Důvodová zpráva k vyhlášce č. 75/2026 Sb.

​Předmětem předkládaného návrhu vyhlášky je především zrušení původní zřizovací dokumentace k vybraným zvláště chráněným územím, která byla v uplynulém roce nově vyhlášena, a současně zrušení původní zřizovací dokumentace zvláště chráněného území, které je nově vyhlašováno samostatným, souběžně předkládaným materiálem.

Účelem předkládaného návrhu vyhlášky je především dosáhnout právní jistoty ohledně vymezení hranic a ochranného režimu vybraných zvláště chráněných území. Souběžná existence původní i nové vyhlašovací dokumentace vytváří kolizní situace mezi původní a novou právní úpravou, kterou vždy nelze vyřešit pomocí výkladového pravidla lex posterior derogat legi priori , neboť v rámci nového vyhlášení může docházet, a zpravidla i dochází, k revizi územního vymezení vyhlašovaného zvláště chráněného území, které se nemusí zcela překrývat s jeho územním vymezením původním.⁠​‌‌‌​​‌‌‌​‌​​​​​⁠

Pokud zůstává v platnosti i původní zřizovací dokumentace, použije se ustanovení § 90 odst. 15 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se činnosti zakázané nebo omezené bližšími ochrannými podmínkami uvedenými v právních předpisech, kterými byly vyhlášeny národní parky, chráněné krajinné oblasti, státní přírodní rezervace, chráněné přírodní výtvory, chráněné přírodní památky, chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady a chráněné studijní plochy a jejich ochranná pásma podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, nadále považují za činnosti vázané na souhlas orgánu ochrany přírody podle § 44 odst. 3 . V praxi tak panuje nejistota ohledně hranic zvláště chráněného území a jeho ochranného režimu, úkolem každého ministerstva přitom je podle § 24 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, pečovat o náležitou právní úpravu věcí patřících do jejich působnosti.

Tyto pochybnosti přitom mají praktické, mnohdy zásadní důsledky nejen pro orgány ochrany přírody vykonávající státní správu ve zvláště chráněných územích, ale zejména pro vlastníky dotčených pozemků. Jistota ohledně zařazení či nezařazení pozemku do zvláště chráněného režimu je nezbytná nejen pro řádné plnění povinností vztahujících se např. k hospodářskému využívání takového pozemku a péči o něj, ale také z hlediska daňového zatížení takového pozemku, neboť pozemky, které se nacházejí ve zvláště chráněných územích, jsou osvobozeny od daně z pozemků (viz § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů).

Obdobným způsobem došlo již v minulosti k rušení podobných původních zřizovacích dokumentů, a to např. vyhláškami Ministerstva životního prostředí č. 16/2011 Sb., č. 323/2011 Sb., č. 159/2012 Sb., č. 207/2013 Sb., č. 443/2013 Sb., č. 246/2014 Sb., č. 111/2015 Sb., č. 25/2016 Sb., č. 6/2017 Sb., č. 52/2018 Sb., č. 288/2019 Sb., č. 296/2020 Sb., 213/2021 Sb., 231/2023 Sb. nebo prozatím naposledy č. 333/2024 Sb.

​V současné době platí pro dotčená zvláště chráněná území v Jihomoravském, Olomouckém a Zlínském kraji, která byla v uplynulém roce nově vyhlášena, původní i nová vyhlašovací (či zřizovací) dokumentace vedle sebe, což přináší výše popsané problémy. Podrobný popis současného stavu je ke každému dotčenému zvláště chráněnému území individuálně popsán v komentáři obsaženém ve zvláštní části tohoto odůvodnění k jednotlivým územím.

V případě území, která jsou dotčena souběžně předkládaným návrhem na vyhlášení národní přírodní rezervace Žofínský prales a jejího ochranného pásma, je v platnosti původní zřizovací dokumentace přijatá ještě před přijetím předchůdce současného zákona o ochraně přírody a krajiny, zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. V souvislosti s vyhlášením nového zvláště chráněného území je nutné v zájmu předejití výše popsaným problémům plynoucích z kolize původní a nové zřizovací dokumentace nutné původní dokumentaci zrušit.

