Návrh zákona je reakcí na nepříznivý stav v oblasti adopcí v České republice. Před pěti lety byla přijata komplexní novela zákona o rodině, od které si mnozí slibovali zlepšení podmínek pro náhradní rodinnou péči. To se však nestalo a situace zůstává nadále nepříznivá. O mnohém vypovídají statistické údaje: například v roce 2001 bylo osvojeno 545 dětí, přičemž počet žadatelů o osvojení byl 2100. Vezmeme-li v úvahu, že 2130 dětí bylo v roce 2001 svěřeno rozhodnutím soudu do ústavní výchovy, jednoznačně vidíme, že současný systém náhradní rodinné péče není plně funkční. Jedním z důvodů této nepříznivé situace je pomalá práce soudů, a to zejména v případech, kdy je třeba, aby soud určil, že k osvojení dítěte není třeba souhlas jeho rodičů z důvodu jejich nezájmu o dítě. Řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení (tzv. řízení o určení nezájmu) totiž v dnešní době trvá neúměrně dlouho, v některých oblastech jako jsou severní Čechy nebo severní Morava nejsou výjimkou řízení trvající i několik let. Přitom neúměrně vysoká délka řízení o určení nezájmu se týká i z hmotněprávního hlediska jednoznačných případů tzv. absolutního nezájmu, kde rodiče o dítě neprojevují žádný zájem po dobu dvou měsíců po narození dítěte. V době, která je klíčová z hlediska jeho zdravého vývoje, tak dítě v důsledku pomalé práce soudu přichází o drahocenné okamžiky, které by mohlo trávit v nové rodině, a místo toho je odsouzeno ke zbytečně dlouhému pobytu v ústavním zařízení. Nemluvě o tom, že složitá a zdlouhavá úřední a soudní procedura odrazuje nemálo potenciálních způsobilých zájemců o osvojení dítěte. Napravení tohoto nedostatku je tedy cílem návrhu.
Jsme přesvědčeni, že je třeba učinit maximum pro to, aby co nejvíce opuštěných dětí v co nejranějším věku našlo svou náhradní rodinu. Dlouhodobý pobyt dítěte v ústavu není výhodný pro žádnou ze zastoupených stran snad kromě zanedbávajícího rodiče. Pro stát je tato forma péče nejnákladnější, jeden den dítěte v ústavu státní pokladnu přijde zhruba na 1000 Kč.
Vyrůstá-li dítě od co nejútlejšího věku v náhradní rodině, jeho vývoj je podstatně méně narušen a poznamenán absencí biologických rodičů než je tomu v případě ústavní péče, která i při velkém úsilí zaměstnanců ústavu nedokáže vytvořit skutečné rodinné klima. Čísla ukazují, že žadatelů o osvojení je dost na to, aby mohlo být do náhradní rodiny umístěno mnohem více dětí, než je tomu v současnosti. Aby byl tento potenciál využit, je ovšem třeba systém adopcí zefektivnit.
Návrh spočívající v urychlení rozhodování soudů o tzv. kvalifikovaném nezájmu je pro zefektivnění systému adopcí velmi důležitý. Nezřídka se stává, že soudy o této otázce rozhodují šest měsíců, rok, i dva roky. Přitom v převážné většině nejde o složité případy. Soudy často čekají s projednáním věci a rozhodnutím až na dobu, kdy se biologičtí rodiče dostaví k soudu, což mnohdy trvá déle než rok. Stanovení závazné lhůty pro rozhodnutí znamená, že na prvním místě není zájem biologických rodičů, ale zájem dětí.
Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR, mezinárodními závazky a právem ES a neklade nároky na státní rozpočet.
Vzhledem k závažnosti a naléhavosti přijetí dané úpravy zejména s ohledem na zájem dítěte dostat se v co nejkratší době z ústavního zařízení do rodinného prostředí předkladatelé navrhují, aby v souladu s § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, byl s návrhem zákona vysloven souhlas již v prvním čtení.
K Čl. I
Navrhuje se zavést závaznou tříměsíční lhůtu pro rozhodnutí soudu ve věcech tzv. kvalifikovaného nezájmu, které je ve většině případů nutným předpokladem k osvojení dítěte. Časté průtahy v tomto řízení mají za následek zbytečné a pro dítě nepříznivé prodloužení doby strávené v ústavu na několik let.
K Čl. II
Účinnost se navrhuje od prvního dne druhého měsíce po vyhlášení.
Vilém Holáň v.r.
Josef Janeček v.r.
Jan Kasal v.r.
Vladimír Říha v.r.
Michaela Šojdrová v.r.
Jan Škopík v.r.
Josef Vícha v.r.
Platné znění zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu, s vyznačením navrhovaných změn:
Řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů
dítěte k jeho osvojení
§ 180a
(1) Účastníky řízení jsou dítě a jeho rodiče, jsou-li jeho zákonnými zástupci; rodič dítěte, který je nezletilý, je účastníkem řízení, i když není zákonným zástupcem dítěte.
(2) Nezletilý rodič dítěte má v tomto řízení procesní způsobilost. Ustanovení § 23 lze použít jen tehdy, nedosáhl-li rodič věku 16 let.
(3) Zvláštní zákon stanoví, kdo je oprávněn podat návrh na zahájení tohoto řízení a z jakých důvodů souhlas rodičů k osvojení dítěte není potřebný71.
(4) Soud je povinen rozhodnout o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, ve lhůtě tří měsíců od podání návrhu na zahájení řízení. Jedná-li se o zvlášť složitý případ, činí tato lhůta šest měsíců.