I. Obecná část
1. Popis obsahu návrhu právního předpisu s uvedením důvodů, které k jeho předložení vedou, a shrnutí základních zásad a nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí.
Návrh vyhlášky o energetickém auditu a systému hospodaření s energií je předkládán v návaznosti na novelizaci zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 406/2000 Sb.“), kterou došlo k transpozici povinností v oblasti energetického auditu a systému hospodaření s energií podle čl. 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2023/1791/EU o energetické účinnosti a o změně nařízení (EU) 2023/955 (přepracované znění) (dále jen „směrnice 2023/1791“).
Novelizace zákona č. 406/2000 Sb. byla provedena zákonem č. 87/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Účinnost změn v zákoně je od 1. 1. 2026.
Hlavní zákonnou změnou oproti současné právní úpravě je, že je povinnost pro podnikatele navázaná na konečnou spotřebu energie. V současné době povinnost dopadá na podnikatele podle toho, zda je podnikatel určen jako „velký“ podnik nebo malý a střední podnik. Na základě konečné spotřeby energie podnikateli vzniká povinnost – pro „velkou“ spotřebu energie nad 23 611 MWh (85 TJ) je to povinnost zavedení systému hospodaření s energií a pro spotřebu nad 2 778 MWh (10 TJ) povinnost provedení energetického auditu.
Návrh vyhlášky nahrazuje stávající vyhlášku č. 140/2021 Sb., o energetickém auditu (dále jen „vyhláška č. 140/2021 Sb.“), na kterou navazuje a přebírá z ní většinu ustanovení. Hlavní změnou oproti vyhlášce č. 140/2021 Sb. je doplnění ustanovení, kterým se stanovuje způsob a další podrobnosti zavedení systému hospodaření s energií podle harmonizované technické normy upravující systém managementu hospodaření s energií. Touto změnou návrh vyhlášky reaguje na změny provedené v zákoně č. 406/2000 Sb. V oblasti energetického auditu dochází k méně významným změnám s cílem upřesnění a vyjasnění ustanovení současné vyhlášky č. 140/2021 Sb. na základě poznatků z praxe. Jedná se např. o upřesnění, že se do energetického hospodářství zadavatele nezahrnuje spotřeba jiné osoby, která je jí zadavatelem pouze přeúčtována. Dále dochází k vypuštění přílohy analyzující spotřebu energií vybraných spotřebičů s ohledem na přílišný detail a vypuštění povinnosti navržené příležitosti ke snížení energetické náročnosti hodnotit metodou multikriteriálního hodnocení vzhledem k jednoznačné preferenci výsledků ekonomického hodnocení ze strany zadavatelů.
V návrhu vyhlášky bylo upraveno také ustanovení ke způsobu výpočtu průměrné roční konečné spotřeby energie s ohledem na změnu směrnice 2023/1791, která požaduje posuzovat spotřebu energie jen propojených, a nikoliv partnerských podnikatelů jako dosud. V rámci ekologického hodnocení došlo s ohledem na aktuální energetický mix k aktualizaci hodnoty měrných emisí CO 2 pro elektřinu.
2. Zhodnocení platného právního stavu
Návrh vyhlášky je plně v souladu se zákonem č. 406/2000 Sb., k jehož provedení se navrhuje, a to konkrétně v souladu s ustanovením § 14 odst. 4, podle kterého je Ministerstvo průmyslu a obchodu zmocněno vydat vyhlášku k provedení § 9, konkrétně v rozsahu ustanovení § 9 odst. 11 zákona č. 406/2000 Sb. V tomto směru návrh vyhlášky žádným způsobem nepřekračuje zákonné zmocnění ministerstva k jejímu vydání.
3. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky.
Návrh vyhlášky je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky.
4. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii.
Návrh vyhlášky je transpoziční k článku 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2023/1791/EU o energetické účinnosti a o změně nařízení (EU) 2023/955 (přepracované znění). Čl. 11 je členským státům stanovena povinnost zajistit, aby podniky s průměrnou roční spotřebou energie vyšší než 85 TJ za předchozí tři roky a se zohledněním všech nosičů energie dohromady uplatňovaly systém hospodaření s energií a tento systém musí být certifikován nezávislým subjektem v souladu s příslušnými evropskými nebo mezinárodními normami. Členské státy mají dále zajistit, aby podniky s průměrnou roční spotřebou energie vyšší než 10 TJ za předchozí tři roky a se zohledněním všech nosičů energie dohromady, které neuplatňují systém hospodaření s energií, byly podrobeny energetickému auditu.
5. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Návrh vyhlášky není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, ani s právem Evropské unie nebo jeho obecnými právními zásadami. Rovněž není v rozporu s judikaturou soudních orgánů Evropské unie.
6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty.
Z navrhované právní úpravy nevyplývá přímé zvýšení nároků na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty. S navrženou právní úpravou nebudou spojeny žádné nové požadavky na navýšení personálních kapacit a prostředků na platy, popřípadě jiné finanční odměny.
