Současné znění zákona č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, nezajišťuje původně stanovený cíl - udržení stálého vztahu mezi důchody na jedné straně a mzdami a životními náklady na straně druhé. Každé zvyšování důchodů je předmětem sporů jak z hlediska výše, tak i termínu jejich provedení. Analogická situace je i pokud jde o většinu dávek sociální péče, kde dochází k valorizaci s velkým zpožděním. Velké skupiny obyvatel se cítí tímto způsobem ošizeny a poukazují na znehodnocení důchodů a dalších sociálních dávek na přechodnou dobu nebo i trvale. V současné době projednávaný vládní návrh zásad zákona o základním důchodovém pojištění přejímá současnou úpravu i s jejími vadami. Vládní návrh zásad zákona o státní sociální podpoře obsahuje valorizaci vazbou na životní minimum, aniž by však byl uspokojivě stanoven způsob valorizace životního minima.
Navržený zákon má tuto situaci řešit. Vychází se ze skutečnosti, že důchody stanovené v různé době byly předchozími úpravami uvedeny na přibližně stejnou úroveň. Pokud by došlo k potřebě měnit důchody nebo jiné sociální dávky z jiných důvodů včetně toho, že bude z jakýchkoli důvodů potřeba je jednorázově upravit, nemá tomu být zákon na překážku.
V případě schválení úpravy by ji bylo možné převzít do nově připravovaných legislativních změn.
Porovnáme-li navržený postup v oblasti důchodů s původně zamýšleným udržením vztahu k životním nákladům a průměrným mzdám, nedochází k potřebě finančních prostředků. Navrhovaný zákon zvyšuje jistotu občanů pobírajících důchody o uchování jejich reálné hodnoty, zamezuje možnosti podezírat vládu z manipulací s valorizací důchodů a zbavuje vládu a Parlament složitých rozhodovacích procesů ve věci, která je nahrazena administrativní rutinou. Dovoluje výrazné snížení nákladů i spotřeby času na přípravu a provedení valorizace tím, že zpracované postupy jsou použitelné opakovaně - úspora činí několik desítek miliónů Kč při každém dalším použití.
V oblasti dalších sociálních dávek je situace obdobná, automatická valorizace však může znamenat zvýšení nákladů, které lze odhadnout maximálně ve výši rozdílu promítnutí průměrné předpokládané inflace do příslušných sociálních dávek a dosud standardně uplatňované nepravidelné valorizace velmi hrubý odhad je 1,2 až 2 mld Kč ročně při současné výši dávek a předpokládané inflaci.
K jednotlivým zásadám
K zásadě č. 1
Zásada v bodě 1 formulována jako novelizace § 9 zákona č. 46/1991 Sb. Mzdy a životní náklady nerostou shodným tempem. Nemá-li pokračovat radikální prohlubování sociálních rozdílů ohrožující sociální smír, je třeba stanovit, že důchody se mění nejen při podstatné změně životních nákladů, ale též při změně průměrných mezd, jak to ostatně bylo stanoveno v původním znění zákona.
Víceparametrický systém rovněž částečně eliminuje náhodné odchylky jednoho z parametrů. Pro vyrovnání náhodných nebo sezónních odchylek průměrné mzdy se navrhuje porovnávat hodnoty za období předchozích 3 měsíců.
Zavádí se pojem rozhodný okamžik pro změnu důchodů. K tomuto okamžiku se určuje změna důchodů na základě hodnot rozhodných údajů a jejich změny od posledního rozhodného okamžiku. Uchovává se minimálně tříměsíční lhůta mezi dvěma za sebou následujícími změnami.
K zásadám č. 2 a 3
Zpřesňuje se vyhlašování potřebných údajů Českým statistickým úřadem a vyhlašování změn ministerstvem práce a sociálních věci. Nově se stanovuje možnost statutárních orgánů občanských sdružení registrovaných nebo evidovaných ministerstvem vnitra, jejichž předmětem činnosti je ochrana hospodářských nebo sociálních zájmů občanů, podat návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem o zrušení nebo změně vyhlášky v souvislosti se změnou důchodů a termín pro takové podání. Stanovuje se způsob změny důchodů a výpočtu výše změny. Určuje se termín, od kterého náležejí změněné splátky důchodů. Přitom se respektuje potřebná lhůta na zjištění rozhodného okamžiku, přípravu a provedení změny.
Zásada č. 2 bude provedena novelizací § 10 zákona č. 46/1991 Sb. Zásada č. 3 bude provedena doplněním nového § 10 a do zákona č. 46/1991 Sb.
K zásadě č. 4
Řeší se postup změn vdoveckých důchodů podle stejného postupu jako pro ostatní důchody.
K zásadě č. 5
Stanoví se, že valorizace provedené v období rozhodném pro stanovení nových důchodů se promítají do jejich hodnoty a zmocňuje se vláda ke konkretizaci postupu nařízením. To zajišťuje jistotu nových důchodců, že jejich důchody nebudou podhodnoceny při jejich stanovení.
K zásadě č. 6
Zásadě řeší analogickou valorizaci stanovené nejvyšší výměry důchodu, stanoveného úhrnu důchodů nebo nejvyšší výměry stanovené pro souběh důchodů včetně důchodů pro bezmocnost a důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmů. Valorizace celé důchodové soustavy je tak založena na jediném principu.
K zásadě č. 7
V zásadě se navrhuje použít analogický způsob valorizace i na další sociální dávky, a to nejlépe novelizací zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění.
K zásadě č. 8
V bodě 3 zásady č. 2 se upravuje pravomoc ústavního soudu přezkoumávat zákonnost vyhlášek Českého statistického úřadu a ministerstva práce a sociálních věcí. Aby zákon č. 46/1991 Sb. byl skutečně účinný, je třeba kromě toho umožnit podání určovací žaloby (podle § 80 občanského soudního řádu), zda nastala situace odůvodňující valorizaci důchodů a ostatních sociálních dávek a vzniklo právo oprávněných osob na zvýšení podle navrhovaného zákona.
Tato zásada bude provedena novelizací § 10 zákona č. 46/1991 Sb.
K zásadě č. 9
Doplnění zákona o Ústavním soudu je nezbytným důsledkem možnosti podle zásady č. 2. Tato zásada bude provedena doplněním zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, o nový § 64a.
K zásadě č. 10
Přechodným ustanovením je třeba zajistit zjištění a zveřejnění výchozích údajů spojených s poslední provedenou změnou důchodů podle zákona č. 46/1991 Sb. před platností tohoto zákona.
K zásadě č. 11
Zásada č. 8 bude realizována novelizací hlavy páté občanského soudního řádu, a to doplněním o nový § 200 i. Protože se určovací žaloby budou vztahovat na všechny oprávněné osoby v celé České republice, je navržena příslušnost Nejvyššího soudu.
K zásadě č. 12
Účinnost se navrhuje dnem vyhlášení.
V Praze dne 8. dubna 1994