1. Zhodnocení platného právního stavu
Návrh zákona o ochraně některých služeb v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a služeb informační společnosti, byl zpracován na základě usnesení vlády ze dne 9. července 2003 č. 709 k Informaci o plnění úkolů uvedených v Souhrnu zbývajících úkolů České republiky pro vstup do Evropské unie a návrhu na jeho další aktualizaci. Jeho prostřednictvím je do českého právního řádu transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/84/ES ze dne 20. listopadu 1998 o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem (dále jen „Směrnice 98/84/ES„).
Hlavním cílem Směrnice 98/84/ES je vytvořit v rámci Evropské unie dostatečnou právní ochranu placených, podmíněným přístupem chráněných rozhlasových a televizních služeb, služeb informační společnosti, jakožto i podmíněného přístupu samotného (dále jen „chráněné služby„) před „pirátským„ tj. protiprávním jednáním. Proto stanoví zákaz protiprávních jednání vztahujících se k zařízením a opatřením, prostřednictvím kterých dochází k obcházení přístupových zabezpečení chráněných služeb (dále jen „nepovolený podmíněný přístup ke chráněným službám„).
V současném právní řádu je ochrana proti „pirátství„ zajištěna zejm. ustanoveními § 152 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů a § 32 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Obdobně by bylo možné na předmětnou oblast aplikovat ustanovení § 151 nebo § 257 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, § 33 nebo § 50 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Uvedené způsoby právní ochrany jsou však příliš specifické, např. autorskoprávního charakteru a nedopadají na činnosti upravené Směrnicí 98/84/ES.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Jedním z následků technologického vývoje, liberalizace a harmonizace právního rámce je nárůst počtu chráněných služeb. Tyto služby poskytují především komerční subjekty a jsou financovány buď prostřednictvím příjmů z reklamy a sponzorství nebo přímo jejich uživateli platícími za možnost takovéto služby přijímat. Typickým příkladem posléze uvedeného případu je televizní vysílání provozované prostřednictvím družic nebo kabelových systémů, kdy provozovatelé nabízejí za určitý poplatek např. programy s tzv. premiovými pořady (filmy jsou uváděny krátce po premiéře v kinech).
Aby uživatelé mohli chráněné služby přijímat, musí mít k dispozici speciální zařízení nebo opatření, která jsou autorizována jejich poskytovatelem. Jedná se buď o hardware (set top boxy, integrované digitální televizní přijímače) nebo o software (je obsažen v tzv. smart kartách), které přístup k chráněné službě umožňují. Pro chráněné služby poskytované prostřednictvím internetu se obvykle jedná o formu tzv. přístupového hesla. Hlavním důvodem pro takováto opatření je zvýšení jistoty poskytovatelů chráněných služeb, že za ně dostanou zaplaceno.
Avšak ani tato opatření nedokáží zabránit protiprávním jednáním. Ty potom negativně působí především na poskytovatele chráněných služeb, pro které znamenají snížení příjmů, zvýšení nákladů a v konečném důsledku i ukončení jejich činnosti, ale také na uživatele, projevujíce se zvyšováním cen, riziky koupě nedovolených zařízení nebo snížením rozmanitosti nabídky. „Pirátství„ má rovněž vliv na ostatní oblasti audiovizuálního trhu (kinematografii, prodej audiovizuálních děl na nosičích) a samozřejmě také na stát v podobě daňových úniků.
Doposud je podmíněný přístup spojen především s finančním plněním, tzn. se zajištěním příjmů poskytovateli chráněných služeb (z tohoto principu vychází Směrnice 98/84/ES). Navrhovaná úprava však dopadá i na služby, které jsou chráněny podmíněným přístupem z jiných důvodů. Může se jednat o omezení poskytování služeb z hlediska teritoriality (důvodem je ochrana autorských práv) nebo o ochranu zvláštní skupiny uživatelů, např. dětí. Účelem zavedení takovéto konstrukce je předpoklad, že rozsah použití podmíněného přístupu z výše uvedených důvodů bude narůstat.
V souladu se Směrnicí 98/84/ES je navrhována ochrana tzv. upstream (předcházení skutečnosti, aby se nedovolená zařízení či opatření dostala k uživatelům), nedovoleným jednáním je celý řetězec jednání od počáteční výroby nedovolených zařízení nebo opatření, a to až po jejich údržbu a opravy. Protože je již dnes zřejmé, že technologie sama tyto problémy vyřešit nedokáže, je nutné vytvořit dostatečně účinný právní rámec, kterým by bylo předejito jejich rozšíření.
3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem České republiky.
4. Zhodnocení souladu navrhované úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s právem Evropských společenství
Základním právním dokumentem pro tuto oblast je pramen sekundární legislativy, a to Směrnice 98/84/ES.
Návrh zákona je plně slučitelný s právem Evropských společenství.
Návrh zákona je v souladu s doporučením Rady Evropy č. R(91)14 o právní ochraně kódovaných televizních služeb, které obsahuje všeobecná pravidla pro zajištění ochrany televizních služeb, vysílaných v kódované formě. Doporučení vyzývá příslušné státy, aby vytvořily účinný systém, který by zamezil protiprávním jednáním souvisejícím s přístupem ke kódovanému televiznímu vysílání.
Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, se na oblast navrhované právní úpravy nevztahují.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy
Navrhovaná právní úprava je z hlediska předpokládaného hospodářského a finančního dosahu neutrální. Nemá hospodářský a finanční dopad na státní ani ostatní veřejné rozpočty nebo na hospodářské subjekty. Nepředstavuje sociální dopad ani dopady na životní prostředí.
6. Vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s návrhem zákona již v prvém čtení.
Vzhledem k tomu, že účelem návrhu zákona je urychlené provedení právního předpisu Evropských Společenství, navrhuje se Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby ve smyslu § 90 odst. 2 zákona č. 90 /1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 47/2000 Sb., vyslovila s předloženým návrhem zákona souhlas již v prvém čtení.
K § 1
Stanoví se rozsah působnosti tohoto návrhu zákona, jímž se implementuje Směrnice 98/84/ES. Účelem Směrnice 98/84/ES je přijetí jednotných opatření, které poskytnou přiměřenou právní ochranu proti zavádění nepovoleného podmíněného přístupu ke chráněným službám na trh s cílem přímého nebo nepřímého hospodářského zisku.
K § 2
Definují se základní pojmy, které navržená právní úprava používá. Především se vymezuje předmět ochrany. Chráněnou službou je rozhlasové a televizní vysílání, služby informační společnosti, definované zvláštními zákony, a to za podmínky, že jsou poskytovány na základě souhlasu jejich poskytovatele a prostřednictvím podmíněného přístupu, jehož poskytování je také chráněnou službou sui generis. Podmíněným přístupem se rozumí jakékoli zařízení nebo opatření, které umožňuje užívání chráněných služeb. Nepovoleným podmíněným přístupem ke chráněným službám jakékoli zařízení nebo opatření, které umožňuje užívání chráněných služeb bez souhlasu jejich poskytovatele.
K § 3
Vzhledem k tomu, že sám poskytovatel povoluje přístup k chráněným službám, návrhem zákona se proto stanoví zákaz širokého spektra možných případů protiprávních jednání (od výroby přes distribuci až po propagační akce) vztahujících se k zařízením nebo opatřením, která umožňují užívání chráněných služeb bez jeho souhlasu.
K § 4 až 6
Režim správního trestání podle tohoto zákona rozlišuje porušení zákona fyzickou osobou a porušení zákona právnickou osobou. Toto odlišení respektuje odlišný režim správního trestání podle platného právního řádu.
Rozpětí pro ukládání pokut je stanoveno v takové šíři, aby správní úřad mohl účinně zohlednit závažnost porušení zákazu.
Navrhuje se pravomoc Českého telekomunikačního úřadu jako správního úřadu pro projednávání správních deliktů a pro ukládání sankcí podle tohoto zákona, a to proto, že tento úřad je již nyní odborně pro předmětnou problematiku vybaven.
K § 7
Účinnost zákona je navrhována ke dni vstupu České republiky do Evropské unie.
V Praze dne 18. února 2004
předseda vlády
PhDr. Vladimír Špidla v.r.
ministr kultury
Pavel Dostál v.r.
1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. listopadu 1998 č. 98/84/ES o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem.
2) Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění zákona 309/2002 Sb. a zákona č. 274/2003 Sb.
3) Zákon č. /2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně dalších zákonů (zákon o některých službách informační společnosti).
4) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.
5) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění č. 35/1993, zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 218/2000 Sb.,zákona č. 367/2000 Sb.,zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 322/2002 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 440/2003 Sb. a zákona č. 479/2003 Sb.