OBECNÁ ČÁST
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Základním ustanovením upravujícím v současné době zákaz či omezení mobilního telefonu nebo jiného elektronického zařízení, je upraven v rámci § 30 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož může školní řád nebo vnitřní řád omezit nebo zakázat používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení, s výjimkou jejich používání v nezbytném rozsahu ze zdravotních důvodů. Toto ustanovení bylo do zákona doplněno novelou č. 284/2020 Sb. a reagovalo na dlouhodobou aplikační nejistotu ohledně oprávnění škol používání mobilních telefonů nebo jiného elektronického zařízení regulovat.
Je však nutné zdůraznit, že v současné době zákon ponechává konkrétní podobu regulace plně na úrovni jednotlivých škol, a to prostřednictvím školního řádu či vnitřního řádu. Neobsahuje žádná jednotná pravidla ani mantinely pro rozsah, formu a meze takového omezení.
Pokud je zákaz či omezení používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení výslovně upraveno ve školním řádu či vnitřním řádu, může učitel v odůvodněných případech přistoupit k dočasnému odebrání mobilního telefonu nebo jiného elektronického zařízení. Dle předkladatelů musí být takový postup účelný, přiměřený a opřený o školní řád, zejména však musí být do budoucna jednotný a založený na principu jednotného zákazu mobilních telefonů na základních školách.
Za kritické a klíčové dle navrhovatelů zákona je potřeba považovat především nastavení jasné regulace používání mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení u dětí v předškolní fázi a v 1. až 3. ročníku základní školy, tedy u dětí a žáků přibližně do 10 let věku. V tomto vývojovém období se zásadním způsobem formují schopnost soustředění, pracovní návyky, sociální interakce. Nadměrná nebo nekontrolovaná přítomnost mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení může v tomto věku negativně ovlivňovat rozvoj dětí a žáků v tomto směru, přičemž děti a žáci zároveň zpravidla nedisponují dostatečnou mírou seberegulace ani kritického myšlení, aby byly schopny technologii užívat přiměřeně a bezpečně. Z těchto důvodů je u této věkové skupiny odůvodněn striktnější regulační režim, který sleduje legitimní cíl ochrany zdravého vývoje dítěte a vytváření stabilního a nerušeného vzdělávacího prostředí.
Zároveň je potřeba zdůraznit, že regulace má mít výchovný rozměr, nikoliv charakter mechanického a jednostranného zákazu. Regulace by měla být žákům srozumitelně vysvětlena, odůvodněna a zasazena do širšího kontextu kultivace chování, digitální gramotnosti a bezpečného užívání technologií. Přes výslovné zakotvení možnosti zákazu či omezení používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení je nutno konstatovat, že stávající právní úprava je nedostatečná.
Za prvé, právní úprava umožňuje vlastní úpravu jednotlivými školami, což vede k výrazným rozdílům mezi jednotlivými školami. Děti a žáci tak nejsou vystaveni předvídatelnému a jednotnému standardu, což oslabuje právní jistotu i výchovný efekt regulace.
Za druhé, zákon nereflektuje dopady mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení na kvalitu vzdělávání, zejména na schopnost soustředění, průběh výuky, školní klima a nejednotné podmínky mezi dětmi a žáky. Absence jasnějších pravidel komplikuje učitelům vytváření klidného a podnětného vzdělávacího prostředí.
Za třetí, právní úprava nedostatečně rozlišuje mezi legitimním využitím mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení a jejich rušivým či rizikovým používáním, dále nepodporuje systematické začlenění digitálních technologií do výuky za jasně stanovených podmínek.
V tuto chvíli tak lze uzavřít, že stávající právní úprava ponechává regulaci používání mobilních telefonů nebo jiného elektronického zařízení výlučně na úrovni jednotlivých škol, aniž by byly stanoveny jednotné principy, meze a cíle takové regulace, což vede k nejednotné aplikační praxi a oslabuje právní jistotu žáků, rodičů i pedagogických pracovníků. Rovněž je potřeba podotknout, že ačkoliv český právní řád v současné době formálně umožňuje školám regulovat používání mobilních telefonů nebo jiného elektronického zařízení, činí tak způsobem, který neodpovídá významu tohoto fenoménu pro současné vzdělávání. Do budoucna by bylo vhodné zvážit preciznější zákonnou úpravu či metodické vedení na celostátní úrovni, které by posílilo kvalitu vzdělávání, ochranu práv všech zúčastněných a jednotnost aplikační praxe, aniž by byla popřena autonomie škol.
