Důvodová zpráva k zákonu č. 336/2014 Sb.

Jedná se o legislativně technické úpravy, normativní precizaci, úpravy systematiky ustanovení, odstranění gramatických chyb a stylistických nedostatků, odstranění logických rozporností v textu, úpravy nepřesných formulací a odkazů, upřesnění transpozic evropských právních předpisů a terminologické sjednocení.

Obsah textu písm. a) se upřesňuje rozdělením do dvou témat, jež jsou v něm zahrnuta.

Obecně je podle směrnice AIFM činnost spočívající ve shromažďování peněžních prostředků nebo penězi ocenitelných věcí od členů rodiny za účelem jejich společného investování a na další správu takto shromážděných peněžních prostředků nebo penězi ocenitelných věcí nebo majetku nabytého za tyto peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci (family office vehicle) vyloučena z působnosti směrnice AIFM. Navrhovanou změnou se v tomto případě umožňuje dobrovolné podřízení se režimu ZISIF i v případě family office vehicle. Použitý pojem „family office vehicle“ by měl být vykládán ve světle zapracované směrnice AIFM a Obecných pokynů ESMA ke klíčovým pojmům směrnice AIFM. Nejedná se o pojem totožný k pojmu „rodinný závod“ podle občanského zákoníku, ačkoli není vyloučeno, aby family office vehicle právě tuto formu měl. Právě z důvodu obsahové rozdílnosti těchto dvou pojmů nebyl převzat pojem zakotvený českým civilním právem. Dále se upravuje dobrovolný opt-in osobám, na něž se dosud vztahovala tzv. koncernová výjimka ze zákona podle § 2 písm. c). Dále se staví na jisto, že výjimky uvedené v § 2 a § 2a nevylučují aplikaci § 98 odst. 1, který se vztahuje i na tyto případy.

Ze stávajícího znění zákona by měl být dovozován princip, že žádný investiční fond nemůže mít více než jednoho obhospodařovatele a jednoho administrátora. Navrhuje se v tomto směru odpovídající doplnění textu. Tím není bráněno pověřit výkonem jednotlivé činnosti jiného za podmínek stanovených zákonem.

Staví se najisto, že všechny podfondy jednoho investičního fondu musí mít jednoho obhospodařovatele. V této souvislosti se přebírá analogické ustanovení § 38 odst. 3 v plném rozsahu.

Staví se najisto, že obhospodařovatelem nesamosprávného investičního fondu s právní osobností je jeho statutární orgán, nikoli tento fond sám. To je významné zejména z hlediska povinnosti zavést řídicí a kontrolní systém. Postačí zohlednění tohoto požadavku u obhospodařovatele tohoto fondu. Rovněž by z tohoto mělo plynout, že k výkonu činnosti obhospodařování tohoto fondu nelze využít vnitřní zdroje (např. zaměstnance) tohoto fondu.

Zpřesňuje se novelizované ustanovení a staví se na jisto, že stávající úprava neznamená dočasnou výjimku z ustanovení § 15 odst. 1 zákona.

Odstraňují se možné interpretační problémy a staví se najisto, že i investiční společnost může provádět administraci standardních fondů, byť nemůže vykonávat podnikatelskou činnost obecně. Zároveň se zpřesňuje, že osoba s povolením k obhospodařování a administraci investičních fondů může zákonně vykonávat jednotlivé činnosti zahrnuté v obhospodařování a administraci pro jakéhokoliv poskytovatele služeb na finančním trhu, podléhajícího obezřetnostnímu dohledu, přičemž se nevyžaduje získání dalšího oprávnění.

Stávající znění přesahovalo požadavek směrnice AIFM, jenž vyžaduje pouze registraci správce, který má v domovském státě své sídlo. Sídlo AIF (tj. fondu) není z hlediska směrnice AIFM rozhodné.

Změna formulace za účelem posílení aktivní legitimace, a tím i naplnění prvotního záměru zákonodárce.

Nahrazuje se stávající formulace, jež je příliš přísná a v praxi obtížně splnitelná. Zákon navíc výslovně počítá s aplikací institutu „srovnatelnosti“. Dále jsou zapracovány změny vyvolané potřebou uvedení textu do souladu se změnami navrhovanými v bodě 14.

Upřesňuje se, kdy je osoba podle § 17 oprávněna přesáhnout rozhodný limit a kdy podléhá dohledu České národní banky.

Změna z důvodu jednotnosti se zmocněním podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (tzv. CRD IV) a z důvodu pokrytí rozsahu vyhlášky. Stávající zmocnění je příliš zužující, zejména pokud jde o účelná kvantitativní kritéria.

Doplňují se zájmy investorů tohoto fondu v souladu s požadavkem čl. 20 odst. 2 písm. b) směrnice AIFM. Nehledí se na zájmy jednotlivých investorů, ale na zájem investorů dotčeného fondu jako celku, a to včetně investorů potenciálních. Rovněž se zjednodušuje formulace.

Zrušuje se odkaz na § 24, resp. 51, a to z toho důvodu, že s ohledem na odstavec 2 měněných ustanovení je tento odkaz nadbytečný. Navíc za celou strukturu pověření odpovídá vždy obhospodařovatel nebo administrátor.

Odstraňují se nadbytečná slova „vždy“ a „dále“ (návětí odstavce 1 a stávající odstavec 2). Touto změnou nedochází k věcnému posunu a výčet zůstává i nadále taxativní. Ve vztahu k pojmu „zajišťování“, který znamená výkon vlastními silami i obstarání výkonu u jiné osoby, se provádí některé terminologické změny tak, aby bylo zřejmé, za co nese administrátor odpovědnost, a to v případě pověření jiné osoby. Administrátor tak investičnímu fondu poskytuje právní služby, a to i tehdy, poskytuje-li je prostřednictvím třetí osoby [písmeno b)]. Doplňuje se možnost poskytovat vedle compliance i vnitřní audit k odstranění pochybností, zda lze administrátora pověřit výkonem vnitřního auditu (v této souvislosti se hovoří o pověření jiného výkonem určité činnosti, která není zahrnuta v obhospodařování a administraci). Písmeno c) se uplatní jen, je-li to dohodnuto ve smlouvě (to ale nemá dopad na podnikatelské oprávnění administrátora), jak plyne i z nového odstavce 2. V písmeni g) se slovo „zajišťování“ odstraňuje jako nadbytečné [obdobně viz písmeno b)]. V písmenech h) a j) se reflektuje situace popsaná v § 39 odst. 5, podle kterého lze vést evidenci a nabízet investice (viz odstavec 2) ve vztahu k vlastním fondům bez dalšího. Aby toto odpovídalo i udělenému povolení, je třeba tuto situaci zohlednit i ve vymezení činnosti administrace. Opět toto neznamená povinnost, aby tuto činnost prováděl administrátor sám, administrátor však za tuto činnost odpovídá. V písmeni j) se navíc výslovně upravuje, že činnost administrace zahrnuje i výměnu cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů. V písmeni o) se upřesňuje, že dokumenty a údaje lze zasílat i jiným oprávněným orgánům (např. daňovým). V písmeni s) se staví najisto, že tyto činnosti lze vykonávat vlastními silami, ale i obstarat, nejsou-li splněny podmínky pro jejich výkon (zejména podle § 39), tj. zejména, nemá-li příslušné oprávnění. V novém odstavci 3 se upřesňuje, že některé činnosti nemusí administrátor vykonávat, ač je k tomu oprávněn. K tomu, aby byl povinen uvedené činnosti vykonávat, se vyžaduje dohoda s obhospodařovatelem (typicky je tak nebude vykonávat, je-li sám obhospodařovatelem).

Staví se na jisto, že administrátor je již na základě samotného povolení k administraci oprávněn vykonávat jednotlivé činnosti v ní zahrnuté, a to i pro jiného poskytovatele služeb na finančním trhu, podléhajícího obezřetnostnímu dohledu, proto se žádné další povolení nevyžaduje. Dále se odstraňují nadbytečná slova „pro jiného“ s ohledem na jiné koncepční úpravy, zejména úpravu v odstavci 5. Věcně se nic nemění, jen se pro přehlednost volí jiná struktura. V odstavci 4 se doplňuje odkaz na činnost podle § 11, která je obdobou související investiční služby. V odstavci se již neříká, že administrace fondů obhospodařovaných i administrovaných stejnou osobou není činností pro jiného, ale napevno se stanovuje, že se nevyžaduje povolení podle stávajících odstavců 2 a 3. Věcně opět nedochází ke změně, mění se jen legislativní vyjádření, aby bylo jednoznačnější.

I administrátor je povinen vést své účetnictví (obdobně jako své účetnictví vede i obhospodařovatel), proto by toto mělo být reflektováno v jeho řídicím a kontrolním systému.

Obdobně jako tomu bylo v zákoně o kolektivním investování (a jako tomu je v zákoně o bankách a v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu) se doplňuje povinnost a správní delikt ve vztahu ke spotřebitelským smlouvám o finančních službách uzavíraným na dálku.

Shodně s úpravou v § 23 se dosavadní odstavec 2 vkládá jako písmeno g) v odstavci 1 a tím se vztahuje na všechny administrátory (s výjimkou těch podle § 56).

Depozitářem může být i notář, a tedy fyzická osoba.

Navrhované změny se vztahují k ustanovením o depozitáři.

V § 62 se zavádí princip přiměřenosti i ve vztahu k depozitáři investičního fondu.

U § 63 se upřesňuje, že depozitář nemůže bez předchozího souhlasu použít majetek, který má v opatrování a v úschově.

V případě § 71 odst. 1 písm. a) věta za středníkem se nejedná o opatrování ve smyslu nařízení Komise v přenesené pravomoci č. 231/2013, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU, pokud jde o výjimky, obecné podmínky provozování činnosti, depozitáře, pákový efekt, transparentnost a dohled, proto byla navrhovanou změnou vyloučena aplikace odstavce 3.

Stávající znění § 71 odst. 1 písm. b) a § 669 písm. b) nedůvodně a nad rámec směrnice AIFM i nařízení Komise č. 231/2013 rozšiřuje režim úschovy na celý majetek, což má souvislost s odpovědností za škodu. Navrhovaná změna tento nežádoucí stav upravuje tím, že klade důraz právě na investiční nástroje. V této souvislosti dochází k navazujícím úpravám v dalších ustanoveních (§ 81 odst. 1).

V § 73 odst. 1 písm. f) a § 670 odst. 1 písm. f) se určuje, kdy má depozitář provádět kontrolu ex post a kdy ex ante. Viz k tomu recitál 109 a čl. 92 odst. 2 nařízení Evropské komise č. 231/2013, které umožňují smluvně zavést kontrolu ex ante. Český zákonodárce omezuje smluvní volnost a stanovuje přesná pravidla pro všechny, která jsou založena na běžné praxi například v Lucembursku.

Ze stávající dikce § 77 odst. 1 písm. d) vyplývá, že příkazy mohou pověřenému dávat kumulativně depozitář a obhospodařovatel, což nebylo záměrem této úpravy. Obhospodařovatel se navíc se svými příkazy ani nemůže obracet přímo na pověřeného, a proto je současné znění dotčeného ustanovení nejasné. Tento rozpor se odstraňuje.

Stávající znění § 78 odst. 1 písm. b) nepřesně zapracovává směrnici AIFM a nařízení Komise č. 231/2013, jež nevyžadují oddělení majetku na úrovni jednotlivých fondů. Dotčené ustanovení se uvádí do souladu s evropskými předpisy.

V § 71 odst. 1 písm. b), § 612 odst. 1 písm. j) a odst. 2 písm. b) a v § 669 písm. b) se zrušuje slovo fyzicky, protože toto určení je nadbytečné.

Ve zbytku se provádí úpravy související s těmito změnami.

Tímto novelizačním bodem dochází ke specifikaci toho, kdo je osobou hlavního podpůrce, kdy v praxi je tato osoba označována jako „prime broker“. Tento anglicismus je zaužívanější než zvolený český novotvar.

Změnou formulace v odstavci 1 došlo k upřesnění, že standardní fond se řídí požadavky směrnice UCITS. V odstavci 2 se jedná o formální úpravu související s touto změnou. Nedochází k věcné změně. Směrnice AIFM neharmonizuje fondy, ale správce (viz rec. 10), na rozdíl od směrnice UCITS, která harmonizuje i fondy.

Upřesňuje se, že i pro fondy kvalifikovaných investorů platí zásadně pravidlo pro rozkládání rizika. To je zajištěno dodržováním stanovených investičních limitů.

Doplněním odstavce 2 se pro účely pokoutného kolektivního investování negativně vymezuje pojem „veřejnost“, a to odkazem na výčet osob, které jsou z jeho obsahu vyloučeny. Nyní totiž může býti sporné, zda jsou veřejností i profesionální zákazníci. S ohledem na povahu a odborné zkušenosti uvedených osob by byla jejich ochrana v tomto směru nepřiměřená. Jsou-li od některé z těchto osob shromažďovány peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci za účelem jejich společného investování, nejedná se o pokoutný fond kolektivního investování. Dále se staví na jisto, že výjimky uvedené v § 2 a § 2a nevylučují aplikaci § 98 odst. 1, který se vztahuje i na tyto případy.

Přidán požadavek na identifikaci nabyvatele v rubopisu pro jasné určení osoby oprávněné z rubopisu. Blankoindosament se tak nepřipouští.

Doplňuje se, že se jedná o řízení v režimu občanského soudního řádu. Řízení je řízením podle § 83 odst. 2 písm. d) občanského soudního řádu, jeho zahájení tedy brání tomu, aby proti témuž obhospodařovateli probíhalo u soudu další řízení o žalobách jiných podílníků o obsahu týchž zvláštních práv a výrok pravomocného rozsudku je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro všechny podílníky daného fondu. Vzhledem k tomu, že se jedná o sporné řízení, staví se dále na jisto, že postavení žalovaného má právě obhospodařovatel podílového fondu, zatímco podílníci jsou na straně žalobců.

Upravuje se systematika ustanovení. Zároveň se formulací nového písmene a) v § 132 vyhovuje stávající praxi v případě fondu peněžního trhu s tím, že stanovená lhůta zahrnuje nejen samotné odkoupení podílového listu na účet tohoto fondu, ale rovněž i vypořádání tohoto obchodu.

Umožňuje se řádné fungování již zavedeného institutu smluvního přímusu.

Vylučuje se pochybnost, zda může být svěřenský správce i zakladatelem investičního fondu jako svěřenského fondu.

V odstavci 3 se upravuje vnitřní struktura v případě nesamosprávného investičního fondu ve vazbě na povinnou monistickou strukturu. S ohledem na požadavek § 460 odst. 2 zákona upravujícího obchodní korporace je nezbytné stanovit, jaké pravomoci náleží statutárnímu řediteli. Nový odstavec 4 upřesňuje, kdo výlučně volí, odvolává a schvaluje smlouvu o výkonu funkce statutárního ředitele akciové společnosti s proměnným základním kapitálem. Ustanovení je speciální ve vztahu k zákonu upravujícím obchodní korporace.

Zmírňuje se povinnost stanovená v čl. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/30/EU, když jako v tomto ustanovení požadovaný minimální kapitál akciové společnosti s proměnným základním kapitálem může sloužit zapsaný základní kapitál. Překročení maximální výše základního kapitálu pak není natolik společensky závažné, aby muselo být sankciováno likvidací fondu, která by mohla vlastníkům investičních akcií spíše uškodit.

Upravená normativní formulace lépe vyjadřuje, že ustanovení má zakotvovat základní princip pro úpis investičních akcií.

Podobně jako u akciové společnosti s proměnným základním kapitálem se i u komanditní společnosti na investiční listy stanovuje povinnost označení této formy v obchodní firmě.

Komanditní společnosti na investiční listy se prostřednictvím obdoby seznamu společníků poskytuje přehled o komanditistech a jejich podílech.

Stávající znění bezdůvodně zužuje okruh cenných papírů, na něž se dotčené ustanovení vztahuje, neboť u zahraničních cenných papírů nemusí být právo do těchto papírů nutně vždy inkorporováno. Sleduje se tak rozšíření působnosti ustanovení i na tyto případy.

Upřesněno je stávající znění, které by se dalo vykládat i tak, že pro investiční fond se nepoužije zákon upravující převzetí ani v případě, kdy právě fond bude osobou, která na jiné akciové společnosti získá příslušný podíl. Nové znění toto jednoznačně vyjasňuje.

Odstraňuje se zákaz, podle kterého nesmí fond kolektivního investování vydávat dluhopisy a podobné cenné papíry. Ekonomický efekt vydání dluhopisů se neodlišuje od přijímání úvěrů, vydání dluhopisů fondům je tedy nově povoleno, ale pouze za stejných podmínek, jako při přijímání úvěrů. Vymezení pojmu ve stávajícím odstavci 5 je pro potřeby samotného zákona zbytečné, neboť ho používá pouze nařízení vlády, které si ho pro své účely vymezí. Z tohoto důvodu se navrhuje jeho zrušení.

Doplňuje se možnost změnit investiční strategii v případě, že se okolnosti změnily natolik, že již není možno investiční strategii uskutečňovat v původním rozsahu (např. zanikne benchmark, který fond kolektivního investování sleduje).

Doplněním odstavce 2 se odstraňuje nejistota ohledně soukromoprávních důsledků nepřípustné změny investiční strategie.

Ustanovení upravuje zrušení fondu kolektivního investování, který má právní formu akciové společnosti. Nedosáhne-li vlastní kapitál takového investičního fondu hodnotu stanovenou zákonem, může Česká národní banka rozhodnout o zrušení tohoto fondu.

Upravuje se způsob určení úplaty za obhospodařování tak, aby ji bylo možné stanovit i jiným způsobem, než tomu bylo doposud. Výčet obsažený v ustanovení § 209 přestává být taxativní. Demonstrativnost výčtu umožňuje určit úplatu i jiným způsobem, než těmi, které byly možné doposud. Například fondy nemovitostí budou moci sjednat i jednorázové úplaty např. z kupní ceny nemovitosti. Dále bude možné určit způsob úplaty kombinací dosavadních písmen a) až c) s podílem z výsledku hospodaření investičního fondu nebo jeho části před zdaněním.

Odstraňuje se neopodstatněné zvýhodnění podílových fondů, formulace se dále mění v návaznosti na předchozí platnou právní úpravu, která vyvolává méně výkladových pochybností a přesto je v souladu se směrnicovou úpravou.

Upřesňuje se transpozice směrnice UCITS IV v tom směru, že statut má pověření jiné osoby umožnit tím, že činnost, jíž má být pověřena, ve statutu vymezí jako činnost, jejímž výkonem lze pověřit jinou osobu (viz § 23 písm. h)). Směrnice nevyžaduje, aby byla ve statutu identifikována pověřená osoba, to je národní úprava, navrhuje se však tuto národní úpravu zachovat z důvodu významnosti pověřených osob na celkovou činnost obhospodařovatele/administrátora. Investoři by měli být informováni i o těchto osobách, a to zejména, dojde-li u nich ke změně.

Odstraňuje se nejednoznačnost zmocnění ke stanovení dalších podstatných údajů pololetní zprávy ve vyhlášce.

Zrušením odstavce 2 se odstraňuje duplicita ustanovení se zásadou správního řádu, podle níž se žadateli oznamuje rozhodnutí, a také s ustanovením § 530, podle něhož se rozhoduje o změně statutu standardního fondu do 15 dnů.⁠‌​‌‌​​‌​​​‌​‌​​‌⁠

Pevné stanovení metod oceňování ve stávajícím odstavci 2 je opuštěno, parametry nemovitosti dle tohoto odstavce se však musí i nadále při oceňování zohlednit.

Navrhovanou změnou se omezuje zákaz nabývat cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry vydávané fondem kvalifikovaných investorů nekvalifikovanými investory pouze na účastnické cenné papíry. Podle stávající formulace by držiteli jiných než účastnických cenných papírů (typicky dluhopisů, směnek) mohli být pouze kvalifikovaní investoři. Tento požadavek není opodstatněný vzhledem k tomu, že neexistuje důvod, proč neumožňovat ostatním investorům nabývat jiné cenné papíry vydávané fondem kvalifikovaných investorů, neboť tyto nepředstavují účast na tomto fondu. Dále se jedná o upřesnění definice.

Úprava vyvolaná změnou ZPKT, ze stávající dikce by po poslední změně ZPKT vyplývalo, že např. Světová banka není kvalifikovaným investorem.

Zpřesňuje se odkaz na holdingovou společnost.

Upřesňuje se, že v případě fondů, které obhospodařuje tentýž obhospodařovatel a jejichž administraci provádí tentýž administrátor, postačí investice ve výši 125 000 EUR v těchto fondech celkem, nikoliv nutně v jediném fondu. Zároveň odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 písmeno c) dochází k specifikaci, že součástí výše zmiňované investice je i individuální správa majetku, tedy tzv. individuální portfolio management.

Doplněním věty v odstavci 2 se umožňuje uvedeným osobám být kvalifikovaným investorem, i když nesplňují některý z předpokladů stanovený v odstavci 1. Smyslem je typicky nenutit vlastníky zakladatelských akcií k minimální investici, když tito se z této pozice majetkově na investiční činnosti fondu kvalifikovaných investorů nepodílejí.

Dále se v odstavci 3 staví najisto, že nikdo se nemůže po právu stát kvalifikovaným investorem, aniž splňuje podmínky odstavce 1.

Ke změně dochází v souvislosti s upřesněním definice v § 272 odst. 1. Kvalifikovaný investor tak nemůže odprodat část svého podílu ve fondu kvalifikovaných investorů [ani případně snížit hodnotu svého majetku obhospodařovaného podle § 11 odst. 1 písm. c)] v takové míře, aby kvalifikovaným investorem již nebyl (ale zároveň by stále nějaký podíl ve fondu kvalifikovaných investorů držel). Při zpracovaní takového pokynu tak obhospodařovatel fondu musí ověřit, zda i po jeho provedení bude investor podmínky pro kvalifikovaného investora splňovat. To však nebrání tomu, aby investor přestal být kvalifikovaným investorem tím, že prodá svůj celý podíl ve fondu kvalifikovaných investorů.

Ze stávající dikce § 274 odst. 2 nevyplývá, kam se má splatit vklad před vznikem podílového fondu nebo svěřenského fondu. Dotčené ustanovení v jeho současné podobě tak nelze striktně formálně splnit. Tato logická rozpornost se odstraňuje.

Smyslem ustanovení bylo normovat odchylku od obecného pravidla pro změnu společenské smlouvy, nikoli obecné pravidlo utvrzovat. Ochranu ostatním společníkům dostatečně dává druhá věta odstavce 1.

Odkazem na zachování aplikovatelnosti obecné úpravy v zákoně o obchodních korporacích je negován smysl ustanovení, kterým bylo umožnit, aby zákaz konkurence byl ve společenské smlouvě upraven jinak, tj. i v přípustném rozsahu vyloučen.

V návaznosti na předchozí platnou právní úpravu se i u akciové společnosti, která je fondem kvalifikovaných investorů, vychází z toho, že účetní závěrku obhospodařovaného fondu schvaluje příslušný orgán obhospodařovatele. Současně se s přihlédnutím ke specifikům fondů kvalifikovaných investorů upravují právní důsledky neschválení účetní závěrky a postupu při úhradě případné ztráty.

V § 295a odst. 1 se odstraňuje případné nežádoucí jednání způsobené výkladem ve světle zásady „co není zakázáno, je dovoleno“. Vyjadřuje se tak jasně, že veřejné nabízení podléhá regulaci, přičemž je zakázáno vše, co není v souladu s touto regulací. Staví se rovněž najisto, že investiční fond nebo zahraniční investiční fond musí být zapsán v seznamu, má-li být nabízen veřejně v České republice.

V § 295a odst. 2 se umožňuje privátní nabízení investic (tzv. private placement) do investičních fondů nebo zahraničních investičních fondů v České republice jiným než kvalifikovaným investorům (tj. retailu) pouze za podmínky, že investice do těchto fondů lze v České republice nabízet veřejně. Posiluje se tak ochrana drobných investorů v případě neveřejného nabízení: jako hranice je stanoven počet 20 osob. Zvláště tzv. retailovým investorům tak lze fondy nabízet formou private placement jen, lze-li takové fondy nabízet i veřejně (tj. jsou splněny podmínky pro veřejné nabízení, zejména zápis v příslušném seznamu). Výjimkou je případ, je-li takto osloveno méně než 20 investorů. Smyslem ustanovení je to, aby volnějším režimem private placement nebyly obcházeny zákonné požadavky, jejichž smyslem je ochrana retailových (drobných) investorů. Typicky lze toto pravidlo využít k nabízení zahraničních UCITS fondů bez notifikace (kde nejsou kladeny žádné další požadavky) a v případě podlimitních obhospodařovatelů, kdy v některých případech nejsou na private placement kladeny zákonem žádné požadavky. Tímto nejsou dotčena další ustanovení, zejména § 297 odst. 2. Z něj mimo jiné plyne, že retailovým investorům lze nabízet i neveřejně, nemohou se však stát investory příslušného fondu, pokud neinvestují alespoň 125 000 EUR.

Ustanovení obsažená v části deváté zákona je nutno aplikovat vedle sebe. Nelze tak například argumentovat tím, že § 310 je vyloučena aplikace § 295a nebo § 297. Jedinou výjimkou je § 298, respektive nařízení o EuVECA a EuSEF, která obsahují zvláštní úpravu a vylučují aplikaci českého zákona, obsahuje-li odlišné požadavky. Pravidla obsažená zejména v § 295a, § 296, § 297 a § 299 je nutno chápat jako obecné zásady, které je nutno vždy dodržovat. Zejména je zde akcentována ochrana laické veřejnosti. Laické veřejnosti lze nabízet pouze standardní fondy (a srovnatelné zahraniční investiční fondy), speciální fondy a zahraniční investiční fondy srovnatelné se speciálním fondem, u nichž ČNB rozhodla podle § 297 odst. 3 a jejichž obhospodařovatel je oprávněn přesáhnout rozhodný limit (tj. má povolení podle směrnice AIFM). Laické veřejnosti lze nabízet investice, které nelze v ČR nabízet veřejně pouze, pokud počet těchto laických investorů, kterým je nebo bylo takto nabízeno, je nižší než 20. Private placement (zahraničních) standardních fondů a podlimitních alternativních investičních fondů zůstává mimo regulaci ZISIF.

V § 296 se jedná o legislativně technickou úpravu, neboť v případě fondů kvalifikovaných investorů a srovnatelných zahraničních fondů není z povahy věci nutné upravovat i privátní nabízení (private placement), protože v případě neveřejného nabízení platí, že co není zakázáno, je dovoleno.

Změnou odstavce 1 v § 297 se upřesňuje, že regulováno je nabízení laické veřejnosti. Změnou odstavce 2 v § 297 se upravuje stávající formulace, jež se bezdůvodně liší od § 296, ačkoliv se touto domněnkou v podstatě stanovuje obdobná aplikace § 296. Zároveň se zvyšuje právní jistota při nabízení v případech, kdy ČNB rozhodla podle odstavce 3 zamítavě.

Odkazy se upravují tak, aby neodkazovala na řízení o zápisu do příslušeného seznamu, ale pouze na příslušné seznamy. Zápisu do seznamu lze dosáhnout postupem podle § 503, 504, 513 a 514, s tím, že někdy přichází v úvahu jen některý z uvedených postupů (zejména ve vztahu k zahraničním investičním fondům).

Směrnice UCITS IV zápis do seznamu nevyžaduje, nelze tedy notifikující osobu nutit, aby podala žádost o zápis do tohoto seznamu. V zájmu zachování věrnosti seznamu se ukládá povinnost ČNB, aby seznam aktualizovala na základě obdržené notifikace.

V § 306 odst. 1 písm. a) dochází k úpravě textu za účelem harmonizace s čl. 92 směrnice UCITS IV.

K naplnění požadavků směrnice AIFM se u zahraničních fondů nabízených v ČR (které obhospodařuje obhospodařovatel s povolením ČNB) poskytla při zápisu do seznamu i potřebná notifikační dokumentace.

Provádí se upřesnění v tom směru, aby private placement podlimitních obhospodařovatelů byl mimo regulaci, protože private placement reguluje pouze směrnice AIFM a tito obhospodařovatelé do působnosti směrnice AIFM nespadají. I nadále platí, že české speciální fondy nemůže podlimitní obhospodařovatel obhospodařovat. Výslovně se reguluje veřejné nabízení podlimitními obhospodařovateli, a to i v návaznosti na změny provedené v § 295a, kdy platí, že veřejné nabízení není možné, pokud není výslovně regulováno. Na druhou stranu však § 297 stanovuje, že i fondy kvalifikovaných investorů lze veřejně nabízet. V režimu podlimitních fondů nabízených formou private placement jsou nastaveny rovné podmínky pro české i pro zahraniční investiční fondy.

Obdobně jako v novém znění § 305 odst. 1 se upravuje automatický zápis do seznamu.

Doplňuje se seznam pro private placement nadlimitních obhospodařovatelů a odkazy na něj. Údaje z tohoto seznamu se neuveřejňují, a ČNB proto žadateli vyhotoví o zápisu osvědčení, protože od tohoto zápisu lze fondy v režimu směrnice AIFM nabízet formou private placement v České republice. V § 597 písm. d) se dále upřesňuje, že se jedná o faktický stav veřejného nabízení, nikoli o pouhou možnost veřejného nabízení.

Upřesňuje se odkaz na příslušný seznam s tím, že na postup pro zápis do seznamu se neodkazuje.

V návaznosti na směrnici MiFID2 se upřesňuje, že v případě obhospodařovatele oprávněného přesáhnout rozhodný limit lze vykonávat činnosti obdobné investičním službám i v rámci pasu dle směrnice AIFM.

Sjednocují se formulace v oblasti přeshraničního poskytování služeb. Reflektuje se úprava v čl. 16, 17 a 18 směrnice UCITS IV a v čl. 33 směrnice AIFM ve znění MiFID 2 tak, že evropský pas je aktivován ve chvíli, kdy obhospodařovatel hodlá v zahraničí obhospodařovat zahraniční investiční fond. To však nebrání tomu, aby poskytoval i jiné služby, ke kterým je oprávněn. Může tak v zahraničí poskytovat investiční služby nebo vykonávat jednotlivé činnosti, které zahrnuje obhospodařování. Vychází se z toho, že notifikace je komplexní a týká se všech služeb, ke kterým má povolení a ze kterých mu plyne výhoda evropského pasu. Konkretizace toho, které služby pak skutečně hodlá poskytovat, plyne z obchodního plánu, který k notifikaci přiloží. Formulace se upravují tak, aby byly řádně zohledněny odchylky podle směrnice UCITS IV a podle směrnice AIFM. Upravuje se počátek vzniku oprávnění tak, že se akcentuje oznámení domovského orgánu dohledu, a to protože hostitelský orgán dohledu nemá žádnou informační povinnost. Toto je v souladu s požadavky příslušných směrnic.

Text ustanovení se v návaznosti na obecnou úpravu doplňuje o nevyvratitelnou domněnku, podle níž v případech jmenování likvidátora Českou národní bankou platí, že tato je také tím, kdo jej povolal.

Doplňuje se ustanovení obdobné § 555 odst. 2 s přihlédnutím k § 375. Jde o kumulativní výčet, který stanovuje povinnou likvidaci nesamosprávného fondu s právní osobností v případě potíží (likvidace či odejmutí/omezení povolení) obhospodařovatele. Povinné likvidaci lze předejít včasným převodem obhospodařování nebo včasnou přeměnou na právní formy existující i mimo režim ZISIF.

Staví se najisto, že přeměnou vznikající akciová společnost s proměnným základním kapitálem může v rámci rozhodnutí valné hromady o změně druhu akcií (a zároveň případně i stanov dle § 367 odst. 2) vytvořit i podfondy a přiřadit k jednomu či více podfondům také investiční akcie vzniklé z akcií přeměňované akciové společnosti. Zároveň může být takto k jednotlivým podfondům vyčleněna příslušná část jmění přeměňované akciové společnosti.

Přeměna podfondů ve své podstatě představuje změnu druhu akcií, není proto důvodné aplikovat obdobně úpravu pro přeměny podílových fondů. Jejich transformaci lze řešit podle ustanovení týkajících se změny druhu akcií. Stávající úprava však musí v případě standardních fondů zůstat s ohledem na požadavky směrnice UCITS IV zachována.

Dochází k upřesnění lhůty, v jaké může Česká národní banka rozhodnout o převodu obhospodařování fondu na jiného obhospodařovatele.

Upřesňuje se, že pravidlo zde obsažené platí i pro fondy kvalifikovaných investorů.

Vzhledem k tomu, že o obchodní firmě lze hovořit až po zápisu do obchodního rejstříku, upřesňuje se formulace tak, aby bylo možno ustanovení bez problémů aplikovat.

Mezi oznamovací povinnosti je doplněn požadavek na oznamování změny v osobě administrátora, tento nový požadavek je reflektován i v sankčním ustanovení. Informace o změně v osobě administrátora je důležitá pro řádný výkon dohledu.

Ustanovení § 515 bylo rozšířeno i o fyzickou osobu, která je zmocněna právnickou osobou, jež je individuálním statutárním orgánem investičního fondu, aby ji ve statutárním orgánu tohoto investičního fondu zastupovala. V souvislosti s touto změnou byla tato osoba doplněna rovněž do § 476 (oznamovací povinnost vedoucí osoby), § 615 odst. 5 a § 619 odst. 5 zákona.

Nebude nutné o povolení k výkonu činností odpovídajícím investičním službám žádat vždy dodatečně, toto bude moci být také součástí povolení dle § 479 a 481, pokud budou splněny všechny podmínky podle § 507.

Sjednocuje se dikce různých ustanovení tak, aby byl nastaven jednotný standard posuzování splnění podmínek.

Požadavek na předložení společenské smlouvy obsahující investiční strategii je vypuštěn, protože investiční strategie je již obsažena ve statutu.

Navrhovaná změna sleduje harmonizaci s novelizovaným zněním § 487 a sjednocení terminologie.

S ohledem na výrok rozhodnutí plyne, že povolení k poskytování investičních služeb je součástí povolení k činnosti investiční společnosti (a osoby podle § 481). Proto by dodatečné povolení investičních služeb mělo být považováno za změnu povolení. To plyne i z předpokladu jednoho povolení.

S ohledem na formální povahu požadavků pro zápis investičního fondu, který není samosprávným investičním fondem, do seznamu vedeného ČNB, se jeví zbytečné, aby informace uvedené v žádosti o zápis podléhaly přezkumu ČNB. Doklady předložené na základě § 513 nevyžadují věcný přezkum, jedná se o pouhé doložení příslušných skutečností. K posouzení úplnosti těchto dokladů pak postačí kratší lhůta podle § 503.

Stávající znění § 506 výslovně nestanoví, že předpoklady pro zápis do seznamu musí trvat po celou dobu existence zapisované osoby (nebo fondu bez právní osobnosti) do seznamu ČNB. Pokud některý ze zákonných předpokladů ztratí, a nejde-li o zvláštní případ předvídaný v ustanovení § 506, je třeba, aby ČNB provedla výmaz ze seznamu. Příkladem lze uvést nesamosprávný fond s právní osobností, u něhož došlo k odvolání obhospodařovatele z funkce statutárního orgánu. Důsledkem této situace je právnická osoba, která nemá oprávnění k činnosti samosprávného fondu, současně nesplňuje předpoklady pro činnost nesamosprávného fondu, avšak zákon neumožňuje její výmaz ze seznamu. Stejně tak musí mít osoba, která je v seznamu zapsaná, v souvislosti s dobrovolným ukončením činnosti možnost docílit svého výmazu ze seznamu, což jí stávající úprava rovněž neumožňovala. Tento nežádoucí stav se napravuje.

Dochází k přehodnocení stávající úpravy výmazu ze seznamu tak, aby lépe reflektovala skutečnost, že výmazy na žádost se provádějí na základě ověření, že jsou splněny podmínky pro provedení tohoto výmazu a výmazy z úřední povinnosti se provádějí na základě rozhodnutí. Ustanovení dále zpřesňuje, v jakém případě se písemně nevyhotovuje rozhodnutí o výmazu.

Stávající znění je omezující a ve vztahu k fondům kvalifikovaných investorů neopodstatněné. Neobhospodařuje-li investiční společnost žádný fond kolektivního investování (respektive k tomu ani není oprávněna), může být i neomezeně ručícím společníkem (typicky u komanditní společnosti na investiční listy). Dále se v odstavci 3 ujasňuje, že se pravidlo má vztahovat k investičnímu fondu, nikoli k investiční společnosti.

Doplněním se staví na jisto, že podmínkou zápisu do seznamu investičních fondů je předložení statutu.

Výmaz ze seznamů je již dostatečně podrobně upraven v § 506 a jeho uvedení v § 549 je tedy nadbytečné.

Staví se na jisto, že vykonatelností rozhodnutí se obnovuje působnost orgánu oprávněného jinak v těchto případech rozhodovat, přičemž tímto orgánem je podle § 107 odst. 1 věty druhé ZISIF statutární orgán této právnické osoby.

Sjednocuje se úprava ve vztahu k obchodní firmě, názvu či jménu osoby, které jsou chápány jako jméno a ve vztahu k označení a k dodatku ke jménu, které nelze bez dalšího za jméno považovat. V § 634 se doplňuje odstavec 6, který toto upravuje a rovněž se upravuje i související používání, a to zejména ve správních deliktech. Slova „užívat“ a „používat“ se sjednocují na „užívat“, a to zejména v § 636. Upravují se některé pády. V § 635 se doplňuje povinnost i pro obhospodařovatele a administrátora, což se reflektuje mimo jiné i doplněním nového deliktu v § 604 odst. 4 a úpravou deliktu v § 599 odst. 5 písm. e). V písmeni n) v § 614 odst. 1 a v § 618 odst. 1 se doplňuje delikt i za porušení § 636 odst. 3.

Doplňují se odkazy na nová ustanovení týkající se veřejného nabízení.

Rozšiřuje se aplikace pojmu nemovitost na všechna ustanovení zákona, nikoli jen na ta, která hovoří o nakládání s nemovitostmi. Změna se provádí zejména z toho důvodu, že nové soukromé právo slovo „nemovitost“ nezná a hovoří o nemovitých věcech.

Umožňuje se, aby obhospodařovatelé ze zemí mimo EHP obhospodařovali české investiční fondy již před zavedením tzv. evropského pasu, mají-li k tomu povolení ČNB. V takovém případě se nevyžaduje, aby Česká republika byla referenčním státem. K ustanovením, která se týkají referenčního státu a evropského pasu těchto osob, se až do zavedení tzv. evropského pasu pro obhospodařovatele ze zemí mimo EHP nepřihlíží v rozsahu, v jakém se institutu „referenčního státu“ nebo evropského pasu dovolávají. Po zavedení evropského pasu musí dotčená osoba prokázat před Českou národní bankou, že je Česká republika jejím referenčním státem, jinak jí bude povolení odňato, a to z toho důvodu, že již nadále nesplňuje podmínky pro udělení takového povolení.

Navrhované změny je třeba zohlednit i v přechodných ustanoveních. Zejména se jedná o to, že se mění výroková část příslušných rozhodnutí a dále to, že se mění obsah pojmu „administrace investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu“. Věcně ke změně nedochází, přesto nelze ani tyto formální změny opomenout. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 240/2013 Sb. se řeší situace, kdy již bylo řízení o žádosti o udělení povolení zahájeno, nebylo však doposud pravomocně ukončeno. Řízení se dokončí podle nové právní úpravy, Česká národní banka však (zejména s ohledem na nově formulovaný výrok rozhodnutí) žadatele upozorní na to, jak bude jeho žádost nově posuzovat a vyzve jej k podání námitek vůči tomuto postupu. Dále se staví najisto, že již udělená povolení mají být považována za povolení udělená po nabytí účinnosti tohoto zákona. Dochází tak k automatickému přelicencování. V zájmu zachování právní jistoty vydá Česká národní banka osvědčení o aktuálním rozsahu povolení. Do té doby plní tyto povinnosti přiměřeně. S ohledem na některé změny provedené v úpravě depozitáře se stanoví lhůta pro uvedení depozitářské smlouvy do souladu s novelizovaným ustanovením § 73 odst. 1 písm. f) a § 670 odst. 1 písm. f) ZISIF.

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která vrací do uvedených ustanovení terminologii zavedenou v souvislosti s přijetím zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, a zákona č. 241/2013 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Nová terminologie byla posléze nahrazena terminologií původní, a to zákonem č. 278/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o směnárenské činnosti, ve kterém nebyla nová terminologie podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech zohledněna.

Uvedená úprava tedy zajistí, aby byl zcela jasný rozsah působnosti finančního arbitra a vymezení pasivně legitimovaných osob v řízení před finančním arbitrem. Účelem uvedené úpravy je tedy zejména zajištění právní jistoty jak finančního arbitra, tak účastníků řízení před finančním arbitrem.

Dále se specifikuje rozsah aktivně legitimovaných osob ve sporech z životního pojištění tak, aby odpovídal vymezení sporů, které finanční arbitr může v této oblasti řešit ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.

Výslovně se řeší situace, kdy obhospodařovatel investičního fondu hodlá poskytovat investiční služby v zahraničí. Upravuje se, že v takovém případě se na něj hledí, jako by byl obchodníkem s cennými papíry, s výjimkou případu, kdy obhospodařovatel investičního fondu je oprávněn přesáhnout rozhodný limit a hodlá vykonávat uvedené činnosti.

Napravuje se nepřesnost v odkazu.

Doslovným výkladem stávajícího znění lze dospět k závěru, že evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů může administrátor vést pouze ve vztahu k cenným papírům vydávaným investičním fondem, jehož administraci provádí. Takový stav je nedůvodně omezující, a proto se navrhovanou změnou administrátorovi umožňuje vést též evidenci cenných papírů vydávaných investičními fondy, jejichž administraci neprovádí. Rovněž se upřesňuje, že investiční společnost oprávněná poskytovat investiční služby je oprávněna vést i evidence.

Požaduje se, aby instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění se sídlem v České republice při hodnocení rizika spojeného s investicemi těchto institucí v rámci jejich investiční politiky výhradně nebo mechanicky nespoléhaly na ratingy vydávané ratingovými agenturami, definovanými v článku 3 dost. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1060/2009 o ratingových agenturách, ani je nevyužívaly jako jediný parametr. Tato všeobecná zásada o zamezení nadměrného spoléhání se na ratingy by měla být vhodně a přiměřeně začleněna do systémů a postupů pro řízení rizik, které instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění používají.

Obdobně se pak stanoví oprávnění dohledového orgánu při výkonu dohledu nad činností institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění se sídlem v České republice sledovat přiměřenost postupů, které tyto instituce používají při provádění úvěrového hodnocení dluhových investičních nástrojů, a hodnotit používání odkazů na ratingy vydávané ratingovými agenturami v jejich investiční politice, přičemž by dohledový orgán měl při své dohledové činnosti podporovat omezení výhradního a mechanického spoléhání se na tyto ratingy.

Ustanovení této části mají předsunutou účinnost, a to dnem vyhlášení, z důvodu nutnosti co nejdříve transponovat předmětnou směrnici.

Návrh zákona nevyžaduje od adresátů právní úpravy žádné výraznější přípravné kroky na novou právní úpravu. Proto není třeba stanovit dlouhou legisvakanční lhůtu a navrhuje se stanovit nabytí účinnosti zákona dnem 1. ledna 2015. Pouze u čl. V se stanoví nabytí účinnosti již dnem vyhlášení, s ohledem na transpozici evropské směrnice č. 14/2003, jejíž transpoziční lhůta uplyne dnem 21. prosince 2014.