Navrhovaný právní předpis je v souladu s ústavním pořádkem i ostatními součástmi právního řádu České republiky.

Navrhovaný právní předpis respektuje princip dělby moci, když jako právní předpis připravovaný ústředním správním orgánem coby reprezentantem moci výkonné je v souladu s čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky vydáván na základě a v mezích zákona. Ministerstvo životního prostředí je navrhovaný právní předpis zmocněno vydat ustanovením § 19 odst. 2 a § 24 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky a podle § 79 odst. 5 písm. h) a § 90 odst. 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Rušení zvláště chráněných území a jejich ochranných pásem obecně předpokládá § 45 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Podle něj platí, že orgán, který území včetně ochranného pásma za zvláště chráněné vyhlásil, je oprávněn tuto ochranu také zrušit, a to stejným způsobem, jakým bylo provedeno její vyhlášení, pokud důvody pro tuto zvláštní ochranu zanikly, případně také z důvodů, pro které je možné udělit výjimku z ochranných podmínek zvláště chráněných území (tj. zejména v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem přírody – viz § 43 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny).

Pokud jde o jednotlivé kategorie tzv. maloplošných zvláště chráněných území, vyhlašování, a tudíž i rušení národních přírodních rezervací a národních přírodních památek a dále přírodních památek a přírodních rezervací na území národních parků (a jejich ochranných pásem) spadá do působnosti Ministerstva životního prostředí (viz § 79 odst. 5 písm. h) zákona o ochraně přírody a krajiny), v případě přírodních rezervací a přírodních památek také do působnosti krajů (viz § 77a odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny), případně Agentury ochrany přírody a krajiny ČR na území chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek (a jejich ochranných pásem; viz § 78 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny) nebo správy národního parku na území národního parku a jeho ochranného pásma (viz § 78 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny).

Komplikovanější situace je v případě rušení zvláště chráněných území, která byla vyhlášena před nabytím účinnosti zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (tj. přede dnem 1. června 1992), tj. v době platnosti a účinnosti zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění pozdějších předpisů, případně ještě dříve.

Podle § 90 odst. 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, je Ministerstvo životního prostředí oprávněno zrušit dosavadní ochranu zvláště chráněného území, vyhlášeného podle dřívějších předpisů před účinností tohoto zákona ústředním orgánem státní správy, jež přešlo do kategorie přírodní rezervace nebo přírodní památka, v případě, kdy je na tomto území nově vyhlášeno zvláště chráněné území okresním úřadem, krajským úřadem, Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR nebo správou národního parku podle tohoto zákona. Pravidla pro přechod zvláště chráněných území vyhlášených před nabytím účinnosti zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, do současných kategorií zvláštní územní ochrany jsou přitom stanovena ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Uvedené zmocnění se ovšem neuplatní na všechny případy, kdy je nezbytné zrušit původní zřizovací dokumentaci nově vyhlašovaných zvláště chráněných území, zejména jej nelze aplikovat na zrušení původní ochrany zvláště chráněných území, která na základě vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, přešla do kategorie národní přírodní rezervace nebo národní přírodní památka.

Oprávnění ke zrušení jejich dosavadní právní ochrany, která byla vyhlášena na základě již neplatných zmocnění, se odvozuje od zásady vyjádřené v čl. 10 odst. 3 Legislativních pravidel vlády, podle níž, jedná-li se o prováděcí právní předpis, který byl vydán na základě již zrušeného zmocňovacího ustanovení, zruší se tento právní předpis vyhláškou, v jejíž úvodní větě se uvede příslušný paragraf zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy. Podle § 19 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je Ministerstvo životního prostředí orgánem státní správy pro ochranu přírody a krajiny. Úkolem každého ministerstva přitom je podle § 24 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, pečovat o náležitou právní úpravu věcí patřících do jejich působnosti.

