Základní rámec platné právní úpravy procesu tzv. velké privatizace je tvořen zákonem č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem ČNR č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
V současné době se tato platná právní úprava jeví jako nedostatečná. Zákonodárce původně nemohl předvídat způsob a podmínky praktické realizace velké privatizace. Již v průběhu tzv. první vlny privatizace byly vládou České republiky zpřesněny podmínky velké privatizace a došlo k zprůhlednění její procesu (usnesení vlády České republiky č. 510/1991 a č. 562/1991): odstranění zásadních nedostatků však lze učinit pouze zákonnou formou.
Navrhovaná právní úprava reaguje na praxí vyvolanou nutnost řady věcných změn, z nichž jako nejdůležitější se jeví:
1. úprava procesu schvalování privatizačních projektů. Stávající právní úprava, umožňuje zpochybnění privatizace jako takové, stává se její brzdou a je naprosto nevyhovující pro orgány státu zastupující stát jako vlastníka při nakládáni s jeho majetkem. To má za následek prolomení ústavou zakotveného principu rovnosti vlastnictví v neprospěch státu, resp. orgánů, které ho v procesu privatizace zastupují,
2. zpřesnění právního postavení Fondu národního majetku ve vztahu k jeho majetku a nakládání s ním, včetně vyjasnění závaznosti rozhodnutí orgánů státní správy v procesu privatizace pro Fond národního majetku.
Další navrhované změny odstraňují vzájemně si odporující ustanovení platné právní úpravy a reagují na změny v právním řádu provedené ode dne 1. 4. 1991 (den účinnosti zákona č. 92/1991 Sb.).
Forma navrhované právní úpravy byla zvolena novelizací zákona č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákona ČNR č. 171/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopad na státní rozpočet. Naopak pozitivní vliv bude mít změna navržená v g 37 odst. 1 písm. e).
B.
K čl. I:
K bodu č. 1.:
Změna v § 1 odst. 1 je reakcí na rozdělení bývalé ČSFR. Změna v § 1 odst. 2 je důsledkem zavedení institutu správy státních zemědělských nemovitosti Pozemkovým fondem. Stávající právní úprava s použitím zákona č. 92/1991 Sb. pro privatizaci státního majetku, který Pozemkový fond spravuje, nepočítá. Nutnost použití citovaného zákona je však v těchto případech nepochybná
K bodu č. 3.
Změna znění § 5 je změnou zásadní. Stávající znění zákona připouští i výklad, dle kterého je orgánu schvalujícímu privatizační projekt přiznána pouze možnost schválit či neschválit některý z předložených projektů. Tento výklad je pro praxi zcela neakceptovatelným. Žádný ze schválených privatizačních projektů totiž nemůže být realizován v předložené podobě. Platné znění zákona již pouhou aktualizaci projektu, tedy úkon nutný před realizací každého schváleného projektu, staví do nezákonné podoby. Stát coby vlastník privatizovaného majetku potřebuje zároveň možnost ovlivnit v některých případech prostřednictvím orgánů, které ho při prodeji jeho majetku zastupují, určité změny, úpravy, případně kombinace předložených privatizačních projektů. Rozsah těchto změn je logicky ohraničen zájmem konkrétního nabyvatele privatizovaného majetku jakožto rozhodujícím kritériem.
Na nešťastnou formu řešení tohoto problému v platné právní úpravě jsou orgány schvalující privatizační projekty neustále upozorňovány orgány kontrolními a soudy.
Navrhovaná právní úprava stanoví místo schváleného privatizačního projektu hlavním institutem privatizace rozhodnuti o privatizaci, učiněné příslušným orgánem státní správy. Základním podkladem pro učinění rozhodnutí o privatizaci jsou předložené návrhy privatizačních projektů. Rozvedení této změny obsahují body č. 13 a č. 14.
K bodu č. 4.
Změnou znění § 11 z důvodu vypuštění již nadbytečných ustanovení týkajících se privatizace majetku bývalé federace se písmeno i) § 6 stalo bezpředmětným.
Návrh zároveň doporučuje vypustit i písmeno k) § 6, které se v praxi stalo nerealizovatelným a matoucím. V okamžiku zpracování a předložení privatizačního projektu nelze nikdy určit ani přibližný časový plán jeho schválení a případné realizace.
