I. Obecná část
1. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, odůvodnění jejích hlavních principů, z hodnocení platného právního stavu a odůvodnění nezbytnosti jeho změny
Dne 4. června 2025 předložil Archiv Poslanecké sněmovny v souladu s § 22 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, návrh na prohlášení dvou archivních kulturních památek evidovaných pod čísly 56 (Zákon č. 121 ze dne 29. února 1920, kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky) a 187 [Soubor dokumentů ke vzniku ústavní listiny Československé republiky (Sněmovní tisky č. 26, 671, 2421 a 2472)], které jsou uloženy v Archivu Poslanecké sněmovny, za národní kulturní památku. Tyto archiválie vznikly v souvislosti s jedním z hlavních úkolů Revolučního Národního shromáždění, které se poprvé sešlo dne 14. listopadu 1918, totiž vytvořit a schválit ústavu Československé republiky, která by nahradila prozatímní ústavu z 13. listopadu 1918.
Navrhovaný soubor národní kulturní památky tvoří konvolut originálů sněmovních tisků, pozměňovacích návrhů, návrhu preambule a dalších materiálů, které se vztahují k přípravě a vzniku základní právní normy Československé republiky. Tyto archiválie jsou uloženy v archivním souboru Revoluční Národní shromáždění pod inventárním číslem 4000 (archivní kulturní památka č. 187). Tento soubor dokumentuje nejen proces tvorby ústavy, ale také klíčové politické a právní diskuse v období první republiky. Představuje důležitý zdroj pro pochopení raného vývoje demokratických institucí v Československu a snahy o vytvoření stabilního a funkčního právního řádu. Další archiválií, která má být součástí nové národní kulturní památky, je vlastní ústava (archivní kulturní památka č. 56), schválená v brzkých ranních hodinách 29. února 1920 Revolučním Národním shromážděním. Schválení ústavy bylo stvrzením politických poměrů utvářených ode dne vzniku samostatného státu. Zákon, kterým se uvozovala ústavní listina Československé republiky, byl publikován pod č. 121/1920 Sb. z. a n., a tato ústava platila s menšími změnami až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. Ústavou 9. května.
Výše popsané dokumenty ukazují vznik Československa a jeho ústavního systému, dokumentují politické, společenské a kulturní snahy politické reprezentace nově vzniklého státu a první kroky k vytvoření demokratických tradic v Československu. Pro svůj obsah, historický kontext i jedinečnost byly tyto archiválie již prohlášeny za archivní kulturní památky. Svým významem přispívají k hlubšímu pochopení dějin nejen Československa, ale i celého středoevropského prostoru v období po první světové válce. Slavnostní provedení ústavy plnilo navíc svou funkci při skládání prezidentských slibů tří hlav československého státu, a to Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše a Emila Háchy, kteří jsou v ústavě podepsáni.
Význam ústavy z roku 1920 spočívá i v její roli při formování textu Ústavy České republiky. Mnohé ústavně právní instituty byly z textu převzaty, mnohé reformulovány právě s vědomím, nakolik se v období prvorepublikové demokracie osvědčily. Pro českou ústavní tradici je tak ústavní listina z roku 1920 stále živá.
Ústavní listina má podobu vázaného kodexu s intarzovanými deskami, jejichž hlavním motivem je československý státní znak. Další vnější zdobné prvky představují pukly z pozlaceného stříbrného kovu se vsazenými leštěnými kameny rubínové barvy. Blok knihy tvoří 74 listů pergamenu dovezeného ze Skotska. Z toho 67 stran je opatřeno reprezentativním rukopisným textem s výzdobou a na sedmi stranách jsou provedeny náročné iluminace se zlacením. Autorem provedení textové části byl akademický malíř Josef Sejpka, profesor na Státní grafické škole v Praze. Zdobné desky a ochrannou krabici vyrobila firma Karla Lindauera a knihařské práce provedla firma Jirout a Alexandrová. Práce na díle probíhaly mezi lety 1929 až 1932.
Institut archivní kulturní památka slouží jako nástroj zvýšené ochrany a propagace archiválií mimořádného významu. Za archivní kulturní památky mohou být prohlášeny „archiválie, které vzhledem k době vzniku, obsahu, formě, původci nebo vnějším znakům mají význam pro dějiny obecné, národní nebo regionální, pro dějiny vědy, techniky nebo kultury nebo vzhledem k jedinečnosti nebo původnosti anebo k případné další výjimečné vlastnosti mají mimořádný význam pro společnost“ .1 Za archivní kulturní památku se prohlašují archiválie nebo archivní soubory uložené v jednom archivu nebo kulturně vědecké instituci2 nebo u jednoho vlastníka. Doposud bylo prohlášeno celkem 187 archivních kulturních památek.
Za národní kulturní památky jsou prohlašovány pouze takové archiválie, které pro svou jedinečnost představují největší hodnoty archivního bohatství naší země. Národní kulturní památky prohlašuje vláda, a to formou nařízení. Prohlásit za národní kulturní památku je možné pouze archiválii již prohlášenou za archivní kulturní památku. Za národní kulturní památky již byly prohlášeny archivní soubory Archiv České koruny 1158-1935 v roce 19883, Moravské desky zemské v roce 19984 a Archivní sbírka Historica Třeboň v roce 20005.
1 § 22 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
2 Jde o muzea, knihovny, galerie, památníky, veřejné výzkumné instituce a vysoké školy spravující archiválie (§ 11 odst. 5 zákona č. 499/2004 Sb.).
3 Nařízení vlády č. 132/1988 Sb., o prohlášení Archivu České koruny za národní kulturní památku.
4 Nařízení vlády č. 46/1998 Sb., o prohlášení Moravských zemských desek za národní kulturní památku.
5 Nařízení vlády č. 170/2000 Sb., o prohlášení archivní sbírky Historica Třeboň za národní kulturní památku.
2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zákonem, k jehož provedení je navržena, včetně souladu se zákonným zmocněním k jejímu vydání
Návrh nařízení vlády je v souladu se zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Návrh nařízení vychází ze zákonného zmocnění, uvedeného v § 22 zákona č. 499/2004 Sb.
Navrhované nařízení vlády je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a jeho obsah neporušuje ústavní principy rovnosti v právech a zákazu retroaktivity.
3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Právo Evropské unie se na problematiku upravenou předkládaným návrhem nařízení vlády nevztahuje.
4. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky
Z hlediska dopadu na státní rozpočet je navrhované nařízení vlády finančně neutrální, navrhovaná národní kulturní památka je v dobrém stavu. Prohlášení za národní kulturní památku nezakládá nároky na státní rozpočet. Návrh rovněž nemá žádné dopady na ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky.
5. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
V souvislosti s návrhem nařízení vlády se nepředpokládají žádné dopady v sociální sféře, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopadů na ochranu práv dětí. Návrh nařízení vlády s ohledem na svůj věcný obsah nemá dopady na životní prostředí.
6. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhované nařízení vlády nemá přímé ani zprostředkované dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci pohlaví, nerozlišuje ani nezvýhodňuje jedno pohlaví a nestanoví pro ně odlišné podmínky. Nemá ani jiný dopad ve vztahu k zákazu diskriminace z jakéhokoli jiného důvodu.
7. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Návrh nařízení vlády nemá dopady na oblast ochrany soukromí a osobních údajů.
8. Zhodnocení korupčních rizik
Návrh nařízení vlády s ohledem na svůj věcný obsah nezakládá a ani nepředpokládá založení korupčních rizik ani jejich nárůst. Vzhledem k obsahu právní úpravy nejsou s přijetím návrhu nařízení vlády spojena opatření, ve kterých by bylo možné spatřovat ani potenciální korupční rizika.
9. Zhodnocení dopadů na bezpečnost státu nebo obranu státu
Návrh nařízení vlády nemá žádné dopady na bezpečnost státu nebo jeho obranu.
10. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Navrhované nařízení vlády nemá dopady na rodiny.
11. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Nebyly identifikovány žádné územní dopady navrhované právní úpravy. Návrh nařízení vlády neobsahuje žádné změny dopadající na přenesenou působnost územních samosprávných celků.
12. Zhodnocení, zda návrhem není zakládána veřejná podpora
Návrhem nařízení vlády není žádnému subjektu zakládána veřejná podpora, která by mohla narušit hospodářskou soutěž.
13. Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Návrh nařízení vlády nemá dopady, resp. nezasahuje do stávajících práv a povinností fyzických a právnických osob.
14. Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy (DPL), včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení).
14.1 Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
14.2 Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb (princip only once)
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
14.3 Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
14.4 Sdílené služby veřejné správy
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
14.5 Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
14.6 Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
14.7 Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip nařízení o ochraně osobních údajů)
Zhodnocení ochrany osobních údajů je uvedeno v bodě 8.
14.8 Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
14.9 Technologická neutralita
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
14.10 Uživatelská přívětivost
Do této zásady není i s ohledem na regulovanou problematiku a adresáty právní normy návrhem zasaženo.
II. Zvláštní část
K § 1 odst. 1
Dvě archivní kulturní památky se prohlašují z důvodu obsahové i věcné jednoty za jednu národní kulturní památku, kterou tvoří soubor archiválií vztahující se k přípravě a vzniku ústavní listiny Československé republiky a její slavnostní provedení, které mají mimořádný význam pro dokumentaci vzniku Československa a jeho ústavního systému. Důvody pro prohlášení za národní kulturní památku jsou uvedeny v obecné části důvodové zprávy.
K § 1 odst. 2 a označení přílohy příloze
Ustanovení odkazuje na přílohu k nařízení vlády, v níž je prohlašovaná národní kulturní památka, která je tvořena dvěma archivními kulturními památkami, blíže určena.
K § 2
Datum nabytí účinnosti bylo zvoleno k 1. lednu 2026, a to v souladu s § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů.