Důvodová zpráva k vyhlášce č. 8/2026 Sb.

Předmět úpravy reaguje na zavedení „změn s možným vlivem na jadernou, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení“, což odráží úpravu v zákoně č. 83/2025 Sb., kterým se mění atomový zákon, a lépe vymezuje reálné změny při využívání jaderné energie. Je zavedena nová kategorie změn, která je ve vyhlášce popsána a specifikována. Vyhláška konkretizuje povinnosti stanovené atomovým zákonem (§ 49 odst. 1 písm. o)).

Novela vyhlášky č. 21/2017 Sb. rozpracovává povinnost řízení zastarávání dle § 49 odst. 1 písm. s) bodu 2 atomového zákona. Dosavadní právní rámec tuto oblast neřešil, přestože jde podle mezinárodní praxe o klíčový faktor bezpečnosti a spolehlivosti jaderných zařízení (vliv dodavatelských řetězců, omezená podpora výrobců). Nové požadavky zavádějí systematický proces řízení zastarávání s dokumentací, včasnou identifikací rizik a opatřeními. Tento přístup je v souladu s doporučeními WENRA a MAAE (SSG-48) a harmonizuje českou legislativu s evropskými a mezinárodními standardy.

Novela vyhlášky č. 21/2017 Sb. rozpracovává povinnost řízení zastarávání dle § 49 odst. 1 písm. s) bodu 2 atomového zákona. Dosavadní právní rámec tuto oblast neřešil, přestože jde podle mezinárodní praxe o klíčový faktor bezpečnosti a spolehlivosti jaderných zařízení (vliv dodavatelských řetězců, omezená podpora výrobců). Nové požadavky zavádějí systematický proces řízení zastarávání s dokumentací, včasnou identifikací rizik a opatřeními. Tento přístup je v souladu s doporučeními WENRA a MAAE (SSG-48) a harmonizuje českou legislativu s evropskými a mezinárodními standardy.

V tomto případě se jedná o „program řízeného zastarávání“, jakožto koncepci přístupu k této problematice, zachycenou v dokumentu.

Novela upravuje text vyhlášky tak, aby odpovídal v praxi používané terminologii. Dosavadní textace v praxi vyvolávala pochybnosti, zda se jedná o tentýž institut.

Formální úprava textu v souvislosti se vložením nového písmene na konec výčtu.

Formální úprava textu v souvislosti se vložením nového písmene na konec výčtu.

Vyhláška nově zavádí pojem „zjevná příčina“, jehož použití je významné pro přesnější vymezení odstupňovaného přístupu při šetření provozních událostí. Tento přístup umožňuje odlišit události nižšího významu, u nichž není účelné ani efektivní vést šetření až do úrovně kořenových příčin. Zavedením pojmu se dosahuje větší jasnosti při určování hloubky šetření, zamezuje se nadbytečné administrativní zátěži a zároveň se zachovává důraz na důsledné zpracování závažnějších událostí, kde je analýza kořenových příčin nezbytná. Tento postup odpovídá mezinárodní praxi a zvyšuje efektivitu celého procesu hodnocení provozních událostí.

Úprava textu vychází z praktických potřeb a faktu, že v řadě případů nelze objektivně včas zjistit a oznámit provozní událost v určité době „od okamžiku jejího vzniku“. V některých případech totiž nelze událost odhalit natolik jednoduše (resp. neprojeví se sama), aby bylo možné o ní informovat v relativně krátkém řádu jednotek hodin. Vypuštěním slov „od vzniku“, je ponechán prostor pro následující úpravy některých bodů výčtu, v nichž je upřesňováno, že má dojít k oznámení po „zjištění“, resp. že událostí samotnou je vlastně zjištění nějakého nežádoucího stavu věci.

U ostatních typů událostí je z kontextu zřejmé, že k oznámení má dojít poté, co nastal nežádoucí stav (a textace se nemění).

Oznámení provozní události je nově upraveno v písmenu e), přičemž lhůta pro jeho podání se posouvá na následující pracovní den. Původní požadavek na oznámení do 8 hodin se ukázal být s ohledem na závažnost většiny těchto událostí příliš striktní a nepřiměřeně zatěžující. U významnějších situací a stavů, které mohou mít bezprostřední dopad na jadernou bezpečnost, však zůstávají v platnosti přísnější povinnosti uvedené v písmenech a) a b) tohoto paragrafu. Úprava tak zavádí odstupňovaný přístup, jenž umožňuje efektivněji rozlišovat mezi méně závažnými a závažnými událostmi a současně zachovává rychlou reakci tam, kde je to skutečně nezbytné.

Úprava v návaznosti na změnu v návětí písmene (a odůvodněnou tamtéž). Oznámení je nutno provést v určitém čase po zjištění nežádoucího stavu. Takový přístup odpovídá faktickým potřebám a nutnosti adekvátně zareagovat.

Úprava v návaznosti na změnu v návětí písmene (a odůvodněnou tamtéž). Oznámení je nutno provést v určitém čase po zjištění nežádoucího stavu. Takový přístup odpovídá faktickým potřebám a nutnosti adekvátně zareagovat.

Úprava v návaznosti na změnu v návětí písmene (a odůvodněnou tamtéž). Oznámení je nutno provést v určitém čase po zjištění nežádoucího stavu. Takový přístup odpovídá faktickým potřebám a nutnosti adekvátně zareagovat.

Úprava v návaznosti na změnu v návětí písmene (a odůvodněnou tamtéž). Oznámení je nutno provést v určitém čase po zjištění nežádoucího stavu. Takový přístup odpovídá faktickým potřebám a nutnosti adekvátně zareagovat.

Mimoto je termín „systém fyzické ochrany“ nahrazen obecnějším termínem „zabezpečení“, neboť tento institut zahrnuje i security mimo oblast fyzické ochrany - zéjména zabezpečení počítačových systémů. Rovněž událost na nich je natolik závažnou, že je nutno ji oznámit a řešit, což byl dosud vyhláškou opomíjený fakt.

Úprava v návaznosti na změnu v návětí písmene (a odůvodněnou tamtéž). Oznámení je nutno provést v určitém čase po zjištění nežádoucího stavu. Takový přístup odpovídá faktickým potřebám a nutnosti adekvátně zareagovat.

Úprava v návaznosti na změnu v návětí písmene (a odůvodněnou tamtéž). Oznámení je nutno provést v určitém čase po zjištění nežádoucího stavu. Takový přístup odpovídá faktickým potřebám a nutnosti adekvátně zareagovat.

Úprava v návaznosti na změnu v návětí písmene (a odůvodněnou tamtéž). Oznámení je nutno provést v určitém čase po zjištění nežádoucího stavu. Takový přístup odpovídá faktickým potřebám a nutnosti adekvátně zareagovat.

Z textu tohoto právního předpisu bylo dané ustanovení vypuštěno, protože příslušná událost je již povinně hlášena Úřadu na základě požadavků jiného právního předpisu vydaného Úřadem (RO). Zachování duplicity by bylo nadbytečné a mohlo by vést k nejasnostem či zbytečné administrativní zátěži. Touto úpravou se tedy zajišťuje větší přehlednost a jednotnost právního rámce, přičemž povinnost hlášení zůstává zachována prostřednictvím již existující úpravy.

Dochází k upřesnění této provozní události. Původní znění bylo příliš obecné a vyvolávalo nejasnosti při výkladu pojmu „zdroj ionizujícího záření“, který mohl při striktním chápání zahrnovat velmi široké spektrum zdrojů. Nově je proto výklad zpřesněn rozlišením na jednoduchý, významný a velmi významný zdroj. Tyto kategorie jsou jednoznačně vymezeny v jiném právním předpisu, což zajišťuje jasnější a jednotnější používání pojmu v praxi.

Formální změna v návaznosti na úpravu definovaného pojmu, resp. legální definice.

Dochází k přesnějšímu vymezení této provozní události. Vzhledem k tomu, že k jednotlivým výpadkům dochází poměrně často, není účelné, aby byl Úřad neprodleně informován o každém z nich. Nová úprava proto stanovuje, že oznamovací povinnost se vztahuje pouze na závažnější případy, konkrétně na ztrátu provozuschopnosti teledozimetrického systému v areálu jaderného zařízení. Tím se eliminuje nadměrná administrativní zátěž a zároveň je zachována kontrola u událostí, které mohou mít skutečný význam z hlediska jaderné bezpečnosti.

Původní požadavek na oznámení do 8 hodin, který se nacházel v písmenu c) bodě 6, se ukázal být s ohledem na závažnost většiny těchto událostí příliš striktní a nepřiměřeně zatěžující. U významnějších situací a stavů, které mohou mít bezprostřední dopad na jadernou bezpečnost, však zůstávají v platnosti přísnější povinnosti uvedené v písmenech a) a b) tohoto paragrafu. Úprava tak zavádí odstupňovaný přístup, jenž umožňuje efektivněji rozlišovat mezi méně závažnými a závažnými událostmi a současně zachovává rychlou reakci tam, kde je to skutečně nezbytné.

Požadavek na hodnocení vlivu kultury zabezpečení vychází z mezinárodních doporučení a představuje jeden z klíčových prvků současného přístupu k řízení jaderného zabezpečení. Mezinárodní organizace, zejména MAAE a WENRA, dlouhodobě zdůrazňují, že technické prostředky a organizační opatření nejsou samy o sobě dostatečné, pokud nejsou podpořeny odpovídající kulturou zabezpečení u všech zaměstnanců a dodavatelů. Hodnocení vlivu kultury zabezpečení proto umožňuje nejen identifikovat případné slabiny v chování, komunikaci a přístupu pracovníků k povinnostem, ale také navrhnout opatření ke zlepšení celkového pracovního prostředí a řízení. Zavedením tohoto požadavku se česká legislativa harmonizuje s mezinárodní praxí a podporuje se proaktivní přístup k předcházení událostem, které mohou vzniknout nikoli z technických důvodů, ale v důsledku lidských nebo organizačních selhání.

Vyhláška v tomto směru pouze reaguje na zavedení institutu „kultury zabezpečení“ zákonem č. 83/2025 Sb. (a následně vyhláškou č. 361/2016 Sb.).

Úprava nově, lépe a přesněji vymezuje odstupňovaný přístup k šetření provozních událostí podle jejich skutečného významu. V praxi se totiž vyskytuje výrazně větší množství méně významných událostí než těch závažných, a není proto účelné, aby obě kategorie byly předmětem šetření ve stejné hloubce a srovnatelnou časovou a jinou náročností. Cílem je, aby běžné, méně významné události byly řešeny zjednodušeným způsobem, zatímco u závažnějších událostí se provádí detailní analýza včetně identifikace kořenových příčin a přijetí nápravných opatření. Tento odstupňovaný přístup umožňuje efektivněji využít dostupné zdroje, soustředit se na události s největším dopadem na bezpečnost a současně zajistit, aby i méně významné události byly evidovány a vyhodnoceny v přiměřeném rozsahu. Takto nastavený systém odpovídá mezinárodní praxi a přispívá k vyšší efektivitě v rámci procesu zpětné vazby.

Odstavec nově zavádí a zpřesňuje pravidla, jak má držitel povolení k provozu jaderného zařízení nakládat s méně významnými provozními událostmi v rámci odstupňovaného přístupu. Smyslem této úpravy je zefektivnit celý proces šetření tím, že se významným událostem dostane potřebné pozornosti a detailního vyhodnocení, zatímco méně významné události budou do systému zpětné vazby zaznamenány pouze v rozsahu odpovídajícím jejich dopadu. Tím se zajistí, že tyto události přispějí k celkovému obrazu o provozu a k identifikaci trendů, ale zároveň nebudou zbytečně zahlcovat proces zpětné vazby a odvádět kapacity od řešení skutečně závažných případů.

U některých méně významných událostí, jejichž bezpečnostní dopady jsou nízké, není potřebné a někdy ani možné provádět šetření jejich zjevných příčin. Z takového šetření nelze dovodit případné další informace a bylo by nadbytečné. Přesto je nutné je zaznamenat, neboť z nich mohou plynout užitečmné informace o trendech či vyšší závažnosti takových událostí.

Bod byl vypuštěn jako nadbytečný. Praxe ukazuje, že provozní událost, která by způsobila neplánovanou změnu výkonu jaderného reaktoru o více než 10 %, by vždy současně zahrnovala i jinou příčinu uvedenou v tomto paragrafu, na jejímž základě by byla událost stejně posouzena jako významná. Ustanovení tak bylo nadbytečné a jeho vypuštěním se zjednodušuje a zpřehledňuje právní úprava, aniž by došlo k oslabení požadavků na hodnocení významných provozních událostí.

Kormě formální úpravy textu v návaznosti na změnu pojmu „čerpání limitní podmínky“ ustanovení nově omezuje tento typ významné provozní události na překročení doby čerpání o více než 20 %. Důvodem je skutečnost, že krátkodobá překročení nemají relevantní bezpečnostní dopady a může k nim docházet také administrativními chybami. Dosavadní úprava byla tedy nadměrně striktní.

Změna zpřesňuje vymezení provozní události. Termín „neplánované“ byl shledán nadbytečným, protože v běžných provozních stavech nemůže nastat situace, kdy by bylo plánováno překročení zásahové úrovně. Současně byla nahrazena formulace „veličina“ pojmem „monitorovaná položka“, což přináší větší srozumitelnost a jednoznačnost textu, neboť spojení „překročení veličiny“ je méně vhodné a mohlo by vyvolávat nejasnosti.

Přesnější vymezení provozní události. K jednotlivým výpadkům dochází poměrně často a není příliš účelné, aby byl Úřad informován v krátké době o každém jednotlivém výpadku, proto dochází k upřesnění v tom smyslu, že bude Úřad informován o závažnější události, a to je ztráta provozuschopnosti teledozimetrického systému v areálu jaderného zařízení.

Prováděný atomový zákon operuje v oblasti ochrany před záměrnými protiprávními útoky s institutem „zabezpečení“. „Fyzická ochrana“, tj. termín dosud užívaný vyhláškou, představuje pouze jednu ze složek „zabezpečení“, což vyhláška dosud pomíjela a nevhodně tak zužovala aplikaci zákonné úpravy, která je formulována šířeji, s dopady na celou oblast „zabezpečení“.

Jedná se o upřesnění a současně o terminologické sladění s pojmy užívanými ve vyhlášce o zabezpečení jaderného zařízení (č. 361/2016 Sb). Cílem této úpravy je zajistit jednotnost a konzistenci používané terminologie napříč prováděcími předpisy, aby nedocházelo k rozdílným výkladům týchž pojmů. Zavedením jednotného názvosloví se zvyšuje přehlednost právního rámce, usnadňuje jeho aplikace v praxi a posiluje právní jistota držitelů povolení i dozorného orgánu.

Formální změna v návaznosti na změnu počtu položek ve výčtu.

Formální změna v návaznosti na změnu počtu položek ve výčtu.

Odstranění bodu je provedeno z důvodu upřesnění obsahu dokumentace Limity a podmínky. Zdůvodnění tohoto dokumentu není totiž součástí schvalované části dokumentace, jedná se o samostatný dokument. Jde o nápravu stavu/nepřesnosti, která je součástí původního znění vyhlášky.

Změna v návaznosti na úpravu znění definovaného pojmu.

Dosavadní znění vyhlášky pracovalo s institutem, který postrádá přesné právní vymezení a byl ponechán k výkladu praxí, který byl nezřídka nesprávný. Fakticky se zde uvedené informace týkají zařízení „s vlivem na jadernou bezpečnost, která nejsou vybraným zařízením“, což je kategorie známá vyhláškou č. 329/2017 Sb. a v praxi běžně používaná. Tato zařízení vyžadují z hlediska jaderné bezpečnosti zvláštní pozornost a jejich stav musí být provozovatelem nejen sledován, ale i adekvátně udržován. Úřad v jejich případě plní roli dohledovou a bezpečnostně analytickou.

Dosavadní znění vyhlášky pracovalo s institutem, který postrádá přesné právní vymezení a byl ponechán k výkladu praxí, který byl nezřídka nesprávný. Fakticky se zde uvedené informace týkají zařízení „s vlivem na jadernou bezpečnost, která nejsou vybraným zařízením“, což je kategorie známá vyhláškou č. 329/2017 Sb. a v praxi běžně používaná. Tato zařízení vyžadují z hlediska jaderné bezpečnosti zvláštní pozornost a jejich stav musí být provozovatelem nejen sledován, ale i adekvátně udržován. Úřad v jejich případě plní roli dohledovou a bezpečnostně analytickou.

Změna v návaznosti na úpravu znění definovaného pojmu.

Dosavadní znění vyhlášky pracovalo s institutem, který postrádá přesné právní vymezení a byl ponechán k výkladu praxí, který byl nezřídka nesprávný. Fakticky se zde uvedené informace týkají zařízení „s vlivem na jadernou bezpečnost, která nejsou vybraným zařízením“, což je kategorie známá vyhláškou č. 329/2017 Sb. a v praxi běžně používaná. Tato zařízení vyžadují z hlediska jaderné bezpečnosti zvláštní pozornost a jejich stav musí být provozovatelem nejen sledován, ale i adekvátně udržován. Úřad v jejich případě plní roli dohledovou a bezpečnostně analytickou.

Prováděný atomový zákon operuje v oblasti ochrany před záměrnými protiprávními útoky s institutem „zabezpečení“. „Fyzická ochrana“, tj. termín dosud užívaný vyhláškou, představuje pouze jednu ze složek „zabezpečení“, což vyhláška dosud pomíjela a nevhodně tak zužovala aplikaci zákonné úpravy, která je formulována šířeji, s dopady na celou oblast „zabezpečení“.

Formální změna v návaznosti na změnu počtu položek ve výčtu.

Formální změna v návaznosti na změnu počtu položek ve výčtu.

Doplnění tohoto písmene navazuje na vynětí z § 7 odst. 1 písm. f). Dokument „zdůvodnění limitů a podmínek“ není součástí schvalované dokumentace “Limity a podmínky“. Informace uvedené v tomto dokumentu však jsou důležité z hlediska jaderné bezpečnosti a hodnocení prováděných Úřadem a je s nimi nutné zacházet dle požadavků odstavců 3 a 5.

Zavedení „změn s možným vlivem na jadernou, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení“ lépe vymezuje změny při využívání jaderné energie. Je zavedena nová kategorie změn, která je ve vyhlášce popsána a specifikována. Vyhláška konkretizuje povinnosti stanovené atomovým zákonem (§ 49 odst. 1 písm. o)). Provedení tohoto druhu změny má bezpečnostní význam, tudíž ​musí být změna sledována a oznamována Úřadu (aby ji mohl posoudit). Nicméně význam změny není takový, aby docházelo k jejímu hodnocení ex ante, postačí následně a svodně.

Prováděný atomový zákon operuje v oblasti ochrany před záměrnými protiprávními útoky s institutem „zabezpečení“. „Fyzická ochrana“, tj. termín dosud užívaný vyhláškou, představuje pouze jednu ze složek „zabezpečení“, což vyhláška dosud pomíjela a nevhodně tak zužovala aplikaci zákonné úpravy, která je formulována šířeji, s dopady na celou oblast „zabezpečení“.

Doplnění tohoto písmene navazuje na vynětí z § 7 odst. 1 písm. f). Dokument „zdůvodnění limitů a podmínek“ není součástí schvalované dokumentace “Limity a podmínky“. Informace uvedené v tomto dokumentu však jsou důležité z hlediska jaderné bezpečnosti a hodnocení prováděných Úřadem a je s nimi nutné zacházet dle požadavků odstavců 3 a 5.

Zavedení „změn s možným vlivem na jadernou, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení“ lépe vymezuje změny při využívání jaderné energie. Je zavedena nová kategorie změn, která je ve vyhlášce popsána a specifikována. Vyhláška konkretizuje povinnosti stanovené atomovým zákonem (§ 49 odst. 1 písm. o)). Provedení tohoto druhu změny má bezpečnostní význam, tudíž ​musí být změna sledována a oznamována Úřadu (aby ji mohl posoudit). Nicméně význam změny není takový, aby docházelo k jejímu hodnocení ex ante, postačí následně a svodně. To platí i pro jaderná zařízení bez jaderného reaktoru.

Termín pro předání dokumentace se posouvá až na konec března. Důvodem je jednak snaha o sjednocení termínů s dalšími povinnostmi, jednak zajištění dostatečného časového prostoru pro držitele povolení, aby mohli připravit podklady v potřebné kvalitě a úplnosti. Tento krok umožní lépe provázat jednotlivé procesy a současně sníží administrativní zátěž spojenou s rozdílnými lhůtami. Na základě provedeného vyhodnocení bylo rovněž potvrzeno, že v daném případě nehrozí žádné riziko z prodlení, a posun termínu tak nemá negativní dopad na bezpečnost ani na plnění regulatorních požadavků. Naopak lze očekávat, že více času na přípravu povede k vyšší kvalitě a větší přehlednosti předkládané dokumentace, což přispěje k efektivnějšímu posouzení ze strany Úřadu.

Doplněný odstavec stanovuje, v jakém okamžiku se Úřadu předává dokument „zdůvodnění Limitů a podmínek (LaP)“, který sice není součástí schvalované dokumentace, avšak obsahuje podrobné vysvětlení Limitů a podmínek. Tento dokument je proto při posuzování změn LaP nezbytným podkladem pro hodnocení žádané úpravy. Pokud je změna provedena pouze v dokumentu „zdůvodnění LaP“ a nemá přímou vazbu na dokument „Limity a podmínky“, považuje se za dostačující, aby byla Úřadu oznámena v přiměřeném termínu. Touto úpravou se zajišťuje jak dostupnost všech potřebných informací pro rozhodování Úřadu, tak i přiměřená administrativní náročnost pro držitele povolení.

Doplněný odstavec stanovuje termín a rozsah předávané dokumentace týkající se provedených změn s možným vlivem na jadernou bezpečnost, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení. Dokumentace má obsahovat skutečně realizované změny a jejich dopad do související (zejména provozní) dokumentace. Předání těchto skutečností důležitých z hlediska jaderné bezpečnosti je pro Úřad důležité proto, aby měl Úřad přehled o aktuálním stavu na jaderném zařízení a mohl m.j. lépe plánovat svou kontrolní činnost.

Změna nadpisu vychází ze změny atomového zákona zákonem č. 83/2025 Sb., který upravil legální kategorie změn při využívání jaderné energie. Oblast „změny s možným vlivem na jadernou bezpečnost, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení“ vyžaduje bližší vymezení novelizovanou vyhláškou, což provádí následující část textu vyhlášky. Odstavec je upraven a doplněn v návaznosti na změnu v atomovém zákoně, který mění obsah insitutu jiné změny při využívání jaderné energie a zavádí kategorii změny s možným vlivem na jadernou bezpečnost, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení. Odstavec kategorizuje tyto změny a uvádí podmínky, při jejichž splnění spadají změny právě do těchto množin/kategorií.

Jednotlivé popisy změn jsou textově upravovány, aby odpovídaly aktuálnímu znění vyhlášky i atomového zákona.

Kategorie uvedené původně v písmenu e) a h) jsou vypouštěny, neboť se při aplikaci vyhlášky zjistila jejich nadbytečnost.

Změny vztahující se k vybraným zařízením jsou omezovány na zařízení ve vyšších bezpečnostních třídách, neboť jejich dosavadní použití také pro bezpečnostní třídu 3 se v praxi ukázalo jako zatěžující a z hlediska zajištění bezpečnosti zbytné.

Nově zavedená skupina změn spočívajících v přípravné práci na budoucí změnu s vlivem na plnění bezpečnostní funkce vybraného zařízení je nezbytná pro adekvátní posouzení bezpečnostních dopadů takových přípravných aktivit. I ty jsou způsobilé následně ovlivnit samotné provádění změny a je třeba je analyzovat a sledovat z pohledu bezpečnosti.

Úprava textu vyhlášky v návaznosti na změnu § 43 atomového zákona.

Úprava textu vyhlášky v návaznosti na změnu § 43 atomového zákona.

Úprava textu vyhlášky v návaznosti na změnu vyhlášky č. 361/2016 Sb. Výraz „kamerový systém“ je modernější a výstižněji vyjadřuje podstatu a fungování systému.

Úprava textu vyhlášky v návaznosti na změnu vyhlášky č. 361/2016 Sb. Výraz „kamerový systém“ je modernější a výstižněji vyjadřuje podstatu a fungování systému.

Jedná se o doplnění a zpřesnění daného bodu, neboť v předchozí verzi nebylo zcela jasně vymezeno, na co se pravidelná údržba vztahuje. Nové znění textu vychází ze získaných zkušeností a praktických poznatků a přináší jednoznačnější vymezení požadavků, což zajišťuje jejich správnou a jednotnou aplikaci v praxi.

Úprava textu vyhlášky v návaznosti na změnu vyhlášky č. 361/2016 Sb. Výraz „kamerový systém“ je modernější a výstižněji vyjadřuje podstatu a fungování systému.

Úprava textu vyhlášky v návaznosti na změnu vyhlášky č. 361/2016 Sb. Výraz „kamerový systém“ je modernější a výstižněji vyjadřuje podstatu a fungování systému.

Doplněný odstavec specifikuje a kategorizuje změny s možným vlivem na jadernou bezpečnost, technickou bezpečnost a zabezpečení jaderného zařízení. Jedná se o novou/ upřesněnou skupinu změn, která vychází z novely atomového zákona.

Uvedené změny zahrnují zejména vybraná zařízení nejnižší bezpečnostní kategorie, u nichž je riziko potenciálně spojené s provedením změny nižší. Není tedy nutné regulatorně sledovat tyto změny se stejnou intenzitou, jako změny u vyšších bezpečnostních tříd. V zásadě jsou v této kategorii změny spočívající v náhradě či opravě dosavadního stavu, ovšem bez faktického dopadu na fungování. Tyto změny budou oznamovány Úřadu s nižší frekvencí a s méně vyčerpávajícími informacemi. Zavedením tohoto institutu by mělo dojít k výraznému snížení administrativní zátěže na straně adresátů i Úřadu.

Změna vychází ze snahy o sjednocení termínů a zohlednění dosavadních zkušeností s předkládáním dokumentace. Držiteli povolení je nově poskytnut delší časový prostor pro její zpracování, aby měl dostatečné podmínky k pečlivému vyhodnocení a doplnění všech potřebných údajů. Smyslem této úpravy je zajistit, aby byla dokumentace předkládána ve vysoké kvalitě, přehledná a úplná, což přispěje k efektivnějšímu posuzování ze strany Úřadu.

Novela vyhlášky č. 21/2017 Sb. rozpracovává povinnost řízení zastarávání dle § 49 odst. 1 písm. s) bodu 2 atomového zákona. Dosavadní právní rámec tuto oblast neřešil, přestože jde podle mezinárodní praxe o klíčový faktor bezpečnosti a spolehlivosti jaderných zařízení (vliv dodavatelských řetězců, omezená podpora výrobců). Nové požadavky zavádějí systematický proces řízení zastarávání s dokumentací, včasnou identifikací rizik a opatřeními. Tento přístup je v souladu s WENRA a MAAE (SSG-48) a harmonizuje českou legislativu s evropskými a mezinárodními standardy.

Požadavky na program zastarávání určují povinnosti provozovatele jaderného zařízení na dokument, který je východiskem procesu řízeného zastarávání. V jaderné oblasti je v zájmu zajištění bezpečnosti nezbytné, aby každý proces s dopadem na bezpečnost byl adekvátně dokumentován a popsán, resp. byla jasně stanovena jeho pravidla a postupy. Základní položky tohoto programu, který je rovněž koncepcí přístupu k dlouhodobému zajištění bezpečnosti, jsou výčet dotčených systémů, konstrukcí a komponent, postupy, jak zajišťovat jejich náhradu, údržbu a opravy, přehled relevantních dodavatelů a opatření pro nápravu nedostatků a hodnocení účinnosti. Jedná se o typické charakteristiky technologicky náročných procesů, ​vyžadujících komplexní zapojení více zdrojů a perspektiv. Systematický přístup, který by měl být tímto dokumentem zajištěn, je podmínkou potřebné úrovně bezpečnosti.

Změna je navržena s cílem, aby byla použitelná nejen pro tlakovodní reaktory, ale také pro další typy jaderných zařízení a projekty. Upravuje tedy dosavadní úzce zaměřený požadavek a zobecňuje jej tak, aby odpovídal širšímu spektru technologií a provozních podmínek. Současně je kladen důraz na to, aby i při tomto zobecnění zůstala plně zachována úroveň jaderné bezpečnosti. Tento přístup zvyšuje flexibilitu právní úpravy a umožňuje její aplikaci na nové projekty, aniž by došlo k oslabení bezpečnostních standardů.

Jedná se o doplnění specifického případu, kdy podkritický reaktor sice nemůže dosáhnout kritického stavu, avšak i v jeho případě zůstává v platnosti povinnost držitele povolení vyšetřit příčiny a odstranit následky překročení stanoveného bezpečnostního limitu. Úprava tak zajišťuje, že i pro tento typ zařízení jsou požadavky na zajištění jaderné bezpečnosti vymezeny a uplatňovány v plném rozsahu.

Institut „zkušebního provozu“ byl novelou atomového zákona opuštěn, resp. integrován do příslušné povolované fáze životního cyklu jaderného zařízení, proto je textově analogicky upravována i novelizovaná vyhláška.

Institut „zkušebního provozu“ byl novelou atomového zákona opuštěn, resp. integrován do příslušné povolované fáze životního cyklu jaderného zařízení, proto je textově analogicky upravována i novelizovaná vyhláška.

Institut „zkušebního provozu“ byl novelou atomového zákona opuštěn, resp. integrován do příslušné povolované fáze životního cyklu jaderného zařízení, proto je textově analogicky upravována i novelizovaná vyhláška.

Institut „zkušebního provozu“ byl novelou atomového zákona opuštěn, resp. integrován do příslušné povolované fáze životního cyklu jaderného zařízení, proto je textově analogicky upravována i novelizovaná vyhláška.

Formální úprava v návaznosti na vypuštění předchozího písmene.

Formální úprava v návaznosti na vypuštění předchozího písmene.

Namísto stávajícího fixního termínu je zaváděno průběžné období pro sdílení informací o harmonogramu provozu s Úřadem. Takový přístup lépe odpovídá praktickým potřebám, neboť provozovatel přechází na delší provozní kampaně.

Byla vložena výjimka pro podkritický reaktor, který daný požadavek z povahy věci nemůže splňovat. Podkritický reaktor neobsahuje výkonné prvky ochranného systému, protože u něj nehrozí dosažení kritického stavu ani s tím spojené riziko samovolné řetězové štěpné reakce. Tato úprava zohledňuje specifika podkritických zařízení, která mají odlišný charakter a účel využívání než energetické reaktory.

Odstavec vymezuje podmínky pro provádění experimentů na výzkumném jaderném zařízení. Tyto experimenty nejsou obecně zakázány, je však stanoveno omezení, že nesmí mít nepříznivý vliv na jadernou bezpečnost. Tím je zajištěno, že výzkumná činnost může probíhat, avšak pouze za podmínek plného respektování základního požadavku na zajištění jaderné bezpečnosti, který je obecně uplatňován na všech jaderných zařízeních.

Požadavek zajišťuje, aby vliv experimentu byl posuzován komplexně – nejen z hlediska jaderné bezpečnosti, ale i radiační ochrany, technické bezpečnosti, monitorování, zvládání mimořádných událostí a zabezpečení. Vyplývá z principu víceúrovňové ochrany a mezinárodních doporučení MAAE a WENRA a má zajistit včasnou identifikaci rizik a jejich řízené zvládnutí. Hodnocení vlivů experimentu je nezbytným předpokladem pro jeho usměrňování. ​

Odstavec stanovuje, že veškeré činnosti spojené s experimenty musí probíhat řízeným a kontrolovaným způsobem, přičemž pro jejich provádění musí být předem stanoveny jasné požadavky a postupy. Tento požadavek představuje nezbytný předpoklad pro zajištění jaderné bezpečnosti, protože umožňuje předcházet neplánovaným situacím, minimalizovat rizika a omezit možnost vzniku lidských chyb.

Doplněna byla výjimka pro výzkumné jaderné zařízení, na které se vztahuje odstavec 2. Rozdělení požadavků bylo provedeno za účelem zvýšení přehlednosti a jednoznačnosti, aby byly jasně odlišeny podmínky platné pro energetické reaktory od podmínek vztahujících se k výzkumným jaderným zařízením. Tímto způsobem se zajišťuje lepší orientace v právních požadavcích a jejich srozumitelnější aplikace v praxi. ​Řada dříve stanovených požadavků také není pro výzkumná jaderná zařízení aplikovatelná.

Požadavek je nově formulován obecněji tak, aby byl použitelný i pro projekty jaderných zařízení, v nichž není využíván kapalný absorbátor. V těchto případech totiž nelze jeho účinnost přímo dokladovat ani ověřovat, a proto by bylo původní znění neaplikovatelné. Zobecnění požadavku zajišťuje, že i zařízení s odlišným konstrukčním řešením budou podléhat srovnatelným bezpečnostním kritériím, přičemž konkrétní způsob splnění se přizpůsobí jejich technickým specifikům.

Oprava nevhodné formulace používající pojem v atomové legislativě neužívaný. Přesněji se v tomto kontextu má jednat o zařízení s vlivem na jadernou bezpečnost, což novelizace napravuje.

Novela nahrazuje výraz „fyzická ochrana“ širším pojmem „zabezpečení“. Ten zahrnuje nejen fyzickou ochranu, tj. systém fyzických opatření proti protiprávním útokům na jaderné zařízení, nýbrž i ochranu počítačových systémů, tedy sféru softwarovou. Ta rovněž patří mezi zařízení resp. oblasti s vlivem na jadernou bezpečnost a je potřeba ji sledovat v rámci uvádění jaderného zařízení do kritického stavu.

Nový odstavec upřesňuje požadavky na dokumentování stavu výzkumného jaderného zařízení při opětovném uvedení reaktoru do kritického stavu po výměně jaderného paliva. Jde o obdobu ustanovení uvedeného v odstavci 1, které obsahuje srovnatelné požadavky pro energetická jaderná zařízení. Touto úpravou dochází k zpřehlednění a sjednocení textu, aby byly požadavky formulovány jednotně pro oba typy zařízení a zároveň bylo zajištěno, že proces uvádění do provozu bude řádně zdokumentován a kontrolovatelný. Zejména však dochází k upuštění od některých starších požadavků, které ​jsou pro výzkumná jaderná zařízení z povahy věci nerelevantní a chybně byly vyžadovány.

Zavedený odstavec nově stanovuje přesný termín, do kdy musí být Úřadu předložena dokumentace potřebná k opětovnému uvedení výzkumného jaderného zařízení do kritického stavu. Tím se zajišťuje, že Úřad bude mít k dispozici veškeré podklady v předstihu, což mu umožní provést jejich posouzení. ​

Ustanovení je upravováno doplněním slov „s jaderným reaktorem“, tj. zacílením požadavků § 26 až 30 na jaderná zařízení (s reaktorem), u nichž může reálně dojít k rozvoji havarijních podmínek, resp. těžkých havárií. Dlouhodobá praxe ukazuje, že na jaderných zařízeních bez jaderného reaktoru (např. sklady vyhořelého jaderného paliva, úložiště radioaktivního odpadu) nemohou fakticky nastat situace, které by vyžadovaly zavedení systému zvládání havárií v jeho plném rozsahu. I pokud by k nějaké vážné události na takových zařízeních došlo, je zvládnutelná méně sofistikovanými a náročnými postupy. Dosavadní úprava v tomto směru zakostvovala požadavky příliš široce a představovala tak nadbytečnou regulatorní zátěž.

Z legislativně technického hlediska je toto významové zúžení zachyceno již v úvodu celé úpravy zabránění rozvoji havarijních podmínek, a to přímo v legislativní zkratce „systém zvládání havárií“. Na tu významově navazují další náseldující ustanovení, až po § 30, takže z kontextu a systematiky právní úpravy je zřejmé, že rovněž další podrobnosti v následujících paragrafech se týkají pouze jaderných zařízení s jaderným reaktorem.

Výzkumné jaderné zařízení není povinno disponovat plnorozsahovým simulátorem, protože povaha jeho činnosti a účel využívání se podstatně liší od energetických jaderných zařízení. Plnorozsahový simulátor je nezbytným nástrojem pro výcvik operátorů energetických reaktorů, kde je potřeba modelovat a procvičovat širokou škálu provozních i havarijních stavů. U výzkumných reaktorů je však rozsah provozních režimů a možných stavů výrazně užší, stejně jako množství a složení obslužného personálu. Z tohoto důvodu postačuje využití jiných výcvikových a simulačních prostředků, které odpovídají charakteru zařízení a umožňují dostatečně prověřit reakce obsluhy v relevantních situacích. Touto úpravou se předejde nadbytečným požadavkům, které by neodpovídaly povaze výzkumných zařízení, a současně se zachovává potřebná úroveň jaderné bezpečnosti prostřednictvím adekvátních výcvikových metod.

Výzkumné jaderné zařízení není povinno disponovat plnorozsahovým simulátorem, protože povaha jeho činnosti a účel využívání se podstatně liší od energetických jaderných zařízení. Plnorozsahový simulátor je nezbytným nástrojem pro výcvik operátorů energetických reaktorů, kde je potřeba modelovat a procvičovat širokou škálu provozních i havarijních stavů. U výzkumných reaktorů je však rozsah provozních režimů a možných stavů výrazně užší, stejně jako množství a složení obslužného personálu. Z tohoto důvodu postačuje využití jiných výcvikových a simulačních prostředků, které odpovídají charakteru zařízení a umožňují dostatečně prověřit reakce obsluhy v relevantních situacích. Touto úpravou se předejde nadbytečným požadavkům, které by neodpovídaly povaze výzkumných zařízení, a současně se zachovává potřebná úroveň jaderné bezpečnosti prostřednictvím adekvátních výcvikových metod.

Výzkumné jaderné zařízení není povinno disponovat plnorozsahovým simulátorem, protože povaha jeho činnosti a účel využívání se podstatně liší od energetických jaderných zařízení. Plnorozsahový simulátor je nezbytným nástrojem pro výcvik operátorů energetických reaktorů, kde je potřeba modelovat a procvičovat širokou škálu provozních i havarijních stavů. U výzkumných reaktorů je však rozsah provozních režimů a možných stavů výrazně užší, stejně jako množství a složení obslužného personálu. Z tohoto důvodu postačuje využití jiných výcvikových a simulačních prostředků, které odpovídají charakteru zařízení a umožňují dostatečně prověřit reakce obsluhy v relevantních situacích. Touto úpravou se předejde nadbytečným požadavkům, které by neodpovídaly povaze výzkumných zařízení, a současně se zachovává potřebná úroveň jaderné bezpečnosti prostřednictvím adekvátních výcvikových metod.

Účinnost novely vyhlášky č. 21/2017 Sb. je stanovena na 1. února 2026. Takto stanovené datum nabytí účinnosti je nezbytné z toho důvodu, že je nevhodné stanovit účinnost až na 1. 7. 2026, protože v současné době již na straně adresátů povinností podle této vyhlášky intenzivně probíhají práce na přípravě dokumentace k povolování nových jaderných zařízení v ČR, tudíž odklad o další téměř půlrok by vedl ke zdržení prací nebo nutnosti vytvářet dokumentaci, která by byla následně opět měněna. Tyto nároky by mohly vést k dopadům na včasnou implementaci projektu výstavby jaderné elektárny Dukovany II s potenciálními souvisejícími vícenáklady. Při zdržení nelze vyloučit ani dopady na bezpečnost a tedy veřejný zájem chráněný vyhláškou. Navržené nabytí účinnosti tak respektuje ustanovení § 9 odst. 3 a odst. 5 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv i nabytí účinnosti novely atomového zákona (zákon č. 83/2025 Sb.).