Důvodová zpráva k zákon č. 249/2025 Sb.

ZOZE transponuje vybraná ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2413 ze dne 18. října 2023, kterou se mění směrnice (EU) 2018/2001, nařízení (EU) 2018/1999 a směrnice 98/70/ES, pokud jde o podporu energie z obnovitelných zdrojů, a zrušuje směrnice Rady (EU) 2015/652 (tj. směrnice RED III). Jedná se o skupinu ustanovení směrnice RED III zaměřených na urychlení využívání OZE zjednodušením postupu povolování zařízení na výrobu energie z OZE.

V hlavě I a II zákona jsou transponována ustanovení článků 15b až 15d směrnice RED III, která upravují postup mapování oblastí nezbytných pro vnitrostátní příspěvky k celkovému cíli Unie v oblasti obnovitelných zdrojů energie do roku 2030 (tzv. nezbytné oblasti) a vymezování akceleračních oblastí. Nezbytné oblasti budou vymezovány postupem podle stavebního zákona, transpozice se proto dále soustředí zejména na postup vymezování akceleračních oblastí, které mají být vymezovány v rámci nezbytných oblastí.

V návaznosti na to je pak v hlavě III zákona transponováno také ustanovení článku 16a (ve spojení s článkem 16) směrnice RED III, které upravuje zvláštní povolovací postup pro výstavbu, modernizaci a provoz zařízení na výrobu energie z OZE, jsou-li tyto záměry povolovány v akceleračních oblastech. Tento zvláštní povolovací postup se týká zejména vydávání závazných stanovisek (závazného stanoviska EIA a JES), která jsou podkladem pro povolení záměru.

V návaznosti na článek 16c směrnice RED III pak hlava IV zákona obsahuje také dílčí zvláštní úpravu týkající se povolovacího postupu mimo akcelerační oblasti. Tato úprava se vztahuje k postupům podle zákona o ochraně přírody a krajiny a týká se ochrany ptáků a zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin před usmrcováním a rušením způsobovaným zařízeními na výrobu energie z OZE.

Další požadavky směrnice RED III, které se týkají povolování některých záměrů OZE obecně (v akceleračních oblastech i mimo tyto oblasti), jsou pak transponovány v hlavě V zákona, popř. ve změně souvisejících právních předpisů.

Záměr pro využití obnovitelného zdroje energie (záměr pro využití OZE) je v ZOZE definován primárně jako stavba, soubor staveb nebo zařízení pro výrobu energie z OZE nebo stavba, soubor staveb nebo zařízení využívající pro výrobu energie kombinaci různých druhů OZE. Za záměr pro využití OZE se současně považují také změny tohoto záměru, připojení tohoto záměru k distribuční, přenosové nebo přepravní soustavě, stavby nebo zařízení pro ukládání energie sloužící pro ukládání energie vyrobené tímto záměrem nebo skupinou těchto záměrů a připojené ve stejném místě připojení, další technická a dopravní infrastruktura nezbytná pro provoz tohoto záměru (s výjimkou distribuční, přenosové nebo přepravní soustavy – definice se vztahuje pouze na připojení k ní) a stavby, zařízení a jiná opatření sloužící k vyloučení nebo zmírnění nepříznivých dopadů tohoto záměru do území.

Rozsah definice je odvozen od článku 16 odst. 1 směrnice RED III, který upravuje povolovací postup společně pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, včetně těch, jež kombinují různé obnovitelné zdroje energie, tepelných čerpadel a skladování energie na stejném místě, a dále včetně energetických a tepelných zařízení, a zařízení nezbytných pro jejich připojení k soustavě a pro integraci obnovitelných zdrojů energie do sítí vytápění a chlazení.

Použitá definice navazuje zejména na vymezení pojmu obnovitelného zdroje v § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, podle kterého se jedná o obnovitelné nefosilní zdroje energie, jimiž jsou energie větru, energie slunečního záření (termální a fotovoltaická), geotermální energie, energie okolního prostředí, energie z přílivu nebo vln a jiná energie z oceánů, energie vody, energie biomasy a paliv z ní vyráběných, energie skládkového plynu, energie kalového plynu z čistíren odpadních vod a energie bioplynu.

Pojmy „přenosová soustava“, „distribuční soustava“ a „přepravní soustava“ jsou definovány v § 2 odst. 2 písm. a) bodech 1 a 10 a písm. b) bodu 14 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon).

Zařízením pro ukládání energie se podle energetického zákona (ve znění novely označované jako LEX OZE 3) rozumí zařízení sloužící pro ukládání energie, včetně všech nezbytných zařízení. Ukládáním energie se rozumí odložení konečného užití elektřiny na pozdější okamžik, než byla elektřina vyrobena, nebo přeměna elektřiny na takovou formu energie, kterou lze ukládat, uložení takové energie a následná zpětná přeměna takové energie na elektřinu nebo použití jako jiný nosič energie. V případě zařízení pro ukládání elektřiny jde pak konkrétně o zařízení pro ukládání energie, které umožňuje odložení konečného užití elektřiny na pozdější okamžik, než byla elektřina vyrobena, nebo přeměnu elektřiny na takovou formu energie, kterou lze ukládat, uložení takové energie a následnou zpětnou přeměnu uložené energie na elektřinu, a to v jednom předávacím místě nebo více předávacích místech jednoho odběrného místa, výrobny elektřiny nebo zařízení pro ukládání energie. Přečerpávací vodní elektrárna není zařízením pro ukládání elektřiny.

Omezení těchto zařízení na zařízení sloužící pro ukládání energie vyrobené zařízením pro výrobu energie z obnovitelného zdroje energie (popř. skupinou těchto zařízení) na stejném místě je odvozeno od skutečnosti, že článek 16 směrnice RED III pracuje pouze se záměry pro skladování energie „na stejném místě“, což je blíže upřesněno v definici uvedené v článku 2 bodě 44d směrnice RED III, podle kterého se jedná o zařízení na skladování energie kombinované se zařízením na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a připojené v síti ke stejnému přístupovému bodu. Naproti tomu v článku 16e, jehož transpozice je fakultativní a tímto zákonem není prováděna, pracuje směrnice RED III i se skladovacími projekty obecně (tj. bez vazby na místo, kde je provozováno zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů).

Další technickou a dopravní infrastrukturou nezbytnou pro provoz tohoto záměru se rozumí například nezbytné příjezdové cesty či nezbytná infrastruktura pro odvádění srážkových vod. Stavbami, zařízeními a jinými opatřeními sloužícími k vyloučení nebo zmírnění nepříznivých dopadů tohoto záměru do území jsou zejména doplňková opatření požadovaná v územním opatření. „Jiná opatření“ jsou pojmem používaným i jinde ve stavebním právu (srov. např. § 131 odst. 2 písm. b) stavebního zákona či § 18 odst. 5 již zrušeného starého stavebního zákona č. 183/2006 Sb.) pro vyjádření fyzických opatření v území, která nelze pokládat za stavbu, ani za zařízení. V daném kontextu může jít např. o terénní úpravy, či náhradní výsadbu. Je vhodné, aby tyto záměry byly povolovány ve stejném procesním režimu, jako samotná zařízení pro výrobu energie z OZE.

Nezbytná oblast je definována jako oblast vymezená s ohledem na potenciál pro výrobu energie z OZE v rozsahu významném pro splnění vnitrostátních příspěvků ČR k celkovému cíli EU v oblasti OZE stanovených Vnitrostátním plánem České republiky v oblasti energetiky a klimatu. Tato definice navazuje na vysvětlení účelu těchto oblastí v článku 15b odst. 1 směrnice RED III. Celkový cíl EU v oblasti OZE je stanoven v článku 3 odst. 1 směrnice RED III: Členské státy společně zajistí, aby podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie Unie dosáhl v roce 2030 nejméně 42,5 %. Členské státy společně usilují o zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie Unie v roce 2030 na 45 %.

Akcelerační oblast je definována jako oblast vymezená za účelem urychlení využití obnovitelného zdroje energie. Bližší specifikace akceleračních oblastí je pak obsažena v dalším textu ZOZE, podle kterého se mají akcelerační oblasti vymezovat tak, aby záměry pro využití OZE, pro který je tato oblast vymezována, neměly s ohledem na limity využití území významný dopad na životní prostředí, zájmy obrany a bezpečnosti státu a jiné veřejné zájmy. Definice navazuje na základní požadavky kladené na tyto oblasti podle článku 15c směrnice RED III.

Nezbytné oblasti se pokládají za případ specifické oblasti celostátního významu, proto je vymezuje vláda v politice územního rozvoje. Jejich specifickou hodnotou je vhodnost (z technického hlediska) pro získávání energie z daného typu obnovitelného zdroje, např. ze slunce či větru. Nezbytné oblasti se vymezují pro jednotlivé druhy OZE, tj. pro každý druh OZE lze vymezit jednu nebo více nezbytných oblastí, nemělo by se ale jednat o jednu nezbytnou oblast vymezenou pro různé druhy OZE (to je přípustné pouze u akceleračních oblastí). V první fázi byla v návaznosti na usnesení vlády ze dne 24. dubna 2024 č. 272 ke stanovení základního postupu pro vymezování oblastí nezbytných pro příspěvek České republiky k celkovému cíli Evropské unie v oblasti obnovitelných zdrojů energie do roku 2030 a oblastí pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie vymezena jedna nezbytná oblast pro FVE a jedna nezbytná oblast pro VTE.

Nezbytné oblasti se vymezují zejména v souladu s vyjmenovanými technickými kritérii, která vyplývají ze směrnice RED III. Jelikož se jedná o demonstrativní výčet, lze při vymezení nezbytné oblasti tato kritéria doplnit dalšími pomocnými kritérii, která jsou v souladu s definicí nezbytné oblasti.

Podle obecné úpravy ve stavebním zákoně se specifické oblasti z politiky územního rozvoje zpřesňují v zásadách územního rozvoje. Jelikož nezbytné oblasti slouží výlučně k tomu, aby v nich jako jejich podmnožina byly vymezovány akcelerační oblasti, upouští se od toho, aby v zásadách územního rozvoje vedle toho docházelo ke zpřesňování nezbytných oblastí „klasickým“ způsobem, tj. vymezením téže specifické oblasti ve větší podrobnosti s upřesněnou hranicí.

Akcelerační oblasti se v souladu s požadavkem uvedeným v článku 15c odst. 1 směrnice RED III vymezují v nezbytných oblastech. Musí se jednat vždy o nezbytnou oblast vymezenou pro využití odpovídajícího druhu obnovitelného zdroje energie (tj. není možné vymezit např. akcelerační oblast pro FVE mimo nezbytnou oblast vymezenou pro FVE, i kdyby se např. nacházela v nezbytné oblasti vymezené pro VTE).

Na rozdíl od nezbytné oblasti, která musí být vymezena vždy jen pro jeden druh OZE, lze vymezit jednu akcelerační oblast pro využití více druhů OZE, pokud se akcelerační oblast nachází v místě, kde je vymezeno více nezbytných oblastí pro více druhů OZE. Například lze vymezit jednu akcelerační oblast pro využití energie slunečního záření (FVE) a pro využití větrné energie (VTE), jestliže se nachází v místě, kde je vymezena jak nezbytná oblast pro využití energie slunečního záření (FVE), tak nezbytná oblast pro využití větrné energie (VTE) (viz též ustanovení § 7 odst. 1).

Akcelerační oblasti se nesmí vymezovat na území evropsky významných lokalit, ptačích oblastí a zvláště chráněných území a v dalších územích, které stanoví vláda nařízením. Jedná se o území (tzv. „červené limity“), ve kterých se z důvodu ochrany jiných veřejných zájmů nesmí nacházet akcelerační oblasti a která budou stanovena na základě kritérií stanovených v čl. 15c odst. 1 písm. a) bodu ii) směrnice RED III a doplněna o další území národního zájmu stanovená po dohodě s dotčenými resorty.

Evropsky významné lokality, ptačí oblasti a zvláště chráněná území byla uvedena přímo do ZOZE (tj. jsou červenými limity ze zákona a není potřebné, aby je stanovila vláda nařízením) ze dvou důvodů. Zaprvé se jedná o území, ve kterých nesmí být vymezovány akcelerační oblasti také přímo podle směrnice RED III – jejich vyloučení tedy vyplývá přímo z unijního práva (nejedná se ovšem o jediná území vyloučená podle směrnice RED III, další budou specifikována a stanovena v nařízení vlády). Zadruhé je jejich vyloučení přímo zákonem potřebné z procesních důvodů, protože v případě záměrů umisťovaných zcela nebo zčásti na jejich území se nevydává jednotné environmentální stanovisko (se kterým ZOZE dále pracuje v hlavě III), ale společné rozhodnutí podle § 83 odst. 9 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Evropsky významné lokality a ptačí oblasti

Podle článku 15c odst. 1 písm. a) bodu ii) směrnice RED III mají být z akceleračních oblastí vyloučeny mj. lokality sítě Natura 2000. V českém právním řádu se jedná o evropsky významné lokality vyhlašované nařízením vlády o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit (nařízení vlády č. 318/2013 Sb., o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit, ve znění pozdějších předpisů) a ptačí oblasti vymezované samostatnými nařízeními vlády. Natura 2000 je podle § 3 odst. 1 písm. r) zákona o ochraně přírody a krajiny celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. V ČR je Natura 2000 tvořena 42 ptačími oblastmi a 1112 evropsky významnými lokalitami a pokrývá zhruba 14 % území.

Jedná se o sledované jevy databáze územně analytických podkladů (viz položka č. 16 přílohy č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a jednotném standardu).

V lokalitách soustavy Natura 2000 je snaha cílenou péčí ze strany vlastníků, hospodařících subjektů a orgánů ochrany přírody udržet příznivé podmínky pro výskyt chráněných druhů a stanovišť v dlouhodobém časovém horizontu, a tím přispět k zachování biologické rozmanitosti ČR a Evropy. Ve vztahu k lokalitám soustavy Natura 2000 se uplatní specifický režim ve smyslu části čtvrté zákona o ochraně přírody a krajiny, jejich ochrana je zajištěna skrze ochranu evropsky významných lokalit před poškozováním a ničením (§ 45c odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny), prostřednictvím vyhlášených zvláště chráněných území (§ 45c odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny), popř. smluvně (§ 39 zákona o ochraně přírody a krajiny), a skrze ochranu ptačích oblastí stanovením činností vázaných na souhlas orgánu ochrany přírody (§ 45e odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny). Dále se uplatní § 45h a § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny ve vztahu k hodnocení vlivů koncepcí a záměrů s možným významnými vlivem na evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Jedná se o území s vysokými soustředěnými hodnotami přírody, resp. biodiverzity (specifikované jejich vyhlašovacím předpisem) a zvýšené intenzity veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny (§ 58 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny), kdy režim jejich využití a jejich cíle ochrany jsou v rozporu s principy vymezení akceleračních oblastí. To ostatně předvídá již samotný text směrnice RED III. Jedná se proto o území zcela nevhodná pro vymezování akceleračních oblastí.

Zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma

Podle článku 15c odst. 1 písm. a) bodu ii) směrnice RED III mají být z akceleračních oblastí vyloučeny mj. oblasti určené v rámci vnitrostátních systémů ochrany přírody a zachování biologické rozmanitosti. Těm v rámci vnitrostátního právního řádu odpovídají mimo jiné i kategorie zvláště chráněných území vyjmenované v § 14 zákona o ochraně přírody a krajiny. Zvláště chráněná území jsou území, která byla vyhlášena pro svůj přírodovědecký či estetický význam a jedinečnost a tvoří zhruba 16,8 % území ČR. Při jejich vyhlášení je specifikován předmět ochrany, stanoveny cíle a podmínky jejich ochrany a vymezeno samotné území.

Velkoplošná ZCHÚ se vyhlašují na základě § 15 až 27 zákona o ochraně přírody a krajiny. Jedná se o národní parky, vyhlašované přímo zákonem o ochraně přírody a krajiny a chráněné krajinné oblasti, vyhlašované nařízením vlády. Zatímco národní parky se vyhlašují v územích s mimořádnými přirozenými nebo málo ovlivněnými ekosystémy, účelem chráněných krajinných oblastí je chránit harmonicky utvářenou krajinu se soustředěnými přírodními hodnotami. Maloplošná zvláště chráněná území jsou vyhlašována na základě § 28 až 36 zákona o ochraně přírody a krajiny ve čtyřech kategoriích – národní přírodní rezervace a národní přírodní památka (vyhlašované vyhláškou MŽP), přírodní rezervace a přírodní památka (vyhlašované nařízením kraje nebo Agentury ochrany přírody a krajiny ČR). Menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou předmětem ochrany ekosystémy vázané na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou, jsou vyhlašována v kategorii národní přírodní rezervace a přírodní rezervace, přírodní útvary, a to i takové, které svou činností formoval člověk, jsou vyhlašovány v kategorii národní přírodní památky nebo přírodní památky.

Zvláště chráněná území jsou sledovanými jevy databáze územně analytických podkladů (viz položka č. 15 přílohy č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.).

Režim ochrany zvláště chráněných území vyplývá z části třetí zákona o ochraně přírody a krajiny a je určen především základními ochrannými podmínkami ve formě činností zakázaných a bližšími ochrannými podmínkami ve formě činností vázaných na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. V závislosti na konkrétní kategorii zvláště chráněného území jsou určeny cíle jejich ochrany a v souladu s plánovací dokumentací a jejich předměty ochrany je v nich s ohledem na tyto cíle plánována péče. Všechny kategorie zvláště chráněných území jsou územími mimořádných soustředěných hodnot přírody a krajiny a zvýšené intenzity veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny (§ 58 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny), s jejichž cíli a režimem ochrany jsou principy vymezování akceleračních oblastí v rozporu. To ostatně, stejně jako v případě evropsky významných lokalit a ptačích oblastí, předvídá již samotný text směrnice RED III. Jedná se proto o území zcela nevhodná pro vymezování akceleračních oblastí.

Odstavec 2 transponuje požadavek vyplývající z článku 15c odst. 1 písm. a) směrnice RED III, podle kterého se má jednat o oblasti, v nichž se neočekává, že zavedení určitého druhu nebo určitých druhů OZE bude mít vzhledem ke zvláštnostem vybrané oblasti významný dopad na životní prostředí. Vedle toho je v tomto odstavci také zdůrazněno, že při vymezování akceleračních oblastí je nutné dbát také na zájmy obrany a bezpečnosti státu (blíže viz obecná část důvodové zprávy), tj. především v souladu s § 4 odst. 1 nevymezovat akcelerační oblasti v těch územích, kde to vláda s ohledem na obranu a bezpečnost státu explicitně vyloučí nařízením vlády, a dále omezit počet případů, kdy budou akcelerační oblasti vymezovány v územích, která sice nebudou nařízením vlády explicitně vyloučena, ale která přesto budou některým ze sledovaných jevů v územně analytických podkladech z oblasti obrany a bezpečnosti státu. Předpokládá se, že k takovým případům bude docházet jen zřídka a s ohledem i na další nástroje obsažené v ZOZE (možnost stanovit podmínky při vymezení akcelerační oblasti, postup podle § 36 stavebního zákona na projektové úrovni atd.) nebude vymezení akcelerační oblasti v kolizi se zájmy obrany a bezpečnosti státu.

Odstavec 3 transponuje požadavky obsažené v článku 15c odst. 1 písm. a) bod i) směrnice RED III, podle kterých mají být určitá území při vymezení akceleračních oblastí upřednostněna. Přitom je vždy nutno vzít v úvahu specifika daného druhu OZE (např. střechy budov lze využívat k umístění FVE, stěží však již k umístění VTE) i limity využití území (např. ne každý umělý vodní útvar bude vhodný pro umístění FVE). Dále je nutné respektovat podrobnost příslušné územně plánovací dokumentace – např. na úrovni územního rozvojového plánu a zásad územního rozvoje je zjevně pod jejich podrobnost upřednostňovat vymezení akceleračních oblastí na jednotlivých parkovištích, střechách apod. již s ohledem na rozměry těchto prvků, které jednak stěží mohou odpovídat rozměrům oblasti celostátního resp. nadmístního významu, jednak ani neumožnují rozumné zobrazení takové oblasti v měřítku územního rozvojového plánu resp. zásad územního rozvoje.

Akcelerační oblasti se vymezují jako plochy nebo koridory v nezbytných oblastech odpovídajícího druhu. K jejich vymezení může docházet na třech úrovních za pomoci nástrojů územního plánování tak, aby byla zajištěna koordinace všech veřejných zájmů v území pro jejich vymezení: (1) oblasti místního významu budou vymezeny územními plány, (2) oblasti nadmístního významu budou vymezeny zásadami územního rozvoje, (3) oblasti celostátního významu budou vymezeny územním rozvojovým plánem. Při vymezování akceleračních oblastí se jako odborný podklad používají také územně analytické podklady (§ 62 a násl. stavebního zákona).

Pro účely vymezování akceleračních oblastí se úprava v tomto zákoně pokládá za speciální úpravu ke stavebnímu zákonu, což je výslovně uvedeno v § 36 ZOZE. Je tomu tak proto, že přestože se akcelerační oblasti jako takové vymezují v územně plánovací dokumentaci, územní opatření o podmínkách a zmírňujících opatřeních (dále jen „územní opatření“) je speciálním institutem, který je vázán na samotné akcelerační oblasti.

Hranice akcelerační oblasti vymezené v nadřazené územně plánovací dokumentaci může být zpřesněna (tj. zmenšena) v navazující územně plánovací dokumentaci. Důvodem je, že zejména v případě plošně rozsáhlých oblastí může na místní úrovni dodatečně vyvstávat potřeba z nich některé části území vyloučit kvůli vymezení plochy, jejíž využití je neslučitelné s daným typem obnovitelného zdroje, a kterou nelze právě kvůli velikosti oblasti vymezit mimo oblast. Například při realizaci protierozních opatření a opatření k zadržení vody v krajině může být potřeba stabilizovat v území plochy zeleně krajinné (neslučitelnost funkce např. s FVE), na okrajích sídel může vznikat potřeba vymezení dalších ploch bydlení (neslučitelnost funkce např. s VTE) apod. Aby se zabránilo nadužívání institutu zpřesnění vymezení oblasti, stanoví se omezení, že zpřesnit vymezení oblasti lze jen pokud to nadřízený orgán územního plánování nevyloučí ve stanovisku podle § 101 odst. 2 stavebního zákona.

Nejedná-li se o případ podle § 22 odst. 1, pořizuje se územní opatření zvlášť pro každou akcelerační oblast, tedy např. pokud územně plánovací dokumentace vymezuje pět takových oblastí, pořídí se pět územních opatření tak, aby každé územní opatření zachytilo specifika každé vymezené oblasti.

Územní opatření je specifickým druhem územního opatření podle stavebního zákona vedle územního opatření o stavební uzávěře a územního opatření o asanaci území. Jedná se tedy o opatření obecné povahy, které podléhá procesnímu postupu podle § 127 až 129 stavebního zákona s tím, že navržený zákon s ohledem na potřeby a účel tohoto opatření stanoví odchylky od procesní úpravy ve stavebním zákoně.

Územní opatření se bude standardně pořizovat společně s pořízením územně plánovací dokumentace, která vymezuje akcelerační oblast. Může však být pořízeno i samostatně, k čemuž může dojít ve 3 případech: (1) pokud původní územní opatření bylo zrušeno správním přezkumem nebo soudem, ale vymezení akcelerační oblasti v územně plánovací dokumentaci zrušeno nebylo, (2) pokud schvalující orgán při společném pořizování schválí návrh územně plánovací dokumentace, ale zamítne návrh územního opatření pro akcelerační oblast v ní vymezenou a (3) na základě přechodných ustanovení návrhu zákona.

Jelikož územní opatření se vydává k akcelerační oblasti vymezené v územně plánovací dokumentaci, a je s ní právně i fakticky spjato, nelze jej vydat dříve, nežli je vydána územně plánovací dokumentace, která tuto oblast vymezuje.

