I. Obecná část
1. Popis obsahu návrhu právního předpisu s uvedením důvodů, které k jeho předložení vedou, a shrnutí základních zásad a nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí.
Navrhovaná vyhláška představuje novelu vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, ve znění vyhlášky č. 289/2023 Sb., jejímž hlavním účelem je přizpůsobení vnitrostátní právní úpravy znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/464 ze dne 24. února 2026, kterým se mění nařízení (EU) 2024/1348, pokud jde o vytvoření seznamu bezpečných zemí původu (dále jen „nařízení (EU) 2026/464“).
Platná právní úprava vychází z § 86 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), na základě kterého Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“ nebo také „Ministerstvo vnitra“) stanovilo seznam bezpečných zemí původu, bezpečných třetích zemí a evropských bezpečných třetích zemí.
Přijetím nařízení (EU) 2026/464 došlo k zavedení jednotného seznamu bezpečných zemí původu na úrovni Unie, který je přímo použitelný ve všech členských státech, což vyžaduje odpovídající úpravu vnitrostátní prováděcí vyhlášky.
Nařízení (EU) 2024/1348 dává členským státům v čl. 64 diskreci ponechat si nebo nově vytvořit národní seznam “dalších“ bezpečných zemí původu nad rámec společného seznamu. Tato novela na tuto možnost reaguje a zachovává existenci národního seznamu.
Současně došlo k vypuštění úpravy evropských bezpečných třetích zemí s ohledem na zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění) (dále jen „směrnice 2013/32/EU“), která tento pojem zavedla. Směrnice 2013/32/EU je zrušena ke 12. červnu 2026 článkem 78 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „nařízení (EU) 2024/1348“).
Hlavní principy navrhované právní úpravy jsou:
– Soulad s přímo použitelným právem EU: Navrhovaná úprava vychází z principu respektu k přímo použitelné unijní regulaci, a to k nařízení (EU) 2026/464, které zavádí jednotný seznam bezpečných zemí původu na úrovni Unie; vnitrostátní úprava na tento rámec pouze navazuje a nesmí s ním být v rozporu.
– Sjednocení společného označení na úrovni Unie: Označení bezpečných zemí původu a bezpečných třetích zemí na úrovni Unie by mělo řešit některé stávající rozdíly mezi vnitrostátními seznamy vytvořenými členskými státy. To by mělo usnadnit sblížení při uplatňování postupů a odradit žadatele o mezinárodní ochranu od druhotného pohybu.
– Subsidiární role národního seznamu: Národní seznam bezpečných zemí původu je vůči unijnímu koncipován jako doplňkový a slouží k pokrytí dalších relevantních zemí z hlediska azylové praxe České republiky.
2. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky.
Navržená právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Vychází ze zásad uvedených v Ústavě České republiky a Listině základních práv a svobod, zejména ze zásady zákonnosti (ukládání povinností jen na základě zákona) a ze zásady zákonného výkonu veřejné moci (zmocnění k vydání vyhlášky a jeho rozsah jsou dány zákonem o azylu a zákonem o dočasné ochraně cizinců). Navrženou vyhláškou dodržuje Česká republika závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
3. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii.
Navrhovaná právní úprava je plně v souladu se závazky České republiky vyplývajícími z jejího členství v Evropské unii, neboť reflektuje přímo použitelné nařízení (EU) 2026/464. Návrh tak představuje nejen zajištění souladu vnitrostátní právní úpravy s právem EU, ale zároveň i projev plnění závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, zejména povinnosti zajistit efektivní a jednotné uplatňování unijního práva.
Návrh má dále vztah k těmto předpisům Evropské unie:
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1346 ze dne 14. května 2024, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU, v platném znění.
4. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Předkládaný návrh vyhlášky je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, včetně Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty.
Navrhovaná úprava nebude mít vliv na státní rozpočet ani na ostatní veřejné rozpočty.
6. Odůvodnění případného návrhu, aby navrhovaná právní úprava nabyla účinnosti k jinému dni než k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku.
Cílem je reagovat na novou přímo použitelnou úpravu vycházející z práva Evropské unie, která se použije od 12. června 2026.
