Důvodová zpráva k nařízení vlády č. 507/2025 Sb.

Nařízení vlády stanoví v souladu se zmocněním uvedeným v § 4 odst. 1 zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie další území, na kterých se s ohledem na ochranu životního prostředí, státní památkovou péči, obranu a bezpečnost státu, lázeňství, letectví nebo veřejnou meteorologickou službu nesmí vymezovat akcelerační oblasti. Zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie sám stanoví, že akcelerační oblasti nesmí být vymezovány na území evropsky významných lokalit, ptačích oblastí a zvláště chráněných území. Nařízení vlády pak stanoví další území, kde nelze akcelerační oblasti vymezovat.

V § 2 jsou stanovena území, na kterých se nesmí nacházet žádné akcelerační oblasti (tj. bez ohledu na druh OZE, pro který jsou vymezovány). V § 3 a § 4 jsou nad rámec těchto území stanovena další území, ve kterých se nesmí nacházet akcelerační oblasti vymezované pro fotovoltaické elektrárny (§ 3) a větrné elektrárny (§ 4).

Nařízení vlády stanoví, že akcelerační oblasti (bez ohledu na druh OZE, pro který jsou vymezovány) se nesmí nacházet na následujících územích:

Zvláště chráněná území jsou s výjimkou chráněných krajinných oblastí zpravidla zabezpečována před rušivými vlivy z okolí svým ochranným pásmem (§ 37 zákona o ochraně přírody a krajiny). V ochranných pásmech lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Ochranné pásmo vyhlašuje orgán, který vyhlásil příslušné zvláště chráněné území, a to stejným způsobem. Pokud se ochranné pásmo národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace nebo přírodní památky nevyhlásí, je jím ze zákona území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného území. Orgán ochrany přírody může při vyhlášení zvláště chráněného území stanovit, že se zvláště chráněné území vyhlašuje bez ochranného pásma.

Ochranná pásma zvláště chráněných území jsou sledovaným jevem databáze územně analytických podkladů (viz položka č. 15 přílohy č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a jednotném standardu, dále jen „vyhláška č. 157/2024 Sb.“).

V závislosti na konkrétní kategorii zvláště chráněného území jsou určeny cíle jejich ochrany a v souladu s plánovací dokumentací a jejich předměty ochrany je v nich s ohledem na tyto cíle plánována péče. Všechny kategorie zvláště chráněných území jsou územím mimořádných soustředěných hodnot přírody a krajiny (specifikované jejich vyhlašovacím předpisem; resp. v případě ochranných pásem se jedná o jejich funkci, která tyto hodnoty zabezpečuje před negativními vlivy z okolí) a zvýšené intenzity veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny (§ 58 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny), s jejichž cíli a režimem ochrany jsou principy vymezování akceleračních zón v rozporu. Současně je velká část ochranných pásem zvláště chráněných území v územním překryvu s lokalitami soustavy Natura 2000, které směrnice RED III vylučuje, což v zásadě poukazuje na ekvivalentní hodnotu území.

Mezi oblasti určené v rámci vnitrostátních systémů ochrany přírody a zachování biologické rozmanitosti ve smyslu článku 15c odst. 1 písm. a) bodu ii) směrnice RED III lze vedle výše uvedených nástrojů zvláštní ochrany přírody a krajiny dále řadit také nadregionální biocentra územních systémů ekologické stability jakožto jeden z nástrojů ochrany obecné.

Územní systémy ekologické stability (dále jen „ÚSES“) představují vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Jsou vymezovány jako plány ÚSES na podkladě ZOPK, přičemž v případě nadregionálních ÚSES je vymezuje MŽP. ÚSES jsou sledovanými jevy databáze územně analytických podkladů (položka č. 12 přílohy č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.). Podle zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona jsou ÚSES součástí zelené infrastruktury (tj. část veřejné infrastruktury podle § 10 stavebního zákona). V současné době jsou v rámci územně plánovací dokumentace nadregionální ÚSES vymezovány v územním rozvojovém plánu a jsou přebírány do dalších územně plánovacích dokumentací (ZÚR, ÚP), kde jsou doplňovány o ÚSES regionální a místní úrovně. Režim ochrany ÚSES je dán limity stavebního zákona pro vymezené prvky veřejné, resp. zelené infrastruktury.

Nadregionální ÚSES představují nejvýznamnější část ÚSES, která je vymezená jednotným a koncepčním způsobem a představuje souvislý systém, jehož zásadní složky (biocentra) jsou nevhodná pro cílené vymezování akceleračních oblastí a realizaci záměrů pro využití OZE, neboť jejich primární účel spočívá v zachování a zvýšení ekologické stability krajiny.

Jako oblasti či území, která podle článku 15c odst. 1 písm. a) bodu ii) směrnice RED III nemají být vedle lokalit soustavy Natura 2000 a ZCHÚ zahrnována do akceleračních oblastí, patří také další oblasti nezbytné pro zachování biologické rozmanitosti. Pro jejich stanovení je využito vymezení „biotopu vybraných zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů“ jako jevu poskytovaného již v současnosti pro účely územního plánování podle vyhlášky č. 157/2024 Sb. (jev ÚAP č. 20). Jedná se o vrstvu vymezující místa výskytu vybraných zvláště chráněných druhů, resp. jejich biotopu, přičemž tento výběr zahrnuje nejvíce ohrožené druhy s plošně omezeným výskytem, včetně řady druhů chráněných dle směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích. Zahrnuty jsou zde zejména druhy, pro něž byly schváleny záchranné programy dle § 52 zákona o ochraně přírody a krajiny (a je tedy vynakládáno úsilí a prostředky na zlepšení stavu jejich populací) a další významně ohrožené druhy u nichž je s ohledem na specifické požadavky na biotop a plošně omezené rozšíření zřejmá priorita zachování stavu jednotlivých lokalit. Jde tedy o oblasti významné z hlediska zachování biologické rozmanitosti, jak o tom hovoří směrnice RED III.

Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů jsou chráněny dle § 49 a 50 zákona o ochraně přírody a krajiny, přičemž zákon stanoví, že jsou chráněny ve všech svých vývojových stádiích, v případě živočichů jsou chráněna jimi užívaná sídla (hnízda, nory atp.) a také jejich biotop. K jejich ochraně zákon stanoví zákaz škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje, zejména je usmrcovat, zraňovat a ničit, rušit atp. Poskytovaná vrstva biotopu vybraných zvláště chráněných druhů rostlina živočichů přispívá k uplatnění této ochrany již v rámci procesu územního plánování a v rámci tohoto nařízení tedy i v případě vymezování akceleračních oblastí. Tato vrstva se do určité míry, s ohledem na výskyt druhů v přírodě zachovalých lokalitách, překrývá s územím lokalit soustavy Natura 2000 a ZCHÚ, takže plošně nepřináší významně vyšší omezení.

Úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) byla sjednána dne 2. února 1971 v íránském městě Ramsar a ČR k ní přistoupila v roce 1990. Úmluva chrání především biotopy vodního ptactva, ale i další typy mokřadů, které jsou úmluvou definovány jako území s močály, slatinami, rašeliništi a vodami přirozenými nebo umělými, trvalými nebo dočasnými, stojatými i tekoucími, sladkými, brakickými nebo slanými, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje 6 metrů.

Na základě kritérií přijatých v rámci úmluvy jsou v členských zemí vymezovány mokřady mezinárodního významu – v ČR se jedná o celkem 14 lokalit (zejména o oblasti rašelinišť, lužních lesů, významné rybniční oblasti a oblasti zdrojů vod). Ochrana mokřadů mezinárodního významu je v ČR zajištěna formou národních parků, chráněných krajinných oblastí nebo prostřednictvím maloplošných zvláště chráněných území, a to zcela nebo zčásti. Pro účely územního plánování je vymezení mokřadů podle Ramsarské úmluvy uváděno v příloze č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb. jako jev databáze územně plánovacích podkladů č. 19.

Podle § 66 zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) jsou záplavová území administrativně určená území, která mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou. Způsob a rozsah zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území včetně jejich aktivních zón je upraven vyhláškou MŽP č. 79/2018 Sb., o způsobu a rozsahu zpracování návrhu a stanovování záplavových území a jejich dokumentace, v platném znění. Záplavové území včetně aktivní zóny je uvedeno mezi jevy databáze územně analytických podkladů (jev č. 38 v příloze č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.).

Aktivní zóna záplavového území je z hlediska povodňového ohrožení nejnebezpečnější oblastí záplavového území, kde může voda ohrozit život i majetek lidí. Sekundárně tyto zóny slouží i k ochraně životního prostředí (viz zákaz skladování odplavitelného materiálu, látek a předmětů – mj. se jedná i o látky, které mohou kontaminací povodňové vody ohrozit jakost povrchových a podzemních vod). Dále srov. rovněž např. § 64a odst. 1 vodního zákona, podle něhož se zvládání povodňových rizik soustředí na zmírnění možných nepříznivých účinků povodní na lidské zdraví, životní prostředí, kulturní dědictví a hospodářskou činnost, a pokud se to považuje za vhodné, na opatření nestavební povahy nebo na snížení pravděpodobnosti zaplavení.

Z tohoto důvodu vodní zákon v aktivních zónách záplavových území zakazuje provádět řadu činností včetně umísťování, povolování a provádění staveb (§ 67 vodního zákona). Aktivní zóna záplavového území se stanovuje podle nebezpečnosti povodňového průtoku na základě zpracování map povodňového ohrožení. Povodňovým ohrožením se přitom rozumí vyhodnocení intenzity povodně na základě hydraulického výpočtu definované hloubkou a rychlostí proudění vody při povodních s různou dobou opakování. S ohledem na přísný režim aktivních zón záplavových území není toto území vhodné pro vymezení akcelerační oblasti.

Ochranná pásma vodních zdrojů jsou upravena v § 30 vodního zákona s tím, že bližší zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů dále upravuje vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 137/1999 Sb. Ochranná pásma vodních zdrojů stanoví opatřením obecné povahy místně příslušný vodoprávní úřad obce s rozšířenou působností. Vodní zdroje pro zásobování pitnou vodou a jejich ochranná pásma jsou uvedeny mezi jevy databáze územně analytických podkladů (jev č. 30 v příloze č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.).

Ochranná pásma vodních zdrojů slouží k ochraně vydatnosti a k ochraně před vnikem závadných látek, které mohou ovlivnit jakost a zdravotní nezávadnost zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m 3 za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody. Ochranná pásma vodních zdrojů jsou založena na principu dvoupásové ochrany, přičemž I. stupeň je stanoven jako souvislé území a slouží k ochraně v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení vodního zdroje. Z uvedených důvodů není ochranné pásmo vodního zdroje I. stupně vhodné pro vymezení akcelerační oblasti.

Ložiskem strategického významu je podle § 6a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) ložisko kritických nerostů, které má mimořádný význam pro zajištění surovinové nebo energetické bezpečnosti státu nebo pro uskutečnění staveb podle zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury. Kritické nerosty jsou radioaktivní nerosty, všechny druhy ropy a hořlavého zemního plynu (uhlovodíky), nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy, vápenec, pokud je vhodný k chemicko-technologickému zpracování, nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět prvky vzácných zemin a prvky s vlastnostmi polovodičů, a nevyhrazené nerosty stavebního kamene a štěrkopísku, nachází-li se tyto nevyhrazené nerosty na ložiskách, které se považují za výhradní.

Ložiska strategického významu stanoví vláda nařízením. Dosud se jedná o nařízení vlády č. 82/2025 Sb., o stanovení ložisek strategického významu v oblasti Cínovce a Horního Slavkova (stanoví celkem 5 ložisek strategického významu) a nařízení vlády č. 92/2025 Sb., o stanovení ložisek strategického významu v oblasti Chvaletic (stanoví celkem 2 ložiska strategického významu). V legislativním procesu je návrh nařízení vlády o stanovení některých ložisek stavebního kamene ložisky strategického významu, který by měl stanovit 30 ložisek stavebního kamene, která se nově označí za ložiska strategického významu.

Ložiska strategického významu mají mimořádný význam pro zajištění surovinové nebo energetické bezpečnosti státu. Současně se kritické nerosty používají také na realizaci strategicky významné infrastruktury, která se využívá pro obranu a bezpečnost (přeprava vojenského materiálu a techniky). Jejich využití pro tento účel je neslučitelné s využitím pro výrobu elektřiny z OZE, stanovená ložiska jsou tedy nevhodná pro vymezení akceleračních oblastí.

Území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, prohlašuje podle § 5 odst. 1 zákona o státní památkové péči vláda svým nařízením. Tato území patří mezi sledované jevy databáze územně analytických podkladů (viz položka č. 5 přílohy č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.).

Hustota kulturního dědictví, která je předpokladem ochrany památkové rezervace vylučuje paušální přístup k danému území. Současně pro tento typ území je charakteristická potřeba ochrany autentických hodnot, realizací kopie chybně odstraněné sice může optický dopad zpětně zmírnit, nicméně ochuzení o autentické hodnoty bylo nevratné. Z tohoto důvodu není toto území vhodné pro vymezení akcelerační oblasti.

Území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty, prohlašuje podle § 6 odst. 1 zákona o státní památkové péči Ministerstvo kultury svým opatřením obecné povahy. Tato území patří mezi sledované jevy databáze územně analytických podkladů (viz položka č. 5 přílohy č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.).

Charakter kulturního dědictví, které je předpokladem ochrany památkové zóny vylučuje paušální přístup k danému území. Současně pro tento typ území je charakteristická potřeba ochrany autentických hodnot, realizací kopie chybně odstraněné sice může otický dopad zpětně zmírnit, nicméně ochuzení o autentické hodnoty bylo nevratné. Na okraj je třeba připomenout, že převážná část statků, která byla v posledním období zapsána za Českou republiku na Seznam světového dědictví, byly právě památkové zóny [Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří – přeshraniční sériová památka se Saskem (2019), Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem (2019) nebo Žatec a krajina žateckého chmele (2023)]. Památkové zóny tak nesporně představují na úseku ochrany kulturního dědictví fenomén, kterému je věnována i mezinárodní pozornost a který nabízí vysoký potenciál pro budoucí zápisy na Seznam světového dědictví, pokud bude u tohoto statku zachována stávající nejvyšší forma ochrany. Z tohoto důvodu není toto území vhodné pro vymezení akcelerační oblasti.

V roce 1972 byla zúčastněnými státy na Generální konferenci UNESCO jednomyslně schválena Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví ( The Convention concerning the Protection of World Cultural and Natural Heritage ). Úmluvou byl mimo jiné založen Seznam světového dědictví a stanoveny povinnosti států k jeho položkám, tj. nejvýznamnějším památkám světa. V roce 1990 k ní přistoupila tehdejší Československá federativní republika; závaznou se pro ni stala dnem 15. 2. 1991. Na základě akceptování této Úmluvy byly postupně připravovány návrhy České republiky k zařazení statků na Seznam světového dědictví, z nichž Mezivládní výbor přijal již sedmnáct návrhů (šestnáct kulturních statků, jeden přírodní statek). Tato činnost kontinuálně pokračuje, průběžně jsou zpracovávány podkladové materiály u těch statků, které by mohly být navrženy na zápis ve výběrovém cyklu.

Ačkoli nárazníková zóna není součástí zapsaného statku světového dědictví, hranice nárazníkové zóny jsou formálně zaregistrovány, a to buď v době zápisu statku, nebo v době, kdy jsou Výborem světového dědictví schváleny úpravy. Nárazníková zóna je nedílnou součástí závazku státu úmluvy zajistit ochranu, péči o zachování a správu statku. Jako taková by tedy jakákoli nárazníková zóna měla být součástí celkového systému řízení statku a mělo by být jasné, jak jsou subjekty odpovědné za správu statku rovněž schopny poskytovat podněty a ovlivňovat správu činností v nárazníkových zónách. Statek zapsaný na Seznamu světového dědictví a jeho nárazníková zóna patří mezi sledované jevy databáze územně analytických podkladů (viz položka č. 7 přílohy č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.).⁠​​​​​‌‌‌​​‌‌‌​‌‌⁠

Přírodní a kulturní dědictví zapsané Seznam světového dědictví představuje mezinárodně uznanou kvalitu, k jejímž zachování se Česká republika zavázala. Součástí tohoto závazku je nejen ochrana vlastního území, ale i ochrana širších vztahů, která je garantována výše uvedenou nárazníkovou zónou. S ohledem na mezinárodní závazky ČR není toto území vhodné pro vymezení akcelerační oblasti.

Nemovité kulturní památky jsou výtvory lidské činnosti, u nichž bylo rozhodnutím Ministerstva kultury deklarováno, že naplnily definiční znaky, které s tímto pojmem zákon o státní památkové péči spojuje. Nejhodnotnější kulturní památky může prohlásit za národní kulturní památky vláda svým nařízením. Nemovité kulturní památky a nemovité národní kulturní památky patří mezi sledované jevy databáze územně analytických podkladů (viz položka č. 4 přílohy č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.).

Kulturní památky a tím spíše národní kulturní památky patří k dokladům lidské činnosti, u nichž stát deklaroval potřebu jejich zachování. Jejich charakter může být velmi rozdílný od drobné architektury v krajině až po rozsáhlé komponované areály. Může jít nejen o areály panských sídel, ale areály zahrnující industriální dědictví. Kulturní památkou může být stavba, která je postupně navracena do své předchozí podoby, ale kulturní památkou může i být i archeologická lokalita, u které je třeba v prvé řadě zabránit invazivní vstupu do terénu. Při takto rozdílném charakteru kulturního dědictví nelze zvolit obecné řešení, které by automaticky vyloučilo zásah do autentických hodnot té, které kulturní památky.

Lázeňským místem je území nebo část území obce nebo více obcí, v němž se nacházejí přírodní léčebné lázně, které jsou stanoveny za lázeňské místo podle zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „lázeňský zákon“). Lázeňské místo a statut lázeňského místa stanoví vláda nařízením. Lázeňský statut přitom také vymezí vnitřní a vnější území lázeňského místa a v zájmu ochrany léčebného režimu a zachování, popřípadě vytvoření lázeňského prostředí stanoví omezení související s výstavbou a rozvojem lázeňského místa, činnosti, které se v lázeňském místě omezují nebo zakazují, a zařízení, která se v něm nesmí zřizovat. Vnitřní území lázeňského místa zahrnuje ucelenou část území, v níž jsou soustředěna zařízení sloužící bezprostředně lázeňskému provozu. Lázeňské místo včetně vymezení vnitřního a vnějšího území je sledovaným jevem databáze územně analytických podkladů (viz položka č. 44 v příloze č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.).

Primárním smyslem lázeňských míst je tedy ochrana léčebného režimu a zachování, popřípadě vytvoření lázeňského prostředí (tj. prostředí vhodného pro poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče). Ve vnitřním území lázeňského místa není možné vymezovat akcelerační oblasti zejména s ohledem na § 30 odst. 1 lázeňského zákona, protože by tím došlo k jeho porušení, tj. nebylo by možné vytvořit ucelenou část území, v níž jsou soustředěna zařízení sloužící bezprostředně lázeňskému provozu. Současně by docházelo také k porušení statutů jednotlivých lázeňských míst, které v zásadě připouštějí pouze činnosti, které souvisí s lázeňskou léčebně rehabilitační péčí.

Přírodním léčivým zdrojem je podle lázeňského zákona přirozeně se vyskytující minerální voda, plyn nebo peloid, které mají vlastnost vhodnou pro léčebné využití, a o tomto zdroji je vydáno osvědčení podle tohoto zákona. Peloidem se rozumí rašelina, slatina nebo bahno. Minerální vodou pro léčebné využití se rozumí přirozeně se vyskytující podzemní voda původní čistoty s obsahem rozpuštěných pevných látek nejméně 1 g/l nebo s obsahem nejméně 1 g/l rozpuštěného oxidu uhličitého nebo s obsahem jiného pro zdraví významného chemického prvku anebo která má u vývěru přirozenou teplotu vyšší než 20 °C nebo radioaktivitu radonu nad 1,5 kBq/l. Zdrojem přírodní minerální vody je podle lázeňského zákona přirozeně se vyskytující podzemní voda původní čistoty, stálého složení a vlastností, která má z hlediska výživy fyziologické účinky dané obsahem minerálních látek, stopových prvků nebo jiných součástí, které umožňují její použití jako potraviny a k výrobě balených minerálních vod, a o tomto zdroji bylo vydáno osvědčení podle tohoto zákona.

Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou ochranná pásma sloužící k ochraně výše uvedených zdrojů před činnostmi, které mohou nepříznivě ovlivnit chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti zdroje, jeho zdravotní nezávadnost, jakož i zásoby a vydatnost zdroje. Ochranné pásmo I. stupně se stanoví pro území zahrnující zpravidla okolí výstupu zdroje. U přírodního léčivého zdroje minerální vody a plynu a u zdroje přírodní minerální vody se ochranné pásmo stanovuje zpravidla pro území vymezené kruhem o poloměru 50 m od zdroje, není-li na základě hydrogeologického šetření nutno stanovit jinak. V takovém případě se v ochranném pásmu I. stupně k zabezpečení bezprostřední ochrany jímání zdroje vymezí zpravidla v rozsahu 10 x 10 m okolo zdroje pásmo fyzické ochrany zdroje, v němž se mohou provádět jen činnosti spojené s ochranou a využitím zdroje. U přírodního léčivého zdroje peloidu se ochranné pásmo stanoví zpravidla pro území vymezené hranicemi ložiska peloidu. Přírodní léčivé zdroje a zdroje přírodní minerální vody a jejich ochranná pásma I. stupně jsou sledovaným jevem databáze územně analytických podkladů (viz jev č. 43 v příloze č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.).

V ochranném pásmu stanoveném pro území vymezené kruhem o poloměru do 50 m od zdroje, v pásmu fyzické ochrany zdroje a v ochranném pásmu přírodního léčivého zdroje peloidu jsou zakázány všechny činnosti s výjimkou těch, které jsou nutné v zájmu ochrany a využívání zdroje. V ochranném pásmu stanoveném pro území větší než vymezené kruhem o poloměru 50 m od zdroje je zakázáno provádět činnosti, které mohou negativně ovlivnit chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti zdroje a jeho zdravotní nezávadnost, jakož i zásoby a vydatnost zdroje. Tyto činnosti a termín jejich ukončení v návaznosti na místní geologické podmínky stanoví vyhláška ministerstva, kterou se stanoví ochranné pásmo.

V ochranných pásmech I. stupně přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních není možné vymezovat akcelerační oblasti, protože by to bylo v rozporu s § 22 odst. 4 a odst. 5 lázeňského zákona a s již vydanými vyhláškami ochranných pásem.

​n) objekty důležité pro obranu státu podle § 29 odst. 2 písm. a) až c) zákona o zajišťování obrany České republiky a jejich ochranná pásma.

Objekty důležité pro obranu státu podle odst. 2 písm. a) až c) zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů jsou pozemky a stavby, které jsou z hlediska zajišťování obrany státu nejvýznamnější. Jedná se o pozemky a stavby ve vojenských újezdech, vojenské objekty a pozemky a stavby, k nimž výkon vlastnického práva státu a jiných majetkových práv státu vykonává Ministerstvo obrany nebo právnická osoba jím zřízená nebo založená. Tyto pozemky slouží např. k výcviku ozbrojených sil.

