Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu
Zákon č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin a o změně zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně práv k odrůdám) s účinností od 1. února 2001, upravuje
a) práva a povinnosti k novým odrůdám rostlin,
b) pravomoc a působnost orgánů vykonávajících státní správu v oblasti ochranných práv k odrůdám,
c) řízení o udělení ochranných práv,
d) kontrolu udržování odrůd, a
e) ukládání sankcí za nedodržení povinností stanovených tímto zákonem.
V první novele citovaného zákona [zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském)] došlo ke změně v § 13 odst. 1, ve kterém se skutečnosti obsažené v pododstavcích a) a b) uveřejňují nikoliv ve Věstníku Ministerstva zemědělství, ale ve Věstníku Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. S tím souvisí i druhá změna zakotvená v § 26 odst. 1, ve kterém se uvedené skutečnosti neuveřejňují ve Věstníku Ministerstva zemědělství, ale opět ve Věstníku Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského.
Druhá rozsáhlejší novela [zákon č. 149/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin a o změně zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně práv k odrůdám) a zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]
a) za § 23 vložila § 23a až 23j, zakotvující poplatky za trvání ochranných práv k chráněné odrůdě, sazby udržovacích poplatků, dále vymezila poplatníka udržovacích poplatků, stanovila jejich splatnost, placení udržovacích poplatků a způsob jejich placení, včetně rozpočtového určení udržovacích poplatků,
b) V § 25 odst. 1 zavedla pojem „udržovací poplatek“ místo původního pojmu „správní poplatek“, a
c) za přílohu č. 2 doplnila přílohu č. 3, ve které je sazebník udržovacích poplatků.
Třetí a poslední novela [zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby)] zavedla nový pojem „člen Unie“ místo původního pojmu „členská země“, a v této souvislosti zavedla legislativní zkratku „členský stát“. Uvedená změna je tak promítnuta do jednotlivých ustanovení citované novely.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy; vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Ochrana práv k odrůdám rostlin je významnou oblastí soukromoprávních vztahů, s přímým dopadem na rozvoj rostlinné výroby. Nová odrůda je vždy nositelkou nových žádoucích vlastností, které umožňují zemědělci hospodařit efektivnějším a k životnímu prostředí šetrnějším způsobem. Nová odrůda vzniká v procesu šlechtění a šlechtitel svou práci financuje hlavně z poplatků vázaných na prodej osiva odrůd již vyšlechtěných. Pouze princip vymahatelnosti podílu na přínosu z pěstování odrůdy umožňuje šlechtiteli – majiteli práv k odrůdě - pokračovat ve šlechtitelské práci. Proto vyspělé státy zákonem stanovují princip právní ochrany odrůd zákonem.
Význam nových odrůd přesahuje hranice států a proto se státy sdružují do Mezinárodní unie na ochranu nových odrůd rostlin, aby zajistily ochranu i v mezinárodním měřítku na bázi nejpokrokovějších postupů, zakotvených v Mezinárodní úmluvě na ochranu nových odrůd rostlin (dále jen „Úmluva“). Členy UPOV se mohou stát pouze ty státy, které mají odpovídající legislativní úpravu. Potřebný zákon přijala bývalá ČSFR jako zákon č. 132/1989 Sb., o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat a na jeho základě se stala v roce 1991 členem UPOV podle Úmluvy ve znění z r. 1978. V r. 1991 přijala mezivládní konference UPOV novelu Úmluvy – která byla publikována pod č. 109/2004 Sb.m.s., o přístupu České republiky k Mezinárodní úmluvě na ochranu nových odrůd rostlin z 2. prosince 1961, ve znění revidovaném v Ženevě 10. listopadu 1972, 23. října 1978 a 19. března 1991, která zakotvila některé významné nové prvky systému. Zákon odpovídající těmto změnám byl přijat v České republice pod č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin. Na základě tohoto zákona přistoupila Česká republika v roce 2002 k Úmluvě z r. 1991.
V Evropské unii existují vlastní právní předpisy na ochranu práv k odrůdám, založené principiálně rovněž na bázi Úmluvy z r. 1991. Základem je nařízení Rady (ES) č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství, doplněné návaznými předpisy. Přesto naprostá většina členských zemí Evropské unie má vlastní zákon k témuž účelu. Důvodů pro ponechání duálního systému jednotné evropské ochrany i národních zákonů na právní ochranu odrůd je několik. Především všechny tyto země měly založenu právní ochranu před rokem 1994, kdy byl přijat základní předpis ES. Nelze ale převést právní ochranu odrůd, založenou sice podle stejných principů, ale různými zákony na jednu společnou formu. Není také ekonomicky přijatelné nutit každého šlechtitele, aby si založil právní ochranu pouze na celém území Evropské unie, což je pochopitelně finančně nákladnější. Proto zůstává i v dnešní Evropské unii jednak unijní systém právní ochrany, a s výjimkou Řecka a Malty, i národní systémy pro tuto ochranu.
Tento duální systém – patrně unikátní v evropském regionu – se musí vypořádat s dvěma základními problémy. Především musí zajistit, aby podmínky zabezpečující funkčnost obou systémů byly pokud možno identické, a aby nedocházelo ke zbytečným problémům při naplňování poslání právní ochrany odrůd v každém z uvedených systémů. Dále musí národní systémy naplnit požadavky dotčených nařízení ES, kde vyžadují opatření na národní úrovni.
V současné době má Česká republika právní ochranu odrůd založenou zákonem č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin, který vyžaduje novelizaci za účelem
- definování vztahu práva unijního a právních předpisů České republiky a reagovat tak na přistoupení České republiky k Evropské unii,
- upravení českého právního předpisu tak, aby systém ochrany práv k odrůdám byl pokud možno identický se systémem unijním, aby pro jeden právní fenomén neexistovaly dva systémy, které by se lišily v méně významných maličkostech, protože oba systémy v podstatě vycházejí a respektují Úmluvu z roku 1961, ve znění revidovaném v Ženevě 10. listopadu 1972, 23. října 1978 a 19. března 1991,
- upravení zákonem těch oblastí, které právní předpisy ES ponechávají národní úrovni,
- zavedení vlastní definice odrůdy, která bude respektovat definici z právních předpisů ES resp. Úmluvy,
- dokompletování principu křížové licence při respektování právní ochrany odrůd a právní úpravy využívání biotechnologických vynálezů transpozicí čl. 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 98/44/ES,
- upřesnění kontrolních mechanismů a oprávnění držitele práv k odrůdě tak, aby mohl shromáždit věcné podklady pro stanovení výše náhrady za využití jeho chráněné odrůdy pěstitelem v případě, kdy zákon povoluje pěstiteli za stanovených podmínek využít chráněnou odrůdu bez předem uzavřené smlouvy,
- jednoznačně vymezit povinnost státních institucí v dotčené oblasti soukromoprávních vztahů,
- vymezit kategorii „malý pěstitel“ v situaci, kdy původní právní předpis, který byl základem pro dřívější vymezení, byl zrušen,
- zajištění identity chráněné odrůdy při úpravě rozmnožovacího materiálu, který byl vyroben a bude využit pěstitelem bez zákonem povoleného smluvního vztahu,
3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky s mezinárodními smlouvami a s právními akty Evropských společenství
Navrhovaná právní úprava odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu České republiky a naplňuje požadavky mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.
Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s
- Nařízením Rady (ES) č. 2100/94 ze dne 27. července 1994 o odrůdových právech společenství,
- Nařízením Komise (ES) 1768/95 ze dne 24. července 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro odchylku podle čl. 14 odst. 3 nařízení (ES) č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství,
- Nařízením Komise (ES) č. 2605/98 ze dne 3. prosince 1998, kterým se mění nařízení (ES) č. 1768/95, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro odchylku podle čl. 14 odst. 3 nařízení (ES) č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství,
- Čl. 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES ze dne 6. července 1998 o právní ochraně biotechnologických vynálezů,
4. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah právní úpravy; sociální dopady a dopady na životní prostředí
Přijetí novely zákona nebude mít dopad na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, hospodářské subjekty, zejména na malé a střední podnikatele a nebude mít dopad do sociální oblasti, ani na životní prostředí. Novou úpravou se nezavádějí nové poplatky ani neruší stávající.
Zatížení soukromého podnikatelského sektoru se nezmění, pouze se zlepší podmínky pro přesnější vymezení licencí a pro jejich vymahatelnost. Tím se současně zvýší právní jistota v dotčeném oboru podnikaní a může se takto přispět i ke zlepšení „image“ ČR v zahraničí.
Zvláštní část
K ČÁSTI PRVNÍ
K bodu 1
Navrhovaná úprava je zpřesněním původního textu, zákon totiž upravuje práva a povinnosti k odrůdám chráněným podle tohoto zákona, nikoliv obecně k novým odrůdám. Původní odkaz na vymezení pojmu odrůdy uváděnému zvláštním zákonem je vypuštěn v souvislosti s novým vymezením v § 2.
Nová úprava, umožňující provádění ustanovení článku 107 nařízení Rady (ES) č. 2100/94, o odrůdových právech Společenství, ukládající členským státům zajistit, že se při sankcích za porušení odrůdových práv Společenství použijí stejná opatření jako pro vnitrostátní ochranná práva.
K bodu 2
Jde o zavedení definice odrůdy, jak je vymezena Mezinárodní úmluvou na ochranu nových odrůd rostlin, ze dne 2. prosince 1961, ve znění revidovaném v Ženevě dne 10. listopadu 1972, 23. října 1978 a 19. března 1991, kterou je Česká republika vázána. Tuto definici přejala i příslušná legislativa EU a členských států.
K bodu 3
Bylo nutné vymezit kategorii „malý pěstitel“ v situaci, kdy byl zrušen právní předpis (vyhláška č. 215/1995 Sb.), který byl základem pro dosavadní vymezení pojmu. Nové vymezení vychází ze stejného principu jako dosavadní úprava (maximální výměra je stanovena na základě kritéria plochy, která by byla zapotřebí pro produkci 92 t obilovin, podle čl. 14 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 2100/94 a podle nařízení Komise č. 1768/95/ES). Uvedená maximální výměra 22 ha (zaokrouhleno na celé ha) byla stanovena jako hodnota podílu zmíněné produkce 92 t obilovin a průměrného výnosu obilovin 4,09 t/ha. Průměrný výnos obilovin 4,09t/ha byl vypočítán jako vážený průměr z hodnot celkových sklizňových ploch a celkové sklizně základních obilovin (ječmen, oves, pšenice, tritikale, žito) v ČR v letech 1998 až 2003. Výchozí údaje pro tento výpočet uvádí tabulka v příloze.
K bodu 4
Nové ustanovení, kterým se provádí ustanovení o zákazu dvojí ochrany podle článku 92 nařízení Rady (ES) č. 2100/94.
K bodu 5
Jedná se o formální úpravu. Odkaz na zákon č. 92/1996 Sb., byl nahrazen odkazem na platný zákon č. 219/2003 Sb.
K bodu 6
Jde o zpřesnění původního textu a aktualizaci odkazu na poznámku pod čarou na zákon, kterým byl nahrazen zákon původně uvedený.
K bodu 7
Ustanovení se doplňuje o podmínku používání stejného názvu jako v jiném členském státě Evropských společenství a s ohledem na zavedení legislativní zkratky „členský stát“ do § 1, byla v této souvislosti legislativní zkratka zrušena.
K bodu 8
Ustanovení se upravuje ve shodě s úpravou ustanovení v bodu 7.
K bodu 9
Ustanovení se upravují ve shodě s úpravou ustanovení v bodu 7 a ve smyslu článku 12 nařízení Rady (ES) č. 2100/94 byl doplněn pojem „usazení“.
K bodu 10
Jedná se o novelu § 9 písm a), neboť jsou-li k podání žádosti oprávněni i šlechtitelé, kteří jsou občany jiných členských států EU nebo člena Unie, nelze u nich zároveň požadovat trvalý pobyt na území ČR.
K bodu 11
Ustanovení se upravuje ve shodě s úpravou ustanovení v bodu 7.
K bodu 12
Ustanovení se upravuje ve shodě s úpravou ustanovení v bodu 7.
K bodu 13
Ustanovení se upravuje ve shodě s úpravou ustanovení v bodu 7.
K bodu 14
Navrhovaná úprava je formulačním zpřesněním dosavadního znění, zdůrazňujícím omezenou teritoriální působnost ochranných práv udělených podle tohoto zákona oproti odrůdovému právu Společenství, platnému na celém území Evropských společenství.
K bodu 15
Ustanovení se upravuje ve shodě s úpravou ustanovení bodu 14.
K bodu 16
Odstavce 10 až 16 původního § 19 se zrušují v souvislosti s jejich přeformulováním a přesunem do následujících vložených paragrafů.
K bodu 17
Nově vkládaný § 19a upravuje podrobnějším způsobem podmínky využívání tzv. farmářského osiva chráněných odrůd. V odstavcích 1 až 7 uvádí z části doplněná ustanovení odstavců 10 až 16 původního § 19.
Ustanovení odstavce 1, vymezujícího pojem „farmářské osivo, popřípadě sadba“, je z důvodu zajištění lepší identifikace takto využité chráněné odrůdy a zdravotního stavu farmářského osiva a následně i porostů a sklizeného materiálu doplněno o podmínku výchozího použití uznaného rozmnožovacího materiálu chráněné odrůdy.
V odstavci 2 (původní odstavec 11) je doplněno upřesnění výše a termínu platby úhrady, kterou jsou pěstitelé povinni platit za využívání farmářského osiva. Uvedená výše úhrady odpovídá výši úhrady, stanovené za takové využití odrůdy chráněné odrůdovým právem Společenství nařízením Komise (ES) 2605/98. (Nařízení Komise (ES) 2605/98, kterým se mění nařízení (ES) č. 1768/95, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro odchylku podle čl. 14 odst. 3 nařízení (ES) č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství).
Ustanovení odstavce 6 (původní odstavec 15) o informacích, které jsou pěstitelé povinni sdělovat držiteli šlechtitelských práv, se z důvodů zajištění lepší ověřitelnosti poskytovaných údajů doplňuje o povinnost sdělit i rozsah použití certifikovaného osiva dané odrůdy a údaj o zpracovateli, který pro ně provádí úpravu farmářského osiva a sadby.
Nové odstavce 8 až 12 zahrnují ustanovení, která dále přispívají ke zlepšení pozice držitele šlechtitelských práv uplatňovat udělená práva. Jedná se zejména o oprávnění požadovat informace související s využíváním farmářského osiva chráněné odrůdy od vyjmenovaných úředních orgánů, o podmínku předchozího souhlasu držitele s přemísťováním materiálu chráněné odrůdy ke zpracování na farmářské osivo a o povinnost pěstitelů a zpracovatelů doložit sdělované informace. Dále se stanovuje, za jaké období je držitel oprávněn informace požadovat a vylučuje se postupování takto obdržených informací dalším osobám bez souhlasu poskytovatele.
V novém § 19b se pro účely kontroly dodržování zákonem stanovených podmínek využívání farmářského osiva chráněných odrůd stanovuje povinnost ohlašování pro zpracovatele, provádějící jako službu úpravu materiálu chráněných odrůd na farmářské osivo.
Uvedená ustanovení jsou formulována ve shodě s odpovídajícími ustanoveními nařízení (ES) č. 1768/95, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro odchylku podle čl. 14 odst. 3 nařízení (ES) č. 2100/94 o odrůdových právech Společenství.
K bodu 18
V § 20 se doplňuje nový odstavec 3, který řeší situaci, která by nastala, jestliže by nejdříve byla přiznána ochrana odrůdě podle národního předpisu a teprve poté podle práva Společenství.
K bodu 19
Zrušuje se legislativní zkratka v § 21, v důsledku jejího zavedení v nově vloženém § 19a.
K bodu 20
Pro účely transpozice článku 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES o právní ochraně biotechnologických vynálezů se do § 21 vkládají nové odstavce 5 a 6, upravující podmínky poskytování nucené licence k chráněné odrůdě majiteli patentu na biotechnologický vynález, jehož využívání je podmíněno využíváním chráněné odrůdy a podmínky udělování křížových licencí.
K bodu 21 a 22
Do § 22 a nově vloženého § 22a jsou promítnuty Zásady právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů, upravující výkon státní správy, schválené usnesením vlády ČR č. 162 ze dne 20. února 2002, které upravují koncepci reformy správního trestání.
K bodu 23
Jedná se o formální úpravu v souvislosti se změnou vymezení pojmu „malý pěstitel“ a zrušením přílohy č. 2 (Maximální výměra orné půdy 22 ha).
K bodu 24
Ustanovení se upravuje ve shodě s úpravou ustanovení v bodu 7.
K bodu 25
Změna názvu nadpisu přílohy č. 1 s ohledem na přečíslování paragrafů (vložení nového § 19a).
K bodu 26
S ohledem na změnu uvedenou v bodě 3. návrhu, se zrušuje příloha č. 2 a dosavadní příloha č. 3 se označuje jako příloha č. 2.
K ČÁSTI DRUHÉ
Část druhá zmocňuje předsedu vlády, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin, (zákon o ochraně práv k odrůdám), jak vyplývá ze zákonů jej měnících.
K ČÁSTI TŘETÍ
Účinnost zákona je navržena dnem 1. září 2005.
Příloha/Tabulka
Výnosy základních obilovin v ČR - výpočet maximální výměry orné půdy vymezující "malého pěstitele"
| 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Druh | Sklizňová plocha ha | Celková sklizeň t | Průměrný výnos t/ha | Sklizňová plocha ha | Celková sklizeň t | Průměrný výnos t/ha | Sklizňová plocha ha | Celková sklizeň t | Průměrný výnos t/ha | Sklizňová plocha ha | Celková sklizeň t | Průměrný výnos t/ha | Sklizňová plocha ha | Celková sklizeň t | Průměrný výnos t/ha | Sklizňová plocha ha | Celková sklizeň t | Průměrný výnos t/ha |
| Pšenice ozimá | 847 900 | 3 637 835 | 4,29 | 744 577 | 3 549 670 | 4,77 | 886 562 | 3 848 694 | 4,34 | 870 016 | 4 305 486 | 4,95 | 796 214 | 3 694 503 | 4,64 | 541 696 | 2 244 457 | 4,14 |
| Pšenice jarní | 64 401 | 206 906 | 3,21 | 122 526 | 478 601 | 3,91 | 83 873 | 235 413 | 2,81 | 53 220 | 170 594 | 3,21 | 52 616 | 171 970 | 3,27 | 106 694 | 393 434 | 3,69 |
| Žito | 71 861 | 261 167 | 3,63 | 55 069 | 202 373 | 3,67 | 43 881 | 150 052 | 3,42 | 40 129 | 149 298 | 3,72 | 35 332 | 119 154 | 3,37 | 41 916 | 159 312 | 3,80 |
| Ječmen ozimý | 186 196 | 725 412 | 3,90 | 164 083 | 664 112 | 4,05 | 141 846 | 561 460 | 3,96 | 156 311 | 695 011 | 4,45 | 142 917 | 508 428 | 3,56 | 98 817 | 305 289 | 3,09 |
| Ječmen jarní | 391 498 | 1 367 689 | 3,49 | 378 827 | 1 473 264 | 3,89 | 352 891 | 1 067 912 | 3,03 | 338 817 | 1 270 600 | 3,75 | 345 153 | 1 284 129 | 3,72 | 451 137 | 1 763 404 | 3,91 |
| Oves | 57 688 | 179 671 | 3,11 | 53 988 | 179 130 | 3,32 | 50 117 | 135 858 | 2,71 | 47 802 | 136 363 | 2,85 | 61 026 | 167 708 | 2,75 | 77 370 | 233 560 | 3,02 |
| Triticale | 20 308 | 79 137 | 3,90 | 25 953 | 107 433 | 4,14 | 37 001 | 138 468 | 3,74 | 49 499 | 191 771 | 3,87 | 53 093 | 199 932 | 3,77 | 45 970 | 161 860 | 3,52 |
| Celkem t | 6 457 817 | 6 547 150 | 5 999 389 | 6 727 352 | 5 945 892 | 5 099 456 | ||||||||||||
| Celkem ha | 1 639 852 | 1 545 023 | 1 596 171 | 1 555 794 | 1 486 351 | 1 363 600 | ||||||||||||
| Vážený průměr | 3,94 | 4,31 | 3,85 | 4,45 | 4,13 | 3,86 | ||||||||||||
Pramen: MZe
Poznámky:
1.Průměrné výnosy obilovin jsou počítány jako vážené průměry z let 1998 až 2003. Pro celkovou názornost je uvedena celá tabulka, kde součet celkových sklizní všech druhů (36 777 056 t) dělený součtem jimi osetých hektarů (9 186 791 ha) dává právě vážený průměr.
2. Průměrný výnos obilovin za roky 1998 - 2003 je 4,09 t/ha.
3. Výměra vypočtená jako ekvivalent plochy potřebné pro produkci 92 t obilovin při průměrném výnosu 4,09 t/ha je 22,493887 ha, zaokrouhleno 22 ha.