Obecně pak platí zásada, že orgán, který je příslušný k přijetí právního předpisu, je oprávněn také k jeho zrušení. Ministerstvo životního prostředí je k vyhlášení národních přírodních rezervací a národních přírodních památek zmocněno ustanovením § 79 odst. 5 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

Navrhovaná vyhláška je v souladu s právními předpisy Evropské unie. Právní úprava v ní obsažená souvisí se směrnicí Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, v platném znění. Nicméně přímo transpoziční charakter vůči těmto unijním předpisům, ani jiným navrhovaný právní předpis nemá.

Předložený návrh právního předpisu není v rozporu s judikaturou soudních orgánů Evropské unie ani s obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

​Na materii upravovanou navrhovaným právním předpisem nedopadá působnost žádné z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

Se zrušením (původní) zřizovací dokumentace vyhlašující vybraná zvláště chráněná území nejsou spojeny žádné hospodářské ani finanční dopady na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty a rovněž s ním nejsou spojeny žádné dopady na podnikatelské prostředí České republiky.

Navrhovaná vyhláška nemá dopady na práva a povinnosti fyzických a právnických osob.

Navrhovaný právní předpis nemůže mít vliv na podnikatelské prostředí České republiky.

​Navrhovaným právním předpisem není zakládána veřejná podpora.

​Navrhovaný právní předpis nebude působit žádné sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.

​Navrhovaný právní předpis nebude působit žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

Předkládaný návrh vyhlášky nebude mít dopady na životní prostředí, neboť se neruší zvláště chráněná území jako taková, ale ruší se pouze původní zřizovací dokumentace těch zvláště chráněných území, pro která byla v uplynulých letech přijata nová právní ochrana, resp. která jsou zahrnuta v nově vyhlašovaném zvláště chráněném území.

​Navrhovaná právní úprava se nijak netýká ochrany práv dětí.

​Navrhovaný právní předpis nebude působit žádné dopady na rodiny.

Navrhovaný právní předpis nebude působit žádné dopady na bezpečnost a obranu státu.

Návrh vyhlášky se netýká ochrany soukromí ani osobních údajů.

S navrhovaným právním předpisem není spojen nárůst korupčních rizik.

Navrhovaná právní úprava nebude působit žádné územní dopady, včetně dopadů na územní samosprávné celky.

Všechna zvláště chráněná území jsou na základě § 42 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů evidována v Ústředním seznamu ochrany přírody, který je součástí Informačního systému ochrany přírody (viz také § 42 odst. 2 a § 72d zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů). Jedná se o informační systém veřejné správy, do něhož je umožněn dálkový přístup. Ústřední seznam ochrany přírody je dostupný na internetových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky na adrese: https://drusop.nature.cz/portal/.

Součástí údajů, které se o zvláště chráněných územích v Ústředním seznamu ochrany přírody evidují, je také související dokumentace, včetně vyhlašovacích právních předpisů. Navrhovaná vyhláška tak po svém přijetí bude kromě publikace ve Sbírce zákonů promítnuta rovněž do příslušných záznamů o dotčených zvláště chráněných území v Ústředním seznamu ochrany přírody.

S ohledem na výše uvedené tak lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je v souladu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy.

Hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad (RIA) nebylo k předkládanému návrhu vyhlášky prováděno, neboť se jedná o případ právního předpisu, u něhož je hodnocení dopadů zmocňovacího ustanovení obsaženo již v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad (RIA) k návrhu zákona a v návrhu zákona nejsou identifikovány nové dopady ve smyslu bodu 3.8 písm. g) Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA). Současně by bylo možné považovat předložený návrh vyhlášky za parametrickou změnu ve smyslu bodu 3.8 písm. f) Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA), neboť se sice navrhuje zrušení zřizovací dokumentace zvláště chráněného území, které však bylo nově vyhlášeno příslušnými orgány. Povinnost provést hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad nebyla u předkládaného návrhu vyhlášky uložena ani plánem přípravy vyhlášek ústředními orgány státní správy na rok 2025 s vyznačením povinnosti zpracování RIA, vytvořeným Odborem hodnocení dopadů regulace Úřadu vlády ČR.

V souvislosti s přípravou vyhlášky nedošlo k lobbování podle zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování.