Důvodová zpráva
III. Sociální prevence a prevence kriminality
IV. Přílohy
Vláda
I. schvaluje Program sociální prevence a prevence kriminality obsažený v části III a IV předloženého materiálu přepracovaný podle připomínek vlády;
II. ukládá
1. ministru školství, mládeže a tělovýchovy
a) zřizovat střediska výchovné péče v místech s vyšším výskytem sociálně patologických jevů,
b) zpracovat do 1. září 1995 koncepci nových forem práce výchovného poradenství,
c) vytvořit a realizovat do 1. září 1996 koncepci právní a etické výchovy na všech typech státních základních a středních škol,
2. ministru vnitra ve spolupráci s ministrem práce a sociálních věcí, přednosty okresních úřadů a primátory měst Plzně, Brna a Ostravy a primátorem hlavního města Prahy
a) i nadále vytvářet podmínky pro zřízení 1000 funkčních míst terénních sociálních pracovníků oddělení péče o rodinu a děti okresních a obvodních úřadů a funkční místa průběžně v Letech 1994 až 1996 naplňovat,
b) i nadále vytvářet podmínky pro zřízení 250 funkčních míst kurátorů pro mládež,
c) v dalších vybraných lokalitách s výskytem vysoké koncentrace děti a mládeže ohrožené sociálně patologickým vývojem experimentálně zavést funkci sociálního asistenta a po vyhodnocení experimentu, případně postupně zavádět tuto funkci do systému sociální práce,
3. ministru spravedlnosti ve spolupráci s ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ověřit do 31. prosince 1995 možnosti zavedení systému probace v České republice včetně zavedení funkce probačních úředníků v rámci systému trestní justice a institutu prospěšné práce,
4. ministru práce a sociálních věcí ve spolupráci s ministrem spravedlnosti koncipovat do 31. března 1995 systém kontinuálního resocializačního (průběžně nápravného) působení ve fázi výkonu trestu a po výkonu trestu a prohloubit spolupráci sociálních kurátorů se sociálními pracovníky vězeňské služby při vypracovávání individuálních programů znovuzačlenění propuštěných do občanského života,
5. přednostům okresních úřadů, primátorům měst Plzně, Brna a Ostravy a primátorovi hlavního města Prahy stabilizovat a rozšiřovat existující specializovaná pracoviště sociální prevence a podle potřeby je zřizovat v dalších městech a okresech (obvodech),
6. ministrům vnitra, spravedlnosti, práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy, zdravotnictví a obrany vypracovat do 31. března 1995 resortní programy činností vztahujících se k prevenci kriminality,
7. místopředsedovi vlády a ministru financí vzít v úvahu realizaci návrhů opatření podle tohoto usnesení při tvorbě státního rozpočtu,
8. ministrům spravedlnosti, vnitra a práce a sociálních věcí odůvodnit Program sociální prevence a prevence kriminality v orgánech Parlamentu České republiky;
III. pověřuje předsedu vlády předložit Program sociální prevence a prevence kriminality podle bodu I tohoto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provedou:
předseda vlády,
ministři vnitra, práce a sociálních věcí, spravedlnosti, školství, mládeže a tělovýchovy, zdravotnictví, obrany,
místopředseda vlády a ministr financí,
přednostové okresních úřadů a primátoři měst Plzně, Brna a Ostravy,
primátor hlavního města Prahy
Od poloviny 80. let se sociální prevence postupně stává v členských státech Rady Evropy uznávaným instrumentem kontroly nad sociálně patologickým chováním a nad kriminalitou. Je orientována na omezování, blokaci resp. neutralizaci faktorů, vedoucích k sociálně patologickému chování.
Úkolem sociální prevence je zejména vytvářet příznivé podmínky pro vznik a fungování optimálních vztahů jak mezi jednotlivými lidmi navzájem, ta: mezi člověkem a společností a tím i zároveň chránit občany a společnost před sociální patologií.
Významným znakem sociální prevence je i povaha sociální politiky a rozsah sociálních redistribucí. Z pohledu sociální prevence plní sociální politika významnou stabilizační roli a představuje důležitý fenomen společenské a ekonomické transformace. Sociální prevence je pak za těchto podmínek důležitým nástrojem působení na sociálně patologické jevy, jejichž výskyt a šíření ohrožuje společnost. Jde zejména o alkoholismus, toxikomanii, prostituci, rasismus a zvláště o kriminalitu. V tomto kontextu představuje sociální prevence jeden ze základních prvků realizace systému prevence kriminality. Současně je však důležité uvést, že prevence jako organická součást společenského procesu se zcela logicky promítá i do oblasti sociální a vykazuje velmi úzký vztah k problematice rodiny, školství, zdravotnictví, vězeňství, práce a zaměstnanosti, volného času, sociální péče, pomoc a podpory.
Primární odpovědnost za ochranu občanů a jejich majetku před kriminalitou nese stát, a protože represivní přístupy a opatření nevykazují potřebnou účinnost, stává se sociální prevence a prevence kriminality jednou ze základních metod, která spoluvytváří charakter jeho bezpečnostní politiky.
V těchto intencích je Sociální prevence a prevence kriminality pojímána ve dvou rovinách:
1. Stát podporuje a vytváří podmínky pro činnost všech subjektů, jejichž zaměření a aktivity jsou orientovány do oblasti předcházení a zmírňování následků zločinu.
2. Prevence kriminality je realizována ve zcela konkrétních lokalitách, ve zcela konkrétních obcích a ve zcela konkrétních podmínkách na základě vypracovaných zcela konkrétních projektů.
Z uvedeného pojetí je zřejmá potřeba stanovení priorizace nejdůležitějších oblastí, jejichž řešení s realizací preventivního systému bezprostředně souvisí. V rámci činnosti participujících ministerstev (vnitra, obrany, spravedlnosti, práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy, zdravotnictví) a státního zastupitelství je potřebné ve smyslu sociální prevence a prevence kriminality věnovat pozornost především:
- výchově a procesu socializace mladé generace,
- dětem a mládeži s výchovnými problémy a skupinám, které vykazují značné předpoklady ke kriminálnímu chování,
- sociálně patologickým jevům jako je alkoholismus, toxikomanie, prostituce, závislost na hracích automatech, rasismus apod.,
- resocializaci kriminálně narušených osob včetně kontinuální sociální práce v průběhu trestního řízení a po jeho skončení,
- potencionálním i skutečným obětem trestné činnosti,
- volbě a realizaci nejrůznějších organizačních a zabezpečovacích opatření zaměřených na zhoršování podmínek pro páchání trestné činnosti a zvyšování míry objasněnosti trestných činů.
Odpovědnost jednotlivých resortů za plnění úkolů v rámci uvedených oblastí koreluje s jejich působností, a proto již v současné době jsou analyzovány koncepce, přehodnocovány a modifikovány metody, hledány formy a způsoby meziresortní spolupráce a to jak ve smyslu sociálně preventivních činností, tak i prevence kriminality. Republikové orgány tak vytváří podmínky pro realizaci preventivních činností v lokalitách a obcích, přičemž jejich úloha je nejen metodologická, ale i aktivizující, koordinační, plánovací, financující a někdy i dozorující.
Republikový výbor pro prevenci kriminality postupně vytváří prostor pro meziresortní spolupráci, koordinaci činností a tím i potřebné podmínky pro práci všech orgánů, organizací, hnutí, občanských iniciativ, církví apod., jejichž činnost je orientována do oblasti prevence.
V současné době je ve vybraných lokalitách experimentálně ověřována sociální práce "na ulici" prostřednictvím činnosti sociálního pracovníka, který se věnuje výlučně preventivnímu působení na děti a mládež, je vytvářen účinný informační a poradenský systém pro volbu povolání, jsou realizovány rekvalifikační kurzy, velká pozornost je věnována problémovým a disfunkčním rodinám. Tato a celá řada dalších opatření a aktivit tvoří součást připravovaných projektů prevence kriminality ve městech Most, Ostrava, České Budějovice apod.
Ve městě Vsetín je již realizován první projekt prevence kriminality na místní úrovni (viz