Důvodová zpráva k zákon č. 123/2017 Sb.

Definici této kategorie zvláště chráněného území (ZCHÚ) bylo potřebné zpřesnit, zejména ve vazbě na vymezení pojmu národní park v mezinárodních dokumentech v oblasti ochrany přírody, potřebě sjednocení vnímání obsahu tohoto pojmu v souladu s celosvětově uznávanými principy této kategorie ZCHÚ.

Dalším důvodem pro přesnější vymezení předmětů a cílů ochrany NP v tomto ustanovení ZOPK je potřeba zdůraznění vazby cílů ochrany NP na vymezené předměty ochrany v zájmu zajištění efektivity plnění cílů ochrany přírody v NP.

V současné době stanovené předměty ochrany národních parků neobsahují předměty ochrany evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000.

Současně platné znění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ZOPK), neformuluje dostatečně cíle ochrany národního parku a poslání národního parku ve smyslu naplňování těchto cílů a umožnění dalších rozvojových aktivit v regionu a využívání území národního parku v souladu s jeho posláním.

Přímo dotčené subjekty:

Nepřímo dotčené subjekty:

Navrhovaná úprava přispívá k jednoznačnějšímu vymezení a sjednocení rámce pro stanovení cílů ochrany NP v ČR.

Neméně významné je i doplnění poslání NP o další vymezené oblasti a zdůraznění významu NP jak pro místní obyvatele, tak pro vzdělávání, výzkum a šetrné turistické využití, které nejsou v rozporu s cíli ochrany NP.

Tam, kde je národní park vymezen v rámci CHKO, zajišťuje jeho správa výkon státní správy i v této kategorii ZCHÚ. Je tím posílena funkce CHKO jako území, které přispívá k ochraně NP, dochází ke zjednodušení a sjednocení výkonu státní správy ve vazbě na plnění cílů NP.

V případě neschválení návrhu nebude možné považovat za poslání národního parku trvale udržitelný rozvoj a šetrné turistické využívání území národních parků.

Při neschválení návrhu nebudou jasně deklarovány jako předměty ochrany národních parků současně i předměty ochrany EVL, ČR tak zcela nedostojí svým mezinárodním závazkům.

Ponechání současného stavu, kdy jsou národní parky vyhlášeny jednotlivými právními předpisy (nařízení vlády, zákon) viz bod 1.1.5. Problém bude představovat především nezahrnutí předmětů ochrany EVL do předmětů ochrany NP. Dále nemožnost využívání území NP v souladu s nově definovanými cíli

Vyhlášení (stanovení) NP, které byly v minulosti vyhlášeny nařízením vlády (NP Podyjí, KRNAP, NP Šumava) samostatným zákonem (NP České Švýcarsko). Tím by bylo možné dosažení stavu uvedeného ve variantě 1, ale za cenu zvýšených administrativních nákladů.

Aktuální stav vyplývající z platné legislativy představuje náklady pro podnikatelské subjekty a územní samosprávné celky spojené s čerpáním finančních prostředků, které jsou nyní omezeny, neboť je omezená možnost čerpání finančních prostředků z programového financování na projekty, které nejsou v souladu se stávajícím posláním NP. Pro místní obyvatele tento stav představuje omezení možnosti využívání území NP.

Existující NP jsou uvedeny v jednom zákoně. Dochází k zlepšení možnosti čerpání prostředků z programového financování na projekty, které budou v souladu s nově definovaným posláním NP. Možnosti čerpání celé řady národních i evropských finančních programů je v případě zvláště chráněných území vázána na soulad s plánem péče o toto ZCHÚ, případně je posuzován jeho vztah k cílům ochrany ZCHÚ. Stanovením šetrného turistického využívání území NP za jedno z poslání národního parku a zavedením nového dokumentu zásad péče (blíže kapitola 8.) bude umožněno snazší čerpání programových financí např. na budování návštěvnické infrastruktury v regionech NP.

Definování předmětů ochrany jednotlivých národních parků včetně zahrnutí předmětů ochrany existujících evropsky významných lokalit.

Zpřesnění definice předmětu, cílů ochrany a poslání národního parku má zejména interpretačním význam pro výkon státní správy správou NP a pro způsob hospodaření v NP, a to bez toho, že by došlo ke zpřísnění režimu ochrany. Navrhovanými změnami nedojde ke zvýšení administrativní zátěže vlastníků nemovitých věcí ani podnikatelů.

Jedná se o deklaratorní ustanovení, která nezpůsobí změnu režimu na území národních parků a nebudou mít tedy přímý vliv na majitele nemovitostí a podnikatele.

Vyhlášení (stanovení) NP, které byly v minulosti vyhlášeny nařízením vlády (NP Podyjí, KRNAP, NP Šumava) samostatnými zákony. Tím by bylo možné dosažení stavu uvedeného ve variantě 1, ale za cenu zvýšených administrativních nákladů.

Stanovení NP samostatnými právními předpisy může teoreticky umožnit zohlednit v těchto zákonech specifické podmínky jednotlivých národních parků. Při důkladně provedeném hodnocení současných nástrojů ochrany přírody v jednotlivých národních parcích se však ukázalo, že mnohem výhodnější je jednotné stanovení poslání a cílů národních parků, způsobů péče či ochranných podmínek. Rozdíly mezi jednotlivými právními předpisy by byly minimální a jejich přínos by nebyl odůvodněný ve srovnání se zvýšenými administrativní náklady. Vedle 3 samostatných zákonů by bylo současně vhodné provést i novelu stávající verze zákona s ohledem na dosažení cílů výše uvedených.

Výpočet administrativní zátěže je proveden dle Standardního nákladového modelu s využitím Metodiky stanovení plánovaných nákladů na výkon státní správy, Ministerstvo vnitra, 2007.

Byl proveden odhad nákladů na přípravu a projednání příslušných právních předpisů pro jednotlivé navržené varianty (viz tabulka pro výpočet administrativní zátěže).

Administrativní zátěž zaměstnanců státní správy je v případě varianty 1 (v souvislosti s přípravou a projednáním jednoho zákona) o 1 994 850 Kč/příprava legislativy nižší než v případě varianty 2 (v souvislosti s přípravou a projednáním samostatných zákonů vyhlašujících jednotlivé NP).

Administrativní zátěž zaměstnanců územních samosprávních celků je v případě varianty 1 (v souvislosti s přípravou a projednáním jednoho zákona) o 46 200 Kč/příprava legislativy nižší než v případě varianty 2 (v souvislosti s přípravou a projednáním samostatných zákonů stanovících jednotlivé NP).

Tabulka 1: Porovnání nákladů a přínosů

Na základě uvedených faktů doporučujeme přijmout Variantu 1, která oproti Variantě 2 přináší výraznou administrativní úsporu.

Varianta 1 není v rozporu s pravidly hospodaření se státním majetkem (§ 14 zákona č. 219/2000 Sb.).

V souvislosti s novým pojetím zonace v NP na základě dlouhodobých cílů ochrany a péče o toto území bylo toto ustanovení upraveno. V souvislosti s navrženým novým pojetí zonace již není účelné odstupňovat ochranné podmínky pro jednotlivé zóny. Mnohem efektivnější je stanovení ochranných podmínek pro celé území NP a pro území mimo zastavěná a zastavitelná území obcí. Tam, kde je to účelné, je navrženo využití možnosti vyhradit plochy v NP, kde tyto zákazy neplatí.