Ochranná pásma pak slouží k ochraně objektů důležitých pro obranu státu před negativními účinky okolí nebo k ochraně okolí před negativními účinky objektů důležitých pro obranu státu

Z hlediska možného ohrožení fotovoltaických i větrných elektráren výcvikem vojsk, tak i hlediska ochrany života cvičících vojáků a majetku prováděným výcvikem, nejsou území, na kterých se nacházejí tyto vojenské objekty důležité pro obranu státu a jejich ochranná pásma, vhodné pro vymezování akceleračních oblastí.

Nařízení vlády č. 359/2024 Sb. zahrnuje šest území, v nichž se nacházejí speciální zařízení důležitá pro obranu státu, která využívají anténní systémy pro realizaci radiokomunikačního provozu a monitoringu rádiového spektra a jejichž funkčnost může být v důsledku výroben elektřiny z OZE ohrožena.

Výrobny elektřiny z OZE jsou z hlediska zajišťování obrany státu v těchto vymezených územích problematické z několika důvodů. Fotovoltaické elektrárny a větrné elektrárny nacházející se v blízkosti zařízení, která slouží k zajištění přehledu o situaci ve vzdušném prostoru v rámci ČR a jejím okolí nebo k zajištění přehledu o situaci v elektromagnetickém spektru, mohou způsobovat jak vyšší úroveň elektromagnetického rušení, tak i zvýšení hodnot šumového pozadí. Dále přítomností více menších zdrojů, a tím i sčítáním jejich vyzařování, může dojít ke kumulovanému efektu nárůstu šumu, který taktéž může vést k zásadnímu ovlivnění speciálních senzorů. Někdy dokonce již pouhá přítomnost tohoto typu infrastruktury i bez aktivního provozování způsobuje ovlivnění zásadních parametrů měřených signálů. Není tedy vhodné v těchto oblastech vymezovat akcelerační oblasti.

Nad rámec území uvedených v § 2 nařízení vlády stanoví, že akcelerační oblasti vymezované pro fotovoltaické elektrárny se dále nesmí nacházet na následujících územích:

Zemědělský půdní fond tvoří zemědělská půda a další pozemky. Pod pojem „zemědělská půda“ jsou zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu řazeny pozemky zemědělsky obhospodařované (tj. orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Součástí zemědělské půdy jsou také krajinné prvky, které se na ní nacházejí.

Zemědělská půda se podle kvality rozděluje do 5 tříd ochrany vymezených vyhláškou č. 48/2011 Sb., o třídách ochrany. V I. třídě ochrany jsou pozemky s přiřazenými bonitovanými půdně ekologickými jednotkami uvedenými v tabulce č. 1 přílohy k této vyhlášce a ve II. třídě ochrany jsou pozemky s přiřazenými bonitovanými půdně ekologickými jednotkami uvedenými v tabulce č. 2 přílohy k této vyhlášce. Bonitované půdně ekologické jednotky jsou jednotně vedeny v celostátní databázi bonitovaných půdně ekologických jednotek, kterou aktualizuje a vede Státní pozemkový úřad. Jedná se o pětimístné kódy, který slouží k hodnocení absolutní i relativní produkční schopnosti zemědělských půd. Zemědělská půda I. a II. třídy kvality představuje nejkvalitnější zemědělskou půdu. Bonitovaná půdně ekologická jednotka a třída ochrany zemědělského půdního fondu je uvedena mezi jevy databáze územně analytických podkladů podle bodu 26 přílohy č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.

Zákaz vymezování akceleračních oblastí určených pro výrobny elektřiny využívající energii slunečního záření (FVE) na zemědělské půdě I. a II. třídy ochrany (tj. na nejkvalitnější zemědělské půdě) navazuje na § 4 odst. 4 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, podle kterého nelze zemědělskou půdu zařazenou do I. a II. třídy ochrany odejmout ze zemědělského půdního fondu za účelem zřízení energetických zařízení pro přeměnu energie slunečního záření na elektřinu (s výjimkou agrovoltaických výroben elektřiny a dále s výjimkou záměrů podle zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury).

Tento zákaz reflektuje celou řadu negativních dopadů spojených s instalací fotovoltaických elektráren na zemědělské půdě. Základní omezení spojené s umisťováním těchto zařízení na zemědělské půdě spočívá v tom, že dochází k dlouhodobému odejmutí půdy z jejího primárního účelu, tedy zemědělské výroby. Takový zásah často vede k úplnému zániku či výraznému omezení všech funkcí, které zemědělská půda plní, zejména produkční, ekologické a krajinotvorné. Nelze přitom přehlédnout, že fotovoltaická zařízení často vyžadují rozsáhlé plochy, přičemž jejich instalace znamená nejen přímou ztrátu zemědělské půdy, ale i negativní vlivy na okolní pozemky. Tyto vlivy zahrnují změny vodního režimu, mikroklimatu a možnou degradaci půdy vlivem dlouhodobého odstínění nebo zatížení záměrem. V některých případech může být narušena i možnost budoucího návratu půdy k původnímu zemědělskému využití.

Dále je nutné vzít v úvahu, že nejkvalitnější zemědělské půdy zařazené do vyšších tříd ochrany plní nenahraditelné funkce jak z hlediska zabezpečení potravinové soběstačnosti, tak z hlediska ochrany biodiverzity a stability krajiny. Umístění fotovoltaických elektráren na těchto pozemcích by proto vedlo k nevratným změnám v charakteru krajiny a její funkční stabilitě.

Pozemky určenými k plnění funkcí lesa se rozumí tzv. „lesní pozemky“ což jsou pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle § 13 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (dále jen „lesní zákon“) a tzv. „jiné pozemky“ které představují zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (hole), s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací, a lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství. Způsob ochrany pozemků určených k plnění funkcí lesa je evidován v rámci veřejného seznamu katastru nemovitostí. Grafické znázornění pozemků určených k plnění funkcí lesa je volně přístupné v datovém skladu Národního lesnického institutu v sekci oblastní plány rozvoje lesů. Lesy, jejich kategorizace a vzdálenost 30 m od okraje lesa současně představují jeden ze sledovaných jevů databáze územně analytických podkladů (jev číslo 25 uvedený v příloze č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.).

Zákaz umístění akceleračních oblastí vymezovaných pro výrobny elektřiny využívající energii slunečního záření reflektuje celou řadu záporných jevů, které sebou umisťování fotovoltaických elektráren přináší, a to především ve vztahu k stabilitě okolních lesních porostů a lesnickému hospodaření v nich. Základní omezení spojené s umisťováním fotovoltaických elektráren na lesní půdě představuje nezbytnost velkoplošného odlesnění lesních pozemků. Takový zásah vždy vede k úplnému zániku či alespoň výraznému narušení všech celospolečenských funkcí, které les jako nenahraditelná složka životního prostředí svou existencí zajišťuje. Nelze přitom opomenout, že odlesňovaná plocha by v takovém případě byla vždy významně větší než vlastní plocha s fotovoltaickými panely, a to z důvodu zajištění nezbytné odstupové vzdálenosti záměru od okolních porostních stěn (nutná eliminace zastínění, respektive rizika poškození stavby spojená s pádem stromů). Zánik lesních porostů na velké ploše obvykle vede k vytvoření nestabilních porostních stěn v důsledku významného narušení porostního pláště. Stromy rostoucí uvnitř porostu jsou náhle situovány na jeho okraji, přičemž svým habitatem nejsou náležitě uzpůsobeny působení negativních vlivů škodlivých činitelů. Uvedená skutečnost mimo jiné významně zvyšuje riziko ohrožení okolních lesních porostů bořivými větry. Vyloučit nelze ani takové faktory jakými jsou změna vodního režimu a mikroklimatu v dané lokalitě či postupná degradace lesní půdy ve spojení s jejím dlouhodobým využíváním k jiným účelům. Umístění fotovoltaických elektráren nelze realizovat ani na tzv. jiných pozemcích, respektive pozemcích sloužících lesnímu hospodaření, neboť jde zpravidla o pozemky zanedbatelné výměry plnící ve vztahu k okolním lesním pozemkům svoji nezastupitelnou roli (např. drobné vodní plochy, či políčka pro zvěř). V obecné rovině lze zároveň konstatovat, že s ohledem na významný plošný rozsah fotovoltaických elektráren by jejich realizace na pozemcích určených k plnění funkcí lesa nutně vedla k významnému narušení cestní sítě, respektive lesního hospodaření na souvisejících pozemcích určených k plnění funkcí lesa.

Nad rámec území uvedených v § 2 nařízení vlády stanoví, že akcelerační oblasti vymezované pro větrné elektrárny se dále nesmí nacházet na následujících územích:

Lesní ekosystémy plní ze své podstaty celou řadu nenahraditelných celospolečenských funkcí. V závislosti na významu jednotlivých funkcí byl zaveden systém tzv. kategorizace lesů dle něhož se lesy dělí do tří kategorií (lesy hospodářské, lesy ochranné a lesy zvláštního určení).

Za lesy ochranné se dle § 7 odst. 1 lesního zákona považují lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (sutě, kamenná moře, prudké svahy, strže, nestabilizované náplavy a písky, rašeliniště, odvaly a výsypky apod.), vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace chránící níže položené lesy, lesy na exponovaných hřebenech a lesy v klečovém lesním vegetačním stupni. K zařazení i vyřazení lesů z kategorie lesů ochranných dochází na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesa.

Za lesy kategorie zvláštního určení jsou ze zákona považovány lesy, které nejsou lesy ochrannými a které se nacházejí v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně, v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod, nebo na území národních parků a národních přírodních rezervací. Na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů pak mohou být do kategorie lesů zvláštního určení zařazeny rovněž lesy v prvních zónách chráněných krajinných oblastí, lesy v přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a přírodních památkách, lázeňské lesy, příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí, lesy sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce, lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou, lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti, lesy v uznaných oborách a v samostatných bažantnicích nebo lesy v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření (§ 8 odst. 1 a 2 lesního zákona).

Grafický zákres kategorizace provádí Národní lesnický institut. Při zpracovaní mapových podkladů Národní lesnický institut vychází zejména z platných lesních hospodářských plánů a z pravomocných rozhodnutí orgánů státní správy lesů, která jsou mu za tímto účelem poskytována. Kategorizace lesů je zároveň jedním ze sledovaných jevů databáze územně analytických podkladů (jev číslo 25 uvedený v příloze č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.).

Nevhodnost umisťování obnovitelných zdrojů energie využívající energii větru v ochranných lesích a lesích zvláštního určení je dána objektivní neslučitelností těchto technologií s účelem který je předmětnými kategoriemi lesa sledován.

Význam ochranných lesů je spojen s plněním řady významných ekologických funkcí, jakými jsou např. funkce půdoochranná, klimatická či hydrická. Vedle obecného snižování negativních účinků větrné a vodní eroze na půdní prostředí, ochranné lesy zároveň zajišťují minimalizaci rizika škod v důsledku náhlých půdních sesuvů či sněhových lavin. Kategorie ochranných lesů je vázána zejména k vysokohorským lesům a lesům nacházejících se na extrémně nepříznivých stanovištích. Lesní porosty v těchto oblastech čelí extrémnímu působení škodlivých abiotických činitelů, což se odráží mimo jiné v nezbytnosti zachování co nejvyššího stupně zápoje. Jakákoliv stavební činnost vedoucí k narušení tzv. porostního pláště je v těchto podmínkách vysloveně nežádoucí, neboť neúměrně zvyšuje riziko celkového rozvratu lesních porostů. Zároveň nelze opomenout, že nutnost vyloučení realizace zdrojů energie využívající energii větru v ochranných lesích je rovněž spojena s obecnou nestabilitou geologického podloží v těchto oblastech (nebezpečí půdních sesuvů).

V případě kategorií lesů zvláštního určení budou důvody svědčící pro vyloučení větrných elektráren v těchto oblastech v řadě případů obdobné jako u lesů ochranných. Zejména se jedná o neslučitelnost stavební činnosti s protierozními a vodoochranými funkcemi lesa (lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou, lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně, v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod). U lesů zvláštního určení nacházejících se ve zvláště chráněných územích je pak realizace větrných elektráren omezena zejména v souvislosti se zvláštním režimem hospodaření v těchto lesích, kdy jsou veškeré činnosti primárně podřízeny existenci veřejného zájmu na ochraně přírody. Ve zbytku je neslučitelnost umisťování větrných elektráren kromě obecného rozporu se sledovaným zvláštním účelem lesů limitována ochranou dalších veřejných zájmů (např. veřejný zájem na zachování bezpečnosti v lesích se zvýšeným pohybem osob – lesy rekreační a lesy lázeňské), či ochranou zájmů vlastníka lesa (lesy v uznaných oborách a samostatných bažantnicích).

Civilním letectvím se podle zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví rozumí letecké činnosti provozované v ČR civilními letadly jakékoliv státní příslušnosti pro civilní účely, jakož i letecké činnosti provozované letadly státní příslušnosti ČR v cizině pro civilní účely a provozování civilních letišť a poskytování leteckých služeb na území ČR. Letištěm je územně vymezená a vhodným způsobem upravená plocha včetně souboru leteckých staveb a zařízení letiště, trvale určená ke vzletům a přistávání letadel a k pohybům letadel s tím souvisejícím. Vymezování ochranných pásem civilních letišť upravuje § 37 zákona o civilním letectví. Ochranná pásma zřizují stavební úřady opatřením obecné povahy. Ochranná pásma letišť se dělí na ochranná pásma se zákazem staveb, s výškovým omezením staveb, k ochraně před nebezpečnými a klamavými světly, se zákazem laserových zařízení, s omezením staveb vzdušných vedení vysokého napětí a velmi vysokého napětí, a dále na ochranná pásma hluková a ornitologická. Letiště a jejich ochranná pásma jsou sledovaným jevem databáze územně analytických podkladů (viz položka č. 72 v příloze č. 1 vyhlášky č. 157/2024 Sb.).

U velkých civilních letišť je nutné zachovat příletové a odletové koridory v délce 15 km na obě strany od středu dráhy, a dále kružnice o poloměru 5 km pro go around či přiblížení z nestandardního směru. U malých letišť, který je v ČR zhruba 80, je nutné zachovat kruh o poloměru 5 km, do kterého se vejdou i koridory. Přibližovací aktivní radary se vejdou do kruhů o poloměru 5 km a přeletové radary do bodového pásma o poloměru cca 500 metrů. Tyto oblasti jsou proto obecně nevhodné pro vymezování akceleračních oblastí pro VTE.

Pokud jde o vojenská letiště, obrana bezpečnostních zájmů České republiky a plnění závazků vůči NATO vyžaduje, aby všechna chráněná zařízení fungovala spolehlivě a bezchybně. Bezpečnost vojenských letišť by však mohla být výrobnami elektřiny využívajícími energii větu ohrožena. Je nezbytné zachovat ochranná pásma jak samotných letišť, tak i technických zařízení zajišťujících bezpečný provoz na těchto letištích.

Zákon o civilním letectví se ve vymezeném rozsahu vztahuje i na vojenské letectví, a to mimo jiné ve věcech vojenských letišť a leteckých staveb, poskytování leteckých služeb a provozování leteckých činností. Ochranná pásma zřizuje Ministerstvo obrany opatřením obecné povahy. Ochranná pásma vojenských letišť, se stejně jako ochranná pásma civilních letišť (jev 72 v databázi územně analytických podkladů), dělí na ochranná pásma se zákazem staveb, s výškovým omezením staveb, k ochraně před nebezpečnými a klamavými světly, se zákazem laserových zařízení, s omezením staveb vzdušných vedení vysokého napětí a velmi vysokého napětí, a dále na ochranná pásma hluková a ornitologická. U vojenských letišť je nutné zachovat vzletové a přibližovací prostory v délce 15 km ve směrech vzletu a přiblížení příslušného letiště od konce dráhy, a dále kružnice o poloměru 5 km pro go around či přiblížení z nestandardního směru.

Ochranná pásma vojenských letišť jsou v případě Náměšti nad Oslavou a Kbel zřízena opatřením obecné povahy podle zákona o civilním letectví. V případě Čáslavi a Pardubic jsou zřízena územním rozhodnutím o ochranném pásmu vydaným Městským úřadem Čáslav a Magistrátem města Pardubic. Ochranná pásma vojenských letišť jsou zanesena v databázi územně analytických podkladů (jev 72).

Leteckými stavbami jsou také letecká zabezpečovací zařízení a jejich ochranná pásma (jev 72 ÚAP). Mezi tato zařízení patří radiolokační zařízení, navigační zařízení aj. (úplný výčet je obsažen v § 37 odst. 4 zákona o civilním letectví). Tato zařízení jsou nezbytná pro zajištění bezchybného a bez výpadkového fungování leteckého provozu.

Letecká zabezpečovací zařízení, respektive ochranná pásma primárních přehledových radarů, je nutné zachovat do vzdálenosti 30 km od jejich stanoviště; v případě ostatních radiolokačních, navigačních, komunikačních zařízení a rádiových návěstidel jsou tato pokryta rozsahem ochranných pásem příslušného vojenského letiště.

Vymezená území Ministerstva obrany jsou vymezována podle § 36 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Historicky spadají do této kategorie vymezená území Ministerstva obrany, která byla vymezena v souladu s předchozími stavebními zákony a podle § 317 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb. se považují za území vymezená podle § 36 tohoto zákona. Území vymezená Ministerstvem obrany pro zajišťování obrany státu, objekty důležité pro obranu státu a jejich ochranná pásma jsou zanesena jako jev č. 77 v databázi územně analytických podkladů podle vyhlášky č. 157/2024 Sb.

1. Protivzdušná obrana státu zahrnuje území, kde se nacházejí radary protivzdušné obrany. Jejich správná funkce může být mimo jiné ovlivněna i větrnými elektrárnami. Větrné elektrárny ovlivňují výsledný tvar vysílací anténní charakteristiky, snižují šířící se elektromagnetickou energii, čímž snižují dosah radiolokátoru a jeho detekční schopnosti. Vymezená území radarů protivzdušné obrany státu je proto nutné zachovat v celém vymezeném rozsahu, tzn. do vzdálenosti 30 km od jejich stanoviště.

2. Větrnými elektrárnami mohou být také ohroženy komunikační a informační zabezpečení obrany státu a také může být ohrožen radioreléový provoz, proto tato vymezená území nemohou být vymezena jako akcelerační oblast pro větrné elektrárny. Komunikační a informační zabezpečení a radioreléový provoz je vyznačen v databázi územně analytických podkladů jako jev č. 63 podle vyhlášky 157/2024 Sb. (elektronická komunikace, její ochranné pásmo a zájmové území).

3. V případě vojenského výcviku nebo cvičení ve vzdušném prostoru v přízemních a malých výškách je nutné zachovat vzletové a přibližovací prostory v délce 8,5 km ve směrech vzletu a přiblížení příslušného letištního úseku dálnice nebo silnice od konce dráhy, a dále boční bezpečnostní prostor o šířce 1 km na každou stranu od osy letištního úseku dálnice nebo silnice. Vyznačeny jsou jako součást jevu 72 v databázi územně analytických podkladů podle vyhlášky č. 157/2024 Sb. (letiště, letecká stavba a jejich ochranné pásmo a zájmové území).

Z výše uvedených důvodů jsou všechny tyto oblasti nevhodné pro vymezování akceleračních oblastí pro výrobny elektřiny využívající energii větru.

Český hydrometeorologický ústav (dále jen „ČHMÚ“) provozuje meteorologickou radiolokační síť CZRAD, která se skládá ze dvou radiolokátorů, které svým měřením pokrývají celé území ČR, a to:

Souřadnice obou radarů a bližší údaje o jejich zájmových územích (katastrální území dotčená zájmovým územím, kódy ČSÚ, kraj a okres) jsou uvedeny v části A přílohy č 1 nařízení vlády.

Meteorologická radiolokační síť CZRAD je důležitou součástí monitorování plošného rozložení a intenzity srážek a využívá se pro velmi krátkodobou předpověď srážek, nebezpečných konvektivních bouří a přívalových povodní na celém území ČR. Usnesením vlády ČR č. 934 ze dne 14. 12. 2011, byl ČHMÚ určen prvkem kritické infrastruktury s odpovědností pro zajišťování předpovědní, varovné a hlásné služby v oblastech vymezených v příloze k nařízení vlády č. 432/2010 Sb. Naměřená data z meteorologických radarů patří mezi klíčové podklady, které ČHMÚ potřebuje pro zajištění svých činností a rovněž pro zajištění služeb uživatelům, včetně integrovaného záchranného systému, Řízení letového provozu ČR a Armády ČR.

Z dosavadních zkušeností i z doporučení mezinárodních meteorologických organizací vyplývá, že měření meteorologických radarů je negativně ovlivňováno větrnými elektrárnami, které znehodnocují měření dat dopplerovských rychlostí, vymazávání pozemních odrazů, popř. mohou též způsobovat útlum radarového paprsku a negativně ovlivňují další měřené radarové veličiny (tzv. polarimetrické veličiny), které jsou používány k filtraci, a tedy omezení rušení ze strany nemeteorologických cílů. Proto se navrhuje vymezit kolem každého z výše uvedených radarů ČHMÚ kruhovou oblast o poloměru 5 km, ve které nebude možné vymezit akcelerační oblasti vymezované pro větrné elektrárny.

Profesionální meteorologické stanice zajišťují měření základních meteorologických charakteristik, které jsou využívány pro přípravu a tvorbu předpovědi počasí, pro vstup do meteorologických modelů, data jsou taktéž odesílány do mezinárodní výměny meteorologických dat (např. pro zajištění leteckého provozu). Blízkost větrných elektráren může ovlivnit zejména měření rychlosti a směru větru, které patří mezi základní meteorologické prvky (Just, J.: Aerodynamika axiálních větrných turbín. VÚT Brno. 2013). Navrhuje se proto v okolí profesionálních meteorologických stanic vymezit kruhovou oblast o poloměru 1 km jako plochu, ve které nebude možné vymezit akcelerační oblasti vymezované pro větrné elektrárny.

Souřadnice stanic a bližší údaje o jejich zájmových územích (katastrální území dotčená zájmovým územím, kódy ČSÚ, kraj a okres) jsou uvedeny v části B přílohy č. 1 nařízení vlády.

Ustanovení odkazuje na přílohu k tomuto nařízení vlády, kde jsou:

Navrhuje se účinnost nařízení vlády prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie je účinný od 1. srpna 2025, je tedy potřebné, aby nařízení vlády nabylo účinnosti, co nejdříve po něm.⁠​​​​​‌‌‌​​‌‌‌​‌‌⁠

Ustanovení směrnice RED III upravující vymezování akceleračních oblastí, která jsou transponována v zákoně o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie, mají být podle článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2413 ze dne 18. října 2023, kterou se mění směrnice (EU) 2018/2001, nařízení (EU) 2018/1999 a směrnice 98/70/ES, pokud jde o podporu energie z obnovitelných zdrojů, a zrušuje směrnice Rady (EU) 2015/652, transponována do 21. května 2025. Článek 15c odst. 1 směrnice RED III stanoví, že k vymezení akceleračních oblastí v rozsahu významném z hlediska plnění cílů stanovených v této směrnici má dojít do 21. února 2026. Další akcelerační oblasti mohou být vymezovány i po tomto datu. Stanovení území, na kterých nelze vymezovat akcelerační oblasti, je důležitým předpokladem pro možnost vymezování akceleračních oblastí.