Důvodová zpráva k zákon č. 99/2025 Sb.

V souvislosti s novelou zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, účinné od 1. ledna 2025 se upravují dotčená ustanovení zákona. Současně se snižuje administrativní zátěž kladená na vojáka.

V návaznosti na úpravu § 4 branného zákona se upravuje pojmosloví (namísto podmínek pro povolání na podmínky vzniku) a přenáší se podmínka potřeby zajišťování obrany z branného zákona. V návaznosti na úpravu trestní bezúhonnosti se doplňuje v odstavci 1 nové písmeno c). Podle této úpravy nebude možné, aby vznikl služební poměr osobě, která bude trestně stíhaná. Tento stav trvá do osvědčení se i v případě tzv. odklonů v trestním řízení, což je důležité i z hlediska možného výkonu služby vojáka z povolání.

Navrhuje se upravit postup při výběru uchazeče o povolání do služebního poměru tak, aby došlo k realizaci práv na digitální služby ve smyslu zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, a byly odstraněny povinnosti předávání informací, které je možné získávat jinými postupy. Výslovně se stanovuje, že se neuvádějí důvody pro odmítnutí žádosti uchazeče o povolání. Jde o stejný postup, který se uplatňuje u výběru uchazeče o přijetí do služebního poměru příslušníka bezpečnostních sborů. Vychází z principu, že na povolání do služebního poměru vojáka z povolání není právní nárok.

V návaznosti na úpravu v branném zákoně (§ 31a odst. 5) se mění i doba zpracování údajů o neúspěšném uchazeči.

Současně je ve vztahu na úpravu zjišťování údajů o uchazeči nutné upravit zmocnění k vydání vyhlášky, kdy se předpokládá předávání údajů v elektronické podobě a není tedy vhodné určovat vyhláškou vzor osobního dotazníku.

Návrh upravuje požadavek trestní bezúhonnosti. Po vyhodnocení dopadů současné úpravy zavedené novelou č. 263/2017 Sb. je nutné konstatovat, že tato úprava se ukázala jako příliš nepřiměřená účelu služby a neodpovídá požadavkům, které jsou kladeny na vojáky z povolání. Dochází tak bez věcného důvodu ke snižování možnosti náboru nových vojáků z povolání. Návrh se vrací u drtivé většiny odsouzení k obecnému principu uznání bezúhonnosti na základě zahlazení. Tím se výrazně rozšiřuje okruh uchazečů o službu vojáka z povolání, popř. možnost zařazení více zájemců do aktivní zálohy. Zachovává se však požadavek nepřípustnosti povolání pachatelů zvlášť závažných zločinů (možnost uložení trestu odnětí svobody nad 10 let) a těch, kterým soud uloží trest ztráty vojenské hodnosti.

V návaznosti na úpravu § 4 branného zákona a § 3 zákona se stanovuje sankce za neplnění podmínek pro vznik služebního poměru vojáka z povolání. V praxi mohou nastat případy, kdy v době mezi vydáním rozhodnutí o povolání do služebního poměru a datem nástupu do služby dojde ke změně u některé z podmínek pro vznik služebního poměru. Například dojde ke změně zdravotního stavu nebo bude vůči uchazeči zahájeno trestní stíhání. V současnosti musel být takový voják propouštěn ve zkušební době. Navržený postup je mnohem transparentnější a administrativně méně náročný.

Návrh nově zavádí možnost povolání do služebního poměru na dobu kratší než 2 roky. Věcně směřuje na uchazeče, kteří nemohou být povoláni do služebního poměru vojáka z povolání z důvodu, že dosud nedokončili svou přípravu na budoucí povolání (občané po ukončení střední školy, kteří počítají se studiem na vysoké škole, ale nebyli přijati a chtějí se o přijetí pokusit v následujícím roce, nebo neúspěšně zakončili střední školu a budou dodatečně skládat předepsanou zkoušku), případně nechtějí setrvat ve služebním poměru běžně stanovenou dobu minimálně 4 roky (tzv. „krátkodobý služební poměr“). Tento postup budou moci využít i vojáci v záloze, kteří si budou chtít rozšířit nebo obnovit vojenské dovednosti a postup dobrovolným vojenským cvičením pro ně není z nějakého důvodu vhodný. Cílení na první skupinu je podpořeno i nově navrhovanou možností poskytnutí stipendia v upraveném § 166a. Protože má jít o mimořádný postup, umožňuje se povolání podle mírnějších podmínek, než stanovuje § 3 zákona. Současně se však stanovuje, že u tohoto služebního poměru je omezení, aby nemohl nikdy trvat déle než 2 roky. Mimo snížení požadavku vzdělání je u zdravotní způsobilosti a trestní bezúhonnosti použito splnění podmínek stanovených v branném zákoně pro povolání na dobrovolné vojenské cvičení.

Z praktických důvodů se navrhuje v § 5, aby se při povolání do služebního poměru podle § 5a na dobu kratší než 6 měsíců zkušební doba nestanovovala. Její zkrácení na nejvýše polovinu doby trvání služebního poměru by bylo administrativně složité, přičemž účel zkušební doby u tak krátkého služebního poměru je bagatelní.

Tento služební poměr má současně napomoci rychlému získání specialistů, kteří až v jeho průběhu projdou ověřením všech předpokladů a požadavků pro povolání do standardního služebního poměru vojáka z povolání.

Protože je nezbytné zvýšit počty příslušníků ozbrojených sil, navrhuje se za účelem rychlejší rotace na základních pozicích zkrátit minimální požadovanou dobu služby ve vojenských hodnostech svobodníka, desátníka a četaře na jeden rok. Fakticky jde o návrat do stavu před novelou účinnou k 1. červenci 2015, kdy bylo naopak potřeba s ohledem na aktuální situaci prodloužit dobu setrvání vojáků v těchto hodnostech.

Vzhledem k postupnému prodlužování věku života a s přihlédnutím k právní úpravě skončení služebního poměru státních zaměstnanců podle zákona o státní službě (dosažení 70 let věku) se navrhuje možnost setrvání vojáka ve služebním poměru i po dosažení důchodového věku, pokud pro to bude splňovat stanovené podmínky. Pravomoc se ponechává podle původní úpravy prezidentovi nebo ministrovi. Obdobně je upraveno v části IV. i ustanovení pro vyřazení z aktivní zálohy.

K odstranění rozporu mezi požadavky kladenými na uchazeče o povolání do služebního poměru vojáka z povolání a vojáky ve službě je nutné upravit v rámci propouštěcích důvodů situace, kdy je trestní řízení u pachatele jiným způsobem než pravomocným rozsudkem. Jde o případy, kdy je trestní stíhání podmíněně zastaveno nebo bylo rozhodnuto o schválení narovnání anebo došlo k tzv. odklonu. V případě uchazečů jde o překážku pro povolání do služebního poměru. Úprava umožňuje služebnímu orgánu vyhodnotit, zda v obdobných situacích je ohrožena vážnost ozbrojených sil a je na místě propustit vojáka z činné služby. Je skutečností, že většina vojáků má vydáno osvědčení fyzické osoby od Národního bezpečnostního úřadu, kdy je v uvedených situacích osvědčení odebráno a voják by tedy byl propouštěn podle § 19 odst. 1 písm. o). Tento proces však trvá řádově měsíce a z pohledu řešení nastalé situace návrh vede k vyšší míře jistoty pro zajištění plnění služebních úkolů. Naopak v některých případech je možné, aby voják s oprávněním k přístupu na nejnižším stupni ochrany utajovaných informací pokračoval ve službě a mohl tak za optimálních podmínek projít zkušební dobou k prokázání řádného života.

V návaznosti na úpravu navrženou v § 19 odst. 1 písm. g) je nutné upravit i podmínky propuštění z tohoto důvodu uvedené v § 19 odst. 3.

V souvislosti se závěry Soudního dvora EU ve věci C-742/19 B.K. proti Slovinsku se navrhuje upravit podmínky pro použití institutu nepřetržitého vojenského nasazení.

V uvedeném rozsudku bod 77 soud konstatuje, že všichni vojáci povolaní k účasti na operacích zahrnujících vojenské nasazení ozbrojených sil členského státu bez ohledu na to, zda jde o operace probíhající nepřetržitě nebo nahodile, v rámci jeho hranic nebo mimo ně, vykonávají činnost, která musí být již ze své podstaty v plném rozsahu vyloučena z oblasti působnosti směrnice EU o úpravě pracovní doby. Tento závěr vyplývající z předchozí judikatury byl podkladem pro stávající znění ustanovení o vojenském nasazení, byť panovaly spory o tom, jaké situace lze podřadit pod operace probíhající nepřetržitě nebo nahodile, v rámci hranic státu nebo mimo ně anebo jejich vazby na existenci mimořádné události vyžadující přijetí opatření nezbytných k ochraně života, zdraví a bezpečnosti společenství. Soud však nově v bodech 75 a 76 dovodil, že některé kategorie vojenských činností jsou v plném rozsahu vyňaty z působnosti směrnice, pokud jsou tyto činnosti natolik specifické, že brání přísnému a trvalému dodržování požadavků uložených touto směrnicí. Konkrétně soud pak do této skupiny zařadil činnosti vykonávané příslušníky ozbrojených sil, kteří z důvodu své vysoké kvalifikace nebo mimořádně citlivé povahy úkolů, které jsou jim svěřeny, mohou být jen velmi obtížně nahrazeni jinými příslušníky ozbrojených sil prostřednictvím systému rotace, který umožňuje zajistit dodržování maximálních dob práce a dob odpočinku stanovených směrnicí a zároveň řádné plnění jim svěřených základních úkolů. Doplnil pak tuto skupinu činností i o činnost vykonávanou v rámci počátečního vzdělávání a operačním výcviku. Ve svém závěru tak soud v bodě 1 uvedl celkem 4 druhy činností příslušníků ozbrojených sil, které jsou vyloučeny z působnosti směrnice. Z nich jedna se týká vstupního a operačního výcviku, jedna vojenských operací, jedna mimořádných událostí a jedna souvisí se speciálními činnostmi s „omezenou rotací.“

Návrh úpravy ustanovení pak vychází z potřeby zabezpečit plnění úkolů uložených specificky pouze příslušníkům ozbrojených sil (vojákům), kdy z věcné podstaty těchto úkolů není možné z důvodů bezpečnostních a zabezpečení vysoce vycvičených osob provádět rotaci personálu v souladu s požadavky práva EU. Výslovně se pak uvádějí situace, které souvisejí s mimořádnou událostí i takové, které k mimořádné situaci vazbu nemají. Ozbrojené síly i jejich samostatné součásti (Vojenské zpravodajství a Vojenská policie) plní řadu státem zabezpečovaných „veřejných služeb“ i v čase mimo vojenské operace. Při zabezpečování těchto činností pak je ve většině případů postačující omezená rotace personálu v rámci zákonem stanovené nejvýše 30-ti hodinové nepřetržité služby. Za specifických okolností (působení v zahraničí, zvláštní činnosti, kdy je z věcného důvodu zabezpečuje omezený okruh osob) však nastávají i situace, kdy rotace je možná až do 48 hodin. Pro odstranění pochybností ve vztahu k vazbě na mimořádné události se upřesňuje příslušné ustanovení zákona. Odstraní se tak i paradoxní situace, kdy zákon v § 31 a 31a umožňuje provádět nepřetržitý výcvik v délce přesahující i 48 hodin, ale výkon specifických činností v takové délce je na rozdíl od přípravy k němu v současném právní úpravě zpochybňován.

V souvislosti s navrhovaným zrušením dohod o zvýšení nebo rozšíření vzdělání v § 60, je třeba upravit i toto ustanovení.

Pro jednoznačnost právní úpravy se navrhuje výslovné doplnění povinnosti mlčenlivosti i po skončení služebního poměru. V případě jiných služebních poměrů toto výslovné určení rozsahu povinnosti existuje a tato skutečnost vyvolává u vojáků otázky ve směru záměru zákonodárce. Navrhuje se porušení této povinnosti nově považovat za přestupek po doplnění § 35 a 35a branného zákona.

Současně se s ohledem na zhoršenou bezpečnostní situaci v řadě státu a na základě zkušeností z jiných armád navrhuje uložit vojákům povinnost informovat nadřízeného o svém výjezdu do zahraničí, v případě států mimo EU a NATO. Oznámení výjezdu by umožnilo nadřízeným vyhodnotit riziko takového pobytu a poučit vojáka o bezpečnostní situaci v regionu, ve kterém chce pobývat, a vhodných opatřeních, které by měl při výjezdu zvážit. Vybrané skupině vojáků se navíc navrhuje uložit povinnost oznámit zámysl takového výjezdu i po skončení služebního poměru. Šlo by o vojáky, kteří jsou nebo byli zařazeni na služebních místech souvisejících s využíváním výjimečných zbraňových systémů nebo strategickými rozhodnutími. Tato místa by určoval ministr a voják by o tom byl vždy předem poučen. U těchto míst se pak předpokládá, že se výrazně zvyšuje pravděpodobnost působení cizích státních i nestátních aktérů, kterému mohou být vojáci vystaveni, kdy formy tohoto působení mohou mít různou podobu. Současně se určuje oprávnění ministra zprostit bývalého vojáka této povinnosti, pokud již pominuly bezpečnostní rizika související s jeho službou.

S rizikem ohrožení vojáků v zahraničí pak souvisí i úprava některých nároků upravených zákonem (§ 63, 120, 143/1 a 59a). Fakticky tak má být vytvořen systém podpory, který bude vojákovi poskytnut, pokud se z důvodu výkonu služby dostane působením státních i nestátních aktérů do tíživé situace včetně možných následků na jeho zdraví.⁠​​‌‌​​​​‌​​‌​‌​‌⁠

V souvislosti s novelou zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, účinné od 1. ledna 2025 se upravují dotčená ustanovení zákona.

Rozšíření okruhu poskytované péče a osob, kterým může Ministerstvo obrany poskytovat péči, je navrhováno v souvislosti s rozšířením osob, které působí nebo působili ve prospěch ozbrojených sil a zapojují se tak do přípravy k obraně státu. Nově se jedná nejen o veterány, ale všechny vojáky v záloze zapojené do přípravy k obraně státu (tedy i vojáky v záloze, kteří jsou předurčeni podle § 5b branného zákona, nebo kteří se dobrovolně připravují k obraně státu podle zákona o zajišťování obrany České republiky).

Navrhovaná úprava má za cíl v rámci snižování administrativy odstranění dohod o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, které ve služebním poměru vedou pouze k právním nejasnostem. Při zájmu o zvýšení nebo prohloubení kvalifikace se voják bude na základě žádosti vysílat rozhodnutím – obdoba jako ve státní službě nebo u bezpečnostních sborů. Jedním rozhodnutím tak bude vyřešeno jak vyslání ke studiu, tak i prodloužení doby trvání služebního poměru. Nově se také ustupuje od náhrady nákladů vynaložených na studium při nesplnění povinnosti setrvat ve služebním poměru. Náklady na samotné vzdělávání i plnění poskytovaná ministerstvem vojákům již několik let dosahují u převážné většiny poskytovaného studia na vojenských školách, případně kurzů v zahraničí takové výše, že by trvání na jejich plné náhradě vedlo k odmítání účasti na takovém vzdělávání. Nově tedy zákon předpokládá přímo pouze požadavek na uhrazení částky stanovené paušálně pro jednotlivé druhy vzdělávání prováděcím právním předpisem. Předpokládá se zachování zmocnění na vydání vyhlášky, která určí výši paušální úhrady za studium a stanoví dobu služby k setrvání ve služebním poměru po ukončení vzdělávání.

Pro budoucí zatraktivnění podmínek výkonu služby se navrhuje upravit horní výši služebního příspěvku na bydlení, a to až na trojnásobek základní částky. V současné době se nepředpokládá využití maximální výše příspěvku, a to pro rozpočtové dopady. Je nezbytné vnímat, že přes 80 % vojáků nekoná službu v obci, ve které mají bydliště, ale k výkonu služby dojíždějí. Voják neví ve střednědobém horizontu, kdy a kde bude konat službu, což jej nemotivuje k přestěhování do místa výkonu služby, ale raději volí dojíždění. Kompenzace tohoto faktoru se promítá do služebního příspěvku na bydlení.

Upravuje se specifický případ, kdy je po rozvodu manželství svěřeno nezaopatřené dítě do střídavé nebo společné péče jeho rodičů. V takovém případě je nezbytné podle stávající právní úpravy striktně posuzovat dobu, kdy je nezaopatřené dítě ve společné domácnosti s matkou a kdy s otcem, protože podle ustálené judikatury může být fyzická osoba členem pouze jedné domácnosti, přičemž není vyloučeno, aby po určitou dobu bylo nezaopatřené dítě ve společné domácnosti s matkou a ve zbývající době bylo ve společné domácnosti se svým otcem. Stejná právní úprava je platná pro uplatnění slevy na dani za nezaopatřené dítě jen s tím rozdílem, že lze slevu uplatnit na celý kalendářní měsíc. To je ovšem s ohledem na zvýšení příspěvku jen ve výši 300 Kč měsíčně nesmírně administrativně náročné. Proto se navrhuje (v odstavci 3) administrativně výrazně jednodušší způsob, aby rodičům, kteří spolu netvoří společnou domácnost, ale v průběhu kalendářního měsíce poskytují svému nezaopatřenému dítěti péči, náleželo zvýšení příspěvku na nezaopatřené dítě v nekrácené výši. Byl akceptován názor Ministerstva spravedlnosti, že v takovém případě stejně otec nebo matka dítěte vytvářejí hmotné zázemí. To se zabezpečuje zákonem stanovenou fikcí společné domácnosti.

Současně byla respektována připomínka Ministerstva spravedlnosti spočívající v tom, že probíhající novelizací občanského zákoníku se bude eliminovat střídavá a společná péče. Od těchto pojmů bylo v návrhu zákona upuštěno.

Navrhovaným postupem v odstavci 3 se výrazně snižuje administrativní zátěž jak na straně vojáka, tak na straně služebního orgánu, a transparentně se nastavují podmínky pro tuto peněžní náležitost.

Pojem „služební zařazení jako čekatel“ je značně nepřesný, protože se voják v souladu s terminologií zákona o vojácích z povolání služebně zařazuje na služební místo, popř. se jmenuje do vojenské hodnosti a zařazuje do hodnostního sboru. K zamezení sporů o tom, komu služební příspěvek na bydlení nenáleží, se navrhuje precizace tohoto pojmu.

Nové znění ustanovení o peněžité výpomoci souvisí se snahou o posílení podpory vojáků v situacích, do kterých se mohou dostat v souvislosti se svým zapojením do obrany státu. Protože formy působení na vojáky mohou mít rozmanitou podobu, kdy nebude možné předem odhadnout jaký podíl na vzniku situace má voják, nebude nově podmínkou nezaviněné jednání ze strany vojáka. Nově se tedy koncipuje peněžitá výpomoc obecně jako návratná. Bude tak možné rychle poskytnout podporu a v některých případech až následně zkoumat okolnosti, protože se odloží splácení výpomoci. Podle okolností případu pak bude možné částečně nebo zcela navrácení odpustit. Současně se předpokládá možnost pomoci i bývalým vojákům, pokud se do tíživé situace dostavou pro svůj výkon služby v ozbrojených silách. Opatřením proti možnému nadužívání nebo zneužívání tohoto institutu je ponechání pravomoci k poskytnutí výpomoci v rukou ministra. Ten má současně dostatečně široké možnosti zjišťování okolností vzniku nepříznivé situace, aby bylo možné řádné posouzení každého případu.

Rozpočtové dopady tohoto opatření nelze předem přesně odhadnout. Jednak není možné odhadnout počet případů, kdy ministr vyhoví žádosti vojáka a současně není možné předvídat ani v kolika případech by bylo rozhodnuto o prominutí povinnosti vrátit poskytnutou peněžitou výpomoc. V posledních 5 letech byla poskytnuta peněžitá výpomoc 3 vojákům z důvodu závažného onemocnění. Vždy šlo o poskytnutí maximální částky tedy 269 tis. Kč. Celkově tedy bylo v letech 2019 a 2020 vyplaceno 801 tis. Kč. Pokud by bylo rozhodováno po přijetí návrhu a bylo by prominuto vracení poskytnuté výpomoci, bylo by při dnešní průměrné mzdě v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářnímu roku 42 427 Kč, vyplaceno celkem 2 545 620 Kč.

Příplatek za službu v zahraničí je složkou služebního platu odrážející nároky a rizika služby v zahraničních operacích. S ohledem na vývoj inflace v posledních dvou letech se navrhuje zvýšení horní hranice příplatku o 500 Kč denně. Zvýšení částek příplatku až na dvaapůlnásobek se navrhuje ponechat i nadále v platnosti, a to s ohledem na stále zhoršenou bezpečnostní situaci v místech nasazení vojáků z povolání v zahraničních operacích.

Konkrétní výše příplatku za službu v zahraničí, který náleží vojákovi z povolání v zahraniční operaci, je úměrná náročnosti podmínek výkonu služby v zahraničí a především době působení, úrovni a intenzitě rizika ohrožení života nebo zdraví, a dále klimatických a hygienických podmínek v místě zahraniční operace a s přihlédnutím k vojenské hodnosti. K vojenské hodnosti se přihlíží proto, že příplatek za službu v zahraničí je kompenzací volna za nepřetržitý vojenský výcvik a náhradního volna za službu nad základní týdenní dobu služby a službu ve svátek. Případná finanční kompenzace volna a náhradního volna by byla závislá od výše služebního platu. Vzhledem k tomu, že ten je z více jak 90 % přímo úměrný služebnímu tarifu, resp. vojenské hodnosti, navrhuje se rovněž při stanovování výše příplatku za službu v zahraničí přihlédnout k vojenské hodnosti stanovené pro místo, na kterém je voják z povolání služebně zařazen. V zahraničních operacích dochází v extrémních podmínkách k výraznému snížení hygienických standardů, na které jsme běžně zvyklí. Dochází k výpadkům elektrické energie, v jejichž důsledku jsou omezeny dodávky vody, často jen na užitkovou vodu. V některých předsunutých operačních základnách jsou namísto vody k mytí rukou používány jen antibakteriální gely. Mezi omezující klimatické podmínky jistě patří chlad nebo teplo, teplo především v kombinaci s balistickou ochranou a nesenou zbraní a municí představuje extrémní zátěž organismu. Ztěžujícím vlivem může být vysoká vlhkost v tropických oblastech nebo pohyb ve vysoké nadmořské výšce. Proto se navrhuje, aby příplatek za službu v zahraničí byl nově kompenzací i těchto ztěžujících vlivů. Pro právě probíhající zahraniční operace je výše příspěvku ministrem obrany určena a navrhovanou úpravou nedojde k určení výše nové. Proto navrhovaná změna nepředstavuje rozpočtové dopady.

Navrhuje se zvýšit horní hranici výše zvláštního příplatku na hodnotu 10 000 Kč měsíčně, tedy na stejnou hodnotu, která je stanovena pro zaměstnance v pracovním poměru v § 8 odst. 2 písm. e) nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, pro státní zaměstnance v § 6 odst. 2 písm. e) nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, nebo pro příslušníky bezpečnostních sborů v § 120 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

V současné době se nepředpokládá využití této maximální výše zvláštního příplatku, a to pro rozpočtové dopady do objemu prostředků na služební platy vojáků z povolání.

V souvislosti s navrhovaným zrušením dohod o zvýšení nebo rozšíření vzdělání v § 60, je třeba upravit i toto ustanovení.

Služební plat je vyplácen pouze bezhotovostně nejvýše na 2 účty u banky, pobočky zahraniční banky nebo spořitelního či úvěrního družstva určené vojákem z povolání na náklad a nebezpečí státu, a to nejpozději v pravidelném termínu výplaty platu. Pouze ve výjimečných případech je možno vyplatit plat v hotovosti. Proto ustanovení o tom, že se služební plat vyplácí v zákonných penězích, tedy v bankovkách a mincích, je zbytečné. Namísto toho se navrhuje deklarovat, že se služební plat vyplácí v české měně. Výjimkou jsou jen zákonem definované dva případy výplaty služebního platu v jiné než české měně. Vojákovi z povolání může být s jeho souhlasem po dobu, kdy je mu stanoveno pravidelné místo výkonu služby v zahraničí, poskytován služební plat nebo jeho část v jiné než české měně. Druhým případem je výplata zálohy příplatku za službu v zahraničí.

Je stanoveno právo vojáka z povolání na písemný doklad (tzv. výplatní pásku), ve kterém budou uvedeny zúčtované složky služebního platu a provedené srážky. Tento doklad je v současné době předáván vojákovi v analogové podobě, což vede k výrazným organizačním nákladům. Nově se předpokládá snížení administrativy tím, že ministerstvo využije ke zpřístupnění těchto informací moderní způsob komunikace, kdy vojákovi z povolání bude v souboru v neměnné podobě (např. soubor formátu .pdf), a to nejpozději ve výplatním termínu zpřístupněn v komunikačním informačním systému, jehož parametry má nově stanovit zákon v § 163c. Přitom se zachovává nárok vojáka na informace o zúčtovaných složkách služebního platu v analogové podobě právem na předložení dokladů pro výpočet platu.

S cílem zvýšit motivaci občanů k vstupu do služebního poměru vojáka z povolání se upravuje ustanovení o náborovém příspěvku. Jednak zvýšením maximální částky určené bez rozpětí, kdy podrobnosti pro určení výše budou stanoveny v prováděcí vyhlášce, a také změnou v systému vyplácení náborového příspěvku jednorázově. Současný systém, kdy se vyplácel postupně po částech v zákonem stanovených intervalech, se ukázal jako neefektivní. Obdobně jako u zvláštního příplatku se v současnosti nepředpokládá využití maximální výše náborového příspěvku. Jde o nastavení možnosti pružněji reagovat na změny situace na trhu práce, kdy úprava vyhlášky je mnohem pružnější než měnit výši novelou zákona.

Výše náborového příspěvku je v současné době navrhována tak, aby se podle délky služebního poměru pohybovala ve výši 2násobku až 4-5násobku služebního platu vojáka na nástupní hodnosti podle dosaženého vzdělání.

Rozpočtové dopady není možné přesně odhadnout. V posledních 3 letech byly přiznány náborové příspěvky především uchazečům se středním vzděláním s maturitou (více jak polovina). Celkové náklady na náborové příspěvky a odhad možných ročních nákladů ukazuje následující tabulka.

*odhad vychází z výše vyplacené v posledním roce násobené průměrným navýšení 1,99.

Návrh tedy představuje potřebu navýšení rozpočtových prostředků pro toto opatření o cca 55,5 mil. Kč včetně pojištění. Tyto prostředky uhradí Ministerstvo obrany ze svého rozpočtu.

V souvislosti s navrhovaným zrušením dohod o zvýšení nebo rozšíření vzdělání je nutné upravit i toto ustanovení. Dále se navrhuje doplnění požadavku, aby studijní obor, za který se přizná kvalifikační příspěvek, byl využitelný na služebním místě, kde je nebo bude voják služebně zařazen.

Navýšení koeficientu stabilizačního příspěvku by mělo přispět ke zlepšení a podpoře obsazování klíčových služebních míst a udržení tohoto klíčového personálu v rámci pohybů na trhu práce. Ministerstvo obrany bude navrhovat využití této právní úpravy pro lékaře a zubní lékaře. Ministerstvo dlouhodobě bojuje s odlivem tohoto personálu do civilní sféry, podle interních průzkumů primárně z důvodů hmotného zabezpečení. Civilnímu prostředí není schopno Ministerstvo obrany konkurovat. Ministerstvo obrany bude navrhovat určení výše stabilizačního příspěvku pro praktické lékaře a zubní lékaře, kteří poskytují zdravotní služby u vojenského poskytovatele zdravotních služeb, ve výši 56 tis. Kč. Při navýšení stabilizačního příspěvku v této výši cílí opatření na celkem 99 vojáků z povolání a představuje roční rozpočtové dopady v běžných výdajích na stabilizačním příspěvku ve výši 46,5 mil. Kč (99 vojáků x 39 100 Kč x 12 měsíců), včetně souvisejícího pojistného celkem 62,2 mil. Kč. Tyto prostředky budou hrazeny v plné výši z prostředků kapitoly 307 Ministerstvo obrany.

Pojem „se připravuje k výkonu služby studiem nebo výcvikem“ použitý v současném znění, je značně nepřesný k zamýšlenému cíli. Cílem bylo vyloučení nároku na stabilizační příspěvek u vojáků, kteří se bezprostředně po povolání do služebního poměru připravují na první služební zařazení výcvikem nebo studiem. Proto se navrhuje precizovat ustanovení tak, že stabilizační příspěvek nebude náležet vojákovi po dobu zařazení do hodnostního sboru čekatelů.

Vzhledem k tomu, že se tito vojáci k výkonu služby bez odborného dozoru teprve připravují, nejsou shledány důvody po poskytnutí stabilizačního příspěvku. Jde o sjednocení terminologie pro účely bezplatného ubytování a služebního příspěvku na bydlení.

Ministerstvo má dlouhodobě problémy obsazovat některá služební místa v konkrétních lokalitách. Pro jejich zatraktivnění se navrhuje umožnit poskytnutí jednorázového stabilizačního příspěvku v konkrétních místech výkonu služby, která určí ministr obrany. Přitom jsou navrhovány stejné podmínky pro jeho vrácení jako u náborového příspěvku. V případě jednorázově vypláceného stabilizačního příspěvku lze předpokládat postupné vyplacení všem vojákům v určených posádkách. Předpoklad nákladů při určení posádek Žatec, Jince a Strakonice, které jsou v současnosti nejméně doplněné, vychází ze stanovení výše ve střední úrovni zákonného limitu (3x služební tarif) odhadu personálních změn v průběhu jednoho roku (cca 1/4 osob) rekrutačního potenciálu cca 300 osob k doplnění volných služebních míst a průměrného služebního tarifu 40 000 Kč.

Odhad ročních nákladů na toto opatření je cca 140 mil. Kč. Tyto prostředky uhradí Ministerstvo obrany ze svého rozpočtu.

S cílem odstranit možný nerovný přístup vůči občanovi EU, který by žil ve společné domácnosti s vojákem, ale neměl ještě povolení k trvalému pobytu. U osoby, která je k vojákovi z povolání v postavení druha nebo družky bude vyžadována jen podmínka společné domácnosti, a to alespoň po dobu 3 měsíců.

V § 72 až 74 se navrhuje nahradit pojem „trvalý pobyt“ pojmem „bydliště“. Cestovní náhrady jsou od roku 1999 spojeny s místem trvalého pobytu vojáka z povolání. Podle tehdy platných právních předpisů se měl občan hlásit k trvalému pobytu v místě bydliště. V současné době adresa trvalého pobytu je právními předpisy spojována s místem, do kterého je směřována komunikace státní správy s občanem, nikoli s místem, ve kterém občan bydlí a kde má domácnost. Navrhuje se tak spojovat nárok na cestovní náhrady s pojmem „bydliště“.

Reaguje na změnu právní úpravy v § 60, podle které se neuzavírá s vojákem dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání. Rekvalifikace ani studium, kterým si voják prohlubuje nebo zvyšuje vzdělání, není výkonem služby, přesto je žádoucí vojákovi poskytovat cestovní náhrady.

Poskytování náhrady jízdních výdajů vojákům, kteří nekonají službu v blízkosti bydliště, reaguje na skutečnost, že Ministerstvo obrany nezabezpečuje vojákům od roku 2001 služební byty. Podstatou je, že jsou vojáci povinni, bez ohledu na své preference, rodinu, či jiné vážné důvody, konat službu v místě podle potřeb České republiky, resp. podle odůvodněného rozhodnutí příslušného služebního orgánu. V průběhu kariéry je tak běžné, že voják koná službu třeba v pěti různých místech výkonu služby.

Více jak tři čtvrtiny vojáků z povolání dojíždí k výkonu služby z jiné obce, než mají obec výkonu služby, z nich 80 % dojíždí denně. Denní dojíždění je nejčastěji v malém řádu několika desítek kilometrů, jednotlivci ale preferují denní kontakt s rodinou a dojíždějí denně i ze vzdáleností přesahujících 100 kilometrů jedním směrem. Proto se i nadále navrhuje zaměření podpory dojíždění v denním režimu, ale s omezením maximálního rozsahu náhrady jízdních výdajů. Nastavuje se měsíční poskytování náhrady maximálně v rozsahu 18 cest každým směrem, přičemž maximální výše náhrady je omezena jedenáctinásobkem denní sazby stravného. Propojení stravného s rozsahem cestovních náhrad se v praxi osvědčilo, jednak je tato částka průběžně upravována, není fixní, a s delším časovým odstupem lze konstatovat nastavení její optimální výše. Prakticky znamená poskytnutí náhrady odpovídající ceně jízdenky autobusu cca do vzdálenosti cca 150 kilometrů jedním směrem. Stanovení rozsahu 18 cest každým směrem vychází z průměrné délky nepřítomnosti vojáka ve službě. V kalendářním roce je cca 263 pracovních dnů, z této doby je odečtena délka řádné dovolené (30 dnů), svátků připadajících na pracovní den (8 dnů), služební cesty a studijní pobyty (7 dnů) a ostatní překážky ve službě (nemoc, služební volno - 3 dnů). To v průměru představuje u denního dojíždění v kalendářním měsíci 18 cest každým směrem (263-30-8-7-3=215/12 měsíci = 18 cest v měsíci).

V případě vojáků, kteří nedojíždějí k výkonu služby denně, i jim bude náležet paušální náhrada v měsíci za 18 cest každým směrem v závislosti na vzdálenosti místa bydliště od místa výkonu služby, avšak maximální výše této náhrady je určena jako 11-tinásobek výše uvedené částky celodenního stravného (v současné době 366 Kč x 11 cest), tedy do výše 4 026 Kč. Tato částka odpovídá např. přepravě vlakem na trase Praha – Ostrava v rámci dynamického jízdného v preferovaných časech pátek a neděle ve výši 670 Kč jedním směrem (náhradě jízdních výdajů v rozsahu cca 3 cest v měsíci každým směrem).

Ministerstvo obrany poskytuje náhradu jízdních výdajů v souvislosti s dojížděním k výkonu služby již od roku 2015, navržený paušální způsob výplaty této náhrady představuje výrazné snížení administrativní zátěže se současným zachováním rozsahu této náhrady. Proto nejsou kalkulovány vícenáklady na toto opatření.

Náhrada zvýšených životních nákladů je podle § 3 nařízení vlády č. 62/1994 Sb. určována součinem stanoveného platu zaměstnanci, přepočítací relace a procentního základu. Vzhledem k poměrně výraznému zvyšování služebních platů vojáků z povolání od roku 2015, je nezbytné při zachování nominální výše náhrady poskytované vojákům z povolání v konkrétních destinacích a konkrétních vojenských hodnostech redukovat výši procentního základu. Pokud by se to nestalo, nedůvodně by se zvyšovala výše náhrady zvýšených životních nákladů, aniž by s takovou úpravou korespondovaly adekvátní náklady spojené s vysláním zaměstnance v zahraničí. Proto se navrhuje ponechat horní hranici procentního základu až do výše 50 % a spodní hranici ponechat na rozhodnutí služebního orgánu, kterým je podle zákonného zmocnění (§ 2 odst. 2 zákona o vojácích z povolání) a ustálené praxe ministr obrany.

Poskytování náhrady jízdních výdajů při použití soukromého motorového vozidla je v současné době spojeno s nárokem v takové výši, kterou by ministerstvo vynaložilo při přepravě určeným dopravním prostředkem, tedy ve výši jízdenky autobusu nebo vlaku. V minulosti takový postup nebyl problematický, soukromé motorové vozidlo nebylo často využíváno k přepravě pro služební účely a v aplikaci IDOS.cz byla u každého spoje uvedena hodnota jízdného. V současné době je hojně rozšířeno používání soukromých vozidel vojáky při přepravě pro služební účely, především při studijních pobytech, při služebních cestách v blízkosti bydliště vojáka, při preventivní rehabilitaci, při přepravě na dovolenou apod. V aplikaci IDOS.cz, ani v žádné jiné nejsou kompletní ceníky vnitrostátní autobusové a vlakové přepravy, hodnotu jízdného určit zpětně do doby, kdy byla přeprava vykonána, je nemožné, v četných případech jsou ceníky dynamické v závislosti na poptávce v konkrétním směru a čase. To vše vytváří ohromnou administrativní zátěž při určení správné výše náhrady jízdních výdajů v ceně jízdenky vlaku nebo autobusu. Pro účely denního dojíždění k výkonu služby podle § 77 zákona se osvědčilo alternativní určení výše náhrady jízdních výdajů. Za pomoci informačního systému veřejné správy obsahujícím informace o tuzemských veřejných komunikacích se určuje vzdálenost přepravy a prováděcím právním předpisem je pak stanovena výše náhrady pro jednotlivá kilometrová pásma. Navrhuje se tento způsob určení výše náhrady jízdních výdajů aplikovat i na ostatní případy, kdy vojákovi náleží náhrada jízdních výdajů podle zákona ve výši jízdného autobusu nebo vlaku. Prováděcím předpisem je vyhláška č. 146/2015 Sb., o stanovení výše náborového příspěvku, výše kvalifikačního příspěvku, výše a postupu při přiznávání cestovních náhrad a náhrad při povolání do služebního poměru a při přeložení poskytovaných vojákům, ve znění pozdějších předpisů. Je cíleno na to, že by se ustanovení této vyhlášky aplikovalo i na výše uvedené případy určení rozsahu náhrady jízdních výdajů.

Návrhem se sleduje nastavení transparentních podmínek nároku na náhradu jízdních výdajů. Voják tak bude před zahájením přepravy jednoznačně informován o rozsahu náhrady a bude na něm, zda takový rozsah náhrady akceptuje nebo vykoná přepravu určeným dopravním prostředkem. Pro obě strany, jak vojáka, tak ministerstvo, takové opatření dále představuje výrazné snížení administrativní zátěže a současně vyloučí jakékoli pochybnosti o správnosti určení výše náhrady. Hodnota jízdného stanoveného v citované vyhlášce vychází z cenového věstníku Ministerstva financí ve věci určení doporučených výší jízdného pro vnitrostátní autobusovou přepravu s tím, že po dramatickém nárůstu cen především pohonných hmot byly tyto částky v roce 2022 zvýšeny o 11 %.

Vzhledem k tomu, že voják po zániku služebního poměru již nevykonává službu, není třeba jej vybavovat výstrojními náležitostmi. Navrhované opatření má za cíl snížení administrativy a vyhnutí se situaci, kdy voják používá nadměrně opotřebované výstrojní součástky v době před ukončením služebního poměru s cílem nečerpat výstroj a získat peněžitou náhradu. Rozpočtové dopady se nepředpokládají, protože namísto výplaty náhrady v penězích dojde k výdeji výstrojních součástek ve stejné hodnotě.

Ponechává se možnost poskytnutí bezplatné přepravy vojákovi, tedy využití služebního vozidla při přepravě na preventivní nebo mimořádnou rehabilitaci, na léčebnou péči, při přestěhování v důležitém zájmu služby, a to i pro příslušníky domácnosti, kteří se stěhují spolu s ním, pro přestěhování bytového zařízení, při propuštění ze služebního poměru a při cestě na řádnou dovolenou. Při přepravě v souvislosti se zánikem služebního poměru se navrhuje poskytovat přepravu jen do místa bydliště vojáka, je-li bydliště v zahraničí, pak do vojákem zvoleného hraničního přechodu na území České republiky.

Pokud není vojákovi bezplatná přeprava zabezpečena, navrhuje se poskytovat mu náhradu jízdních výdajů v penězích. Pro tyto účely se stanovuje rozsah a podmínky pro poskytnutí náhrady jízdních výdajů odkazem na služební cestu.

Nově se zavádí postup, pokud není v kalendářním roce vojákovi zabezpečena bezplatná přeprava při cestě na řádnou dovolenou, kdy se navrhuje namísto prokázaných jízdních výdajů poskytovat mu peněžitý příspěvek v paušální výši. Cílem tohoto opatření je zachovat vojákovi nárok na peněžitou podporu při cestě na řádnou dovolenou jednou v kalendářním roce, ale současně snížit administrativní zátěž jak na straně vojáka, tak ministerstva. Navrhuje se prováděcím předpisem stanovit konkrétní částka tohoto příspěvku.

Výše příspěvku bude určena v průměrné výši dnes poskytované náhrady jízdních výdajů. Tato úprava tak představuje snížení administrativní zátěže při zachování objemu poskytované náhrady.

V návaznosti na úpravu navrhovanou v § 92 je nutné upravit zmocňovací ustanovení k vydání prováděcího právního předpisu.

Současné ustanovení o možnosti snížení náhrady škody způsobené vojákem, upravené novelou č. 263/2017 Sb., se ukázalo jako velmi přísné, nezohledňující skutečný charakter výkonu služby vojáků z povolání. K značné části nehod s vojenskou technikou dochází v situacích, které nespadají pod zákonnou definici dopravní nehody (nehoda při výcviku v terénu mimo komunikace). Tento nedostatek chce návrh odstranit.

Současně se navrhuje odstranit postup přenášení příslušnosti služebního orgánu na nadřízeného, kdy vůbec není zohledňován věcný důvod této změny a fakticky vede ke zvýšení administrativní zátěže. Pro zvláštní úpravu procesu není věcný důvod.

V souladu se snahou posílit podporu vojáků, na které může v souvislosti s jejich příslušností k ozbrojeným silám směřovat nezákonné jednání ze strany různých aktérů, se navrhuje určité rozšíření okruhu případů pro jednorázové mimořádné odškodnění vojáka, který se stal invalidním v prvním nebo druhém stupni následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání.

Tato úprava má za cíl odstranění minimální mzdy pro výpočet výše peněžitého příspěvku. Záměrem je sjednotit v zákoně výpočet od stejného základu. Z hlediska rozpočtových dopadů by to znamenalo nárůst. Vzhledem k tomu, že tento příspěvek v posledních 10 letech nebyl poskytnut ani jednou, ale nelze předpokládat konkrétní rozpočtové dopady.

Návrh upravuje postup ve vztahu k výplatě výsluhového příspěvku při zrušení služebního poměru ve zkušební době po vzniku nového služebního poměru. V současnosti dochází ojediněle k situaci, kdy je bývalý voják z povolání pobírající výsluhový příspěvek opětovně povolán do služebního poměru vojáka z povolání a následně dojde ke zrušení služebního poměru ve zkušební době. Podle současné právní úpravy dojde opětovným povoláním do služebního poměru k zániku nároku vojáka na výsluhový příspěvek a při zániku nového služebního poměru jeho zrušením ve zkušební době mu již nárok na výsluhový příspěvek nevznikne. V praxi se ukazuje tento stav jako odrazující možné uchazeče. Přitom ozbrojené síly mají zájem, aby se vycvičení vojáci do služebního poměru vraceli. Rozšíření případů, kdy znovu vznikne nárok na výsluhový příspěvek o důvod zániku služebního poměru zrušením ve zkušební době, má uvedené obavy odstranit.

Návrh doplňuje ustanovení o objektivní odpovědnosti poživatele výsluhového příspěvku vrátit neoprávněně vyplacený výsluhový příspěvek. V souvislosti s úpravou v § 143 odst. 8 lze předpokládat, že poživatel výsluhového příspěvku nebude plnit svou oznamovací povinnost o zahájení trestního stíhání a budou tak vznikat přeplatky na této dávce. Byť půjde o jednotlivé případy je nezbytné toto ustanovení do zákona s ohledem na ochranu rozpočtových prostředků zahrnout.

Návrh vypouští minimální délku služebního poměru požadovanou pro vznik nároku na odbytné. Tento krok má podpořit zájem o institut služebního poměru kratšího než 2 roky. Pokud voják odslouží stanovenou dobu, vznikne mu nárok na základní odbytné ve výši 2 služebních platů.

Při odhadovaném počtu 300 osob, které by byly povolávány do krátkodobého služebního poměru, a průměrného služebního platu ve výši 40 000 Kč by lze roční náklady odhadnout na 24 mil. Kč. Tyto prostředky uhradí Ministerstvo obrany ze svého rozpočtu.

Změna způsobu určení služebních míst, na kterých bude uplatňován zvýšený zápočet doby služby pro výsluhové náležitosti, souvisí s existencí strategických projektů přezbrojování ozbrojených sil, kdy je v zájmu státu stabilizovat obsluhu těchto zbraňových systému a zúročit tak nemalé náklady na přípravu tohoto personálu. Nástroj zvýšení zápočtu služby se dlouhodobě osvědčuje právě ke stabilizaci personálu. Navíc se předpokládá, že právě tento okruh míst bude mít stanovenu povinnost oznamovat pobyt v rizikových oblastech i po zániku služebního poměru a jde tak o určitou kompenzaci zvýšením výsluhového příspěvku, který budou po zániku služebního poměru pobírat. Charakter změn ve výzbroji však neumožňuje, aby výčet služebních míst upravoval přímo zákon. Z tohoto důvodu se navrhuje, aby byla tato místa stanovena nařízením vlády.

Rozpočtové dopady není možné přesně stanovit, protože nejsou stanovena služební místa, u kterých by měli vojáci zvýhodněný zápočet doby služby pro výsluhové náležitosti. Odhadem při nejhorším scénáři lze při těchto východiscích:

dojít k následujícím ročním dopadům:

Tyto dopady se však mohou projevit nejdříve po 6 letech od účinnosti upraveného zákona, kdy dosáhnou první z vojáků rozdílu mezi standardní výší výsluhového příspěvku a zvýšením podle návrhu.

Cílem je upravit podmínky pozastavení nároku na výsluhové náležitosti při trestním stíhání – dnes pouze u zániku uplynutím stanovené doby a propuštění na vlastní žádost. Nově by se týkal všech důvodů zániku. Současný stav je návodný k tomu, aby vojáci hledali jiné cesty k zániku služebního poměru a tedy zjevná snaha účel zákona obejít. Návrh tedy sjednocuje dopady na všechny případy a zajišťuje tak rovný přístup. Současně se vyrovnává postavení vojáka, který byl v době zahájení trestního stíhání ve služebním poměru s vojákem, kterému již zanikl služební poměr, ale je třeba i ve společném řízení trestně stíhán a nárok na jeho výsluhový příspěvek to nijak neomezuje.

V souvislosti s úpravou odstavce 8 musí být uložena příjemci výsluhového příspěvku odpovídající oznamovací povinnost.

S ohledem na navrhovanou změnu § 60 je nutné upravit ustanovení o rozhodování o úhradě za studium i způsob vysílání ke studiu. Úprava § 36 pak vyžaduje úpravu v označení řízení o peněžité výpomoci.

Tato úprava vychází z nově navrhovaného znění § 63.

Doplnění tohoto ustanovení vychází z nově navrhovaného znění § 60, které se týká zvyšování a prohlubování kvalifikace.

S cílem zjednodušit řízení ve věcech služebního poměru a v návaznosti na dobrou zkušenost s dosavadní aplikací ustanovení § 145a odst. 2 i úpravou v zákoně č. 234/ 2014 Sb., o státní službě, se navrhuje umožnit vydání rozhodnutí jako první úkon v řízení v případech, kdy nedochází k zásahu do majetkových práv vojáka a v oblasti kázeňského řízení.

Nově se navrhuje upravit možnost „změny“ pravomocného rozhodnutí vydáním nového rozhodnutí, pokud to bude v zájmu vojáka i služby. Fakticky jde o úpravu, kterou předpokládá správní řád ve svém § 101. Současný rozsah omezený pouze na několik důvodů k propuštění ze služebního poměru se rozšiřuje i na další situace, kdy služební orgán i voják mají zájem na změně pravomocného rozhodnutí. Navrhuje se ale také posílit právní jistotu vojáka tak, že nebude aplikováno ustanovení § 102 odst. 3 věta první správního řádu a služebnímu orgánu bude umožněno vydat nové rozhodnutí z moci úřední, pouze pokud původní řízení probíhalo také z moci úřední. Služební orgán tak nebude oprávněn zasáhnout bez vůle vojáka do rozhodnutí, které bylo vydáno na žádost vojáka.

Tato ustanovení obsahují právní úpravu doručování ve směru od služebního orgánu k vojákovi a provádění úkonů ze strany vojáka. Vzhledem k povaze služebního poměru, kdy voják je v době výkonu služby tedy každý běžný den výkonu služby po celou stanovenou dobu na stejném pracovišti jako jeho nejbližší služební orgán a používá stejné informační systémy jako služební orgán je postup stanovený správním řádem pro doručování a provádění úkonů velmi nepraktický. Ve většině případů se úkony ze strany příslušníka dějí osobně předáním písemnosti, ne zasíláním poštou nebo datovou zprávou. Ze strany služebních orgánu je pak zcela nehospodárné doručovat prostřednictvím datové zprávy, kterou si voják většinou může vyzvednout až mimo dobu výkonu služby. To sice odpovídá § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ale jde fakticky o zpomalení celého postupu. Skutečností také je, že ne všichni vojáci mají datovou schránku zřízenu. Na rozdíl od toho všichni vojáci mají zřízenu elektronickou identitu a technicky je možné zabezpečit doručení nebo zpřístupnění dokumentu vojákovi vnitřním informačním systémem tak, aby byly zaručeny všechny podmínky vyžadované správním řádem pro řádné doručení ze strany služebního orgánu a současně bylo umožněno vojákovi řádně učinit většinu úkonů vůči služebnímu orgánu. Návrh tak směřuje k zjednodušení komunikace a výraznému snížení administrativních i jiných nákladů jak na straně služebního orgánu, tak i na straně vojáka.

Návrh současně počítá se skutečností, že není-li možný tento způsob doručení, uplatní se následně doručování na adresu elektronické pošty, která byla vojákovi zřízena ministerstvem, a do níž má voják umožněn dálkový přístup.

Je-li písemnost doručována na místě, účinky doručení nastávají okamžikem převzetí písemnosti vojákem. V případě doručování prostřednictvím k tomu určeného elektronického nástroje nebo elektronické pošty je písemnost doručena okamžikem, kdy voják její převzetí potvrdí. Pokud k potvrzení nedojde, stanoví se fikce doručení ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla písemnost dodána do elektronického nástroje nebo elektronické poštovní schránky. Tento postup se neuplatní, pokud by zpráva byla vrácena jako nedoručitelná. V tom případě musí být zvolen jiný postup.

Doručení písemnosti prostřednictvím elektronického nástroje i elektronickou poštou má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou.

Ustanovení § 163d obsahuje právní úpravu doručování ve směru od vojáka ke služebnímu orgánu. Vzhledem k povaze služebního poměru se navrhuje zavést alternativní možnost komunikace mezi vojákem a služebním orgánem prostřednictvím podání z elektronické adresy zřízené ministerstvem nebo prostřednictvím k tomuto účelu určeného elektronického nástroje. V obou případech nebude muset voják tento úkon potvrzovat uznávaným elektronickým podpisem. Ustanovení je tedy speciální k § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, který určuje typ elektronického podpisu, kterým lze podepsat dokument, kterým se činí úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti a k § 37 odst. 4 větě druhé správního řádu požadujícího v případě učinění úkonu elektronickou poštou bez jeho podepsání uznávaným elektronickým podpisem jeho doplnění do 5 dnů. Půjde tedy o provedení úkonu ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů.

Současné ustanovení umožňující poskytování stipendia budoucím uchazečům o povolání do služebního poměru vojáka z povolání se rozšiřuje o možnost poskytování stipendia v souvislosti s přípravou k obraně státu. Nově se tedy umožnuje vyhlásit stipendijní program pro vojáky v záloze, kteří byli vojáky z povolání ve služebním poměru do 2 let a zapojí se do jiného druhu přípravy k obraně státu. Jde tedy o podporu občanů, kteří po „odsloužení“ dohodnuté doby trvání služebního poměru se zapojují do jiného druhu přípravy k obraně státu (typicky zařazení do aktivní zálohy nebo dobrovolné předurčení) a současně si chtějí zvýšit své vzdělání. Pokud by takové vzdělání bylo v budoucnu využitelné pro plnění úkolů ozbrojených sil, bude mu možné poskytnout po dobu tohoto studia stipendium.

Rozpočtové dopady nelze předem přesně odhadnout, protože není ani stanoven předpokládaný počet osob, které by bylo vhodné stipendiem podpořit. Při zamýšleném poskytnutí 10 000 Kč stipendia za jeden měsíc studia pak je možné počítat na jednoho podpořeného studenta s ročním rozpočtovým dopadem nejvýše 120 000 Kč.

Přechodná ustanovení řeší všechny případy, kdy je potřeba upravit právní vztahy před a po nabytí účinnosti novely zákona o vojácích z povolání.

Úprava spočívající ve zrušení horní hranice pro dobrovolné převzetí branné povinnosti odráží zvyšování průměrného věku dožití a skutečnost, že v současnosti vzrůstá skupina vojáků z povolání a vojáku v aktivní záloze, kteří slouží po dosažení 60. roku věku s využitím dosavadních zákonem stanovených výjimek. To vede k závěru, že i jiní vojáci, kterým již zanikla branná povinnost uplynutím 60. roku věku, by se při splnění ostatních podmínek mohli zapojit do přípravy k obraně státu. Půjde o čistě dobrovolný vstup, kdy podmínkou bude schopnost takového občana vykonávat vojenskou činnou službu.

Upravuje se způsob rozhodování o schopnosti uchazeče vykonávat vojenskou činnou službu. Nová úprava má jednak systémově upravit dosud nevhodně nastavené blanketní ustanovení tím, že se stanoví obecná úprava a návazně se zjednoduší postup ve specifických případech.

V souladu s minimalizací požadování údajů po občanech a využíváním informačních systémů veřejné správy se upouští od vyžadování rodného čísla, případně jeho náhrady u cizinců.

Úprava směřuje k zjednodušení procesu dobrovolného převzetí výkonu branné povinnosti. Současné znění vede k nutnosti podávat dvě žádosti (o dobrovolné převzetí výkonu branné povinnosti a o konkrétním druhu vojenské činné služby, případně předurčení). Úprava sjednocuje tyto procesy do podání jedné žádosti a jednoho rozhodnutí ve věci. Současně se upravují systematicky podmínky pro jednotlivá rozhodnutí, které byly dnes nesystémově vždy ve dvou zákonech.

V návaznosti na navrhované úpravy zákona v § 4 až 5b se upravuje působnost krajských vojenských velitelství (KVV). Působnost uvedenou v tomto ustanovení může provádět kterékoliv KVV. Cílem tohoto opatření je, aby uchazeči měli možnost podat příslušnou žádost na KVV, které je pro ně nejdostupnější, jelikož řada uchazečů pracuje nebo bydlí mimo působnost KVV podle jejich trvalého bydliště. Tím se odstraní cestování a případné uvolňování ze zaměstnání uchazečů z tohoto důvodu.

Úprava odstraňuje nedůvodné vyžadování lékařské prohlídky při každém nástupu na vojenské cvičení a při jeho ukončení. Voják zařazený v aktivní záloze má zákonem stanovenou povinnost informovat o změnách zdravotního stavu a umožňuje se tedy i postup, kdy pouze prohlásí, že se jeho zdravotní stav nezměnil. Současně mu návrh ale zachovává právo si při propuštění z vojenské činné služby zdravotní prohlídku vyžádat. Návrh také ruší nedůvodné omezení vydání lékařského posudku pouze lékařem vojenských poskytovatelů zdravotních služeb, protože v praxi ho vydávají i jíní lékaři.

Členy odvodní komise mohou být i jiní než civilní lékaři. Z tohoto důvodu se navrhuje v daném ustanovení slovo „civilní“ vypustit.

Upravují se povinnosti občanů a lékařů při odvodním řízení.

S ohledem na skutečnost, že ve věcech služebního poměru vojáků v činné službě rozhodují služební orgány, nahrazuje se v ustanovení upravujícím příslušnost k využívání údajů z vojenské evidence z vojenských útvarů na služební orgány.

V souvislosti s novelou zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, účinné od 1. ledna 2025 se upravují dotčená ustanovení zákona.

V těchto ustanoveních se reaguje na nově stanovenou povinnost v § 48 odst. 1 písm. c) zákona o vojácích z povolání, kde je mimo jiné uvedeno, že je voják povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby a které v zájmu služby nelze sdělovat jiným osobám, povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení služebního poměru. Porušení této povinnosti se považuje za přestupek, za který může být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč.

Ke zpřehlednění práv a povinností při poskytování náhrad vojákům v záloze a na základě úprav obsažených v předkládaném návrhu je nově upraven rozsah náhrad poskytovaných ze strany krajských vojenských velitelství. Současně se s využitím obdobných postupů jako při náhradách za služební cestu stanovují některé zjednodušené postupy.

Po zkušenostech z praxe je nutné řešit i situaci, kdy volno za nepřetržitý vojenský výcvik nebo nepřetržité vojenské nasazení není možné vyčerpat v plánovaném termínu a přenáší se v rozporu se záměrem do dalšího vojenského cvičení.

Voják v záloze je povoláván na krátkodobá vojenské cvičení k získání a prohloubení vojensko-odborné připravenosti. Tato cvičení jsou vždy plánována tak, že pro nároky na náhradní dobu odpočinku formou volna a náhradního volna je vytvořen časový prostor tak, aby byly beze zbytku vojákem zkonzumovány. Příkladem lze tento stav uvést tak, že voják koná službu formou nepřetržitého vojenského výcviku, který je celý výkonem služby. Za každých ukončených 48 hodin takového výcviku vzniká vojákovi nárok na volno v rozsahu jedné průměrné směny, tedy 8 hodin. Voják v záloze je povolán k výkonu služby v rozsahu 5 dnů, např. od pondělí do pátku. V pondělí je plánován běžný výkon služby, teoretická příprava, úterý až čtvrtek nepřetržitý vojenský výcvik, nárok na 8 hodin volna. Toto volno voják konzumuje v pátek. Navrhuje se na tom nic neměnit, pokud voják bude konat vojenskou činnou službu po celou dobu plánovaného vojenského cvičení.

Bohužel se v praxi vyskytují případy, kdy voják není schopen konat službu po celou plánovanou dobu. Zpravidla se jedná o případy, kdy dojde ke zranění nebo nemoci a voják je předčasně propuštěn z vojenské činné služby. Pouze v těchto případech, při předčasném propuštění z výkonu vojenské činné služby, se navrhuje kompenzace vzniklého nároku na volno kompenzovat poměrnou částí služného a zvláštního příplatku. Takový postup není, dle našeho názoru, v rozporu se směrnicí 2003/88/ES, jde o obdobu proplacení nároku na dovolenou při skončení pracovního nebo služebního poměru. Cílem je snížení administrativní zátěže a zátěže civilních zaměstnavatelů, protože pro konzumaci takového nároku by bylo nezbytné vojáka povolat k výkonu dalšího vojenského cvičení jen proto, aby nárok zkonzumoval (terminologií pracovního práva uzavřít pracovní poměr na dobu určitou a jen pro to, aby dočerpal zbývající část dovolené).

Praktické zkušenosti ze zapojení vojáků v aktivní záloze do přípravy k plnění úkolů ozbrojených sil vyplynula potřeba umožnit jim plnění některých úkolů spojených se službou i mimo předem plánovaná cvičení. Typicky půjde o přípravu písemných podkladů ze strany velitelů zařazených v aktivní záloze nebo samostudium v předem určeném rozsahu. Podle § 24 odst. 2 zákona o vojácích z povolání, které se obdobně vztahuje i na vojáky v aktivní záloze, může voják vykonávat služební činnost z vlastní iniciativy v zájmu služby, nepotřebuje-li k ní zvláštní oprávnění nebo nekoná-li ji proti výslovnému zákazu nadřízeného. Protože však vojáci v aktivní záloze jsou ve vojenské činné službě pouze v době cvičení nebo operačního nasazení a v této době vykonávají závislou činnost se všemi důsledky ve vztahu k zákonným odvodům a pojištěním, je nutné upravit podmínky, které služebnímu orgánu umožní zpětně uznat takovou činnost, ale současně splnit všechny povinnosti stanovené jinými právními předpisy ve vztahu k zahájení a ukončení závislé činnosti. Rozpočtové dopady toto opatření nemá, protože se i tato služba bude započítávat do limitu vojenských cvičení podle branného zákona.

Současná úprava sice počítá s možností vyslat vojáka v AZ do zahraniční operace, ale na rozdíl od vojáků z povolání jim není možné udělit v průběhu vojenské činné služby žádnou dovolenou. To souvisí se skutečností, že se výkon vojenské služby započítává vojákům do doby rozhodné pro vznik nároku na dovolenou u jejich civilního zaměstnavatele. Protože se zvyšuje počet vojáků v aktivní záloze, kteří dobrovolně vyjíždějí do zahraničních operací, a to i na běžnou dobu 6 měsíců, je vhodné řešit i umožnění odpočinku obdobně, jako je tomu u vojáků z povolání, kterým podle podmínek zahraniční operace může být udělena dovolená. Z toho důvodu je navrhované udělování volna formou služebního volna v rozsahu odpovídajícím minimálně poskytované dovolené zaměstnanci. Rozpočtové dopady toto opatření nemá, protože plnění úkolů v zahraniční operaci bude zajištěno a doba poskytnutého služebního volna nebude mít vliv na délku operačního nasazení podle branného zákona.

Navrhuje se zrušení zmocnění k vydání zvláštní vyhlášky jako zjednodušení postupů. Zákon o službě vojáků v záloze zakládá subsidiární použití zákona o vojácích z povolání, pokud nestanovuje sám zvláštní úpravu. Zvláštní úprava pro proviantní zabezpečení a ubytování je založena přímo zákonnými ustanoveními a není tedy důvod, proč by nemohla být vydána společná vyhláška pouze na základě zmocnění uvedeného v § 93 zákona o vojácích z povolání.

Vzhledem k postupnému prodlužování věku života a s přihlédnutím k právní úpravě skončení služebního poměru státních zaměstnanců podle zákona o státní službě (dosažení 70 let věku) se navrhuje možnost setrvání vojáka v aktivní záloze i po dosažení důchodového věku, pokud pro to bude splňovat stanovené podmínky. Pravomoc k rozhodnutí se ponechává služebnímu orgánu, který je pro vojáky v záloze považován za obecný – ředitel krajského vojenského velitelství.

Finanční podpora zaměstnavateli náleží i osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ). Zatímco u zaměstnavatele koná zaměstnanec práci v intencích zákoníku práce s respektováním maximální délky pracovní doby, rozsahem nepřetržitého odpočinku a podle předem stanoveného rozvržení pracovní doby, tak OSVČ si určuje, kdy bude pracovat a v jakém rozsahu. S politováním se tak v praxi vyskytují případy, kdy OSVČ pro účely finanční podpory zaměstnavateli projevila úmysl pracovat v kalendářním měsíci jen sedm dnů, a to zrovna v těch dnech, kdy byla povolána na pravidelné vojenské cvičení. Zatímco civilní zaměstnavatel tak v podobném případě obdrží něco mezi čtvrtinou až pětinou měsíční výše finanční podpory, OSVČ tímto postupem získá 100 %, protože celou dobu, kdy měla v úmyslu v kalendářním měsíci pracovat, ji v tom bránil služební orgán požadavkem na výkon vojenské činné služby.

Současně správní orgány řeší poměrně často nedostatky ve výkazech civilních zaměstnavatelů ve vykázané pracovní době zaměstnanců, a to takové nedostatky, které mají vliv na určení výše finanční podpory zaměstnavateli (např. vykazování pracovní doby bez nároku na nepřetržitý odpočinek v týdnu, což je v rozporu se zákoníkem práce). K eliminaci takových nedostatků je nezbytné komunikovat s civilními zaměstnavateli, opatřovat pro správní řízení nové důkazy, přerušovat správní řízení. Jde o naprosto neefektivní dobu, kterou oprávněné úřední osoby musí investovat do získání kvalitních a relevantních podkladů pro vydání rozhodnutí. Proto se navrhuje stanovit pro účely poskytování finanční podpory zaměstnavateli fikci pracovní doby, a to od pondělí do pátku po 8 hodinách denně. Tento postup zachovává i pro OSVČ finanční podpora zaměstnavateli a při tom se narovnají podmínky nároku na tuto odměnu mezi civilním zaměstnavatelem a OSVČ.

V souvislosti se zavedením možnosti krátkodobého služebního poměru vojáka z povolání je vhodné upravit podmínky zařazování do aktivní zálohy, aby bylo možné využít tohoto krátkodobého poměru k rozšíření odborného vzdělání vojáka v aktivní záloze. Jako optimální z pohledu zachování práv a povinností vojáka v záloze je navrhováno při jeho povolání do krátkodobého služebního poměru vojáka z povolání zakotvit zvláštní postup, který nepovede k vyřazení vojáka z aktivní zálohy, ale využije se již existujícího institutu pozastavení zařazení. To mu umožní po zániku krátkodobého služebního poměru vojáka z povolání pokračovat ve stejném služebním zařazení v aktivní záloze.

V souvislosti s úpravou v zákoně o vojácích z povolání se upřesňuje rozsah ustanovení vyloučených pro použití u vojáků v záloze ve službě.

Účinnost se navrhuje v souladu s § 9 odst. 2 zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv k 1. červenci 2025.⁠​​‌‌​​​​‌​​‌​‌​‌⁠

Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.