Obecná část
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů
Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů prošel zásadní novelizací v souvislosti s liberalizací trhu poštovních služeb v roce 2012, od té doby byl novelizován několikrát, jednalo se však o dílčí novelizace zaměřené na konkrétní okruhy úprav tohoto zákona. V důsledku nárůstu ecommerce dochází k výrazným změnám na trhu poštovních služeb, kdy klesá objem tradičních listovních zásilek, a naopak roste počet balíkových zásilek se zbožím z e-shopů či internetových tržišť. Předložený návrh zákona, kterým se zákon o poštovních službách mění, je reakcí na změny na trhu poštovních služeb, kdy v důsledku liberalizace a v návaznosti na rozvoj elektronického obchodu doznal trh významných změn. Některé již dříve identifikované trendy byly akcelerovány specifickou pandemickou situací. Ve větší míře se v období omezení pohybu a osobního setkávání projevil na poskytování poštovních služeb vliv digitalizace a s ní spojený prudký rozvoj elektronického obchodu, a to jak na straně nabídky služeb, kde vznikly nové obchodní modely a vztahy, tak na straně poptávky, když uživatelé přešli na nové formy obsluhy (např. samoobslužné automaty, tzv. balíkomaty). Stávající právní úpravu je nutno upravit ve vztahu k procesu udělování či změny poštovní licence a úhrady čistých nákladů vzniklých z poskytování základních služeb.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
V návaznosti na praktické naplňování zákona o poštovních službách byly identifikovány oblasti, které je nutno přizpůsobit vývoji a aktuální situaci na trhu. V prvé řadě návrh směřuje k úpravě některých institutů vztahujících se k poštovní licenci, zejména se navrhuje možnost její změny, přechodu poštovní licence a upravují se postupy pro případ, že by poštovní licence zanikla. Jedná se o dosud neupravené okolnosti, přičemž absence úpravy nedává Českému telekomunikačnímu úřadu (dále jen „Úřad“) možnost v daných situacích adekvátně reagovat.
Navrhovaná ustanovení mají za cíl upravit procesy spojené se změnami držitele poštovní licence a procesu jeho výběru tak, aby byla vždy zajištěna kontinuita poskytování základních služeb. Pokud však zvláštní právní předpisy za účelem zajištění jiných činností než poskytování poštovních služeb stanoví jako povinnou osobu držitele poštovní licence, rozumí se jí, stejně jako doposud bez ohledu na to, kdo je aktuálně držitelem poštovní licence, vždy Česká pošta, s.p., popřípadě (pro případ zániku tohoto státního podniku) její právní nástupce, a to na základě ustanovení čl. II bodu 4 přechodného ustanovení zákona č. 221/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů. Toto ustanovení není navrhovanou úpravou dotčeno.
V neposlední řadě je nutno, s cílem zajistit udržitelnost poskytování základních služeb, také upravit některé aspekty financování čistých nákladů držitele poštovní licence a zajistit úhradu čistých nákladů za základní služby představujících reálnou nespravedlivou zátěž ve výši odpovídající skutečným nákladům spojeným s poskytováním základních služeb v podobě uložené povinnosti nebo se této výši co nejvíce blížící. S ohledem na pokles poptávky po základních službách a právní úpravou stanovené požadavky na poskytování základních služeb je tak třeba zvýšit limit úhrady čistých nákladů držitele poštovní licence na 2 mld. Kč tak, aby odpovídal podmínkám na trhu poštovních služeb. Zvýšení limitu napravuje situaci, kdy nastavená maximální výše úhrady čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž již nereflektovala dostatečně reálný ekonomický vývoj v kombinaci s rozvojem konkurenčního prostředí a klesající poptávkou po základních službách. Nutno v tomto směru zdůraznit, že se jedná o problém řešený v celoevropském kontextu, kdy je otázka nastavení udržitelného konceptu univerzální služby (základních služeb) hledána v souvislosti s nutností revidovat harmonizační rámec v této oblasti. Do doby jeho nalezení je však nutno přizpůsobit ekonomické realitě i právní úpravu zákona o poštovních službách. Zákon nadále stanoví nevyvratitelnou domněnku, že čisté náklady přesahující limit v upravené výši 2 mld. Kč se nepovažují za nespravedlivou finanční zátěž. Navýšení limitu přispěje k zajištění udržitelného financování, snižuje riziko potřeby financování základních služeb z vlastních zdrojů držitele poštovní licence, zajistí udržitelnost poskytování základních služeb a může znamenat zásadní moment při rozhodování provozovatele, zda se bude o poštovní licenci ucházet. Zvýšení limitu tak může v konečném důsledku znamenat snížení výdajů na financování čistých nákladů vůči státnímu rozpočtu díky vyššímu potenciálnímu zájmu poskytovatelů poštovních služeb o udělení poštovní licence. V případě, že by došlo k situaci, že výše ověřených čistých nákladů nedosáhne stanoveného limitu, obsahuje návrh zákona pojistku v podobě povinnosti posoudit spravedlivou zátěž postupem podle prováděcího právního předpisu, která umožňuje míru spravedlivosti finanční zátěže držitele poštovní licence posuzovat i v situaci, kdy se neuplatní zákonná domněnka.
Upravuje se rovněž institut předběžných čistých nákladů, v němž bude moci držitel poštovní licence žádat o úhradu předběžných čistých nákladů s tím, že předběžné čisté náklady lze čerpat čtvrtletně až do výše čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž za nejbližší předcházející zúčtovací období, za něž byla výše čistých nákladů ověřena, případně ve výši čistých nákladů uvedených pro dané zúčtovací období v žádosti o udělení poštovní licence.
Navrhovaná úprava je nezbytná k přizpůsobení zákona o poštovních službách stávající situaci reprezentované změnami na trhu poštovních služeb a k zjednodušení některých postupů a zajištění kompetencí regulačního úřadu ve vztahu k poštovní licenci.
3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s Ústavou České republiky, to zejména s
- čl. 2 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen „Ústava“), podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon,
- čl. 41 odst. 2 Ústavy, podle kterého má vláda právo zákonodárné iniciativy, a také v souladu s § 24 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné uvádí, že ministerstva připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti, jakož i návrhy, jejichž přípravu jim uložila vláda,
- čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož lze působnost správních orgánů stanovit pouze zákonem.
Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Listinou základních práv a svobod, vyhlášenou usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“), a to zejména s
- čl. 2 odst. 2 Listiny, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví,
- čl. 4 odst. 1 Listiny, podle kterého mohou být ukládány povinnosti toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování lidských práv a svobod,
- čl. 2 odst. 3 Listiny, podle kterého každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nemůže být nucen činit, co zákon neukládá,
- čl. 7 odst. 1 Listiny, podle něhož je zaručena nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, navrhovaná úprava v tomto směru nikterak nevybočuje z již fungujících mechanismů (viz dále sub 10),
- čl. 10 Listiny, podle něhož má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě (viz dále sub 10).
Navrhovaná právní úprava tedy splňuje ústavní požadavek stanovení povinnosti na úrovni zákona a vyhovuje též zásadám pro stanovení mezí základních práv a svobod podle čl. 4 Listiny.
4. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních dvorů orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Návrh je v souladu s právními předpisy Evropské unie, stejně jako s judikaturou soudních orgánů EU a obecnými právními zásadami Evropské unie.
Tuto problematiku upravuje několik předpisů Evropské unie, které jsou již implementovány do českého právního řádu. K návrhu se vztahuje zejména Směrnice 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby, ve znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/6/ES ze dne 20. února 2008, kterou se mění směrnice 97/67/ES s ohledem na úplné dotvoření vnitřního trhu poštovních služeb Společenství (dále jen „Směrnice“).
Na odvětví poštovních služeb je aplikován evropský právní rámec, který má za cíl vytvořit jednotná pravidla pro dané služby obecného hospodářského zájmu na území EU. Podle článku 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie tyto služby podléhají pravidlům hospodářské soutěže. Zásadním právním rámcem, který definuje, za jakých podmínek je umožněno poskytnout náhrady (kompenzace) za poskytování služby obecného hospodářského zájmu, jsou čtyři právní akty:
1. Sdělení Komise o použití pravidel Evropské unie v oblasti státní podpory na vyrovnávací platbu udělenou za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (2012/C 8/02).
2. Rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (K (2011) 9380).
3. Sdělení Komise – Rámec Evropské unie pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (2012/C 8/03) (dále jen „Rámec SGEI“).
4. Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Altmark (C-280/00).
Návrh je s těmito požadavky v souladu, předkládaný návrh je rovněž v souladu s požadavky směrnice 97/67/ES i právním rámcem EU týkajících se pravidel pro poskytování kompenzace za poskytování služby obecného hospodářského zájmu.
Návrhem nedochází ke změně postupu českých orgánů při oznamování veřejné podpory Evropské komisi (praxe, kdy není kompenzace čistých nákladů vyplacena, resp. není o ní rozhodnuto a řízení o ní je přerušeno, dokud není rozhodnuto o slučitelnosti takové veřejné podpory, zůstává zachována). Jedinou změnou je zvýšení fixního limitu pro maximální výši úhrady z § 34d odst. 2. V dosavadní praxi je tento limit považován za hranici nespravedlivé zátěže a nehrazená částka čistých nákladů za pobídku k efektivitě. V případě, že by došlo k situaci, že by výše ověřených čistých nákladů nedosáhla stanoveného limitu, obsahuje zákon pojistku k podobě povinnosti posoudit spravedlivou zátěž postupem podle prováděcího právního předpisu.
Postup pro stanovení pobídek k efektivitě definuje Rámec SGEI v odstavci 39 až 43. Rámec SGEI připouští, že pobídky ke zvyšování efektivity mohou mít řadu podob, například předem stanovit pevnou úroveň vyrovnávací platby, která předvídá a začleňuje nárůst efektivity, který lze u podniku očekávat během doby trvání pověřovacího aktu. V jiných případech mohou členské státy v pověřovacím aktu vymezit cíle efektivity produkce, takže úroveň vyrovnávací platby závisí na rozsahu, v jakém byly cíle splněny. Pobídkový mechanismus ke zvyšování efektivity musí spočívat na objektivních a měřitelných kritériích, která jsou stanovena v pověřovacím aktu a podléhají transparentnímu hodnocení ex-post, které provádí subjekt nezávislý na poskytovateli základních služeb. Nárůstu efektivity by mělo být dosaženo bez snížení kvality poskytované služby a měly by být přitom dodrženy normy stanovené v právních předpisech EU. Tyto požadavky návrh splňuje, podrobný metodický postup při stanovení pobídek k efektivitě stanoví prováděcí právní předpis.
Ověřené čisté náklady přesahující stanovený limit se nepovažují za nespravedlivou finanční zátěž, nicméně prováděcí právní předpis by měl stanovit metodický postup pro posouzení nespravedlivé zátěže i v případě, že ověřené čisté náklady budou nižší než stanovený limit. Metodický postup při posuzování, zda čisté náklady z poskytování univerzální služby jsou pro daný podnik nadměrnou (nepřiměřenou) zátěží vychází ze zavedené praxe v oblasti elektronických komunikací. Evropský soudní dvůr k této věci uvádí: „Z dvacátého prvního bodu odůvodnění směrnice 2002/22 v tomto ohledu vyplývá, že záměrem zákonodárce Společenství bylo navázat mechanismy náhrady čistých nákladů, jež mohou podniku vzniknout z poskytování univerzální služby, na existenci nadměrné zátěže pro tento podnik. Zákonodárce Společenství, který měl za to, že čisté náklady na univerzální službu nutně nepředstavují nadměrnou zátěž pro všechny dotčené podniky, měl v této souvislosti v úmyslu vyloučit, aby každý čistý náklad na poskytování univerzální služby dával automaticky nárok na náhradu. Za těchto podmínek je nespravedlivou zátěží, jejíž existenci musí vnitrostátní regulační orgán konstatovat před poskytnutím jakékoli náhrady, zátěž, která je pro každý dotčený podnik nadměrná vzhledem k jeho schopnosti ji unést s přihlédnutím k souhrnu vlastností podniku, zejména k úrovni jeho vybavení, k jeho hospodářské a finanční situaci, jakož i k jeho podílu na trhu.“
Celkově lze tedy konstatovat, že vyrovnávací platba za závazek veřejné služby (úhrada čistých nákladů) představuje veřejnou podporu a vztahují se na ni články 106, 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie. Vzhledem k její výši bude, stejně jako dosud, za podmínek Rámce Evropské unie pro státní podporu notifikována Evropské komisi a před jejím poskytnutím bude vyčkáno jejího souhlasu.