Ustanovení staví na jisto, že ke každé akcelerační oblasti se vydává jen jedno územní opatření, a to na té úrovni, na které byla akcelerační oblast původně vymezena. Navazující územně plánovací dokumentace převezme či zpřesní akcelerační oblast z nadřazené územně plánovací dokumentace, ale další („navazující“) územní opatření už se k dané akcelerační oblasti nevydává.

Pro vyloučení případných pochybností se výslovně stanoví, že územní opatření vydané pro akcelerační oblast vymezenou v nadřazené územně plánovací dokumentaci je závazné pro obsah navazující územně plánovací dokumentace. K části navazující územně plánovací dokumentace, která jsou v rozporu s územním opatřením vydaným k nadřazené územně plánovací dokumentaci, se nepřihlíží.

Případ kolize územního opatření a územně plánovací dokumentace, k níž bylo vydáno, by teoreticky neměl vůbec nastat, protože oba dokumenty pořizuje tentýž orgán územního plánování a při společném postupu dokonce souběžně. Pro případ, že by k tomu přesto došlo, se ustanovením odst. 4 staví na jisto, že v takovém případě má přednost obsah územně plánovací dokumentace.

Ustanovení provádí výčet obsahových náležitostí územního opatření.

Podmínky podle písm. b) zahrnují jak podmínky navržené projektantem a specialisty s příslušnou autorizací při tvorbě návrhu územního opatření podle § 11, tak další relevantní podmínky, vyplynou-li z projednání návrhu územního opatření. Podmínky a zmírňující opatření slouží k zajištění ochrany veřejných zájmů podle jiných právních předpisů a musejí být navrženy tak, aby vždy zahrnovaly podmínky a zmírňující opatření účelně vedoucí k naplnění požadavků předpisů z oblasti ochrany životního prostředí a veřejného zdraví uvedené v § 11 odst. 2 ZOZE.

Součástí územního opatření je vždy výkres s vyznačením území, kterého se územní opatření týká, tj. s vyznačením hranice akcelerační oblasti převzaté z územně plánovací dokumentace. Je-li to účelné, lze v něm rovněž graficky vyjádřit některé stanovené podmínky.

Součástí odůvodnění územního opatření musí být informace o rozloze akcelerační oblasti a odhad instalovaného výkonu záměrů pro využití OZE umístitelných v akcelerační oblasti.

V návaznosti na požadavek obsažený v článku 15c odst. 2 směrnice RED III se v případě vymezování akceleračních oblastí vyžaduje posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES (směrnice SEA) a případně, pokud by pravděpodobně mohly mít významný dopad na lokality sítě Natura 2000, i odpovídající posouzení podle čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43/EHS (směrnice o stanovištích). Současně podle článku 15c odst. 1 písm. b) směrnice RED III je nutné stanovit při vymezení akcelerační oblasti podmínky a zmírňující opatření, které v některých případech vyžadují větší míru podrobnosti, než je běžně řešeno v rámci posouzení vlivů koncepce na životní prostředí (SEA). Na to reaguje úprava v § 8 odst. 1 ZOZE.

Jelikož podle návrhu zákona bude postup vymezení těchto oblastí svázán s postupem pořízení nebo změny územně plánovací dokumentace, bude vyžadováno vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území podle stavebního zákona (vyhodnocení vlivů na životní prostředí je jeho součástí). Odchylně od obecné právní úpravy ve stavebním zákoně může toto vyhodnocení vlivů obsahovat také podrobnosti, které náleží navazující územně plánovací dokumentaci nebo rozhodnutí, pokud jsou tyto podrobnosti nezbytné k řádnému stanovení podmínek a zmírňujících opatření pro záměry pro využití OZE v územním opatření.

Obsah a struktura posouzení vlivů na životní prostředí jsou stanoveny v příloze č. 4 ke stavebnímu zákonu. Tyto požadavky se uplatní nejen pro návrh územně plánovací dokumentace, ale také pro posouzení návrhu územního opatření přiměřeným způsobem.

Při společném zpracování vyhodnocení SEA jak k územně plánovací dokumentaci (popř. její změně), tak k územnímu opatření, resp. při společném pořizování těchto dokumentů, je nutné postupovat tak, aby byly oba dokumenty posuzovány jako jeden celek, resp. jeden návrh koncepce. V tomto kontextu se uplatní stávající praxe při zpracování vyhodnocení SEA ke koncepcím, které standardně obsahují několik částí. Autorizovaná osoba všechny tyto části při hodnocení (resp. zpracování vyhodnocení SEA) adekvátně zohledňuje s ohledem na jejich závaznost a další související faktory.

Při zpracování územního opatření samostatně (bez změny územně plánovací dokumentace) a jeho vyhodnocení vlivů na životní prostředí (část II. přílohy č. 4 ke stavebnímu zákonu) provede autorizovaná osoba odbornou úvahu o dostatečnosti již zpracovaného vyhodnocení k územně plánovací dokumentaci či jeho změně, která navrhuje akcelerační oblast a již byla schválena, ve vztahu k předkládanému územnímu opatření. Tyto úvahy autorizovaná osoba následně uvede ve vyhodnocení SEA k územnímu opatření. Na základě tohoto postupu bude zřejmé, které kapitoly z přílohy č. 4 (část II.) ke stavebnímu zákonu zůstanou pro vyhodnocení SEA k územnímu opatření relevantní a bude nezbytné je dále rozpracovat v návaznosti na konkrétní návrh územního opatření.

Postupy přiměřeného použití přílohy č. 4 ke stavebnímu zákonu pro zpracování vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území budou ve vazbě na individuální přístup při souběžném pořizování územně plánovací dokumentace či její změny a územního opatření a samostatném pořizování územního opatření řešeny metodickým doporučením MŽP. Rovněž v případě, kdy je to nezbytné, příslušný úřad ve svém stanovisku stanoví další podrobnější požadavky podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (viz též § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí).

Proces posouzení vlivů koncepce na životní prostředí (SEA) je integrální součástí samotné tvorby koncepce, nikoliv její samostatně vznikající oponenturou. Ochota pořizovatele reflektovat návrhy posuzovatele a modifikovat vznikající návrh koncepce v návaznosti na průběžně zpracovávané vyhodnocení je v tomto smyslu důležitým faktorem pro přínos celého procesu SEA.

Pořizovatelem územního opatření bude vždy pořizovatel územně plánovací dokumentace, kterou se vymezuje nebo byla vymezena akcelerační oblast. Kdo je pořizovatelem územně plánovací dokumentace, stanoví stavební zákon (§ 21, 23, 25 a § 26).

Navrhuje se zakotvit obecné kompetenční ustanovení ve vztahu k uplatňování stanovisek dotčených orgánů z důvodu úzké provázanosti územního opatření a vymezení akcelerační oblasti v územně plánovací dokumentaci. Cílem je, aby se k oběma dokumentům vyjadřoval tentýž dotčený orgán. Navrhuje se proto, aby orgán, který je příslušný vydat stanovisko k návrhu související územně plánovací dokumentace, je také příslušný vydat stanovisko k územnímu opatření. Může se jednat například o orgány ochrany přírody podle zákona o ochraně přírody a krajiny, orgány ochrany zemědělského půdního fondu podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, orgány státní správy lesů podle lesního zákona, orgány státní památkové péče podle zákona o státní památkové péči atd.

Oproti obecné úpravě ve stavebním zákoně, kdy orgánem samosprávy, který schvaluje územní opatření podle stavebního zákona je rada kraje nebo rada obce, se navrhuje, aby tzv. schvalujícím orgánem (srov. § 87 odst. 1 stavebního zákona) byla v případě územního opatření podle ZOZE vláda, zastupitelstvo kraje nebo zastupitelstvo obce. Je tomu tak proto, aby vymezení akcelerační oblasti v územně plánovací dokumentaci a k tomu příslušné územní opatření mohly být schváleny ideálně najednou, a to jedním orgánem.

Základním postupem pořízení územního opatření je jeho pořízení společně s územně plánovací dokumentací, která vymezuje příslušnou akcelerační oblast.

Při tomto postupu se obligatorně zpracovává vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, které společně a souhrnně vyhodnotí jak obsah územně plánovací dokumentace, tak všech spolu s ní pořízených územních opatření.

Pravomoc příslušného úřadu je dána zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí. Návrh zadání pořizovatel zasílá současně příslušnému úřadu a orgánu ochrany přírody a toto zadání je podkladem pro jejich stanoviska. Vzhledem k tomu, že stanovisko orgánu ochrany přírody je podkladem pro stanovisko příslušného úřadu, je pro stanovisko orgánu ochrany přírody stanovena lhůta o 10 dnů kratší, než pro stanovisko příslušného úřadu a zasílá se nejen pořizovateli, ale i příslušnému úřadu. Pokud orgán ochrany přírody nevyloučí významný vliv, vždy se posuzuje i vliv koncepce na předmět ochrany a celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti.

Ustanovení stanoví okruh odborných osob s příslušnou autorizací, kteří se podílejí na zpracování územního opatření a návrhu podmínek a zmírňujících opatření obsažených v územním opatření s ohledem na druh OZE, pro který se akcelerační oblast vymezuje.

Vzhledem k nárokům vyplývajícím z článku 15c směrnice RED III je nezbytné určit odborné osoby, které vytvoří návrh územního opatření způsobem, aby nebylo možné očekávat, že zavedení určitého druhu nebo určitých druhů OZE bude mít vzhledem ke zvláštnostem vybrané oblasti významný dopad na životní prostředí. Z článku 16a odst. 3 směrnice RED III vyplývá, že pro projekty v akceleračních oblastech lze uplatnit výjimku z povinnosti provést EIA, je tedy nezbytné, aby se na stanovování podmínek a zmírňujících opatření podílela osoba, která je držitelem autorizace dle § 19 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Vzhledem k tomu, že oblasti mají být současně vymezeny takovým způsobem, aby zařízení na výrobu energie z OZE neměla významný dopad na životní prostředí a za tímto účelem je nezbytné provést mj. posouzení oblasti z hlediska výskytu a citlivosti volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a přírodních stanovišť, budou se na tvorbě návrhu opatření podílet rovněž osoby, které jsou podle § 45j zákona o ochraně přírody a krajiny oprávněny provádět hodnocení podle § 67 nebo posouzení podle § 45i odst. 2 téhož zákona.

Směrnice RED III předpokládá, že v souvislosti s vymezováním akceleračních oblastí dojde ke zjednodušení a urychlení povolovacích procesů pro záměry pro využití OZE. S určením daných oblastí by tak měly souviset podmínky a zmírňující opatření stanovené v územním opatření, které zajistí požadavky směrnice RED III na vymezení oblastí, tj. přiměřená pravidla ve smyslu článku 15c odst. 1 písm. b). Obecně je na základě článku 15c odst. 1 písm. b) směrnice RED III stanoveno, že podmínky a zmírňující opatření (jako celek) mají vést k tomu, že budou vyloučeny nepříznivé vlivy záměrů OZE v akcelerační oblasti na životní prostředí, popř. že tyto vlivy budou alespoň zmírněny. V návaznosti na SEA totéž platí také pro případné vlivy na veřejné zdraví.

Dále je v článku 15c odst. 1 písm. b) zvláště uvedeno, že stanovená pravidla by měla zajistit, aby byla přiměřeně a včas uplatňována vhodná zmírňující opatření s cílem zajistit dodržování povinností stanovených v čl. 6 odst. 2 a čl. 12 odst. 1 směrnice o stanovištích, článku 5 směrnice o ptácích a čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i) rámcové směrnice o vodách a zamezilo se zhoršení a bylo dosaženo dobrého ekologického stavu nebo dobrého ekologického potenciálu v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) rámcové směrnice o vodách. S ohledem na to je i v textu § 11 odst. 2 ZOZE zdůrazněno, že by podmínky a zmírňující opatření měly sloužit také k vyloučení nebo podstatnému omezení nepříznivých dopadů záměrů OZE v akcelerační oblasti s ohledem na zákazy stanovené k ochraně volně žijících ptáků (tj. zákazy stanovené v § 5a odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny) a zvláště chráněných druhů živočichů (tj. zákazy stanovené v § 50 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny) a s ohledem na cíle ochrany povrchových vod (tj. cíle podle § 23a odst. 1 písm. a) vodního zákona).  

Následně, na základě stanovených podmínek, lze při vymezení akceleračních oblastí a povolování záměrů OZE v nich předpokládat menší množství střetů a problémů, tj. zjednodušení povolování, ke kterému režim zákona směřuje.

Podmínky by měly být zaměřeny primárně na prostorové a další parametry záměrů pro využití OZE v dané oblasti, na pravidla pro umisťování záměrů pro využití OZE uvnitř oblasti a na stanovení zmírňujících opatření, která mají být realizována. Specifika jednotlivých akceleračních oblastí vymezovaných v územně plánovacích dokumentacích různých úrovní jsou důvodem, proč je nutné stanovovat dané podmínky pro každou oblast zvlášť (individuálně) a ne jednotně. Také čl. 15c směrnice RED III akcentuje potřebu stanovit podmínky a zmírňující opatření „na míru“ dané oblasti a druhu OZE. Půjde především o specifika daná přírodními podmínkami konkrétní oblasti. Současně je nezbytné počítat s tím, že záměrem pro využití OZE nejsou pouze samotná zařízení na výrobu energie z OZE, ale také související záměry vyjmenované v § 2 písm. a) ZOZE. Podmínky a zmírňující opatření uvedené v návrhu územního opatření jsou podkladem pro další proces pořizování územního opatření, mj. i pro stanovisko příslušného orgánu podle § 13 ZOZE a vodoprávního úřadu podle § 14 ZOZE.

Většina údajů potřebných pro stanovení podmínek a zmírňujících opatření je součástí údajů o území ve smyslu § 63 stavebního zákona, resp. územně analytických podkladů podle § 62 zákona. Jedná se o podklady pro pořizování územně plánovacích dokumentací, které jsou průběžně poskytovány a aktualizovány. Jedná se o informace (limity) převážně trvalého rázu a jejich upřesňování v rámci samostatného posouzení akcelerační oblasti tak není nezbytné. Naproti tomu údaje zaměřené na výskyt volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a přírodních stanovišť jsou v čase proměnné a nejsou výše uvedenými podklady dostatečně podchyceny. Podrobnosti daného posouzení budou stanoveny prováděcím právním předpisem (vyhláškou MŽP).

Posouzení musí být zpracováno osobou s autorizací podle § 45j zákona o ochraně přírody a krajiny (s výjimkou po přechodnou dobu stanovenou v přechodném ustanovení k zákonu). Jedním z limitů dosažení požadovaného stavu vymezení akceleračních oblastí v cílovém horizontu může být celkový počet (kapacita) autorizovaných osob nezbytných pro provedení posouzení akcelerační oblasti z hlediska výskytu volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a přírodních stanovišť v území, kde se zvažuje vymezení akceleračních oblastí. To je mj. i důvodem pro zakotvení úpravy podle odstavce 4, podle kterého lze za stanovených podmínek využít i posouzení zpracovaná před účinností zákona. K částečnému rozložení zátěže by dále mělo dojít v důsledku toho, že akcelerační oblasti v jednotlivých zásadách územního rozvoje a územních plánech budou vymezovány postupně.

Ustanovení odstavce 4 míří primárně na rychlý náběh vymezování akceleračních oblastí v roce nabytí účinnosti zákona. Průzkum pro účely posouzení podle odstavce 3 se z povahy věci zahajuje obvykle na jaře, většinou v březnu, a trvá dle specifik území (a druhů v něm se vyskytujících) do léta či po podzimu. Jeví se tedy jako účelné zavedení možnosti využít čerstvá posouzení z nedávné doby, jsou-li pro dané území k dispozici a obsahují-li všechny potřebné náležitosti. Dalším důvodem navržené úpravy je umožnit racionální zjednodušení práce pořizovatelů, tj. orgánů územního plánování. Pokud pro dané území odpovídající posouzení z nedávné doby existují, bude je moci pořizovatel využít, bez ohledu na to, který orgán veřejné správy toto posouzení pořídil, a nebude tedy muset pořizovat posouzení nové.

Odstavec 5 staví najisto, že v případě společného pořízení územního opatření a územně plánovací dokumentace se návrh územního opatření zveřejňuje společně s návrhem příslušné územně plánovací dokumentace, tak aby dotčené orgány a veřejnost mohli nahlížet a vyjadřovat se společně k oběma dokumentům, neboť jsou spolu právně i fakticky svázány.

Přestože se územní opatření pořizuje postupem podle stavebního zákona jako územní opatření, je územní opatření právně a fakticky nerozlučně spojeno s územně plánovací dokumentací, která vymezí příslušnou akcelerační oblast. Územní opatření konkretizuje podmínky realizace záměrů OZE v této oblasti. Z tohoto důvodu se navrhují určité odchylky od úpravy v § 127 a 128 stavebního zákona s cílem, aby územní opatření sdílelo některé procesní kroky se souběžně pořizovanou územně plánovací dokumentací nebo její změnou.

Z výše uvedených důvodu se stanoví, že oproti obecné úpravě stavebního zákona se i pro územní opatření vede společné jednání a koná se veřejné projednání, a to společně s územně plánovací dokumentací. Obdobně jako u společného jednání nebo veřejného projednání územně plánovací dokumentace je možné k návrhu územního opatření podat připomínky, ty vyhodnotit a v návaznosti na projednání i územně plánovací dokumentace, která oblast vymezuje, upravit i rozsah a obsah územního opatření na základě společného jednání a veřejného projednání. Cílem je tedy výslovně stanovit, že je-li územní patření pořizováno souběžně se změnou územně plánovací dokumentace, podléhá společnému jednání a veřejnému projednání i územní opatření spolu s územně plánovací dokumentací. Dojde-li na základě projednání k upravení návrhu územně plánovací dokumentace nebo územního opatření, je nutné postupovat podle § 103 stavebního zákona jak ve vztahu k územně plánovací dokumentaci, tak i ve vztahu k územnímu opatření. Ve vztahu k územnímu opatření se tedy jedná o speciální úpravu vůči standardnímu postupu pořízení územního opatření s ohledem na jeho specifika a provázanost s územně plánovací dokumentací.

Pro účely vydání stanoviska dotčeného orgánu podle § 100 stavebního zákona se územní opatření a související územně plánovací dokumentace považují za jednu koncepci, dotčený orgán tedy vydá jedno stanovisko, ve kterém se vyjádří jak k územně plánovací dokumentaci, tak k územnímu opatření.

Ustanovení ošetřuje postup v případě, pokud by schvalující orgán vydal územně plánovací dokumentaci, kterou byla vymezena akcelerační oblast, ale zamítl by vydání souvisejícího územního opatření.

Základním principem, ze kterého ZOZE vychází, je důsledné posouzení návrhu na vymezení akcelerační oblasti již v procesu jejího vymezování tak, aby následně mohlo dojít ke zjednodušení povolování záměrů OZE v těchto oblastech. V tomto ohledu návrh ZOZE navazuje na požadavky článku 15c odst. odst. 1 písm. b) směrnice RED III, podle kterého mají být již ve fázi vymezení akcelerační oblasti stanovena přiměřená pravidla včetně účinných zmírňujících opatření. Směrnice RED III se přitom odkazuje zejména na vybrané požadavky vyplývající z jiných unijních směrnic, konkrétně ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích) a směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích) a ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (rámcová směrnice o vodách). Tyto požadavky jsou v českém právu transponovány do zákona o ochraně přírody a krajiny a do vodního zákona a většina z nich je běžně řešena na projektové úrovni v rámci jednotného environmentálního stanoviska (JES).

S ohledem na výše uvedené je nezbytné, aby příslušný orgán podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku, jehož činnost je běžně vázána až na úroveň posuzování konkrétních projektů, posoudil již v koncepční fázi návrh na vymezení akcelerační oblasti a stanovil podmínky a zmírňující opatření, které by měly záměry OZE povolované v této oblasti respektovat. Vycházet přitom bude ze znalosti území, kde má být oblast vymezena (v podrobnosti odpovídající územnímu opatření), a ze znalosti typu záměru pro využití OZE, pro který má být oblast vymezena (tj. např. pro FVE nebo VTE). Vycházet bude z návrhu připraveného podle § 11 ZOZE (viz výše).

Stanovisko příslušného orgánu podle § 13 ZOZE je stanoviskem podle § 54 odst. 1 stavebního zákona, tj. nejedná se ani o rozhodnutí ve správním řízení, ani o závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu (jako v případě JES). Toto stanovisko je závazné pro pořizování územně plánovací dokumentace i územního opatření, není-li při řešení rozporů stanoveno jinak. Pro obsah stanoviska se použije přiměřeně ustanovení § 149 odst. 2 správního řádu.

ZOZE dále výslovně stanoví, že v rozsahu své působnosti podle § 18 odst. 1 zákona o jednotném environmentálním stanovisku (tj. v rozsahu působnosti správních orgánů příslušných podle jiných právních předpisů, které se vztahují ke správním úkonům, namísto nichž se vydává JES) je příslušný orgán tzv. dotčeným orgánem ve vztahu k pořizování a změnám územního opatření – toto postavení mu ovšem přísluší pouze ve vztahu k těm správním úkonům, které jsou řešeny v jeho stanovisku podle § 13 ZOZE (viz níže). Příslušnost jiných dotčených orgánů není zvláštní úpravou příslušnosti příslušného orgánu podle § 13 ZOZE dotčena. Jiné dotčené orgány mají také možnost uplatnit stanovisko k návrhu územního opatření, viz výše odůvodnění k § 9 odst. 2 ZOZE.

Je nezbytné, aby příslušný orgán posoudil návrh na vymezení akcelerační oblasti včetně podmínek a zmírňujících opatření navržených podle § 11 odst. 2 z hlediska požadavků jednotlivých složkových právních předpisů pro vydání vyjmenovaných správních úkonů, které jsou za normálních okolností nahrazovány JES. Vybrány jsou pouze ty správní úkony, u kterých je takovéto posouzení na koncepční úrovni (tj. při vymezení akcelerační oblasti) možné a vhodné. Jedná se o soubor správních úkonů vydávaných podle zákona o ochraně přírody a krajiny a lesního zákona.

Podmínky a zmírňující opatření, které se na základě stanoviska příslušného orgánu promítnou do územního opatření, budou pro záměry OZE ve vymezené akcelerační oblasti závazné. Jedná se o podmínky a zmírňující opatření reflektující předpokládané vlivy budoucí realizace záměru pro využití OZE v akcelerační oblasti, s cílem nepříznivé vlivy záměru na životní prostředí vyloučit či omezit, přičemž, jak bylo uvedeno, dle článku 15c odst. odst. 1 písm. b) směrnice RED III musí být tyto podmínky a opatření zaměřeny mj. na ochranu vodních útvarů, ptáků a dalších druhů chráněných dle příslušných směrnic EU. Podmínky a opatření by měly zohledňovat jak typ výrobny elektřiny z OZE a s ním spojené vlivy, tak vlivy doprovodné infrastruktury a dalších souvisejících zásahů, a to ve fázi realizace, fázi provozu i jeho ukončení. Podmínky mohou zahrnovat například opatření organizačního rázu (preference umístění, kompenzace biotopu některých druhů, vhodnost umístění a podoby obslužných komunikací, parametry oplocení atp.) či technického rázu (např. osazování plašiček ptáků a netopýrů s možností vypnutí VTE v době tahu, zviditelnění VTE, postup při odstranění VTE, FVE). Obdobně může jít o opatření k omezení ovlivnění vodních útvarů a vodního režimu území spojená nejčastěji s výstavbou doprovodné infrastruktury (výkopy aj.), ale i další opatření např. k omezení vizuálního rušení ve vztahu k okolí akcelerační oblasti, opatření k zachování prostupnosti území z hlediska maximálního rozsahu souvisle oplocených ploch apod.

