Důvodová zpráva k Vl. n. z. o ekodesignu výrobků - EU - RJ

Dne 28. června 2024 bylo v Úředním věstníku EU zveřejněno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 ze dne 13. června 2024 o vytvoření rámce pro stanovení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků, o změně směrnice (EU) 2020/1828 a nařízení (EU) 2023/1542 a o zrušení směrnice 2009/125/ES (dále „nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků“).

Návrh nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků byl Evropskou komisí předložen v březnu 2022 jako součást celého balíčku vzájemně propojených iniciativ v oblasti udržitelných výrobků. Tento balíček byl odpovědí Komise na stále intenzivnější potřebu zajištění lepšího využívání zdrojů a materiálů, snížení spotřeby energie, zajištění delší životnosti výrobků a snížení znečištění životního prostředí. Balíček navázal na dřívější iniciativy, které byly nicméně spíše dílčího charakteru, neboť zaváděly minimální environmentální požadavky pouze pro některé výrobky nebo odvětví, například výrobky spojené se spotřebou energie, obaly a chemické látky. Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků mělo oproti těmto dřívějším iniciativám vytvořit horizontální nástroj, který by pokryl celou škálu výrobkových kategorií a stanovil minimální kritéria nejen pro zajištění energetické účinnosti výrobků, ale také jejich oběhovosti a celkového snížení jejich environmentální a klimatické stopy. Kromě toho obsahoval balíček cílené odvětvové iniciativy, a to Strategii EU pro udržitelné a oběhové textilní výrobky a revizi nařízení o stavebních výrobcích, čímž se dotkl prioritních skupin výrobků, které mají významný dopad na životní prostředí a klima. Celý rámec doplňoval návrh směrnice o zelených tvrzeních, která má spotřebitele ochránit před zavádějícími environmentálními tvrzeními, tzv. greenwashingem. ⁠​​‌‌​​‌​‌​‌‌​​​​⁠

V obecné rovině lze shrnout, že předložený balíček směřoval k tomu, aby do roku 2030 byla významná část výrobků dostupných spotřebitelům v EU navržena tak, aby měly dlouhou životnost, byly energeticky účinné a účinně využívaly zdroje, a byly opravitelné a recyklovatelné s upřednostněním recyklovaných materiálů, dále aby spotřebitelé měli přístup k informacím, které potřebují k činění udržitelnějších rozhodnutí, byli lépe chráněni před praktikami poškozujícími ekologickou transformaci a mohli co nejdéle udržovat funkčnost svých výrobků, zatímco aby podniky měly přístup k údajům, které potřebují k zajištění environmentální udržitelnosti a oběhovosti svých výrobků a obchodních modelů.

Cílů spojených s udržitelností výrobků se členské státy pokoušejí dosahovat již v rámci vnitrostátní regulace. Úprava na úrovni jednotlivých členských států však může vést k tříštění úpravy na vnitřním trhu. Regulační rámec, který nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků zavádí, by tedy měl zajistit i jednotnost při postupném zavádění požadavků na ekodesign výrobků.

Cílem nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků je přispět k větší udržitelnosti výrobků, a to tím, že budou stanoveny požadavky na delší životnost výrobků, jejich lepší energetickou účinnost, opravitelnost či recyklovatelnost. Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků nahrazuje stávající směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (dále jen „směrnice o ekodesignu“), která určovala a po přechodnou dobu bude ještě nadále určovat, požadavky související se spotřebou energie ve vztahu k některým konkrétním výrobkům, např. vysavačům, chladničkám, sušičkám, troubám, varným deskám, kotlům, set-top-boxům, serverům, datovým úložištím a dalším. Působnost nového nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků bude mnohem širší. Nově se ekodesignové požadavky nebudou soustředit pouze na energetickou účinnost, ale budou pro jednotlivé kategorie výrobků stanovovat různé parametry, které přispějí ke snížení jejich environmentální a klimatické stopy a zajistí jejich oběhovost. Širší bude i okruh upravovaných výrobků. Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků se časem může fakticky dotknout veškerého zboží uváděného na trh v EU. Vyňaty jsou pouze potraviny, krmiva, humánní a veterinární léčivé přípravky, živé rostliny, živočichové a mikroorganismy, produkty lidského původu, rostlinné a živočišné produkty, které přímo souvisejí s jejich budoucí reprodukcí, a vozidla.

Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků zatím žádné konkrétní ekodesignové požadavky pro konkrétní výrobky nestanoví. Představuje pouze právní rámec, na jehož základě se budou specifické požadavky pro jednotlivé kategorie výrobků stanovovat prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci vydávaných Evropskou komisí. Tyto předpisy budou přijímány v návaznosti na konzultace s výrobci, dalšími zainteresovanými stranami a vnitrostátními orgány, a po řádném vyhodnocení možných dopadů. Evropská komise byla zmocněna k přijetí pracovního plánu, v němž stanoví seznam výrobků, které mají být pro stanovení ekodesignových požadavků upřednostněny. Tento plán Komise vydala dne 16. dubna 2025⁴). Vztahuje se na období pěti let s tím, že má být revidován po třech letech, tj. v roce 2028. Plán zahrnuje jednak výrobky, které byly již indikovány samotným nařízením o ekodesignu udržitelných výrobků a u nichž byl v rámci provedeného posouzení identifikován značný prostor pro zlepšení, a to konkrétně textilní výrobky/oděvy, nábytek, matrace, pneumatiky, meziprodukty - železo, ocel a hliník a horizontální požadavky na opravitelnost a na recyklovaný obsah a recyklovatelnost elektrických a elektronických zařízení, a jednak výrobky, které mají být prioritizovány v rámci stanovení požadavků na energetické štítkování podle nařízení (EU) č. 2017/1369.

