) státem nebo ze státních prostředků, která ii) narušuje nebo hrozí narušit hospodářskou soutěž tím, že iii) zvýhodňuje určité podniky či určitá odvětví výroby a iv) ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Z hlediska konceptu veřejné podpory tak nezáleží na právním postavení subjektu příjemce, v případě právnických osob na jejich právní formě. Podstatná je provozovaná činnost, zda ji lze považovat za ekonomickou či nikoliv ve smyslu ustálené výkladové judikatury soudních orgánů EU, tedy za činnost, která spočívá v nabízení zboží či služeb na trhu. Podnikem ve smyslu definice veřejné podpory dle ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU tak může být i nezisková organizace, tedy spolek, obecně prospěšná společnost, nadace, nadační fond, ústav nebo účelové zařízení církve, pokud provádí ekonomickou činnost, tj. nabízí zboží či služby na trhu. Je tedy nezbytné, aby každý poskytovatel posuzoval kumulativní naplnění definičních znaků veřejné podpory za všechny podporované oblasti, resp. s ohledem na konkrétní činnost, na kterou podpora směřuje, vč. vyhodnocení lokálnosti opatření. V této souvislosti je možno upozornit na rozhodovací praxi Evropské komise, podle které v případě, že opatření, na které směřují veřejné prostředky (dotace), je lokálního charakteru, tedy:

1. zboží nebo služby poskytované příjemcem jsou čistě lokálního charakteru a/nebo jsou přitažlivé jen pro zeměpisně ohraničenou oblast; 2. vliv na trhy a spotřebitele v sousedních členských státech je nanejvýše nepatrný, tedy je nepravděpodobné, že by opatření přilákalo zákazníky z jiných členských států; 3. nelze předpokládat, že opatření bude mít víc, než nepatrný vliv na podmínky pro přeshraniční investice a na usazování podniků z jiných členských států,

tak nebude naplněn znak ovlivnění obchodu. Lze-li vyloučit alespoň jeden z definičních znaků veřejné podpory, v tomto případě znak ovlivnění obchodu mezi členskými státy EU, nebude se v daném konkrétním případě jednat o veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a není tak třeba aplikovat žádnou z výjimek ze zákazu veřejné podpory.

Dotace poskytované podle tohoto nařízení směřují převážně na činnosti kulturní, vzdělávací a sociální povahy, které nejsou ve své podstatě hospodářskou činností, a proto nepředstavují veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

Specifický případ tvoří aktivity uvedené v § 7 a § 8, které by bylo možné považovat za hospodářské (např. vydávání periodického tisku, provozování rozhlasového či televizního vysílání). Jedná se však o činnosti, které umožňují příslušníkům národnostních menšin realizovat své ústavně zaručené právo na příslušnost k národnostní menšině, právo na svobodu projevu, právo na informace a zachování svého kulturního dědictví. Podpora je tak určena na zajištění jedné ze základních funkcí státu vůči svým občanům v kulturní a sociální oblasti, a které nepředstavují narušení hospodářské soutěže.

Z vnitrostátního hlediska se jedná o projekty, které jsou objektivně nenahraditelné a nemohou být plněny jiným soukromým subjektem. Jsou ze své podstaty lokálního charakteru, kdy přináší informace významné pouze pro jazykovou menšinu, tvořící početně omezenou skupinu obyvatel (koncentrovanou v určitém regionu České republiky) – je krajně nepravděpodobné, že by odlákaly čtenáře, posluchače či diváky od obdobných nabídek v jiných členských státech. Nadto jsou přístupná veřejnosti zdarma nebo nanejvýš za poplatek, který pokrývá pouhý zlomek skutečných nákladů, plní tedy zejména sociální a kulturní účel převážně neekonomické povahy.

I přesto, že se ve většině nebude jednat o veřejnou podporu, resp. nebudou naplněny její znaky, bude nutné, ze strany každého poskytovatele, aby u každého jednotlivého projektu, resp. žádosti, zkoumal, zda podpora směřuje na činnosti, ve kterých existuje trh a/nebo konkurenční prostředí. V kladném případě či při pochybnostech pak bude podpora poskytována jako podpora de minimis, která je upravena v nařízení Komise (EU) 2023/2831 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis, a to při dodržení všech podmínek, které příslušné nařízení ukládá.

V případě § 10 týkající se podpory jazyků národnostních menšin podle mezinárodních smluv je již v tuto chvíli využíván režim de minimis.

Návrh právní úpravy bude mít pozitivní dopad na příslušníky národnostních menšin, kdy dojde k jejich přímé podpoře v zachování a rozvoji kultury, tradic a jazyků příslušníků národnostních menšin, rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin, vzdělávání v jazycích národnostních menšin a interkulturní výchovy, včetně podpory jazyků národnostních menšin podle mezinárodních smluv a podpory rovnosti, začlenění a participace příslušníků romské menšiny. Zajištění uvedené podpory je rovněž klíčovým předpokladem pro spravedlivou společnost.