V současné době existují v NP ochranné podmínky platné pro celé území NP a platné pouze pro území I. zóny. V souvislosti s novým pojetím zonace se toto členění nejeví jako účelné. Proto je navrženo nové definování ochranných podmínek. Současně platí bližší ochranné podmínky jednotlivých parků uvedené v jejich vyhlašovacím předpise (zákon, nařízení vlády).

Současné znění zákona neumožňuje udělení výjimky z ochranných podmínek NP opatřením obecné povahy. Zavedením tohoto institutu dojde ke zjednodušení udělování výjimek a ke snížení administrativní zátěže. Zákonem je definována možnost udělovat výjimky ze základních ochranných podmínek usnesením vlády, na základě něhož rozhodne MŽP v rámci příslušného správního řízení (§43, odst. 1 a 2)

Přímo dotčené subjekty:

Nepřímo dotčené subjekty:

Správy národních parků získávají možnost efektivnějšího uplatnění ochranných podmínek při zachování účinnosti tohoto nástroje. Dalším efektem je i snížení administrativní zátěže, ke kterému přispívá i zavedení možnosti využívat opatření obecné povahy k vyhrazení ploch bez zákazu, nebo pro stanovení výjimky z těchto zákazů pro blíže neurčený okruh osob (při respektování podmínek daných ustanovením § 43 odst. 3 ZOPK).

Výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích (a vyhrazování míst, kde zákonné zákazy neplatí) budou moci být nově povolovány i opatřením obecné povahy, tj. pro neurčitý okruh osob. Dojde tím k výrazné administrativní úspoře. Rovněž vyhrazení míst, na které se nebudou vztahovat některé základní ochranné podmínky podle § 16, vyhradí správa NP opatřením obecné povahy. Bližší ochranné podmínky z vyhlašovacích právních předpisů budou převedeny do ustanovení § 16a – 16d. Současně dojde k přeformulování těchto zákazů a k jejich redukci (z důvodu překryvu se ZOP a řešením problematiky jinými právními předpisy). Budou zrušena ustanovení § 43 odst. 1 a 2. Výjimky ze základních ochranných podmínek bude udělovat ve všech případech příslušný orgán ochrany přírody.

Neschválením návrhu nedojde ke změně již nevyhovujících základních ochranných podmínek, k jejich lepším definicím. I nadále bude nutné aplikovat veškeré ochranné podmínky i v zastavěném a zastavitelném území obcí a nebude možné udělení výjimek opatřením obecné povahy.

Ponechání současného stavu, to znamená ponechání ochranných podmínek, které jsou neaplikovatelné z důvodu neodpovídající formulace či chybějících definic pojmů (např. vyhlídkové lety) a naopak absence podmínek reagujících na aktuální problémy ochrany přírody v NP (např. provozování bezpilotních létajících zařízení či používání zábavní pyrotechniky).

Aktuální stav vyplývající z platné legislativy představuje zvýšenou administrativní zátěž pro orgány ochrany přírody v souvislosti s procesem udělování výjimek, kdy není možné jejich udělování formou OOP. Dále je nutné vést správní řízení o udělení výjimky pro činnosti, které nepředstavují ohrožení předmětů a cílů ochrany NP, především pro aktivity běžně prováděné na území obcí (např. vjíždět motorovými vozidly mimo silnice a místní komunikace).

Činnosti, které jsou v rozporu s dlouhodobými cíli NP jsou regulované. V souvislosti se snížením nutnosti žádat o výjimku a možnosti udělování výjimek opatřením obecné povahy a možností vyhrazovat části NP, kde příslušné zákazy neplatí, dochází ke snížení administrativní zátěže u správ NP, obecních úřadů, podnikatelů i místních občanů při udělování individuálních výjimek.

Pro výpočet administrativní zátěže byl zjištěn současný skutečný počet vedených správních řízení a proveden expertní odhad počtu vedených správních řízení na základě navrhovaného znění zákona. Odhadnuté snížení administrativní zátěže je 635 175 Kč/rok, z toho 594 000 Kč/rok připadá na zaměstnance správ NP, 7 125 Kč/rok na podnikatele, 11 250 Kč/rok na zaměstnance obecních úřadů a 22 800 Kč/rok na místní obyvatele, návštěvníky, organizátory hromadných akcí.

Výpočet administrativní zátěže je proveden dle Standardního nákladového modelu s využitím Metodiky určování velikosti a původu administrativní zátěže podnikatelů, Ministerstvo vnitra, 2007, Metodiky měření a přeměřování administrativní zátěže podnikatelů, Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2013 a Metodiky stanovení plánovaných nákladů na výkon státní správy, Ministerstvo vnitra, 2007.

Tabulka 2: Porovnání nákladů a přínosů

Na základě uvedených faktů doporučujeme přijmout Variantu 1, která není v rozporu s pravidly hospodaření se státním majetkem (§ 14 zákona č. 219/2000 Sb.)

Na základě poznatků z praxe je nově navržena úprava regulace pohybu osob na území NP. Stávající nástroj, který byl vázán na celé území 1. zóny NP bez ohledu na skutečnou potřebu regulace pohybu osob se ukázal jako nadbytečný k zajištění cílů ochrany přírody NP. Při novém definování jednotlivých zón ochrany přírody není již nadále možné vázat omezení vstupu na jednotlivé zóny definované na základě dlouhodobých cílů ochrany přírody.

Navrhováno je nové pojetí zonace, které odpovídá lépe běžnému chápání tohoto nástroje veřejností, definuje dlouhodobé cíle ochrany a péče o jednotlivé zóny ve vazbě na aktuální stav území, lépe odpovídá mezinárodně nejčastěji používanému definování jednotlivých zón, určuje také vymezování zonace na ucelených plochách, které jsou vhodnější pro uplatňování zásad managementu těchto ploch. Základním kritériem pro zařazování ploch do jednotlivých zón bude dlouhodobý cíl ochrany přírody (např. samovolný vývoj, trvalá péče, přírodě blízké obhospodařování). Dalším kritériem je míra pozměnění ekosystémů činností člověka (přirozené, částečně pozměněné, významně pozměněné)

V současné době je omezení vstupu vázáno na I. zónu ochrany přírody. Při navrhovaném novém pojetí zonace není odůvodněné omezit pohyb osob na celém území I. zóny, naopak je potřeba tento pohyb omezit na některých plochách II. a III. kde se vyskytují zranitelná společenstva a citlivé druhy a tyto plochy odpovídají dlouhodobým cílům II. a III. zóny.

Podle současného znění zákona se do jednotlivých zón zařazují území podle jejich přírodní hodnoty, pro I. zónu je stanoven nejpřísnější režim ochrany. Neexistuje přímá vazba mezi vymezením zonace a dlouhodobými cíli národních parků.

Přímo dotčené subjekty:

Nepřímo dotčené subjekty:

Z odborných podkladů vyplývá, že omezení vstupu má smysl vázat na plochy s výskytem ekosystémů a biotopů druhů, citlivých na změny stavu vyvolané pohybem většího počtu návštěvníků.

Zákonem bude definováno, jaké jsou dlouhodobé cíle péče o jednotlivé části NP, režim těchto zón a postup vymezování zonace, to obecně přispěje k větší transparentnosti péče o území národního parku. Budou stanovena především následující kritéria a podmínky pro vymezení jednotlivých zón:

Zonaci NP bude stanovovat MŽP opatřením obecné povahy. Návrh opatření obecné povahy bude v souladu s § 172 odst. 1 správního řádu doručován veřejnou vyhláškou.

V případě nezavedení institutu klidových území by došlo k situaci, kdy by byly uzavřené některé plochy I. zóny bez dostatečného přírodovědného odůvodnění, naopak zranitelné části II. a III. zóny by mohly být poškozeny návštěvností.

Ponechání současného stavu, v tomto případě by se omezení vstupu vztahovalo na území s určitým stavem přírodního prostředí a dlouhodobým cílem ochrany zařazených do přírodní zóny a nikoliv na ta území, kde je z hlediska potřeb ochrany přírody v NP odůvodnitelné a potřebné. Zonace NP by nadále neměla vazbu na dlouhodobé cíle ochrany NP a jednotlivých zón. I nadále by bylo nutné postupovat při projednávání zonace NP a CHKO stejným způsobem jako při projednávání návrhu na vyhlášení maloplošného ZCHÚ, tedy písemně oznámit záměr všem vlastníkům.

Aktuální stav vyplývající z platné legislativy představuje zvýšené náklady na projednávání vyhlášky MŽP, kdy je nutné oznámení písemně zasílat všem známým vlastníkům nemovitostí. Vstup do I. zóny je omezen nad rámec nutný pro zachování a zlepšení předmětů ochrany NP a naplňování jejich cílů.

Efektivnější využití regulace vstupu v jádrových zónách (klidových územích) národních parků. Zrušení vazby ochranných podmínek na zóny ochrany přírody, zrušení ochranných podmínek platných pro I. zónu. Dojde ke snížení administrativní zátěže v souvislosti s projednáváním a schvalováním zonací bez nutnosti písemného obesílání všech vlastníků nemovitostí, zařazených do I. a II. zóny NP (dle § 172 odst. 1 správního řádu se návrh opatření obecné povahy doručuje veřejnou vyhláškou).

Pro výpočet administrativní zátěže podle současného znění zákona byl zjištěn průměrný počet řízení vedených ze strany MŽP za 1 rok, průměrný počet obesílaných vlastníků a byly odhadnuty náklady na odesílání návrhu.

Kromě Snížení administrativní zátěže (viz tabulka pro výpočet administrativní zátěže) dochází i k úspoře nákladů na rozesílání písemných oznámení ve výši 100 000 Kč (průměrně 2 000 oznámení ročně, náklady 50 Kč/1 oznámení na tisk barevných map, CD nosiče a poštovné).

Navržené řešení nebude představovat zvýšené náklady na podnikatele ani návštěvníky národních parků. Přínosem je pro ně zrušení ochranných podmínek platných pro I. zónu a omezení regulace vstupu do I. zóny.

Výpočet administrativní zátěže je proveden dle Standardního nákladového modelu s využitím Metodiky stanovení plánovaných nákladů na výkon státní správy, Ministerstvo vnitra, 2007.

Tabulka 3: Porovnání nákladů a přínosů

Na základě uvedených faktů doporučujeme přijmout Variantu 1, která není v rozporu s pravidly hospodaření se státním majetkem (§ 14 zákona č. 219/2000 Sb.).

Zásadní změna oproti současnému stavu, návštěvní řád nově nestanovuje podmínky regulace jako v současné době, kdy např. vyhrazuje plochu pro splouvání konkrétních vodních toků či provozování cyklistiky na vybraných komunikacích a stanoví podmínky pro využití těchto ploch. Toto vyhrazování bude prováděno samostatnými procesy podle správního řádu (jednotlivými opatřeními obecné povahy). Nebude se tak již opakovat situace, ke které došlo v NP Šumava, když z důvodu posuzování splouvání vybraného úseku Teplé Vltavy hrozilo neschválení návštěvního řádu a nemožnost např. cyklistického využívání celého území NP. Rada NP zůstává iniciativním a konzultačním orgánem pro záležitosti příslušného NP. Je posílen význam tohoto orgánu pro výměnu informací mezi správou a regionem.

Návštěvní řád bude podle návrhu pouze informativním dokumentem, ve kterém bude pro návštěvníky přehledně uveden soubor všech zákazů a omezení na území NP, které vyplývají přímo ze zákona nebo z jednotlivých opatření obecné povahy. Návštěvníci tak budou přehlednou formou zpraveni o pravidlech pohybu na celém území NP (omezení vjezdu, vstupu, splouvání, místa pro táboření atd.).

Podle stávající právní úpravy se opatřením obecné povahy vyhlašuje návštěvní řád jako celek. Ten může v návaznosti na jednotlivé ochranné podmínky upravovat vstup, vjezd, volný pohyb osob mimo zastavěné území a rekreační a turistická využívání území NP. Současně stanovuje podmínky jednotlivých omezení a výčet turistických a rekreačních činností, které jsou zakázány.

Rada NP funguje jako konzultační a iniciativní orgán k projednání a posouzení všech důležitých dokumentů ochrany a řízení národního parku a jeho ochranného pásma, zejména členění území národního parku do zón ochrany přírody, plánu péče, návštěvního řádu, způsobu péče o les a územních plánů. Členy rady jsou delegovaní zástupci obcí a krajů a v horských oblastech zástupci Horské služby, na jejichž území se národní park a jeho ochranné pásmo rozkládá. Další členy rady jmenuje orgán ochrany přírody národního parku z nejvýznamnějších právnických a fyzických osob s podnikatelskou činností na území národního parku, zejména z oblasti lesnictví, zemědělství, vodního hospodářství, obchodu a cestovního ruchu, odborníků z vědeckých a odborných pracovišť, popřípadě z jiných orgánů státní správy.

Přímo dotčené subjekty:

Nepřímo dotčené subjekty:

Návrh reaguje na požadavky praxe i návštěvníků, pro které přehledně přinese aktuální informaci o možnostech využití jednotlivých částí NP v souladu s platnou právní úpravou na jednom místě, aniž by bylo nutné seznámit se s několika vydanými rozhodnutími, opatřeními obecné povahy či právními předpisy.

Postavení Rady NP zůstává zachováno. Rada národního parku bude i nadále fungovat jako konzultační a iniciativní orgán a budou s ní projednávány všechny důležité dokumenty ochrany a řízení národního parku a jeho ochranného pásma, zejména ty, které se týkají členění území národního parku do zón ochrany přírody a zásad péče.

Návrh zón národního parku, návrh klidových území národního parku, cesty a trasy a místa navržená k vyhrazení bude správa NP povinna projednat s radou. Správa s Radou projedná rovněž návrh zásad péče o národní park.

V případě neschválení návrhu nebudou odstraněny aktuální problémy při projednávání návštěvních řádů národních parků a může dojít ke znemožnění jejich využívání ze strany návštěvníků.

Aktuální stav vyplývající z platné legislativy představuje nižší náklady na administraci v rámci vydávání návštěvního řádu formou opatření obecné povahy. Návštěvní řád však neposkytuje všechny potřebné a aktuální informace o možnostech využití NP, které jsou požadovány ze strany návštěvníků a obyvatel národních parků.

Místo jednoho opatření obecné povahy (návštěvního řádu) bude vydáváno několik opatření obecné povahy (OOP). To představuje mírně zvýšené náklady na administraci několika opatření obecné povahy místo jednoho stávajícího návštěvního řádu. Ale bude zajištěna lepší informovanost všech subjektů o omezeních v národních parcích a odpadá riziko zablokování procesu schvalování celého návštěvního řádu, pokud nedojde k dohodě nad jednou kapitolou. Současně bude možné změnit v případě potřeby pouze 1 opatření obecné povahy a neprojednávat kompletně celý návštěvní řád jak je to nutné podle stávající právní úpravy.