Jelikož příslušný orgán stanoví podmínky a zmírňující opatření vztahující se ke správním úkonům uvedeným v § 13 odst. 2 již na úrovni vymezení akcelerační oblasti a tyto podmínky a zmírňující opatření se poté promítnou do územního opatření a budou tedy pro záměry pro využití OZE v dané akcelerační oblasti závazné, nemusí se vyjmenované správní úkony opětovně vydávat na úrovni projektu (v rámci JES ani samostatně). K jejich vydání musí dojít jen v případě, že je s ohledem na skutečnosti podle § 3 odst. 1 nebo 2 stavebního zákona nutné stanovit dodatečné podmínky nebo zmírňující opatření – blíže viz důvodová zpráva k § 30 ZOZE.

V návaznosti na požadavek článku 15c odst. 1 písm. b) alinea 2 směrnice RED III stanoví ZOZE výslovně, že příslušný orgán při stanovení podmínek podle odstavce 2 zohlední limity využití území v akcelerační oblasti a druh záměrů OZE, pro které je tato oblast vymezována.

Specifická situace nastává v případě dvou dalších správních úkonů, které jsou podle obecné právní úpravy také nahrazovány JES. Jedná se o souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu podle § 9 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a o rozhodnutí o odnětí pozemků plnění funkcí lesa nebo o omezení využívání pozemků pro plnění funkcí lesa podle § 16 lesního zákona. Tyto správní úkony není možné „nahradit“ již při vymezení akcelerační oblasti, protože odejmout lze vždy pouze půdu nezbytně nutnou pro konkrétní záměry. Aby však došlo již na úrovni vymezení oblasti alespoň k základnímu posouzení přípustnosti umisťování záměrů OZE ve vymezované oblasti, stanoví ZOZE, že součástí stanoviska příslušného orgánu JES musí být také podmínky, při jejichž splnění lze vyhovět žádosti o vydání těchto dvou správních úkonů.

V odstavci 5 jsou upraveny některé související kompetenční otázky. Správním orgánem příslušným k vydání stanoviska podle § 13 bude vždy krajský úřad (jakožto příslušný orgán, který bude poté také příslušný k vydávání JES pro záměry pro využití OZE ve vymezené akcelerační oblasti). Obdobně jako v případě vydávání JES (srov. § 18 odst. 2 zákona o jednotném environmentálním stanovisku) musí i zda platit, že nachází-li se akcelerační oblast na území více správních obvodů, je k vydání stanoviska příslušný orgán, v jehož správním obvodu se nachází větší část této oblasti. Příslušné orgány se však mohou dohodnout jinak, což respektuje obecnou úpravu místní příslušnosti podle § 11 odst. 2 správního řádu. Současně je potřebné, aby příslušný orgán v tomto případě projednal návrh stanoviska s ostatními příslušnými orgány, na území jejichž správních obvodů se oblast nachází.

Ustanovení § 14 ZOZE doplňuje úpravu obsaženou v § 13 o specifickou oblast ochrany vod, která není podle obecné úpravy zcela integrována do JES, tj. neuplatní se zde příslušnost příslušného orgánu. V návaznosti na článek 15c odst. 1 písm. b) směrnice RED III je i zde požadováno, aby vodoprávní úřad uplatnil stanovisko k návrhu územního opatření, ve kterém případně stanoví podmínky a zmírňující opatření, jejichž účelem je zajistit dodržování cílů uvedených v § 23a odst. 1 písm. a) vodního zákona a předejít zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo stavu útvaru podzemní vody nebo předejít znemožnění dosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo dobrého stavu útvaru podzemní vody (je-li stanovení takovýchto podmínek pro danou akcelerační oblast potřebné). Stanovisko v tomto případě uplatní vodoprávní úřad příslušný k vydání rozhodnutí o výjimce podle § 23a odst. 8 vodního zákona, který také bude na základě ZOZE dotčeným orgánem.

Tím je transponována vazba požadavku článku 15c odst. 1 písm. b) směrnice RED III na požadavky rámcové směrnice o vodách. V návaznosti na požadavek v alinea 3 tohoto ustanovení směrnice RED III pak § § 30 odst. 4 obdobně jako § 30 odst. 1 ZOZE stanoví, že výjimka podle § 23a odst. 8 vodního zákona se pro záměr pro využití OZE ve vymezené akcelerační oblasti nebude vydávat, nenastanou-li se skutečnosti podle § 3 odst. 1 nebo 2 stavebního zákona (blíže viz důvodová zpráva k § 30 ZOZE).

V návaznosti na požadavek článku 15c odst. 1 písm. b) alinea 2 směrnice RED III stanoví ZOZE výslovně, že vodoprávní úřad při stanovení podmínek podle odstavce 2 zohlední limity využití území v akcelerační oblasti a druh záměrů OZE, pro které je tato oblast vymezována.

V odstavci 3 jsou obdobně jako v § 13 odst. 5 upraveny některé související kompetenční otázky. Správním orgánem příslušným k vydání stanoviska podle § 14 bude krajský úřad. Nachází-li se akcelerační oblast na území více správních obvodů, pak je k vydání stanoviska příslušný ten vodoprávní úřad, v jehož správním obvodu se nachází větší část této oblasti. Vodoprávní úřady se však mohou dohodnout jinak, což respektuje obecnou úpravu místní příslušnosti podle § 11 odst. 2 správního řádu. Současně je potřebné, aby příslušný orgán v tomto případě projednal návrh stanoviska s ostatními vodoprávními úřady, na území jejichž správních obvodů se oblast nachází.

V případě, že bylo v přezkumném řízení nebo soudem územní opatření (nebo jeho část) zrušeno, ale oblast vymezená v územně plánovací dokumentaci, k níž se územní opatření vztahovalo, zrušena nebyla, zahájí pořizovatel bez zbytečného odkladu kroky k pořízení nového územního opatření. V rámci nového pořízení či změny územního opatření po zrušení správním orgánem nebo soudem musí být zohledněno, zda zrušené části územního opatření (soubor podmínek nebo jednotlivá podmínka) musí být i nadále součástí územního opatření. Pokud územní opatření nemusí podmínku či zmírňující opatření s ohledem na požadavky vyplývající ze ZOZE obsahovat, výsledkem pořízení nového územního opatření, resp. jeho změny může být pouhé uvedení územního opatření do formálního souladu s rozhodnutím orgánu, který ho nebo jeho část zrušil.

Druhým případem, kdy je třeba bezodkladně zahájit proces samostatného pořízení územního opatření, je případ upravený v § 12 odst. 4 písm. a), tj. případ, kdy schvalující orgán vydal územně plánovací dokumentaci, ale zamítl vydání souběžně pořízeného územního opatření a místo toho rozhodl o pořízení nového územního opatření samostatným postupem.

Pořizovatel uvědomí příslušný úřad podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a orgán ochrany přírody, že bude pořízeno územní opatření samostatným postupem. Jelikož vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území již muselo být zpracováno k původnímu územnímu opatření, je v tomto případě jeho opětovné pořízení fakultativní v závislosti na stanovisku příslušného úřadu.

Na rozdíl od společného postupu pořízení územního opatření a územně plánovací dokumentace je postup samostatného pořízení procesně jednoduší a blíží se více postupu vydání územního opatření podle stavebního zákona s nezbytnými odchylkami danými účelem územního opatření. Je tomu tak proto, že v tomto případě je akcelerační oblast již vymezena v územně plánovací dokumentaci, a je tedy i projednána s dotčenými orgány a veřejností. Předmětem pořízení je proto stanovení konkrétnějších podmínek pro umisťování záměrů pro využití OZE v této oblasti.

Na rozdíl od obecné úpravy územního opatření v novém stavebním zákoně, lze územní opatření o podmínkách a zmírňujících opatřeních také změnit pořízením jeho změny. Změna územního opatření se opět pořizuje buď společně s územně plánovací dokumentací, nebo samostatným postupem.

Pořízení změny územního opatření společně se změnou územně plánovací dokumentace se použije v případě, kdy se mění i vymezení příslušné akcelerační oblasti v územně plánovací dokumentaci, tj. mění se buď její územní rozsah nebo typ výrobny elektřiny z OZE, pro který je určena.

Pořízení změny územního opatření samostatným postupem se uplatní v případě, kdy se vymezení příslušné akcelerační oblasti v územně plánovací dokumentaci nemění, tj. v případech, kdy je pouze potřeba upravit či doplnit podmínky uvedené v územním opatření.

Podobně jako v případě změn územně plánovací dokumentace (§ 108 odst. 1 stavebního zákona) i zde platí, že změna územního opatření se zpracovává, projednává a vydává pouze v rozsahu měněných částí.

Jedním z významných podkladů pro změnu územního opatření je aktualizace posouzení akcelerační oblasti z hlediska výskytu volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v akcelerační oblasti osobou s autorizací podle § 45j zákona o ochraně přírody a krajiny. Náležitosti aktualizace posouzení stanoví prováděcí právní předpis, tj. vyhláška MŽP, která stanoví v první řadě také náležitosti samotného posouzení, které se bude provádět při vymezení oblasti podle § 11 odst. 3 ZOZE. Posouzení je nezbytné provést ve všech případech, kdy došlo k podstatné změně z hlediska výskytu planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů nebo přírodních stanovišť nebo došlo-li ke změně okolností podstatných z hlediska možnosti uplatnění a účinku s nimi souvisejících podmínek a zmírňujících opatření. Takovýmito skutečnostmi jsou zejména informace o výskytu nových druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v dané lokalitě nebo změny ve vymezení plochy a kapacity akcelerační oblasti jako takové, případně jiné významné nepredikovatelné změny, např. změny přírodních podmínek.

K územnímu rozvojovému plánu, zásadám územního rozvoje a územnímu plánu se v pravidelném čtyřletém cyklu zpracovává zpráva o uplatňování podle stavebního zákona. Předmětné ustanovení stanoví, že vymezila-li uvedená územně plánovací dokumentace jednu nebo více akceleračních oblastí, zahrnuje zpráva o uplatňování také vyhodnocení uplatňování podmínek stanovených v územním opatření.

Zejména u podmínek stanovených na základě posouzení podle § 11 odst. 3 ZOZE nelze vyloučit jejich nedostatečnost, neboť údaje zaměřené na výskyt volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a přírodních stanovišť se mohly v průběhu zákonem stanoveného čtyřletého období změnit.  Je-li výsledkem zjištění, že stanovené podmínky přestaly být dostačující, je součástí zprávy o uplatňování současně i návrh na pořízení změny územního opatření, případně návrh na pořízení nového územního opatření.

Rovněž v případě, že byl součástí zprávy o uplatňování podnět na změnu územně plánovací dokumentace, který předpokládal nové vymezení nebo změnu vymezení akcelerační oblasti, a tento podnět byl vyhodnocen jako potřebný, je součástí zprávy o uplatňování současně i návrh na pořízení změny územního opatření.

Návrh zprávy o uplatňování se projednává podle stavebního zákona. Ustanovení odstavce 2 specificky upravuje úkony příslušného orgánu podle § 13 a vodoprávního úřadu podle § 14 při projednání zprávy o uplatňování v případě, že pro dané území je vymezena akcelerační oblast.

Proces pořízení změny územního opatření může být vyvolán schválenou zprávou uplatňování, vlastním podnětem schvalujícího orgánu, nebo podnětem toho, kdo je oprávněn podat podnět na pořízení změny související územně plánovací dokumentace (tedy např. podnět na pořízení změny územního opatření vydaného k územnímu plánu je oprávněn uplatnit ten, kdo je oprávněn uplatnit podnět na pořízení změny územního plánu).

Odstavec 2 upravuje, u koho se podnět na pořízení změny územního opatření podává a jaké náležitosti podnět obsahuje. Podnět se podává v případě územního opatření pořízeného k územnímu rozvojovému plánu u Ministerstva pro místní rozvoj, v ostatních případech u příslušného zastupitelstva nebo v případě územní vojenského újezdu u Ministerstva obrany.

Pořizovatel posoudí úplnost podnětu z hlediska obsahových náležitostí uvedených v odstavci 2. Dále odstavec 3 stanoví okruh předpisů a dokumentů, s nimiž má být podnět v souladu, a ukládá, že pořizovatel tento soulad ověří.

Ustanovení upravuje postup schválení podnětu v případě, že splňuje náležitosti podle odstavce 3.

Odkazuje se na § 16, podle něhož se dále postupuje obdobně.

Ustanovení upravuje odchylky od obecné úpravy ve stavebním zákoně u podnětu na změnu územně plánovací dokumentace v případě, že součástí změny má být změna vymezení akcelerační oblasti, neboť v takovém případě je potřeba zároveň pořídit změnu souvisejícího územního opatření.

Vydáním nové územně plánovací dokumentace (tj. např. celého nového územního plánu, nikoliv „pouhé“ změny územního plánu, která jen mění obsah stále toho samého územního plánu) pozbývá účinnosti předchozí územně plánovací dokumentace, proto pozbývá účinnosti i územní opatření k této předchozí územně plánovací dokumentaci pořízené. Územní opatření pozbývá účinnosti také vydáním nového územního opatření pro tutéž akcelerační oblast.

Územní opatření dále pozbývá účinnosti zrušením akcelerační oblasti, tedy zejména v těch případech, kdy změnou územně plánovací dokumentace byla již vymezená oblast z určitých důvodů zrušena, nebo pokud došlo ke zrušení vymezení oblasti ve správním přezkumu, nebo soudem.

Ve výjimečných případech mohou nastat situace, kdy je vymezena akcelerační oblast na takovém místě a takovým způsobem, že při jejím vymezení není potřebné stanovit podmínky a zmírňující opatření přesahující svou podrobností běžnou míru podrobnosti územně plánovací dokumentace. V těchto případech by nemuselo být při vymezení akcelerační oblasti zpracováno doprovodné územní opatření. Popsaná situace může nastat jen za specifických předpokladů. Pokud nebude naplněn kterýkoli z těchto předpokladů, pak je nutné uplatnit standardní postup vymezení akcelerační oblasti včetně pořízení územního opatření.

Musí se primárně jednat o oblast vymezovanou v územním plánu, neboť obecná právní úprava (§ 72 odst. 1 stavebního zákona) klade požadavek na nepřekračování podrobnosti stanovené na jednotlivých hierarchických úrovních územně plánovací dokumentace. Územně plánovací dokumentace nesmí obsahovat podrobnosti, které náleží svým obsahem navazující územně plánovací dokumentace nebo rozhodnutí. Podrobnost zásad územního rozvoje (tím spíše podrobnost územního rozvojového plánu) nelze pokládat za adekvátní pro formulaci takových podmínek, jaké předpokládá § 11 odst. 2, resp. § 13 odst. 2 a 4 návrhu zákona.

Při posouzení oblasti musí být dále prokázáno, že nelze očekávat nepříznivé dopady záměrů, pro které je akcelerační oblast vymezována, na volně žijící ptáky, zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů a na přírodní stanoviště. Právě podmínky a zmírňující opatření související s druhovou ochranou patří zpravidla mezi ty nejpodrobnější a není možné je uvádět ani do územního plánu. Aby se nepříznivý vliv na ptáky, zvláště chráněné druhy a přírodní stanoviště spolehlivě vyloučil, musí postupu vymezení akcelerační oblasti bez územního opatření vždy předcházet zpracování posouzení podle § 11 odst. 3 nebo 4 ZOZE, které tyto vlivy vyhodnotí.

Musí také být zřejmé, že provedení záměrů pro využití OZE v akcelerační oblasti nepovede ke zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo stavu útvaru podzemní vody a neznemožní dosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo dobrého stavu útvaru podzemní vody. Tato skutečnost je zpravidla zřejmá z dostupných podkladů, popř. může pořizovatel problematiku konzultovat s příslušným vodoprávním úřadem (tj. krajským úřadem, na území jehož správního obvodu je akcelerační oblast vymezována).

Další podmínkou je, že orgán ochrany přírody ve stanovisku podle § 45i odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny vyloučí významný vliv záměrů pro využití OZE, pro které je tato akcelerační oblast vymezována, na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Akcelerační oblasti nesmí být vymezovány na území evropsky významných lokalit a ptačích oblastí, není však vyloučeno, že i přesto mohou někdy mít vliv na jejich předmět ochrany nebo celistvost. Při vymezování akceleračních oblastí, resp. v rámci pořizování územně plánovací dokumentace je v souladu s ustanovením § 89 odst. 2 stavebního zákona oslovován orgán ochrany přírody s žádostí o stanovisko podle § 45i odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Na základě vydaného stanoviska vyplyne případná potřeba posouzení vlivů na lokality soustavy Natura 2000. Má-li být akcelerační oblast vymezena bez územního opatření, a tedy jen s minimem podmínek a zmírňujících opatření, je vhodné, aby v těchto případech byl vždy vyloučen významný vliv na lokality soustavy Natura 2000, čímž se současně eliminuje případná nutnost stanovení tomu odpovídajících podmínek a zmírňujících opatření.

Konečně poslední podmínkou je skutečnost, že odhad výkonu záměrů pro využití OZE umístitelných v akcelerační oblasti nedosahuje příslušné limitní hodnoty podle přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Odhad instalovaného výkonu záměrů umístitelných v akcelerační oblasti musí být při vymezování akcelerační oblasti znám – jeho uvedení je požadováno v odůvodnění územního opatření podle § 7 odst. 3 ZOZE a obdobně také v odůvodnění územního plánu, ve kterém je vymezována akcelerační oblast bez územního opatření, podle § 22 odst. 2 ZOZE. Záměry, u kterých je podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí požadováno alespoň provedení zjišťovacího řízení (screeningu), mohou generovat závažnější negativní vlivy na životní prostředí. Proto se možnost vymezení akcelerační oblasti v územním plánu bez územního opatření zaměřuje na případy menších záměrů, u kterých se závažné vlivy na životní prostředí spíše nepředpokládají.

Odůvodnění územního plánu, v němž je vymezena akcelerační oblast bez územního opatření, musí obsahovat náležitosti, které jinak podle ZOZE obsahuje odůvodnění územního opatření, tedy informace o rozloze akcelerační oblasti a odhad instalovaného výkonu záměrů pro využití OZE umístitelných v akcelerační oblasti.

Akcelerační oblast vymezená v územním plánu bez územního opatření se vymezuje podle obecné právní úpravy pořizování (změny) územního plánu obsažené ve stavebním zákoně.

V souladu s požadavkem článku 15c odst. 2 směrnice RED III musí tento územní plán nebo jeho změna vždy (obligatorně) podléhat SEA, pořizovatel k návrhu zadání územního plánu proto vždy zajistí zpracování vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Posouzení podle § 45i odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny (naturové posouzení) nebude vyžadováno, protože jedním z předpokladů pro tento postup je, že stanovisko orgánu ochrany přírody vyloučí významný vliv záměrů pro využití OZE, pro které je tato akcelerační oblast vymezována, na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti.

Vedle toho je za účelem splnění požadavků článku 15c odst. 1 písm. b) směrnice RED III nezbytné, aby k návrhu územního plánu uplatnily stanovisko vždy i příslušný orgán podle § 13 ZOZE a vodoprávní úřad podle § 14 ZOZE. Budou-li splněny výše uvedené požadavky podle § 22, lze očekávat, že tato stanoviska budou souhlasná a bez podmínek, popř. že se podmínky budou týkat pouze jiných aspektů než ochrany ptáků, zvláště chráněných druhů, přírodních stanovišť a vod (např. ochrany krajinného rázu).

Obdobně jako při postupu změny územního opatření podle § 17 a násl., i v případě změny územního plánu, která se týká změny vymezení akcelerační oblasti, k níž se nevydávalo územní opatření, nebo změny podmínek a zmírňujících opatření pro tuto oblast, platí, že došlo-li od vymezení oblasti a stanovení podmínek pro ni k podstatné změně z hlediska výskytu planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů nebo přírodních stanovišť nebo došlo-li ke změně okolností podstatných z hlediska možnosti uplatnění a účinku s nimi souvisejících podmínek a zmírňujících opatření, je podkladem pro pořízení změny aktualizace biologického posouzení.

Při pořizování zprávy o uplatňování územního plánu, který obsahuje akcelerační oblast vymezenou bez územního opatření, se též vyhodnotí adekvátnost stanovených podmínek z hlediska cílů a úkolů v § 11 (obdoba ustanovení § 18 odst. 1). Také § 18 odst. 2 a 3 se uplatní obdobně. Pokud ze zprávy vyplyne, že je potřeba pořídit změnu územního plánu obsahující změnu vymezení akcelerační oblasti nebo změnu podmínek a zmírňujících opatření pro ni stanovených, obsahuje bod zprávy podle § 107 odst. 2 písm. e) stavebního zákona buďto návrh na pořízení změny územního plánu, anebo, v případě, že by v dané akcelerační oblasti nastaly změny, které by byly v rozporu s podmínkami podle § 22 ZOZE (tj. vyžadovaly by stanovení podmínek a zmírňujících opatření, které nemohou být stanoveny přímo v územním plánu), pak by musel být součástí zprávy o uplatňování územního plánu návrh na pořízení změny územního plánu a na pořízení územního opatření.

Územní opatření je nástrojem územního plánování vydávaným ve formě opatření obecné povahy, jedná se tedy o závazný nástroj. Podle § 193 odst. 1 písm. a) stavební úřad při povolování záměru posoudí mj. i soulad záměru pro využití OZE s územním opatřením.

Řada podmínek a zmírňujících opatření v územním opatření podle ZOZE bude stanovena na základě stanovisek dotčených orgánů (mj.  i příslušného orgánu a vodoprávního úřadu podle § 13 a § 14 ZOZE). Je proto vhodné, aby tyto dotčené orgány posoudily soulad záměru pro využití OZE s územním opatřením již při vydávání svých závazných stanovisek, které jsou podkladem pro povolení záměru (resp. případně i při vydávání podkladových vyjádření nebo rozhodnutí). Nesplňuje-li záměr pro využití OZE podmínky nebo zmírňující opatření stanovené v územním opatření, vydá správní orgán, jehož působnosti se tyto podmínky nebo zmírňující opatření týkají, nesouhlasné vyjádření nebo závazné stanovisko anebo zamítne žádost o vydání rozhodnutí.

Výjimku z tohoto principu představuje s ohledem na specifika obrany a bezpečnosti státu závazné stanovisko Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra v tzv. vymezených územích ve smyslu § 36 stavebního zákona. Zájmy obrany a bezpečnosti státu mohou být totiž ve vymezených územích chráněny s nejvyšší mírou jistoty až v procesu posuzování konkrétního záměru a technologie záměru pro využití OZE. Proto samotné vymezení akcelerační oblasti i v území, které je zároveň vymezeným územím podle § 36 stavebního zákona neznamená, že Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra musí s ohledem na podmínky územního opatření vydat souhlasné závazné stanovisko k danému záměru pro využití OZE. Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra jsou proto při vydávání závazného stanoviska podle § 36 stavebního zákona vázány pouze právními předpisy a zájmy obrany a bezpečnosti státu.

V případě JES tato úvaha předchází dalším úvahám o tom, zda záměr pro využití OZE bude podléhat posouzení vlivů na životní prostředí (EIA). Tato úvaha je výslovně požadována i směrnicí RED III, která v článku 16a odst. 3 uvádí, že výjimku z EIA a z naturového posouzení lze uplatnit pouze za předpokladu, projekty splňují čl. 15c odst. 1 písm. b) této směrnice, tj. podmínky a zmírňující opatření.

Při povolování záměrů pro využití OZE z hlediska jejich dopadů na životní prostředí bude využíván institut JES. Žádost o jeho vydání musí splňovat všechny náležitosti. Předně se jedná o obecné náležitosti podání podle správního řádu, musí být tedy v souladu s § 37 odst. 2 správního řádu patrné, kdo žádost podává, které věci se týká a co je jejím předmětem. V žádosti musí být jednoznačně identifikován žadatel. Druhou skupinou náležitostí jsou náležitosti podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku stanovené jinými právními předpisy pro vydání správních úkonů, namísto nichž se vydává JES.

Nad rámec těchto základních náležitostí je v souladu s požadavkem článku 16a odst. 4 alinea 2 směrnice RED III vyžadováno také přiložení informací potřebných pro posouzení souladu záměru pro využití OZE s podmínkami a zmírňujícími opatřeními stanovenými v územním opatření (vzhledem k zaměření jednotného environmentálního stanoviska pouze těch, které se týkají ochrany životního prostředí) a navrhuje-li žadatel dodatečná opatření za účelem vyloučení, zmírnění nebo kompenzace vlivů záměru pro využití OZE na životní prostředí, pak i návrh těchto dodatečných opatření.

Jedná-li se o záměr, který podle obecné právní úpravy podléhá posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), pak jsou další součástí žádosti údaje o možných významných vlivech záměru na veřejné zdraví. Tyto informace jsou totiž potřebné pro identifikaci možných významných dosud neposouzených vlivů na veřejné zdraví, které nebyly zjištěny při posuzování na koncepční fázi, podle § 25 odst. 1 písm. b) ZOZE. K provedení této úvahy totiž nemohou postačovat údaje obsažené v žádosti o JES jako takové, které se vlivům na veřejné zdraví vůbec věnovat nemohou, neboť JES neintegruje žádný ze správních úkonů vydávaných na úseku veřejného zdraví. Je proto nezbytné, aby měl příslušný orgán JES k dispozici tyto údaje, na jejichž základě bude možné případné dosud neposouzené významné vlivy jednoznačně identifikovat, a tedy náležitě provést příslušnou správní úvahu o možnosti uplatnění výjimky z povinnosti posouzení vlivů záměru pro využití OZE na veřejné zdraví podle § 25 ZOZE. K těmto údajům si zároveň může podle § 25 odst. 4 ZOZE vyžádat vyjádření orgánu ochrany veřejného zdraví kompetentního k posouzení jejich úplnosti a správnosti (viz dále). Zákonodárce zde záměrně využívá pojem „údaje o možných významných vlivech záměru na veřejné zdraví“, jenž používá i příloha č. 3 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí v rámci náležitostí oznámení záměru (viz část D.) – údaje, které v rámci této součásti žádosti o JES bude žadatel příslušnému orgánu poskytovat, by totiž měly být zpracovávány v zásadě v souladu s tím, jak standardně bývá zpracovávána příslušná kapitola oznámení záměru podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (zde ovšem se zaměřením pouze na veřejné zdraví).

Třetí povinnou náležitostí pak bude také vyjádření osoby s autorizací podle § 45j zákona o ochraně přírody a krajiny, zda v příslušné akcelerační oblasti došlo v době od vydání územního opatření k podstatné změně z hlediska výskytu rostlin, živočichů a přírodních stanovišť a popis této změny. Vyjádření autorizované osoby bude sloužit jako odborný podklad pro úvahu příslušného orgánu podle § 27 odst. 2 ZOZE, na jejímž základě může orgán vydat odůvodněné stanovisko podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny pro zpracování hodnocení podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny jakožto podkladu pro rozhodnutí.

V návaznosti na požadavek článku 16a odst. 4 alinea 2 směrnice RED III je výslovně upraveno, že příslušný úřad může žadatele vyzvat do 10 pracovních dnů ode dne podání jinak bezvadné žádosti k poskytnutí doplňujících informací týkajících se souladu záměru s podmínkami a zmírňujícími opatřeními v oblasti ochrany životního prostředí uloženými v územním opatření. Za tímto účelem příslušný orgán stanoví žadateli přiměřenou lhůtu. Výzvu k poskytnutí doplňujících informací je povinen příslušný orgán řádně odůvodnit. Touto úpravu není dotčena obecná úprava obsažená v § 3 odst. 3 zákona o jednotném environmentálním stanovisku, podle níž může příslušný orgán vyzvat žadatele k odstranění případných vad žádosti, a to rovněž do 10 pracovních dnů ode dne podání žádosti. Shodná lhůta v § 25 odst. 1 ZOZE je odvozena od této lhůty podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

Ustanovení se použije v případě, že v oblasti došlo k podstatné změně okolností, které dosud nemohly být zohledněny v rámci postupu podle § 18 ZOZE, neboť nastaly v průběhu stanoveného čtyřletého cyklu a předložený záměr pro využití OZE by se tak mohl dostat do rozporu s podmínkami článku 15c odst. 1 písm. b) směrnice RED III, resp. by pak nemohla být uplatněna výjimka z povinnosti provést posouzení EIA. V rámci uvedeného odůvodněného stanoviska stanoví příslušný orgán rozsah hodnocení ve smyslu § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny. Obecná lhůta 30 dní uvedená v § 67 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny je zde zkrácena na 10 pracovních dní, navíc s fikcí souhlasu bez nutnosti provedení hodnocení.

Ustanovení § 28 ZOZE transponuje čl. 16a odst. 3 až 5 směrnice RED III, a upravuje tedy proces prověřování žádostí o vydání JES, resp. posouzení naplnění podmínek pro uplatnění výjimky z posouzení vlivů záměru na životní prostředí (dále jen „prověření“), jehož cílem je určení, zda záměr pro využití OZE umisťovaný v rámci akcelerační oblasti podléhá posouzení vlivů na životní prostředí ve smyslu § 3 písm. l) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, tj. zda vyžaduje vydání závazného stanoviska EIA podle § 9a odst. 1 zákona č. 100/2001 Sb. (dále jen „proces EIA“). Navazuje tak na obecnou výjimku z povinnosti provádění procesu EIA pro záměry pro využití OZE umisťované v rámci akceleračních oblastí vyplývající z čl. 16a odst. 3 směrnice RED III. Jde o institut do jisté míry analogický tzv. screeningovému zjišťovacímu řízení ve smyslu § 7 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, nicméně kritéria, jimiž se řídí a jež jsou upravena právě směrnicí RED III, jsou odlišná, stejně jako i právní forma správního úkonu, kterým příslušný úřad nezbytnost provedení procesu EIA konstatuje. Při naplnění byť jediného z těchto kritérií se výjimka z povinnosti provést pro daný záměr pro využití OZE proces EIA neuplatní.

Zákon zde ukládá správnímu orgánu příslušnému podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku povinnost provést prověření podané žádosti o JES, a to při zohlednění specifických kritérií, která jsou uvedena níže, a v případě naplnění některého, resp. alespoň jednoho z nich vydat správní rozhodnutí, jímž konstatuje, že daný záměr pro využití OZE podléhá procesu EIA (pravidla jeho provedení jsou pak obsažena v § 29 ZOZE). Zároveň platí, že toto prověření probíhá jen v případě, že je jeho předmětem záměr, který by za standardních okolností podléhal posuzování, tj. naplnil by některé z kritérií v § 4 odst. 1 ve spojení s přílohou č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí. Nesmí totiž docházet k tomu, že záměr pro využití OZE, jenž by při umisťování vně akcelerační oblasti nepodléhal ani zjišťovacímu řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (např. z důvodu nenaplnění limitní hodnoty v jeho příloze č. 1), by při umisťování v rámci akcelerační oblasti potenciálně mohl podléhat procesu EIA podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Prvním z kritérií, kterými se toto prověření zabývá, je podle písm. a) tohoto ustanovení a v návaznosti na čl. 16a odst. 4 větu druhou směrnice RED III skutečnost, zda území dotčené záměrem pro využití OZE, k němuž byla příslušnému orgánu předložena žádost o vydání JES, může zasahovat i mimo území ČR nebo stát, jehož území může být zasaženo významnými vlivy na životní prostředí, požádá o mezistátní posuzování. Jde o totožná kritéria jako ta pro tzv. mezistátní posuzování ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, jež zároveň vyplývají z čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (směrnice EIA), potažmo z čl. 3 odst. 1 a 7 Úmluvy z Espoo. Možnost výskytu významných přeshraničních vlivů záměru pro využití OZE na životní prostředí tudíž vylučuje uplatnění výjimky z procesu EIA. Příslušný orgán provádějící prověření si pro účely tohoto posouzení může na základě odst. 2 tohoto ustanovení vyžádat spolupráci správního orgánu příslušného podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Druhým z kritérií je podle písm. b) tohoto ustanovení a v návaznosti na čl. 16a odst. 4 větu první směrnice RED III skutečnost, zda je vysoce pravděpodobné, že daný záměr pro využití OZE povede k významným (nepředvídaným) nepříznivým vlivům na životní prostředí nebo veřejné zdraví, které nebyly zjištěny při pořizování územního opatření a které nelze vyloučit dodatečnými podmínkami a zmírňujícími opatřeními navrženými žadatelem nebo stanovenými postupem podle § 27 odst. 3 ve spojení s § 30 odst. 1 ZOZE (tj. ze strany příslušného orgánu při vydávání JES pro daný záměr pro využití OZE na základě provedeného hodnocení podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny). Směrnice RED III v této souvislosti výslovně uvádí, že při posuzování tohoto kritéria má příslušný orgán brát ohled na ekologickou citlivost geografické oblasti, v níž se záměr pro využití OZE nachází. Jde o druhé z kritérií, jejichž naplnění vylučuje uplatnění výjimky z povinnosti provést proces EIA. Vzhledem k povaze posuzování naplnění tohoto kritéria si i zde může příslušný orgán vyžádat na základě odst. 2 tohoto ustanovení spolupráci správního orgánu příslušného podle zákona o posuzování vlivů.

Toto ustanovení zakotvuje fakultativní možnost spolupráce mezi příslušným orgánem, jenž provádí prověření, se správním orgánem příslušným podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Ten má povinnost, byl-li v rámci prověření osloven, se písemně vyjádřit ke skutečnosti, zda daný záměr pro využití OZE podléhá posuzování ve smyslu § 4 odst. 1 ve spojení s přílohou č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí a zda jsou v jeho případě naplněna kritéria uvedená v odst. 1 písm. a) a b) tohoto ustanovení, tedy zda předložený záměr pro využití OZE nepodléhá mezistátnímu posuzování či zda není dána pravděpodobnost jeho významných nepředvídaných nepříznivých vlivů na životní prostředí. Zákon zde zároveň explicitně uvádí, že se tento postup nepoužije, pokud tato spolupráce probíhá v rámci jednoho správního orgánu (v takovém případě jde o otázku vnitřní organizace, do které zákon nezasahuje). Jedná se o zvláštní úpravu ve vztahu k § 4 zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

Toto ustanovení zakotvuje obdobný mechanismus spolupráce jako předchozí odstavec, nicméně v tomto případě se správním orgánem příslušným k vydání stanoviska podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Ten, pokud je v rámci prověření osloven, má povinnost své písemné stanovisko vydat bez zbytečného odkladu (nejpozději do konce lhůty stanovené příslušným orgánem provádějícím prověření) a doručit jej příslušnému orgánu. I zde platí výjimka z aplikace tohoto postupu v případě, kdy jsou oba potenciálně spolupracující správní orgány totožné. Hlavním účelem této spolupráce je posouzení, zda předmětný záměr pro využití OZE nenaplňuje definici záměru podle § 3 písm. a) bodu 2. zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a nepodléhal by tedy posuzování podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (tj. zda nejde o záměr nenaplňující parametry či limitní hodnoty uvedené v příloze č. 1, avšak potenciálně podléhající posuzování z důvodu nevyloučení významného vlivu na soustavu Natura 2000). Jedná se o úpravu navazující na § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny, která se uplatní za předpokladů tam stanovených (tj. je myslitelný vliv na lokality soustavy Natura 2000).

Toto ustanovení upravuje třetí typ spolupráce, a to s orgánem ochrany veřejného zdraví ve smyslu zákona o ochraně veřejného zdraví, který může být příslušným orgánem osloven za účelem poskytnutí svého vyjádření k otázce naplnění podmínek podle odst. 1 písm. b) z hlediska možných vlivů daného záměru pro využití OZE na veřejné zdraví (zejm. ve vztahu k hluku) – ta je totiž mimo gesci příslušného orgánu (hluk není v rámci JES podle obecné právní úpravy řešen), který proto k jejímu zodpovězení může potřebovat spolupráci orgánu ochrany veřejného zdraví. Ten má rovněž povinnost poskytnout své vyjádření ve lhůtě stanovené příslušným orgánem.

V případě, že dojde k naplnění alespoň jedné z podmínek uvedených v odst. 1 písm. a) a b), znamená to, že výjimku z povinnosti podrobit daný záměr pro využití OZE posouzení vlivů na životní prostředí nelze aplikovat, resp. že tento záměr podléhá posouzení vlivů na životní prostředí – toto příslušný orgán konstatuje ve správním rozhodnutí, které vydá do 45 dnů ode dne obdržení bezvadné žádosti o JES podle § 26 nebo ode dne obdržení doplňujících informací podle § 27 odst. 1, byly-li vyžádány. Pokud je záměrem pro využití OZE stavba nebo zařízení pro výrobu energie z OZE s celkovým instalovaným výkonem nižším než 150 kW nebo jedná-li se o modernizaci stavby nebo zařízení pro výrobu energie z OZE (ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona o podporovaných zdrojích energie), je tato lhůta kratší – příslušný orgán vydá rozhodnutí konstatující potřebu posouzení vlivů záměru pro využití OZE na životní prostředí do 30 dnů. Obě lhůty jsou odvozeny od požadavku směrnice RED III uvedeného v článku ‚čl. 16a odst. 4. V případě modernizace se pro prověření zároveň uplatní pravidlo vyplývající z čl. 16c odst. 2 směrnice RED III, dle něhož se toto prověření omezí na potenciální vlivy vyplývající ze změny nebo rozšíření předloženého záměru ve srovnání se záměrem původním – tento princip již nyní vyplývá z obecné právní úpravy posuzování změn záměrů podle § 4 odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Zde ZOZE výslovně stanovuje fikci „negativního“ rozhodnutí podle odst. 5 v případě nedodržení lhůty pro jeho vydání tam stanovené, tzn. že pokud příslušný orgán do 45, resp. do 30 dnů nerozhodne o potřebě provést posouzení vlivů daného záměru pro využití OZE na životní prostředí, platí, že posouzení nepodléhá. Dále je zde postaveno najisto, že se v těchto případech nevydává rozhodnutí podle § 7 odst. 6 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, tedy tzv. negativní závěr zjišťovacího řízení (konstatující, že záměr nepodléhá dalšímu posuzování, tj. procesu EIA). Stejně tak se explicitně neuplatní ani § 45i odst. 2 až 8 zákona o ochraně přírody a krajiny upravující proces tzv. naturového posouzení a na něj případně navazující uplatňování kompenzačních opatření. Požadavek na to, aby se v tomto případě nevydávalo rozhodnutí, vyplývá z článku 16a odst. 5 směrnice RED III.

ZOZE zde uvádí, že správní rozhodnutí, kterým se konstatuje nezbytnost provést pro daný záměr pro využití OZE proces EIA, je prvním úkonem v řízení. Proces prověření proto nelze považovat za správní řízení ve smyslu § 9 správního řádu a žadatel (tj. osoba, jež podala žádost o vydání JES) v něm nemá postavení účastníka řízení podle § 27 správního řádu. V tomto smyslu jde o určitou analogii správního rozhodnutí vydávaného podle § 7 odst. 6 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, tedy tzv. negativní závěr zjišťovacího řízení (jeho účinky, resp. důsledky jsou však opačné – je jím totiž konstatováno, že daný záměr nepodléhá procesu EIA). Dále je zde explicitně stanoveno, že se v tomto případě tzv. pozitivní závěr zjišťovacího řízení podle § 7 odst. 5 zákona o posuzování vlivů již nevydává.

Součástí odůvodnění tohoto rozhodnutí musí být uvedení důvodu, resp. kritéria podle § 28 odst. 1, jehož naplnění vedlo k nezbytnosti vydat toto správní rozhodnutí. Je-li toto rozhodnutí vydáno z důvodu podle § 28 odst. 1 písm. b), příslušný orgán v něm musí řádně odůvodnit, že záměr s vysokou pravděpodobností povede k významným nepředvídaným nepříznivým vlivům s ohledem na ekologickou citlivost geografické oblasti, v níž se záměr nachází, které nelze zmírnit opatřeními uvedenými v územním opatření nebo dalšími opatřeními navrženými žadatelem. Tento požadavek vyplývá z článku 16a odst. 5 směrnice RED III.

Zde ZOZE upravuje režim doručování a zveřejňování správního rozhodnutí vydaného podle § 28 odst. 5 – ten je obdobný režimu zveřejňování závěru zjišťovacího řízení ve smyslu § 7 odst. 5 a 6 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a probíhá tedy podle § 16 odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Rozhodnutí proto příslušný orgán zveřejňuje na internetu, resp. v Informačním systému EIA na webových stránkách CENIA. Explicitně se zde uplatní i režim zveřejňování informace o rozhodnutí na úředních deskách dotčených územních samosprávných celků podle § 16 odst. 2 věty třetí, čtvrté a poslední zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Požadavek na zveřejnění rozhodnutí vyplývá z článku 16a odst. 5 směrnice RED III. Rozhodnutí je navíc nezbytné adresně, resp. individuálně (a tedy prokazatelně) doručit žadateli, jenž je následně explicitně oprávněn k podání odvolání proti němu, přičemž jde o jediný subjekt, který je tímto právem nadán (dané rozhodnutí se totiž v zásadě dotýká pouze jeho právní sféry).

Dále toto ustanovení ZOZE transponuje část čl. 16a odst. 5 směrnice RED III, a upravuje tedy proces posouzení vlivů záměru pro využití OZE na životní prostředí (tj. proces EIA) v případech, kdy byla nezbytnost provedení tohoto posouzení konstatována rozhodnutím příslušného orgánu v závěru procesu prověření provedeného podle § 28 ZOZE.

ZOZE v tomto případě zakotvuje obligatorní integraci procesu EIA podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, jehož provedení je nezbytné na základě rozhodnutí vydaného podle § 26 odst. 1 ZOZE, s procesem vedoucím k vydání JES ve smyslu zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Jde o odchylku od právní úpravy obsažené v § 1 odst. 4 a § 8 odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, podle které je tato integrace toliko fakultativní. V tomto případě se však integrace těchto dvou postupů jeví zcela logickou – žádost o JES se všemi jejími náležitostmi, včetně projektové dokumentace podle § 3 odst. 2 zákona o jednotném environmentálním stanovisku, v danou chvíli již existuje (resp. je již předložena příslušnému orgánu) a jediný podklad, který žadateli schází, je dokumentace vlivů záměru na životní prostředí ve smyslu § 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „dokumentace EIA“). Tato integrace zároveň přispěje k časové úspoře procesů environmentálního povolování, a napomůže tak dodržování obecných lhůt pro povolovací procesy pro záměry pro využití OZE v akceleračních oblastech podle čl. 16a odst. 1 směrnice RED III. Požadavek na provedení EIA ve lhůtě 6 měsíců (s možností o prodloužení o 6 měsíců, je-li to odůvodněno mimořádnými okolnostmi) vyplývá z článku 16a odst. 5 směrnice RED III.

Toto ustanovení zavádí lhůtu pro vydání JES, resp. s ním integrovaného závazného stanoviska EIA ve smyslu § 9a odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, jež v návaznosti na čl. 16a odst. 5 směrnice RED III činí maximálně 6 měsíců ode dne právní moci správního rozhodnutí podle § 28 odst. 5 ZOZE, jímž byla nutnost provedení procesu EIA konstatována (nepravomocné rozhodnutí totiž obecně není ani vykonatelné, a nemůže tak vyvolávat právní účinky, tj. zakládat povinnost žadatele předložit k jeho záměru pro využití OZE dokumentaci EIA). Tuto lhůtu může příslušný orgán usnesením poznamenaným do spisu prodloužit, a to až o dalších 6 měsíců, vyžadují-li to mimořádné okolnosti (např. jde o obzvláště složitý případ) – o tomto prodloužení žadatele vhodným způsobem vyrozumí (např. zasláním stejnopisu usnesení). Zákon zároveň výslovně uvádí, že po dobu, kdy je zpracovávána dokumentace EIA, tato lhůta neběží, tj. započne běžet až předložením úplné dokumentace EIA příslušnému orgánu.

V souladu s § 2 odst. 1 stavebního zákona jsou dotčené orgány vázány svými předchozími stanovisky, která vydaly jako podklad pro úkony podle stavebního zákona. Příslušný orgán je tedy vázán stanoviskem, které uplatnil podle § 13 ZOZE k návrhu územního opatření a ve kterém posoudil navrhované vymezení akcelerační oblasti z pohledu tam uvedených správních úkonů vydávaných podle některých složkových právních předpisů, které jsou jinak integrovány do JES.

Příslušný orgán stanoví podmínky a zmírňující opatření vztahující se ke správním úkonům uvedeným v § 13 odst. 2 ZOZE ve stanovisku uplatněném již při vymezení akcelerační oblasti. Tyto podmínky a zmírňující opatření se promítnou do územního opatření a budou tedy pro záměry pro využití OZE v dané oblasti závazné. Vyjmenované správní úkony proto zpravidla není nutné opětovně vydávat na úrovni projektu (v rámci JES ani samostatně).

Výjimku z tohoto pravidla představují případy, kdy se vyskytnou nově zjištěné skutečnosti, které nemohly být zjištěny dříve, nebo kdy dojde ke změně právních předpisů, pokud se tím mění podmínky, za kterých bylo vydáno stanovisko podle § 13 ZOZE, popř. případ, kdy bylo stanovisko podle § 13 ZOZE vydáno na základě nepravdivých, neúplných nebo zkreslených údajů (tj. skutečnosti podle § 3 odst. 1 a 2 stavebního zákona). V těchto případech je nutné v rozsahu změny podmínek „dovydat“ příslušný správní úkon v rámci JES tak, aby mohly být stanoveny dodatečné podmínky nebo zmírňující opaření. JES však nesmí být v rozporu s podmínkami stanovenými v územním opatření, není tedy možné v rámci JES stanovit podmínky, které by rušily nebo nahrazovaly podmínky v územím opatření (k takové změně může dojít pouze změnou územního opatření).

Typickým příkladem nových skutečností, které by bylo nutné zohlednit a případně tedy v jejich důsledku vydat některý ze správních úkonů uvedených v § 13 odst. 2 ZOZE, je nově doložený výskyt zvláště chráněného druhu živočicha v daném území. Za účelem ochrany tohoto nově se vyskytujícího druhu může být nezbytné stanovit dodatečné ochranné podmínky. Pokud budou dodatečné podmínky stanoveny, musí být odpovídající správní úkon (v tomto případě rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny) vydán jako součást JES – nelze stanovit dodatečné podmínky bez vazby na správní úkon, který podle jiného právního předpisu umožňuje jejich stanovení. Správní úkon bude v tomto případě vydáván pouze v rozsahu nově zjištěných skutečností, které nemohly být zjištěny dříve, a to jen v rozsahu změny podmínek (v uvedeném případě tedy nikoli ve vztahu ke druhům, jejichž výskyt byl znám a zohledněn již při vydávání územního opatření).

Tato úprava odpovídá požadavku stanovenému v článku 15c odst. 1 písm. b) alinea 3 směrnice RED III, podle kterého dodržování stanovených pravidel a provádění vhodných zmírňujících opatření ze strany jednotlivých projektů má vést k předpokladu, že projekty neporušují v daném článku uvedená ustanovení, aniž by ovšem byla dotčena ustanovení čl. 16a odst. 4 a 5 směrnice RED III, která vyžadují prověření upravené v § 28 ZOZE, jehož součástí je i prověření, zda záměr nevyvolá neočekávané významné nepříznivé vlivy na životní prostředí. Je účelné, aby dílčí změny v území, které lze vyřešit stanovením dodatečných podmínek a zmírňujících opatření, nevedly vždy k povinnosti provést plné posouzení EIA. Proto ZOZE počítá s tím, že v těchto případech lze postupovat podle § 30 odst. 1 a pouze vydat odpovídající správní úkon v rámci JES a stanovit s ním související dodatečné podmínky a zmírňující opatření. Posouzení EIA je nutné provést pouze v případě, že by v rámci prověření provedeného podle § 28 ZOZE příslušný orgán došel k závěru, že je vysoce pravděpodobné, že záměr pro využití OZE povede k významným nepříznivým vlivům na životní prostředí nebo veřejné zdraví, které nebyly zjištěny při pořizování územního opatření a které nelze vyloučit dodatečnými podmínkami a zmírňujícími opatřeními navrženými žadatelem nebo stanovenými podle § 30 odst. 1.