Navrhovaný zákon nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a rovněž se nijak netýká rovnosti mužů a žen, neboť mezi nimi nijak nerozlišuje.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Navrhovaná právní úprava vychází z potřeby reagovat na zásadní proměnu vzdělávacího prostředí způsobenou masovým rozšířením mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení mezi dětmi a žáky. Právní úprava současně akcentuje nutnost posílené ochrany dětí a žáků jako zvlášť zranitelné skupiny, která není schopna plně domýšlet důsledky užívání mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení, ani se účinně bránit jejich negativním dopadům v rámci vzdělávání, psychické a vývojové fáze, a v neposlední řadě bezpečnosti.
Hlavním principem navrhované právní úpravy je posílení ochrany dětí a žáků, ochrany práva na kvalitní a nerušené vzdělávání a vytvoření předvídatelného a jednotného základního rámce. Úprava sleduje vyvážení mezi ochranou vzdělávacího procesu, výchovnou funkcí školy a respektováním práv dětí a žáků, a to včetně možnosti smysluplného a odůvodněného využívání digitálních technologií v rámci vyučovacích hodin.
Nezbytnost navrhované právní úpravy spočívá zejména v tom, že dosavadní úprava nedostatečně reaguje na negativní dopady nekontrolovaného používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení na soustředění žáků, školní klima a rovné podmínky ve vzdělávání, a neposkytuje pedagogům jasnou oporu pro jednotný a přiměřený postup. Navrhovaná úprava má za cíl vytvořit systémový a preventivní rámec, který podpoří výchovný charakter regulace a přispěje ke zvýšení kvality vzdělávání v podmínkách digitální společnosti.
V případě, že by k zákazu v podobě jasné regulaci používání mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení ve školách nedošlo, lze důvodně očekávat další prohlubování negativních dopadů na průběh a kvalitu vzdělávání, zejména v podobě narušování výuky a oslabování schopnosti soustředění dětí a žáků. Rovněž by pak docházelo k oslabení výchovné role školy a k ohrožení zdravého psychického a sociálního vývoje dětí a žáků.
3. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
V případě návrhu zákona je nezbytné poměřovat dvě základní lidská práva stanovená Listinou základních práv a svobod. V prvním případě se jedná o právo na vlastnictví stanovené v čl. 11 Listiny, a dále s právem na vzdělání garantovaným čl. 33 Listiny. Omezení výkonu vlastnického práva, spočívající v regulaci či dočasném omezení používání mobilního telefonu nebo jiného elektronického zařízení ve školním prostředí sleduje legitimní cíl ochrany jiného ústavně chráněného práva. V tomto kontextu musí mít přednost právo na vzdělání podle čl. 33 Listiny, neboť jeho realizace vyžaduje vytvoření nerušeného, bezpečného a podnětného vzdělávacího prostředí pro všechny žáky. Zásah do výkonu vlastnického práva je přitom omezený, přiměřený a časově vázaný, a proto ústavně konformní, zatímco ochrana práva na vzdělání představuje v daném případě převažující hodnotu.
4. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhovaná právní úprava je slučitelná s právem Evropské unie a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí, dopady na územní samosprávné celky, územní dopady
Navrhovaná právní úprava nemá hospodářský a finanční dopad na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky.
Navrhovaná právní úprava nemá žádné sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny. Jediný možný dopad na osoby se zdravotním postižením je navrhovanou úpravou řešen, kdy v tomto případě se jedná o zákonnou výjimku. Právní úprava nemá dopad na územní samosprávné celky, nemá územní dopady.
6. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, zhodnocení korupčních rizik a zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Korupční rizika návrhu nejsou přítomna, jelikož předkládaný návrh zákona, jak bylo výše uvedeno, má za cíl vytvořit systémový a preventivní rámec, který podpoří výchovný charakter regulace a přispěje ke zvýšení kvality vzdělávání v podmínkách digitální společnosti. Návrh rovněž nemá dopad na ochranu soukromí a osobních údajů a na bezpečnost a obranu státu.
7. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se Zásadami pro tvorbu digitálně
přívětivé legislativy
Navrhovaná právní úprava je v souladu se zásadami digitálně přívětivé legislativy, nevyžaduje nové administrativní úkony od občanů ani orgánů veřejné správy.
8. Informace dle zákona o regulaci lobbování
Předkladatelé v souvislosti s tímto návrhem neidentifikoval žádné osoby, které by podle zákona o regulaci lobbování vykonávaly lobbistickou činnost.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K části první (novela školského zákona)
K čl. II bodu 1 (§ 30 odst. 3)
Nové znění odstavce 3 reaguje na změnu zavedení nového ustanovení § 184c, kdy již zákaz mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení nebude v kompetencích jednotlivých škol v rámci školního řádu či vnitřního řádu, avšak tento zákaz bude již plošně upraven zákonem.
Znění nového odstavce však pamatuje na podrobnosti podmínek povolení používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení, které přispívá k naplnění školního vzdělávacího programu, a dále, které povolí ve vyučovací hodině učitel příslušné vyučovací hodiny, včetně případů a způsobů jejich povolení a doby, po kterou jej jejich používání povoleno a dále podrobnosti úpravy dočasného odebrání mobilního telefonu nebo jiného elektronického zařízení a dále podrobnosti úpravy podmínek používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení v průběhu aktivit organizovaných školou mimo vyučovací hodiny, kdy tyto nechává plně v kompetencích jednotlivých škol v rámci úpravy školního řádu nebo vnitřního řádu.
K čl. I bodu 2 (§ 184c)
Součástí navrhované úpravy je rovněž výslovné zakotvení možnosti dočasného odebrání mobilního telefonu nebo jiného elektronického zařízení v případě porušení zákazu, přičemž podrobnosti tohoto postupu, včetně jeho rozsahu a podmínek, jsou svěřeny školnímu nebo vnitřnímu řádu. Tím se zajišťuje, že konkrétní opatření budou odpovídat věku žáků či ročníku a typu školy, aniž by byla narušena zásada přiměřenosti zásahu.
Zákon dále stanoví, že podmínky používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení při aktivitách organizovaných školou mimo vyučovací hodiny upraví školní řád nebo vnitřní řád. Tím se reflektuje rozdílný charakter těchto aktivit oproti běžné výuce a umožňuje školám nastavit pravidla odpovídající jejich specifikům.
V odstavci 1 navrhovaného znění je upraven zákaz používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení dětmi a žáky během školního vyučování přímo na zákonné úrovni. Ustanovení vychází z potřeby ochrany nerušeného průběhu výuky v případě dětí a žáků v nejkritičtějším věku, tedy ve věkovém rozmezí do 10 let věku. Samotný odstavec pak pamatuje na výjimku, kdy využívání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení je součástí vzdělávacího procesu, avšak tento mobilní telefon nebo jiné elektronické zařízení musí patřit škole.
V odstavci 2 navrhovaného znění je upraven zákaz používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení dětmi a žáky během školního vyučování, kdy tato úprava se však již vztahuje k pokročilejšímu věku, tedy věku od 10 let až 15 let. Z toho znění jsou pak uvedeny dvě výjimky, kdy první z nich zakládá objektivní, obsahovou výjimku, která použití mobilního telefonu nebo jiného elektronického zařízení připouští tehdy, pokud je jeho použití funkčně propojeno s naplňováním vzdělávacích standardů stanovených státním vzdělávacím programem. Nejde tedy o nahodilé používání mobilního telefonu nebo jiného elektronického zařízení, ale o jeho využití jako nástroje k dosažení konkrétních vzdělávacích výstupů. Rozhodující není samotné zařízení, ale jeho přínos k naplnění stanovených cílů. Druhá stanovená výjimka v tomto odstavci představuje subjektivní, procesní výjimku, která svěřuje rozhodnutí o použití mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení konkrétnímu učiteli. Učitel zde vystupuje jako odborně způsobilá osoba, která v rámci své pedagogické autonomie posuzuje, zda je použití zařízení v dané hodině a vyučovacím předmětu účelné. Toto povolení může být jednorázové i opakované a je vázáno na konkrétní výuku, nikoliv na obecné právo žáka zařízení používat.
Odstavec 3 stanoví výjimku ze zákazu používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení pro děti a žáky se zdravotním znevýhodněním, pokud je jejich používání nezbytné z důvodů souvisejících se zdravotním stavem. Ustanovení sleduje zachování rovného přístupu ke vzdělávání a zajištění podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Výjimka odpovídá dosavadní právní úpravě a současně reflektuje princip přiměřenosti zásahu a zákazu diskriminace.
Odstavec 4 výslovně upravuje možnost dočasného odebrání mobilního telefonu nebo jiného elektronického zařízení v případě porušení zákazu podle odstavce 1 a 2. Ustanovení zakládá zákonný základ pro tento postup, čímž se odstraňují dosavadní aplikační nejasnosti týkající se oprávnění školy či pedagogického pracovníka k odebrání zařízení. Podrobnosti dočasného odebrání, zejména jeho délka, způsob uložení a vrácení zařízení, jsou svěřeny školnímu řádu nebo vnitřnímu řádu, aby bylo možné zohlednit místní podmínky a zásadu přiměřenosti.
Odstavec 5 stanoví, že podmínky používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení při aktivitách organizovaných školou mimo vyučovací hodiny upraví školní řád nebo vnitřní řád. Toto ustanovení reaguje na skutečnost, že mimoškolní aktivity mají odlišný charakter než vyučování a mohou vyžadovat rozdílný režim používání těchto zařízení, zejména s ohledem na bezpečnost, organizaci a komunikaci se zákonnými zástupci.
K části druhé (účinnost)
K čl. II
Účinnost
Účinnost navrhované zákona se navrhuje v souladu se zákonem č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, na 1. července roku 2026.
Seznam předkladatelů: