I. Obecná část
1. Popis obsahu návrhu právního předpisu s uvedením důvodů, které k jeho předložení vedou, a shrnutí základních zásad a nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí.
Ministerstvo kultury připravilo v souladu s Plánem legislativních prací vlády na rok 2025 návrh nařízení vlády o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Vláda ČR je v § 4 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „památkový zákon“), zmocněna, aby svým nařízením prohlašovala nejvýznamnější kulturní památky za národní kulturní památky. Základním předpokladem je, že národní kulturní památky přesahují regionální význam a dokumentují nejdůležitější etapy historie, kultury a vývoje civilizace.
Kulturními památkami jsou takové věci, na jejichž zachování je celospolečenský zájem. To znamená, že jejich památková hodnota je povyšuje nad ostatní věci obdobného charakteru. Hlavním tématem nově prohlašovaných národních kulturních památek je soubor "Pražská palácová architektura I" (Černínský palác, Toskánský palác, Schwarzenberský palác, Salmovský palác, Šternberský palác, Arcibiskupský palác, všechny v Praze na Hradčanech, Nostický palác v Praze na Malé Straně, Colloredo-Mansfeldský palác a Clam-Gallasův palác v Praze na Starém Městě). Navzdory zcela mimořádnému a všeobecně známému památkovému významu těchto velkolepých staveb a v některých případech i jejich navazujících reprezentativních zahrad se jedná o stavební typologii v konvolutu stávajících národních kulturních památek zastoupenou doposud naprosto nedostatečně a marginálně. Vzhledem ke značnému množství vysoce kvalitních palácových realizací nacházejících se na území historického intravilánu někdejšího Královského hlavního města Prahy, které naplňují kritéria národních kulturních památek, byl uskutečněn výběr první etapy uvedeného tematického okruhu nových národních kulturních památek s tím, že v budoucnu bude možnost vybrat k prohlášení za národní kulturní památky další památkově mimořádné objekty této specifické stavební typologie v rámci hlavního města Prahy. Dále nařízení obsahuje čtyři nové nemovité národní kulturní památky (Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory, Hřbitovní kaple Všech svatých s kostnicí v Sedlci u Kutné Hory, Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce s katakombami a budovou latinské školy v Klatovech a Zámek Moravská Třebová).
2. Zhodnocení platného právního stavu
Předmětné problematiky se týká památkový zákon. Navrhované národní kulturní památky jsou v současné době kulturními památkami evidovanými v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky.
3. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky.
Národní kulturní památky prohlašuje vláda podle § 4 odst. 1 památkového zákona, který stanoví, že „kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, prohlašuje vláda České republiky nařízením za národní kulturní památky“. Navrhované nařízení vlády je v souladu s tímto ustanovením a není v rozporu s žádným dalším ustanovením památkového zákona.
Navrhované nařízení vlády je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, s Listinou základních práv a svobod a s Ústavou České republiky. Návrh nařízení vlády respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a jeho obsah neporušuje ústavní principy rovnosti v právech a zákazu retroaktivity. Návrh nařízení vlády se vydává k provedení památkového zákona a v jeho mezích. Je v souladu se zmocněním vlády podle čl. 78 Ústavy České republiky.
4. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii.
Návrh není v rozporu s judikaturou soudních orgánů Evropské unie. Pro prohlašování kulturních a národních kulturních památek nejsou v rámci Evropské unie stanovena pravidla, právní úprava je ponechána v pravomoci členských států. Návrhem nařízení vlády nejsou do právního řádu České republiky implementovány předpisy Evropské unie a návrh není s právem Evropské unie v rozporu.
5. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Navrhovaná právní úprava není v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv ani obecně uznávaných zásad mezinárodního práva.
6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty.
Z hlediska dopadu na státní rozpočet je navrhované nařízení vlády finančně neutrální, navrhované národní kulturní památky jsou v dobrém technickém stavu, popřípadě jejich obnova probíhá za přispění dotačních programů Ministerstva kultury. Jestliže se jedná o majetek státu, jeho obnova bude financována z programů dotčených organizačních složek státu zaměřených na reprodukci jejich materiálně technické základny.
