Důvodová zpráva k nařízení vlády č. 155/2025 Sb.

Návrh nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, reaguje na změnu ustanovení § 123 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), které vymezuje charakter a rozsah náhradních dob praxe pro účely určení celkové doby započitatelné praxe zaměstnance, a tím i platového stupně, podle něhož má být určen jeho platový tarif. Ministerstvo práce a sociálních věcí předkládá návrh nařízení vlády mimo Plán legislativních prací na rok 2025.

Novela zákoníku práce a nové tituly náhradních dob⁠​​​​‌‌‌​​‌‌‌‌​​​⁠

Dne 1. června 2025 nabude účinnosti zákon č. 120/2025 Sb., (tzv. flexinovela zákoníku práce), kterým, mimo jiné, dochází k rozšíření výčtu náhradních dob započitatelné praxe pro zařazení zaměstnance do platového stupně a následné určení příslušného platového tarifu zaměstnance. Tomu je v souladu se zmocněním v § 123 odst. 6 zákoníku práce, resp. v § 145 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o státní službě“) podle něhož má podmínky pro určení započitatelné praxe vláda stanovit nařízením, nutné uzpůsobit text dotčených prováděcích právních předpisů.

Navrhované změny se týkají jak § 4 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 341/2017 Sb.), tak § 3 nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 304/2014 Sb.). Věcně se jedná o dva nesouvisející tituly pro započtení náhradní doby do celkové praxe zaměstnance (nebo státního zaměstnance). Prvním je doba, kdy zaměstnanec poskytoval péči osobě blízké, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost) podle § 8 zákona o sociálních službách. Pojem osoby blízké vychází z § 22 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, na nějž výslovně odkazuje zákoník práce. Důležité je tedy vycházet z konkrétního osobního vztahu, protože výčet osob, které se považují za sobě blízké je v odstavci 1 tohoto ustanovení pouze příkladmý; změna tedy může představovat spravedlivé ohodnocení poskytované péče pro platové účely pro relativně větší okruh osob. Hlavní rozdíl ohledně osoby, které se péče poskytuje, spočívá v tom, že dosud osobou, jíž byla poskytována péče, která byla posuzována jako náhradní doba, mohlo být pouze nezletilé dítě závislé na pomoci jiné osoby ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost). Po změně se bude moci jednat i o dospělou osobu, neboť z hlediska toho, kdo péči poskytuje, se v obou případech jedná o činnost výrazně omezující možnost výkonu práce.

Nově bude jako náhradní doba hodnocena i doba řádně ukončeného studia v doktorském studijním programu podle § 47 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Není pochyb, že zaměstnanec po dobu doktorského studia získává vysoce odborné znalosti a zkušenosti, které ovšem z hlediska výkonu veřejné správy nelze spravedlivě považovat za výkon praxe. Proto se hodnocení doby doktorského studia náhradní formou jeví jako spravedlivější. Zároveň se jedná o nepřímou podporu vědecké a výzkumné práce, neboť případní studenti nebudou demotivováni ke studiu rizikem ztráty části doby praxe.

Při posuzování započitatelné budou nadále platit principy stávající úpravy, kdy v případě existence vícero titulů pro zápočet praxe vznikajících současně lze tuto dobu započíst vždy maximálně jednou. Tzn. za dobu jednoho roku lze získat maximálně 1 rok započitatelné praxe. Bude tedy platit, že při souběžném výkonu práce např. v pracovním poměru a studiu v doktorském programu po dobu 1 roku může zaměstnavatel zaměstnanci tuto dobu započíst maximálně jako 1 rok započitatelné praxe, neboť praxe má z povahy věci vždy přednost před náhradní dobou.

Související dílčí úpravy na úseku státní služby

Návrh obsahuje také drobnou úpravu odkazu na § 155 zákona o státní službě, neboť došlo od 1. ledna 2025 ke změně struktury tohoto ustanovení upravujícího služební hodnocení státních zaměstnanců a dosavadní odkaz v nařízení vlády č. 304/2014 Sb., již není přesný.

Zvláštní příplatek

Zákon č. 24/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, zavedl novou konstrukci zohlednění zdravotního postižení v humanitární dávce pro občany Ukrajiny a diferenciaci výši humanitární dávky podle tíže zdravotního postižení, která bude vyjádřena stupněm omezení soběstačnosti 1 až 5 a stanovuje se 6 oblastí, ve kterých bude omezení soběstačnosti posuzováno (mobilita, kognitivní a komunikační schopnosti, chování a psychické problémy, péče o vlastní osobu, soběstačnost při zvládání nároků a zátěže způsobených nemocí nebo léčbou, organizace každodenního života a sociálních kontaktů). Změny v oblasti posuzování zdravotního stavu nabydou účinnosti dnem 1. 7. 2025.

Posouzení míry omezení soběstačnosti bude provádět Institut posuzování zdravotního stavu na žádost cizince s dočasnou ochranou. V rámci posuzování bude pověřený odborný nelékařský zdravotnický pracovník (dále jen „ONZP“) Institutu posuzování zdravotního stavu posuzovat omezení soběstačnosti ve vlastním sociálním prostředí osoby, která má umožnit ONZP vstup do svého obydlí. Při hodnocení míry schopnosti zvládat činnosti v jednotlivých oblastech bude ONZP posuzovat, zda i přes zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je rozsah tělesných, duševních, mentálních, smyslových nebo kombinovaných funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání těchto činností a zda a v jaké míře je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost jejich zvládnutí.

V souvislosti s výše uvedeným je zřejmé, že specifické podmínky výkonu práce ONZP v rámci výše uvedené úpravy, zahrnují značnou míru neuropsychické zátěže nebo jiné možné riziko ohrožení zdraví nebo života. Jedná se tedy především o práce spojené se soustavným přímým osobním stykem s osobami, které jsou v krizové sociální situaci, vykonávané v omezených časových nebo prostorových podmínkách, tedy ve vlastním sociálním prostředí této osoby. ONZP budou vykonávat tyto práce v prostředí s vysokými nároky na psychickou odolnost a schopnost zvládat stresové situace. S ohledem na uvedené se navrhuje vymezení těchto prací jako nového bodu v části A, II. skupiny, přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb., ve které jsou uvedeny práce odůvodňující poskytnutí zvláštního příplatku podle § 129 zákoníku práce.

Nutnost souladu podmínek pro určení započitatelné praxe uvedených v zákoníku práce s prováděcím právním předpisem vyplývá z § 123 odst. 6 zákoníku práce; pro státní službu pak obdobně z § 145 odst. 1 zákona o státní službě. Tím, že § 4 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., i § 3 nařízení vlády č. 304/2014 Sb., obsahují ucelené úpravy pro zápočet dob praxe a náhradních dob praxe, včetně zpřesňujících podmínek, nelze skutečnost, že v zákoně jsou nově obsaženy náhradní doby praxe, které jsou kvalitativně odlišné, pominout a ponechat uvedená nařízení vlády beze změn. V případě nařízení vlády č. 304/2014 Sb., je navíc žádoucí zpřesnit dosavadní znění, aby bez znalosti kontextu nebylo možné dovodit, že se pro daný účel nepoužijí oba nejvyšší stupně závislosti osoby, které je poskytována péče.

Podle § 123 odst. 4 zákoníku práce zařadí zaměstnavatel zaměstnance do platového stupně podle doby dosažené praxe, doby péče o dítě a doby výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby. Podmínky pro určení započitatelné praxe pak má stanovit podle § 123 odst. 6 písm. d) vláda nařízením, což činí v § 4 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. Podle § 4 odst. 5 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., zaměstnavatel započte v plném rozsahu skutečného čerpání mateřské dovolené, další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené nebo trvalé péče o dítě nebo děti nejvýše v rozsahu odpovídajícím délce mateřské dovolené a další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené platné v době této péče podle jiného právního předpisu, osobní péče o osobu závislou na péči jiné osoby, je-li závislou osobou nezletilé dítě.

Navrhuje se, aby se nově jako náhradní doba hodnotila doba péče o jakoukoliv osobu blízkou podle § 22 odst. 1 občanského zákoníku, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost) podle § 8 zákona o sociálních službách. Zároveň se navrhuje, aby zaměstnavatel započetl v plném rozsahu zaměstnanci dobu řádně ukončeného studia v doktorském studijním programu podle § 47 zákona o vysokých školách.

Věcně totožná změna se navrhuje i pro státní službu, kdy se, shodně jako v pracovního poměru, bude popsaným způsobem hodnotit doba péče a doba studia v doktorském studijním programu ve výše popsaném smyslu, jako doba plně zhodnotitelná pro účely započitatelné praxe.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, zejména s čl. 28 Listiny základních práv a svobod, a je vedena snahou reálně zajistit právo zaměstnanců na spravedlivou odměnu za práci. Návrh je rovněž v souladu se zmocněním obsaženým v § 123 odst. 6 písm. d) zákoníku práce, a se zmocněním v § 145 odst. 1 zákona o státní službě.

Nové tituly pro hodnocení náhradních dob zohledňují specifickou sociální situaci konkrétních zaměstnanců a předcházejí znevýhodnění pečujících osob i zaměstnanců, kteří se intenzivně věnovali vědecké práci.