Akty Komise v přenesené pravomoci budou stanovit jednak konkrétní ekodesignové požadavky na jednotlivé kategorie výrobků, a jednak informační povinnosti, pokud jde o obsah tzv. digitálního pasu výrobku.

Konkrétní ekodesignové požadavky budou stanoveny dle povahy a vlastností jednotlivých kategorií výrobků s ohledem na možný potenciál pro zlepšení udržitelnosti daných výrobků a relativní efektivitu při zajišťování vyšší účinnosti zdrojů a energetické účinnosti za účelem zajištění delší životnosti výrobků, maximalizaci hodnoty obsažené v materiálech, snížení znečištění a celkového dopadu dotčených výrobků na klima a životní prostředí. Ekodesignové požadavky tedy mohou upravovat parametry výrobku jako:

-trvanlivost a spolehlivost výrobku v podobě např. zaručené doby životnosti, technické životnosti, odolnosti vůči namáhání či mechanismu stárnutí,

-možnost opravy výrobku a jeho údržby vyjádřená např. dostupností a dodací lhůtou náhradních dílů, dostupností pokynů k opravám a údržbě, použitím standardních součástí, možností nedestruktivní demontáže a opětovné montáže apod.,

-možnost modernizace, opětovného použití, repasování a renovace výrobku vymezená např. použitím standardních součástí, podmínkami přístupu k údajům o výrobku, podmínkami přístupu k potřebnému hardwaru a softwaru,

-možnost a kvalita recyklace vyjádřená např. použitím snadno recyklovatelných materiálů, snadným a nedestruktivním přístupem k recyklovatelným součástem výrobku či použitím norem označování součástí,

-povinnost vyhnutí se technickým řešením, která jsou na újmu opětovnému použití, modernizaci, opravám, údržbě, renovaci, repasování a recyklaci výrobků,

-použití určitých látek,

-spotřeba energie, vody a jiných zdrojů, včetně kritických surovin,

-použití nebo obsah recyklovaných materiálů,

-hmotnost a objem výrobku a jeho obalu a poměr výrobku k obalu,

-začlenění použitých součástí,

-množství, charakteristiky a dostupnost spotřebních materiálů potřebných k řádnému použití a údržbě,

-environmentální a uhlíková stopa výrobku,

-uvolňování mikroplastů,

-emise do ovzduší, vod nebo půdy,

-množství vyprodukovaného odpadu,

-podmínky pro použití ve smyslu schopnosti sloužit zamýšlenému účelu, stanovením požadovaných dovedností, kompatibilitou s jinými výrobky apod.

Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků zavádí povinnost opatřit každý výrobek digitálním pasem výrobku. Cílem tohoto nástroje je zpřístupnit veškerá relevantní data týkající se výrobku na jednom místě a zajistit jejich dostupnost během celé životnosti výrobku. Má jít o data určená:

Tato data by měla být přístupná přes jeden datový nosič, např. QR kód, čárový kód či vodoznaky. Přístup k jednotlivým souborům informací by měl být nicméně omezen přístupovými právy, které bude určovat správce digitálního pasu. Zavedení pasu tedy neznamená, že se běžný spotřebitel může dostat např. k technické dokumentaci, která je z povahy věci určena pro dozorové orgány nebo pro jednotlivé stupně dodavatelského řetězce. Aby byla zajištěna dostupnost digitálního pasu po celou dobu životnosti výrobku, bude muset být uložena jeho záložní kopie u nezávislého subjektu, tzv. poskytovatele služeb souvisejících s digitálním pasem výrobku. Technické požadavky na digitální pas výrobku včetně požadavků, jaké mají plnit subjekty vykonávající činnost poskytovatele služeb digitálního pasu výrobku, budou upřesněny v aktu Komise v přenesené pravomoci.

Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků umožňuje výrobcům v oblastech, kde dosud nebyly přijaty specifické požadavky na ekodesign, předložit Komisi vlastní samoregulační opatření. Komise toto opatření posoudí a pokud přispívá ke zlepšení environmentální udržitelnosti dotčených výrobků, signatáři tohoto opatření reprezentují nejméně 80% podíl výrobků dodávaných na trh v EU a samotné opatření plní stanovená kritéria (jako např. otevřená účast, udržitelnost a přidaná hodnota, reprezentativnost, zapojení občanské společnosti, nákladová efektivita provádění samoregulačního opatření), pak jej zařadí na oficiální seznam samoregulačních opatření. Komise však bude nadále zmocněna přijímat horizontální požadavky, které se mohou dotknout odvětví podléhajících samoregulaci. Komise bude rovněž moci požadovat revizi samoregulačních opatření či jejich úplné zrušení, a to například tehdy, pokud kritéria stanovená samoregulačními opatřeními již nebudou dostatečná z hlediska dosaženého technologického pokroku.