JES je závazným stanoviskem podle § 149 správního řádu. Obecně tedy platí, že obsahuje závaznou část a odůvodnění. Náležitosti JES upravuje blíže § 6 zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Bez ohledu na to, zda je JES vydáno jako souhlasné, či jako nesouhlasné, musí být řádně a přezkoumatelně odůvodněno. Součástí odůvodnění JES je odůvodnění přípustnosti nebo nepřípustnosti záměru z hlediska jednotlivých dotčených složek životního prostředí a životního prostředí jako celku, a rovněž případné odůvodnění jednotlivých podmínek stanovených na základě jiných právních předpisů. Žadateli musí být z odůvodnění JES zřejmé, na základě jakých podkladů a úvah orgán ochrany životního prostředí postupoval. Odůvodnění se musí vztahovat i k případným podmínkám, byly-li v JES uvedeny.

Specifikem vyplývajícím z § 30 odst. 2 ZOZE je požadavek na to, aby příslušný orgán odůvodnil výslovně také svůj závěr o tom, zda je záměr pro využití OZE v souladu s podmínkami a zmírňujícími opatřeními z oblasti ochrany životního prostředí stanovenými v územním opatření. Je-li vydáno nesouhlasné JES z důvodu nesouladu s územním opatřením, pak je součástí odůvodnění JES pouze odůvodnění tohoto nesouladu. Jiné náležitosti odůvodnění podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku v tomto případě nejsou vyžadovány.

JES pro záměr pro využití OZE může být vydáno i v situaci, kdy pro povolení záměru není potřeba vydat žádný ze správních úkonů, namísto nichž se JES vydává, protože požadavky vyplývající ze složkových právních předpisů platné pro vydání jednotlivých správních úkonů byly posouzeny již při vymezení akcelerační oblasti a odpovídající podmínky a zmírňující opatření se tedy promítly do územního opatření. Obsahem JES je v takovém případě pouze závěr o souladu záměru pro využití OZE s podmínkami a zmírňujícími opatřeními stanovenými v územním opatření. Vzhledem k povaze takového JES se neuplatní některá ustanovení zákona o jednotném environmentálním stanovisku, konkrétně tedy § 6 odst. 2 písm. c), dle nějž obsahuje vydané JES podmínky pro povolení záměru, je-li toto stanovisko souhlasné a umožňují-li stanovení podmínek jiné právní předpisy. Dále se neuplatní ani § 6 odst. 3 písm. b) a c) zákona o jednotném environmentálním stanovisku, dle nichž je součástí odůvodnění JES odůvodnění jednotlivých podmínek pro povolení záměru a výčet jednotlivých správních úkonů, namísto nichž se JES vydává.

Navrhne-li žadatel dodatečné podmínky nebo zmírňující opatření podle § 26 odst. 2 ZOZE, pak může příslušný orgán tyto dodatečné podmínky a zmírňující opatření stanovit jako podmínky jednotného environmentálního stanoviska podle § 6 odst. 2 písm. c) zákona o jednotném environmentálního stanoviska (považuje-li je v daném případě za vhodné a nejsou-li zapracovány přímo do dokumentace záměru). Tuto možnost má i v případě, že součástí JES není správní úkon, ke kterému by se příslušná podmínka obvykle vázala.

Podmínky dodatečně navržené žadatelem podle § 26 odst. 2 ZOZE musí být zohledněny příslušným orgánem v rámci prověření podle § 28 ZOZE. Plné posouzení EIA je nutné provést pouze v případě, že by v rámci prověření příslušný orgán došel k závěru, že je vysoce pravděpodobné, že záměr pro využití OZE povede k významným nepříznivým vlivům na životní prostředí nebo veřejné zdraví, které nebyly zjištěny při pořizování územního opatření a které nelze vyloučit dodatečnými podmínkami a zmírňujícími opatřeními navrženými žadatelem nebo stanovenými podle § 30 odst. 1.

Obdobně jako v případě odstavce 1 je v odstavci 4 transponován požadavek článku 15c odst. 1 alinea 3 ve spojení s článkem 15c odst. 1 písm. b) směrnice RED III, v tomto případě však ve vazbě na požadavky rámcové směrnice o vodách, resp. vodního zákona. Stejně jako v případě správních úkonů vyjmenovaných v § 13 odst. 2 se pro záměr pro využití OZE ve vymezené akcelerační oblasti nevydává ani výjimka podle § 23a odst. 8 vodního zákona, výjimku však i v tomto případě představuje případ, kdy nastanou skutečnosti ve smyslu § 3 odst. 1 nebo 2 stavebního zákona, v jejichž důsledku by provedení záměru pro využití OZE mohlo vést ke zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo ke zhoršení stavu útvaru podzemní vody nebo ke znemožnění dosažení dobrého stavu nebo dobrého ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo dobrého stavu útvaru podzemní vody. Výjimka podle § 23a odst. 8 vodního zákona se nevydává jako součást JES, proto je úprava oddělena.

V souladu s požadavky směrnice RED III se stanovuje, že lhůta pro povolení záměru pro využití OZE nacházejícího se uvnitř akcelerační oblasti nesmí překročit 60 dnů. Lhůta je zvolena s ohledem na to, že řada veřejných zájmů bude ochráněna již v průběhu vymezení akcelerační oblasti a samotný povolovací proces se tak omezí na technické povolení záměru.

Ustanovení je speciálním ustanovením vůči § 196 odst. 1 až 3 stavebního zákona, který stanoví, že jednoduchou stavbu je nutné povolit do 30 dnů a vyhrazenou a ostatní stavbu do 60 dnů, přičemž tyto lhůty lze v zákonem vymezených případech i prodloužit o dalších až 60 dnů. S ohledem na skutečnost, že navrhované ustanovení je speciálním ustanovením vůči § 196 odst. 1 až 3 stavebního zákona, nelze lhůtu podle zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie prodloužit. Stavební úřad proto musí o záměrech pro využití obnovitelného zdroje energie nacházejícího se v akcelerační oblasti rozhodnout vždy do 60 dnů ode dne zahájení řízení, resp. od podání úplné žádosti (§ 196 odst. 4 stavebního zákona).

Směrnice RED III v čl. 16b upravuje rovněž postup povolování záměrů pro využití OZE mimo akcelerační oblasti. Požadavky čl. 16b odst. 1 směrnice RED III, jež se týkají lhůt pro povolování záměrů, jsou naplněny postupy, které již stanovuje stavební zákon v kombinaci se zákonem o jednotném environmentálním stanovisku. Stejně tak je již dlouhodobě v ČR splněn požadavek uvedený v čl. 16b odst. 2 směrnice RED III na integraci procesu posouzení vlivů na životní prostředí s tzv. naturovým posouzením prováděným na základě požadavků směrnice o stanovištích, resp. § 45h a § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Úpravu v rámci navrženého zákona tak vyžaduje pouze navazující část ustanovení čl. 16b odst. 2 směrnice RED III, ve kterém je zakotven speciální postup ve vztahu k ochraně ptáků a zvláště chráněných živočichů, který v případě přijetí „nezbytných“ zmírňujících opatření stanoví, že usmrcování a vyrušování ptáků a dalších druhů živočichů chráněných podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích) a směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích) se nepovažuje za úmyslné – není tedy posuzováno jako porušení zákazu úmyslného usmrcení či vyrušování ve smyslu těchto právních předpisů EU.

Jedná se o specifickou úpravu, která byla v rámci směrnice RED III zjevně vyvolána potřebou reflektovat jen omezeně predikovatelné a v principu neúmyslné případy kolizí ptáků a dalších živočichů se záměry pro využití OZE (typicky v případě běžných druhů ptáků a větrných elektráren) a postihuje tak část možných vlivů záměrů pro využití OZE souvisejících s vyrušováním, zraňováním či usmrcováním ptáků a zvláště chráněných živočichů, které lze omezit nebo odvrátit přijetím adekvátních podmínek a zmírňujících opatření. Tato úprava nezahrnuje „výjimku“ ze všech zákazů stanovených k ochraně volně žijících ptáků podle směrnice o ptácích a dalších živočichů podle směrnice o stanovištích (jako jsou např. zákazy ničení hnízd, míst rozmnožování a odpočinku apod.) a netýká se zvláště chráněných rostlin – v těchto případech je nutné primárně plánovat záměry pro využití OZE tak, aby nedošlo k porušení zákazů stanovených k ochraně dotčených druhů, případně je nezbytné (neexistuje-li jiné uspokojivé řešení) povolení odchylného postupu ve smyslu čl. 9 směrnice o ptácích, resp. čl. 16 směrnice o stanovištích, a tedy dle příslušných ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny.

ZOZE v návaznosti na uvedenou úpravu stanovenou směrnicí RED III v čl. 16b odst. 2 zakotvuje postup posouzení žadatelem navržených podmínek a zmírňujících opatření ze strany příslušného orgánu tak, aby byla adekvátně zajištěna ochrana ptáků a zvláště chráněných živočichů a jsou-li tyto podmínky dostatečné, vychází se v souladu se směrnicí RED III z předpokladu, že se vyrušování nebo usmrcování ptáků či zvláště chráněných živočichů při provozu záměru pro využití OZE se ve smyslu směrnice RED III (ve vazbě na směrnici o stanovištích a směrnici o ptácích) nepovažují za úmyslné – není proto vyžadováno stanovení odchylného postupu podle § 5b zákona o ochraně přírody a krajiny nebo povolení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Pokud záměr pro využití OZE (nacházející se mimo akcelerační oblast) vyžaduje stanovení postupu odchylného od zákazu úmyslného usmrcování nebo vyrušování volně žijících ptáků podle § 5a odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny (odstavec 1) nebo povolení výjimky ze zákazu vyrušování, zraňování nebo usmrcování zvláště chráněných živočichů podle § 50 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny (odstavec 2), tedy pokud by se záměrem pro využití OZE (s jeho realizací, provozem nebo odstraněním) mohlo být spojeno uvedené usmrcování nebo vyrušování ptáků, resp. vyrušování, zraňování nebo usmrcování zvláště chráněných živočichů, pak má žadatel možnost navrhnout při podání žádosti o JES podmínky a zmírňující opatření, které zajistí, že nebude docházet k usmrcování nebo vyrušování ptáků nebo k ničení jejich biotopů v míře, která by mohla vést k významnému poškození nebo zničení jejich místních populací (odstavec 1), nebo které zajistí, že nebude docházet k vyrušování, zraňování nebo usmrcování těchto zvláště chráněných druhů živočichů nebo k ničení jejich biotopů v míře, která by mohla vést k významnému poškození nebo zničení jejich místních populací (odstavec 2).

Tyto podmínky a zmírňující opatření mohou mít z věcného hlediska různý charakter v závislosti na druhu záměru pro využití OZE a vlivech spojených s jeho realizací, provozem nebo odstraněním (což se týká i doprovodné infrastruktury, údržby plochy záměru pro využití OZE atp.), na „citlivosti“ dotčených druhů ptáků a dalších živočichů i vlastnostech prostředí (ať již jde o přírodní charakteristiky, tak i vlivy, které by se záměrem pro využití OZE mohly působit kumulativně). K vyloučení vyrušování, zraňování či usmrcování ptáků a dalších živočichů mohou vést jak technická, tak organizační opatření – již ve fázi přípravy záměru lze řadu vlivů omezit vhodným umístěním záměru a návrhem jeho provedení (vyloučením prvků, které zvyšují riziko mortality živočichů, resp. přijetím opatření, které ji naopak minimalizují), ve fázi realizace (výstavby) a obdobně při odstranění záměru lze kupříkladu práce plánovat mimo dobu hnízdění ptáků, resp. přítomnosti dalších druhů, usměrnit pohyb techniky a místa ukládání materiálů mimo plochy výskytu citlivých druhů, zajistit opatření k navedení obojživelníků aj. živočichů mimo plochu staveniště apod., a pro fázi provozu pak přijmout kupříkladu opatření typu omezení provozu v době zvýšeného rizika kolizí s živočichy (např. v době tahu ptáků či netopýrů), osazení automatických zařízení k detekci ptáků aj. živočichů a řízení provozu, ale také opatření související s případnými dopady údržby ploch záměru pro využití OZE. Součástí podmínek a zmírňujících opatření mohou být také náhradní opatření, která podpoří podmínky pro dotčené druhy na jiném místě v okolí a „odvedou“ citlivé druhy od záměru pro využití OZE.

Budou-li žadatelem navržené podmínky a zmírňující opatření dostatečné (tj. adekvátní vlivům záměru a dostatečně účinné a efektivní tak, aby zajistily, že nebude docházet k usmrcování nebo vyrušování ptáků nebo k ničení jejich biotopů v míře, která by mohla vést k významnému poškození nebo zničení jejich místních populací, resp. aby zajistily, že nebude docházet k vyrušování, zraňování nebo usmrcování zvláště chráněných druhů živočichů nebo k ničení jejich biotopů v míře, která by mohla vést k významnému poškození nebo zničení jejich místních populací), pak se v rámci JES nevydávají tomu odpovídající správní úkony (stanovení odchylného postupu podle § 5b a výjimka podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny) – jak však bylo uvedeno výše, směrnicí RED III není stanovena „výjimka“ ze všech zákazů stanovených k ochraně ptáků a dalších živočichů, tj. budou-li v souvislosti se záměrem pro využití OZE dotčeny jiné zákazy než je usmrcování nebo vyrušování volně žijících ptáků nebo vyrušování, zraňování či usmrcování zvláště chráněných živočichů, vydání odchylného postupu nebo povolení výjimky ve vztahu k těmto zákazům nezbytné nadále je. Obdobně se postupuje i v případě, že se v dané věci namísto JES vydává společné rozhodnutí.

Příslušný orgán při vydání JES nebo při vydání společného rozhodnutí posoudí navržené podmínky a zmírňující opatření, které jsou součástí záměru pro využití OZE, resp. předloženy jako součást žádosti o JES nebo o společné rozhodnutí. Nejsou-li žadatelem navržené podmínky a zmírňující opatření ve výše uvedeném smyslu dostatečné, pak se zvláštní postup podle § 29 ZOZE neuplatní a postupuje se podle obecné úpravy v § 5b, resp. § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Pokud navržené podmínky a zmírňující opatření dostatečné jsou a nebyly plně promítnuty do dokumentace záměru podle stavebního zákona, stanoví příslušný orgán tyto podmínky a zmírňující opatření jako podmínky pro povolení záměru ve smyslu § 6 odst. 2 písm. c) zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Nachází-li se záměr pro využití OZE zcela nebo zčásti ve zvláště chráněném území, evropsky významné lokalitě nebo ptačí oblasti, stanoví orgán ochrany přírody tyto podmínky a zmírňující opatření společným rozhodnutím.

Kontrolu dodržování stanovených podmínek a zmírňujících opatření zajišťuje ten orgán, který je stanovil (tedy příslušný orgán), a to v souladu s obecnou právní úpravou podle § 292 odst. 1 stavebního zákona, resp. § 14 odst. 1 písm. b) [popř. § 15 písm. b)] zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Nachází-li se záměr pro využití OZE zcela nebo zčásti ve zvláště chráněném území, evropsky významné lokalitě nebo ptačí oblasti, pak kontrolu dodržování stanovených podmínek a zmírňujících opatření vykonává orgán ochrany přírody, který je stanovil ve společném rozhodnutí, a to podle § 85 odst. 1 ve spojení s § 83 odst. 9 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Požadavkem směrnice RED III je, aby záměry využívajících pro výrobu elektřiny energii slunečního záření s celkovým instalovaným výkonem do 100 kW byly povoleny maximálně do 30 dnů ode dne podání úplné žádosti. V opačném případě se mají tyto záměry považovat za povolené. Ustanovení proto zakotvuje vznik práva realizovat záměr po uplynutí zákonem předepsané lhůty, a to ze zákona.

Z hlediska dopadů navrhovaného ustanovení je nutné zdůraznit, že ustanovení dopadá na všechny součásti povolovacího procesu před správními orgány, tedy nejen před stavebním úřadem, ale i před dotčenými orgány. Z hlediska aplikace předmětného ustanovení je tedy nutné rozlišovat dvě situace:

Jde-li o záměry nepodléhající povolení podle stavebního zákona, jedná se o provedení záměru stavby, souboru staveb nebo zařízení využívajících pro výrobu elektřiny energii slunečního záření s celkovým instalovaným výkonem do 100 kW, které spadají do tzv. volného režimu, resp. jedná se o drobné stavby ve smyslu § 171 a přílohy č. 1 odstavce 1 písm. a) bodu 25 a písm. f) stavebního zákona. V případě těchto záměrů ve volném režimu platí, že navrhované ustanovení se vztáhne na všechny případy vydání správních aktů, které jsou podmínkou přípustnosti záměru podle jiných právních předpisů – např. zákon o státní památkové péči, zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a jiné. Nevydají-li proto správní orgány příslušné k vydání těchto aktů akty ve lhůtě stanovené navrhovaným ustanovením, považuje se záměr za přípustný a správní orgán tak ztrácí pravomoc daný akt vydat. Záměr je ze zákona na daném úseku veřejné správy považován za přípustný, resp. povolený.

Jde-li o záměry podléhající povolení podle stavebního zákona, tedy jde o záměry staveb, souboru staveb nebo zařízení využívajících pro výrobu elektřiny energii slunečního záření s celkovým instalovaným výkonem do 100 kW, které se nachází např. ve zvláště chráněném území nebo na území vymezeném Ministerstvem obrany podle nařízení vlády č. 359/2024 Sb., o stanovení vymezených území s dopadem na stavby pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů s celkovým instalovaným výkonem do 50 kW, zahrnuje povolení záměru ze zákona na základě navrhovaného ustanovení celý povolovací proces. Podléhá-li proto záměr povolení podle stavebního zákona, lze jej po uplynutí lhůty realizovat, neboť se má za povolený podle stavebního zákona.

Jelikož je stavební zákon postaven na principu, že obstarání podkladových správních aktů pro povolení podle stavebního zákona, není povinnou součásti projektové přípravy záměru (viz § 184 odst. 3 stavebního zákona), nebylo by možné zcela naplnit požadavky směrnice RED III. Proto navrhované ustanovení v odstavci 2 představuje specialitu vůči § 184 odst. 3 stavebního zákona a stanoví, že aby mohl být záměr považován za povolený v případě, že vyžaduje povolení podle stavebního zákona, je nutné, aby součásti žádosti byla i závazná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů. Podle obecné úpravy stavebního zákona by je totiž v případě absence musel obstarat stavební úřad, což by ale bylo v rozporu s požadavky směrnice RED III na povolení těchto záměrů do 30 dnů ode dne podání úplné žádosti (přičemž ve smyslu stavebního zákona je za úplnou považována i žádost, která neobsahuje závazná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů). Z povahy věci musí jít o kladná závazná stanoviska, resp. závazná stanoviska dotčených orgánů, v jejichž závazné části je záměr považován za přípustný za stanovených podmínek, neboť ustanovení představuje zákonný následek nečinnosti správních orgánů v případě, kdy byly splněny všechny podmínky pro vydání povolení, které jsou vyžadovány pro povolení záměru. Proto pokud by byla přiložena závazná stanoviska označující záměr jako nepřípustný, nebyly by splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o povolení záměru ve smyslu odstavce 4 navrhovaného ustanovení, a tudíž by záměr nemohl být ani za povolený považován.

S ohledem na pevně stanovenou lhůtu pro rozhodnutí a zároveň s ohledem na dopady nerozhodnutí o záměru ve lhůtě, stanoví navrhované ustanovení i další obligatorní součást žádosti o povolení záměru stavby, souboru staveb nebo zařízení využívajících pro výrobu elektřiny energii slunečního záření s celkovým instalovaným výkonem do 100 kW, a to přiložení popisu jeho technického řešení, včetně návrhu připojení k distribuční soustavě nebo pokrytí vlastní spotřeby v odběrném místě, prokazující, že jeho výkon nepřesahuje stávající kapacitu připojení k distribuční soustavě. Tím bude zajištěno, že nad rámec obecné úpravy nebude potřeba, aby dotčené orgány s ohledem na lhůtu pro jejich povolení vyžadovaly další doplnění žádosti. Vedle toho je tím naplněn také požadavek článku 16d odst. 2 směrnice RED III, podle kterého se povolení může považovat za udělené, jen pokud výkon solárního energetického zařízení nepřesahuje stávající kapacitu připojení k distribuční soustavě.

Důsledkem nečinnosti správního orgánu je vznik oprávnění realizovat záměr ze zákona, resp. že záměr se považuje za povolený. S ohledem na možnost realizovat záměr a pro účely např. kontroly příslušných orgánů se stanoví, že správní orgán je povinen po uplynutí lhůty podle odstavce 1 vydat z moci úřední namísto příslušného povolení osvědčení o tom, že se záměr s ohledem na uplynutí lhůty považuje za povolený. Toto osvědčení nenahrazuje povolení stavebního úřadu, ale pouze ve smyslu části IV správního řádu autoritativně osvědčuje právní skutečnost, a to uplynutí lhůty a vznik práva ze zákona. Navrhuje se stanovit i povinné náležitosti osvědčení. Vydané osvědčení je správní orgán povinen zveřejnit na své úřední desce nejméně po dobu 15 dnů a současně ho zaslat nadřízenému správnímu orgánu a dotčeným orgánům za účelem zvážení postupu podle odstavce 4.

Přestože je ustanovení navrženo jako důsledek nečinnosti správních orgánů příslušných k povolení záměru, nemůže být rychlost řízení a nečinnost správních orgánů na újmu zájmů chráněných právními předpisy, což neodporuje ani primárnímu právu EU. Odstavce 4 až 8 navrhovaného ustanovení proto stanoví postup v případě, kdy je z žádosti nebo z povahy záměru zjevné, že by v případě dodržení lhůty nemohl být jinak povolen. Jedná se o obdobu úpravy v § 179 odst. 1 stavebního zákona pro případy pozitivních fiktivních závazných stanovisek.

Podmínkami pro vydání rozhodnutí je nutné v duchu navrhovaného ustanovení myslet zejména hmotněprávní podmínky pro povolení záměru. Jinými slovy, pokud by jinak záměr nebyl přípustný, může nadřízený správní orgán orgánu, který vedl řízení o záměru v prvním stupni, v řízení podle § 142 správního řádu rozhodnout (deklarovat), že záměr se nepovažuje za povolený a že správní orgán prvního stupně má o žádosti znovu rozhodnout. Řízení podle tohoto odstavce lze zahájit na žádost nebo z moci úřední (i z tohoto důvodu je nadřízenému orgánu zasláno osvědčení podle odstavce 3).

Speciální povaha tohoto řízení vyžaduje, aby bylo rozlišeno, zda se jedná o řízení zahajované z moci úřední nebo na žádost. Rozlišení procesních režimů je stanoveno v odstavci 5 a 6 navrhovaného ustanovení.

Ustanovení řeší dvě roviny řízení o přezkumu naplnění podmínek pro vydání povolení po uplynutí lhůty. První rovinou je stanovení lhůty pro podání žádosti o jeho zahájení ze strany účastníka původního řízení. Lhůta činí 30 dní ode dne zveřejnění osvědčení na úřední desce správního orgánu, který jej vydal. Druhá rovina směřuje do procesní roviny, resp. režimu přezkumu naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle odstavce 1. V případě, že bude řízení o určení vzniku práva ze zákona zahájeno na žádost, uplatní se na řízení přiměřeně ustanovení o odvolacím řízení, tedy např. § 89 odst. 2 správního řádu, nicméně s ohledem na charakter a účel řízení musí být vždy řízení vedeno s ohledem na zásadu materiální pravdy ve smyslu § 3 správního řádu.

Řízení o tom, že se záměr nepovažuje za povolený, vedené z moci úřední je pojímáno jako dozorčí prostředek ochrany veřejných zájmů v postupech podle správního řádu. Proto je obdobně jako v případě fiktivních závazných stanovisek omezena lhůtou možnost zahájit toto řízení z moci úřední (srov. § 179a stavebního zákona). Řízení o tom, že záměr se nepovažuje za povolený vedené z moci úřední lze zahájit do 6 měsíců od zveřejnění osvědčení podle odstavce 3.

Je-li řízení zahájeno z moci úřední použije se na něj přiměřeně ustanovení správního řádu o přezkumném řízení (§ 94 až 96 správního řádu). Není proto vyloučeno, aby bylo rozhodnutí vydáno např. jako první úkon v řízení (§ 98 správního řádu), nebo aby bylo řízení zastaveno s ohledem na ochranu dobré víry adresátů rozhodnutí (§ 94 odst. 4 správního řádu). S ohledem na povahu a účel řízení a odkaz na přiměřené použití ustanovení o přezkumném řízení je vyloučeno, aby rozhodnutí podle odstavce 1 bylo zrušeno nebo změněno v řádném přezkumném řízení. S ohledem na to, že odstavec jedna konstruuje vznik práva ze zákona („považuje se za povolený“), je z povahy věci vyloučen i přezkum rozhodnutí, které nebylo ani fiktivně vydáno. Z povahy věci představuje postup podle tohoto odstavce speciální úpravu vůči § 94 až 96 správního řádu.

Postup podle odstavce 5 a 6 lze označit za kvazi opravné či dozorčí prostředky vůči důsledkům vzniku povolení ze zákona uplynutím lhůty. Navrhuje se proto vyloučit opravné prostředky, přezkumné řízení a obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným postupem podle odstavce 4 navrhovaného ustanovení, a to z důvodu procesní ekonomie a ochrany práv dotčených osob. Pokud by totiž tyto opravné a dozorčí prostředky byly vůči rozhodnutí vydanému v řízení podle odstavce 4 dovoleny, jednalo by se už o řízení v dané věci ve třetí instanci což je v případě těchto záměrů v rozporu s požadavky směrnice RED III. Není, ale samozřejmě vyloučen soudní přezkum rozhodnutí vydaného v řízení podle odstavce 4.

Vydáním rozhodnutí o tom, že se záměr nepovažuje za povolený pozbývá osvědčení podle odstavce 3 právních účinků, jinými slovy, záměr se nepovažuje za povolený zpětně, tedy k okamžiku uplynutí lhůty podle odstavce 1.

Část podmínek, které jsou za normálních okolností součástí JES nebo jiných závazných stanovisek a které se následně promítnou do rozhodnutí o povolení stavby, bude v případě postupu podle ZOZE stanovena již v územním opatření. Dodržení těchto podmínek kontroluje primárně stavební úřad již při povolení záměru, nicméně nelze vyloučit možnost jejich porušení po povolení nebo po realizaci stavby. Je proto nezbytné doplnit také s tím související přestupek spočívající v porušení těchto podmínek.

Navrhovaná výše pokut v případě přestupků podle odstavce 1 je odvozena od výše pokut stanovených v § 17 zákona o jednotném environmentálním stanovisku. Za přestupek lze fyzické osobě uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč, podnikající fyzické osobě nebo právnické osobě až do výše 10 000 000 Kč. V zákoně o jednotném environmentálním stanovisku byly tyto horní sazby určeny na základě komparace horních sazeb za přestupky v jednotlivých složkových zákonech v oblasti ochrany životního prostředí, namísto jejichž správní úkonů se vydává JES – právě jimi chráněné zájmy tedy mohou být dotčeny. Podmínky a zmírňující opatření uvedené v územním opatření budou přebírat mj. i podmínky, které by podle obecné právní úpravy byly uvedeny v JES. Stejně jako v zákoně o jednotném environmentálním stanovisku zde tedy zákonodárce přistoupil k diferenciaci sazeb pokut s výše uvedenými horní sazbami pro fyzické osoby na straně jedné a pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby na straně druhé.

Důvodem tohoto rozlišení v zákoně o jednotném environmentálním stanovisku je skutečnost, že případné protiprávní jednání v důsledku činnosti podnikajících fyzických osob a právnických osob má vyšší typovou závažnost, a vzniká v jejím důsledku řádově vyšší újma, než je tomu u běžných občanů. Správní orgán příslušný k vedení přestupkového řízení zohlední konkrétní aspekty protiprávní činnosti a jejího následku při stanovování výše sazby pokuty. Uvedené ustanovení proto odpovídá ústavnímu principu rovnosti i pravidlům uvedeným v Zásadách tvorby právní úpravy přestupků.

Příslušný orgán podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku projednává přestupky spočívající v nesplnění některé z podmínek stanovených na základě JES rozhodnutím v následném řízení. Obdobně bude příslušný orgán postupovat i v případě podmínek, které byly na základě jeho stanoviska vydaného podle § 13 ZOZE promítnuty přímo do územního opatření. To samé se uplatní i ve vztahu k dalším dotčeným orgánům, které uplatnily stanovisko k návrhu územního opatření a jejichž podmínky byly do územního opatření promítnuty. Není-li takového orgánu, projedná přestupek stavební úřad.

Pro vyloučení případných pochybností se výslovně stanoví, že zvláštní postup vydávání některých závazných stanovisek upravený v hlavě III ZOZE se uplatní pouze v případě, že je záměr pro využití OZE povolován v akcelerační oblasti, která je vymezena pro odpovídající druh výrobny elektřiny z OZE (tj. nejedná se např. o záměr FVE v oblasti vymezené pro VTE) a pro kterou bylo vydáno územní opatření, které je již účinné. V opačném případě by pro daný záměr nebyly v územním opatření stanoveny relevantní podmínky a zmírňující opatření, zvláštní režim podle hlavy III by tedy nebylo možné uplatnit.

V praxi mohou nastat situace, kdy bude záměr pro využití OZE umístěn do akcelerační oblasti, zčásti však bude přesahovat mimo tuto oblast. V takovém případě je třeba rozlišovat, jaká část záměru se nachází uvnitř a jaká vně akcelerační oblasti. Nachází-li se uvnitř hlavní stavba souboru staveb ve smyslu § 5 odst. 4 stavebního zákona, a vně pouze vedlejší stavba souboru staveb, uplatní se na záměr plně postupy upravené v hlavě III. Praktickým příkladem může být situace, kdy uvnitř akcelerační oblasti se nachází výrobna energie, ale část příjezdové komunikace, kterou je nutno vybudovat pro zabezpečení výstavby a údržby výrobny elektrické energie, přesahuje ven z akcelerační oblasti.

Nachází-li se však i vně akcelerační oblasti hlavní stavba nebo její část (typicky výrobna energie nebo její část), pak se postupy upravené v hlavě III nepoužijí a záměr podléhá povolovacímu procesu stanovenému pro záměry umístěné mimo akcelerační oblasti. Správní orgány však i v tomto případě při vydávání vyjádření, závazných stanovisek nebo rozhodnutí pro tento záměr zohlední podmínky a zmírňující opatření stanovené v územním opatření, čímž se předejde nedůvodným rozdílům při stanovování podmínek a zmírňujících opatření pro záměry nacházející se plně uvnitř akcelerační oblasti a záměry nacházející se zčásti mimo akcelerační oblast. Související změnou § 14 odst. 1 zákona o jednotném environmentálním stanovisku je kompetence pro vydání jednotného environmentálního stanoviska pro záměr nacházející se zčásti mimo akcelerační oblast svěřena správnímu orgánu příslušnému k vydání jednotného environmentálního stanoviska pro záměr nacházející se zcela v akcelerační oblasti.

Část podmínek, které jsou za normálních okolností součástí JES nebo jiných závazných stanovisek a které se následně promítnou do rozhodnutí o povolení stavby, bude v případě postupu podle ZOZE stanovena již v územním opatření. Je proto nezbytné stanovit ve vztahu k těmto podmínkám kontrolní pravomoc dotčených orgánů, a to vždy ve vztahu k těm podmínkám, které jsou stanoveny na základě stanovisek, které uplatnily k návrhu územního opatření. S tím úzce souvisí také kompetence těchto dotčených orgánů k uložení nápravných opatření v případě, že je zjištěno porušování podmínek.

ZOZE představuje lex specialis vůči několika právním předpisům. To znamená, že nestanoví-li ZOZE jinak, uplatní se tyto předpisy subsidiárně. Jinými slovy obecná úprava procesů souvisejících s akceleračními oblastmi a jejich vymezováním je obsažena zejména ve stavebním zákoně (zejména ve vztahu k hlavě II ZOZE), zákoně o posuzování vlivů na životní prostředí (zejména ve vztahu k hlavě II ZOZE, pokud jde o SEA, a hlavě III ZOZE, pokud jde o EIA) a zákoně o jednotném environmentálním stanovisku (zejména ve vztahu k hlavě III ZOZE), ZOZE stanoví pouze odchylky od těchto obecných předpisů.

S ohledem na postavení vlády je nevhodné, aby vrchnostenský akt vlády byl dále přezkoumáván v přezkumném řízení. Navíc s ohledem na obecnou úpravu ve správním řádu by příslušným orgánem k přezkumu územního opatření vydaného vládou musela být opět vláda. Proto se navrhuje (obdobně jako ve stavebním zákoně) vyloučit přezkumné řízení opatření obecné povahy vydaného vládou, což samozřejmě nevylučuje jeho soudní přezkum.

S ohledem na krátké lhůty pro transpozici směrnice RED III a s ohledem na to, že již dosavadní právní úprava ve stavebním zákoně je dostatečná pro realizaci požadavků článku 15b směrnice RED III, bylo změnou č. 9 Politiky územního rozvoje ČR, závaznou od 1. března 2025, před účinností tohoto zákona způsobem vyhovujícím požadavkům směrnice RED III provedeno vymezení dvou nezbytných oblastí – jedné oblasti nezbytné pro příspěvek ČR k celkovému cíli EU v oblasti OZE do roku 2030 z hlediska rozvoje výroby energie z energie slunečního záření, a jedné oblasti nezbytné pro příspěvek ČR k celkovému cíli EU v oblasti OZE do roku 2030 z hlediska rozvoje výroby energie z větrné energie. Z hlediska stavebního zákona se jedná o tzv. specifické oblasti, čili o oblasti se specifickými hodnotami a specifickými problémy celostátního významu ve smyslu § 71 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, přičemž v tomto konkrétním případě jde o oblasti se specifickými hodnotami – jejich specifickou hodnotou je jejich potenciál a vhodnost z technického hlediska (např. síla větru, intenzita slunečního záření, aj.) pro umisťování OZE. Pro vyloučení pochybností staví ustanovení odstavce 1 najisto, že již vymezené nezbytné oblasti v politice územního rozvoje se považují za nezbytné oblasti podle tohoto zákona.

Za účelem co nejrychlejšího náběhu vymezení akceleračních oblastí se umožňuje krajům a obcím vydat územní opatření k plochám nebo koridorům určeným pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů vymezeným ke dni účinnosti ZOZE v   územním plánu, zásadách územního rozvoje nebo územního rozvojového plánu (odstavec 2), nebo jejichž pořizování bylo ke dni účinnosti ZOZE zahájeno (odstavec 3), tj. bylo schváleno zadání územně plánovací dokumentace, která má takové plochy nebo koridory vymezit.

Dnem vydání územního opatření se dotyčná plocha nebo koridor považuje zároveň za akcelerační oblast (tj. například plocha původně vymezená v územním plánu jako plocha s rozdílným způsobem využitím určená pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů se bude nově považovat zároveň za akcelerační oblast). V okamžiku vydání územního opatření musí předmětná plocha či koridor splňovat požadavky stanovené v § 4 odst. 1 a 2 ZOZE, tj. musí se nacházet v nezbytné oblasti odpovídajícího druhu a nesmí se nacházet v územích vyjmenovaných v § 4 odst. 1 a v nařízení vlády. Současně u ní musí být dán předpoklad, že záměry pro využití OZE, pro bude akcelerační oblast vymezena, nebudou mít s ohledem na limity využití území významný dopad na životní prostředí (za předpokladu uplatňování podmínek a zmírňujících opatření, které budou stanoveny územním opatřením).

V případě vymezení akcelerační oblasti postupem podle přechodných ustanovení je nezbytné vždy provést SEA. Tato povinnost je transpozicí požadavku článku 15c odst. 2 směrnice RED III.

Ustanovení specifikuje postup v případech podle odstavce 2 a 3. Při pořízení územního opatření podle odst. 2 a 3 se postupuje podle § 16 a § 19 ZOZE. Stavební zákon v § 89 odst. 3 písm. a) stanovuje požadavky na obsah stanoviska příslušného úřadu k územnímu rozvojovému plánu a zásadám územního rozvoje, přičemž jeho obligatorní součástí jsou podrobnější požadavky podle jiného právního předpisu, jímž se myslí § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Přechodné ustanovení zakotvuje povinnost stanovit podrobnější požadavky k návrhu zadání podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí i v případě změny územního rozvojového plánu, změny zásad územního rozvoje a územního plánu a jeho změny.

Přechodná ustanovení se vztahují na situace, kdy byl záměr již před vydáním územního opatření předmětem některého z postupů příslušného úřadu podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Pokud bylo pro daný záměr vydáno závazné stanovisko podle § 9a zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, nebo byl zahájen proces posouzení vlivů, tedy došlo k předložení dokumentace a pro záměr má být vydáno závazné stanovisko podle § 9a zákona, nebo pokud došel příslušný úřad ve zjišťovacím řízení k závěru, že záměr podléhá posouzení vlivů na životní prostředí, postupuje příslušný úřad podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Výjimka z posouzení vlivů záměru na životní prostředí podle § 28 ZOZE, ani další související odchylky od standardního procesu EIA, se tedy na předmětný záměr nevztahují.

Naopak, nebylo-li před vydáním územního opatření ukončeno zjišťovací řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, vztahuje se na záměr postup posouzení podmínek pro výjimku z posouzení vlivů záměru na životní prostředí, zjišťovací řízení tedy nebude dokončeno podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Je-li správním orgánem příslušným k posouzení podmínek pro výjimku z EIA tentýž správní orgán, jakým je příslušný úřad ve smyslu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, dokončí zjišťovací řízení postupem podle § 28, jehož výsledkem je rozhodnutí podle § 28 odst. 5 o tom, že záměr podléhá posouzení vlivů na životní prostředí, shledá-li příslušný úřad, že jsou dány okolnosti podle odst. 1, tedy že záměr je předmětem mezistátního posuzování vlivů na životní prostředí, anebo je-li u něj vysoce pravděpodobné, že povede k významným nepříznivým vlivům na životní prostředí nebo veřejné zdraví, které nebyly zjištěni při pořizování územního opatření a které nelze vyloučit dodatečnými podmínkami a zmírňujícími opatřeními. V opačném případě platí, že záměr nepodléhá posouzení vlivů na životní prostředí. Nejedná-li se o tentýž správní orgán, postoupí příslušný úřad podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí oznámení záměru správnímu orgánu příslušnému k posouzení podmínek pro výjimku z EIA postupem podle § 28 odst. 2 ZOZE.

Byl-li před vydáním územního opatření vydán negativní závěr zjišťovacího řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, považuje se toto rozhodnutí za výsledek posouzení podmínek pro výjimku z posouzení vlivů na životní prostředí ve smyslu § 28 zákona. Postup podle § 28 a § 29 se v takovém případě neuplatní.

Článek 15c odst. 1 směrnice RED III stanoví, že akcelerační oblasti mají být vymezeny do 21. února 2026. Tento relativně krátký termín se nevztahuje na všechny akcelerační oblasti (vymezovat je bude možné i po tomto datu), nicméně je potřebné k tomuto datu vymezit alespoň takovou výměru akceleračních oblastí, kterou bude možné považovat za významnou z hlediska plnění cílů ČR v oblasti využívání energie z OZE. Při vymezování akceleračních oblastí je v souladu se směrnicí RED III nezbytné stanovit podmínky a zmírňující opatření, které zajistí ochranu přírodních stanovišť, druhů živočichů a ptáků. Za tímto účelem je nutné získat adekvátní podklady, tj. zejména provést posouzení území, kde má být oblast vymezena, z hlediska výskytu volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a přírodních stanovišť. Tuto činnost by měla vykonávat osoba s autorizací podle § 45j zákona o ochraně přírody a krajiny. Osoba s touto autorizací by se následně měla podílet také na formulaci podmínek a zmírňujících opatření v návrhu územního opatření.

Jelikož se jedná o činnost z povahy věci náročnou, kterou však bude nutné vykonat v rozsahu významném a v relativně krátkém čase, navrhuje se po přechodnou dobu rozšířit počet osob, které tuto činnost mohou vykonat. Vedle osob s příslušnou autorizací by se mělo jednat také o další osoby, které doloží adekvátní vzdělání a praxi v oboru. Pokud jde o vzdělání, vyžadováno je vysokoškolské vzdělání získané v magisterském nebo doktorském studijním programu se zaměřením na ekologii a ochranu životního prostředí, botaniku, fytocenologii, zoologii nebo biogeografii – toto vzdělání lze doložit vysokoškolským diplomem. Pokud jde o praxi, vyžadována je alespoň pětiletá praxe v oblasti hodnocení vlivů na životní prostředí zahrnující průzkumy území se zaměřením na výskyt druhů živočichů, rostlin a přírodních stanovišť – tuto praxi lze doložit potvrzením od zpracovatele posouzení, pro jehož potřeby byla osoba zasmluvněna a přehledem záměrů, na kterých dotčená osoba spolupracovala, včetně odkazů na kódy záměrů v informačním systému EIA.

Zpracování výše uvedených podkladů (posouzení a návrhu podmínek a zmírňujících opatření) osobou bez autorizace je možné pouze po přechodnou dobu, a to tak, aby bylo posouzení akcelerační oblasti podle § 11 odst. 3 nebo 4 ukončeno nejpozději 31. prosince 2026, popř. aby byl návrh územního opatření dokončen nejpozději 31. prosince 2026. Pokud dojde k posouzení akcelerační oblasti do tohoto data, ale návrh územního opatření bude zpracován, resp. upravován a dokončován až po 31. prosinci 2026, bude se muset do zpracování návrhu územního opatření zapojit již osoba s autorizací. ZOZE nevyžaduje, aby se na návrhu podmínek a zmírňujících opatření podílela stejná osoba, jako osoba zpracovávající posouzení oblasti.

Vzhledem k tomu, že flexibilita může být poskytována pro různé účely, nejen pro zajištění služeb výkonové rovnováhy, a s ohledem na skutečnost, že podmínky pro instalaci měřicích zařízení v různých případech (např. s ohledem na napěťovou hladinu, ke které je předávací místo, ve kterém je zařízení poskytující flexibilitu připojeno) mohou být v praxi různé, navrhuje se ponechat definici požadavků na podružná měřicí zařízení a podmínek jejich instalace na prováděcí právní předpis. Tím bude zajištěna nezbytná kvalita podružných měřicích zařízení, a současně také prostor pro nezbytnou individualizaci a flexibilitu pro případy, že praxe ukáže potřebu změny.

Tato změna § 1 odst. 4 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí umožňuje, aby zvláštní právní předpis stanovil výjimku z principu obecné fakultativnosti integrace procesu EIA s procesem vedoucím k vydání JES, tj. aby tuto integraci mohl v určitých případech učinit obligatorní. Tak činí ZOZE v § 29 odst. 3, kde uvádí, že je-li vyžadováno posouzení vlivů na životní prostředí v případě záměru pro využití OZE umisťovaného v akcelerační oblasti, proběhne tento proces EIA ve formě integrace s procesem vedoucím k vydání JES – tomuto sloučení v zásadě nic nebrání, jelikož v danou chvíli již existuje, resp. je u příslušného orgánu podána žádost o JES, včetně projektové dokumentace pro následné povolení záměru, k níž je třeba pro provedení tohoto integrovaného procesu doplnit již jen dokumentaci EIA.

Změna vychází z potřeby odstranění určitých objektivně problematických bodů integrovaného procesu EIA s JES, jeho zjednodušení a zpřehlednění, stejně jako odbourání nadbytečné administrativní zátěže na straně oznamovatelů záměrů. Spočívá v integraci žádosti o JES a dokumentace EIA, jež byly dosud v zásadě samostatnými podáními a s jejichž současným podáním zákon spojoval rozhodnutí oznamovatele, resp. žadatele o provedení integrovaného procesu EIA s JES. Nově se v případě, že si oznamovatel zvolí tento integrovaný procesní režim, příslušnému úřadu předkládá podle § 8 odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí jediné podání, a to dokumentace EIA, avšak navíc přímo obsahující náležitosti žádosti o vydání JES, jež mohou být zakomponovány do příslušných kapitol dokumentace EIA dle přílohy č. 4 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí týkajících se zejm. vlivů na jednotlivé složky životního prostředí, popř. mohou být uvedeny v separátní části této dokumentace (jakožto její příloha – to bude platit zejm. v případě projektové dokumentace pro následné povolení záměru).

Tato změna taktéž souvisí s integrací žádosti o JES a dokumentace EIA v případě, že si oznamovatel zvolí tento integrovaný procesní režim, přičemž z § 8 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí odstraňuje zmínku o samostatně podávané žádosti o JES.

Změna dává do souladu institut dosud obligatorního vyjádření dotčeného orgánu k (nově) integrované žádosti o JES s dokumentací EIA dle § 8 odst. 3 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí s institutem fakultativního vyjádření správního orgánu příslušného podle jiného právního předpisu k žádosti o JES podle § 4 zákona o JES. V obou případech jsou tato vyjádření nyní fakultativní, resp. jsou vydávána pouze na základě explicitní žádosti příslušného úřadu ve smyslu § 4 zákona o JES. Bude-li příslušný úřad mít zájem o obdržení těchto vyjádření dotčených orgánů k integrované žádosti o JES s dokumentací EIA, vyjádří tento požadavek výslovně s odkazem na § 4 zákona o JES při rozesílání dokumentace EIA dle § 8 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Změna v rámci zpřehlednění integrovaného procesu EIA s JES umožňuje, aby se zpracovatel posudku mohl dle § 9 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí ve vztahu k integrované žádosti o JES s dokumentací EIA zabývat nejen otázkami souvisejícími s posuzováním vlivů daného záměru na životní prostředí ve smyslu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, ale i otázkami souvisejícími s vydáváním do JES integrovaných složkových správních úkonů. Jelikož se informace obsažené v žádosti o JES i dokumentaci EIA z věcného hlediska překrývají a v zásadě se liší pouze mírou detailu, je nalezení hranice mezi těmito dvěma skupinami otázek v praxi velmi obtížné – návrh na toto bezprostředně reaguje.

Změny souvisí s integrací žádosti o JES a dokumentace EIA v případě, že si oznamovatel zvolí tento integrovaný procesní režim, přičemž z § 9a odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí odstraňují zmínku o samostatně podávané žádosti o JES.

Změna legislativně technické povahy, která ve snaze vyloučit možné mylné výklady zákona reaguje na předchozí odstranění slova závazné před slovem stanovisko. Na významu ustanovení se nic nemění, stanovisko podle § 9a odst. 7 je vždy závazným stanoviskem ve smyslu správního řádu.

Jedná se o opravu chybného odkazu. Dokumenty, jichž se úprava v ustanovení § 9a odst. 7 týká, nejsou uvedeny ve větě první téhož ustanovení, nýbrž v předchozím odstavci.

Změna v rámci zpřehlednění integrovaného procesu EIA s JES vyjasňuje vztah mezi institutem verifikace změn záměru podle § 9a odst. 7 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a institutem změny JES podle § 8 zákona o JES. Pokud jsou v rámci verifikace identifikovány změny záměru, které lze zároveň vyhodnotit jako změnu okolností ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o JES, výstupem procesu verifikace je závazné stanovisko ověřující změny záměru dle § 9a odst. 7 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a zároveň zajišťující změnu integrovaného závazného stanoviska EIA s JES dle § 8 zákona o JES. Platí však, že pokud tímto způsobem dochází k jeho změně, není možné aplikovat § 8 odst. 3 zákona o JES a stanovit, resp. změnit dobu jeho platnosti, jež obecně vyplývá z § 9a odst. 4 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Změny navazují na úpravu obsaženou v ZOZE, podle které se postupy upravené v § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí musí uplatnit také v případě územního opatření podle ZOZE. Současně jsou aktualizovány odpovídající poznámky pod čarou, které dosud odkazovaly na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů.

