Důvodová zpráva k zákonu č. 233/2006 Sb.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (dále jen „nařízení EEO“) vychází z programu opatření k provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Tento program předpokládá ve své první fázi zrušení doložky vykonatelnosti a zavedení evropského exekučního titulu¹ (dále jen „EEO“) pro nesporné nároky. Řízení s EEO bude ve srovnání s řízením o doložce vykonatelnosti podle nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, urychleno a zjednodušeno tím, že rozhodnutí bude vykonáno bez mezitímních opatření přijatých před výkonem v členském státě, v němž se o výkon žádá. ⁠‌​‌​​​‌​‌‌‌‌‌‌​​⁠

Samotný výkon rozhodnutí se i nadále bude řídit vnitrostátním právem.

Pro řádné fungování institutu EEO je důležité rozlišovat situace, kdy dochází k výkonu rozhodnutí opatřeného EEO v rámci právního řádu ČR a za podmínek stanovených v nařízení EEO, a jednak situace, kdy vnitrostátní orgán vydává rozhodnutí (smír², veřejnou listinu³) spolu s EEO tak, aby posléze mohlo být vykonáno v jiném členském státě.

Článek 5 nařízení EEO stanovuje povinnost uznat a bez dalšího vykonat rozhodnutí, které bylo v členském státě původu potvrzeno jako EEO, aniž by bylo možné jeho uznání popírat. Vykonávací řízení EEO se řídí právními předpisy místa výkonu a vykonává se za týchž podmínek jako rozhodnutí vydané v členském státě výkonu (čl. 20). Obdobný postup je stanoven i pro soudní smíry (čl. 24) a veřejné listiny (čl. 25). Základním právním předpisem právního řádu ČR, který stanoví pravidla pro postup při výkonu soudních rozhodnutí (a jiných exekučních titulů) je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Ustanovení § 274 písm. i) o. s. ř. řadí mezi exekuční tituly, na které se použijí ustanovení o výkonu rozhodnutí, i jiná vykonatelná rozhodnutí, schválené smíry a listiny, jejichž soudní výkon připouští zákon. Pod užitým termínem „zákon“ lze dovozovat v tomto směru i zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“), který v § 68a stanovuje použití ZMPS v řízeních o uznání a výkonu cizích rozhodnutí, jiných veřejných listin a soudních smírů, v nichž se postupuje podle předpisu Evropských společenství nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas, a jíž je Česká republika vázána (například Nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 ze dne 29. května 2000 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozsudků ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem, Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, Haagská úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, vyhlášená pod č. 141/2001 Sb. m. s.).

Nařízení EEO předpokládá výkon rozhodnutí bez povinnosti konání zprostředkujících řízení ohledně uznání a výkonu, a s ohledem na tuto skutečnost návrh doplňuje ZMPS o výjimku pro specifický režim exekučních titulů potvrzených jako EEO (§ 68a odst. 2 ZMPS).

Uvedené se obdobně vztahuje i na ustanovení § 40 odst. 1 písm. g) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Ohledně samotného výkonu rozhodnutí (exekuce) definuje nařízení EEO jednoznačné pravidlo postupu podle vnitrostátní právní úpravy, zároveň však stanoví některé specifické podmínky:

Kapitola III. Nařízení EEO stanoví minimální standardy pro řízení o nepopřených nárocích, tj. takové požadavky na soudní řízení v členském státě, které směřují k tomu, aby rozhodnutí o nároku, které může být potvrzeno jako EEO, bylo vydáno způsobem splňujícím v nařízení EEO stanovené požadavky. Především se jedná o požadavky na způsob doručení; vzhledem k rozdílům mezi členskými státy pokud jde o pravidla občanského řízení a zejména pravidla pro doručování písemností je nezbytné stanovit přesnou a podrobnou definicí těchto minimálních norem. Zvláště způsob doručování, který je založen na právní fikci, nelze, pokud jde o respektování těchto minimálních norem, považovat za dostatečný pro potvrzení rozhodnutí jako EEO. Všechny způsoby doručování uvedené v čl. 13 a 14 se vyznačují buď naprostou jistotou (čl.13) nebo velmi vysokým stupněm pravděpodobnosti (čl.14), že se doručovaná písemnost dostala ke svému adresátovi. Ve druhém případě by mělo být rozhodnutí potvrzeno jako EEO pouze tehdy, pokud členský stát původu disponuje vhodným mechanismem umožňujícím dlužníkovi požádat o celkový přezkum rozhodnutí za podmínek stanovených v článku 19, a to v těch výjimečných případech, kdy se navzdory splnění ustanovení článku 14 písemnost k adresátovi nedostala. Osobní doručení osobám odlišným od dlužníka podle čl. 14 odst. 1 písm. a) a b) by nemělo být považováno za učiněné v souladu s požadavky těchto ustanovení pokud tyto osoby příslušnou písemnost skutečně nepřijaly/neobdržely. Článek 15 by měl být používán na situace, kdy se dlužník nemůže u soudu zastupovat sám, jako je tomu například v případě právnických osob, a kdy fyzická osoba, která ho zastupuje, je určena zákonem, jakož i na situace, kdy dlužník zmocnil k zastupování v konkrétním řízení jinou osobu, zejména advokáta. Soudy příslušné k přezkoumání plného respektování minimálních procesních norem by měly, pokud jsou normy dodrženy, vydat potvrzení EEO, které činí přezkum a jeho výsledek transparentními.