Současně je třeba dbát na diverzitu, tj. rozmanitost v rámci dotčených skupin a na intersekcionální nastavení veřejných politik i finanční podpory státu k benefitu dotčených skupin. Z toho důvodu je předvídatelné, že sekundární pozitivní dopad může mít navrhovaná úprava i na další specifické skupiny, zejména ty zvlášť zranitelné (např. osoby se zdravotním postižením, senioři, děti, LGBTI+ osoby).

Navrhovaná právní úprava bude mít pozitivní dopad na zákaz diskriminace a rovnost žen a mužů. Navrhovaná právní úprava může přispět k lepšímu postavení zejména romských žen. Emancipace a podpora žen v rámci národnostních menšin může vést k prevencí jejich chudoby a zlepšení životních podmínek celých dotčených rodin.

Návrh právní úpravy nemá dopad na životní prostředí.

Navrhovaná právní úprava nemá přímou vazbu na ochranu práv dětí. Navrhovaná právní úprava však bude mít pozitivní dopad na zákaz diskriminace a segregace dětí např. ve školství, a to prostřednictvím podpůrných opatření hrazených z dotací.

Navrhovaná právní úprava se netýká bezpečnosti nebo obrany státu. Navrhovaná právní úprava však může mít pozitivní dopad tím, že přispěje ke koheznímu nastavení české společnosti a stabilizaci sociální situace a tím i k prevenci nežádoucích sociálních jevů.

Navrhovaná právní úprava se dotýká ochrany soukromí a osobních údajů. Poskytovatel dotace je jakožto správce a zpracovatel osobních údajů povinen postupovat podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (GDPR) a zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů a dalších právních předpisů.

Půjde především o osobní údaje žadatelů o dotaci, které budou povinni uvést v žádosti o dotaci a v závěrečné zprávě projektu, resp. vyúčtování dotací. Minimální rozsah osobních údajů nutných pro řízení o poskytnutí dotace stanovuje obecná úprava pro poskytování dotací daná rozpočtovými pravidly. Tyto údaje tedy budou zpracovávány jako nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci dle čl. 6 odst. 1 písm. e) GDPR. Poskytovatel pak ve svých formulářích, zejména žádosti, může požadovat další informace, včetně osobních údajů, které jsou nutné pro jeho rozhodnutí o žádosti vzhledem k naplnění cílů programu. I u těchto údajů sice může využít výše uvedený právní titul, musí však již velmi výrazně dbát přiměřenosti zpracování podle čl. 6 odst. 2 GDPR. Alternativou je pak výslovný souhlas subjektu údajů podle čl. 6 odst. 1 písm. a) GDPR.

Podpora národnostních a etnických menšin s sebou může nést i zpracování údajů o národnosti a etnicitě žadatelů, tj. zvláštních kategorií osobních údajů ve smyslu čl. 9 odst. 1 GDPR. Ve valné většině případů ovšem půjde o obecné statistické údaje o těchto menšinách jako klientech a cílových skupinách podpořených opatření, které nebudou mít povahu osobních údajů ve smyslu čl. 4 bodu 1 GDPR. Programy podle stávajícího nařízení č. 98/2002 Sb. i podle návrhu totiž podporují primárně aktivity cílené na národnostní a etnické menšiny prováděné jinými subjekty jako příjemci dotací, a nikoliv samotné příslušníky těchto menšin. Není tedy pak nutné dokládat menšinovou příslušnost konkrétních klientů, a tím sbírat údaje o této jejich příslušnosti. Pokud k tomu přece jen ve výjimečných případech dochází, je vyžadován souhlas subjektu údajů ve smyslu č. 9 odst. 2 písm. a) GDPR. Ojedinělým příkladem je zde program MŠMT na podporu romských žáků a studentů středních škol, konzervatoří a vyšších odborných škol, kde je podpora přímo cílena na konkrétní příslušníky romské menšiny. Pak je však podmínkou výslovný informovaný souhlas žáků/studentů (popř. zákonných zástupců) se zpracováním osobních údajů, jak dokládá bod 5.3.1. výzvy .

Návrh posiluje požadavky na transparentnost procesu poskytování dotací ze státního rozpočtu určených na aktivity národnostních menšin tím, že sjednocuje praxi poskytovatelů dotací. Pro žadatele o dotaci je pak proces poskytování dotací předvídatelný, a tudíž více transparentní. Zároveň návrh právní úpravy zakotvuje povinnost poskytovatelů konzultovat, v případě stanovení dalších podporovaných činností, tyto návrhy s příslušníky národnostních menšin, resp. romské menšiny. Návrh právní úpravy nepřináší nová korupční rizika.

Návrh je připravován v souladu s Plánem legislativních prací vlády na rok 2025.

Z tohoto plánu vyplývá, že k návrhu nebude provedeno hodnocení dopadů regulace (RIA).

Nebyly zaznamenány žádné případy lobbování.