7. Odůvodnění jednotlivých ustanovení návrhu právního předpisu; odůvodnění obsahuje vysvětlení jejich účelu a nezbytnosti, popis právních norem v nich obsažených a z nich vyplývajících práv a povinností.
Odůvodnění dílčích ustanovení návrhu vyhlášky je uvedeno ve zvláštní části důvodové zprávy.
Návrh novely vyhlášky č. 328/2015 Sb. nevytváří žádné nové veřejnoprávní povinnosti.
8. Zhodnocení, zda návrh právního předpisu neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu.
V navrhované právní úpravě lze konstatovat, že se nejedná o technický předpis ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb. ani směrnice (EU) 2015/1535. Předmětná úprava nestanoví technické požadavky na výrobky, software ani jiná technická řešení ani neupravuje jejich vlastnosti. Z tohoto důvodu se na návrh nevztahuje oznamovací povinnost podle uvedených právních předpisů.
9. Předpokládaný dopad návrhu právního předpisu, zejména.
9.1 Dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob.
Navrhovaná právní úprava nemá zásadní dopad na práva a povinnosti fyzických ani právnických osob; její účinky se projevují především v procesní rovině řízení o mezinárodní ochraně. Dochází pouze k upřesnění aplikačního rámce institutu bezpečných zemí původu, aniž by byla dotčena základní procesní práva žadatelů.
9.2 Dopad na podnikatelské prostředí České republiky.
Navrhovaná úprava nebude mít vliv na podnikatelské prostředí České republiky.
9.3 Zhodnocení, zda návrhem právního předpisu není zakládána veřejná podpora.
Navrhovanou právní úpravou není zakládána veřejná podpora, neboť neobsahuje žádná opatření směřující k poskytnutí selektivní výhody podnikatelským subjektům ani úpravu finančních mechanismů ve smyslu práva Evropské unie.
9.4 Sociální dopad, včetně dopadu na specifické skupiny obyvatel, především na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
Návrh vyhlášky nemá dopady na specifické skupiny obyvatel, osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny nebo dopady na životní prostředí.
9.5 Dopad na rovnost mužů a žen, upravuje-li návrh právního předpisu postavení fyzických osob nebo se tohoto postavení dotýká.
Návrh vyhlášky je z hlediska zákazu diskriminace a z hlediska rovnosti mužů a žen neutrální, resp. nemá žádný dopad, neboť danou problematiku neupravuje.
9.6 Dopad na životní prostředí.
Návrh vyhlášky nemá dopady na životní prostředí.
9.7 Dopad na ochranu práv dětí.
Návrh vyhlášky nemá žádný dopad na ochranu práv dětí a na rodiny.
9.8 Dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
Navrhovaná právní úprava nemá přímý dopad na bezpečnost ani obranu státu; nepřímo však přispívá k efektivnějšímu fungování migrační a azylové politiky, a tím i k posílení vnitřní bezpečnosti státu.
9.9 Dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na ochranu soukromí a osobních údajů, neboť neobsahuje ustanovení upravující zpracování osobních údajů ani nezakládá nové oprávnění k jejich zpracování; nedochází tak ke změně stávající úrovně ochrany osobních údajů.
10. Zhodnocení korupčních rizik návrhu právního předpisu.
Navrhovaná právní úprava nezakládá žádná nová korupční rizika.
11. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy
Při vypracování návrhu byly zohledněny zásady pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy. Návrh vyhlášky není v rozporu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy.
12. Odůvodnění případné navrhované odchylky v postupu projednání návrhu právního předpisu.
Jelikož je návrh pouze zohledněním změn vyplývajících z přímo použitelných předpisů Evropské unie, požádal ministr vnitra předsedu Legislativní rady vlády o udělení výjimky z povinnosti předložit návrh k uplatnění připomínek.
Předseda Legislativní rady vlády této žádosti vyhověl a svým dopisem č.j. 24063-2026-UVCR ze dne 9. června 2026 stanovil v souladu s čl. 76 odst. 1 Legislativních pravidel vlády, že k návrhu této vyhlášky se připomínkové řízení neprovede.
13. Informace dle zákona o regulaci lobbování
Nebyl zaznamenán, ani oznámen žádný případ lobbování.
II. Zvláštní část
K čl. I (Změna vyhlášky č. 328/2015 Sb.)