7. Odůvodnění případného návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem právního předpisu souhlas již v prvém čtení.
-
8. Odůvodnění případného návrhu, aby navrhovaná právní úprava nabyla účinnosti k jinému dni než k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku.
-
9. Odůvodnění jednotlivých ustanovení návrhu právního předpisu; odůvodnění obsahuje vysvětlení jejich účelu a nezbytnosti, popis právních norem v nich obsažených a z nich vyplývajících práv a povinností.
Odůvodnění jednotlivých ustanovení návrhu vyhlášky je uvedeno ve zvláštní části důvodové zprávy.
10. Zhodnocení, zda návrh právního předpisu neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu.
Návrh vyhlášky neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky.
11. Informaci o konzultaci návrhu právního předpisu s Evropskou centrální bankou a výsledku konzultace, podléhá-li návrh právního předpisu takové konzultaci.
-
12. Předpokládaný dopad návrhu právního předpisu, zejména.
12.1. Dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob.
Návrh vyhlášky nemá dopady na práva a povinnosti fyzických a právnických osob.
12.2. Dopad na podnikatelské prostředí České republiky.
Návrh vyhlášky nemá negativní dopad na podnikatelské prostředí. Návrhem vyhlášky dojde k upřesnění zákonné povinnosti, což podnikatelům usnadní její plnění.
12.3. Zhodnocení, zda návrhem právního předpisu není zakládána veřejná podpora.
Návrh vyhlášky nezakládá veřejnou podporu.
12.4. Sociální dopad, včetně dopadu na specifické skupiny obyvatel, především na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
Návrh vyhlášky svým předmětem úpravy není způsobilý vyvolat sociální dopady, negativní nebo pozitivní dopady na specifické skupiny obyvatel, a to včetně osob sociálně slabých, osob se zdravotním postižením nebo na národnostní menšiny.
12.5. Dopad na rovnost mužů a žen, upravuje-li návrh právního předpisu postavení fyzických osob nebo se tohoto postavení dotýká.
Návrh vyhlášky neobsahuje žádné ustanovení, které by bylo v rozporu se zákazem diskriminace nebo by mělo vliv na rovnost mužů a žen. Navrhovaná úprava, resp. jí stanovovaná práva a povinnosti jsou genderově neutrální.
12.6. Dopad na životní prostředí.
Návrh vyhlášky není v přímé aplikaci způsobilý vyvolat negativní dopady do životního prostředí. Správně prováděné energetické audity a odborně zavedené systémy hospodaření s energií mohou mít pozitivní dopad na oblast životního prostředí, jelikož jejich cílem je zvýšení energetické účinnosti u podnikatelů a veřejných subjektů a snížení spotřeby energie.
12.7. Dopad na ochranu práv dětí.
Návrh vyhlášky rovněž není způsobilý vyvolat jakékoliv dopady na ochranu práv dětí.
12.8. Dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
Návrh vyhlášky nemá dopady na bezpečnost nebo obranu státu.
12.9. Dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
Návrh vyhlášky nebude mít dopad na ochranu soukromí a možnost zneužití osobních údajů.
13. Zhodnocení korupčních rizik návrhu právního předpisu.
Předloženým návrhem se neukládají nové povinnosti. Návrh prováděcího předpisu pouze stanovuje způsob zavedení systému hospodaření s energií a způsob provedení energetického auditu. Povinnost zavést systém hospodaření s energií a provést energetický audit vyplývá ze zákona č. 406/2000 Sb. Nastavení jasných a transparentních postupů naopak snižuje riziko korupce při kontrolách plnění povinnosti zavést systém hospodaření s energií a provést energetický audit. Podnikateli, který zavede systém hospodaření s energií to poskytne možnost kontinuálně vyhodnocovat spotřebu energie a implementovat opatření k její úspoře. Zadavatel energetického auditu získá relevantní informace z provedeného energetického auditu, které může využít pro další investiční rozhodnutí. Ministerstvo i Státní energetická inspekce jsou v rámci svých pravomocí schopny v potřebném rozsahu kontrolovat a vynucovat dodržování dané regulace.
14. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení).
Návrh vyhlášky je v souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy a nepředstavuje riziko vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování. Návrh vyhlášky neklade nové požadavky na zvýšení digitální gramotnosti zaměstnanců veřejné správy, podnikatelů nebo dalších obyvatel, ani na pořizování nových technologických prostředků.
15. Informace dle zákona o regulaci lobbování
Při tvorbě návrhu vyhlášky nedošlo ke kontaktu s lobbistou.
16. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Rovněž v této oblasti lze konstatovat, že navrhovaná úprava není způsobilá vyvolat žádné přímé územní dopady nebo dopady na územní samosprávné celky.
17. Zhodnocení dopadů na rodiny
Návrh vyhlášky nemá dopady na rodiny.
II. Zvláštní část
K § 1
Předmět návrhu vyhlášky vychází z rozsahu zmocnění pro vyhlášku, který je stanoven v § 9 odst. 11 zákona č. 406/2000 Sb. Vyhláška proto upravuje způsob provedení energetického auditu, obsah písemné zprávy o provedeném energetickém auditu a způsob jejího zpracování, způsob zavedení systému hospodaření s energií, způsob výpočtu průměrné roční konečné spotřeby energie a způsob zahrnutí údajů podnikatelů, kteří se podílejí na základním kapitálu nebo hlasovacích právech jiného podnikatele alespoň 50 %.
K § 2
Pojmy a jejich vymezení jsou převzaty ze současné vyhlášky č. 140/2021 Sb. Pojmy jsou definovány s cílem zajistit terminologickou propojenost mezi normami, podle kterých se provádí energetický audit a zavádí systém hospodaření s energií, tj. vychází se ze základních pojmů těchto norem. Vzhledem k provedené úpravě definice energetického hospodářství v § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 406/2000 Sb. došlo k vypuštění pojmu provoz, který již není potřeba.
K § 3
Ustanovení § 3 uvádí způsob výpočtu průměrné roční konečné spotřeby energie v případě podnikatele, na jehož základním kapitálu nebo hlasovacích právech má podíl menší než 50% jiný podnikatel, a podnikatele, na jehož základním kapitálu nebo hlasovacích právech má podíl alespoň 50 % jiný podnikatel nebo podnikatelé (tzv. propojení podnikatelé). Oproti současné právní úpravě došlo k vypuštění tzv. partnerských podnikatelů, tedy podnikatele, na jehož základním kapitálu nebo hlasovacích právech má podíl alespoň 25 % jiný podnikatel nebo podnikatelé. Toto zjednodušení umožnila směrnice 2023/1791.
V případě, že je podnikatel propojen s jiným podnikatelem nebo podnikateli základním kapitálem nebo na hlasovacích právech podílem větším než 50 %, je nutné ke konečné spotřebě energie posuzovaného podnikatele přičíst konečné spotřeby energie všech těchto propojených podnikatelů. Výsledek výpočtu stanoví, zda subjekt naplňuje parametr uvedený v § 9 odst. 1 nebo 2 zákona č. 406/2000 Sb., a tudíž má povinnost zavést systém hospodaření s energií nebo provést energetický audit. Hodnocení probíhá pouze pro a mezi podnikateli, kteří provozují svou činnost na území ČR. Propojení se do výpočtu zahrnuje také v případě, že podnikatelé nejsou propojeni přímo na území České republiky, ale přes zahraničního podnikatele.
Energie exportovaná mimo hranice energetického hospodářství se do konečné spotřeby energie nezahrnuje. Podrobnosti ke způsobu nezapočítávání exportované energie jsou uvedeny v příloze č. 2.
K § 4
Ve smyslu normy (ČSN ISO 50002) je předmětem energetického auditu rozsah užití energie a souvisejících činností, které mají být zahrnuty do energetického auditu. Ustanovení konkretizuje, jakým způsobem má vymezení být uvedeno, resp. jakým způsobem k němu dochází. Členění energetického hospodářství nebo ucelené části energetického hospodářství může být provedeno územně, organizačně nebo procesně, případně jejich kombinací. Při členění je však nutné respektovat a zajistit energetickou bilanci. Norma (ČSN ISO 50002) umožňuje členění konzultovat se zadavatelem. V tomto případě je však hranice (fyzická hranice nebo vymezení pracoviště nebo organizace) energetického hospodářství striktně stanovena zákonnými ustanoveními § 9 zákona č. 406/2000 Sb. V případě systému hospodaření s energií je způsob vymezení energetického hospodářství stejný jako v případě energetického auditu.
Ustanovení § 7 odst. 2 až 4 návrhu vyhlášky dále specifikují, jakými identifikačními údaji má být předmět energetického auditu určen v závislosti na typu členění.
Dále se ustanovení zabývají specifickými případy, a to, jak má být přistupováno k vymezení předmětu energetického auditu pro tyto případy. Je specifikován případ postupu při přeshraniční dopravě nebo ucelené části energetického hospodářství mimo hranice ČR. V těchto případech je zachována logika § 3 odst. 2 návrhu vyhlášky, kdy stěžejní je, že činnost se realizuje na území ČR. Tudíž ucelená část energetického hospodářství mimo hranice České republiky nespadá do energetického hospodářství, v případě přeshraniční dopravy se do energetického hospodářství zahrne takový dopravní prostředek, který je registrován na území ČR.
Dále vyhláška specifikuje postup v případech, kdy energetické hospodářství je užíváno více subjekty, resp. subjekty, kteří nejsou zadavatelé energetického auditu. V případě, že takový subjekt má přímý smluvní vztah s dodavatelem nebo mu je spotřeba energie zadavatelem pouze přeúčtována, pak jeho spotřeba není zahrnuta do energetického hospodářství zadavatele (to neplatí pro zadavatele podle § 9 odst. 3 zákona č 406/2000 Sb., viz § 4 odst. 5).
K § 5
Ustanovení § 5 upřesňuje způsob zavedení systému hospodaření s energií. Systém hospodaření s energií se zavádí a certifikuje podle normy ČSN EN ISO 50001 - Systém managementu hospodaření s energií pro celé energetické hospodářství zadavatele. Zavedení systému hospodaření s energií umožňuje systematicky zlepšovat energetickou náročnost energetického hospodářství, snižovat náklady a environmentální dopady. Proces zahrnuje závazek vedení, vytvoření energetické politiky a cílů, a následné měření, monitorování a neustálé zlepšování energetických procesů.
K § 6
V § 6 je stanoven požadavek na zpracování plánu energetického auditu a specifikovány podklady potřebné k provedení energetického auditu. Plán energetického auditu je dokument, kterým si energetický specialista dohodne se zadavatelem podrobnosti zpracování energetického auditu. Jde zejména o rozsah energetického auditu z hlediska jeho podrobností, stanovení hranic energetického hospodářství, specifikaci ucelených částí energetického hospodářství, podmínek ekonomického hodnocení navržených příležitostí ke zvýšení energetické náročnosti, stanovení pracovního týmu zhotovitele a specifikaci podkladů nutných pro zpracování energetického auditu. Požadavek na zpracování plánu energetického auditu a jeho obsah je stanoven v harmonizované normě, na kterou se odvolává ustanovení § 9 odst. 7 zákona č. 406/2000 Sb., tedy ČSN ISO 50002. Plán energetického auditu může být, po dohodě energetického specialisty se zadavatelem, změněn v průběhu prací na energetickém auditu. Podepsaný plán energetického auditu, případně jeho změny, jsou povinnou součástí přílohové části zprávy o energetickém auditu (viz. § 11, písm. a)). Podrobnosti plánu energetického auditu jsou předmětem přílohy č. 4.
Ustanovení § 6 stanovuje povinnost pro energetického specialistu specifikovat konkrétní soubor podkladů, který si vyžádá od zadavatele energetického auditu a který odpovídá rozsahu energetického auditu dohodnutém se zadavatelem v plánu energetického auditu. Následně je nezbytné, aby se zadavatel vyjádřil k disponibilitě každého z požadovaných podkladů. Výsledkem potom bude seznam požadovaných podkladů a seznam podkladů, které zadavatel energetickému specialistovi předal. Tento seznam samozřejmě může být v průběhu zpracování energetického auditu doplňován.
Konečný přehled vyžádaných a skutečně poskytnutých podkladů pro provedení energetického auditu musí energetický specialista uvést v přílohové části zprávy o energetickém auditu (viz. § 11, písm. b)). Naplněním tohoto požadavku je zajištěna aktivní komunikace energetického specialisty se zadavatelem a tím i oboustranná kontrola, že provedené návrhy příležitostí ke zvýšení účinnosti užití energie vycházejí z aktuálních a správných podkladů. Na druhé straně, pokud v příslušné oblasti není zadavatel schopen poskytnout relevantní podklady, musí se s energetickým specialistou domluvit, buď na jejich následném doplnění, nebo na použití metody odborných odhadů či výpočtů. Tento přístup vytváří dobré předpoklady pro objektivní posouzení jednotlivých částí energetického hospodářství.
V § 6 odst. 4–6 jsou dále uvedeny obecné požadavky, jak má energetický specialista při provádění energetického auditu postupovat.
K § 7
Obsah zprávy o provedeném energetickém auditu stanovuje povinné části zprávy o provedeném energetickém auditu. Jedná se o souhrn energetického auditu (podrobněji v části k § 8), vymezení energetického hospodářství (podrobněji v části k § 4), přehled užití a spotřeby energie energetického hospodářství a jeho ucelených částí (podrobněji v části k § 9), příležitosti ke snížení energetické náročnosti (podrobněji v části k § 10) a přílohová část zprávy o energetickém auditu (podrobněji v části k § 11).
K § 8
Souhrn energetického auditu představuje manažerské shrnutí energetického auditu. Cílem je, aby zadavatel energetického auditu získal, pro něj srozumitelnou formou, informaci o zásadních zjištěních provedeného energetického auditu. Tím jsou příležitosti ke snížení energetické náročnosti energetického hospodářství. Právě příležitosti a návrh programu jejich realizace tvoří jádro souhrnu energetického auditu.
Ustanovení odst. 1 tohoto paragrafu definuje celkový obsah souhrnu energetického auditu (body a) až c)). Následující odstavce stanovují obsah a rozsah jednotlivých částí, kterými jsou identifikační údaje zadavatele, energetického specialisty a následně příležitosti ke snížení energetické náročnosti, které jsou uvedeny v rozsahu dle části B přílohy č. 5 (viz odůvodnění k příloze č. 5).
K § 9
Přehled užití energie má být konkretizován/popsán bilancí energetických vstupů (rozsah dle přílohy č. 1). V případě, že jsou vymezeny ucelené části energetického hospodářství, pak jsou oblasti vstupů a užití energie uváděny v členění na budovu, výrobní procesy a dopravu při zachování celkové bilance energetických vstupů. Dále pro výchozí stav energetické hospodářství musí být stanoveny ukazatele energetických ukazatelů, aby bylo možno vyhodnocovat dopad navržených opatření, tzn. stavu budoucího. Ustanovení odst. 4 specifikuje konkrétní požadavky na rozsah přehledu užití a spotřeby energie v ucelených částech energetického hospodářství. Na základě hodnocení stávajícího stavu energetického hospodářství (přehledu užití a spotřeby energie) se provádí hodnocení příležitostí ke snížení energetické náročnosti. Podrobněji viz § 10.
Mimo výše uvedené návrh stanovuje, že součástí podrobností zprávy o energetickém auditu je popis měřících míst. Rozsah přehledu o měřících místech má odpovídat hloubce analýzy užití energie a identifikaci příležitostí ke snížení energetické náročnosti. Ustanovení § 9 odst. 3 specifikuje náležitosti popisu struktury měřících míst. Mezi požadované údaje patří i základní parametry smluvních vztahů. Smluvními vztahy pro tyto potřeby jsou chápány obchodní vztahy spojené např. s cenou energie, stanoveným technickým maximem, stanovenými odchylkami, požadavky na kompenzaci jalového výkonu atd.
K § 10
Ustanovení § 10 návrhu vyhlášky je klíčovým ustanovením celé vyhlášky, protože stanovuje podrobný postup pro identifikaci a hodnocení potencionálních možností úspor energie v hodnoceném energetickém hospodářství a minimalizuje možnosti nesprávné interpretace výsledků.
V návrhu vyhlášky jsou stanoveny požadavky na identifikaci a specifikaci každé příležitosti, přičemž akcentovány jsou kvantifikovatelné ukazatele. Při jejich hodnocení musí být určena roční úspora energie, ukazatel energetické náročnosti po realizaci příležitosti s tím, že volba je na energetickém specialistovi. Pro každou příležitost je nutné provést ekonomické hodnocení na bázi vyčíslení NPV za dobu hodnocení, přičemž každá příležitost může mít samostatný přístup ke stanovení doby hodnocení a tím i vyčíslení absolutní hodnoty NPV. Zachován je i požadavek na ekologické hodnocení, který je však omezen oproti původní právní úpravě na hodnocení dopadu na emise CO 2 (podrobněji v odůvodnění k Příloze č. 7). Lze předpokládat, že energetický specialista se v plánu energetického auditu dohodne se zadavatelem na principu, že doba hodnocení navržené příležitosti bude totožná s předpokládanou životností předmětného substitučního zařízení. Zadavatel tak obdrží seznam navržených příležitostí s korektními předpokládanými ekonomickými efekty, který bude možné řadit podle míry plnění kritéria ekonomické efektivnosti jednotlivých příležitostí.
Prioritizace (klasifikace) příležitostí ke snížení energetické náročnosti je stanovena požadavkem na jejich prioritní setřídění. Tím bude zajištěna určitá objektivizace navržených příležitostí.
V návrhu je použit přístup v souladu s harmonizovanou normou (ČSN ISO 50002). Tento přístup je založen na principu návrhů příležitostí ke snížení energetické náročnosti, přičemž každá příležitost musí být ekonomicky přijatelná. Z důvodu zajištění přiměřenosti navržených příležitostí je stanovena hranice celkové úspory energie nebo úspory CO 2 vůči spotřebě energetického hospodářství nebo ucelené části energetického hospodářství na minimální hranici 10 %. S vědomím, že existují objektivní důvody, kdy nelze minimální hranice dosáhnout (zejména u nových nebo rekonstruovaných energetických hospodářství), je stanovena možnost nenavrhnout příležitosti ke snížení energetické náročnosti v případě, že energetický specialista provede technické nebo ekonomické zdůvodnění (§ 10 odst. 5). Příležitosti ke snížení energetické náročnosti je možné navrhovat pro energetické hospodářství nebo pro jeho ucelené části.
Pokud má zadavatel pro část energetického hospodářství uzavřenou smlouvu o energetických službách podle § 10e zákona č. 406/2000 Sb., pak nemusí být identifikovány a hodnoceny příležitosti ke snížení energetické náročnosti u činností, u nichž jsou prováděna opatření podle této smlouvy. Takovou výjimku je možné aplikovat v době provádění energetického auditu nebo zavádění systému hospodaření s energií.
K § 11
Cílem struktury zprávy o energetickém auditu je zpřehlednit obsah pro zadavatele. Struktura zprávy o provedeném energetické auditu je navrhována tak, aby hlavní část byla tvořena fakty z provedeného energetického auditu a aby podpůrné dokumenty, výpočty, postupy, fotodokumentace, a další tvořily přílohovou část a byly k dispozici pro zájemce o podrobnější informace.
