Důvodová zpráva k Zákon o koncesionářských poplatcích

K § 1

Vymezuje se předmět právní úpravy.

K § 2

Zákon vymezuje nově pojem rozhlasového poplatku a televizního poplatku a užívá jej specificky především v tom, že jeho adresátem není stát, resp. orgány státní správy, ale provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání ze zákona. Jedná se o poplatky svého druhu, které tím, že nejsou zdrojem státního rozpočtu, ale jsou určeny k přímému financování Českého rozhlasu, České televize a Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, zabezpečují jejich nezávislé postavení jako veřejnoprávních institucí a umožňují jim plnění jejich povinnosti.

K § 3

Návrh rozlišuje mezi fyzickou a právnickou osobou, neboť jim stanoví odlišný režim placení poplatků. Pro odstranění nejasností, kdo je držitelem přijímače pevně zabudovaného v automobilu či jiném dopravním prostředku, se za držitele výslovně označuje vlastník dopravního prostředku.

K § 4

Definuje se pojem rozhlasového a televizního přijímače, jejichž držení se zatěžuje povinností platit poplatky. Současně se vylučuje z působností zákona řada telekomunikacích zařízení, která jsou sice technicky přijímači, nicméně jejich účelem je sloužit v prvé řadě veřejnému zájmu.

K § 5

Stanoví se základní povinnosti poplatníků. Zároveň se vymezuje okruh osobního osvobození od těchto povinností: Jde v prvé řadě o okruh fyzických osob, které jsou sice povinny plnit ohlašovací povinnost, s ohledem na jejich sociální situaci jsou však osvobozeny od placení poplatků. Ze zákona se pak od ohlašovací povinnosti i od povinnosti platit poplatky přímo osvobozují subjekty s mezinárodním prvkem, provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání ze zákona a subjekty plnící společensky významné úkoly.

Dále se stanoví podnínky věcného osvobození tím, že se od ohlašovací povinnosti a od povinností platí poplatek osvobozující další příjemce v držení poplatníka - fyzické osoby a členů jeho domácnosti. U podnikatelských subjektů se stanoví užší rozsah věcného osvobození, takže povinnost platit poplatek pouze za jeden přijímač se bude vázat v praxi na každý obchod či opravnu.

K § 6

Předpokladem pro zajištění příjmu z poplatků je zjištění všech povinných poplatníkům ohlašovací povinnost, včetně hlášení změn podstatných pro vedení evidence poplatníků. Důvody odhlášení z evidence korespondují s vymezením pojmů poplatníka a přijímače.

K § 7

Vzhledem k specifickému charakteru tohoto poplatku se jeho výše stanoví přímo zákonem.

K § 8

Stanoví se splatnost poplatků ve vazbě na charakter poplatníka, přičemž se uplatňuje rozdíl ve lhůtách splatnosti. Současně se upřesňuje postup při počátku a ukončení držení přijímače.

K § 9

S ohledem na dosavadní způsob evidence poplatníků a na nemožnost vybudovat v dohledné době jiný systém se ukládá poště (v současné době Česká pošta, státní podnik) výkon správy poplatků. Za tuto činnost stanoví zákon odměnu zahrnující vynaložené náklady a přiměřenou míru zisku. Současně se upřesňuje vztah správce poplatků k poplatníkům, provozovatelům a obcím, jež jsou ze zákona pověřeny ukládáním pokut.

K § 10

Návrh mění subjekt aktivní legitimace k vymáhání dlužných částek, jimiž napříště budou Český rozhlas a Česká televize. Záměr vybudovat vlastní databanku držitelů příjímačů, která bude využívána oběma příjemci poplatků jak k soudnímu vymáhání poplatků, tak jako nezbytný podklad pro jednání s mezinárodními rozhlasovými nebo televizními organizacemi, je umožněn spolupráci se správcem poplatku.

Protože v praxi nebývá vždy možné zjistit, odkdy je poplatník držitelem přijímače (zejména v těch případech, kdy nesplnil ohlašovací povinnost), zavádí se právní fikce o užívání přijímače po dobu tří let.

K § 11 a 12

Návrh nově stanoví poplatníkovi sankce za nesplnění povinností, jež mají vliv na placení poplatků, nebo za poskytování nepravdivých údajů s placením poplatků souvisejících. Výše sankce je zvolena s ohledem na její účel, má vést poplatníka k tomu, aby neriskoval neplnění povinností.

I když systematická kontrola plnění ohlašovací povinnosti není dost dobře možná, riziko, že protizákonné jednání poplatníka bude prozrazeno, není zanedbatelné. Takové skutečnosti může zjistit např. policie při kontrole motorových vozidel, městská policie, pracovníci státní správy a samosprávy při výkonu běžných činností, pracovníci správce poplatků, sousedé poplatníka aj. V úvahu přichází i organizování kontrolních akcí s využitím telekomunikační techniky apod.

Uložení sankce není dotčena povinnost uhradit mimo to i dlužné poplatky.

Role orgánu, který bude protizákonná jednání poplatníků přešetřovat a který jim bude ukládat pokuty, se svěřuje obcím, v jejichž obvodu má poplatník bydliště či sídlo. Obec má s ohledem na znalost místních podmínek nejlepší předpoklady k tomu, aby mohla preventivně působit na potenciální neplatiče. Skutečnost, že uložená pokuta je příjmem obce, současně vytváří motivaci pro to, aby se obce do systému kontroly plnění povinností poplatníků aktivně zapojily.

V souladu se zahraniční praxí se v případě důvodného podezření z protizákonného jednání důkazní břemeno do značné míry přenáší na podezřelého.

K § 13

Stanoví se povinnost provozovatelů kabelových rozvodů poskytovat údaje o svých zákaznících pro potřeby provozovatelů vysílání ze zákona a obcím pro potřeby řízení o pokutách. Za nesplnění uvedené povinnosti se stanoví oprávnění Ministerstvu hospodářství uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. Tyto pokuty jsou příjmem státního rozpočtu.

K § 14 až 18

Nové vymezení pojmů, se kterými návrh pracuje, předpokládá změny dosavadních právních předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.

K § 19 až 21

S ohledem na nový režim placení a výběru poplatků je nutné upravit období přechodu na novou právní úpravu a zrušit dosavadní právní předpisy, jež jsou tímto zákonem nahrazeny. Stanoví se účinnost zákona ke dni 1. srpna 1994.