K § 1 odst. 1
V § 1 odst. 1 dochází k omezení předmětu úpravy vyhlášky. Původně vyhláška upravovala seznamy bezpečných zemí původu, bezpečných třetích zemí i evropských bezpečných třetích zemí.
Nově § 1 odst. 1 stanoví, že vyhláška upravuje pouze národní seznamy bezpečných zemí původu.
Důvodem změny je vypuštění úpravy evropských bezpečných třetích zemí s ohledem na zrušení směrnice 2013/32/EU, která tento pojem zavedla. Směrnice 2013/32/EU je zrušena ke 12. červnu 2026 článkem 78 nařízení (EU) 2024/1348. S ohledem na tuto změnu došlo také ke změně poznámky pod čarou č. 1, která v navrhované podobě odkazuje již na nařízení (EU) 2024/1348, namísto zrušené směrnice 2013/32/EU.
Článek 59 odst. 2 nařízení (EU) 2024/1348 umožňuje jak na úrovni Unie, tak na vnitrostátní úrovni třetí zemi označit za bezpečnou třetí zemi s výjimkou určitých částí jejího území nebo jasně identifikovatelných kategorií osob.
Zároveň čl. 64 nařízení (EU) 2024/1348 nechává členským státům možnost ponechat nebo zavést právní předpisy, které pro účely posuzování žádostí o mezinárodní ochranu umožňují vnitrostátní označení bezpečných třetích zemí nebo bezpečných zemí původu jiných než těch, které jsou označeny na úrovni Unie.
Možnosti stanovit seznam bezpečných třetích zemí Česká republika nevyužívala ani dosud (vizte § 3 vyhlášky).
Skutečnost, že využití diskrece stanovit národní seznam bezpečných zemí původu je přímou reakcí na čl. 64 nařízení (EU) 2024/1348, je v souladu s čl. 48 odst. 4 Legislativních pravidel vlády zdůrazněna v § 1 odst. 1 a textu poznámek pod čarou č. 1 a 3.
K § 2
Navrhovaná úprava § 2 zužuje národní seznam bezpečných zemí původu tak, aby se vnitrostátní vyhláška nepřekrývala s přímo použitelným unijním seznamem bezpečných zemí původu, který byl zaveden nařízením 2026/464.
Z platného znění § 2 jsou vypuštěny tyto země: Albánie, Bangladéš, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Egypt, Gruzie, Indie, Kolumbie, Kosovo, Maroko, Moldavsko, Srbsko, Tunisko, Turecko, Ukrajina.
Nařízení (EU) 2026/464 vkládá do nařízení (EU) 2024/1348 novou přílohu II, která stanoví, že „třetí země uvedené v příloze II tohoto nařízení jsou označeny za bezpečné země původu na úrovni Unie“ (nový čl. 62 odst. 1a nařízení (EU) 2024/1348). Příloha II přitom taxativně vyjmenovává tyto země: Bangladéš, Kolumbie, Egypt, Indie, Kosovo, Maroko a Tunisko.
Označení třetích zemí za bezpečné země původu na úrovni Unie (tj. Bangladéš, Kolumbie, Egypt, Indie, Kosovo, Maroko a Tunisko) vychází z komplexního posouzení založeného na spolehlivých, oficiálních a řádně odůvodněných relevantních a dostupných zdrojích , přičemž odráží obecnou situaci v dané zemi a není založeno na individuálních okolnostech jednotlivých žadatelů (bod 5 preambule nařízení (EU) 2026/464).
Z preambule vyplývá, že v těchto zemích obecně nedochází k pronásledování ani k vážné újmě, což je doloženo mimo jiné nízkou mírou uznaných žádostí o mezinárodní ochranu v rámci Unie, a proto splňují kritéria pro označení za bezpečné země původu podle unijního práva (bod 18).
U jednotlivých států je hodnocení konkretizováno skutečností, že jde o země s fungujícími politickými a právními systémy, které zaručují základní práva, zpravidla zde nedochází k systematickému pronásledování ani k existenci ozbrojeného konfliktu, a právní rámec obecně odpovídá mezinárodním standardům ochrany lidských práv (body 10 až 16 preambule).
Zásada, že označení země za bezpečnou není absolutní a nebrání individuálnímu posouzení žádosti, zůstává zachována (bod 19 preambule).
Podrobné a individuální odůvodnění zařazení jednotlivých zemí je obsaženo přímo v citované preambuli nařízení (EU) 2026/464.
Současně nový čl. 62 odst. 1b nařízení (EU) 2024/1348 zní:
„Třetí země, které byl udělen status kandidátské země na přistoupení k Unii, je rovněž označena za bezpečnou zemi původu na úrovni Unie, pokud nenastane jedna nebo více z následujících okolností:
a) existuje vážné ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu v této třetí zemi;
b) s ohledem na jednání této třetí země dotýkající se základních práv a svobod, která jsou relevantní pro kritéria pro označení třetí země za bezpečnou zemi původu, jak je stanoveno v článku 61 tohoto nařízení, byla přijata omezující opatření ve smyslu části páté hlavy IV Smlouvy o fungování EU;
c) podíl kladně vyřízených rozhodnutí rozhodujícího orgánu o udělení mezinárodní ochrany žadatelům z této třetí země – buď jejím státním příslušníkům, nebo jedná-li se o osoby bez státní příslušnosti, osobám, které v ní měly dříve obvyklý pobyt – je podle nejnovějších dostupných ročních průměrných údajů Eurostatu za celou Unii vyšší než 20 % celkového počtu rozhodnutí pro tuto třetí zemi vydaných rozhodujícím orgánem.
Pokud nastane nebo přestane platit některá z okolností uvedených v prvním pododstavci písm. a) až c), Komise o tom okamžitě uvědomí členské státy, Evropský parlament a Radu. V případě písmene a) tohoto odstavce musí Komise předtím, než informuje členské státy a Evropský parlament, získat předchozí souhlas Rady.“
Zařazení kandidátských zemí mezi bezpečné země původu na úrovni Unie vychází ze skutečnosti, že status kandidátské země je podmíněn splněním tzv. kodaňských kritérií, zejména stability demokratických institucí, právního státu a ochrany lidských práv (bod 6 preambule nařízení (EU) 2026/464). Na základě posouzení Evropské komise bylo konstatováno, že kandidátské země v těchto oblastech pokročily, a proto je lze obecně považovat za bezpečné země původu na úrovni Unie (bod 7 preambule). Zároveň je stanoveno, že toto označení se neuplatní v případě zhoršení situace (např. ozbrojený konflikt, omezující opatření EU nebo vysoký podíl uznaných žádostí), přičemž situace v těchto zemích je průběžně monitorována, aby byla zajištěna jednotná aplikace v členských státech (body 7 až 9 preambule).
Je třeba konstatovat, že neexistuje právní předpis obsahující taxativní výčet konkrétních kandidátských zemí. K jejich určení se vychází z aktuálních informací z veřejně dostupných údajů na oficiálních stránkách Evropské unie věnovaných procesu rozšiřování Unie.
Dle těchto údajů jsou kandidátskými zeměmi následující státy: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Gruzie, Moldavsko, Severní Makedonie, Srbsko, Turecko, Ukrajina. Tato skutečnost je reflektována vypuštěním uvedených zemí z národního seznamu, neboť jejich postavení je nově upraveno na unijní úrovni.
Dle bodu 81 preambule nařízení (EU) 2024/1348 by si členské státy měly zachovat právo uplatňovat nebo zavádět právní předpisy, které umožňují na vnitrostátní úrovni označit jiné třetí země než ty, jež jsou označené za bezpečné třetí země nebo bezpečné země původu na úrovni Unie.
Článek čl. 61 odst. 2 nařízení (EU) 2024/1348 umožňuje jak na úrovni Unie, tak na vnitrostátní úrovni třetí zemi označit za bezpečnou zemi původu s výjimkou určitých částí jejího území nebo jasně identifikovatelných kategorií osob.
Zároveň čl. 64 nařízení (EU) 2024/1348 nechává členským státům možnost ponechat nebo zavést právní předpisy, které pro účely posuzování žádostí o mezinárodní ochranu umožňují vnitrostátní označení bezpečných třetích zemí nebo bezpečných zemí původu jiných než těch, které jsou označeny na úrovni Unie .