K § 12
Přechodná ustanovení stanovují, že pokud je provádění energetického auditu zahájeno přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, je zpráva o provedeném energetickém auditu dokončena podle vyhlášky č. 140/2021 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Toto přechodné období má ochránit situace, kdy je zpráva ze strany energetického specialisty k provádění energetického auditu zpracovávána průběžně, tak aby nebylo nutné zprávu přepracovávat podle nové právní úpravy. Zároveň je stanoveno, že zpráva zpracovaná podle vyhlášky č. 140/2021 Sb. se považuje za zprávu podle této vyhlášky.
K § 13
S účinnosti návrhu vyhlášky dojde ke zrušení současně platného právního předpisu, kterým je vyhláška č. 140/2021 Sb., o energetickém auditu.
K § 14
Nabytí účinnosti je navrženo prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení vyhlášky. Důvodem je snaha o co nejdřívější soulad s nadřazeným právním předpisem. Požadavky § 9 zákona č. 406/2000 Sb., které se týkají povinností v oblasti energetického auditu a systému hospodaření s energií, a které vyhláška provádí, jsou účinné od 1. 1. 2026.
K označení přílohy č. 1 příloze č. 1
Bilance energetického hospodářství zobrazuje, jaké zdroje energie jsou v daném energetického hospodářství využívány a do jakých oblastí užití energie vstupují. Tabulka je variabilní z hlediska energonositelů, kdy energetický specialista může pracovat pouze s energonostiteli, které do daného energetického hospodářství spadají. Tabulka umožňuje sestavit energetickou bilanci pro celé energetické hospodářství, případně je ho možné rozdělit do více ucelených částí, které lze vyhodnotit zvlášť pro větší míru detailu. Pro rozlišení, které části energetického hospodářství se bilance energetických vstupů týká, slouží druhý řádek tabulky.
Energonositele jsou rozděleny na neobnovitelné zdroje energie, obnovitelné zdroje energie a druhotné zdroje energie. Bilance je zpracovávaná za období 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců.
K označení přílohy č. 2 příloze č. 2
Analýza užití energie umožňuje dle domluvené míry podrobnosti energetického auditu analyzovat užití energie v daném energetického hospodářství či v jeho ucelené části.
Prakticky, energetický specialista rozepíše kategorie užití energie/spotřebiče na úrovni 1, pokud je v dané kategorii větší podíl než 10 % z celkové spotřeby v energetickém hospodářství nebo jeho ucelené části, nebo pokud je možné rozdělit kategorii technicky či fyzikálně, přistoupí se k rozepsání na další podkategorii 1.1, případně další.
Tabulka umožňuje rozdělit užití energie nejen na využívané energonositele, ale dle vymezení předmětu energetického auditu. Takto energetický specialista může určit významné oblasti spotřeby energie, dle způsobu užití či přímo určit konkrétní spotřebič, kde dochází k významné spotřebě energie.
K označení přílohy č. 3 příloze č. 3
Příloha stanovuje rozsah informací, které mají být uvedeny při stanovení ukazatelů energetické náročnosti. Uvedení ukazatelů energetické náročnosti je vázáno na přílohu č. 1 s tím, že je stanoveno jen pro některá užití energie (nezpracovávají se pro „každý řádek“ přílohy č. 1).
K označení přílohy č. 4 příloze č. 4
Příloha specifikuje jednotlivé položky plánu energetického auditu. Jednotlivé položky obsahují i věcný popis, který má energetickému specialistovi napomoci v součinnosti se zadavatelem vymezit si rámec pro provedení energetického auditu. Plán je rozdělen celkem do 8 skupin, které upřesňují plán.
Skupina 1: Míra detailu provedení energetického auditu
Na tomto místě musí být konkrétně dohodnuta míra detailu energetického auditu. Je možné použít např. návod uvedený v příloze A3 harmonizované normy (ČSN ISO 50002). Tato příloha rozlišuje celkem 3 typy energetického auditu.
Typ 1 - energetický audit menších organizací, nebo zařízení, nebo vozových parků, nebo větších organizací nebo zařízení, Typ 2 - detailní energetický audit jednotlivých pracovišť, nebo vozových parků, Typ 3 - komplexní energetický audit, s podstatnou mírou přispění organizace, celé lokality, celého procesu, systému nebo vozového parku.
Tyto typy jsou však pouze orientační, přičemž se předpokládá, že v plánu bude nakonec uvedena kombinace jednotlivých typů. Příslušná úroveň podrobnosti, která je pro energetický audit vyžadována, závisí na předmětu auditu, využití energie, spotřebě energie a podkladech dostupných pro energetický audit. Požadavky na míru detailu provedení energetického auditu by měly být členěny zejména na oblast sběru dat, rozsah analýzy stávajícího stavu, způsob určování a vyhodnocování příležitostí a podrobnosti výstupů z energetického auditu.
Skupina 2: Předmět energetického auditu
V této části plánu je nutné, aby energetický specialista provedl se zadavatelem specifikaci energetického hospodářství a ucelených částí energetického hospodářství a lokalizaci. Postup řešení musí korespondovat s § 4 návrhu vyhlášky.