K bodu č. 5.:
Dochází k vypuštění v praxi nepoužívaného tu fakultativních náležitostí projektu, který se stal přebytečným v důsledků platnosti závazné osnovy pro zpracování privatizačního projektu. Náležitosti každého předloženého privatizačního projektu jsou dány právě touto osnovou. V praxi tak nepřichází v úvahu; aby zpracovatel privatizačního projektu v tomto uvedl i některé náležitosti obsažené v § 6 odstavec 2 stávajícího znění.
K bodu č. 6.:
Navrhované znění § 6a váže ve spojení s navrhovaným zněním odstavce 1 písm. h) § 10a a § 37 odst. 1 písm. b) bod č. 4 a 10a odst. 1 písm. e) na usnesení vlády České republiky ze dne 17. 3. 1993 č. 123, které se týká otázky řešení ekologických závazků při privatizaci. Dosavadní znění tohoto ustanovení otázky závazků souvisejících s ekologickými škodami neřeší: Podle citovaného vládního usnesení Fond hradí nabyvatelům privatizovaného majetku škody způsobené podnikem do doby. privatizace, a to na základě smlouvy odsouhlasené vládou. Skutečnost, že tzv. ekologický audit zajistí zakladatel zdůvodněna snahou zabránit zbytečným výdajům zpracovatelům konkurenčních privatizačních projektů. Zakladatel k těmto účelům použije většinou audit zpracovaný pro účely podnikového projektu. Zároveň navržené řešení řeší situaci několika resortů, kde u privatizačních projektů předložených v II. vlně ekologické audity nejsou.
K bodu č. 7.:
Navrhované doplnění odstavce 3 § 7 umožňuje uzákonit: institut tzv. zakladatelského projektu, který pro privatizaci zavádí vládní usnesení č. 510/1992. Ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci (dále jen "ministerstvo") je zde dána pravomoc uložit zakladateli privatizovaného podniku k zpracování projektu a stanovit mu k tomu určitou lhůtu (tato možnost bude využívána zejména v případě nevhodnosti návrhů privatizace obsažených ve všech předložených privatizačních projektech). Odstavec 4 § 7 ve znění návrhu zároveň zakotvuje, že lhůty, v nichž předkladatelé předkládají návrhy privatizačních projektů zakladatelům, stanoví rovněž ministerstvo.
K bodu č. 8.
Navrhované doplnění poslední věty odstavce 5 § 7 má zabránit šikanózním požadavkům zájemců o údaje nutné k vypracování projektu vůči podniku po skončení lhůty k předkládání projektů, Po. této lhůtě může na podniku požadovat určitou součinnost (zejména související s tzv. aktualizaci privatizačního projektu či zpracováním zakladatelského projektu) pouze zakladatel.
K bodu č. 9.:
Navrhované znění umožňuje ministerstvu stanovit lhůtu, kdy mu zakladatel předá jemu předložené privatizační projekty,spolu se svým stanoviskem.
K bodu č. 11.:
Navrhované znění odstavců 1 a 2 § 10 přebírá rozdělní kompetencí mezi orgány příslušné k rozhodování o privatizaci ze stávající právní úpravy (zde se hovoří o orgánech příslušných ke schválení privatizačního projektu). Obdobně je ze stávajícího znění převzato ustanovení o vyloučení správního řízení na rozhodování o privatizaci.
Návrh v odstavci 3 výslovně upravuje vyloučení soudního přezkumu rozhodování o privatizaci, tedy skutečnost, kterou autoři koncepce velké privatizace od počátku tohoto procesu předpokládali. Rozhodování o privatizaci bylo od počátku koncipováno jako rozhodování příslušného orgánu státu jakožto zástupce vlastníka při nakládání s jeho majetkem. Vnější podobnost s ostatními rozhodnutími orgánů státní správy je tu pouze proto, že jménem vlastníka zde rozhoduje správní orgán. Rozhodování o privatizaci, nebo dle terminologie platné právní úpravy schvalování privatizačních projektů, bylo zákonem č. 92/1991 Sb. koncipováno mnohem šířeji, než jak je tomu při vydávání konkrétních správních aktů zakládajících konkrétní práva a povinnosti právnických nebo fyzických osob. Rozhodnutí, že majetek k němuž vykonává právo hospodařeni státní subjekt uvedený v § 1 zákona č. 92/1991 Sb. bude tomuto subjektu odňat a převeden do vlastnictví jiné osoby než státu, bylo učiněno již přejetím tohoto zákona. Rozhodování o privatizaci konkrétního subjektu již nelze proto považovat za rozhodnutí, které zakládá, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob, a tedy podléhá soudnímu přezkumu. Předmětná rozhodnutí jsou pouhým výkonem vlastnického práva České republiky, která přezkoumání soudem nepodléhají. Ustanovení odstavce 2 písmeno b) § 248 občanského soudního řádu výslovně stanoví, že soudy nepřezkoumávají rozhodnuti správních orgánů v občanskoprávních a obchodněprávních věcech, kde tyto orgány vystupují jménem státu jako vlastníka. Navrhované znění výslovně zakotvuje tuto skutečnost i do zákona č. 92/1991 Sb. a tím definitivně odstraňuje možnost existence protichůdných výkladů. Nutno konstatovat, že možnost kontroly převodu majetku státu na jiné osoby mají kromě orgánů kontrolních i další orgány státní správy (viz. usnesení vlády č. 510 a 562). Nelze opomenout i funkci Parlamentu České republiky jakožto orgánu kontrolujícímu nejvyšší výkonný orgán státní. moci republiky s možností zrušit nařízení nebo usnesení vlády republiky (právě usnesením je na vládní úrovni o privatizaci rozhodováno), je-li v. rozporu s ústavou či jiným zákonem. V případě, že se rozhodnutí o privatizaci do vlastnického či jiného věcného práva třetí osoby či nároku osoby oprávněné podle restitučních předpisů, možnost této osoby obrátit se na příslušný soud je samozřejmě navrhovaným zněním odstavce 3 zcela nedotčena.
Navrhovaně znění odstavce 4 § 10 stanoví rámcové podmínky: rozhodování o privatizaci a zakotvuje povinnost informovat zpracovatele privatizačních projektů o tom, zda jejich projet byl či nebyl vybrán k realizaci.
Odstavec 6 § 10 přiznává orgánu rozhodujícímu o privatizaci možnost měnit podmínky, rozsah a způsob privatizace obsažený v privatizačním projektu či projektech. Bez této možnosti. by privatizace podle zákona č. 92/1991 Sb. v naprosto převažující většině případů nebyla možná. Prostá realizace jednoho předložených privatizačních projektů by tlačila orgán zastupující stát jakožto vlastníka do naprosto nerovného postavení vůči: navrhovanému nabyvateli. Tato skutečnost by byla znásobena nepříznivým časovým faktorem nutnosti privatizovat stojícím na straně orgánu rozhodujícího o privatizaci. Orgán zastupující stát jako vlastníka musí při rozhodování o privatizaci dbát o hospodárné a účelné naloženi s privatizovaným majetkem, musí tedy při jeho prodeji v některých případech trvat na podmínkách a způsobu prodeje, které jsou zároveň vhodné pro vlastníka a budoucí nabyvatel privatizovaného majetku je původně nenavrhl. Smyslu privatizace by samozřejmě odporovaly takové změně podmínek, rozsahu a způsobu privatizace, které by žádný z budoucích nabyvatelů neakceptoval. Nutnost této úpravy je dána také skutečností, že bez alespoň částečných změn či úprav by téměř žádný předložený privatizační projekt realizovatelný nebyl! Tyto nutné změny a úpravy jsou zároveň natolik rozmanitě, že je v žádném případě nelze v zákoně taxativně vymezit. Orgán rozhodující o privatizaci, bez možnosti měnit či upravovat podmínky, rozsah a způsob privatizace, by byl nucen buď akceptovat některé ne příliš vhodné privatizační návrhy obsažené v projektech, a to z důvodu, že cesta zamítnutí všech projektů a stanovení lhůty pro předkládání projektů nových by probíhal a souběžně s likvidací privatizovaného subjektu, nebo tuto cestu postoupit za cenu neúnosného protahování procesu privatizace.
Navrhované znění odstavce 6 § 10 umožňuje měnit již vydané rozhodnutí o privatizaci. Možnost této změny je omezena na případy, kdy se po vydání původního rozhodnutí o privatizaci objevily závažné skutečnosti, které za předpokladu, že by o nic orgán rozhodující o privatizaci věděl, by na jeho původní rozhodování o privatizaci měly podstatný vliv. Příkladem je možno uvést chybně stanovené tržní ocenění majetku, ze kterého orgán rozhodující o privatizaci při vydání původního rozhodnutí vycházel. Další omezení změn již vydaného rozhodnutí je stanoveno v navrhovaném odstavci 7. Mezní hranicí je zde přechod privatizovaného majetku na Fond. Změny podmínek, rozsahu a způsobu privatizace po tomto dni dále upravuje navrhované ustanovení § 20a zákona č. 171/1991 Sb.
K bodu č. 12.:
Navrhované ustanovení § 10a stanoví obligatorní náležitosti jednotlivých rozhodnutí o privatizaci, v souladu s jednotlivými způsoby a metodami privatizace používanými podle závazné osnovy pro zpracování privatizačního projektu a schválenými. vládou ve výše uvedených usneseních.
Navrhované znění odstavce 5 zpřesňuje specifikaci privatizovaných nemovitostí podle požadavků katastrálních úřadů. Navrhované znění odstavce 6 § 10a je důsledkem v praxi složité privatizace majetku tzv. "státních" akciových společností. Vytvoření těchto společností bylo zjevnou věcnou chybou, což konstatovala i porada ekonomických ministrů současné vlády. Argumenty, že u těchto společností nelze privatizovat jejich majetek, který již není majetkem státu, nýbrž pouze majetkovou účast státu na jejich podnikání, jsou nesporné a právně nevyvratitelné. Pro věcně odůvodněné případy prodejů majetku těchto společností, vydání věci restituentům při vypořádávání jejich nároků v rámci privatizačních projektů, případně pro dokoupení majetku souvisejícího s majetkem vydaným, lze zcela v souladu s příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku využít pravomocí Fondu národního majetku vyplývajících z titulu jediného či majoritního akcionáře. Navrhované zněni váže tato rozhodnutí Fondu jakožto valné hromady na rozhodnutí orgánu schvalujícího privatizační projekt, z důvodu naprosto stejného významu těchto úkonů s úkony, kterými je realizován schválen privatizační projekt na privatizaci majetku, resp. kterými je realizováno rozhodnutí o privatizaci podle navrhovaného znění.
K bodu č. 14.:
Změna nadpisu části třetí je důsledkem republikové platnosti navrhované právní úpravy.
K bodu č. 15.:
Navrhované znění vychází ze změny základních institutů privatizace (rozhodnutí o privatizaci místo privatizačního projektu) a váže činnost zakladatele po vydání rozhodnutí o privatizaci právě na tento navrhovanou právní úpravou zaváděný institut. Převod majetku a majetkových účastí na Fond provádí zakladatel ke dni Fondem stanovenému, což je zcela v souladu s probíhající privatizační praxí.
Odstavec 3 tohoto ustanovení zakotvuje v praxi často prováděné zohlednění majetku nepoužitelného pro podnikatelské účely v kupní ceně. Stávající znění zákona toto řešení neumožňuje, ač je, zejména z hlediska hospodárného naložení s tímto majetkem, řešením nejvhodnějším.
K bodu č. 16.:
Navrhované změny § 12 nahrazují pojmy potřebné pro privatizaci probíhající v podmínkách federace pojmy republikovými a stávající znění aktualizují o pojmy zavedené tímto návrhem.
Odstavec 3 § 12 již nemá změnou platných zákonů své opodstatnění.
K bodu č. 18.:
Ustanovení § 13 v platném znění je pro potřeby privatizační praxe nepoužitelné a v řadě případů je jeho existence v.platné právní úpravě rozporná (je umožněno např. tzv. tržní ocenění jednostranně upřednostňující zahraniční podnikatele před domácími). Proto navrhovaná úprava toto ustanovení vypouští.