V obecné rovině je třeba uvést článek 151 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), který stanoví, že cílem Unie a členských států je mimo jiné i zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby došlo k jejich harmonizaci při zachování tendence k jejich zlepšování, a zejména pak článek 8 SFEU, podle kterého Unie usiluje ve všech činnostech, ve kterých má pravomoc (tj. mimo jiné i v sociální oblasti) o to, aby se odstraňovaly nerovnosti. Odměňování ve státní správě by tudíž vždy mělo být upraveno tak, aby nebyly zakládány neospravedlnitelné rozdíly ve výši platů mezi osobami odměňovanými ze státního rozpočtu, které vykonávají stejnou nebo srovnatelnou práci.

Navrhované změny týkající se zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců je zcela v souladu s cíli článku 8 SFEU, neboť jeho účelem je zajistit, aby jejich odměňování bylo spravedlivé i s ohledem na jejich další činnosti, které jim znemožňovaly výkon práce (péče, studium).

Návrh tedy plně respektuje zásadu rovného zacházení se zaměstnanci a není v rozporu s právem Evropské unie, tj. ani s obecnými právními zásadami práva Evropské unie a judikaturou jejích soudních orgánů.

Širší práva zaměstnanců v oblasti odměňování zaručují i mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána. Jsou jimi především Mezinárodní pakt o politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech, Listina základních práv Evropské unie a Evropská sociální charta. Všechny dokumenty zaručují pracovníkům spravedlivou odměnu bez jakéhokoli rozlišování. Spravedlivou odměnou je pojímán jak absolutní požadavek na ekvivalenci vykonané práce a příslušející odměny za ni, tak relativně v rámci porovnání odměny za stejnou práci s odměnou jiného zaměstnance. S uvedenými mezinárodními smlouvami je návrh rovněž v souladu, neboť jeho cílem je zejména odstranit dílčí rozdíly ve výši platů způsobené výkonem společensky významných činností místo výkonu práce (osobní péče o osobu blízkou nebo získávání vědeckých a výzkumných znalostí a zkušeností).

Žádné z navrhovaných ustanovení není technickým předpisem.

Žádné z navrhovaných ustanovení není technickým předpisem.

Návrh právního předpisu nepodléhá konzultaci s Evropskou centrální bankou.

Návrh bude mít marginální dopady na veřejné rozpočty, ovšem v rámci stávajících maxim pro jednotlivé platové tarify v rámci platového systému. Může tedy v individuálních případech dojít ke zvýšení platového stupně, a tím i platového tarifu, ovšem nedochází k obecnému zvýšení žádné složky platu jako takové. Zaměstnavatelé by tedy měli mít potřebné prostředky na platy k dispozici, neboť musejí v praxi počítat s tím, že by zaměstnanec mohl dosáhnout nejvyššího stupně v dané platové třídě. Případné dopady do veřejných rozpočtů tak budou řešeny v rámci přidělených prostředků na platy a nevzniknou tak žádné dodatečné nároky na státní rozpočet.

Náklady spojené s úpravou zvláštního příplatku budou zabezpečeny v rámci kapitoly 313 státního rozpočtu – MPSV.

Právní úprava může mít dopad na právo zaměstnanců na plat. Rozšíření výčtu tzv. náhradních dob zahrnovaných do započitatelné praxe zaměstnanců může vést ke zvýšení platového tarifu zaměstnanců.

Právní úprava nebude mít dopad na podnikatelské prostředí České republiky.

​Možné zvýšení platového ​tarifu u pečujících osob a absolventů doktorského studia může ​mít pozitivní sociální dopady na tyto zaměstnance.⁠​​​​‌‌‌​​‌‌‌‌​​​⁠

Návrh respektuje zásadu rovného zacházení se zaměstnanci ve veřejných službách a správě a státními zaměstnanci, zákaz jejich diskriminace, i zásadu rovnosti mezi muži a ženami. Navržená úprava nezakládá neodůvodněné rozdíly, které by mohly vést k diskriminaci zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců, popřípadě jiných osob. Zejména návrh na odstranění platového znevýhodnění pečujících osob by měl naopak pomoci ke snižování rozdílu v odměňování mužů a žen, protože pečujícími osobami jsou většinou ženy.

Návrh nemá dopady na životní prostředí.

Návrh nemá dopady na problematiku ochrany práv a dětí.

Návrh nemá dopady na bezpečnost nebo obranu státu.

Návrh nemá dopady na ochranu soukromí a osobních údajů.

Návrhem není zakládána veřejná podpora.

S ohledem na to, že nedochází ke systémovým změnám způsobu určení platových tarifů uvedených skupin zaměstnanců, nelze zvýšení korupčních rizik předpokládat.

O návrhu nařízení vlády bude rozhodovat vláda, nikoliv Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR.

V návaznosti na zákonnou úpravu k jejímuž provedení se návrh předkládá se navrhuje účinnost pevným datem tak, aby návrh nabyl účinnosti společně se zákonnou právní úpravou.