Důvodová zpráva k vyhlášce č. 571/2025 Sb.

Navýšení maximálních denních úhrad za stravu a ubytování v sociálních službách:

Návrhem vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, se navrhuje upravit (zvýšit) současnou maximální výši úhrad za poskytování sociálních služeb, a to v reakci na zvýšení nákladů na sociální služby z důvodů inflace. Meziroční míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen v červnu 2025 činila 2, 9 % a v červenci 2025 činila 2,7 %. Tyto skutečnosti se promítají do růstu veškerých cen a tím do celkových provozních nákladů vynakládaných na poskytování sociálních služeb. Pro ilustraci lze zmínit, že v roce 2023 činily celkové náklady sektoru sociálních služeb 63, 3 mld. Kč, v roce 2024 výše celkových nákladů stoupla na 66, 5 mld. Kč, přičemž předpokládáme, že v roce 2026 celkové náklady sektoru sociálních služeb překročí částku 68 mld. Kč.⁠‌​​​​‌​‌‌‌​​​​‌​⁠

Růst provozních nákladů je markantní zejména u pobytových sociálních služeb, kdy v letošním roce tyto náklady, a to z výše uvedených důvodů, narostly o desítky procent a poskytovatelé pobytových sociálních služeb mají zcela oprávněné obavy, že zanedlouho již nebudou schopni zajistit jejich fungování. Důvodem pro navýšení úhrad je též zvýšení participace klientů sociálních služeb. Nicméně platí, že klientům musí zůstat zaručený minimální zůstatek z příjmů, a to jim zachovává nezbytnou úroveň ochrany.

S přihlédnutím k uvedenému popisu současného stavu se navrhuje zvýšení maximální denní částky úhrady za celodenní stravu, včetně částky za oběd, a to u všech služeb, kterých se tyto úhradové jednotky týkají. Dále se navyšují též částky za ubytování u vybraných služeb. Dále je navrženo zvýšení sazby za vyprání a vyžehlení prádla a realizaci velkého nákupu u pečovatelské služby. Navrženým opatřením se umožní poskytovatelům sociálních služeb sjednávat individuálně úhrady za poskytované služby tak, aby to lépe odpovídalo skutečně vynaloženým nákladům. Zároveň zůstává zachována úroveň ochrany uživatelů ve smyslu současné ekonomické dostupnosti.

Navýšení současné maximální denní částky úhrady za celodenní stravu v rozsahu minimálně 3 hlavních jídel o 30 Kč, za obědy o 15 Kč se navrhuje konkrétně u služeb sociální péče, tj. u pečovatelské služby, odlehčovacích služeb, center denních služeb, denních stacionářů, týdenních stacionářů, domovů pro seniory, domovů pro osoby se zdravotním postižením, domovů se zvláštním režimem, chráněného bydlení a u sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče. Úhrada za stravu je navýšena též u služeb sociální prevence, tj. u azylových domů, služeb následné péče, sociálně terapeutických dílen, terapeutických komunit a u sociální rehabilitace.

Navýšení současné maximální denní částky úhrady za ubytování se navyšuje o 20 Kč u následujících služeb: domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem, týdenní stacionáře, odlehčovací služby v pobytové formě, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče v případě, jedná-li se o dvou a vícelůžkový pokoj.

V návrhu bylo přistoupeno k navýšení rozdílu mezi jednolůžkovými a dvou a vícelůžkovými pokoji. Při využívání ubytování na jednolůžkovém pokoji se jedná o navýšení současné maximální částky o 65 Kč; u výše vyjmenovaných druhů pobytových sociálních služeb se tak bude jednat o maximální částku 380 Kč denně u jednolůžkového pokoje. K rozdílu v navýšení u jednolůžkového pokoje bylo přistoupeno s ohledem na vyšší provozní náklady jednolůžkových pokojů, a to v důsledku vyšší spotřeby energií na osobu, užívání většího prostoru na klienta a kvůli vyšším nákladům na údržbu a vybavení. Jednolůžkové pokoje na druhé straně zaručují klientům vyšší kvalitu života, individuální přístup, bezpečí a hygienické podmínky. V praxi často nebyl dostatečně odlišen finanční rozdíl jednolůžkového pokoje oproti dvou a vícelůžkovým pokojům, ačkoli míra kvality života na jednolůžkovém pokoji a zároveň náklady na jejich provoz jsou významně vyšší.