Úprava doručení v o. s. ř. byla změněna zákonem č. 555/2004 Sb. a tuto novou úpravu lze považovat za dostatečnou ve vztahu k požadavkům vyplývajících z kapitoly III. nařízení EEO.

EEO má povahu blízkou osvědčení; osvědčuje se, že soudní rozhodnutí (smír, veřejná listina) splňuje některé požadavky vyžadované nařízením EEO (čl. 6). Před vydáním potvrzení EEO je nezbytné posoudit, zda rozhodnutí je vykonatelné ve státě původu, není v rozporu s ustanoveními o příslušnosti, zda jsou splněny minimální normy podle kapitoly III. nařízení EEO, zda se jedná o nepopřený nárok ve smyslu nařízení EEO atp.

Platný právní stav a navrhovaná právní úprava nemají vliv na rovné postavení mužů a žen.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána a je slučitelná s akty práva Evropské unie.

Vzhledem k tomu, že navrhovaná právní úprava pouze adaptuje dotčené zákony v právním řádu ČR v návaznosti na nařízení EEO, které obsahuje vlastní úpravu institutu EEO a je přímo aplikovatelné, je zjevné, že případné vzniklé náklady a dopady na státní a jiné rozpočty spolu s dopadem na malé a střední podnikatele vznikají přímou aplikací dotčeného nařízení EEO, jímž se zavádí EEO. Z uvedeného vyplývá, že navrhovaná právní úprava nemá finanční a hospodářské dopady na státní a ostatní veřejné rozpočty ani dopady na hospodářské subjekty, zejména na malé a střední podnikatele.

Navrhovaná právní úprava nemá vliv na životní prostředí.

ČÁST PRVNÍ

Řízení o potvrzení evropského exekučního titulu bude možno zahájit pouze na návrh. Aktivní legitimaci k podání návrhu na zahájení řízení bude mít oprávněný ze soudního rozhodnutí, soudního smíru nebo úřední listiny, které splňují podmínky podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství. Půjde tedy o osoby, jejichž hmotněprávní nárok vyplývá ze soudního rozhodnutí, resp. z dalších listin vymezených v § 200ua odst. 1 návrhu. Úřední listinou je třeba ve smyslu čl. 4 odst. 3 nařízení EEO rozumět dokument, který byl formálně vyhotoven nebo registrován jako úřední listina a jehož ověření souvisí s podpisem a obsahem listiny a provedl je orgán veřejné moci či jiný orgán zmocněný pro tento účel členským státem původu; úřední listinou může být podle nařízení EEO i ujednání o vyživovací povinnosti uzavřené se správními orgány nebo jimi ověřené.

Vlastní potvrzení o EEO bude soud v souladu s čl. 9 odst. 1 vydávat na vzorových formulářích, které jsou přílohou nařízení EEO (I. – IV.).

Soud bude v řízení o potvrzení evropského exekučního titulu rozhodovat usnesením. V řízení bude soud přihlížet k podmínkám stanoveným v nařízení EEO, za nichž může být evropský exekuční titul potvrzen.

Návrh upravuje rovněž příslušnost soudu k řízení o potvrzení evropského exekučního titulu. Bude-li nárok oprávněného vyplývat ze soudního rozhodnutí nebo soudního smíru, bude příslušný soud, který rozhodoval ve věci v době, kdy byly splněny podmínky vzniku nesporného nároku podle nařízení EEO.

Půjde-li o nárok vyplývající z úřední listiny, bude k řízení příslušný obecný soud oprávněného.

Navrhovaná právní úprava předpokládá, že i v případě úředních listin bude věcně příslušným k potvrzení EEO soud, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že nařízení EEO již stanovuje příslušnost soudu pro potvrzení EEO rozhodnutí (soudních) a smíru; vzhledem k tomu, že případný výčet úředních listin, které by mohly být opatřeny potvrzením EEO, není uzavřený, předejde se tak budoucím možným nejasnostem, který orgán má potvrzení EEO vydávat. Tím, že pro potvrzení EEO všech případných titulů bude příslušný pouze soud, dojde k značnému zjednodušení celého procesu vydávání – v případě jakéhokoliv individuálního právního aktu je možné se obrátit na soud se žádostí (návrhem) o vydání potvrzení EEO, soud pak zcela v souladu s nařízením EEO rozhodne, zda předložený individuální právní akt splňuje požadované podmínky, a shledá-li, že ano, potvrzení EEO vydá.

Účastníkem řízení je pouze oprávněný, pod tímto pojmem je třeba rozumět oprávněného z titulů podle § 200ua odstavce 1.

Návrh dále stanoví, že proti usnesení o potvrzení evropského exekučního titulu není odvolání přípustné.

ČÁST DRUHÁ

ČÁST TŘETÍ

Účinnost se navrhuje vzhledem k implementační lhůtě (21. října 2005) stanovit od dne vyhlášení.