Navrhovaná právní úprava nepřináší žádné dodatečné finanční náklady na podnikatelské subjekty i návštěvníky národních parků. Pro tyto subjekty je důležité, že se budou seznamovat pouze s návštěvním řádem, nikoliv s jednotlivými opatřeními obecné povahy. Ty jsou pouze podkladem pro vydaný návštěvní řád.

Výpočet administrativní zátěže je proveden dle Standardního nákladového modelu s využitím Metodiky stanovení plánovaných nákladů na výkon státní správy, Ministerstvo vnitra, 2007.

Tabulka 4: Porovnání nákladů a přínosů

Na základě uvedených faktů doporučujeme přijmout Variantu 1, která není v rozporu s pravidly hospodaření se státním majetkem (§ 14 zákona č. 219/2000 Sb.). Veškeré náklady budou hrazeny ze současných prostředků správ NP v rámci rozpočtové kapitoly 315.

Aplikace některých ustanovení zákona č. 99/2004 Sb. o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (o rybářství), zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, a zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) - povinnost zarybňovat, povinnost přikrmovat zvěř, povinnost obnovovat a vychovávat lesní porosty, zalesňovat holiny, zajišťovat lesní porosty, provádět meliorace a hrazení bystřin v lesích, přednostně provádět nahodilé těžby a provádět preventivní opatření podle lesního zákona - jsou v rozporu s cíli stanovenými pro území národních parků (zachování nebo obnova přirozených ekosystémů) a především s cíli ochrany stanovenými pro zónu přírodní a přírodě blízkou (umožnění nerušeného průběhu přírodních procesů, dosažení stavu odpovídajícího přírodním ekosystémům). Současně se navrhuje zrušit nutnost souhlasu s aplikací určitých ustanovení zákona o lesích (ustanovení o zásazích proti škůdcům).

V současné době jsou povinnosti vyplývající se zmíněných právních předpisů platné pro celé území národních parků a jsou prováděny způsobem, který není v rozporu s ochrannými podmínkami národních parků, případně po udělení výjimky z příslušných zákazů či udělení souhlasu s danou činností.

Přímo dotčené subjekty:

Nepřímo dotčené subjekty:

Zrušení povinností vyplývajících z výše zmíněných zákonů, které jsou v rozporu s dlouhodobými cíli národních parků.

Navržené ustanovení zároveň jednoznačně upravuje povinnosti vlastníků lesa v NP, zdůrazňuje nezbytnost obhospodařovat lesní ekosystémy tak, aby byly zachovány nebo podporovány jejich přirozené ekologické funkce a biologická rozmanitost. Toto je zcela v souladu s ustanovením, že lesy na území NP nelze zařazovat do lesů hospodářských a jedná se převážně o lesy zvláštního určení.

Souhlas s aplikací vybraných ustanovení zákona o lesích byl zrušen a byl nahrazen vyloučením výše uvedených povinností v zóně přírodní a přírodě blízké, kde je aplikace těchto povinností v rozporu s požadavkem zachovat nebo zlepšit stav předmětů ochrany NP a mohl by být v rozporu s cíli ochrany NP.

Držitelům a uživatelům honiteb je stanovena povinnost postupovat při výkonů práva myslivosti a rybářství udržovat a zlepšovat stav ekosystémů.

Tímto ustanovením jsou lépe definovány povinnosti ve vztahu k využívání území národních parků. Bylo potřebné jednoznačně stanovit, že pro využívání území národních parků k výkonu práva myslivosti a rybářství jsou kladeny jiné požadavky, než na převážné většině území ČR. Zároveň je určeno, že v zónách přírodních a přírodě blízkých nelze realizovat činnosti vyplývající z jiných právních předpisů, které jsou v rozporu s požadavky na zachování stavu předmětů ochrany v příznivém stavu a zároveň by mohly být v rozporu s dlouhodobými cíli ochrany těchto zón. V § 22b, odst. 3 byl stanoven postup výpočtu některých závazných ustanovení lesních hospodářských plánů v zóně přírodní a přírodě blízké.

Tato úprava ve svém důsledku neznamená zpřísnění režimu pro subjekty vykonávající činnosti podle lesního zákona, zákona o rybářství a zákona o myslivosti; jednoznačné určení vztahu těchto předpisů k režimu v NP podle zákona č. 114/1992 Sb. naopak odstraní případné pochybnosti a zamezí zbytečným podáním (viz současné žádosti o souhlas s aplikací ustanovení zákona lesního zákona o zásazích proti škůdcům podle § 22 odst. 1).

V případě neschválení záměru bude i nadále existovat povinnost provádět opatření, která jsou v rozporu s dlouhodobými cíli národních parků.

Ponechání současného stavu, to představuje povinnost provádět i v zónách přírodních a přírodě blízkých opatření, která jsou v rozpory s jejich dlouhodobými cíli a s posláním NP (provádět v dané lhůtě zalesnění ploch a zajištění vzniklých porostů a přednostně provádět nahodilé těžby, preventivní opatření podle lesního zákona). V zónách přírodních a přírodě blízkých bude i nadále nutné provádět přikrmování zvěře a zarybňování podle příslušných předpisů, které je v rozporu s cíli ochrany NP.

Aktuální stav vyplývající z platné legislativy představuje zvýšené náklady na administrativní zátěž Správ NP a MŽP v souvislosti s udělováním výjimek. Povinnosti vyplývající se zákonů o rybářství, myslivosti a lesích jsou v rozporu s dlouhodobými cíli ochrany NP i se základními ochrannými podmínkami.

Zrušením některých zákonných povinností souvisejících s rybářstvím, myslivostí a lesním hospodařením v regionu dochází k odstranění současného stavu, kdy provádění zákonných povinností vyplývajících pro majitele lesa, uživatele rybářského revíru, či honitby z příslušných zákonů jsou v rozporu s jiným právním předpisem (ZOPK a ZOP v NP). Zároveň dojde ke snížení administrativní zátěže Správ NP a MŽP v souvislosti s neudělováním výjimek pro tyto aktivity a podnikatelských subjektů v souvislosti s odstraněním nutnosti žádat o výjimku.

Zrušení rozporu s jinými předpisy nebude mít žádné dopady na vlastníky, nájemce nemovitostí ani obce.

Výpočet administrativní zátěže je proveden dle Standardního nákladového modelu s využitím Metodiky určování velikosti a původu administrativní zátěže podnikatelů, Ministerstvo vnitra, 2007, Metodiky měření a přeměřování administrativní zátěže podnikatelů, Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2013 a Metodiky stanovení plánovaných nákladů na výkon státní správy, Ministerstvo vnitra, 2007.

Tabulka 5: Porovnání nákladů a přínosů

Na základě uvedených faktů doporučujeme přijmout Variantu 1, která není v rozporu s pravidly hospodaření se státním majetkem (§ 14 zákona č. 219/2000 Sb.).

K regulaci pohybu a přístupu návštěvníků na území národních parků zákon ZOPK zavedl možnost vybírat poplatky za vjezd a vstup na území národních parků. Správy národních parků tak již od roku 1992 disponovaly ekonomickým nástrojem k usměrňování návštěvnosti jednotlivých lokalit a snižovaly tak jejich zátěž způsobenou zejména nežádoucí nadměrnou dopravou. Na území národního parku mohly být v souladu s § 24 odst. 1 ZOPK vybírány tři typy poplatků:

Výše poplatku a způsob vybírání poplatku za vjezd a setrvání a za jízdu na území národního parku byly stanoveny prostřednictvím nařízení správy národního parku. Výnos z poplatků byl příjmem příslušné správy národního parku, a byť nebyl účelově vázán, byl využíván především pro účely ochrany přírody a pro zlepšení poskytovaných služeb návštěvníkům. V praxi možnost vybírat tyto poplatky v minulosti využila pouze Správa Krkonošského národního parku. Poplatek byl v Krkonošském národním parku („KRNAP“) placen pouze za umožnění vjezdu do míst, kam je jinak ze zákona zakázán (jednalo se tedy o jakési protiplnění za prolomení zákazu).

Dne 1. 12. 2009 nabyl účinnosti zákon č. 349/2009 Sb., kterým se mění ZOPK a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, který přinesl mimo jiné změnu ustanovení § 24 ZOPK.

Výši poplatku za vjezd vozidel na území národního parku by měla napříště namísto nařízení správ jednotlivých národních parků stanovit vyhláška Ministerstva životního prostředí. Podle novelizovaného zmocnění Ministerstvo životního prostředí bylo nově oprávněno ve vyhlášce stanovit vedle výše poplatků i okruh osob osvobozených od poplatku, vzor potvrzení o zaplacení poplatku, vzor potvrzení o osvobození od poplatku a určení vybraných míst na území národního parku, na která se vztahuje povinnost platit poplatek za vstup (§ 79 odst. 4 písm. g) ZOPK). Iniciátorem této legislativní změny byla Legislativní rada vlády (viz stanovisko LRV č.j. 1100/08 ze dne 4. září 2008), která upozornila na to, že správy NP nemohou jako příspěvkové organizace vydávat právní předpisy, neboť tato pravomoc náleží podle LRV pouze správním úřadům.

MŽP začalo připravovat příslušnou vyhlášku. Ukázalo se však, že úprava v § 24 odst. 3 ZOPK není dostatečná a prováděcí právní předpis nelze podle tohoto zmocnění vydat pro rozpor s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (LZPS). Podle tohoto článku lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona, přičemž je třeba toto ustanovení LZPS vykládat ve světle judikatury Ústavního soudu, který ve svém nálezu sp. zn. 14/2000 ze dne 10. 1. 2001 vyjádřil názor, že přímo v zákoně musí být zakotveny základní náležitosti poplatku: subjekt, objekt, základ, sazba, úlevy a osvobození, splatnost a sankce za nesplnění poplatkové povinnosti. MŽP připravilo příslušnou změnu ZOPK, k jejímu projednání a schválení však již nedošlo.

S přihlédnutím k novým možnostem regulace a usměrňování vjezdu a vstupu na území národních parků (vyhrazování míst a udělování výjimek ze základních ochranných podmínek opatřením obecné povahy) se tento způsob regulování ukázal jako nadbytečný. Vzhledem k náročné administraci režimu poplatků by navíc jejich vybírání nepředstavovalo pozitivní ekonomický efekt pro správy národních parků.

Ustanovení je v současné době nepoužitelné. Podle §24 odst. 3 výši poplatků, okruh osob osvobozených od poplatku, vzor potvrzení o zaplacení poplatku nebo potvrzení o osvobození od poplatku a určení vybraných míst na území národního parku, na která se povinnost platit poplatek za vstup vztahuje, stanoví Ministerstvo životního prostředí prováděcím právním předpisem. Ustanovení je však neaplikovatelné.(viz výše)

Přímo dotčené subjekty:

Nepřímo dotčené subjekty:

Zrušení ustanovení.

Žádné, v současné době se příslušné ustanovení neaplikuje a poplatky se v žádném NP nevybírají.

Nepoužívaný nástroj bude i nadále součástí zákona

Regulace pohybu osob může probíhat efektivněji za použití jiných nástrojů (vyhrazování míst s povolením vjezdu a udělováním výjimek opatřením obecné povahy). Zlepšení přinesou již zmíněné úpravy základních ochranných podmínek.

Tabulka 6: Porovnání nákladů a přínosů

Na základě uvedených faktů doporučujeme přijmout Variantu 1.

Tato problematika se týká NP Podyjí a Krkonošského národního parku, které mají ochranné pásmo vyhlášeno. V souvislosti s novým vyhlášením jednotlivých národních parků je nutné vyřešit problematiku ochranných podmínek ochranného pásmo. Vzhledem k tomu, že stávající ochranné podmínky definované počátkem 90. let se z části překrývají s jinými právními předpisy (oblast ochrany ovzduší, ZPF atd.) a z části svou definicí nevyhovují současným požadavkům na legislativu, byla provedena jejich významná redukce.

Ochranné podmínky ochranných pásem KRNAP a NP Podyjí jsou stanoveny příslušným vyhlašovacím předpisem (nařízení vlády). Vzhledem ke stupni zastaralosti tyto podmínky již neodpovídají potřebám předmětů a cílů ochrany NP a jsou v řadě případů obtížně aplikovatelné. V řadě případů představují zbytečnou administrativní zátěž pro přímo dotčené subjekty. Zákon v odst. 2 dále stanovuje nezbytnost souhlasu orgánu ochrany přírody ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků a změnám druhu pozemku v ochranném pásmu, nedefinuje však, jakým právním aktem má být tento souhlas vydán.

Přímo dotčené subjekty:

Nepřímo dotčené subjekty:

Většina existujících ochranných podmínek je navržena ke zrušení. Ze zmíněných ochranných podmínek byly zachovány pouze čtyři, které jsou stanoveny § 37, odst. 3. Návrh novely zpřesňuje způsob vydání výše zmíněného souhlasu orgánu OP. Dále je stanovena možnost vyhlásit ZCHÚ bez ochranného pásma. Významným efektem je snížení administrativní zátěže nezbytné k řešení problematiky ochranných podmínek NP.

Neschválením návrhu nedojde k redukci obtížně aplikovatelných a nevyhovujících ochranných podmínek ochranného pásma.

Ponechání současného stavu, to znamená ponechání ochranných podmínek, které jsou neaplikovatelné z důvodu neodpovídající formulace či chybějících definic pojmů či zasahují do problematiky řešené podle jiných právních předpisů než je ZOPK.

Aktuální stav vyplývající z platné legislativy představuje zvýšenou administrativní zátěž pro orgány ochrany přírody v souvislosti s procesem udělování souhlasů k činnostem v ochranném pásmu.

Dojde ke snížení administrativní zátěže při řešení problematiky ochranného pásma NP. Administrativní zátěž se v souvislosti s redukcí ochranných podmínek v ochranném pásmu NP (KRNAP a NP Podyjí) celkem sníží o 369 675 Kč/rok, z toho zaměstnancům správ NP o 346 500 Kč/rok, podnikatelům o 2 375 Kč/rok, zaměstnancům obecních úřadů o 7 500 Kč/rok a místním obyvatelům, návštěvníkům, organizátorům hromadných akcí o 13 300 Kč/rok.

Výpočet administrativní zátěže je proveden dle Standardního nákladového modelu s využitím Metodiky určování velikosti a původu administrativní zátěže podnikatelů, Ministerstvo vnitra, 2007, Metodiky měření a přeměřování administrativní zátěže podnikatelů, Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2013 a Metodiky stanovení plánovaných nákladů na výkon státní správy, Ministerstvo vnitra, 2007.

Tabulka 7: Porovnání nákladů a přínosů

Na základě uvedených faktů doporučujeme přijmout Variantu 1, která není v rozporu s pravidly hospodaření se státním majetkem (§ 14 zákona č. 219/2000 Sb.).

Vzhledem k novému definování cílů a poslání národních parků se ukázalo jako vhodné vytvořit nový dokument, který se bude lišit od stávajících plánů péče zaměřených primárně na zachování předmětů ochrany ZCHÚ. Ministerstvem bude stanoven obsah těchto dokumentů, který nebude problematiku řešit v takových detailech jako stávající plány péče. Dokument bude určovat zásadní priority a zásady péče o jednotlivé skupiny ekosystémů, biotopy druhů, druhy a zásady využívání těchto ekosystémů tak, aby byly plněny cíle ochrany NP a bude v potřebné míře doplňovat základní režim péče pro jednotlivé zóny stanovený tímto zákonem a prováděcím předpisem MŽP.

Nově se navrhuje v tomto dokumentu stanovit rovněž cíle realizované správou NP vyplývající z poslání NP s vazbou na místní obyvatele, obce, turistické a další využívání území NP. I s přihlédnutím k této skutečnosti je na místě zásady dohodnout s obcemi po ukončení jejich projednání s veřejností a vlastníky pozemků. Tím odpadne možnost opakování situace v NP Šumava, kdy byl se zástupci obcí v radě NP dohodnut plán péče a ten byl následně v průběhu zákonného připomínkování upraven a schválen v odlišné podobě.

V současné době jsou pro všechna ZCHÚ schváleny plány péče, které podle § 38, odst. 1 ZOPK „na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území“. Vzhledem k rozšíření poslání národního parku i na umožnění využití území národních parků k trvale udržitelnému rozvoji, ke vzdělávání, výchově, výzkumu a k přírodě šetrnému turistickému využití, jeví se jako potřebné změnit obsah dokumentu řešící způsoby péče o národní park i o tyto oblasti.

Přímo dotčené subjekty:

Nepřímo dotčené subjekty:

Zavedení nového dokumentu – zásad péče o NP, který bude s přihlédnutím k nově vymezenému poslání NP řešit i tuto problematiku, tedy cíle realizované správou bez přímé vazby na předměty ochrany NP.

Zásady péče budou stejně jako plány péče nezávazné pro fyzické a právnické osoby.

V případě neschválení novely nebude možné plánem péče navrhovat řešení problematiky nesměřující k zajištění předmětů ochrany a k zachování či zlepšení jejich stavu.

Ponechání současného stavu, kdy budou pro území NP i nadále schvalovány plány péče, které nereflektují nově rozšířené poslání NP na možnosti jeho využívání.

V současné době jsou pro národní parky zpracovávány plány péče. Tento dokument obsahuje pouze opatření ke zlepšení přírodního prostředí národních parků a nereflektuje nově navržená poslání NP.

Na rozdíl od současných plánů péče, budou dle novely zákona zpracovávány nově zásady péče o národní parky. V návaznosti na nové poslání NP tento dokument lépe zajistí potřeby ochrany přírody v NP. Na rozdíl od současného dokumentu budou řešeny i rozvojové aktivity bez přímé vazby na předmět ochrany národního parku. Na aktivity, které budou v souladu s nově uvedeným posláním NP a budou obsaženy v tomto dokumentu, dojde k lepšímu čerpání programových prostředků.

Změna nástroje nebude mít žádný vliv na podnikatele a vlastníky nemovitostí.

Tabulka 8: Porovnání nákladů a přínosů

Na základě uvedených faktů doporučujeme přijmout Variantu 1.

Navrhuje se, aby státní správu ochrany přírody na území CHKO Labské pískovce vykonávala Správa NP České Švýcarsko. Hranice mezi CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko je pouze administrativní, přírodovědně se jedná o jedno území. MŽP se tedy domnívá, že jedna organizace bude lépe a efektivněji zajišťovat péči o toto území. Pro místní obyvatele či obce by mělo dojít ke zjednodušení při jednání se správními úřady. Státní správu bude vykonávat jedna organizace a nebude např. nutné záměry při společné hranici projednávat se správou CHKO i se správou NP, ale pouze s jedním partnerem. V případě zachování pracoviště v Děčíně, se kterým MŽP počítá, se zlepší i dostupnost úřadů. Např. obyvatel Hřenska nebude muset cestovat na Správu NP České Švýcarsko do Krásné Lípy, ale do Děčína. Podobně obyvatel Mikulášovic nebude muset navštěvovat úřad v Děčíně, ale v mnohem bližší v Krásné Lípě.

Současně se počítá s novým vyhlášením Správy NP České Švýcarsko jako příspěvkové organizace nejpozději do dvou let po nabytí účinnosti tohoto zákona. Z tohoto důvodu po toto období zůstává v platnosti § 2 zrušeného zákona č. 161/1999 Sb. V tomto časovém období tedy MŽP zřídí Správu NP České Švýcarsko jako příspěvkovou organizaci (v souladu s § 79, odst. 3 písm. r) ZOPK).

V současné době existují 3 správy národních parků jako příspěvkové organizace (Správa NP a CHKO Šumava, Správa KRNAP a Správa NP Podyjí) a jedna ve formě organizační složky státu (NP České Švýcarsko). Záměrem MŽP je podřadit činnosti prováděné správami NP kvalitativně stejnému režimu. Na základě dosavadních zkušeností i nezávislých analýz se ukazuje jako optimální forma pro plnění úkolů souvisejících především s hospodařením s majetkem ve vlastnictví státu forma příspěvkové organizace. Jde především o možnost operativnějšího nakládání s finančními prostředky (např. v případě neočekávaných situací – povodně, kalamita v lese) a možnost vytváření rezervního fondu.

MŽP preferuje sjednocení systému fungování správ národních parků pod jednotný model. Na základě uvedených údajů a studií, které má MŽP k dispozici, se jeví jako vhodnější forma příspěvkové organizace z těchto důvodů:

V současné době existuje Správa NP České Švýcarsko jako správní úřad (organizační složka státu) zřízená zákonem č. 161/1999 Sb. Tato organizace vykonává státní správu na území NP České Švýcarsko. Na území CHKO Labské pískovce vykonává státní správu správní úřad Správa CHKO Labské pískovce (součást AOPK ČR)

Přímo dotčené subjekty:

Nepřímo dotčené subjekty:

Sloučení Správy NP České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce. Převod pracovních míst v rámci resortu MŽP z AOPK ČR na Správu NP České Švýcarsko. Po schválení novely zřízení Správy NP České Švýcarsko jako příspěvkové organizace.

V případě neschválení novely nebude moci dojít k novému zřízení Správy NP České Švýcarsko a nedojde rovněž k plánovanému sloučení organizací – Správy NP České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce. Nedojde k výše popsanému efektivnějšímu nakládání s finančními prostředky ani k efektivnější péči o jednotné území NP České Švýcarsko – CHKO Labské pískovce.

Ponechání současného stavu, i nadále bude výkon státní správy a péče o přírodní prostředí rozdělen mezi dvě samostatné organizace, nedojde ke snížení administrativní zátěže a přiblížení orgánů státní správy místním obcím, podnikatelským subjektům a obyvatelům.