Navrhovaná úprava ponechává v národním seznamu bezpečných zemí původu ty státy, které nejsou zahrnuty do seznamu bezpečných zemí původu na úrovni Unie a současně nespadají pod režim kandidátských zemí.
Návrh ponechává (resp. uvádí) v § 2 následný výčet zemí: Alžírsko, Arménie, Austrálie, Ghana, Island, Kanada, Lichtenštejnsko, Mongolsko, Norsko, Nový Zéland, Senegal, Spojené státy americké, Švýcarsko, Velká Británie a Severní Irsko. Ponechání uvedených států v národním seznamu bezpečných zemí původu vychází z potřeby reflektovat specifika azylové a migrační situace České republiky.
Pro zvýšení přehlednosti a transparentnosti navrhované úpravy je níže uvedena srovnávací tabulka, která zachycuje jednotlivé země ve vztahu k dosavadní i navrhované právní úpravě.
Shrnutí zamýšleného cílového stavu : Země Vyhláška č. 328/2015 Sb. před novelou Vyhláška č. 328/2015 Sb. po novele Bezpečná země původu dle přílohy II nařízení (EU) 2026/464 Bezpečná země původu – kandidátská země EU Albánie ano ne ne ano Alžírsko ano ano ne ne Arménie ano ano ne ne Austrálie ano ano ne ne Bangladéš ne ne ano ne Bosna a Hercegovina ano ne ne ano Černá Hora ano ne ne ano Egypt ne ne ano ne Ghana ano ano ne ne Gruzie ano ne ne ano Indie ano ne ano ne Island ano ano ne ne Kanada ano ano ne ne Kolumbie ne ne ano ne Kosovo ano ne ano ne Lichtenštejnsko ano ano ne ne Maroko ano ne ano ne Moldavsko ano ne ne ano Mongolsko ano ano ne ne Norsko ano ano ne ne Nový Zéland ano ano ne ne Senegal ano ano ne ne Srbsko ano ne ne ano Spojené státy americké ano ano ne ne Švýcarsko ano ano ne ne Tunisko ano ne ano ne Turecko ne ne ne ano Ukrajina ne ne ne ano Velká Británie a Severní Irsko ano ano ne ne
K § 3
Skutečnost, že Česká republika nevyužívá možnosti stanovit seznam bezpečných třetích zemí, byla s ohledem na zajištění vnitřního souladu jednotlivých ustanovení vyhlášky vyjádřena především tím, že tento seznam není uveden v § 1 o věcném rozsahu vyhlášky.
Neexistenci tohoto seznamu není nutné zdůrazňovat v § 3. Ač se tedy nic nemění na pravdivosti tvrzení uvedeného v současném znění § 3 (“Česká republika nestanovuje seznam bezpečných třetích zemí.“), je za systematických důvodů toto ustanovení jako nadbytečné rušeno.
K § 4
Zrušení § 4 reflektuje vypuštění úpravy evropských bezpečných třetích zemí s ohledem na zrušení směrnice 2013/32/EU, která tento pojem zavedla. Směrnice 2013/32/EU je zrušena ke 12. červnu 2026 článkem 78 nařízení (EU) 2024/1348. Ve znění nařízení (EU) 2024/1348 již není institut „evropské bezpečné třetí země“ jako samostatná kategorie zachován. Obdobně viz komentář k § 1.
K poznámce pod čarou 1 )
Aktualizace odkazu na relevantní předpis Evropské unie. V navrhované podobě odkazuje již na nařízení (EU) 2024/1348, namísto zrušené směrnice 2013/32/EU.
K poznámce pod čarou 2 )
Aktualizace odkazu na relevantní předpis Evropské unie. Poznámka pod čarou č. 2 se mění v souvislosti se zrušením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění). Ta je nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1346 ze dne 14. května 2024, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění).
K poznámce pod čarou 3 )
Odkaz na ustanovení přímo použitelného předpisu, na základě kterého Česká republika stanoví národní seznam bezpečných zemí původu.
K čl. II (Účinnostní ustanovení)
Návrh vyhlášky reaguje na novou konstrukci příslušných institutů, kterou přinesla nová právní úprava Evropské unie, která se aplikuje od 12. června 2026.