Ve snaze demotivovat od běžné praxe ničení neprodaného zboží stanoví nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků povinnost zveřejňovat na webových stránkách dotčeného hospodářského subjektu informace o zboží, které bylo vyřazeno jako neprodané. Konkrétně mají být zveřejněny informace o:

Současně bude Komise zmocněna zakázat zničení určitých kategorií neprodaného spotřebního zboží. Přímo v nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků je tento zákaz již zakotven ve vztahu k oděvům, oděvním doplňkům a obuvi. Postupně budou přidány další kategorie výrobků, jako první pravděpodobně elektronická zařízení. Ze stanoveného zákazu jsou umožněny určité výjimky, například v případě, kdy půjde o poškozené výrobky, odmítnuté výrobky nabídnuté k darování, výrobky porušující práva duševního vlastnictví, výrobky přesahující dobu použitelnosti, výrobky, u nichž zničení představuje možnost s nejmenším negativním dopadem na životní prostředí nebo půjde-li o zdravotní, hygienické a bezpečnostní důvody.

Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků dále obsahuje prvky tzv. nového legislativního přístupu vymezené rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES o společném rámci pro uvádění výrobků na trh. Explicitně tak upravuje povinnosti jednotlivých hospodářských subjektů v rámci hodnotového řetězce (tj. výrobců, zplnomocněných zástupců, dovozců, distributorů), jak rovněž aspekty související s prokazováním shody se stanovenými požadavky, včetně požadavků na vypracování prohlášení o shodě, umísťování označení CE či požadavky na oznámené subjekty a způsob jejich oznamování.

Pro usnadnění aplikace nových požadavků ze strany malých a středních podniků (MSP), obsahuje nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků určitá specifická opatření ve vztahu k těmto subjektům. Jednak stanoví Evropské komisi povinnost využít stávající programy a vytvořit v rámci nich iniciativy, které podpoří MSP v začleňování environmentální udržitelnosti do svého hodnotového řetězce, a vytvořit vysvětlující pokyny, např. pro výpočet analýzy životního cyklu, či k poskytnutí konkrétní podpory při provádění požadavků týkajících se digitálního pasu výrobku. Členské státy pak zavazuje k vytvoření jednotných kontaktních míst, které budou poskytovat informace o stanovených požadavcích a k další podpoře MSP, např. formou školení. Mimo to nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků upravuje i určité konkrétní výjimky pro MSP, jako např. výjimku z povinnosti zveřejňovat informace o vyřazených neprodaných spotřebních výrobcích, kdy je tato povinnost vůči středním podnikům odložena o 6 let, tj. do července 2030, a na mikro a malé podniky se nevztahuje vůbec. Totožná výjimka je zakotvena i ve vztahu k zákazu ničení neprodaného spotřebního zboží.

Za účelem zvýšit poptávku po environmentálně udržitelných výrobcích stanoví nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků povinnost zaměřit pobídky členských států na dvě nejvyšší stanovené třídy výkonnosti, jsou-li ve vztahu k dotčenému výrobku stanoveny, případně na výrobky s ekoznačkou EU. Komise je rovněž zmocněna určit minimální povinné požadavky na zelené veřejné zakázky, a to pokud jde o prodloužení životnosti, spotřebu energie, nakládání s výrobkem na konci doby životnosti či kritéria vztahující se na renovace či repasování výrobku. Pokud jsou pro dotčený výrobek stanoveny třídy výkonnosti, pak tyto výrobky mají plnit jednu ze dvou nejvyšších tříd výkonnosti.

Aby mohlo být popsaných cílů spolehlivě dosahováno a aby byla zajištěna rovná hospodářská soutěž na vnitřním trhu, zakotvuje nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků rovněž mechanismy týkající se účinného prosazování stanovených požadavků na ekodesign. Členské státy tak mají zahrnout do svých vnitrostátních strategií dozoru nad trhem zvláštní oddíl věnovaný plánovaným činnostem v oblasti vymáhání nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, v němž stanoví priority na základě objektivních kritérií, jakými jsou: úroveň nesouladu zjištěných na trhu, dopady nesouladu na životní prostředí, počet obdržených stížností, počet příslušných výrobků dodaných na trh a počet příslušných hospodářských subjektů působících na trhu v působnosti orgánu dozoru. Orgány dozoru mají povinnost vkládat do informačního a komunikačního systému ICSMS informace o povaze a přísnosti veškerých sankcí uložených v souvislosti s porušováním nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. Na základě těchto informací pak Komise vypracuje každé čtyři roky zprávu, v níž mimo jiné vyhodnotí povahu a počet provedených kontrol, míru zjištěného nesouladu a povahu a přísnost uložených sankcí v kontextu plánovaných dozorových činností a na tomto základě stanoví členskému státu orientační referenční hodnoty ve vztahu k četnosti kontrol a povaze a přísnosti uložených sankcí, tak rovněž seznam priorit pro orgány dozoru, pokud jde o výrobky a požadavky.

Za účelem řádného zajištění konzultací s členskými státy a všemi relevantními zúčastněnými stranami zřídí Komise Fórum o ekodesignu složené z odborníků jmenovaných členskými státy a zúčastněných stran, jako jsou zástupci průmyslu, včetně MSP, odborových organizací, spotřebitelských a environmentálních organizací, evropských normalizačních organizací či výzkumných pracovníků. V rámci fóra mají být diskutovány: připravované nové požadavky na ekodesign a pracovní plány Komise, účinnost zavedených mechanismů dozoru, předložená samoregulační opatření či nově navrhované zákazy ničení neprodaných spotřebních výrobků.

Předkládaný návrh zákona byl zpracován v návaznosti na povinnost zajistit adaptaci národního práva na nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků.

Předkládaný návrh zákona nepředpokládá jakýkoli dopad ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen ve smyslu zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona je z hlediska rovnosti mužů a žen indiferentní.

Navrhovaná úprava je nezbytná k zajištění řádné adaptace národního právního řádu na nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. Přestože je nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků přímo použitelným právním předpisem EU, ukládá členským státům určité povinností, které by bez explicitního zakotvení ve vnitrostátní právní úpravě nebylo možné splnit. Je především nutné jasně vymezit působnosti národních orgánů v oblasti aplikace nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, tak rovněž stanovit sankce za nesplnění povinností stanovených tímto nařízením, které musí být z povahy věci specifikovány ve vnitrostátním právním řádu. Navrhovaný zákon má charakter adaptační úpravy a upravuje ty oblasti, které jsou v kompetenci a v odpovědnosti členského státu.

Pokud by nedošlo k adaptaci národního právního řádu ve výše uvedeném rozsahu, ČR by se vystavila riziku žaloby ze strany Komise před Soudním dvorem EU pro nesplnění povinností vyplývajících ze Smluv (Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie).

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem, zejména s

Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Listinou základních práv a svobod, vyhlášenou usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., jako součást ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“), a to zejména s

Navrhovaná právní úprava tedy splňuje ústavní požadavek stanovení povinnosti na úrovni zákona a vyhovuje též zásadám pro stanovení mezí základních práv a svobod podle čl. 4 Listiny. Návrh zákona rovněž respektuje zásadu „nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege“ podle čl. 39 Listiny.

Navrhovaná právní úprava nijak nesnižuje práva dotčených subjektů a nejsou jí diskriminovány žádné specifické skupiny adresátů právních norem. Respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu.

Navrhovaný zákon je v souladu s předpisy EU, judikaturou soudních orgánů EU a obecnými právními zásadami práva EU. Návrh zákona je adaptačním předpisem ve vztahu k nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků.

Návrh zákona je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána, včetně Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, a dále s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod, zejména se zásadou práva na spravedlivý proces (článek 6 Úmluvy), uložení trestu jen na základě zákona (článek 7 Úmluvy) a práva nebýt souzen nebo potrestán dvakrát (článek 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě), a dále s judikaturou s tím související.

Aplikace nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků bude představovat nárůst objemu dosud vykonávané činnosti dotčených orgánů státní správy, zejména pak orgánů dozoru, neboť půjde o zcela novou oblast požadavků, které bude nutné nově kontrolovat.

V tomto kontextu byly zvažovány následující varianty zakotvení dozorových pravomocí ve vztahu k nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků:

1/ vytvoření zcela nového orgánu pro dozor nad trhem v oblasti nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků,

2/ posílení jednoho ze stávajících dozorových orgánů s tím, že by tento měl výlučnou dozorovou pravomoc v oblasti nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků,

3/ zajištění výkonu činnosti v rámci všech relevantních stávajících orgánů dozoru s tím, že by byl každý relevantní dozorový orgán příslušný pro dozor v oblasti nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků dle své stávající věcné působnosti.

Jednotlivé varianty byly vyhodnoceny následovně:

Ad 1/Vytvoření zcela nového dozorového orgánu pro oblast nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků by představovalo vysoké náklady na zajištění jeho činnosti (náklady na zajištění nových prostor, náklady na personální zajištění působnosti nového orgánu včetně vysokých manažerských funkcí, provozní náklady). Navíc vzhledem k tomu, že konkrétní požadavky na ekodesign budou stanoveny až v aktech Komise v přenesené pravomoci, které budou postupně přijímány ve vztahu k jednotlivým kategoriím výrobků, není v tuto chvíli jakkoli možné odhadnout rozsah kontrolní činnosti, kterou bude nutné s postupem času zajišťovat. Tyto bude možné specifikovat až v návaznosti na přijetí jednotlivých aktů v přenesené pravomoci. Vytvoření nového orgánu, u nějž není možné ani odhadem určit rozsah jeho činnosti, se jeví natolik nerealistické, že bylo od dalšího zvažování této varianty upuštěno.

Ad 2/Posílení jednoho ze stávajících dozorových orgánů o organizační jednotku (odbor/sekci), které by byly svěřeny veškeré dozorové pravomoci v oblasti nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, by sice oproti variantě 1 neobnášelo náklady na zřízení zcela nového orgánu (zejména pokud jde o náklady na zajištění nových prostor a náklady pro vysoký managment), nicméně obdobně jako varianta 1 naráží na obtíže s vymezením působnosti. Navíc by toto řešení znamenalo zásah do stávajících dozorových pravomocí Státní energetické inspekce, která již nyní vykonává dozor v oblasti ekodesignu, pokud jde o oblast energetické účinnosti výrobků, tj. ve vztahu ke směrnici 2009/125/ES o ekodesignu, kde by působnost Státní energetické inspekce měla být nadále zachována jednak ve vztahu k prováděcím aktům Komise upravujícím požadavky na energetickou účinnost stanovených výrobků, které zůstanou v platnosti, a jednak ve vztahu k budoucím aktům Komise v přenesené pravomoci, které budou upravovat ekodesignové požadavky týkající se energetické účinnosti výrobků, přijatých na základě nového nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. Sice se nabízí otázka vytvoření zvažované organizační jednotky v rámci Státní energetické inspekce, avšak dozorové činnosti Státní energetické inspekce se ve vztahu k ekodesignu omezují pouze a výlučně na úzkou oblast ekodesignových požadavků, a to na kontrolu energetické účinnosti stanoveného okruhu výrobků. Státní energetické inspekci tak chybí potřebné kompetence pro výkon dozoru v celé oblasti ekodesignu tak, jak budou nově stanoveny na základě nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. I tato varianta se tedy jeví jako nekoncepční.

Ad 3/Zajištění výkonu dozoru nad trhem v oblasti nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků u v rámci všech relevantních stávajících orgánů dozoru s tím, že by každý relevantní dozorový orgán byl příslušný pro dozor v oblasti nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků dle své stávající věcné působnosti, by nekolidovalo se stávajícími dozorovými pravomocemi národních dozorových orgánů. Toto řešení by sice znamenalo potřebu personálního zajištění jednotlivých dotčených dozorových orgánů včetně dostatečných finančních prostředků na řádné provádění kontrol, jejich rozsah by nicméně bylo možné posoudit individuálně v návaznosti na přijetí jednotlivých aktů Komise v přenesené pravomoci. Tyto akty budou již stanovit konkrétní ekodesignové požadavky, a tedy umožní odhadnout povahu a rozsah dozorových činností, které bude nutné zajistit pro zajištění řádného dozoru ve vztahu ke konkrétnímu výrobkovému sektoru. Toto řešení umožní i určitou synergii při výkonu dozorových činnosti. Dozorový orgán bude totiž moci spojit kontrolu výrobku podle nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků s kontrolou téhož výrobku podle další platné legislativy, pro kterou je daný orgán dozoru příslušný, a provést tak fakticky jednu kontrolu výrobku namísto dvou či vícero, čímž dojde k ušetření nákladů na výkon kontrol. Tato varianta se z tohoto hlediska jeví oproti variantám 1 a 2 jako přijatelná, a to jak koncepčně (zachování stávající věcné působnosti dotčených dozorových orgánů), tak nákladově (postupné posilování jednotlivých dozorových orgánů v návaznosti na náběh účinnosti jednotlivých aktů Komise v přenesené pravomoci, možné spojování kontrol ve vztahu k jednomu výrobku). Navržena byla proto tato varianta zajištění výkonu dozoru nad dodržováním nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků na národní úrovni.

V návaznosti na komunikaci s dotčenými dozorovými orgány je zřejmé, že u řady dozorových orgánů půjde o značné rozšíření dosavadních dozorových kompetencí, které bude vyžadovat odpovídající personální a finanční zajištění tak, aby ČR dostála svým závazkům vyplývajícím ze Smluv. Zvýšené nároky na činnost dozorových orgánů budou zahrnovat nejen zajištění personálních kapacit dotčených orgánů, ale i zaručení odpovídající odbornosti jejich pracovníků v oblasti ekodesignu a finančních prostředků na provádění kontrol, které mohou zahrnovat i nutnost provedení laboratorních testů apod. Avšak vzhledem k tomu, že v tuto chvíli není znám rozsah budoucích ekodesignových požadavků pro jednotlivé kategorie výrobků, není v tuto chvíli možné ani odhadem vyčíslit náklady, jaké bude pro jednotlivé orgány dozoru představovat plnění dozorových činností v nové oblasti. Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků sice ve své příloze I vyjmenovává parametry výrobků, které mohou být upraveny v aktech Komise v přenesené pravomoci, samotný rozsah ekodesignových požadavků bude nicméně stanoven až v jednotlivých aktech Komise ve vztahu k jednotlivým kategoriím výrobků. Tento rozsah bude vycházet z rozsáhlého posouzení dopadů a konzultací se stakeholdery, které by měly předcházet přijetí jednotlivých aktů Komise, jejich obsah a rozsah zahrnutých ekodesignových požadavků tedy nelze v tuto chvíli předjímat. Současně není ani znám termín náběhu nových požadavků, tedy ani nelze určit, od jakého konkrétního data by mělo být zajištěno kapacitní posílení jednotlivých dozorových orgánů. Rozsah nutného personálního zajištění a zabezpečení potřebných finančních prostředků na provádění kontrol bude možné konkretizovat až po přijetí aktů Komise v přenesené pravomoci, které budou stanovit konkrétní ekodesignové požadavky pro jednotlivé kategorie výrobků. Případné náklady na zajištění činnosti orgánů dozoru budou kryty ze státního rozpočtu, požadavky na zajištění finančních zdrojů budou uplatněny při přípravě státního rozpočtu, případně budou kryty omezením jiných činností.