Aktuální stav vyplývající z platné legislativy představuje zvýšenou administrativní zátěž. Péči a státní správu v regionu vykonávají 2 státní organizace, což je méně efektivní.

Pověřením Správy NP České Švýcarsko výkonem státní správy na území CHKO Labské pískovce a následným sloučení obou organizací dojde k zjednodušení jednání s orgány státní správy a k snížení administrativní zátěže. Péče o přírodní prostředí na území NP České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce je efektivnější.

Konkrétní vyčíslení výše administrativní zátěže v tomto bodě není možné, nejsou k dispozici podrobná data (např. kolik subjektů využije možnost jednání na sídle úřadu bližšímu jeho bydlišti, jakou to bude mít časovou úsporu, zatím není před platností zákona ani známá delimitace počtu pracovních míst v resortu MŽP apod.)

Tabulka 9: Porovnání nákladů a přínosů

Na základě uvedených faktů doporučujeme přijmout Variantu 1.

Drobné změny upřesňující a doplňující znění některých ustanovení souvisejících s připravenou novelou, dále změny technického rázu s novelou související (kompetenční a sankční ustanovení)

Toto ustanovení nově definuje způsoby hospodaření na pozemcích, které jsou součástí ZPF a to tím způsobem, aby byly zachovány nebo podporovány jejich přirozené ekologické funkce a biologická rozmanitost.

Zákon v současném znění zakazuje zcizení lesů, lesního půdního fondu, vodních toků a vodních ploch ve státním vlastnictví na území národních parků. Navržená novela Tento zákon zákaz rozšiřuje na veškeré pozemky ve vlastnictví státu mimo zastavěná a zastavitelná území obcí.

Zákon v odst. 2 stanovuje nezbytnost souhlasu orgánu ochrany přírody ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků a změnám druhu pozemku v ochranném pásmu, nedefinuje však, jakým právním aktem má být tento souhlas vydán. Návrh novely tento stav zpřesňuje. Dále je stanovena možnost vyhlásit ZCHÚ bez ochranného pásma. Je přidán nový odst. 3, který definuje činnosti v ochranných pásmech národních parků, ke kterým je nutný souhlas orgánu ochrany přírody. Tyto činnosti byly (ve výrazně redukované podobě) převzaty z vyhlašujících předpisů NP Podyjí a KRNAP (ostatní NP ochranné pásmo nemají). Jde o značné zmírnění ochranných podmínek oproti současnému stavu.

V současné době neexistuje možnost u již vyhlášeného národního parku nebo jeho ochranného pásma nebo chráněné krajinné oblasti změnit vymezení, bližší ochranné podmínky nebo činnosti vázané na souhlas v ochranném pásmu. Nové znění ustanovení tuto možnost upravuje a popisuje způsob projednání této změny. Dále je upraven způsob projednávání návrhu na vyhlášení NP a CHKO (blíže v bodě 3)

Ustanovení bylo odstraněno pro jeho duplicitu. K povinnému projednání návrhu s orgány státní správy dochází v průběhu jiných fází tohoto procesu (u národních parků v průběhu MPŘ).

§ 42 Evidence a označování zvláště chráněných území

Způsob zaznamenávání údajů o zvláště chráněných území v Ústředním seznamu ochrany přírody a v katastru nemovitostí neodpovídá současnému stavu věci a není dostatečně přesně definován. Chybí rovněž zmocnění MŽP pro vydání prováděcího předpisu k problematice ústředního seznamu.

§ 44 Závazné stanovisko k některým činnostem ve zvláště chráněných územích

Zákon v odst. 3 stanovuje nezbytnost souhlasu orgánu ochrany přírody k činnostem regulovaným bližšími ochrannými podmínkami ZCHÚ, nedefinuje však, jakým právním aktem má týt tento souhlas vydán. Návrh novely tento stav zpřesňuje. Byl doplněn § 44a, který definuje územní plánování a povolování stavební činnosti na území NP. Toto ustanovení je v souladu s jinými ustanoveními ZOPK.

Zákon v současné době deklaruje předkupní právo státu k pozemkům na území NP, NPR a NPP a pozemků souvisejících s jeskyněmi. Neurčuje však, jakým způsobem je toto předkupní právo ze strany státu uplatňováno. Navržená novela tento postup upravuje.

V současné době spadá zodpovědnost za škody vzniklé osobám na cizím pozemku působením přírodních sil či jejich vlastním zaviněním na majitele pozemku. Tento stav považuje MŽP za nevhodný.

Správní řád (zákona č. 500/2004 Sb.) dostatečným způsobem nezdůrazňuje postavení obcí při projednávání opatření obecné povahy. Novela v § 71 odst. 4 navrhuje znění, že obce mají ve svém územním obvodu postavení dotčeného orgánu podle správního řádu při projednávání návrhu opatření obecné povahy.

V současné době neexistuje povinnost oznamovat výzkumnou činnost v ZCHÚ orgánu ochrany přírody. Návrh novely tuto povinnost zavádí.

Současná kompetenční ustanovení by neodpovídaly změnám navržených touto novelou, je tedy nutné je aktualizovat.

Ustanovení uvedená v těchto přílohách jsou v současné době součástí vyhlašovacích předpisů jednotlivých národních parků, které tato novela zrušuje.

Přímo dotčené subjekty:

Nepřímo dotčené subjekty:

Úprava nevyhovujících ustanovení ZOPK souvisejících s problematikou národních parků, zohlednění znění novely v navazujících ustanoveních ZOPK.

Především neprovázanost znění zákona nejasné kompetence orgánů ochrany přírody, chybějící právní kontinuita (zakotvení již existujících NP, přechodná ustanovení ve vztahu k již schváleným právním předpisům)

Ponechání současného stavu, to by představovalo neprovázanost zákona, kdy by kompetenční a sankční ustanovení neodpovídaly nově navrženému znění. Nadále by nebyl jasný způsob vydávání souhlasu orgánu ochrany přírody. Bez přechodných ustanovení by nebyla zajištěna právní kontinuita a platnost dokumentů schválených v souladu se stávajícím zněním ZOPK.

Ostatní drobné úpravy zákona:

Nově navržené ustanovení, které definuje způsoby hospodaření na pozemcích, které jsou součástí ZPF a to tím způsobem, aby byly zachovány nebo podporovány jejich přirozené ekologické funkce a biologická rozmanitost. Přesněji stanovuje postupy obhospodařování pozemků zařazených do zóny přírodní a přírodě blízké.

Navržená novela rozšiřuje zákaz zcizení pozemků ve vlastnictví státu z lesních pozemků i na další typy.

Bližší definice způsobu, jakým budou vydávány souhlasy orgánu ochrany přírody k činnostem v ochranném pásmu (rozhodnutím, závazným stanoviskem nebo opatřením obecné povahy). Dále je stanovena možnost vyhlásit ZCHÚ bez ochranného pásma. Je doplněn nový odst. 3, který definuje činnosti v ochranných pásmech národních parků, ke kterým je nutný souhlas orgánu ochrany přírody. Tyto činnosti byly (ve výrazně redukované podobě) převzaty z vyhlašujících předpisů NP Podyjí a KRNAP (ostatní NP ochranné pásmo nemají). Jde o značné zmírnění ochranných podmínek oproti současnému stavu.

