Důvodová zpráva k Novela z. o nemocenském pojištění

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se předkládá z důvodu posílení prorodinné politiky státu a větší flexibility při slaďování rodinného a pracovního života. Navrhovaná opatření se příznivě projeví v rodinách posílením jejich sociálních jistot, stability rodin a flexibility v souvislosti se zajištěním péče. V neposlední řadě také dojde k zajištění delší finanční podpory v případě nepříznivých životních situacích spojených s ošetřováním a péčí o členy rodiny.

V případě dlouhodobého ošetřovného bude návrh na prodloužení podpůrčí doby až o 3 měsíce podložen aktuálním lékařským posouzením orgánu nemocenského pojištění, že zdravotní stav ošetřované osoby vyžaduje pokračování péče v domácím prostředí. Navrhovaná úprava nahlíží na situace ošetřovaných osob i z hlediska různé délky potřeby ošetřování, kterou si vynucují odlišné diagnózy různých zdravotních obtíží. Kontinuálně poskytovaná péče rodičem/opatrovatelem v rodinném prostředí snižuje potřebu umístění nemocného člena rodiny do ústavní péče nebo využití placených služeb. Z ekonomického hlediska se tím také minimalizují náklady na zdravotní a sociální systém. Negativní rozhodnutí by vedlo k náhlému ukončení podpory péče, zvýšenému riziku zhoršení zdravotního stavu a administrativním a finančním komplikacím pro rodinu. Navržené řešení posiluje možnosti rodin pečujících o své členy a podporuje poskytování péče v přirozeném domácím prostředí. Přispívá k ochraně rodinného života, mezigenerační solidaritě a slaďování pracovního a rodinného života.⁠‌‌‌‌‌‌​‌‌​​​‌​‌‌⁠

V případě dlouhodobého ošetřovného prodloužení podpůrčí doby o 3 měsíce u dlouhodobého ošetřovného je odůvodněné aktuálním lékařským posouzením orgánu nemocenského pojištění, že zdravotní stav ošetřované osoby vyžaduje pokračování péče v domácím prostředí. V kontextu stárnoucí populace a zhoršujícího se zdravotního stavu seniorů umožňuje nepřerušená domácí péče snížit potřebu ústavní péče a využívání placených služeb, čímž se minimalizují náklady zdravotního a sociálního systému. Zároveň návrh upevňuje rodinné vazby, podporuje solidaritu v rodině, ochranu rodinného života a slaďování pracovního a rodinného života pečujících osob, a zároveň snižuje riziko zhoršení zdravotního stavu seniorů při náhlém ukončení podpory. Tento přístup zajistí kvalitní a udržitelnou domácí péči, která reflektuje reálné potřeby pečujících rodin, dlouhodobě nemocných osob, zejména zdravotně oslabených seniorů.

Dlouhodobé ošetřovné bylo zavedeno do systému nemocenského pojištění s cílem odstranit překážky, které omezují nebo znemožňují pečovat o rodinné příslušníky v domácím prostředí, u nichž dojde k takovému zhoršení zdravotního stavu, které vyžaduje po propuštění z hospitalizace (nemocnice) po určitou dobu přítomnost další osoby zajišťující její ošetřování a péči o ni. Cílem této dávky je zejména poskytnout přiměřenou náhradu za ztrátu příjmu z výdělečné činnosti, která musela být z důvodu potřeby péče o blízkou osobu přerušena, a současně umožnit zaměstnanci získat nárok na pracovní volno s ochranou před výpovědí po dobu této péče.

Podmínky nároku na dlouhodobé ošetřovné jsou uvedeny v ustanovení § 41a a násl. zákona o nemocenském pojištění.

Podpůrčí doba (doba možné výplaty dávky) činí maximálně 90 kalendářních dnů ode dne, v němž je ošetřovaná osoba propouštěna z hospitalizace do domácí péče a vznikla potřeba dlouhodobé péče. Doba těchto 90 dnů se neprodlužuje ani z důvodu hospitalizace ošetřované osoby v průběhu podpůrčí doby. U dlouhodobého ošetřovného je ošetřujícím osobám umožněno neomezené střídání v poskytování péče (nejkratší doba střídání je po dnech). Při koncipování délky podpůrčí doby se vycházelo z předpokladu, že zvolených 90 dnů lze považovat za dostatečnou dobu, v rámci které je možné do určité míry předpovědět další vývoj u ošetřované osoby a podle toho zvolit další postup pro zajištění péče jiným způsobem a návratu do zaměstnání u osob ošetřujících v rámci rodiny.

Dlouhodobé ošetřovné vzniklo jako podpora pečujících osob při péči o vážně nemocné dítě či blízkou osobu. Ukazuje se však, že běžná doba této podpory v některých případech nestačí. K tomu přispívá i nedostupnost sociálních služeb v některých regionech či obcích a rostoucí potřeba péče v důsledku stárnutí populace a zhoršujícího se zdravotního stavu seniorů. To přispívá k tomu, že současných 90 dní podpůrčí doby u dlouhodobého ošetřovného je nedostačujících. Prodloužení podpůrčí doby umožní nepřerušenou domácí péči, sníží se tím riziko zhoršení zdravotního stavu ošetřované osoby, omezí se potřeba institucionální péče a posílí se mezigenerační solidarita v rodinách.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky s ohledem na čl. 32 odst. 1 a odst. 5 Listiny základních práv a svobod, který zakotvuje zákonnou ochranu rodičovství a rodiny a zaručuje právo rodičům na pomoc od státu, čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručující právo na přiměřené hmotné zabezpečení a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod garantující rovnost obecně i rovnost v základních právech zaručených ústavním pořádkem.

Návrh respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky. Nebyly identifikovány žádné aspekty návrhu, které by byly potenciálně rizikové z hlediska ústavnosti.

Návrhu zákona se v širších souvislostech dotýkají rovněž následující předpisy práva EU, v platném znění:

Česká republika je vázána dvoustrannými a mnohostrannými úmluvami. Mezi mnohostranné úmluvy patří Úmluva MOP č. 102 o minimálních standardech sociálního zabezpečení, Úmluva MOP č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách a Evropský zákoník sociálního zabezpečení. Navrhovaná opatření nejsou s dvoustrannými a mnohostrannými úmluvami, které Česká republika ratifikovala, v rozporu a tyto úmluvy plně respektují.

V letech 2023 a 2024, tj. po odeznění epidemie onemocnění COVID-19, bylo ročně ukončeno necelých 7 tisíc případů potřeby dlouhodobé péče. Cca 38 % případů potřeby dlouhodobé péče, na které byla vyplacena dávka, bylo ukončeno 90. kalendářní den nebo později. V těchto případech šlo nejčastěji o potřeby péče v souvislosti s diagnózami, které spadaly do skupiny nemocí oběhové soustavy (především cévní nemoci mozku), poranění a otravy (zejména poranění kyčle a stehna) a zhoubné novotvary. Z analýzy dočasných pracovních neschopností vyplynulo, že u většiny onemocnění, která se vyskytují v souvislosti s dlouhodobým ošetřovným, přesahuje u případů dočasné pracovní neschopnosti trvajících alespoň 90 kalendářních dnů průměrná délka trvání 6 měsíců. Ukončení potřeby dlouhodobé péče však může být částečně ovlivněno i dalšími faktory, jako je zajištění jiné formy péče či vyšší úmrtnost starších osob, které tvoří v případě dlouhodobého ošetřovného nejčetnější skupinu ošetřovaných osob¹.

Odhad možného vývoje rozložení případů potřeby dlouhodobé péče při prodloužení podpůrčí doby z 90 na 180 kalendářních dnů vychází z rozložení délky trvání relevantních diagnóz u případů dočasné pracovní neschopnosti s délkou alespoň 90 kalendářních dnů ve  variantě 1 a z rovnoměrného rozložení ukončování potřeby dlouhodobé péče ve variantě 2. Při uvedeném vývoji rozložení případů potřeby dlouhodobé péče a celkovém ročním počtu 7 až 8 tisíc případů potřeby dlouhodobé péče s nárokem na dávku by prodloužení podpůrčí doby z 90 na 180 kalendářních dní s účinností od 1. 1. 2027 vedlo k nárůstu výdajů na dlouhodobé ošetřovné o cca 100 až 140 mil. Kč ročně.

Předkladatel v souvislosti s tímto návrhem zákona neidentifikoval žádné osoby, které by podle zákona o regulaci lobbování ​vykonávaly lobbistickou činnost.