Skupina 3: Potřeby zadavatele a jeho očekávání pro dosažení cílů energetického auditu
Na tomto místě stanovuje zadavatel cíle pro energetický audit, energetický management, priority řešení, cíle pro dosažení úspor, případně environmentální cíle, a omezení v oblasti disponibility finančních prostředků apod. Je zřejmé, že cíle nesmí ovlivňovat zákonem definovaný rozsah energetického auditu, a tedy ani rozsah zprávy o energetickém auditu dle této vyhlášky.
Skupina 4: Kritéria pro hodnocení a klasifikaci příležitostí ke snížení energetické náročnosti.
Zadavatel stanovuje požadavky na ekonomické hodnocení v rozsahu dle přílohy č. 6 návrhu vyhlášky. Je nutné stanovit okrajové podmínky pro jednotlivá hodnocení, např. diskontní úrokovou míru, trendy změn cen energie a provozních nákladů v průběhu doby hodnocení, kritéria pro vícekriteriální hodnocení, stávající ceny energie a případně požadavek na hodnocení příležitostí se zahrnutím podmínek projektů financovaných z programů podpory ze státních, evropských finančních prostředků nebo finančních prostředků pocházejících z prodeje povolenek na emise skleníkových plynů.
Okrajové podmínky je samozřejmě možné měnit v průběhu zpracování energetického auditu, avšak vždy formou změny plánu energetického auditu.
Skupina 5: Požadavky na součinnost zadavatele
V této části plánu se energetický specialista dohodne se zadavatelem na detailech spolupráce v průběhu provádění energetického auditu. Jde zejména o jmenování pracovníků určených ke spolupráci s energetickým specialistou, způsob komunikace s nimi, určení pracovního týmu, jako poradního orgánu zadavatele a energetického specialisty operativní formou. Dále je nutné ze strany zadavatele určit osobu, která odpovídá za komunikaci, předávání podkladů a případně stanoviska k dílčím výstupům z energetického auditu. Tato osoba bude rovněž rozhodovat o zpracování případných změn v plánu energetického auditu a dále bude zprostředkovávat informace, sdělení a požadavky na zpracování energetického auditu.
Nedílnou součástí této komunikace bude rovněž harmonogram činností na energetickém auditu a zprávě o energetickém auditu, který vypracuje energetický specialista, ve shodě se zadavatelem. Pokud dojde z objektivního důvodu ke změně původně formulovaného harmonogramu, musí být, následně, ve shodě energetického specialisty se zadavatelem, vypracována změna plánu energetického auditu, která se následně stane přílohou zprávy o energetickém auditu.
Skupina 6: Seznam strategických dokumentů a plánů zadavatele
V této části plánu je třeba, aby zadavatel specifikoval a předal dokumenty, které jsou nebo by mohly být, relevantní pro zpracování energetického auditu. Jde zejména o rozvojové strategie společnosti zadavatele, předchozí energetické audity, objemové, ekonomické nebo technické střednědobé strategie společnosti zadavatele, studie příležitosti ovlivňující úroveň užití energie v předmětném energetickém hospodářství, nebo ucelených částech energetického hospodářství. Dalšími podklady mohou být např. rozvojové, či útlumové strategie rozvoje výroby či poskytování služeb v energetickém hospodářství zadavatele. Po předání těchto podkladů energetický specialista rozhodne o jejich využití v rámci zpracování zprávy o energetickém auditu společnosti zadavatele.
Skupina 7: Formát zprávy o energetickém auditu
V této části plánu předá zadavatel energetickému specialistovi požadavky na formální provedení zprávy o energetickém auditu. Jde zejména o formáty zprávy (elektronická, papírová), v případě elektronického předání, v jakém typu dokumentu např. pdf, xls, jpg. V oblasti písemné zpracované zprávy je požadována dohoda o počtu originálů (tedy zprávy o energetickém auditu, podepsané energetickým specialistou. Platí, že je třeba jednoznačně definovat počet výtisků energetického auditu, které budou opatřeny podpisem energetického specialisty či výtisků, na kterých bude opatřen scan podpisu energetického specialisty).
Skupina 8: Způsob projednání dílčích výstupů a postup při schvalování změn v energetickém auditu
V této části plánu stanoví zadavatel detailní podmínky pro poskytnutí návrhu zprávy o energetickém auditu k připomínkám před dokončením vlastního energetického auditu, přičemž platí ustanovení, že zhotovitel se vyjádří k plnění rozsahu energetického auditu předmětného energetického hospodářství. Jde tedy o vyjádření zadavatele, zda je z jeho strany vyžadováno poskytnutí návrhu zprávy o energetickém auditu k připomínkám před uzavřením prováděného energetického auditu, resp. odevzdání finální verze zprávy o provedeném energetickém auditu.
Energetický specialista dohodne se zadavatelem postup pro případ, že zjištěné skutečnosti v průběhu provádění energetického auditu mají dopad na domluvený plán provádění energetického auditu, např. vymezení předmětu energetického auditu, podklady k provedení, změna časového harmonogramu, požadavky na speciální měření apod.
V závěrečné části plánu bude formulář podepsán energetickým specialistou a zadavatelem jako podklad pro konkrétní detaily zpracování energetického auditu. Velmi podstatné jsou údaje o datu zpracování a podpisu zástupců obou smluvních stran zadavatele a energetického specialisty, včetně identifikačních znaků k oprávnění energetického specialisty.
K označení přílohy č. 5 příloze č. 5
Tabulka představuje hlavní výstup energetického auditu. Jedná se o přehledné shrnutí dopadu návrhu příležitostí pro snížení energetické náročnosti oproti výchozímu stavu energetického hospodářství u sledovaných parametrů spotřeby energie, podílu obnovitelných zdrojů na celku či emisí CO 2 (část A). Navrhovaný stav představuje rozdíl výchozího stavu a stavu, který by nastal v případě implementace vybraných příležitostí ke snížení energetické náročnosti z části B tabulky.
V části B jsou uvedené informace o všech příležitostech pro snížení energetické náročnosti. Tato část představuje nejen dopad na přínosy k úspoře energie a emisí CO 2 , ale také výstupy ekonomického hodnocení, které přehledným způsobem indikují, jak ekonomicky náročná by byla realizace opatření.
S ohledem, že ne všechny příležitosti lze realizovat současně, nebo nejsou ekonomicky rentabilní, energetický specialista může nabídnout více možností na výměnu zdroje energie, z nichž nakonec doporučí nejvhodnější variantu, je v posledním sloupci části B možnost vybrat křížkem, která opatření, ze všech, které se v daném energetickém hospodářství nabízejí, jsou doporučená do shrnutí v části A.
Příloha musí být zpracována pro energetické hospodářství. Dle míry detailu provedení energetického auditu může být zpracována i pro ucelené části energetického hospodářství.
K označení přílohy č. 6 příloze č. 6
Příloha ekonomické hodnocení má za cíl standardizovat posuzování příležitostí z pohledu ekonomického reálného přínosu tak, aby bylo možné objektivně usoudit na jejich výhodnost. V rámci ekonomického hodnocení jsou sledovány tři parametry:
1. NPV (Net Present Value) – Čistá současná hodnota
2. IRR (Internal Rate of Return) – Vnitřní výnosové procento
3. Td – Reálná (diskontovaná) doba návratnosti
Vzorce uvedené v příloze jednoznačně definují rozsah a parametry výpočtů. Do výpočtů vstupují všechny podstatné parametry, které ovlivňují ekonomické hodnocení, tedy kompletní sestava provozních i pořizovacích nákladů.
Pro potřebu vyhodnocení technologií s odlišnou dobou životnosti technologie od doby hodnocení, případně pro paralelní porovnání více odlišných technologií, je počítáno využitím zůstatkové metody. Motivací pro toto rozhodnutí je i skutečnost, že norma ČSN EN 15 459-1 (běžně energetickými specialisty využívaná) s touto metodikou počítá. Zmíněná norma uvádí i standardní doby životností technologií. To může specialistovi pomoci, pokud nemá data o životnosti od výrobce dané technologie.
Protože je doba životnosti technologií velmi důležitým parametrem, je umožněno energetickému specialistovi volit dobu životnosti třemi způsoby:
• na základě údajů od výrobce, nebo
• na základě údajů ČSN EN 15459-1, nebo
• jednotně pro technologie s pravidelným servisem 15 let, pro technologie bez pravidelného servisu 10 let, pro stavební prvky 40 let. Dalším podstatným parametrem je diskontní úroková míra, která byla stanovena na základě dlouhodobého ekonomického vývoje konsenzuální dohodou na 3 procenta.
K označení přílohy č. 7 příloze č. 7
Ekologické hodnocení se provádí na úrovni emisí CO 2 . Hodnocení na úrovni emisí CO 2 vyplývá z provázanosti politik zvyšování energetické účinnosti a snižování emisí CO 2 . Zároveň je to údaj, který je ze strany podnikatelů sledován ve vazbě na vykazování jejich uhlíkové stopy, což souvisí s cíli dekarbonizace.
Ekologické hodnocení se vždy provádí metodou založenou na lokalitě (Location-based metoda), kdy se nezohledňuje tržní ujednání mezi zadavatelem a dodavatelem energie. Zadavatel může zároveň požádat o provedení výpočtu pomocí tržní metody (Market-based metoda). V této metodě se zohlední smluvní nástroje vznikající obchodem na energetickém trhu.
Hodnoty emisních faktorů jsou aktualizovány k datu zpracování návrhu vyhlášky. V případě, že je pro vyhodnocení ekologického hodnocení v energetickém hospodářství využíváno jiné palivo, než jaké je uvedené v seznamu, použije se hodnota emisního faktoru podle Mezivládního panelu pro změny klimatu 2006 (IPCC 2006). V případě, že je k dispozici hodnota místně specifického emisního faktoru (například výsledky z autorizovaného měření emisí), upřednostní se tato hodnota.