Ustanovení bylo odstraněno pro jeho duplicitu. K povinnému projednání návrhu s orgány státní správy dochází v průběhu jiných fází tohoto procesu (u národních parků v průběhu MPŘ).

§ 42 Evidence a označování zvláště chráněných území

Pouze drobné úpravy. Doplněno je rovněž zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu MŽP k problematice vedení Ústředního seznamu ochrany přírody.

§ 44 Závazné stanovisko k některým činnostem ve zvláště chráněných územích

Podobně jako u § 37 je blíže definován způsob, jakým budou vydávány souhlasy orgánu ochrany přírody k činnostem podle bližších ochranných podmínek.

Doplněn § 44a definující způsob územního plánování na území NP a CHKO. Toto ustanovení je v souladu s jinými ustanoveními ZOPK.

Nové ustanovení stanovuje, jakým způsobem je uplatňováno předkupní právo k pozemkům v ZCHÚ ze strany státu uplatňováno.

Analogicky k právní úpravě pohybu osob v lesích podle lesního zákona se do zákona o ochraně přírody a krajiny doplňuje významná právní zásada stanovící vlastní odpovědnost každého při pohybu v přírodním prostředí. Vlastníci pozemků nemohou odpovídat za škody, ke kterým dojde (na jejich pozemcích) působením přírodních sil.

Problematika bezpečnosti osob při pohybu ve volné krajině je v současné době i na základě některých soudních rozsudků intenzivně diskutována a udržování bezpečnosti na cestách spadá striktně mezi povinnosti vlastníka pozemku. MŽP považuje za vhodné stanovit, že vlastníci pozemků nemohou být zodpovědní za působení přírodních sil a nemohou být postihováni za to, že strpí na svém pozemku turistické značení cest a s tím související zvýšenou návštěvnost.

Novela v § 71 odst. 4 navrhuje zvláštní postavení obcí při projednávání návrhu opatření obecné povahy.

Nově se navrhuje zavést oznamovací povinnost pro osoby realizující výzkum v NP. Cílem této úpravy je umožnit správě NP usměrnit provádění činností souvisejících s výzkumem NP tak, aby omezila možnost rizika negativního ovlivnění předmětů ochrany (týká se zejména četnosti a intenzitě návštěv ve vybraných částech NP a možnosti negativního vlivu na populace druhů).

Formální úprava kompetenčních ustanovení v návaznosti na změny učiněné v hmotněprávních ustanoveních zákona

Do zákona jsou převzaty vymezení a předmět ochrany existujících národních parků vyhlášených v minulosti nařízením vlády (KRNAP, NP Šumava, NP Podyjí) nebo samostatným zákonem (NP České Švýcarsko)

V návaznosti na ust. § 78 odst. 2 ZOPK je určeno sídlo a správní obvod jednotlivých správ NP. Obdobou úpravu obsahuje platné znění zákona.

Přechodná ustanovení zajistí právní kontinuitu všech dosud vyhlášených zvláště chráněných území, případně vymezení zonace v NP.

Přechodná ustanovení také pokryjí období, po která budou přijímány nové instituty předvídané novelou (tj. klidová území a zásady péče o NP).

Aktuální stav vyplývající z platné legislativy představuje nejasnou aplikovatelnost některých ustanovení.

Ostatními drobnými úpravami zákona dojde k zpřesnění některých ustanovení zákona a k drobným změnám v návaznosti na navrhovanou novelu. Zjednoduší se aplikovatelnost zákona. Dojde ke zlepšení postavení obcí při projednávání opatření obecné povahy.

Tabulka 10: Porovnání nákladů a přínosů

Na základě uvedených faktů doporučujeme přijmout Variantu 1.

Orgány státní správy myslivosti vydávají na základě ustanovení § 66 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí, jimiž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody podle § 3 odst. 1 a 2, § 4 odst. 1 a 2, § 5 odst. 1 písm. d), § 5 odst. 2, § 7, § 9 odst. 3 a 4, § 36 odst. 1, § 39, § 40, § 41 odst. 1 a § 44 odst. 2, jen po dohodě s orgány ochrany přírody, pokud zvláštní právní předpisy o ochraně přírody a krajiny nestanoví jinak.

Krajské úřady jako orgány ochrany přírody jsou tedy ve všech řízeních vedených dle výše uvedených ustanovení zákona o myslivosti žádány jako dotčené orgány státní správy o vydání závazného stanoviska. Počet vydaných závazných stanovisek pro jednotlivé kraje dosahuje několika set, přičemž se jedná v naprosté většině o rozhodování o snížení stavu zvěře podle § 39 zákona o myslivosti.

Navrhuje se proto, aby byla tato kompetence opětovně svěřena obecním úřadům obcí s rozšířenou působností

Vydávání závazných stanovisek k řízením podle zákona o myslivosti podle § 77a odst. 8 zákona o ochraně přírody a krajiny je nesystémové a krajské úřady nadměrně zatěžuje. Jedná se o působnost, která byla krajským úřadům svěřena zákonem č. 349/2009 Sb. a před účinností tohoto zákona zajišťovaly tuto agendu obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

Kompetence bude opětovně svěřena obecním úřadům obcí s rozšířenou působností.

Vydávání závazných stanovisek k řízením podle zákona o myslivosti podle § 77a odst. 8 zákona o ochraně přírody a krajiny zůstane nesystémové. Z věcného hlediska je k vydání stanovisek příslušný spíše lokální úřad státní správy, tedy ORP. Jedná se o řešení místních záležitostí, které by neměly spadat do kompetencí krajských úřadů.

Zachování současného stavu

Přesun kompetencí z krajských úřadů na ORP

Náklady na vykonávání kompetence jsou hrazeny z prostředků krajských úřadů.

Náklady na výkon kompetence budou hrazeny z prostředků obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Jedná se cca o náklad 7 200Kč / 1 ORP / rok.

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností tuto kompetenci již vykonávaly před novelou zákona č. 349/2009 Sb.

Převodem kompetencí dojde ke snížení administrativní zátěže územních samosprávních celků o 187 200 Kč/ rok.

Zlepší se dostupnost kompetentního úřadu pro žadatele.

Výpočet administrativní zátěže je proveden dle Standardního nákladového modelu s využitím Metodiky stanovení plánovaných nákladů na výkon státní správy, Ministerstvo vnitra, 2007.

Tabulka 11: Porovnání nákladů a přínosů

Na základě uvedených faktů doporučujeme přijmout Variantu 1.

Orgánem odpovědným za implementaci navrhované právní úpravy je Ministerstvo životního prostředí.

V rámci navrhované novely dochází k úspoře finančních prostředků státního rozpočtu a k snížení administrativní zátěže podnikatelských subjektů, místních obyvatel i státní správy.

Nástrojem pro odhalování porušení pravidel stanovených navrhovaným zákonem je kontrola prováděná Českou inspekcí životního prostředí (ČIŽP).

Přezkum účinnosti regulace provede Ministerstvo životního prostředí. Jako období, které je vhodné pro přezkum účinnosti a pro zhodnocení pokroku při dosahování cílů novelizace, se doporučuje doba 3 let. Tato perioda je dostatečně dlouhá pro shromáždění postačujícího objemu dat relevantních pro přezkum účinnosti a podnětů od dotčených subjektů a zároveň dostatečně krátká k tomu, aby nedošlo k přehlcení velkým objemem podnětů a navrhovaných změn.