5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, ať již se jedná o smlouvy dvoustranné, nebo mnohostranné (např. Akta Světové poštovní unie obsahující povinnosti pro Českou republiku vyplývající z členství v této mezivládní specializované organizaci zařazené do systému OSN). Navrhovaná právní úprava je v souladu s Akty Světové poštovní unie a není v rozporu s jinými mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, ani s právem Evropské unie či jeho obecnými právními zásadami. Návrh není v rozporu ani s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, případné dotčení práv jednotlivce je přiměřené danému účelu a bude v souladu se zákonnou úpravou ve veřejném zájmu na ochranu práv jiných.
6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, a na podnikatelské prostředí České republiky
Dopady na státní rozpočet může mít zvýšení limitu pro čisté náklady z poskytování základních služeb, které se považují za nespravedlivou finanční zátěž. V současné době je tento limit stanoven ve výši 1,5 mld. Kč s tím, že čisté náklady držitele poštovní licence převyšující tuto částku se ze zákona nepovažují za nespravedlivou finanční zátěž. Čisté náklady držitele poštovní licence jsou hrazeny ze státního rozpočtu a zvýšení limitu se v této souvislosti může promítnout do jeho výdajů. Z toho pak vyplývá, že možný dopad do SR může činit maximálně rozdíl mezi nově navrhovanou a aktuální výší limitu, tj. 500 mil. Kč, V letech 2020 a 2021 činily čisté náklady držitele poštovní licence ověřené Úřadem 1.833.352.237 Kč, resp. 1.835.085.826 Kč, přičemž ze státního rozpočtu byly za dané období držiteli vyplaceny v souladu se stávajícím zněním zákona o poštovních službách 3 mld. Kč. Na čistých nákladech za rok 2022 bylo držiteli poštovní licence uhrazeno 1 500 mil. Kč. Zároveň došlo na straně stávajícího držitele poštovní licence k 1. červenci 2023 k redukci počtu provozoven z 3.200 na 2.900 (na základě novelizace nařízení vlády, tento počet tak bude do budoucna vstupovat do výpočtu čistých nákladů). Jakkoli snížení počtu povinných provozoven držitele poštovní licence znamená reálné snížení jeho zátěže vyplývající z povinnosti poskytovat základní služby, setrvalý pokles poptávky po základních službách spolu s celkovým stavem ekonomické reality způsobeným mimo jiné zásadními geopolitickými událostmi se zásadním dopadem na světovou a evropskou ekonomiku nedovolí zachovat stávající nastavení limitu pro úhradu čistých nákladů.
Podnikatelské prostředí nebude zásadně dotčeno, provozovatelům poštovních služeb zásadní nové povinnosti navrhovanou úpravou ukládány nejsou.
7. Zhodnocení sociálních dopadů a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny
Návrh nebude mít s ohledem na svou povahu sociální dopady, a to ani na rodiny či specifické skupiny obyvatel (sociálně slabé, zdravotně postižené ani národnostní menšiny). Stávající i navrhovaná právní úprava rovněž není v rozporu se zásadou zákazu diskriminace. Z hlediska požadavků na zajištění rovnosti mužů a žen ji lze považovat za neutrální.
8. Zhodnocení dopadů na rodiny
Návrh nebude mít s ohledem na svou povahu dopady, na rodiny.
9. Zhodnocení dopadů na životní prostředí
Předmětný materiál nemá s ohledem na svou povahu dopady na životní prostředí.
10. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Návrh zákona se netýká soukromí a neupravuje otázky vztahující se k osobním údajům.
11. Zhodnocení korupčních rizik
Předkládaný návrh zákona korupční rizika nezakládá.
Předkladatel provedl zhodnocení korupčních rizik, jak stanoví Legislativní pravidla vlády, a to podle Metodiky CIA (Corruption Impact Assessment; Metodika hodnocení korupčních rizik), zveřejněné na webové stránce Odboru hodnocení dopadů regulace Úřadu vlády České republiky, oddělení boje s korupcí. Jedná se o jednoduché vyhodnocení korupčních rizik předkladatelem. Při zpracování návrhu zákona zohlednil předkladatel kritérium omezení korupčních příležitostí při jeho aplikaci.