Na základě statistických údajů z let 2023 a 2024 byl počet lůžek na jednolůžkových pokojích a počet lůžek na dvoulůžkových pokojích u zmíněných sociálních služeb téměř shodný, avšak možnost odlišení úhrady byla poskytovateli využita, a to z důvodu zachování příjmů do rozpočtu, pouze v řádu korun.

Vyšší odlišení maximální platby za jednolůžkový pokoj je tedy odůvodněno kombinací ekonomických, kvalitativních a kapacitních faktorů. Jednolůžkové pokoje představují vyšší náklady na provoz, ale zároveň umožňují poskytovat péči v souladu s principy důstojnosti, soukromí a individuálního přístupu. Tento trend je podporován jak vývojem kapacit, tak strategickými dokumenty Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“), které reflektují potřebu transformace pobytových služeb.

Není navrženo navýšení maximální sazby za poskytnutí ubytování u služeb sociální prevence: azylové domy, domy na půl cesty, služby následné péče, terapeutické komunity a sociální rehabilitace. Stejně tak zde nedochází ani k odlišení u jednolůžkového pokoje. U služeb sociální prevence není obvyklé rozlišovat sazbu podle typu pokoje (např. jednolůžkový vs. vícelůžkový), protože služby jsou poskytovány osobám v krizové nebo sociálně znevýhodněné situaci, kde je klíčová dostupnost, nikoli komfort. Ubytování je zpravidla kolektivní a standardizované, bez výrazných rozdílů v kvalitě. Klienty jsou zpravidla také lidé s duševním onemocněním nebo lidé po výkonu trestu odnětí svobody, odcházející z výchovného ústavu. Navýšení se nenavrhuje ani u druhu služby sociální péče chráněné bydlení s ohledem na poskytovanou formu skupinového bydlení.

Dále se navrhuje u pečovatelské služby navýšení sazby za dovoz oběda o 5 Kč, za vyprání a vyžehlení prádla o 10 Kč a za realizaci velkého nákupu o 10 Kč.

V pobytových zařízeních sociálních služeb bude i nadále zachován zaručený minimální zůstatek z příjmů klienta (15 %, respektive 25 %), což omezuje u většiny klientů využití současné maximální výše úhrady za stravu a ubytování poskytovatelem. Má-li mít navrhované zvýšení maximálních úhrad výraznější efekt, je nutné zaměřit se na nezbytnou vyšší participaci vlastních i jiných zdrojů klienta (spoluúčast osob blízkých, případně z jiných zdrojů – rozhodně ne však na úkor zadlužení klienta) na úhradě nákladů za poskytnutou sociální službu.

Zvýšení maximálních úhrad otevře možnost větší finanční participace rodinných příslušníků klientů sociálních služeb a dalších osob podle § 71 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Reálnou možnost finanční spoluúčasti rodinných příslušníků klientů nelze aktuálně konkrétně vyčíslit.

Na tomto místě lze uvést, že celková očekávána částka získaná z úhrad od uživatelů bude v roce 2025 činit u Středočeského kraje 183 431 350 Kč, u hl. m. Prahy 139 757 219 Kč, u Moravskoslezského kraje 209 635 828 Kč, u Jihomoravského kraje 218 370 654 Kč, u Ústeckého kraje 139 757 219 Kč, u Jihočeského kraje 104 817 914 Kč, u Olomouckého kraje 104 817 914 Kč, u Zlínského kraje 139 757 219 Kč, u Plzeňského kraje 96 083 088 Kč, u Královehradeckého kraje 104 817 914 Kč, u Pardubického kraje 96 083 088 Kč, u Kraje Vysočina 96 083 088 Kč, u Libereckého kraje 69 878 609 Kč a u Karlovarského kraje 43 674 131 Kč. Oproti tomu v roce 2026 by měly předpokládané částky úhrad činit u Středočeského kraje 188 934 291 Kč, u hl. m. Prahy 143 949 936 Kč, u Moravskoslezského kraje 215 924 903 Kč, u Jihomoravského kraje 224 921 774 Kč, u Ústeckého kraje 143 949 936 Kč, u Jihočeského kraje 107 962 451 Kč, u Olomouckého kraje 107 962 451 Kč, u Zlínského kraje 143 949 936 Kč, u Plzeňského kraje 98 965 581 Kč, u Královehradeckého kraje 107 962 451 Kč, u Pardubického kraje 98 965 581 Kč, u Kraje Vysočina 98 965 581 Kč, u Libereckého kraje 71 974 967 Kč a u Karlovarského kraje 44 984 355 Kč.

Doplnění maximální výše úhrady v případě, kdy si poskytovatel sociálních služeb sjedná s klientem úhradu za dobu poskytování služby místo úhrady za základní činnosti:

Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) v současné podobě stanovuje u odlehčovací služby poskytované ambulantní formou u vyjmenovaných úkonů úhradu podle skutečně spotřebovaného času. Netrvá-li poskytování těchto úkonů, včetně času k jejich zajištění celou hodinu, výše úhrady se krátí. Zároveň rozhoduje měsíční rozsah poskytování služby. Je-li služba poskytována v rozsahu nepřevyšujícím 80 hodin měsíčně, maximální částka za hodinu péče činí 165 Kč, pokud se služba osobě poskytuje v rozsahu vyšším než 80 hodin měsíčně, maximální částka za hodinu péče činí 145 Kč. Jedná se pro pracovníky služby o administrativně a časově náročný způsob vedení dokumentace. Alternativní možnost stanovení úhrady není v současnosti umožněna. V denních stacionářích je situace obdobná.

Nová úprava v zákoně stanoví, že jde-li o služby v denních stacionářích nebo odlehčovací služby v ambulantní formě, lze sjednat namísto úhrady za základní činnosti úhradu za dobu poskytování služby. V návaznosti na to se u těchto služeb doplňuje do vyhlášky maximální výše úhrady v případě, kdy si poskytovatel sociálních služeb sjedná s klientem úhradu za dobu poskytování služby namísto úhrady za základní činnosti. Úprava přispěje k odstranění administrativní zátěže. To platí zejména tam, kde je klientovi vykázán sled na sebe navazujícího času využitého k poskytnutí potřebných úkonů, pokrývající celou dobu pobytu v denním stacionáři nebo odlehčovací službě poskytované ambulantní formou. Úhrada se stanovuje bez ohledu na objem poskytnutých úkonů. Úhrada poskytnuté stravy přitom není návrhem dotčena. Maximální úhrada v případě úhrady sjednané za dobu poskytování služby činí 145 Kč za hodinu doby poskytování služby. Tento návrh nezvyšuje prostor pro zvýšení úhrad a nemá tedy přímý dopad na uživatele služeb.

Náležitosti a rozsah popisu realizace poskytování sociální služby:

Zákon předpokládá, že náležitostí žádosti o registraci je popis realizace poskytování sociálních služeb. Vyhláška má na základě nově doplněného zmocnění stanovit náležitosti a rozsah tohoto popisu realizace. Do vyhlášky se proto vkládá nový § 39d, který sjednocuje popis realizace poskytování sociální služby. Vyhláška v současné podobě neupravuje náležitosti a rozsah popisu realizace poskytování sociální služby. Z důvodu, že vyhláškou dosud náležitosti a rozsah popisu realizace nebyly specifikovány, poskytovatelé sociálních služeb nepostupovali jednotně při vyplňování údajů, které se týkaly popisu realizace. Následkem absence této úpravy byly zaznamenány duplicity vůči údajům obsaženým v rozhodnutí o registraci. Původní právní úprava, kdy náležitosti a rozsah popisu realizace poskytované sociální služby nebyly blíže specifikovány vyhláškou, vedla v praxi k tomu, že dokument, který obsahoval popis realizace služby, suploval základní informace o službě a často tak sloužil i jako materiál pro klienty sociální služby. Tento přístup se však postupem času ukázal jako neefektivní a v současné době již překonaný. Navržené znění § 39d vyhlášky přispívá k transparentnosti, právní srozumitelnosti a efektivitě správního řízení o registraci sociální služby. Zároveň respektuje kompetenční rámec mezi registrací a inspekcí, reflektuje vývoj praxe v oblasti informování veřejnosti, zpřesňuje vymezení okruhu osob, činností a druhu služby a podporuje elektronizaci veřejné správy. Úprava ustanovení § 39d byla připravována již v roce 2024 v návaznosti na novelu zákona, přijatou pod č. 38/2025 Sb., a prošla řádným meziresortním připomínkovým řízením. V důsledku písařské chyby však došlo k výpadku zmocnění k provedení vyhláškou ze zákona a nebylo tedy možné legislativní proces u této úpravy dokončit. Tato chyba byla následně napravena prostřednictvím sněmovního tisku č. 800. Předkládané znění § 39d vychází z výsledků vypořádání připomínek uplatněných v rámci legislativního procesu k předchozí novele vyhlášky.

Podle zákona nesmí úhrady za poskytování sociálních služeb překročit maximální výši stanovenou prováděcí vyhláškou. V současné době jsou vyhláškou stanoveny tyto maximální sazby úhrad:

Zachování současných maximálních výší úhrad za poskytování sociálních služeb neřeší potřebu vyšší participace uživatelů sociálních služeb na financování rychle rostoucích nákladů souvisejících s jejich poskytováním.

Jak již bylo uvedeno výše, vyhláška v současné podobě stanovuje u odlehčovací služby poskytované ambulantní formou a u denních stacionářů úhradu podle skutečně spotřebovaného času. Netrvá-li poskytování těchto úkonů, včetně času k jejich zajištění celou hodinu, výše úhrady se krátí. Vyhláška však nyní neumožňuje sjednat namísto úhrady za základní činnosti úhradu za dobu poskytování služby, poskytovatelům sociálních služeb není umožněno využívat alternativní možnosti stanovení úhrad a tato situace vede ke zbytečné administrativní zátěži.

Stran popisu realizace sociální služby lze uvést, že než bylo do zákona ukotveno zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu stanovícího náležitosti a rozsah popisu realizace poskytování sociálních služeb, poskytovatelé sociálních služeb neměli vodítko, jak při vyplňování údajů ohledně popisu realizace služby blíže postupovat, což vedlo k výše zmíněným problémům. Doplněním náležitostí a rozsahu popisu realizace do vyhlášky má dojít k eliminaci tohoto stavu. Původní záměr, kdy popis realizace neměl být blíže normován a v praxi suploval základní informace o službě, se postupem času ukázal jako neefektivní. V současnosti jsou tyto základní informace běžně dostupné na webových stránkách poskytovatelů, přičemž registr poskytovatelů umožňuje přímý proklik na webové stránky konkrétního zařízení. Povinnost zveřejňovat rozsáhlé dokumenty v PDF formátu se tak stává nadbytečnou, zavádějící a v některých případech i obstrukční pro výkon kontroly v oblasti registrace či inspekce. V praxi se často jedná o mnohastránkové dokumenty, které obsahují formalizované, nic neříkající popisy, opisy zákona či standardů, případně obecná vyjádření bez konkrétního přínosu. Navíc se často nejedná o dokumenty, které by byly pravidelně aktualizovány; obsahují zastaralá data, duplicity a nesoulad s aktuálním stavem služby. Bývají zveřejňovány v původním znění a doplňovány dodatky, což je pro všechny zúčastněné nepřehledné.

Návrh je v souladu se zákonným zmocněním v § 119 odst. 2 zákona, s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, včetně Listiny základních práv a svobod. Návrhem se provádí § 73 odst. 3, § 75 odst. 1, § 76 odst. 1 a § 79 odst. 7 zákona.

Návrh je v souladu s právem Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Návrh nezapracovává předpisy Evropské unie.

Návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

Navrhovaná právní úprava nemá žádný dopad na státní rozpočet nebo veřejné rozpočty.

Navrhovaná právní úprava, která se týká navýšení úhrad, naopak přináší mimo jiných pozitiv i snížení tlaku na státní rozpočet. Návrh nemá negativní dopad ani pro poskytovatele sociálních služeb.

Není relevantní.

Není relevantní. Účinnost se navrhuje dnem 1. ledna 2026.

Vyhláškou je s přihlédnutím k uvedenému popisu současného stavu navrženo zvýšení maximální denní částky úhrady za celodenní stravu, včetně částky za oběd, a to u všech služeb, kterých se tyto úhradové jednotky týkají a dále je navrženo zvýšení částek za ubytování u výše vyjmenovaných sociálních služeb, a to včetně navrženého rozdílu ceny jednolůžkového pokoje oproti dvou a vícelůžkovému pokoji. Rovněž se navrhuje zvýšení sazby za vyprání a vyžehlení prádla a realizaci velkého nákupu u pečovatelské služby. Navrženým opatřením se umožní poskytovatelům sociálních služeb sjednávat individuálně úhrady za poskytované služby tak, aby to lépe odpovídalo skutečně vynaloženým nákladům, a zároveň zůstává zachována úroveň ochrany uživatelů ve smyslu současné ekonomické dostupnosti.

Navrhuje se zvýšení současné maximální denní částky úhrady za celodenní stravu v rozsahu minimálně 3 hlavních jídel o 30 Kč, za obědy o 15 Kč u služeb sociální péče, tj. pečovatelská služba, odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče a rovněž u služeb sociální prevence, tj. azylové domy, služby následné péče, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity a sociální rehabilitace.

Dále se navrhuje navýšení současné maximální denní částky úhrady za ubytování o 20 Kč u služeb domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem, týdenní stacionáře, odlehčovací služby v pobytové formě, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče v případě, jedná-li se o dvou a vícelůžkový pokoj. Při využívání ubytování na jednolůžkovém pokoji se jedná o navýšení současné maximální částky o 65 Kč, bude se tedy u těchto druhů pobytových sociálních služeb jednat o maximální částku jednolůžkového pokoje 380 Kč denně.⁠‌​​​​‌​‌‌‌​​​​‌​⁠

Navýšení maximální sazby za poskytnutí ubytování u služeb sociální prevence: azylové domy, domy na půl cesty, služby následné péče a terapeutické komunity, sociální rehabilitace se nenavrhuje. Nedochází zde ani k odlišení jednolůžkového pokoje. Navýšení se nenavrhuje ani u druhu služby sociální péče chráněné bydlení s ohledem na poskytovanou formu skupinového bydlení.

Dále se navrhuje u pečovatelské služby navýšení sazby za dovoz oběda o 5 Kč, za vyprání a vyžehlení prádla o 10 Kč a za realizaci velkého nákupu o 10 Kč.

Jak bylo uvedeno výše, nová zákonná úprava stanoví, že jde-li o služby v denních stacionářích nebo odlehčovací služby v ambulantní formě, lze sjednat namísto úhrady za základní činnosti úhradu za dobu poskytování služby. V návaznosti na to se u těchto služeb doplňuje do vyhlášky maximální výše úhrady v případě, kdy si poskytovatel sociálních služeb sjedná s klientem úhradu za dobu poskytování služby namísto úhrady za základní činnosti. Úprava přispěje k odstranění administrativní zátěže. Úhrada poskytnuté stravy přitom není návrhem dotčena. Maximální úhrada v případě úhrady sjednané za dobu poskytování služby činí 145 Kč za hodinu doby poskytování služby. Tento návrh nezvyšuje prostor pro zvýšení úhrad a nemá tedy přímý dopad na uživatele služeb.

Do vyhlášky se vkládá se nový § 39d, který sjednocuje popis realizace poskytování sociální služby. Navrhovaná úprava odstraňuje duplicity vůči údajům obsaženým v rozhodnutí o registraci, které byly opakovaně předmětem připomínek ze strany krajských úřadů, a ke kterým docházelo v důsledku nejednotného postupu poskytovatelů sociálních služeb při vyplňování údajů, které se týkaly popisu realizace. Současně zjednodušuje a strukturuje povinnou přílohu žádosti o registraci sociální služby tak, aby odpovídala aktuálnímu znění zákona po jeho novelizaci. Po připomínkovém řízení stran popisu realizace poskytování sociální služby, které probíhalo v souvislosti s novelou zákona č. 38/2025, byly do nyní předkládaného znění zapracovány legislativní změny v oblasti registrací, ke kterým došlo až po skončení uvedeného připomínkového řízení. Dále bylo znění ve smyslu elektronizace a snížení administrativní zátěže přezkoumáno a zúženo na oblasti nezbytné pro registraci.

Pro ucelený přehled o službě a její základní charakteristiku je jako „úvodní“ prvek uveden popis okruhu osob, kterým je sociální služba určena, a nepříznivé sociální situace, kterou sociální služba řeší.

Novým prvkem je propojení popisu činností s okruhy osob. Doplňuje se požadavek, aby popis úkonů základních činností byl vázán na okruhy osob, kterým je služba určena. Důvodem je potřeba zpřesnit a zkonkretizovat rozsah poskytované služby v návaznosti na volbu cílové skupiny. V praxi se často stává, že poskytovatelé v rámci registrace volí okruhy osob, s nimiž fakticky nepracují nebo jejichž specifikace není nutná. Volba okruhů osob dle formuláře „Údaje o registrované sociální službě“ bývá nejasná a v některých případech není jasná či důvodná její vazba v souladu s příslušným ustanovením zákona. Okruhy osob pro registraci jsou někdy velmi konkrétní, například osoby se smyslovým postižením; popis činností vázaný na tyto okruhy pomůže poskytovateli i registrujícímu orgánu posoudit, zda je vhodná úzká specifikace nebo zda je účelnější zvolit obecnější okruh, například osoby se zdravotním postižením. Tato vazba zároveň zamezí nesouladu mezi účelem služby a zvoleným okruhem osob, například registrace okruhu „děti ve věku od 6 do 26 let“ pro službu zaměřenou na práci s rodinou jako celkem. Nové znění tak přispívá k přesnějšímu vymezení cílové skupiny a k efektivnějšímu výkonu veřejné správy v oblasti registrace.

Navržené znění § 39d vyhlášky přispívá k transparentnosti, právní srozumitelnosti a efektivitě správního řízení o registraci sociální služby. Zároveň respektuje kompetenční rámec mezi registrací a inspekcí, reflektuje vývoj praxe v oblasti informování veřejnosti, zpřesňuje vymezení okruhu osob, činností a druhu služby a podporuje elektronizaci veřejné správy.

Návrh neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky.

Návrh nepodléhá konzultaci s Evropskou centrální bankou.

Navrhovaná právní úprava úhrad je kompromisem mezi růstem nákladů a tím, co jsou si klienti sociálních služeb schopni uhradit vzhledem k aktuální ekonomické situaci.

Návrh nemá vliv na podnikatelské prostředí České republiky.

Návrhem není zakládána veřejná podpora.

Vzhledem k možným dopadům na vyjmenované skupiny se současně se změnou úhrad navyšuje příspěvek na péči, a to shodně k 1. lednu 2026. Navýšení úhrad je koncipováno tak, aby zásadně neohrozilo specifické skupiny obyvatel, osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.

Návrh nemá dopady na rovnost mužů a žen.

Návrh nemá vliv na životní prostředí

Úprava v souvislosti s navrženými změnami nemá specifické dopady na ochranu práv dětí.

Návrh nemá vliv na bezpečnost nebo obranu státu.

Návrh nemá dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.

Návrh nemá vliv na vznik korupčních rizik.

V postupu projednávání návrhu není navrhována odchylka.

Předkladatel v souvislosti s tímto návrhem neidentifikoval žádné osoby, které by podle zákona o regulaci lobbování ​vykonávaly lobbistickou činnost.

K bodům 1, 2, 10 a 11:

Zvyšují se maximální denní částky úhrady za celodenní stravu v rozsahu minimálně 3 hlavních jídel o 30 Kč, z toho úhrada za obědy se navyšuje o 15 Kč denně, a to u všech druhů sociálních služeb, které výše uvedené poskytují. Při stanovení navýšení se vycházelo z růstu nákladů, který je dán současnou ekonomickou situací s ohledem na možnosti klientů sociálních služeb tyto úhrady financovat.

K bodům 3 až 5:

U pečovatelské služby se zvyšují sazby za dovoz nebo donášku jídla o 5 Kč, za vyprání a vyžehlení 1 kg prádla a za realizaci velkého nákupu, nákupu ošacení nebo nezbytného vybavení domácnosti o 10 Kč.

K bodům 6 a 7:

Zvyšují se současné maximální denní částky úhrady za ubytování o 20 Kč u těchto druhů pobytových služeb sociální péče: odlehčovací služby, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče. U těchto služeb dochází k odlišení maximální částky úhrady u jednolůžkového pokoje. K odlišení maximální částky úhrady za jednolůžkový pokoj bylo přistoupeno z důvodu ekonomických, kvalitativních a kapacitních faktorů. Jednolůžkové pokoje představují vyšší náklady na provoz, ale zároveň umožňují poskytovat péči v souladu s principy důstojnosti, soukromí a individualizace. Tento trend je podporován jak vývojem kapacit, tak strategickými dokumenty MPSV, které reflektují potřebu transformace pobytových služeb.

K bodům 8 a 9:

V § 10 (odlehčovací služby) a § 12 (denní stacionáře) se doplňuje nový odstavec 3, který stanoví maximální úhradu v případě úhrady sjednané za dobu poskytování těchto služeb. Je-li součástí poskytované služby poskytnutí stravy, pak se stanoví, že tato částka se navýší denně nejvýše o 290 Kč, je-li poskytována celodenní strava a nejvýše o 135 Kč, je-li poskytován oběd.

​K výše uvedenému dochází na základě nové úpravy v zákoně, která v § 75 odst. 1 (s účinností k 1.lednu 2026) uvádí, že jde-li o služby v denních stacionářích nebo odlehčovací služby v ambulantní formě, lze sjednat namísto úhrady za základní činnosti úhradu za dobu poskytování služby. Poskytovatel sociálních služeb si v těchto případech může s klientem sjednat úhradu za dobu poskytování služby místo úhrady za základní činnosti. Tento návrh nezvyšuje prostor pro zvýšení úhrad a nemá tedy přímý dopad na uživatele služeb. Úprava přispěje k zajištění jednotného přístupu poskytovatelů sociálních služeb při poskytování uvedené sociální služby a k odstranění administrativní zátěže.

Za část osmou se vkládá nová část osmá A, jejíž součástí je nový § 39d, který sjednocuje popis realizace poskytování sociální služby.

Pro ucelený přehled o službě je v § 39d písm. a) uveden popis okruhu osob, kterým je sociální služba určena, a nepříznivé sociální situace, kterou sociální služba řeší.

Doplňuje se požadavek, aby popis úkonů základních činností byl vázán na okruhy osob, kterým je služba určena. Důvodem je potřeba zpřesnit rozsah poskytované služby v návaznosti na volbu cílové skupiny. V praxi se často stává, že poskytovatelé volí okruhy osob, s nimiž fakticky nepracují, nebo jejichž specifikace není nutná. Volba okruhů dle formuláře „Údaje o registrované sociální službě“ bývá nejasná a v některých případech není v souladu s příslušným ustanovením zákona.

Popis obsahuje dále popis koordinace poskytování sociální a zdravotní péče v případě poskytování sociálně-zdravotních služeb, popis materiálních a technických podmínek odpovídajících druhu a formě poskytované sociální služby, její kapacitě, okruhu osob, pro které je určena, a časovému rozsahu a dalších skutečností významných pro poskytování sociální služby.⁠‌​​​​‌​‌‌‌​​​​‌​⁠

Účinnost se navrhuje dnem 1. ledna 2026. Zvolená účinnost je stanovena s ohledem na to, že k tomuto datu je v zákoně účinná změna týkající se alternativní možnosti stanovení úhrad v denních stacionářích a odlehčovacích službách a též dochází k navýšení příspěvku na péči v I. a II. stupni závislosti.