Důvodová zpráva k Novela zákona o NKÚ České republiky

Čl. I

K § 2

Ústavní zákon ČNR č. 481/1991 Sb., kterým se zřizuje Nejvyšší kontrolní úřad České republiky nabytím účinnosti Ústavy České republiky pozbyl sílu ústavního zákona. Existence Nejvyššího kontrolního úřadu, základní vymezení jeho působnosti a ustavování představitelů Nejvyššího kontrolního úřadu do funkce, je zakotveno v Čl. 97 Ústavy České republiky. Od 1. ledna 1993 se proto tento ústavní zákon stal nadbytečným a je možno ho zrušit.

Novela zákona ČNR č. 61/1992 Sb. proto přebírá z cit. ústavního zákona do § 2 významný princip a specifiku postavení Nejvyššího kontrolního úřadu, kterým je jeho nezávislost na vládě, jejích orgánech a ústavních orgánech státní správy, zakotvená obecně i v Ústavě České republiky.

K § 5 písm. a), k § 15 odst. 2, k § 21 odst. 1, k § 23 a k § 28

Vzhledem k tomu, že na základě Čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky se dnem 1. ledna 1993 stala Česká národní rada Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, bylo nezbytné tuto změnu promítnout i v příslušných paragrafech novelizovaného zákona.

K § 9 odst. 1

Z praktických důvodů bylo nutno zabezpečit zastupování prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu v plném rozsahu. Viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu je jmenován prezidentem republiky za stejných podmínek jako prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, předpoklady jeho ustavení do funkce uvedené v § 12 zákona ČNR č. 61/1992 Sb. jsou stejné jako u prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, je tedy ústavním činitelem, což odůvodňuje, aby ho zastupoval v plném rozsahu jeho práv, povinností a odpovědnosti. Toto znění bylo i v původním návrhu zákona a bylo vypuštěno během projednávání návrhu zákona v důsledku názoru, že zastupování v plném rozsahu je v uvedeném případě samozřejmé. V praxi se však ukázalo, že toto znění nevede k jednoznačnému výkladu.

K § 10 odst. 1

Čl. 97 odst. 2 Ústavy České republiky stanoví, že prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky. Vzhledem k principu, že kdo jmenuje i odvolává, bylo zapotřebí změnit text tohoto paragrafu tak, že prezident Nejvyššího kontrolního úřadu je jmenován i odvoláván prezidentem republiky na návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

K § 10 odst. 2

Záměna slova zvolen na slovo jmenován je vyvolána zněním Čl. 97 odst. 2 Ústavy České republiky.

K § 11 odst. 1

Ke změně tohoto ustanovení dochází v důsledku znění Čl. 97 odst. 1 Ústavy České republiky, podle něhož stejně jako prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu i viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

K § 11 odst. 2

Záměna slova zvolen za slovo jmenován je vyvolána zněním Čl. 97 odst. 1 Ústavy České republiky.

K § 12

Dosavadní znění tohoto ustanovení vyžadovalo, aby prezident Nejvyššího kontrolního úřadu a viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu byli občany ČSFR, s rozpadem federace toto ustanovení je překonáno. Bylo proto nutno provést změnu spočívající v tom, že podmínkou jmenování obou ústavních činitelů je občanství České republiky.

K § 14 odst. 2

Zdůvodnění je stejné jako k 10 odst. 1.

K § 14 st. 3

Podle principu, kdo jmenuje, ten odvolává z funkce, resp. pozastavuje výkon funkce bylo nutno i tento paragraf upravit.

K § 20

V tomto ustanovení se navrhuje uvést přímo v zákoně sídlo Nejvyššího kontrolního úřadu, neboť jde o instituci, jejíž sídlo by prostřednictvím zákona mělo být všeobecně známo. Dalším důvodem je i skutečnost, že pominuly důvody, které vedly k tomu, že sídlo mělo být stanoveno pouze statutem, jak to umožňuje dosavadní úprava.

K posílení objektivnosti kontrol v konkrétních případech se navrhuje, aby statut vymezil případy, kdy lze kontrolního pracovníka z kontroly odvolat, tzn., že v jiných případech by byl z kontroly neodvolatelný.

Dále se navrhuje v zákoně výslovně stanovit, že k výkonu své působnosti si Nejvyšší kontrolní úřad může vytvářet detašovaná pracoviště, neboť tento způsob organizace úřadu, který se výrazně projevuje v působení úřadu navenek, není účelné ponechat pouze na statutu.

Vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky by neměla být řídícím orgánem Nejvyššího kontrolního úřadu, navrhuje se ve srovnání s dosavadním stavem, aby zákon již nevyžadoval schválení statutu Nejvyššího kontrolního úřadu Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky.

K § 21 odst. 3

Navrhuje se uplatnit doporučení Limské deklarace o základních směrech finanční kontroly týkající se zveřejňování výročních zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu a na zveřejňování jeho důležitých a významných kontrolních zjištění i v období mezi předložením výročních zpráv. Jde o významný prvek demokracie a o uplatnění základního práva občanů na informace.