Návrh nezavádí nové oblasti veřejnoprávního rozhodování, v některých stávajících oblastech rozhodovací procesy upřesňuje. Korupční rizika spojená s navrhovanou úpravou nelze vyloučit, jedná se však o obecné riziko, hrozící při rozhodování i na jiných úsecích veřejné správy. Co se týká rozhodování o nespravedlivé finanční zátěži držitele poštovní licence, informace o tomto rozhodování Úřad uveřejňuje ve svých výročních zprávách, možnost správního uvážení bude navíc výrazně omezena tím, že postup Úřadu při tomto rozhodování bude stanoven prováděcím právním předpisem. Lze tak uzavřít, že novelizace zákona o poštovních službách podle předkladatele zvýšení korupčního potenciálu právního předpisu neznamená.
12. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh nemá žádné dopady na bezpečnost nebo obranu státu.
13. Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy
Navrhovaná právní úprava nemá souvislost s digitální agendou, riziko vyloučení nebo omezení možnosti přístupu kohokoli ke službám se návrhem nemění. V případě rozšíření povinnosti předkládat Úřadu data potřebná pro jeho činnost se upravuje elektronická forma prostřednictvím systému elektronického sběru dat, plně v souladu se zásadami digitálně přívětivé legislativy. Nejedná se o nový prvek v zákoně o poštovních službách, zásady digitálně přívětivé legislativy jsou naplněny tam, kde je to na místě.
14. Zhodnocení územních dopadů včetně dopadů na územní samosprávné celky
Návrh nemá územní dopady, upravuje oblasti, které se vztahují k celému území státu, na územní samosprávné celky nikterak nedopadá.
Zvláštní část
K Čl. I
K bodu 1
§ 22 odst. 4
Úprava upřesňuje dané ustanovení, aby bylo zřejmé, že se v případě předkládaného výpočtu jedná o předpokládanou výši čistých nákladů.
K bodu 2
§ 22 odst. 5
Navrhované ustanovení upravuje případnou situaci, kdy v průběhu výběrového řízení dojde k zániku žadatele s právním(i) nástupcem/ci. Takový právní nástupce se považuje za žadatele, dokud neprohlásí, že se žádostí necítí vázán. Nejedná se o zpětvzetí žádosti, aby takový úkon nedopadl i na případného dalšího právního nástupce, který naopak ve výběrovém řízení pokračuje. Pokud by nastaly o účastenství v řízení pochybnosti, rozhodne Úřad v této věci usnesením podle § 28 odst. 1 správního řádu.
K bodu 3
§ 22 odst. 8
Legislativně technická úprava odkazů vyvolána změnou v § 22.
K bodu 4
§ 23
Doplňuje se možnost změnit poštovní licenci na základě žádosti jejího držitele, a to v situaci, kdy došlo buď ke změně právní úpravy vztahující se k poštovní povinnosti uložené poštovní licencí, nebo mimořádné změně okolností, které byly dány v době udělení poštovní licence. Stanoví se lhůta pro rozhodnutí Úřadu v délce čtyř měsíců, která by měla být dostatečná pro naplnění všech kroků, které je Úřad povinen v případě takové změny provést.
Dále je pro případ, kdy hrozí, že nebude ve výběrovém řízení vybrán včas nový držitel poštovní licence (například bude žádost o její udělení vzata zpět před vydáním rozhodnutí), se upravuje možnost dočasně prodloužit stávající poštovní licenci. Důvodem je zajištění kontinuálního poskytování základních služeb a zajištění jejich dostupnosti i v mimořádných situacích, kdy by nečekaně hrozilo, že by nebyl určen držitel poštovní licence. Takové prodloužení je možné i opakovaně nejvýše však celkem o jeden rok, což představuje dostatečnou dobu pro zajištění všech navazujících nezbytných kroků k udělení nové poštovní licence včetně výběrového řízení.
K bodu 5
§ 23a
Řeší se situace, kdy v průběhu platnosti poštovní licence dojde k přeměně stávajícího držitele. Má-li v důsledku přeměny právnické osoby, která je držitelem poštovní licence, dojít k zániku držitele poštovní licence, musí být součástí projektu přeměny nebo jiného obdobného dokumentu úprava přechodu poštovní licence na jeho právního nástupce. Držitel poštovní licence je povinen tyto změny před účinností přeměny oznámit Úřadu. V návaznosti na to přejde poštovní licence na právního nástupce, který pokračuje v poskytování základních služeb.
