I. Obecná část
1. Popis obsahu návrhu právního předpisu s uvedením důvodů, které k jeho předložení vedou, a shrnutí základních zásad a nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí.
Cílem návrhu novely vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce (dále také jen „vyhláška“), je reagovat na potřeby praxe a podpořit další efektivní rozvoj insolvenční agendy v souladu s aktuální úrovní digitalizace a požadavky na transparentnost výkonu činnosti insolvenčního správce.
Kontrolní činnost Ministerstva spravedlnosti (dále také jen „ministerstvo“) i podklady odborné veřejnosti prokázaly, že část povinností vázaných na provozovny insolvenčních správců je v praxi využívána marginálně, přesto však vyvolává nezanedbatelné náklady na straně insolvenčních správců, které současně nepřinášejí odpovídací přidanou hodnotu procesním subjektům insolvenčního řízení. Současně se ukázalo, že stávající úprava již dostatečně nereflektuje změnu pracovních procesů směřujících k využívání elektronických prostředků, vysoký stupeň digitalizace insolvenční agendy a skutečnost, že část procesních úkonů v oddlužení probíhá nejenže mimo formální insolvenčním soudem nařízené jednání, nýbrž převážně mimo provozovny insolvenčních správců, případně v provozovnách po předchozí individuální domluvě.
Danému tématu se věnovala pracovní skupina Sekce pro insolvenční právo České advokátní komory a vypracovala analytický podkladový materiál k problematice provozoven insolvenčních správců ze dne 31. 5. 2023 (dále také jen „analýza“). Odborná pracovní skupina shromáždila kvantitativní data za období od 1. července 2017 do 31. května 2023, konkrétně materiál reprezentuje insolvenční správce, kteří k 31. květnu 2023 měli zřízeno 26 provozoven a administrovali celkem 3284 insolvenčních řízení.
Analýza se soustředila na praktické fungování krajských provozoven v režimu předmětné vyhlášky. Sledovanou oblast představoval praktický výkon činností uvedených v § 5 vyhlášky ve spojení s § 3 vyhlášky. Pracovní skupina podrobně mapovala, jak často a v jakém rozsahu jsou v provozovnách skutečně realizovány úkony taxativně vyjmenované v odstavcích 1 až 3, zejména (i) osobní příjem písemností, (ii) shromažďování listinných podkladů, (iii) umožnění nahlížení do seznamu přihlášených pohledávek a souvisejících dokladů, (iv) poskytování součinnosti účastníkům řízení, (v) hotovostní výplata částek určených věřitelům a (vi) osobní jednání s dlužníkem k přezkoumání přihlášených pohledávek. Součástí šetření bylo rovněž vedení evidence doby a důvodů přechodného uzavření provozovny.
Z provedené analýzy vyplynulo, že naprostá většina úkonů, které vyhláška váže k provozovnám, se v praxi buď nevyskytuje, nebo se uskutečňuje jen zcela ojediněle. Osobní doručování písemností, hotovostní výplata rozvrhových podílů, fyzické nahlížení věřitelů do seznamu přihlášených pohledávek či evidence doby a důvodů přechodného uzavření provozovny se v reálném provozu neobjevují. Podání jsou adresována datovou schránkou či na sídlo správce, rozvrhové plnění se vyplácí bezhotovostně a podklady pro řízení jsou dlouhodobě spravovány v elektronických spisech. Jediným úkonem, který se v provozovnách uskutečňuje pravidelně, je osobní jednání s dlužníkem k přezkoumání přihlášených pohledávek podle § 9 vyhlášky ve spojení s § 410 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále také jen „insolvenční zákon“). Při této příležitosti jsou rovněž prověřeny příjmové a majetkové poměry dlužníka. I toto jednání však probíhá toliko na základě předem sjednaného termínu, neohlášené návštěvy účastníků řízení se prakticky nevyskytují. Naopak podle uvedeného zjištění další činnosti, které patří mezi povinnosti insolvenčního správce spojenými s provozovnou fakticky prováděny nejsou „ protože o ně není ze strany účastníků řízení zájem (např. vyplácení rozvrhu), nebo se jeví zcela nadbytečné (evidence doby a důvodů přechodného uzavření provozovny). Tyto činnosti tak insolvenční správci konají pouze z důvodu možné kontroly MSp .“.1
Jako nadbytečnou pak pracovní skupina na základě zjištěných dat označuje i povinnost zajišťovat přítomnost způsobilých zaměstnanců v prostorách všech provozoven v úředních hodinách podle § 7 písm. b) vyhlášky, s tím, že trvání na plnění této povinnosti zbytečným způsobem zvyšuje náklady insolvenčního správce.
Doporučení pracovní skupiny ve věci činností insolvenčního správce v provozovně a kontroly provozoven insolvenčního správce na základě provedené analýzy jsou následující: „Doporučujeme zredukovat výčet činností, které je insolvenční správce povinen vykonávat v provozovně na ty činnosti, o které je ze strany účastníků insolvenčního řízení skutečně reálný zájem , což je v podstatě toliko osobní jednání s dlužníky za účelem zjištění jejich stanoviska k přihlášeným pohledávkám, zjištění majetkové a příjmové situace dlužníků a k poučení dlužníků o dalším průběhu insolvenčního řízení. Naopak povinnost stanovit úřední hodiny provozovny a povinnost IS být v úředních hodinách v provozovně přítomen, považujeme za nadbytečnou a neekonomickou.“, k dopadům doporučeného řešení pak pracovní skupina dochází k závěru, že „redukcí seznamu činností, které je insolvenční správce povinen v provozovně vykonávat, dojde k podstatnému snížení nutnosti kontrolování plnění těchto povinností kontrolním orgánem, a to zejména osobními návštěvami na provozovnách. Kontrolu dodržování zbývajících povinností je možné zajistit jinak, a to ať už jako kontrolu preventivní, tak represivní při řešení případných stížností.“
Činnost Četnost 1 přijímání písemností 0 - (za sledované období nikdo osobně poštu písemnost nepřinesl), pošta chodí do sídla nebo je řešena dosílkou. Většina komunikace však probíhá elektronicky (e-mailem a datovou schránkou). 2 umožnění proplácení částek určených pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení 0 – věřitelé mají zájem o zasílání plnění bankovním převodem 3 evidování doby a důvodů přechodného uzavření provozovny Tuto povinnost všichni správci plní, nicméně je nadbytečná, neboť přechodné omezení uzavření provozovny je hlášeno MSp a zveřejňováno v seznamu IS. 4 shromažďování podkladů pro insolvenční řízení podklady jsou shromažďovány v elektronických spisech s dálkovým přístupem 5 umožnění účastníkům insolvenčního řízení nahlédnout do seznamu přihlášených pohledávek a do dokladů, na jejichž základě je sestaven 0 (vyjma dlužníků, kterým jsou listiny předkládány při přezkumném jednání). Věřitelé preferují poskytnutí podkladů v elektronické podobě. 6 jednání s dlužníkem cca. 95 % všech přezkumných jednání s dlužníky – zbývajících 5 % tvoří jednání s dlužníky na jejich žádost v sídle, v bydlišti dlužníka nebo ve věznicích
Tabulka č. 1: Výčet činností prováděných na provozovnách. Zdroj: Pracovní skupina Sekce pro insolvenční právo České advokátní komory.
Ministerstvo spravedlnosti, odbor insolvenční, který dohlíží nad profesí insolvenčních správců, se s uvedenými závěry ztotožňuje. Dohledová činnost uvedeného útvaru ve vztahu k provozovnám se nyní zaměřuje zejména na to, zda v případě, kdy je místem konání osobního jednání s dlužníkem k přezkoumání přihlášených pohledávek právě provozovna insolvenčního správce, postupuje při tomto jednání insolvenční správce v souladu s § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s § 9 a 14 vyhlášky a v této souvislosti i, zda je taková provozovna řádně označena v souladu s § 5a odst. 7 a 8 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve spojení s § 2 odst. 2 vyhlášky, a dlužník ji tak byl schopen nalézt. Problematika zajišťování dalších činností v provozovně „ v úředních hodinách “ je pro absenci praktického významu vnímána jako sekundární.
Druhou částí novely vyhlášky je návrh právního předpisu v části třetí, který specifikuje standard výkonu funkce insolvenčního správce. Konkrétně novela vyhlášky zavádí standard insolvenčního správce spočívající v pořízení zvukově obrazového záznamu z osobního jednání s dlužníkem k přezkoumání přihlášených pohledávek.
Pořizování zvukově obrazového záznamu z osobního jednání insolvenčního správce s dlužníkem při přezkoumání přihlášených pohledávek navazuje na systematickou změnu, kterou do procesu přezkumu vnesla novela insolvenčního zákona, provedená zákonem č. 64/2017 Sb. S účinností od 1. 7. 2017 bylo v řízení o oddlužení upuštěno od soudního přezkumného jednání, přičemž přezkum pohledávek se nyní uskutečňuje formou zprávy o přezkumu vypracované insolvenčním správcem na základě osobního jednání s dlužníkem podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona. Touto úpravou přešla působnost, která doposud náležela insolvenčnímu soudu, přímo na insolvenčního správce.
Zásadní význam tohoto jednání potvrzují i komentáře k § 410 insolvenčního zákona, které zdůrazňují, že po 1. 7. 2017 „ nelze k přezkoumání přihlášených pohledávek nařídit přezkumné jednání (§ 190 odst. 1 InsZ) “ a že „ přezkum probíhá formou zprávy o přezkumu vypracované insolvenčním správcem na základě osobního jednání s dlužníkem “. Citovaná literatura výslovně hovoří o „ přechodu soudní pravomoci na insolvenčního správce“ a označuje toto jednání za „rozhodující okamžik pro určení popřených a zjištěných pohledávek “ 2. Význam úkonu rovněž konstantně potvrzuje judikatura Nejvyššího soudu ČR.
Postoj dlužníka zaznamenaný při jednání může být rovněž rozhodný pro posouzení podmínek schválení oddlužení. Nedostatek součinnosti dlužníka bude nepochybně zohledněn při aplikaci § 395 odst. 2 insolvenčního zákona, a může tak vést až k nepovolení oddlužení.
Protože se osobní jednání koná mimo soud, je jeho průběh zaznamenán pouze do zprávy o přezkumu a stvrzen podpisem dlužníka. Tato praxe však neumožňuje v případě sporu zpětně ověřit, v jakém rozsahu k jednání došlo a jakým způsobem probíhalo. Vzhledem k tomu, že výsledek tohoto osobního jednání zakládá obsah zprávy o přezkumu, jejíž schválení soudem má konstitutivní účinky pro zjištění pohledávek, je žádoucí vytvořit procesní záruku, která umožní následnou kontrolu integrity průběhu a obsahu tohoto úkonu.
Odborná literatura i judikatura se shodují, že výkon činnosti insolvenčního správce je hybridní povahy – zahrnuje prvky jak veřejného, tak soukromého práva. Tento závěr se opírá o dlouhodobě ustálenou judikaturu a odbornou diskusi. Nejvyšší správní soud konstatoval, že insolvenční správce není ani účastníkem řízení, ani zástupcem věřitelů či dlužníka, ale „zvláštním procesním subjektem“ s vlastním, nezávislým postavením. Rozhodovací činnost Ústavního soudu opakovaně potvrzuje, že při některých činnostech vystupuje insolvenční správce v roli veřejnoprávního orgánu. K těmto činnostem se řadí mimo jiné právě i osobní jednání s dlužníkem k přezkoumání přihlášených pohledávek.
Protože insolvenční správce vykonává jak úkony veřejnoprávní povahy, tak zároveň má soukromoprávní zájmy, je vhodné posílit kontrolní mechanismy, které zajišťují jeho nestrannost a dodržení zákonného postupu. Z praxe Ministerstva spravedlnosti jako dohledového orgánu vyplývá, že v případě stížností dlužníků či věřitelů ohledně průběhu přezkumu je bez objektivní dokumentace jen obtížně prokazatelné, zda byl postup insolvenčního správce řádný. Typicky jde o případy, kdy dlužník namítá, že insolvenční správce nebyl osobně přítomen, nebo že mu insolvenční správce sděloval neúplné informace či zkreslil obsah jednání. K možnému zkreslení je vhodné dodat, že se nemusí jednat o úmyslné jednání insolvenčního správce, ale může vyplývat z odlišného porozumění obsahu jednání. Přesto může taková situace vyvolat pochybnosti a následně může komplikovat průběh insolvenčního řízení. Tvrzení často zůstává proti tvrzení a bez záznamu není možné situaci prověřit.
Vzhledem k důležitosti přezkumu, povaze výkonu činnosti insolvenčního správce a přenesení pravomoci ze soudu na insolvenční správce, je možné na osobní jednání s dlužníkem přiměřeně aplikovat ustanovení § 40 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, které umožňuje pořizovat při soudních jednáních nejenom zvukové, ale i zvukově obrazové záznamy. Zavedení povinnosti pořizovat zvukově obrazový záznam proto představuje logickou návaznost na přechod soudní pravomoci na insolvenční správce a odpovídá potřebě zajistit transparentní, řádný a přezkoumatelný průběh přezkumného jednání.
Současně se očekává snížení zátěže spojené s poskytováním součinnosti, a omezení potřeby fyzické kontroly přezkumných jednání dohledovým orgánem.
Pořizování zvukově obrazového záznamu plní několik funkcí. Poskytuje insolvenčnímu soudu podklad pro řádné přezkoumání zprávy o přezkumu podle § 398a odst. 3 insolvenčního zákona, dále zajišťuje procesní ochranu dlužníka i věřitelů před případným zkreslením obsahu jednání a poskytuje relevantní důkazní materiál i insolvenčnímu správci samotnému v případných sporech o řádnost průběhu přezkumu. Pořízení záznamu posiluje transparentnost výkonu funkce insolvenčního správce, již ministerstvo sleduje v rámci dohledu podle § 36 zákona o insolvenčních správcích. Současně je tím posílena právní jistota věřitelů. Jejich právo napadnout popření pohledávky je časově omezeno a běh lhůty se odvíjí od doručení vyrozumění o popření podle § 198 odst. 1, § 199 odst. 1 nebo § 200 odst. 1 insolvenčního zákona – podle toho, který z procesních subjektů pohledávku popřel. Existence nahrávky umožňuje věřiteli ověřit, zda insolvenční správce i dlužník jednali v souladu se zákonem, a případně uplatnit námitky vůči zprávě o přezkumu podle § 398a odst. 4 insolvenčního zákona.
Zavedení standardu pořizování zvukově obrazového záznamu osobního jednání s dlužníkem proto není samoúčelným požadavkem, ale odpovídá systematickému vývoji procesní úpravy oddlužení a je reakcí na dlouhodobě identifikované problémy v praxi. Pořizování záznamu povede k zajištění transparentnosti přezkumného procesu, k ochraně práv účastníků insolvenčního řízení a k umožnění efektivního soudního a správního dohledu.
V této souvislosti je vhodné vymezit vztah dohledové činnosti ministerstva a dohlédací činnosti insolvenčních soudů. Oba instituty je možné uplatňovat paralelně, jelikož sledují odlišné účely. Instituty se tak vzájemně se doplňují. Podrobněji se tématu věnuje komentářová literatura: „ Zatímco účelem dohledových pravomocí ministerstva je ochrana profesního stavu insolvenčních správců a společnosti před protiprávním jednáním insolvenčního správce, předcházení protiprávní činnosti insolvenčních správců a případně zajištění diferencovaného, individualizovaného a spravedlivého postihu insolvenčních správců – pachatelů přestupků (§ 2 odst. 1 PřesZ), tak účelem dohlédací pravomoci soudu je toliko zajištění řádného průběhu konkrétního insolvenčního řízení, nikoli odhalování a trestání protiprávního jednání insolvenčního správce.…Dohlédací činnost insolvenčního soudu tedy vůbec primárně nespočívá v kontrole, zda ze strany insolvenčního správce dochází k protiprávnímu jednání, ale spočívá výhradně v předcházení, případně zjišťování a odstraňování příčin, které brání řádnému průběhu daného insolvenčního řízení. Jen za tímto účelem (§ 11 odst. 1 InsZ) může insolvenční soud vyžadovat od insolvenčního správce určitou součinnost, konat potřebná šetření a dávat mu pokyny (§ 11 odst. 2 InsZ), ukládat pořádkové pokuty (§ 81 InsZ) a případně ho v daném řízení funkce insolvenčního správce zprostit (§ 32 InsZ). Pokud protiprávní jednání insolvenčního správce nepřekáželo řádnému průběhu řízení, anebo již překážet přestalo, nemělo by k uložení zajišťovacího opatření (typicky pořádkové pokuty) vůbec dojít…Současné nastavení dohlédací pravomoci soudů vylučuje závěr o jejich trestní povaze a v případě jiného závěru by nutně mnohdy bylo v rozporu s mezinárodními i ústavními požadavky na trestní řízení, přičemž tento závěr ale neplatí o právní úpravě dohledu ministerstva. “
Pořizování zvukově obrazových záznamů proto nepředstavuje zásah do dělby moci mezi soudy a exekutivou. Naopak posiluje spolupráci obou mechanismů: „ Dohledová pravomoc ministerstva a dohlédací činnost soudu se tedy od sebe podstatně liší a systémově jsou k sobě komplementární .“ 3
Navrhovaná úprava zachovává princip vyhlášky „comply or explain“, který insolvenčnímu správci umožňuje v odůvodněných případech zvolit jiný postup, než stanoví vyhláška, pokud prokáže, že tímto postupem byl naplněn řádný výkon funkce insolvenčního správce v souladu s požadavkem na svědomitost a náležitou odbornou péči podle § 36 odst. 1 insolvenčního zákona. Pokud insolvenční správce standardy stanovené vyhláškou nenásleduje, má povinnost vysvětlit a doložit, že i prostřednictvím postupu odlišného od standardu byl naplněn daný účel.
1 Pracovní skupina Sekce pro insolvenční právo České advokátní komory, Podkladový materiál k problematice provozoven insolvenčních správců, 31. 5. 2023
2 Srov. ERBSOVÁ, Hana. § 410 [Přezkum a popření pohledávky]. In: HÁSOVÁ, Jiřina, MORAVEC, Tomáš a kol. Insolvenční zákon . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 1603.
3 (RICHTER, Martin. § 36 [Dohled Ministerstva spravedlnosti]. In: RICHTER, Martin, BENÝŠEK, Jan, ČUJAN, Radomír a kol. Zákon o insolvenčních správcích a předpisy související. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 270, marg. č. 22.)
2. Zhodnocení platného právního stavu. Odůvodnění jednotlivých ustanovení návrhu právního předpisu; odůvodnění obsahuje vysvětlení jejich účelu a nezbytnosti, popis právních norem v nich obsažených a z nich vyplývajících práv a povinností.
Aktuální regulace činností, které insolvenčního správce má zajišťovat na provozovnách, je vnímána jako neefektivní, a to jak orgánem vykonávajícím dohled nad insolvenčními správci, tak odbornou veřejností, v daném případě reprezentovanou zejména studií Sekce pro insolvenční právo České advokátní komory a spolků sdružujících insolvenční správce.
Platné právní znění vyhlášky vyžaduje, aby na provozovnách insolvenčního správce byly poskytovány některé služby, o které nejeví prakticky žádný zájem dlužníci, věřitelé, ani jiné procesní subjekty insolvenčního řízení. V důsledku uvedené právní úpravy proto vznikají insolvenčním správcům nezanedbatelné náklady, které současně nepřinášejí odpovídací přidanou hodnotu žádnému procesnímu subjektu insolvenčního řízení.
Mezi činnosti zajišťované v provozovnách insolvenčního správce podle účinného znění § 5 vyhlášky patří zejména přijímání písemností, shromažďování podkladů pro insolvenční řízení, nahlížení do seznamu přihlášených pohledávek a do dokladů, na jejichž základě je sestaven, poskytování součinnosti, vyplácení částek určených věřitelům, jednání s dlužníkem a evidování doby a důvodů přechodného uzavření provozovny.
Ve vztahu k provozovnám je rovněž relevantní požadavek plynoucí z § 7 písm. b) vyhlášky zajišťovat přítomnost způsobilých zaměstnanců v prostorách svého sídla a v prostorách všech provozoven v úředních hodinách po dobu své nepřítomnosti pro všechny oblasti své činnosti.
Z výše uvedeného výčtu je většina činností na provozovnách vykonávána pouze ojediněle, přičemž za přítomnosti insolvenčního správce fakticky probíhají pouze jednání s dlužníkem k přezkoumání přihlášených pohledávek. Při této příležitosti jsou rovněž prověřeny příjmové a majetkové poměry dlužníka. Ostatní činnosti podle analýzy nejsou prováděny, poněvadž po nich není poptávka, případně jsou prováděny pouze pro účely dohledu.
Ministerstvo podporuje navržené zúžení katalogu povinností, zavedení flexibilního režimu osobní součinnosti a vypuštění požadavku trvalé personální přítomnosti na provozovnách.
Druhá část návrhu se týká platné právní úpravy, konkrétně ustanovení § 9 a § 14 vyhlášky ve spojení s § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, která vychází z předpokladu, že průběh osobního jednání s dlužníkem při přezkumném jednání je věrně zachycen písemným záznamem podepsaným dlužníkem i insolvenčním správcem. Dohledová činnost ministerstva však opakovaně prokázala, že takto pořízený dokument neumožňuje v případě sporu spolehlivě ověřit, zda bylo jednání provedeno řádně a v souladu se zákonnými požadavky. Od okamžiku, kdy novela insolvenčního zákona č. 64/2017 Sb. přesunula přezkumné jednání ze soudu na insolvenčního správce, neexistuje soudní protokol, který by plnil funkci průkazného důkazního materiálu. Přiměřená aplikace § 40 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, který připouští pořizování obrazově zvukových záznamů, poskytuje základ i pro úpravu osobního jednání vedeného insolvenčním správcem, jehož zavedení poskytuje dlužníku i věřitelům možnost ověření správnosti postupu, insolvenčnímu správci vytváří důkazní oporu proti neopodstatněným tvrzením o pochybení, insolvenčnímu soudu umožní efektivní přezkum zprávy o přezkumu a ministerstvu výrazně usnadní výkon dohledu.
3. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky.
Navrhovaná úprava je v souladu jak s ústavním pořádkem České republiky, tak i s insolvenčním zákonem a zákonem o insolvenčních správcích, jejichž normy provádí na základě zákonného zmocnění vyplývající z ustanovení § 5a odst. 8 a § 39a zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích ve znění zákona č. 64/2017 Sb. a zákona č. 31/2019 Sb., a podle § 431 písm. g) insolvenčního zákona ve znění zákona č. 64/2017 Sb., k provedení § 31, 36, 136, 371 a 383 insolvenčního zákona.
4. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii.
Návrhem vyhlášky nejsou do právního řádu ČR zapracovávány předpisy Evropské unie a návrh není s těmito předpisy v rozporu.
5. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Návrhem vyhlášky nejsou do právního řádu ČR zapracovávány mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, a návrh není s těmito smlouvami v rozporu.
6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty.
Pokud jde o předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy, nepředpokládá se žádný dopad na státní rozpočty nebo ostatní veřejné rozpočty.
7. Odůvodnění případného návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem právního předpisu souhlas již v prvém čtení.
Nenavrhuje se.
8. Odůvodnění případného návrhu, aby navrhovaná právní úprava nabyla účinnosti k jinému dni než k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku.
Nenavrhuje se.
9. Zhodnocení, zda návrh právního předpisu neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu.
Návrh není technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky. Oznamovací povinnost tedy nevzniká.
10. Informaci o konzultaci návrhu právního předpisu s Evropskou centrální bankou a výsledku konzultace, podléhá-li návrh právního předpisu takové konzultaci.
Návrh vyhlášky nepodléhá konzultaci s Evropskou centrální bankou.
11. Předpokládaný dopad návrhu právního předpisu, zejména.
11.1. Dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob.
Předkládaný návrh vyhlášky žádná nová práva a povinnosti fyzických a právnických osob nezakládá.
11.2. Dopad na podnikatelské prostředí České republiky.
Navrhovaná právní úprava se dotýká podnikatelského segmentu, v němž se vykonává činnost insolvenčního správce, tedy regulované odborné činnosti podléhající státnímu dohledu. Právo vykonávat činnost insolvenčního správce vzniká dnem nabytí právní moci povolení nebo zvláštního povolení. Podmínky pro vydání povolení a zvláštního povolení jsou definovány v § 6 odst. 1 a 2 a v § 8 odst. 1 a 2 zákona o insolvenčních správcích. Osoba, jíž vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce, je zapsána do seznamu insolvenčních správců.
K otázce časové a finanční náročnosti pořizování zvukově obrazových záznamů je třeba uvést, že tato činnost zatíží insolvenčního správce zpravidla v řádu minut, maximálně do 20 minut na jeden přezkum. Prakticky jde o to, že správce na začátku jednání zapne kameru, na konci ji vypne a následně uloží soubor na disk. Vytvoření kontrolního součtu trvá obvykle jen několik vteřin, a to prostřednictvím běžně dostupných softwarových nástrojů. Poté jej zašle insolvenčnímu soudu. Samotný průběh přezkumného jednání přitom probíhá totožně jako v současnosti, tudíž pořizování záznamu nepředstavuje dodatečnou organizační ani procesní zátěž.
Podle dostupných údajů absolvuje insolvenční správce maximálně 40–50 přezkumů ročně. Pokud jde o technické zajištění, předkladatel zvolil řešení, které nevyžaduje pořizování speciálního vybavení. Insolvenční správci mohou využít zařízení, která mají již běžně k dispozici (mobilní telefon, počítač).
Náklady na uchovávání záznamů se pohybují podle dostupných informací maximálně kolem 5–6 Kč za měsíc při využití cloudového úložiště. S přibývajícím objemem záznamů se očekává pokles na 2–3 Kč za jeden záznam za měsíc. Alternativně lze použít externí pevné disky s dostatečnou kapacitou, jejichž pořizovací cena se v současnosti pohybuje v řádu nižších jednotek tisíc korun a které umožňují pokrýt potřeby insolvenčního správce na období několika let.
Pokud jde o finanční zajištění těchto nákladů, může je insolvenční správce uplatnit v rámci náhrady hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře podle § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dopady navrhované právní úpravy jsou přiměřené a odůvodněné veřejným zájmem na řádný výkon této činnosti.
11.3. Zhodnocení, zda návrhem právního předpisu není zakládána veřejná podpora.
Předkládaný návrh nesouvisí s podporou poskytovanou státem nebo podporou poskytovanou ze státních prostředků, nezakládá se jím tedy veřejná podpora.
11.4. Sociální dopad, včetně dopadu na specifické skupiny obyvatel, především na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
Sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, sociálně slabé, zdravotně postižené a národnostní menšiny se nečekají.
11.5. Dopad na rovnost mužů a žen, upravuje-li návrh právního předpisu postavení fyzických osob nebo se tohoto postavení dotýká.
Navrhovaná právní úprava není v rozporu a nestanovuje odchylky ve vztahu k zákazu diskriminace, nezavádí žádné rozdíly na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Navrhovaná právní úprava není rovněž v rozporu se zákonem č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon).
Ve vztahu k rovnosti pohlaví navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední, ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro ně odlišné podmínky.
11.6. Dopad na životní prostředí.
Dopady na životní prostředí se nečekají.
11.7. Dopad na rodiny a na ochranu práv dětí.
U předkládaného návrhu nebyly identifikovány dopady na rodiny ani na ochranu práv dětí.
11.8. Dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
11.9. Dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
Insolvenční správce zpracovává osobní údaje dlužníka a dalších účastníků řízení v rozsahu nezbytném pro plnění zákonných povinností podle insolvenčního zákona; právním základem zpracování je tedy čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (dále také jen „obecného nařízení o ochraně osobních údajů“) (splnění právní povinnosti). Pořizování a uchovávání zvukově obrazového záznamu osobního jednání s dlužníkem představuje další specifický způsob zpracování, který je vymezen prováděcím právním předpisem, obsahuje stanovenou dobu uchování a je doprovázen technicko-organizačními opatřeními (kryptograficky bezpečný kontrolní součet, ukládání na trvalém nosiči dat a evidence umístění), jež naplňují zásady integrity, důvěrnosti a minimalizace. Účelem zpracování je prokázat průběh jednání a zajistit kontrolu řádného výkonu funkce; k dalšímu využití záznamu dochází pouze na základě zákona. Záznam se zpřístupňuje výhradně oprávněným osobám podle § 21 vyhlášky č. 121/2019 Sb. ve spojení s § 40 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a § 36 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, tedy pouze těm subjektům, jimž zákon výslovně přiznává právo nahlížet do spisu.
12. Zhodnocení korupčních rizik návrhu právního předpisu.
V souvislosti s navrhovanou právní úpravou se nepředpokládá vznik či zvýšení míry korupčních rizik.
13. Odůvodnění případné navrhované odchylky v postupu projednání návrhu právního předpisu.
Nenavrhuje se.
14. Informace dle zákona o regulaci lobbování
Předkladatel v souvislostí s tímto návrhem vyhlášky neidentifikoval žádné osoby, které by podle zákona o regulaci lobbování vykonávali lobbistickou činnost.
15. Z hodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Návrh nemá žádné specifické územní dopady ani dopady na územní samosprávné celky.
16. Z hodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy
Návrh není v rozporu se Zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy.
II. Zvláštní část
K čl. I (Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce)
K § 3 odst. 2
Navrhovaná úprava reflektuje změny činností insolvenčních správců podle § 5 vyhlášky. Nové znění je formulováno s cílem zajistit jasnější a srozumitelnější výklad, a současně zajistit návaznost na další navrhované úpravy vyhlášky v souvislosti s činnostmi vykonávanými v provozovnách.
K § 3 odst. 3
Stávající ustanovení § 3 odst. 3 vyhlášky předpokládá, že úřední hodiny každé provozovny byly stanoveny v rozsahu umožňujícím průběžné zajištění všech činností vymezených v § 5 vyhlášky. Provozní data shromážděná pracovní skupinou Sekce pro insolvenční právo České advokátní komory ukázala, že účastníci řízení využívají provozovny téměř výlučně po předchozí domluvě termínu. Spontánní návštěvy bez ohlášení se prakticky nevyskytují. Trvání na fixních úředních hodinách tedy neplní deklarovaný účel dostupnosti správce, zatímco insolvenčním správcům ukládá neodůvodněnou personální pohotovost s odpovídajícími náklady. Vypuštěním odstavce 3 se proto odstraňuje formální požadavek, jenž se v praxi ukázal jako neúčelný. Dostupnost insolvenčního správce je nově garantována mechanismem podle nového ustanovení § 5 odst. 2 vyhlášky, jenž vedle zajištění příjmu písemností v úředních hodinách specifikuje povinnost poskytnout součinnost či vést přezkumné jednání v termínu sjednaném s předstihem.
K § 3 odst. 3
Ustanovení § 3 odst. 4 reguluje možnost dočasného uzavření sídla nebo provozovny, včetně nutnosti předchozího hlášení ministerstvu a umístění informační tabule po dobu uzavření. Praktická zkušenost z několikaletého fungování krajských provozoven prokázala, že tyto požadavky neplní zamýšlený koordinační ani garanční účel. Navržené vypuštění odstavců 3 a 4 proto odstraňuje formálně-procedurální náležitosti, které se míjí s reálnými potřebami praxe a znemožňují pružně reagovat na provozní okolnosti.
K § 5 odst. 1
Aktuální regulace činností, které insolvenční správce má zajišťovat v provozovnách, je vnímána jako neefektivní, a to jak orgánem vykonávajícím dohled nad insolvenčními správci, tak odbornou veřejností.
Praxe prokázala, že většina činností, které stávající znění vyhlášky spojuje s provozovnou insolvenčního správce, se fakticky neuskutečňuje. Podle uvedené analýzy nepředávají účastníci řízení podání osobně, listinné zásilky jsou doručovány do sídla správce, popřípadě vyřizovány prostřednictvím dosílky, a převážná část komunikace probíhá elektronickými prostředky, zejména prostřednictvím datové schránky nebo e-mailem. Požadavek na hotovostní vyplácení částek určených jednotlivým věřitelům v rozvrhovém usnesení se rovněž neuplatňuje, jelikož věřitelé preferují bezhotovostní převody a insolvenční správci jim plnění poukazují na bankovní účty.
Podklady pro insolvenční řízení jsou systematicky shromažďovány v elektronických spisech s dálkovým přístupem, takže fyzické nahlížení věřitelů do seznamu přihlášených pohledávek a souvisejících dokladů není vyžadováno, vyjma listin předkládaných při přezkumném jednání.
Činnost, která se v prostorách provozovny reálně koná, je osobní jednání s dlužníkem k přezkoumání přihlášených pohledávek. Tato jednání probíhají podle závěrů pracovní skupiny Sekce pro insolvenční právo České advokátní komory v přibližně devadesáti pěti procentech případů právě v provozovně. V ostatních případech se na základě žádosti dlužníka uskutečňují v sídle správce, v bydlišti dlužníka nebo ve vězeňském zařízení. Navrhovanou úpravou není nikterak dotčeno ustanovení § 14 písm. b) vyhlášky, s tím, že i nadále je možné jednat s dlužníkem v dlužníkově bydlišti, popřípadě na žádost dlužníka a po dohodě na jiném místě.
Z výše uvedeného vyplývá, že povinné zajišťování širšího okruhu služeb v provozovnách neodpovídá reálným potřebám insolvenčního řízení a představuje pro insolvenční správce neúměrnou nákladovou a personální zátěž. Navrhovaná úprava proto redukuje katalog činností podle § 5 vyhlášky na příjem písemností ve smyslu § 5 odst. 1 vyhlášky, s tím, že je na insolvenčním správci, jakým způsobem, ať technicky nebo personálně, tuto činnost zajistí V zájmu zachování ochrany procesních práv účastníků se současně upravuje standard výkonu funkce insolvenčního správce spočívající v nutnosti zajistit v provozovně, v termínu sjednaném s dostatečným předstihem, jednak osobní součinnost, jestliže ji z důležitých důvodů nelze poskytovat distančními prostředky, a jednak jednání s dlužníkem k přezkoumání přihlášených pohledávek. Touto konstrukcí je reagováno na moderní komunikační praxi, kdy je preferováno elektronické či jiné dálkové řešení, avšak ponechává prostor pro osobní kontakt v situacích, kdy jej vyžadují okolnosti případu nebo odůvodněná preference účastníka insolvenčního řízení. Předem sjednaný termín současně zajišťuje, aby insolvenční správce mohl návštěvu provozovny adekvátně organizačně zajistit a aby nebyl nucen držet trvale přítomný personál v době, kdy poptávka po osobním styku nevzniká.
K § 5 odst. 2
Odkazuje se na odůvodnění k bodu 3.
K § 5 odst. 3
Odkazuje se na odůvodnění k bodu 3.
K § 7 písm. b)
Stávající ustanovení § 7 písm. b) vyhlášky ukládá insolvenčnímu správci požadavek zajišťovat osobní přítomnost způsobilých zaměstnanců nejen v sídle, ale i ve všech provozovnách po celou dobu úředních hodin. Analýza využívání provozoven prokázala, že k fyzické návštěvě účastníků řízení dochází pouze v zanedbatelném rozsahu a po předchozí domluvě „ Pokud mají účastnici insolvenčního řízení zájem se s insolvenčním správcem setkat, stává se tak vždy po předchozí domluvě na termínu “1. Mimo osobní jednání s dlužníkem k přezkoumání přihlášených pohledávek provozovny prakticky nejsou vyhledávány. Ponechání požadavku trvale zajišťovat kvalifikovaný personál v prostorách, které nejsou ze strany věřitelů ani jiných osob objektivně využívány, představuje neodůvodněné organizační a finanční zatížení, jež se promítá do nákladů insolvenčního správce. Navrhované vypuštění požadavku vztahujícího se k provozovnám neoslabuje procesní postavení účastníků řízení. Podle navrhovaného znění § 5 odst. 2 vyhlášky se bude u insolvenční správce nadále požadovat součinnost v provozovně v termínu sjednaném s dostatečným předstihem, pokud ji nelze zajistit distančním způsobem. Úřední hodiny sídla zůstávají nedotčené a nadále zajišťují bezprostřední dostupnost správce či jeho zaměstnanců. Úprava tak odstraňuje disproporci mezi zákonem sledovaným účelem provozoven a reálnými potřebami insolvenčního řízení, aniž by se snížila míra odborné péče, kterou je insolvenční správce povinen při výkonu své funkce zachovávat.
1 Pracovní skupina Sekce pro insolvenční právo České advokátní komory, Podkladový materiál k problematice provozoven insolvenčních správců, 31. 5. 2023
K § 9a
Navrhované zavedení zvukově obrazového záznamu osobního jednání s dlužníkem k přezkumnému jednání reflektuje klíčovou procesní roli přezkumného jednání po rekodifikaci insolvenčního zákona provedené zákonem č. 64/2017 Sb. dokládá § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož insolvenční správce přezkoumává pohledávky již nikoli v soudním přezkumném jednání, nýbrž na základě osobního setkání s dlužníkem, jehož výsledkem je zpráva o přezkumu. Obsah této zprávy je následně schvalován insolvenčním soudem na základě ustanovení § 398a odst. 3 insolvenčního zákona a schválení má konstitutivní účinky pro zjištění či popření pohledávek, čímž rozhodujícím způsobem ovlivňuje majetkové postavení věřitelů i dlužníka.
Proto je nezbytné, aby průběh tohoto úkonu byl objektivně zaznamenatelný a zpětně ověřitelný. Vyhláška proto nově ukládá insolvenčnímu správci pořizovat nepřerušený záznam, zaznamenávající všechny účastníky jednání, v rozlišení, které umožní jednoznačnou identifikaci účastníků a obsahu jednání. Záznam nesmí být žádným způsobem dodatečně upravován, tak aby byl měněn jeho obsah či časový průběh. Insolvenční správce se identifikuje předložením průkazu insolvenčního správce nebo jiného platného úředního průkazu. Identifikační sekvence vytváří průkazný základ pro případné spory o osobní účast, jelikož z praxe Ministerstva spravedlnosti jako dohledového orgánu vyplývá, že osobní účast insolvenční správce není na přezkumu vždy zajištěna.
Součástí záznamu by neměly být citlivé údaje o dlužníkovi, stejně tak se pořizuje záznam pouze z osobního jednání s dlužníkem k přezkoumání přihlášených pohledávek, s tím, že výklad obsahu tohoto úkonu je v souladu s výkladem komentářové literatury k § 410 insolvenčního zákona: „ Komentované ustanovení ukládá insolvenčnímu správci, aby zjistil stanovisko dlužníka k jednotlivým přihlášeným pohledávkám během osobního jednání s dlužníkem. K prokázání konání takového jednání slouží právě záznam o jednání s dlužníkem, který musí být dlužníkem podepsán. Insolvenční správce musí při jednání dlužníka mimo jiné poučit o důvodech a průběhu přezkoumání pohledávek, o možnosti popírat pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek a o účincích takového popření. Následně přejde insolvenční správce k jednotlivým přihlášeným pohledávkám, kdy podle seznamu přihlášených pohledávek sdělí dlužníkovi podstatný obsah každé jednotlivé přihlášené pohledávky a zjistí stanovisko dlužníka, zda každou jednotlivou pohledávku uznává či popírá. Insolvenční správce by se na jednání s dlužníkem měl dlužníka dotázat, zda v případě neschválení oddlužení žádá, aby byl jako způsob řešení úpadku zvolen konkurs, a poučit ho i o základních důsledcích takové žádosti. Vhodné bude zřejmě dlužníka poučit i o jeho povinnostech podle § 412 a o úloze insolvenčního správce. Náležitosti záznamu o jednání s dlužníkem stanoví § 20 InsPod. “[1 ] Pořizování záznamu nad rámec tohoto účelu může být považováno za extenzivní výkon činnosti, který již není v souladu se zamýšlenou úpravou.
Je tedy třeba dbát zásad proporcionality a minimalizace zásahu do práv dotčených osob, a to tak, aby zpracování bylo omezeno na nezbytný rozsah potřebný k naplnění účelu podle čl. 6 odst. 1 písm. c) obecného nařízení o ochraně osobních údajů ve spojení s § 6 odst. 2 písm. f) zákona č. 110/2019 Sb. o zpracování osobních údajů.
Bezprostředně po pořízení záznamu insolvenční správce optimálně vygeneruje kryptograficky bezpečný kontrolní součet doporučenou metodou mezinárodně uznávaného kryptografického hash-algoritmu (kontrolní součet), který poskytuje vysokou odolnost proti kolizím a je doporučen Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Doporučuje se sledovat aktuální doporučení NÚKIB 2, s tím, že v současné době jsou doporučovány coby minimální bezpečnostní standard hash funkce 3 s délkou výstupu alespoň 256 bitů (například SHA-256). Hash funkce jsou veřejně dostupné online, jedná se o běžně dostupné webové služby. Není potřeba stahovat žádné speciální aplikace. Hash funkce jsou i součástí běžně používaných „zipovacích“ aplikací, které slouží ke komprimaci souborů.
Kryptograficky bezpečný kontrolní součet, je výstupem, v případě SHA-256 algoritmu, řetězec dlouhý 64 hexadecimálních znaků, což odpovídá 256 bitům (například: c0535e4be2b79ffd93291305436bf889314e4a3faec05ecffcbb7df31b5486c6). Tento kontrolní součet je spolu s dalšími náležitostmi (datum, čas, místo, použitý software) odeslán insolvenčnímu soudu v den konání osobního jednání s dlužníkem k přezkumu přihlášených pohledávek. Kontrolní součet je odeslán formou běžného textového souboru o velikosti v řádu jednotek nebo desítek kB. Tím vzniká důkaz o integritě záznamu bez nutnosti zasílat samotný soubor, jehož předání se vyžaduje pouze v případě potřeby (vyžádání). Insolvenční správce na vyžádání oprávněné osoby zpřístupní zvukově obrazový záznam, který doplní aktuálním kontrolním součtem k datu zpřístupnění. Na webových stránkách ministerstva insolvence.justice.cz bude publikována ukázka možného formátu podání včetně konkrétních odkazů na doporučení NÚKIB.
Vyhláška počítá s uchováním záznamu, tím je myšleno uložení na „trvalém nosiči dat“, který je v tomto případě užíván ve svém běžném, ustáleném významu v právních předpisech a judikatuře, a rozumí se jím médium umožňující uchovávat informace způsobem, který je činí přístupnými a reprodukovatelnými v nezměněné podobě po dobu, jež je nezbytná pro jejich využití. V praxi může jít nejen o optické disky s odpovídající kapacitou, ale též o bezpečně spravované úložiště na pevném disku/serveru insolvenčního správce, případně spolehlivé cloudové úložiště s garantovanou integritou dat. Správce by měl vést evidenci umístění záznamu, aby vždy neprodleně zajistil dohledatelnost příslušného záznamu. Doba uchování záznamu je 3 roky ode dne jeho pořízení (konání přezkumného jednání podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona). Tato doba reflektuje objektivní promlčecí dobu přestupků podle § 30 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, a poskytuje ministerstvu dostatečný časový rámec k výkonu dozoru podle § 36 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Insolvenční správce nesmí záznam před uplynutím této doby vymazat a je povinen kdykoli doložit, kde je záznam uložen. Doba 3 roky je současně i dobou pro maximální dobu uchovávání záznamu.
Co se týká technického zajištění záznamu a jeho ukládání, předkladatel se snažil nalézt vhodný způsob, jak zajistit záznam technicky jednoduše a bez nepřiměřených nákladů. Insolvenčním správcům postačí zařízení, která běžně používají při výkonu své činnosti, jako je mobilní telefon nebo počítač. Není nutné pořizovat žádné speciální vybavení. Vzhledem k tomu, že běžná zařízení v současné době pořizují záznamy ve vyšší kvalitě (full HD), než kterou navržená úprava požaduje, doporučuje se upravit nastavení zařízení na nižší standard (HD) a současně tak optimalizovat nastavení pro nižší datovou náročnost. Datová náročnost takového záznamu o délce přibližně 90 minut by se měla pohybovat maximálně do 3 GB. Co se týká nákladů na uložení záznamů, insolvenční správci mohou využít cloudové úložiště např. od dodavatelů systémů pro insolvenční správce, kde se náklad na jeden záznam pohybuje podle dostupných informací kolem 5-6 Kč za měsíc. S ohledem na dlouhodobý pokles cen cloudových uložišť lze předpokládat, že tento trend povede k dalšímu snížení uvedených nákladů. Alternativou mohou být externí pevné disky o kapacitě 1,5 TB, jejichž pořizovací cena se v současnosti pohybuje od 2000 Kč maximálně v řádu nižších jednotek tisíc. Tato kapacita by měla vystačit pro uložení záznamů pořízených po dobu 3 let při průměrně 40–50 záznamech ročně o maximální velikosti 3 GB na záznam.
Ustanovení o zasílání kontrolního součtu, o formátu záznamu a o vedení evidence neukládá věcně nové povinnosti nad rámec zákona, nýbrž konkretizuje obecnou povinnost správce postupovat svědomitě a s odbornou péčí na základě § 36 odst. 1 insolvenčního zákona tam, kde se u této procesně kriticky významné události nekoná nařízené soudní jednání, ze kterého by se pořizoval formální zvukový nebo zvukově obrazový záznam. Záznam má proto sloužit k ochraně všech procesních stran a bude k dispozici na vyžádání oprávněným osobám podle § 21 vyhlášky ve spojení s § 40 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.
1 (SPRINZ, Petr, CHYTIL, Petr. § 410 [Přezkum přihlášených pohledávek a zpráva o přezkumu]. In: SPRINZ, Petr, JIRMÁSEK, Tomáš, ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan, ZOUBEK, Hynek a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 6.)
2 https://nukib.gov.cz/download/uredni_deska/Minimalni_pozadavky_v4_FINAL.pdf
3 https://nukib.gov.cz/download/publikace/podpurne_materialy/Vkladov%20slovnk_5.ver.pdf
K § 21 odst. 1
Účelem navrhované úpravy je zahrnout pořizovaný zvukově obrazový záznam pořízený na základě navrhovaného ustanovení § 9a vyhlášky mezi údaje, jež insolvenční správce zpřístupňuje oprávněným osobám, vede-li spis v elektronické nebo kombinované podobě. Záznam se tak zpřístupňuje ve shodném režimu a se stejnými procesními zárukami, jaké již dnes platí pro data obsažená ve spisech přihlášek pohledávek.
K § 21 odst. 2
Navrhovaná úprava vypouští standard, který od insolvenčního správce očekával zpřístupnění listinného spisu v prostorách provozovny, byl-li pro dané řízení ustanoven na základě údajů o provozovně. Odstranění textu navazuje na navrhované změny § 3 a § 5 vyhlášky. Po zúžení okruhu činností vykonávaných v provozovně a zrušení fixních úředních hodin se provozovna nepovažuje za stálé kontaktní místo, v němž by bylo účelné trvale držet úplný listinný spis. Přístup ke spisu je proto nadále zajištěn v sídle insolvenčního správce a prostřednictvím elektronických nástrojů. Nahlédnutí lze i nadále uskutečnit i v provozovně, a to na základě předchozího sjednání termínu podle navrhovaného ustanovení § 5 odst. 2 vyhlášky.
K čl. II (Účinnostní ustanovení)
Navrhuje se stanovit účinnost předkládaného návrhu na 1. leden 2026.
Cílem je zajistit dostatečný časový prostor pro přípravu a zavedení potřebných technických opatření, která jsou nezbytná pro implementaci nově navrhovaných standardů výkonu funkce insolvenčního správce.