Samotné prohlášení za národní kulturní památku nezakládá přímo zvýšené nároky vůči vlastníkům na ochranu a zachování památkových hodnot, tudíž nepředstavuje zvýšenou míru případné finanční kompenzace veřejného zájmu. Stejným způsobem je možno vyhodnotit i vliv na ostatní veřejné rozpočty. Dle ustanovení § 13 odst. 3 prováděcí vyhlášky k památkovému zákonu č. 66/1988 Sb. lze v případě obnovy národních kulturních památek poskytnout příspěvek až do výše celkových nákladů spojených s její obnovou, což představuje riziko zvýšeného dopadu na státní rozpočet. Případné zvýšené dopady na státní rozpočet budou kryty v rámci schválených výdajových limitů dotčených kapitol, tzn. bez zvýšených požadavků na státní rozpočet a s ohledem na možnosti státního rozpočtu.
7. Zhodnocení, zda návrh právního předpisu neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu.
Návrh nařízení vlády není technickým předpisem ve výše uvedeném smyslu.
8. Informaci o konzultaci návrhu právního předpisu s Evropskou centrální bankou a výsledku konzultace, podléhá-li návrh právního předpisu takové konzultaci.
Návrh nařízení vlády nepodléhá konzultaci s Evropskou centrální bankou.
9. Předpokládaný dopad návrhu právního předpisu, zejména.
9.1. Dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob.
(Prohlášením kulturních památek za národní kulturní památky se dosavadní práva a povinnosti jejich vlastníků nemění, s výjimkou povinnosti vyplývající z § 13 památkového zákona, kdy je vlastník povinen v případě zamýšleného prodeje nabídnout tuto národní kulturní památku ke koupi (úplatnému nabytí) státu.
9.2. Dopad na podnikatelské prostředí České republiky.
Navrhovaná právní úprava nemá negativní dopady na podnikatelské prostředí.
9.3. Zhodnocení, zda návrhem právního předpisu není zakládána veřejná podpora.
Návrh nezakládá veřejnou podporu.
9.4. Sociální dopad, včetně dopadu na specifické skupiny obyvatel, především na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
Navrhovaná právní úprava nemá negativní dopady na specifické skupiny obyvatel, osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením ani na národnostní menšiny.
9.5. Dopad na rovnost mužů a žen, upravuje-li návrh právního předpisu postavení fyzických osob nebo se tohoto postavení dotýká.
Navrhovaná právní úprava neporušuje zákaz diskriminace a nijak se nedotýká problematiky rovnosti mužů a žen.
9.6. Dopad na životní prostředí.
Navrhovaná právní úprava nemá negativní dopad na životní prostředí.
9.7. Dopad na ochranu práv dětí.
Návrh nařízení vlády nemá dopad na ochranu práv dětí.
9.8. Dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
Navrhovaná úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
9.9. Dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
Navrhovaná úprava nemá žádné dopady ve vztahu k ochraně soukromí a práva na ochranu osobních údajů.
10. Zhodnocení korupčních rizik návrhu právního předpisu.
Návrh nařízení vlády byl posouzen podle níže uvedených obecných kritérií.
1. Přiměřenost: Prohlašování národních kulturních památek je plně v souladu s památkovým zákonem. Předkládaným návrhem nařízení vlády se nezakládají žádné nové kompetence orgánů státní památkové péče.
2. Efektivita: Přijetím navrhované právní úpravy nevznikají vlastníkům kulturních památek žádné nové povinnosti proti povinnostem vyplývajícím ze stávající právní úpravy, s výjimkou nově nastupující povinnosti vlastníka nemovité národní kulturní památky, vyplývající z § 13 památkového zákona, kdy je vlastník povinen v případě zamýšleného prodeje nabídnout tuto národní kulturní památku ke koupi (úplatnému nabytí) státu. Případná realizace práva státu na přednostní koupi se uskutečňuje za cenu stanovenou podle zvláštních předpisů. Návrh pouze mění stávající prohlášení kulturní památky na národní kulturní památku, kterým se přiznává těmto věcem vyšší památková hodnota, práva a povinnosti nejsou dotčeny.
3. Odpovědnost: Kompetence a výčet orgánů, které vykonávají státní správu, je stanoven památkovým zákonem. Tyto orgány se při svém rozhodování řídí režimem správního řádu. Jednotlivá správní řízení jsou vedena oprávněnými úředními osobami. V případě národních kulturních památek se jedná pouze o posun rozhodovacích kompetencí, kdy vydávání závazných stanovisek a oprávnění k uložení sankcí u kulturních památek náleží orgánům obcí s rozšířenou působností a u národních kulturních památek pak krajským úřadům. V případě nových národních kulturních památek na území hlavního města Prahy se rozhodovací kompetence nepřesouvají a k výkonu památkové péče je oprávněn Magistrát hlavního města Prahy.
4. Opravné prostředky: Veškerá řízení v rámci výkonu státní památkové péče podle příslušných ustanovení památkového zákona jsou vedena v režimu správního řádu. Z toho vyplývá pro vlastníka možnost využít celou řadu opravných prostředků, pokud s rozhodnutím příslušného orgánu státní památkové péče nesouhlasí.
5. Kontrolní mechanismy: Systémy kontroly a přezkoumávání rozhodnutí přijímaných podle památkového zákona pro národní kulturní památky již existují, stejně jako nezbytné funkční sankční mechanismy. Navrhovaná právní úprava s sebou nepřináší žádná korupční rizika, neboť nijak nerozšiřuje pravomoci orgánů státní správy, pouze se v případě prohlášení kulturní památky za národní památku mění věcná příslušnost pro rozhodování, a to z orgánů obcí s rozšířenou působností na krajské úřady. Prohlašování národních kulturních památek je plně v souladu s účelem památkového zákona. Předkládaným návrhem se nezakládají žádné nové kompetence orgánů státní správy. Korupční rizika jsou tedy z podstaty věci nulová.
11. Informace dle zákona o regulaci lobbování
V souvislosti s přípravou návrhu nařízení vlády nedošlo k lobbování.
V průběhu připravy návrhu nařízení vlády byli vlastníci dotčených kulturních památek vyrozuměni o zamýšleném prohlášení těchto památek za národní kulturní památky.
II. Zvláštní část
K Celé Nařízení vlády
K § 1 odst. 1
V § 1 odst. 1 se za národní kulturní památky prohlašuje třináct nemovitých kulturních památek, z toho devět kulturních památek na území hlavního města Prahy, dvě kulturní památky na území Středočeského kraje, jedna kulturní památka na území Plzeňského kraje a jedna kulturní památka na území Pardubického kraje:
1) Černínský palác Monumentální palácový komplex v Praze na Hradčanech rozložený kolem dvou arkádových dvorů patřící mezi nejvýznamnější pražské barokní paláce je vrcholným dílem tuzemské vlašsky orientované architektury. Reprezentativní palác s charakteristickým kolosálním sloupovým řádem hlavního průčelí byl vystavěn pro Humprechta Jana Černína z Chudenic v letech 1669-1688 podle plánů slavného barokního architekta Francesca Carattiho. Na pozdějších úpravách se podíleli další významní barokní stavitelé a architekti, zejména pak František Maxmilián Kaňka a Anselmo Lurago, za jejichž působení byla vybudována komponovaná palácová zahrada francouzského typu včetně oranžerie. V interiérech se mimo jiné dochovala monumentální fresková výzdoba jednoho z nejvýznamnějších malířů vrcholného baroka Václava Vavřince Reinera. Palácový komplex je mimořádně významným dokladem manýristické a klasicizující raně barokní architektury s mladšími kontextuálními úpravami architekta Pavla Janáka z období rozsáhlé památkové rehabilitace zanedbaného areálu ve 30. letech 20. století.
2) Toskánský palác Monumentálně komponovaný reprezentativní palác v Praze na Hradčanech je stěžejním dokladem vyspělého pražského palácového stavebního umění a zároveň i dokladem kulturní náročnosti a rozhledu stavebníka, hraběte Michala Osvalda Thun-Hohensteina. Postaven byl v letech 1689-1691, nejspíše podle projektu francouzsko-českého architekta Jeana-Baptisty Matheye. Součástí pohledově působivé architektonické výzdoby průčelí jsou například mytologické barokní sochy na atice z dílny sochaře Jana Brokoffa. Právě v symetrickém rozvrhu fasády se dvěma průčelními portály a v plastické výzdobě atiky stavba předznamenává nové údobí pražské vrcholně barokní palácové architektury.