K bodu 6
§ 24
V odstavci 1 písm. a) se doplňuje důvod pro odnětí poštovní licence, pokud nebude podmínky, na jejichž základě byla poštovní licence udělena, plnit právní nástupce podle § 23a.
K bodu 7
§ 24 odst. 2 a 3
Zajišťuje se kontinuita poskytování základních služeb v případě odnětí poštovní licence s tím, že v takovém případě v plnění poštovní povinnosti pokračuje dosavadní držitel, jemuž byla poštovní licence odňata. Dosavadní právní úprava odnětí poštovní licence tuto skutečnost neřešila, takto bude poskytování základních služeb v provizorním režimu zajištěno do doby, než Úřad provede přezkum a udělí ve výběrovém řízení novou poštovní licenci.
K bodům 8 a 9
V souvislosti s doplněním § 23a a § 24 je nezbytné doplnit příslušné odkazy na tuto právní úpravu, a to konkrétně v § 25 odst. 1.
K bodu 10
§ 25 odst. 2
Ustanovení § 25 je rozšířeno o důvod zániku poštovní licence navazující na úpravu zániku držitele poštovní licence s právním nástupcem, kdy poštovní licence rovněž zaniká, pokud nedojde k jejímu přechodu podle § 23a, tj. pokud projekt přeměny nebo jiný obdobný dokument z jakéhokoli důvodu právní nástupnictví neupraví. Pokud poštovní licence zanikne, neboť dosavadní držitel zanikl bez právního nástupce, nebo projekt přeměny nebo jiný obdobný dokument z jakéhokoli důvodu právní nástupnictví neupraví, Úřad bezodkladně udělí poštovní licenci podle § 22 odst. 10 (tedy tomu, kdo nejlépe splňuje podmínky původního výběrového řízení) nejdéle na jeden rok, provede přezkum a udělí novou licenci.
K bodu 11
§ 32
V souvislosti s doplněním § 23a se doplňuje výčet informací zveřejňovaných Úřadem v Poštovním věstníku.
K bodu 12
§ 34 odst. 5
Navrhuje se postavit najisto, že Úřad je oprávněn v prvním stupni rozhodovat i ve sporech o uzavření dodatku ke smlouvě o přístupu k poštovní infrastruktuře, např. v případech, kdy se v důsledku navýšení cen v dodavatelském řetězci podstatným způsobem navýší náklady držitele poštovní licence na provoz infrastruktury. V takovém případě lze spravedlivě požadovat, aby druhá strana přistoupila na návrh držitele poštovní licence na uzavření dodatku ke smlouvě o přístupu, kterým by byla odpovídajícím způsobem zvýšena původně sjednaná (nákladově orientovaná) cena za přístup. Doposud nebyla dána pravomoc Úřadu rozhodovat o dodatcích.
K bodům 13 až 22
§ 34c
Navrhovaná úprava se vztahuje k možnosti držitele poštovní licence žádat o úhradu předběžných čistých nákladů. Oproti stávajícímu stavu se upravuje výše předběžných čistých nákladů, o něž lze požádat, a to ve výši nejvýše čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž za nejbližší předcházející zúčtovací období, za něž byla výše čistých nákladů ověřena, s modifikacemi pro určité situace (první rok platnosti poštovní licence, platnost poštovní licence jen pro část kalendářního roku). Držitel poštovní licence bude moci žádat za kalendářní čtvrtletí a za tato kalendářní čtvrtletí mu budou zpětně předběžné čisté náklady uhrazeny.
§ 34b odst. 7 a 34d
Nová úprava úhrady čistých nákladů spočívá ve zvýšení limitu pro úhradu čistých nákladů, které má mimo jiné za cíl motivovat více zájemců k podání přihlášky do výběrového řízení na držitele poštovní licence, což v konečném důsledku může znamenat i nižší úhradu těchto nákladů ze státního rozpočtu. Zvýšení limitu odstraňuje určitou disproporci v úhradě čistých nákladů, když vlivem pandemie COVID-19 a následující válečné situace došlo k takovým změnám jak v chování zákazníků, tak k nárůstu nákladů, že přístup zvolený v období předcházejícím těmto událostem není nadále udržitelný. Dosavadní právní úprava v § 34d odst. 2 stanoví výši čistých nákladů, které představují nespravedlivou zátěž do výše 1,5 mld. Kč. S ohledem na stávající i očekávaný budoucí vývoj a další pokles poptávky po základních poštovních službách bude docházet k navyšování čistých nákladů a při zachování současného limitu k navyšování části čistých nákladů, kterou by musel financovat z vlastních zdrojů držitel poštovní licence. S nástupem digitalizace včetně rozšířené povinnosti využívat datové schránky fyzickými podnikajícími osobami a zvyšováním zájmu spotřebitelů využívat datové schránky se zrychluje pokles poptávky po listovních zásilkách, což může vést v období držení poštovní licence v letech 2025-2029 k navýšení čistých nákladů za základní služby až o čtvrtinu. Nedostatek výnosů ze základních služeb a neupravený limit úhrady čistých nákladů by pak vedl k navyšování zátěže pro držitele poštovní licence, a to zátěže nespravedlivé, a k ohrožení udržitelnosti poskytování základních služeb. Zvyšující se rozdíl mezi ověřenými čistými náklady a jejich úhradou ve výši limitu nutí držitele poštovní licence k čerpání vlastních zdrojů, které by jinak mohl využít pro poskytování komerčních služeb, anebo k navyšování cizích zdrojů (úvěrů), což v konečném důsledku vede ke zvyšování jeho nákladů a snižování konkurenceschopnosti. Navrhovaná nová výše limitu reaguje na poslední ověřené čisté náklady držitele poštovní licence (viz výše bod 6 obecné části důvodové zprávy) při zohlednění očekávaného vývoje nárůstu nákladů spojeným se setrvale klesajícím objemem využívání základních služeb, které zároveň musí být ze zákona zajištěny. Zákonný limit byl v rámci stávající právní úpravy rovněž považován za dostatečnou pobídku k efektivitě podle Rámce SGEI, přičemž postup stanovený zákonem je dán jako dostačující a postup Úřadu při posouzení efektivity nebylo třeba stanovit v prováděcím právním předpisu k provedení § 34b odst. 7. Aby navýšením limitu nedocházelo k potenciálnímu oslabení a zmírnění pobídek k efektivnosti v případě, že by ověřená výše čistých nákladů nedosáhla stanoveného limitu, je změna limitu spojena se zmocněním k vydání prováděcího právního předpisu stanovujícího postup Úřadu při posuzování pobídek k efektivnosti při ověřování a výpočtu čistých nákladů představujících nespravedlivou zátěž a pro posuzování této nespravedlivé zátěže. Návrh tak reaguje úpravou § 34b odst. 7 na nutnost vymezit pobídky k nákladové efektivnosti jejich výslovným uvedením v rámci zmocnění pro vydání předmětné vyhlášky. Předpokládá se, že realizace daného zmocnění bude provedena novelizací vyhlášky č. 466/2012 Sb., o postupu Českého telekomunikačního úřadu při výpočtu čistých nákladů na plnění povinnosti poskytovat základní služby, ve znění vyhlášky č. 187/2019 Sb., tento předpis tak bude obsahovat komplexní úpravu postupu Úřadu. Nově je upravena povinnost vrátit „přeplatek“ případně vzniklý dřívější úhradou předběžných čistých nákladů s úrokem ve výši průměru dvoutýdenních repo sazeb vyhlášených Českou národní bankou v roce, kdy byla žádost o úhradu předběžných čistých nákladů podána, ročně a mechanismus a lhůty pro vrácení.
V § 34d odst. 4 se upřesňuje úprava úhrady, kdy se stanoví, že platby hradí Úřad ze státního rozpočtu.
Z důvodu úpravy pobídek k nákladové efektivnosti dojde k úpravě vzorce pro výpočet čistých nákladů stanoveného v § 5 odst. 2 vyhlášky č. 466/2012 Sb., a to tak, že od rozdílu přírůstkových nákladů a přírůstkových výnosů (tj. čisté náklady před zohledněním nároku na přiměřený zisk a nehmotné výhody) budou odečteny náklady, které nebudou uhrazeny, protože byly vyhodnoceny jako neefektivní.
Vzhledem k tomu, že pobídkový mechanismus ke zvyšování efektivity musí spočívat na objektivních a měřitelných kritériích a nárůstu efektivity by mělo být dosaženo bez snížení kvality poskytované služby a současného dodržení norem stanovených v právních předpisech EU, bude stanovení pobídkového mechanismu definováno následujícím způsobem. Za neefektivní se bude považovat takový způsob poskytování základních služeb, kdy celkové vynaložené náklady na poskytování základních služeb budou vyšší než v předchozím roce v případě, že toto navýšení neodpovídá nárůstu poptávky po základních službách. Jinými slovy, čisté náklady nebudou kráceny pouze v případě, že nedojde meziročně ke zvýšení celkových vynaložených nákladů na základní služby (po očištění od vlivů držitelem poštovní licence nezaviněným, jako je inflace a pokles objemů základních služeb). V případě, že dojde ke zvýšení nákladů, čisté náklady budou kráceny o hodnotu tzv. pobídky k efektivnosti.
V případě, že celkové vynaložené náklady na poskytování základních služeb budou v posuzovaném roce nižší než v předchozím roce (po očištění od vlivů inflace a změny objemů služeb), tj. prokáže se, že držitel poštovní licence v posuzovaném roce poskytoval základní služby efektivněji než v roce předchozím, ke krácení čistých nákladů z důvodu pobídky k efektivnosti nedojde.
Jako vstupní hodnoty do vzorce budou použity výstupy z oddělené evidence nákladů a výnosů vedené podle vyhlášky č. 465/2012 Sb., o způsobu vedení oddělené evidence nákladů a výnosů držitele poštovní licence, a průměrná roční míra inflace. Výsledky oddělené evidence nákladů a výnosů ověřené osobou odborně způsobilou je držitel poštovní licence povinen předložit Úřadu vždy nejpozději 31. července za předchozí účetní období. Průměrná roční míra inflace je vypočtena a publikována Českou národní bankou. Pro stanovení trendu změny objemu poskytnutých služeb budou použity údaje o počtu poštovních zásilek a poštovních poukazů, jejichž podání nebo dodání držitel poštovní licence poskytoval v rámci základních služeb uvedených v poštovní licenci. Tyto údaje má Úřad k dispozici a jejich vykazování a sběr tedy nepřinese zvýšení administrativní zátěže žádného subjektu.
Pro případ, že se držitel poštovní licence v posuzovaném roce bude lišit od držitele poštovní licence v roce předchozím posuzovanému roku, budou se za účelné a efektivní čisté náklady uvedené pro posuzovaný rok v žádosti o udělení poštovní licence. Důvodem je, že pro nového držitele není možné provést výše uvedený výpočet, když neměl v přechozím roce uloženou povinnost.
K bodu 23
§ 34e odst. 3
Předmětná úprava tohoto novelizačního bodu je žádoucí v souvislosti s úpravou § 34c odst. 2.
K bodu 24
Legislativně technická úprava související s doplněním nového přestupku (písmeno i)) v § 37 odst. 3.
K bodům 25 a 26
§ 37a odst. 3 a 6
Doplňuje se přestupek neoznámení skutečností podle § 23a. Vzhledem k závažnosti přestupku, který může mít vliv na poskytování základních služeb, se horní hranice pokuty stanoví ve výši odpovídající pokutě za obdobné porušení povinnosti držitele poštovní licence podle § 33 odst. 8.
K bodu 27
§ 41 odst. 1
Doplnění zmocňovacího ustanovení k vydání vyhlášky podle § 34d odst. 8 Úřadem.
K ČI. II
Přechodná ustanovení:
K bodu 1
Standardní úprava přechodného ustanovení, podle níž se řízení ve věcech poštovní licence zahájená podle dosavadního znění zákona podle tohoto znění také dokončí.
K bodu 2
Při účinnosti 1. ledna 2026 (tedy již za platnosti poštovní licence pro nové období r. 2025 až 2029), je pro právní jistotu třeba doplnit přechodné ustanovení, které upravuje přístup k otázkám předběžných čistých nákladů a čistých nákladů držitele poštovní licence pro různá období platnosti poštovní licence. I vzhledem k notifikaci postupu určování čistých nákladů u Evropské komise na konkrétní období platnosti poštovní licence, je třeba zajistit, že pro každé takové období se čisté náklady budou posuzovat stejným (notifikovaným) způsobem.
K Čl. III
Datum nabytí účinnosti se v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů, navrhuje 1. ledna 2026.