Změna souvisí s integrací žádosti o JES a dokumentace EIA v případě, že si oznamovatel zvolí tento integrovaný procesní režim, přičemž z § 16 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí odstraňuje zmínku o samostatně podávané žádosti o JES, tj. o jejím zveřejňování na internetu v Informačním systému EIA.

Obdobně jako v případě změny v případě zpracování posudku podle § 9 odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí tato změna v rámci zpřehlednění integrovaného procesu EIA s JES umožňuje, aby v rámci veřejného projednání dle § 17 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí mohly ve vztahu k integrované žádosti o JES s dokumentací EIA diskutovány nejen otázky související s posuzováním vlivů daného záměru na životní prostředí, ale i otázky souvisejícími s vydáváním do JES integrovaných složkových správních úkonů. Jelikož se informace obsažené v žádosti o JES i dokumentaci EIA z věcného hlediska překrývají a v zásadě se liší pouze mírou detailu, je nalezení hranice mezi těmito dvěma skupinami otázek v praxi velmi obtížné – návrh na toto bezprostředně reaguje.

Návrh transponuje požadavek vyplývající z čl. 16c odst. 3 směrnice RED III. Směrnice RED III zde požaduje, aby modernizace záměrů FVE, pokud jsou v souladu s dříve stanovenými environmentálními podmínkami a nevyžadují využití dodatečného prostoru, nepodléhaly procesu prověření podle § 28 ZOZE ani procesu EIA podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (tj. jak zjišťovacímu řízení dle § 7, tak posouzení podle § 8 až 9a).

Návrh zde proto stanovuje, že pokud modernizace záměru FVE nespočívá ve změně rozsahu záměru ve smyslu záboru plochy jím vyžadované a zároveň odpovídá podmínkám stanoveným za účelem prevence, vyloučení, snížení nebo kompenzace negativních vlivů původního záměru (tj. záměru, jež má být modernizován), nepovažuje se za záměr ani změnu záměru podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a nepodléhá proto posuzování.

Těmito podmínkami jsou myšlena jak opatření zahrnutá oznamovatelem do oznámení záměru podle § 6 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, k němuž byl následně vydán tzv. negativní závěr zjišťovacího řízení podle § 7 odst. 6 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, tak podmínky stanovené v závazném stanovisku k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 9a odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. závazné stanovisko EIA) a následně převzaté do správního rozhodnutí vydaného v navazujícím řízení, resp. podmínky stanovené v JES, potažmo v jednotlivých správních úkonech dříve vydaných podle příslušné složkové legislativy, namísto nichž je s účinností od 1. 1. 2024 vydáváno JES, převzaté do správního rozhodnutí vydaného v následném řízení.

Návrh transponuje požadavek vyplývající z čl. 16d odst. 1 směrnice RED III, a to do bodu 5 v příloze č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí upravující parametry a limitní hodnotu záměru „průmyslových zařízení k výrobě elektrické energie, páry nebo teplé vody o výkonu od stanoveného limitu“, pod který potenciálně spadají i záměry FVE.

V souladu s požadavkem směrnice RED III na neposuzování vlivů záměrů FVE instalovaných do stávajících nebo budoucích umělých staveb , jejichž hlavním cílem není výroba solární energie nebo skladování energie, tento návrh explicitně vyjímá z dikce předmětného bodu přílohy č. 1 zákonu FVE, které jsou instalovány do stávajících nebo budoucích staveb. Takové záměry FVE vůbec nenaplní dikci tohoto bodu přílohy č. 1, a nemohou tak podléhat ani zjišťovacímu řízení podle § 7 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Výjimku představují FVE instalované na umělé vodní útvary (ve smyslu zákona o vodách). Také nesmí jít stavby, jejichž účelem (ve smyslu stavebního zákona) je výroba solární energie nebo její ukládání a o stavby, které jsou kulturní památkou nebo se nacházejí v památkové rezervaci či památkové zóně (podle zákona o státní památkové péči) – v tomto ohledu jde o transpozici výjimky obsažené ve druhém pododstavci příslušného ustanovení směrnice RED III.

V této části se navrhuje doplnit do zákona o podporovaných zdrojích energie novou úpravu poplatku za výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny vyžívající energii větru (VTE), výnos z nějž bude náležet obcím, na jejichž území budou VTE umisťovány, a to nejen v akceleračních oblastech, ale i mimo ně. Úprava má přispívat k plnění národních cílů v oblasti rozvoje OZE a do jisté míry i představovat motivační prvek pro obce.

Pro vyloučení pochybností je nutno zmínit, že stanovením zákonné poplatkové povinnosti není obec dotčena na svém právu s investorem sjednat i jiná ujednání (například plánovací smlouvu v souladu s § 130 a násl. stavebního zákona), která by investora zavazovala k plnění vůči obci v návaznosti na součinnost poskytnutou v povolovacím řízení, ani nepředstavuje překážku pro plnění takto sjednané smlouvy. Je třeba odlišovat veřejnoprávní poplatkovou povinnost od plnění vzešlých ze soukromoprávních jednání, nebo plánovacích smluv (v souladu se zásadou smluvní volnosti).

V § 22a je stanoveno, že poplatníkem poplatku za výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny využívající energii větru je provozovatel takové výrobny elektřiny, tedy výrobce elektřiny. Protože výrobcem elektřiny nemusí nutně být její vlastník nebo osoba, která podávala žádost o povolení záměru pro výstavbu výrobny elektřiny, byl právě výrobce zvolen jako poplatník poplatku, neboť právě on je tou osobou, která má majetkový prospěch z provozu této výrobny elektřiny a je zodpovědný za její provoz. Zároveň by provozovatel výrobny elektřiny měl být osobou jednoznačně identifikovatelnou.

V odstavci 2 se stanovuje moment vzniku poplatkové povinnosti. I s ohledem na předmět poplatku (tedy výrobu elektřiny ve větrné elektrárně) se stanovuje, že poplatková povinnost vzniká ke dni, kdy vzniká oprávnění větrnou elektrárnu užívat podle stavebního práva (tedy udělením kolaudačního rozhodnutí nebo povolení k předčasnému užívání podle stavebního zákona, případně povolení zkušebního provozu). Tento den bude v naprosté většině případu i dnem, kdy větrná elektrárna začne soustavněji vyrábět elektřinu, která je předmětem poplatku.

Odstavec 3 tohoto ustanovení pak upravuje situace, kdy by za místem připojení výrobny elektřiny k přenosové nebo distribuční soustavě figurovalo více výrobců elektřiny. Jedná se zde tedy například o situace, kdy je k přenosové nebo distribuční soustavě připojena celá „větrná farma“ (soubor více výroben elektřiny nebo výrobních zdrojů využívajících energii větru) v jednom připojovacím místě, avšak jednotlivé dílčí výrobny elektřiny jsou provozovány více jak jednou osobou. V těchto případech je poplatníkem poplatku za výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny využívající energii větru ten výrobce elektřiny, který sjednal s provozovatelem přenosové nebo distribuční soustavy smlouvu o připojení ve smyslu energetického zákona ve spojení s vyhláškou č. 16/2016 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě. Případné následné vyrovnání mezi provozovateli jednotlivých výroben je poté ponecháváno na vzájemné dohodě těchto výrobců.

Navrhované ustanovení vymezuje předmět poplatku za výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny využívající energii větru jako elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny využívající energii větru, která byla záměrem, pro který stavební zákon vyžaduje povolení záměru a toto povolení nabylo účinnosti po nabytí účinnosti tohoto zákona.

V odstavci 2 se pro účely zjednodušení správy a úhrady poplatků stanovuje, že se pro účely poplatku za výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny využívající energii větru za jednu výrobnu považuje i více zdrojů elektřiny provozovaných za jedním místem připojení k přenosové nebo distribuční soustavě.

Základ poplatku je v navrhovaném ustanovení vymezen jako celkové množství elektřiny vyrobené ve výrobně elektřiny využívající energii větru, v MWh, za kalendářní rok. Do základu poplatku není započítávána (resp. od celkové výše vyrobené elektřiny je odečtena) technologická vlastní spotřeba výrobce elektřiny, která je využívána pro účely provozu výrobny elektřiny a souvisejících zařízení – například zabezpečovací a řídicí systémy apod.

V tomto ustanovení je stanovena sazba poplatku za výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny využívající energii větru jako 50 Kč za každou MWh elektřiny vyrobenou v této výrobně elektřiny. Tato výše sazby byla zvolena proto, že při předpokládaném ročním využití výkonu větrné elektrárny (2 000-2 250 hod.) na MW by výše poplatku činila 100 000 – 110 000 Kč na MW instalovaného výkonu. V případě aktuálně běžného výkonu jedné VTE například 4,5 MW by při předpokládaném využití 2 250 hod by roční výnos z poplatku pro obec činil 506.000 Kč. Jedná se o částku, která odpovídá aktuální praxi na trhu, kde developeři (investoři do výstavby větrných elektráren) platby v obdobné nebo vyšší výši nabízejí či dojednávají s obcemi dotčenými zamýšleným umístěním větrných elektráren (vedle případných jiných plnění). Poplatek ve stanovené výši by tak měl představovat minimální standard příjmu obce, na jejímž katastrálním území má být záměr výstavby větrné elektrárny umístěn.

Z důvodu zachování právní jistoty a možnosti činit dlouhodobá investiční rozhodnutí se navrhuje stanovit, že sazba poplatku a stejně tak koeficient poplatku v té výši, v jaké budou stanoveny v době vzniku poplatkové povinnosti, zůstanou zachovány jako nejvyšší po dobu reálného provozování (životnosti) výrobny elektřiny. Pokud by obec stanovila nižší výši koeficientu poplatkové povinnosti, návrh stanoví, že taková výše koeficientu zůstane zachována po zbývající dobu provozování výrobny elektřiny. Poplatek je vztažen na jednotku vyrobené energie z několika důvodů. Jedním z důvodů je snaha více propojit zájmy obce a místních se zájmy provozovatele na efektivním chodu a maximální výrobě a zároveň zajistit základní stabilitu pro provozovatele v případě nenadálých událostí, nezřídka jsou místní zapojeni do přímé spolupráce k zajišťování větrné elektrárny v chodu (zajišťování přístupu, hlášení poruch v případech výpadků dálkového dohledu atd.). Dalším důvodem je automatická motivace pro využívání potenciálu vhodnějších/větrnějších lokalit.

V odstavci 2 se způsob výpočtu poplatku stanoven jako součin sazby poplatku, jeho základu a koeficientu poplatku. V tomto směru se v odstavci 3 navrhuje právní úprava, která umožní obci v případě, že tak rozhodne, uplatňovat nižší výši poplatku z výroby elektřiny z větrných elektráren umisťovaných na jejím území. Snížení výše poplatku se navrhuje realizovat stanovením oprávnění obce obecně závaznou vyhláškou snížit výši koeficientu pro výpočet poplatku. Zákonná hodnota koeficientu poplatku je 1, obec však bude mít možnost snížit v samostatné působnosti koeficient poplatku až na úroveň 0. Navrhovaná právní úprava má poskytnout obci možnost dojednávat s investory do výstavby větrných elektráren jiné formy plnění poskytovaného ve prospěch obce, popřípadě jinou výši či časové období, kdy by se sjednané plnění ve prospěch obce mělo realizovat (podle obsahu dohody obce se nemusí jednat vždy o peněžitá plnění, jejichž výše je vztažená k množství vyrobené elektřiny popř. velikosti instalovaného výkonu, ale i například věcná plnění, jako mohou být investice např. do občanské vybavenosti). Aby této možnosti nebyla obec reálně zbavena, protože v kombinaci se zákonnou výší poplatku by sjednávání takových dohod by mohlo realizaci dojednaných plnění snížit, bude moci obec podle navrhované právní úpravy koeficient poplatku, a tím i výši poplatku, snížit až na zákonné minimum, a tím v případě potřeby upřednostnit individuální potřeby či individuální dohody dojednávané obcí s investory.

V odstavci 5 je poté stanovován postup pro stanovení výše poplatku z výroby elektřiny v případě, že jsou jednotlivé výrobní zdroje, které jsou provozovány v rámci jedné výrobny elektřiny, umístěny na katastrálních územích obcí, které mají stanovené různé koeficienty poplatku. V tomto případě se výrobna „rozdělí“ na jednotlivé výrobní zdroje a množství elektřiny vyrobené v těchto výrobních zdrojích se vynásobí koeficientem poplatku podle toho, na území jaké obce je konkrétní výrobní zdroj umístěn (poté je výsledná částka vynásobena sazbou poplatku). Tento postup je použit i v případě, že upravený koeficient poplatku je stanoven jen některými z obcí, na jejichž katastrálních územích je výrobna elektřiny umístěna.

Poplatkové období se stanovuje jako kalendářní rok. Toto poplatkové období bylo posouzeno jako nejúčelnější pro tento druh poplatku, a to jak pro poplatníka, tak pro jeho správu.

Správu poplatku za výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny využívající energii větru vykonává obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jejímž správním obvodě je tato výrobna elektřiny z největší části instalovaného výkonu umístěna. Pokud je takových obecních úřadů více, je správcem poplatku obecní úřad obce s rozšířenou působností, jehož správní obvod je největší.

Správu poplatku vykonává obec s rozšířenou působností jménem státu v rámci přenesené působnosti. Funkční příslušnost jednotlivých orgánů státní správy je poté upravena v odstavci 3.

V odstavci 4 je zakotvena možnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností si pro správu poplatku vyžádat provedení úkonů nebo dílčích řízení nebo jiných postupů orgán Finanční správy České republiky. Tato možnost se zakotvuje za účelem facilitace správy poplatků ze strany obecního úřadu obce s rozšířenou působností tak, aby při správě poplatku nedocházelo ke komplikaci procesu.

Odstavec 5 stanovuje subsidiární aplikovatelnost daňového řádu pro ty části procesu správy poplatku, které nejsou upraveny přímo v textu tohoto zákona.

Navrhované ustanovení stanovuje rozpočtové určení výnosu z poplatku za výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny využívající energii větru.

Výnos z poplatku bude je z 98 % příjmem obce, na jejímž území je výrobna elektřiny umístěna. Z 2 % je poté výnos z poplatku příjmem správce poplatku, pro pokrytí nákladů na jeho správu.

V odstavci 2 je stanoveno pravidlo pro rozdělení výnosu z poplatku pro případy, kdy se výrobna elektřiny nachází na katastrálním území více než jedné obce. V tomto případě se výnos z poplatku mezi dotčené obce rozdělí poměrně podle instalovaného výkonu jednotlivých výroben. V pochybnostech se použije tzv. „štítkový“ instalovaný výkon výroben uvedený na jednotlivých výrobních zdrojích.

V odstavci 3 je stanoven termín pro převedení výnosu z poplatku na účet příjemce poplatku správcem poplatku.

V navrhovaném ustanovení se stanovuje lhůta pro podání poplatkového přiznání a způsob stanovení náležitostí jeho formulářového podání.

V případě, že obec, na jejímž katastrálním území je výrobna elektřiny, sníží postupem podle § 22d odst. 3 koeficient poplatku na výši 0 (a tedy i sníží celkovou výši poplatku na 0), povinnost úhrady poplatku nevznikne. V druhé větě odstavce 1 se tedy stanovuje, že pokud povinnost úhrady poplatku nevznikne, poplatkové přiznání se nepodává. V případě, že je výrobna elektřiny umístěná na katastrálním území více obcí, povinnost úhrady poplatku nevzniká a poplatkové přiznání se nepodává pouze v případě, že koeficient poplatku byl na výši 0 snížen všemi dotčenými obcemi.

V odstavci 2 se pak zavádí možnost podání opravného poplatkového přiznání před uplynutím lhůty pro podání řádného poplatkového podání.

Pro stanovení formátu, náležitostí a vzoru formulářového podání, na kterém bude poplatkové podáváno, se zmocňuje vláda pro vydání nařízení.

V odstavci 1 navrhovaného ustanovení je zakotven princip tzv. „samovyměření“ poplatku obdobně, jak je tomu například u daně z provozu hazardních her podle zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her. Principiálně to znamená, že v případě tohoto poplatku nedochází k vyměření poplatku správcem daně, ale daň je vyměřena podáním poplatkového přiznání, a to ve výši tvrzené poplatníkem v tomto přiznání.

Odstavec 2 v návaznosti na předchozí ustanovení stanovuje následek podání dodatečného poplatkového přiznání. Protože podáním řádného poplatkového přiznání se poplatek považuje za vyměřený, logicky navazuje, že podáním dodatečného poplatkového přiznání je poplatek doměřen. Toto neplatí, pokud je dodatečné poplatkové přiznání podáno v průběhu doměřovacího řízení zahájeného z moci úřední.

Odstavec 3 poté stanovuje, že při podání dodatečného poplatkového přiznání se neuvádí den zjištění rozdílu oproti poslednímu známému poplatku.

V odstavci 4 je upraveno předepisování vyměřeného nebo doměřeného poplatku do evidence poplatků, kterou správce poplatku vede podle daňového řádu.

Odstavec 5 upravuje lhůtu pro úhradu poplatku u nedoplatku z částky poplatku, která má být uhrazena na základě dodatečného poplatkového přiznání.

Doměření poplatku z moci úřední je navrhováno zakotvit v návaznosti na fakt, že je poplatek tzv. „samovyměřovací“ tak, aby správce daně mohl při případných pochybnostech poplatek dovyměřit z moci úřední v rámci postupu k odstranění pochybností.

V tomto ustanovení se stanovuje, že náklady na úhradu poplatku jsou daňově uznatelné pro účely daně z příjmu.

Jedná se o formální úpravu. Stanovování „funkčního“ uspořádání území v sobě zahrnuje jak řešení plošného uspořádání, tak navíc také zahrnuje požadavek na řešení účelného využití území. Jedná se tedy o upřesnění jednoho z cílů územního plánování tak, aby při vymezování oblastí pro urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie a stanovování podmínek pro tyto oblasti nevznikaly pochybnosti o jejich charakteru.

Jelikož územní opatření o podmínkách a zmírňujících opatřeních (stanovených pro akcelerační oblast) je územním opatřením podle stavebního zákona, navrhuje se toto územní opatření doplnit i do taxativního výčtu územních opatření uvedeného ve stavebním zákoně. Tím bude i jasně stanoveno, že na územní opatření o podmínkách a zmírňujících opatřeních podle ZOZE dopadají i ustanovení stavebního zákona o pořízení územních opatření (viz § 127 a 128 stavebního zákona).

Jelikož součástí zavádění akceleračních oblastí je i otázka zpřesňování těchto oblastí v navazujících územně plánovacích dokumentací, navrhuje se zpřesnění formulace s cílem jasného určení, co je předmětem zpřesnění v navazující územně plánovací dokumentaci.

Předmětné novelizační body doplňují obsah územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje a územního plánu. Územní rozvojový plán vymezuje akcelerační oblasti celostátního významu, včetně stanovení druhu primární energie zdrojů, pro něž se oblast vymezuje. Zásady územního rozvoje přebírají, případně zpřesňují akcelerační oblasti vymezené v územním rozvojovém plánu a vymezují akcelerační oblasti nadmístního významu, včetně stanovení druhu primární energie zdrojů, pro něž se oblast vymezuje. Územní plán přebírá, případně zpřesňuje akcelerační oblasti vymezené v zásadách územního rozvoje a vymezuje akcelerační oblasti místního významu, včetně stanovení druhu primární energie zdrojů, pro něž se oblast vymezuje.

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která sjednocuje text tohoto ustanovení s ostatními ustanoveními stavebního zákona v oblasti posuzování vlivů na lokality Natura 2000, které se provádí nikoliv na evropsky významnou lokalitu a ptačí oblast, ale na předmět ochrany a celistvost evropsky významné lokality a ptačí oblasti, jak vyžaduje také příslušná směrnice.

Jedná se o sjednocení úpravy zveřejňování schváleného zadání změny územně plánovací dokumentace se zveřejňováním schváleného zadání územně plánovací dokumentace. Úprava dopadne i na změny územně plánovací dokumentace, kterými má být vymezena akcelerační oblast, je tedy důvodné její zařazení do tohoto zákona.

Navržená úprava reaguje na aktuální judikaturu soudů v oblasti vyhodnocování vlivů na životní prostředí u ploch a koridorů, které jsou přebírány z nadřazené územně plánovací dokumentace, což dopadá i na situace přebírání oblastí pro urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie. Jmenovitě jde o rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 65 A 5/2023-259 KS ve věci územního plánu obce Perná a č. j. 73 A 5/2023-153 ve věci územního plánu obce Malá Lhota.

V případě obou rozsudků soud zrušil územní plán, přičemž jeden z důvodů zrušení byla obsahová nedostatečnost vyhodnocení vlivů na životní prostředí, resp. SEA:

Perná, bod 32.

„Zdejší soud tedy shledal návrh důvodným. K tomuto závěru dospěl především na základě návrhového bodu „Nesprávné vyhodnocení SEA a vadné stanovisko SEA“. Stěžejním je, že během procesu pořizování územního plánu nedošlo k řádnému vyhodnocení vlivů na životní prostředí (SEA), resp. vyhodnocení nebylo ve vztahu k vymezení napadených koridorů řádně odůvodněno. Z logiky věci pak stejný osud stíhá i samotné stanovisko SEA, jde o tzv. plod z otráveného stromu.“

Malá Lhota, bod 60.

„Co se pak týče samotného posouzení SEA na úrovni AZÚR JMK, to podle názoru soudu nezpracovalo vlivy koridoru pro komunikace 43 v takové míře, aby bylo možné je převzít do posouzení SEA na úrovni územního plánu. V posouzení SEA pro AZÚR JMK nejsou vůbec zpracovány konkrétní vlivy, které mohou dopadat na území a obyvatelstvo odpůrce. Bylo proto třeba, aby na úrovni návrhu ÚP došlo k vyhodnocení v podrobnosti a míře konkrétnosti, jakou má tato územně plánovací dokumentace. …“

Soud v souladu se Směrnicí SEA uznává, že vyhodnocení může být teoreticky zpracováno pouze na jednom stupni územně plánovací dokumentace, například zásad územního rozvoje, avšak posouzeny musí být všechny potenciální vlivy, tedy i ty, které jsou ve skutečnosti zjistitelné až na úrovni územního plánu. Problém je o to významnější, že v české právní úpravě je mezi zásadami územního rozvoje a územním plánem poměrně výrazná „propast“ (charakter, měřítko, územní rozsah).

Perná, bod 55.

„Vyhodnocení SEA v úplnosti a potřebné míře konkrétnosti tak musí proběhnout při přijímání územně plánovací dokumentace na některé úrovni (tu by muselo jít buď o zásady územního rozvoje kraje, resp. jejich aktualizaci, anebo územní plán odpůrce, resp. jeho změnu). V nyní posuzované věci (kdy jde o změnu územního plánu obce) by nemuselo proběhnout, pokud by změna územního plánu „pouze“ uváděla územní plán do souladu s územně plánovací dokumentací kraje (§ 55 odst. 3 věta třetí stavebního zákona) a pokud by vyhodnocení SEA v úplnosti a potřebné míře konkrétnosti, a to i pro účely a v podrobnostech územního plánování na úrovni obcí, proběhlo již při přijímání územně plánovací dokumentace kraje (tu zásad územního rozvoje).“

Perná, bod 56.

„Zkrátka musí někde v úplnosti (ať už v jedné či dvou územně plánovacích dokumentacích) a potřebné míře konkrétnosti proběhnout.“

Důvodem, proč bylo pořízeno z hlediska soudu nedostačující vyhodnocení SEA, je v případě Perné postup pořizovatele podle ustanovení § 55 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řád („dále jen StZ 2006): „Vyhodnocení vlivů změny územního plánu na udržitelný rozvoj území se při uvedení územního plánu do souladu s územně plánovací dokumentací kraje nebo s územním rozvojovým plánem nezpracovává“. V případě Malé Lhoty je to postup, který na toto ustanovení logicky navazuje a úvahu, na níž ustanovení stojí, rozšiřuje na obdobné situace – pokud byl koridor „pouze převzat“ ze ZÚR, nemůže SEA zjistit jiné vlivy, než které již byly zjištěny v ZÚR, proto se SEA zpracovávat nebude:

Malá Lhota, bod 8.

„K absenci vyhodnocení SEA odpůrce uvedl, že toto vyhodnocení nebylo pořízeno, neboť v něm nebylo co posuzovat. Návrh územního plánu neobsahoval plochy, které by umožnily realizaci záměrů, pro které by se vyžadovalo posouzení vlivů EIA a aktivované koridory územních rezerv pro dopravní infrastrukturu byly posouzeny v zásadách územního rozvoje. Nemohlo tak dojít k identifikaci jiných vlivů než těch, které identifikovaly zásady územního rozvoje.“

Perná, bod 65.

„Zdejší soud tak nepřisvědčil argumentaci odpůrce, že neměl jinou možnost, než koridor vymezit. Zlehčování významu vyhodnocení SEA v rámci procesu pořizování územního plánu ve smyslu, že na něm vlastně nezáleží, pokud koridor vymezily již zásady územního rozvoje, rozhodně není na místě. Řádné vyhodnocení SEA v požadovaných podrobnostech by odpůrci jistě relevantní informace přineslo. Na jejich základě by pak zvolil další postup.“

V kauze Malá Lhota se soud vyrovnává s oběma možnostmi, tedy jak postupem podle § 55 odst. 3 StZ 2006, tak analogickým postupem v případě „pouze převzatého“ koridoru, a dochází k závěru, že ustanovení, a tím spíše analogický postup, nejsou aplikovatelné, protože jejich doslovná aplikace by byla v rozporu se Směrnicí SEA:

Malá Lhota, bod 40. „Navrhovatelé dále namítali nedostatečné vyhodnocení SEA. Opět vycházeli z rozsudku Drásov a z rozsudku Moravské Knínice, přičemž v obou případech soud shledal obdobné námitky důvodnými. V případě ÚP Malá Lhota jde o další podobné pochybení. V daném případě nelze uplatit § 55 odst. 3 stavebního zákona, neboť se nejedná o změnu územního plánu, ale především by aplikace tohoto ustanovení v případech, mezi které spadá i pořizování územně plánovací dokumentace s významnými dopravními koridory, vedla k rozporu se závaznou evropskou legislativou. …“

Aby těmto problémům bylo do budoucna zabráněno, je navržena předmětná úprava. Sama směrnice totiž požaduje posoudit všechny vlivy koncepce na životní prostředí (čl. 5 odst. 1 směrnice SEA a zejména příloha I.), ustanovení § 55 odst. 3 StZ 2006 umožňuje, aby se posuzování koncepcí v určitých případech neprovádělo. Vychází se zřejmě z představy, že při uvedení územního plánu do souladu se zásadami územního rozvoje již byly všechny vlivy zjištěny v této nadřazené územně plánovací dokumentaci. To je však vzhledem k rozdílnému charakteru, územnímu rozsahu, postihnutelným souvislostem a měřítku jakož i vzhledem k možnému časovému posunu omyl, který je soudně výše uvedenými judikáty potvrzen. Navíc není logické, proč se z této (chybné) premisy vychází pouze v případě „uvedení do souladu s nadřazenou územně plánovací dokumentací“, když stejně tak již byly posouzeny koridory, případně plochy, zapracovávané ze ZÚR do územního plánu v jiných případech (nikoliv jen při „uvedení do souladu“). Pořizovatelé to pochopili a pokusili se princip § 55 odst. 3 StZ 2006 rozšířit i na tyto jiné případy (Malá Lhota).

Je-li zde hovořeno o § 55 odst. 3 StZ 2006, pak stejným problémem je zatížen také nový stavební zákon v § 112 odst. 1. Navržené řešení proto reaguje na dosavadní judikaturu a využívá možnost, kterou dávají ustanovení čl. 4 odst. 3 a čl. 5 odst. 2 a 3 směrnice SEA, která umožňují „zabránit opakovanému posuzování“.

S ohledem na požadavky praxe se navrhuje do zákona výslovně doplnit, že vyloučit umisťování záměrů vymezených v § 122 odst. 1 stavebního zákona do nezastavěného území v územně plánovací dokumentaci lze pouze z důvodu jiného veřejného zájmu. Tím se chce výslovně stanovit, že veřejný zájem, který převažuje, nad umisťováním zákonem vymezených záměrů do nezastavěného území, musí být v odůvodnění územně plánovací dokumentace výslovně uveden. Dále musí být také zdůvodněno proč tento veřejný zájme převažuje na umisťováním zákonem stanovených záměrů do nezastavěného území.

Navrhují se legislativně technické úpravy v ustanoveních o pořízení územního opatření z důvodu duplicity s obecnými ustanoveními stavebního zákona (např. § 54 a 55 stavebního zákona), která je nutné aplikovat i na proces pořízení územního opatření.

S ohledem na skutečnost, že územní opatření bude závazné i pro realizaci drobných staveb uvnitř akcelerační zóny, je nutné výslovně stanovit, že i realizace stavby v rozporu s územním opatřením je důvodem pro odstranění stavby.

S ohledem na postavení vlády je nevhodné, aby vrchnostenský akt vlády byl dále přezkoumáván v přezkumném řízení. Navíc s ohledem na obecnou úpravu ve správním řádu by příslušným orgánem k přezkumu územního opatření vydaného vládou musela být opět vláda. Z těchto důvodů je stavebním zákonem vyloučen přezkum územního rozvojového plánu v přezkumném řízení. Nicméně vláda je oprávněna podle stavebního zákona vydat i např. územní opatření o stavební uzávěře, nebo podle návrhu ZOZE i územní opatření o podmínkách a zmírňujících opatřeních pro akcelerační oblast. Z tohoto důvodu se navrhuje doplnit obecnou úpravu tak, aby z přezkumu v přezkumném řízení byla vyloučena všechna opatření obecné povahy v oblasti územního plánování vydávaná vládou.

S ohledem na vznik akceleračních oblastí dojde i k nutnému rozvoji či výměně stávajících sítí technické infrastruktury. Navrhuje se proto výslovně upravit, že ve volném režimu je nejen výměna sítí technické infrastruktury, ale i jejich zkapacitnění i zejména prostřednictvím nových technologií.

Obsahem pojmu navýšení kapacity (zkapacitnění) je provedení takové stavební či montážní činnosti na stávajících sítích technické infrastruktury, která zvyšuje přenosovou (distribuční) kapacitu dané sítě technické infrastruktury. Ke zvýšení kapacity může docházet zejména navýšením počtu vodičů nebo kabelů umístěných na stávajícím vedení (zdvojení, resp. doplnění dalšího potahu), zesílením podpěrných bodů stávajícího vedení, zvýšením průřezu stávajících i nově doplňovaných vodičů (resp. kabelů) nebo provedením některého či všech výše uvedených opatření současně. To vše za podmínky současného nepřekročení hranice stávajícího ochranného nebo bezpečnostního pásma, nebo, v případě překročení (nikoliv však rozšíření) stávajícího ochranného nebo bezpečnostního pásma, na týchž dotčených pozemcích se souhlasem vlastníka takto dotčených pozemků projeveným uzavřením (budoucí) smlouvy o zřízení věcného břemene.

Vzhledem k různorodé povaze provádění zkapacitňování v provozní praxi nadzemních i podzemních sítí technické infrastruktury je text ustanovení celistvě aktualizován a zpřesněn tak, aby nedocházelo k interpretačním nesrovnalostem ohledně rozsahu možnosti provedení výměny nebo zkapacitnění sítí technické infrastruktury podle toho kterého druhu technické infrastruktury. Současně jsou zpřesněny i podmínky umisťování sítí technické infrastruktury na již sítěmi technické infrastruktury dotčených nemovitostech tak, aby zahrnovaly možnost posunu sítě technické infrastruktury i po pozemcích dotčených ochranným či bezpečnostním pásmem příslušné sítě technické infrastruktury. Vedle uvedeného se navrhuje pro nadbytečnost a při zohlednění definice sítě technické infrastruktury vypustit slovo „vedení“, jelikož samotné vedení sítě technické infrastruktury je již obsaženo v definici sítě technické infrastruktury podle § 10 odst. 2 stavebního zákona.

Předmětné novelizační body doplňují požadavky na obsah a strukturu územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje a územního plánu v souladu s novelizačními upravujícími zákonný obsah územně plánovacích dokumentací. V územním plánu je vymezení akceleračních oblastí součástí koncepce veřejné infrastruktury.

Část pátá obsahuje v návaznosti na skutečnost, že bude pro povolování záměrů pro využití OZE vydáváno JES, dvě přímo související změny zákona o jednotném environmentálním stanovisku a další dílčí změny legislativně technické povahy.

Při schvalování zákona č. 148/2023 Sb. došlo k přijetí poslaneckého pozměňovacího návrhu, v jehož důsledku byla zkrácena 60denní lhůta pro vydání JES v případě, kdy je příslušným orgánem OÚ ORP, a to na 30 dní. U ostatních správních orgánů příslušných k vydávání JES je základní lhůta pro vydání JES 60 dnů.

Vzhledem ke skutečnosti, že ve lhůtě 30 dnů je v podstatě nemožné relevantně posoudit všechny vlivy záměru na životní prostředí, neboť se může jednat až o 29 potenciálně nahrazovaných správních úkonů, vede zkracování lhůt k větší chybovosti správních orgánů, a tím i častějšímu zatížení vydaných správních úkonů vadou, která vede k potřebě přezkoumání vydaného správního aktu, a v návaznosti na to i případného navazujícího rozhodnutí, což je k tíži všech zúčastněných stran.

Zákon proto stanovuje lhůtu 60 dní jako základní lhůty pro vydání JES pro všechny orgány JES.

Jedná se o legislativně technickou nápravu nepřesnosti v textu zákona. Podle dosavadního znění zákona je přerušení lhůty pro vydání jednotného environmentálního stanoviska vázáno na doručení výzvy k odstranění vad žádosti, čímž by mohlo by dojít k situaci, že nastane fikce souhlasného jednotného environmentálního stanoviska, o nějž bylo požádáno na základě neúplné žádosti, pokud by se nepodařilo ve lhůtě pro vydání JES žadateli doručit výzvu k odstranění vad žádosti. Taková situace by byla v neprospěch všech subjektů, včetně žadatele. Obvyklé dle jiných právních předpisů je, že k přerušení běhu lhůty dochází již samotným vydáním výzvy, bez ohledu na to, kdy byla doručena.

Zákon přesouvá povinnost uvádět v jednotném environmentálním stanovisku výčet správních úkonů, namísto nichž se JES vydává, z náležitostí odůvodnění mezi náležitosti závazné části. Požadavek na to, aby bylo jisté, namísto jakých správních úkonů z jednotlivých složkových předpisů se JES vydává, je zásadní pro právní jistotu žadatele, ale rovněž pro případný přezkum vydaného JES, a proto nepostačuje uvést jej v odůvodnění.

Zákon v dosud platném znění umožňuje změnu již vydaného JES postupem podle § 8. Při této změně stanoví správní orgán vždy dobu platnosti JES, přičemž volí mezi dvěma možnostmi. S ohledem na charakter změn buď stanoví, že platnost změnového JES 5 let od vydání změny JES, nebo naopak že změnové JES nemá vliv na dobu platnosti původního vydaného JES. Tato úprava však v praxi může přinášet spíše sníženou srozumitelnost pro žadatele, a nadto značné výkladové a aplikační potíže v situaci, kdy orgán JES platnost změnového JES nestanoví. Zákon proto stanoví, že platnost JES je vždy 5 let ode dne vydání jeho změny. Ustanovení § 7, které řeší podrobnosti platnosti, např. okamžik, k němuž musí být JES platné ve vztahu k následnému řízení, a především postup při prodlužování platnosti, zůstává nedotčeno, a plně se tedy aplikuje i na změnové JES.

Zákon v dosud platném znění dává žadateli možnost obrátit se s žádostí o předběžnou konzultaci nejen na správní orgán příslušný k vydání JES, ale i na správní orgán, který může být orgánem JES požádán o vyjádření k dílčímu aspektu JES. Takový postup však narušuje princip předvídatelnosti a je žadateli k tíži, neboť by mohl od takového správního orgánu dostat dílčí informace, o nichž se by se mylně domníval, že jsou poskytovány ve vztahu k plné problematice JES, nebo by mohly tyto informace být v nesouladu s informacemi, který by poskytl orgán JES k téže otázce. Zákon proto navrhuje ponechat předběžnou konzultaci výhradně v kompetenci orgánu JES.

Ustanovení § 10 obsahuje povinnost zveřejňovat všechna vydaná JES, avšak v původním znění výslovně neuvádí, že se tato povinnost vztahuje přirozeně i na změny těchto JES a prodloužení jejich platnosti. Zákon tento nedostatek napravuje, čímž uvádí do souladu výkladovou a aplikační praxi se zněním zákona.

Zákon v dosud platném znění stanovuje povinnost zveřejňovat všechna vydaná JES. Aplikační praxe však nasvítila řadu problémů, které toto ustanovení vyvolává, především výrazný nárůst práce s anonymizací zveřejňovaných JES, obava z pochybení při nakládání s osobními údaji, a nadto se vyjevila absence smyslu tohoto ustanovení, neboť zveřejnění nevyhoví ani požadavku § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny vyrozumět přihlášené spolky o zamýšleném zásahu, ani nemá vliv na možné účastenství jakýchkoliv subjektů v následném řízení. Novela zákona proto vylučuje z povinnosti zveřejnění ta jednotná environmentální stanoviska, u nichž je žadatelem fyzická osoba. Odpadne tím výrazná část potíží s anonymizací, a nebude klamně vyvoláván dojem, že zveřejněním JES se otevírá veřejnosti přístup k rozporování jakýchkoliv záměrů v území.

Zákon nadále ponechává povinnost zveřejňovat jednotná environmentální stanoviska, u nichž jsou žadatelem právnické osoby a fyzické osoby podnikající, neboť u jejich činností a záměrů lze předpokládat výraznější vlivy na území, a proto i zvýšený veřejný zájem na informování veřejnosti o těchto vlivech.

Původním úmyslem zákonodárce bylo, aby v případě, kdy je součástí JES výjimka podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, byl orgánem příslušným k vydání JES vždy krajský úřad. V praxi však dochází k tomu, že je správní orgán požádán o vydání JES pro záměr, který vyžaduje vydání výjimky, ale vzhledem k tomu, že se alespoň zčásti nachází ve zvláště chráněném území nebo oblasti NATURA 2000, vydává se pro něj společné rozhodnutí podle § 83 odst. 9 zákona o ochraně přírody a krajiny, jehož součástí je i předmětná výjimka. JES, které se vydává ve zbytku, tedy v otázkách nespadajících do režimu zákona o ochraně přírody a krajiny, v takovém případě tedy neobsahuje výjimku podle § 56 ZOPK. Dle textace původního znění zákona by však i v takovém případě měl JES vydávat krajský úřad, neboť to vyplývá z jazykového výkladu § 14 odst.1 písm. a) bod 2. Z důvodu zesouladnění úmyslu zákonodárce a textu zákona proto novela zákona výslovně uvádí, že kompetence krajského úřadu k vydání JES ve vztahu k druhové výjimce je založena výhradně tehdy, pokud bude daná výjimka vydávána v rámci předmětného JES.

V praxi existují nejasnosti ohledně výkladu pojmu „dotčen“ v předmětném ustanovení, které řeší kompetenci krajského úřadu k vydání JES ve vztahu k ochraně zemědělského půdního fondu. Pro odstranění těchto nejasností tedy zákon navrhuje postavit najisto, že určující pro stanovení kompetence příslušného správního orgánu je výměra pozemku skutečně odnímaného.

Obdobně jako u kompetence krajského úřadu k vydání JES ve vztahu k ochraně zemědělského půdního fondu se výkladové nejasnosti vyskytují i ve vztahu k lesním pozemkům. Zákon proto navrhuje v textu § 14 odst. 1 písm. a) bodě 4 výslovně uvést, že pro stanovení kompetence je rozhodující odnímaná plocha.

Jedná se o legislativně technickou úpravu reagující na doplnění nového bodu 8 do § 14 odst. 1 písm. a) zákona o jednotném environmentálním stanovisku a na s tím související přesun slova „nebo“ z bodu 6 do bodu 7 § 14 odst. 1 písm. a).

Jedná se o legislativně technickou opravu chyby v  § 14 odst. 1 písm. a) bodu 7, v němž je namísto spojení „nový objekt nebo nová stavba umístěná v dosahu havarijních projevů“, chybně uvedeno spojení „nový objekt nebo nová stavba umístěné v dosahu havarijních projevů. Zákonem se tato úprava uvede do souladu s  § 49 odst. 4 zákona o prevenci závažných havárií.

Zákon zakládá novelou ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) zákona o jednotném environmentálním stanovisku kompetenci krajského úřadu pro vydávání JES, jedná-li se o záměr pro využití OZE nacházející se zcela nebo zčásti v akcelerační oblasti podle ZOZE.

S ohledem na specifika JES vydávaného pro záměry pro využití OZE v akcelerační oblasti se jeví jako nezbytné, aby byl příslušným orgánem vždy krajský úřad. Hlavním důvodem je skutečnost, že po podání žádosti o vydání JES následuje provedení úvahy z hlediska možného posouzení vlivů záměru ve smyslu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, které dle dosavadních právních předpisů spadá plně do kompetence krajských úřadů, a nikoli obecních úřadů obce s rozšířenou působností. Stanovení kompetence pro vydání JES stejnému správnímu orgánu v takovém případě proto proces zpřehlední, zjednoduší a zabrání potřebě vyžádání dalších podkladových aktů. Jako další, podpůrnou skutečnost lze uvést, že příslušný orgán bude mít při vydávání JES možnost stanovit v případě zjištění nových skutečností dodatečné podmínky a zmírňující opatření i ve vztahu ke správním úkonům, které byly řešeny při vymezení akcelerační oblasti, přičemž mezi nejvýznamnější a směrnicí RED III přímo předvídané patří druhové výjimky podle zákona o ochraně přírody a krajiny, k jejichž posouzení by byl u jiných záměrů než záměrů OZE v akcelerační oblasti příslušný právě krajský úřad.

Vzhledem k úpravě v § 35 odst. 2 ZOZE je nezbytné, aby byl krajský úřad příslušným orgánem pro záměry pro využití OZE i v případě, kdy se záměr pro využití OZE nachází zčásti uvnitř akcelerační zóny a zčásti vně. Povolovací proces pro takové záměry je blíže popsán v důvodové zprávě k § 35 odst. 2 ZOZE.

Zákon v původní podobě neobsahoval žádné ustanovení ke zvláštní odborné způsobilosti. Na činnost vydávání JES tedy dopadá zákon o úřednících územních samosprávných celků, a jeho prováděcí vyhláška č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků, která upravuje náplně jednotlivých správních činností, k jejichž vykonávání je nezbytné prokázání zvláštní odborné způsobilosti, a mezi tyto činnosti se řadí činnosti vykonávané při vydávání jednotlivých správních úkonů, namísto nichž se jednotné environmentální stanovisko vydává. Úmyslem zákonodárce bylo, aby postačila kterákoliv zkouška zvláštní odborné způsobilosti pro to, aby tím byla naplněna zvláštní odborná způsobilost i pro vydávání JES. V praxi však nastaly výkladové nejasnosti, zda postačí zkouška zvláštní odborné způsobilosti pro kterýkoliv z potenciálně nahrazovaných správních úkonů, anebo je nezbytná zkouška zvláštní odborné způsobilosti pro činnost spočívající ve vydání některého ze správních úkonů, které jsou součástí konkrétního vydávaného JES. Novelou navržené znění stvrzuje druhý z uvedených výkladů, tedy ZOZ pro vydání správního úkonu, namísto nějž se pro daný záměr vydává JES. Ustanovení § 18 odst. 3 dále obsahuje výslovnou zmínku o tom, že výjimka z povinnosti disponovat zkouškou zvláštní odborné způsobilosti podle zákona o úřednících územních samosprávných celků se uplatní i ve vztahu k agendě JES. Takovou výjimkou je např. období 18 měsíců od vzniku pracovního poměru k územnímu samosprávnímu celku podle § 21 odst. 2 zákona o úřednících územně samosprávných celků.

Převažující většina ustanovení směrnice RED III, která jsou v ZOZE transponována (článek 15b, 15c, 15d, 16a) mají být podle článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2413 ze dne 18. října 2023, kterou se mění směrnice (EU) 2018/2001, nařízení (EU) 2018/1999 a směrnice 98/70/ES, pokud jde o podporu energie z obnovitelných zdrojů, a zrušuje směrnice Rady (EU) 2015/652, transponována do 21. května 2025.

Ustanovení článku 15b odst. 1 směrnice RED III současně stanoví, že koordinované mapování vedoucí k vymezení tzv. nezbytných oblastí mají členské státy provést do 21. května 2025. Proces vedoucí k vymezení dvou nezbytných oblastí (jedné nezbytné oblasti pro příspěvek ČR k celkovému cíli EU v oblasti OZE do roku 2030 z hlediska rozvoje výroby energie z energie slunečního záření a jedné nezbytné oblasti pro příspěvek ČR k celkovému cíli EU v oblasti OZE do roku 2030 z hlediska rozvoje výroby energie z větrné energie) již proběhl na základě usnesení vlády ze dne 24. dubna 2024 č. 272 změnou č. 9 Politiky územního rozvoje ČR. Proces byl završen schválením této změny usnesením vlády ze dne 29. ledna 2025 č. 64 a zveřejněním sdělení Ministerstva pro místní rozvoj o schválení změny ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv ČR dne 28. února 2025. Vymezení obou nezbytných oblastí je v souladu s ustanovením § 70 odst. 3 stavebního zákona závazné od 1. března 2025. Nezbytné oblasti jsou vymezeny jako specifické oblasti v politice územního rozvoje, přičemž návrh ZOZE počítá s tím, že takto vymezené nezbytné oblasti budou po účinnosti ZOZE považovány za nezbytné oblasti podle ZOZE (dle přechodného ustanovení v § 37 odst. 1 ZOZE).

Ustanovení článku 15c odst. 1 směrnice RED III dále stanoví, že k vymezení akceleračních oblastí (slovy směrnice k určení „oblastí pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie“) má dojít do 21. února 2026. Nezbytným předpokladem pro vymezení akceleračních oblastí je účinnost ZOZE, protože právě ZOZE stanoví podrobnější proces jejich vymezení.

Články 16, 16b, 16c, 16d, 16e a 16f směrnice RED III měly být podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2413 ze dne 18. října 2023, kterou se mění směrnice (EU) 2018/2001, nařízení (EU) 2018/1999 a směrnice 98/70/ES, pokud jde o podporu energie z obnovitelných zdrojů, a zrušuje směrnice Rady (EU) 2015/652, transponovány do 1. července 2024. Tato ustanovení směrnice RED III jsou z větší části provedena jinými právními předpisy (popř. jsou ve směrnici RED III formulována jako fakultativní a Česká republika se je dosud nerozhodla transponovat). Výjimku představuje:

V souladu s výše uvedeným je nezbytné, aby právní úprava obsažená v ZOZE nabyla účinnosti bez zbytečného odkladu. Navrhuje se proto účinnost zákona prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Naléhavý obecný zájem ve smyslu § 9 odst. 3 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv) je odůvodněn potřebou včasné transpozice požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2413, resp. potřebou, aby nebyla výrazně překročena transpoziční lhůta vztahující se k převažující části obsahu zákona (21. května 2025).

Pro část druhou návrhu zákona je navrhována odlišná účinnost, jelikož požadované změny zasahují do ustanovení energetického zákona, které nabývají účinnosti podle zákona č. 87/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, k 1. srpnu 2025. ⁠​‌‌​​​​‌‌​‌‌‌‌​​⁠