3) Schwarzenberský palác Pohledově mimořádně exponovaný palác v Praze na Hradčanech byl vystavěn v letech 1545-1553 nejvyšším zemským komorníkem, Janem z Lobkovic, autorství stavby je připisováno staviteli Agostinovi Gallimu. Jedná se o vrcholnou reprezentativní ukázku pražské renesanční palácové architektury rekonstruovanou v roce 1871 podle návrhu architekta Josefa Schulze. Rozlehlá trojkřídlá palácová dispozice s čestným dvorem a branou je jedním z nejvýznamnějších příkladů aplikace uměleckých zásad italské renesance v pražském stavitelství 16. století. V interiérech se dochovaly cenné renesanční nástěnné malby z doby kolem roku 1580. Mimořádný význam stavby spočívá též ve skutečnosti, že se nepochybně jedná o jeden z nejúplněji dochovaných renesančních palácových komplexů na území Prahy, který se stal zároveň velkým inspiračním zdrojem pro tvorbu architektů a stavitelů takzvané české neorenesance v 19. století.
4) Salmovský palác Monumentální klasicistní-empírová budova palácového charakteru v mimořádně exponované poloze na Hradčanském náměstí v Praze představuje významnou architekturu první poloviny 19. století a jednu z klíčových součástí pražského panoramatu. Jedná se o palácový objekt s čtvercovým čestným dvorem a velkolepou litinovou bránou postavený pražským arcibiskupem Vilémem Florentinem Salmem v letech 1800-1811 podle plánů architekta Františka Pav l íčka. Architektura paláce v sobě zahrnuje starší, zejména renesanční objekty. V interiérech jsou zachovány cenné rokokové a klasicistní umělecko-řemeslné detaily.
5) Šternberský palác Mimořádně hodnotná reprezentativní stavba vrcholně barokního paláce v Praze na Hradčanech byla vybudována v letech 1698-1707 pro hraběte Václava Vojtěcha ze Šternberka podle projektu Giovanniho Battisty Alliprandiho. Stavba paláce typologicky navazuje na vzory vídeňských paláců a zejména v detailu je odvozena z předloh ve Vídni působícího architekta Domenica Martinelliho. V interiérech se mimo jiné dochovala malířská výzdoba Michala Václava Halbaxe provedená ve stylu benátské barokní malby. V roce 1811 palác zakoupila Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně pozdější Národní galerie v Praze.
6) Arcibiskupský palác Reprezentativní palác v Praze na Hradčanech v sousedství hlavní brány areálu Pražského hradu vznikl přestavbou původního renesančního paláce v letech 1562-1564, a to jako nové reprezentativní sídlo pražských arcibiskupů. Pohledově exponovaná stavba prošla kolem roku 1676 rozsáhlou raně barokní přestavbou podle plánů architekta Jeana-Baptisty Matheye a poté významnou rokokovou stavební úpravou architekta Jana Josefa Wircha v letech 1764-1765. Mimořádně cenné jsou rovněž interiéry paláce s původní výzdobou.
7) Nostický palác Jedná se o jedinečný reprezentativní barokní palácový komplex v Praze na Malé Straně s vysokou architektonickou a kulturně-historickou hodnotou, který svou rozlohou i uměleckým provedením patří k nejvýznamnějším stavbám tohoto druhu v Praze. Monumentální stavba se dvěma dvory byla postavena mezi lety 1658-1660 nejvyšším kancléřem Českého království hrabětem Janem Hertvíkem Nosticem podle projektu připisovaného Francescovi Carattimu, nebo Carlu Luragovi. Průčelí paláce bylo v dalších letech tvaroslovně obohacováno, v roce 1720 vznikla atika se sochami čtyř imperátorů mezi vázami, které vytvořil pravděpodobně sochař Michael Jan Josef Brokoff. Kolem roku 1760 došlo k významné pozdně barokní úpravě, jejímž autorem byl zřejmě stavitel Antonín Haffenecker.
8) Colloredo-Mansfeldský palác Jde o mimořádně cennou ukázku vrcholně barokního období pražské palácové architektury. Čtyřkřídlý rozsáhlý palác v Praze na Starém Městě obklopující úzký hloubkový dvůr byl postavený ve dvou etapách, první po roce 1700 je připisována architektovi Giovannimu Battistovi Alliprandimu, druhá po roce 1735 staviteli Františkovi Ignáci Préeovi. Reprezentativní palác se významně architektonicky a urbanisticky uplatňuje v prostoru Křižovnického náměstí a navazující Karlovy ulice. Počátky domu sahají do doby románské ve 13. století, stavba obsahuje i raně gotické prvky. V interiéru paláce, který je velmi intaktně dochován, se nachází mimo jiné monumentální nástropní freska znázorňující shromáždění olympských bohů. Jejími autory jsou freskař Pietro Scotti a kvadraturista Giovanni Battista Zaist.
9) Clam-Gallasův palác Jedná se o vrcholné dílo, které v oblasti pražské palácové architektury představuje ukázkovou stavební a uměleckou provázanost Vídně s Prahou. Monumentální reprezentativní palác v Praze na Starém Městě byl postaven v letech 1710-1722 hrabětem Janem Václavem Glam-Gallasem podle projektu jednoho z největších architektů období vrcholného baroka, vídeňského umělce Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Mimořádně památkově hodnotná je i plastická výzdoba paláce z dílny sochaře Matyáše Brauna a fresky v interiérech paláce od významného lombardského malíře Carla Innocenza Carlona.
10) Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory Jedná se o jednu z největších a nejnáročnějších dochovaných staveb klášterního kostela z přelomu 13. a 14. století. Architektonicky se jedná o pětilodní kostel katedrálního typu s transeptem. V jeho půdorysném řešení byl poprvé v českých zemích uplatněn francouzský katedrální závěr s ochozem a věncem kaplí kolem polygonálně ukončeného vysokého chóru. Toto řešení se řadilo ve své době k nejprogresivnějším počinům v dosavadním vývoji katedrál. Na přelomu 17. a 18. století kostel získal unikátní podobu barokní gotiky podle projektu předního architekta vrcholného baroka Jana Blažeje Santini Aichla.
11) Hřbitovní kaple Všech svatých s kostnicí v Sedlci u Kutné Hory Jedná se o mimořádně hodnotnou vrcholně gotickou stavbu z konce 14. století z dílny cisterciácké huti, stavebně upravenou na počátku 18. století architektem Janem Blažejem Santini Aichlem ve stylu barokní gotiky. J. B. Santini Aichl koncipoval též barokně gotické úpravy původně gotického interiéru a výtvarné uspořádání kosterních pozůstatků vytvářejících s architekturou neobyčejný celek, který nemá v českých zemích obdoby.
12) Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce s katakombami a budovou latinské školy v Klatovech Jedná se o raně barokní stavbu z let 1656-1679, jejíž realizace je připisována předním barokním architektům působícím v českých zemích Carlu Antoniovi Luragovi a Giovannimu Domenicovi Orsimu. Pod kostelem se nacházejí unikátní rozsáhlé katakomby. Příkladem sakrální školní budovy, budované jako součást unikátního raně barokního jezuitského komplexu, je objekt bývalé latinské školy z let 1719-1721, přiléhající k jezuitskému kostelu.
13) Zámek Moravská Třebová Zámecký areál je mimořádně významným dokladem vývoje architektury v celém evropském prostoru. Renesanční zámek Boskoviců byl vybudován kolem roku 1485 na místě středověkého panského sídla. Stavební úprava Ladislava z Boskovic je jednou z nejstarších renesančních památek nejen v našich zemích, ale dokonce ve všech zemích Evropy na sever od Alp. Z této stavební etapy se dochoval edikulový portál z roku 1492. Z pozdější manýristické přestavby připisované architektovi Giovannimu Mariovi Filippimu se dochovalo architektonicky mimořádně hodnotné arkádové nádvoří z poč. 17. století. V obou případech šlo o nadprůměrné a pro další vývoj architektury na Moravě i v Čechách zásadní počiny.
Navrhované nemovité kulturní památky splnily odborná kritéria pro prohlášení za národní kulturní památky.
K § 1 odst. 2
Ustanovení odkazuje na přílohu k nařízení vlády, v níž jsou prohlašované nemovité národní kulturní památky blíže určeny názvem, popisem a prostorovými identifikačními znaky.
K § 2
Stanoví se obecná podmínka pro ochranu nemovitých národních kulturních památek uvedených v § 1 odst. 1.
K § 3
V § 3 se stanoví nabytí účinnosti nařízení vlády v souladu se zákonem č. 222/2016 Sb.
K označení přílohy příloha
Jednotlivé prohlašované národní kulturní památky jsou blíže určeny názvem, popisem a prostorovými identifikačními znaky.