Aplikace nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků bude znamenat nárůst agendy i na straně oznamujícího orgánu. Samotné nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků ve svém čl. 50 odst. 7 stanoví, že oznamující orgán musí mít k dispozici dostatečný počet odborně způsobilých pracovníků a dostatek finančních prostředků, aby mohl řádně plnit své úkoly. Pokud členský stát nezajistí dostatečné personální kapacity a finanční prostředky, vystavuje se riziku zahájení řízení o porušení Smlouvy. Předpokládá se, že o oznámení minimálně požádají stávající oznámené subjekty, kterých je za ČR notifikováno celkem 42, a které budou požadovat rozšíření svého oznámení i ve vztahu k nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, aby mohly svým klientům poskytovat komplexní služby posouzení shody ve vztahu k jednotlivým výrobkovým kategoriím, tj. i v oblasti ekodesignu. V této souvislosti bude potřeba zajistit odpovídající personální kapacity Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „ÚNMZ“), který již nyní pokrývá oznamující povinnosti ve vztahu k harmonizační legislativě v souladu se svou působností zakotvenou v zákoně č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů, a který má být dle navrhovaného zákona pověřen oznamováním i ve vztahu k nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. V rámci oznamující procedury musí oznamující orgán posoudit způsobilost subjektů posuzování shody, což představuje vysoce odbornou a časově náročnou činnost, přičemž na posouzení žádosti má pouze 90 dnů. Následně musí provádět kontroly oznámených subjektů, zda i nadále plní stanovené požadavky. Tyto kontroly musí být prováděny pravidelně a vyžadují jednak kontrolu dokumentace oznámeného subjekty a jednak kontrolu na místě. Průměrně zabere kontrola jednoho oznámeného subjektu 5 plných pracovních dnů. Náklady na zajištění této činnosti lze vyčíslit dle očekávaného počtu oznámení. V období od poloviny roku 2025⁵) do poloviny roku 2030, které bude pokrývat sektory zahrnuté do prvního pětiletého pracovního plánu Komise, kdy bude nabíhat platnost prvních aktů Komise v přenesené pravomoci v sektorech textilních výrobků, nábytku, matrací, pneumatik, železa, oceli, hliníku a horizontální požadavků na opravitelnost a recyklovaný obsah a recyklovatelnost, se může reálně jednat o desítky žádostí o oznámení. Při odhadovaném počtu 50 žádostí o oznámení, kdy kvalifikovaný odhad představuje 35 - 60 hodin na posouzení žádosti za jeden subjekt, to pak představuje cca 2 500 člověkohodin práce (tj. asi 310 člověkodnů) pro vyřízení všech žádostí a následně cca 2 000 člověkohodin (250 člověkodnů) pro zajištění kontrol. Požadavky a náklady na personál nabíhají postupně, pro roky 2026 a 2027 činí předpokládané náklady 1 440 000,- Kč (2 pracovníci) ročně, od roku 2028 pak 2 160 000,- Kč (3 pracovníci) ročně. Jedná se o částky bez odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Je nutno rovněž počítat s nárůstem dalších nákladů na služby (cestovné v rámci ČR pro kontroly, IT požadavky, cestovné pro účast na jednáních pracovních skupin pro uvedenou legislativu v rámci EU apod.). Oznámení se provádí ve vztahu k jednotlivým ekodesignovým požadavkům, tj ve vztahu k jednotlivým aktům Komise v přenesené pravomoci. Každý oznámený subjekt tedy může požadovat oznámení ve vztahu ke každému jednomu aktu Komise. Nárůst agendy ÚNMZ se tedy netýká pouze prvního roku, kdy začnou být vydávány první akty Komise, ale bude znamenat trvalé rozšíření působnosti ÚNMZ. Pokud ÚNMZ nebude disponovat dostatečnými personálními kapacitami, nebude schopný posoudit předložené žádosti o oznámení ve stanovené lhůtě ani řádně vykonávat následnou kontrolu oznámených subjektů. Postupy pro posuzování a oznamování subjektů posuzování shody a kontrolu oznámených subjektů musí být na základě čl. 51 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků oznámeny Evropské komisi, která je následně zveřejní. Komise může tyto postupy vyhodnotit jako nedostatečné a na základě svých závěrů iniciovat i řízení proti ČR o porušení Smlouvy.

Potřebu zajištění personálních kapacit oznamujícího orgánu pro období po roce 2028 bude potřeba pravidelně vyhodnocovat v návaznosti na postupné přijímání dalších aktů Komise v přenesené pravomoci, které budou upravovat další výrobkové sektory. Náklady na zajištění činnosti oznamujícího orgánu budou kryty ze státního rozpočtu, požadavky na zajištění finančních zdrojů budou uplatněny při přípravě státního rozpočtu, případně budou kryty omezením jiných činností.

Určité náklady vzniknou i Ministerstvu průmyslu a obchodu v souvislosti s nutností zajistit plnění informačních povinností vůči Evropské komisi, se zastupováním ČR v příslušných pracovních orgánech Komise a Fóru o ekodesignu, včetně jeho podskupiny odborníků, či se zajištěním činnosti jednotného kontaktního místa. Tyto činnosti bude Ministerstvo průmyslu a obchodu schopno zajistit v rámci stávajících limitů výdajů vlastní rozpočtové kapitoly.

Navrhovaná právní úprava nebude mít dopad na ostatní veřejné rozpočty.

Návrh zákona, kterým se vnitrostátní právní řád adaptuje na nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, bude mít pouze okrajový dopad na podnikatelské prostředí. Veškeré povinnosti, které budou muset jednotlivé dotčené hospodářské subjekty nově plnit při uvádění výrobků na trh, budou vyplývat přímo ze samotného nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků a z příslušných aktů Komise v přenesené pravomoci, kterými budou stanoveny konkrétní ekodesignové požadavky ve vztahu ke konkrétním kategoriím výrobků. Tyto náklady již byly vyčísleny v rámci hodnocení dopadů, které bylo zveřejněno spolu s návrhem nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků⁶). Návrh zákona nad rámec povinností stanovených nařízením o ekodesignu udržitelných výrobků pouze explicitně stanoví povinnost zajistit překlad některých doprovodných dokumentů či informací týkajících se výrobků uváděných na trh v ČR do českého jazyka, přičemž možnost členského státu určit jazyk, v němž mají být dotčené informace dostupné, vyplývá přímo z nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků (čl. 7 odst. 8, čl. 27 odst. 7, čl. 29 odst. 4, čl. 30 odst. 2 a čl. 44 odst. 2). Dotčené informace mají být součástí digitálního pasu výrobku, tedy pro dotčené subjekty (výrobce, dovozce) by v souvislosti s požadavkem na zajištění některých dokumentů a informací v českém jazyce měly vzniknout pouze náklady související s překladem dotčených dokumentů a informací do českého jazyka, tj. náklady v řádu max. tisíců Kč za výrobek (ve smyslu kategorie či typu výrobku, nikoliv každého jednoho kusu výrobku) dle rozsahu dotčených dokumentů a informací. V tomto kontextu je vhodné doplnit, že povinnost zajistit dostupnost některých informací v českém jazyce, např. informace o způsobu použití a údržbě výrobku či návod, při prodeji výrobků na území ČR již nyní vyplývá z § 11 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Náklady plynoucí z povinnosti zajistit překlad některých informací do českého jazyka podle navrhovaného zákona tedy nejdou v plné výši na vrub nově navrhované zákonné úpravy.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné sociální dopady.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádný dopad na specifické skupiny obyvatel. Navrhovaná úprava nezakotvuje žádné rozdíly, není ji tedy možné označit za diskriminační z pohledu specifických skupin obyvatelstva.

Vzhledem k tomu, že cílem nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků je zajistit větší udržitelnost výrobků uváděných na trh, bude mít navrhovaná zákonná úprava, která stanoví dozorové pravomoci ve vztahu k nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků a vymezuje sankce za porušení povinností stanovených tímto nařízením a tímto zajistí řádné dodržování tohoto nařízení, nepřímo pozitivní dopad na životní prostředí a na spotřebitele, kteří budou mít díky řádné aplikaci nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků přístup k více udržitelným výrobkům.

Vzhledem k tomu, že nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků je přímo použitelné a ustanovení, která je nutné provést do národního právního řádu, například zakotvení dozorových pravomocí národních orgánů a sankcí za porušení povinností stanovených tímto nařízením, neposkytují prostor pro diskreci, bylo požádáno o uplatnění výjimky z povinnosti zpracovávat RIA na základě čl. 5 bodu 5.5 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA). Této žádosti bylo předsedou Legislativní rady vlády, JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., vyhověno. Předložený návrh zákonné úpravy nejde v souladu s udělenou výjimkou nad rámec požadavků práva EU. Nebylo tedy potřeba přistoupit k dodatečnému hodnocení dopadu RIA.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ochranou soukromí a osobních údajů. Je zajištěna jejich standardní ochrana v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Orgány dozoru, oznamující orgány i Ministerstvo průmyslu a obchodu, které bude vykonávat činnost jednotného kontaktního místa, mají zavedený systém ochrany osobních údajů podle citovaného obecného nařízení o ochraně osobních údajů.

Návrh zákona není v rozporu s Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (vyhlášené pod č. 115/2001 Sb. m. s.), ani se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.

Ochrana soukromí ani osobních údajů není narušena ani zakotvením nových pravomocí orgánů dozoru, neboť platí, že výkon pravomocí při provádění dozorové činnosti musí být v souladu se zásadou proporcionality v rozsahu, který odpovídá předmětu, účelu opatření a povaze kontroly, včetně platných procesních záruk a zásad podle Listiny základních práv EU. Vymáhací a donucovací opatření musí být přiměřená povaze protiprávního jednání porušujícího právní předpisy stanovující požadavky na výrobky, resp. jejich bezpečnost a celkové skutečné nebo potencionální újmě způsobené nesouladem s právními předpisy.

Kromě uvedeného platí na základě čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011 (nařízení o dozoru nad trhem s výrobky), že orgány dozoru jsou povinny řídit se zásadou důvěrnosti a zásadou zachování služebního a obchodního tajemství. Výměna informací mezi orgány dozoru nad trhem a případné používání důkazů a zjištění z kontrolních šetření musí dodržovat zásadu důvěrnosti a používají se nebo sdělují informace pouze s náležitým ohledem na obchodní zájmy dotčené osoby, včetně obchodního tajemství a práv duševního vlastnictví.

Orgány dozoru, oznamující orgány i Ministerstvo průmyslu a obchodu mají ustanoveny pověřence pro ochranu osobních údajů, kteří zajišťují úkoly stanovené v čl. 39 obecného nařízení o ochraně osobních údajů a mají vypracované vnitřní mechanismy kontroly, ochrany utajovaných informací a zvláštních skutečností, jejich evidenci, ukládání, skartaci a manipulaci a zásady pro práci s nimi. Navrhovaná právní úprava je tedy v souladu s ochranou soukromí a osobních údajů a je zajištěna jejich standardní ochrana v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů.

Zpracování osobních údajů bude probíhat způsobem, který zaručí náležitou bezpečnost a důvěrnost těchto údajů. Neoprávněný přístup k osobním údajům bude vyloučen. Orgány dozoru využijí technické a programové prostředky, kterými v současné době již disponují. Veškeré informace týkající se zpracování osobních údajů mají dotčené orgány dozoru uvedeny na svých webových stránkách. Subjekty údajů tak budou informovány o totožnosti správce nebo účelu zpracování osobních údajů.

Hlavní a v podstatě jediné riziko korupce v případě návrhu tohoto zákona představuje dozor nad dodržováním stanovených ekodesignových požadavků a proces oznamování oznámených subjektů.

Dozor nad dodržováním stanovených ekodesignových požadavků budou vykonávat stávající orgány dozoru, které mají propracované vnitřní mechanismy kontroly včetně určení konkrétní odpovědné osoby. Každý orgán dozoru má zpracovanou interní protikorupční strategii, resp. interní protikorupční program, které jsou k dispozici na webových stránkách jednotlivých orgánů dozoru. Zveřejněny jsou rovněž seznamy poradních orgánů, orgánů nebo osob poskytujících právní služby nebo právní poradenství orgánům dozoru, jsou-li využívány. Orgány dozoru mají rovněž zpracovány etické kodexy zaměstnanců, které vycházejí ze služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 3 ze dne 3. října 2023, o pravidlech etiky státních zaměstnanců. ⁠​​‌‌​​‌​‌​‌‌​​​​⁠

Obdobně u procesu oznamování oznámených subjektů bude tuto činnost vykonávat stávající oznamující orgán, který má propracovaný vnitřní mechanismus kontroly včetně určení konkrétní odpovědné osoby. Dotčený oznamující orgán má zpracovanou interní protikorupční strategii, resp. interní protikorupční program, který je k dispozici na jeho webových stránkách. Rovněž má zpracován etický kodex zaměstnanců, který vychází ze služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 3 ze dne 3. října 2023, o pravidlech etiky státních zaměstnanců.

V porovnání se stávající právní úpravou nepřináší návrh zákona zvýšení korupčních rizik. Lze konstatovat, že navržená právní úprava se shoduje s principy dobré praxe a neobsahuje procesy ani sankce, které by se jevily jako nepřiměřené ve srovnání se stávající právní úpravou.

Navrhovaná právní úprava využívá stávajících konceptů a procesů, které již v právním řádu ČR existují, které se osvědčily a u nichž je míra korupčních rizik v přijatelných mezích. Rozsah množiny subjektů, na něž se návrh zákona vztahuje, je odpovídající účelu navrhované právní úpravy, nedochází ke zvyšování počtu orgánů dozoru nebo oznamujících orgánů.

Řízení upravená v rámci navrhované právní úpravy poskytují nástroje pro účinnou obranu proti nesprávnému postupu orgánu veřejné správy. Z toho vyplývá i možnost podávat řádné, případně i mimořádné opravné prostředky. Samozřejmou možností je také právo obrátit se na správní soudy.

Návrh zákona nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a není v rozporu s požadavky na transparentnost a otevřenost dat.

Předkládaný návrh zákona nemá s ohledem na svůj předmět úpravy žádné dopady na bezpečnost nebo obranu státu.

Návrh právního předpisu nebrání dodržování Zásad digitálně přívětivé legislativy. Návrh nezakládá riziko digitálního vyloučení.

Předkládaný návrh zákona nemá vzhledem ke svému předmětu úpravy žádné územní dopady nebo dopady na územně samosprávné celky.

Vzhledem k tomu, že adaptace právního řádu na nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků je navržena pouze tak, aby zajistila plnou implementaci tohoto nařízení, neobsahuje ustanovení jdoucí nad rámec povinného rozsahu adaptace, a s ohledem na potřebu přijetí návrhu zákona co nejdříve kvůli adaptační lhůtě nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, navrhuje se požádat Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení.

Ustanovení § 1 odst. 1 vymezuje předmět úpravy navrhovaného zákona. Zákon s cílem zajistit aplikaci nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků v ČR upravuje výkon státní správy v oblasti dotčeného nařízení a stanoví určité povinnosti vybraným hospodářským subjektům. Konkrétně se jedná o povinnosti subjektů posuzování shody, které vykonávají činnost oznámených subjektů (§ 7 návrhu zákona) a dále výrobců, dovozců a distributorů (§ 9 návrhu zákona) související se zajištěním, aby některé dokumenty a informace související s výrobkem, který je uváděn na trh v ČR, byly uvedeny v českém jazyce. Pravomoc členského státu stanovit jazyk, ve kterém mají být tyto dokumenty a informace dostupné, je explicitně zakotvena v ustanoveních nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků (čl. 7 odst. 8, čl. 27 odst. 7, čl. 29 odst. 4, čl. 30 odst. 2 a čl. 44 odst. 2 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků).

V § 1 odst. 2 je následně vymezena věcná působnost zákona, pokud jde o požadavky týkající se uvádění výrobků na trh, a to odkazem na vymezení věcné působnosti nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků v čl. 1 odst. 2 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. Samotné nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků nestanoví konkrétní ekodesignové požadavky pro konkrétní výrobky, ty stanoví až delegované akty, jež budou teprve postupně přijímány formou aktů Komise v přenesené pravomoci. Působnost nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, pokud jde o ekodesignové požadavky na uvádění výrobků na trh nebo do provozu, a potažmo navrhovaného zákona, pokud jde o požadavky týkající se uvádění výrobků na trh nebo do provozu, se tedy v praxi bude odvozovat od působnosti budoucích přijatých aktů Komise v přenesené pravomoci.

V § 1 odst. 3 je vymezena působnost zákona ve vztahu k požadavkům podle kapitoly VI nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. Povinnosti stanovené v této kapitole nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků (povinnost zveřejňovat informace o vyřazených neprodaných spotřebních výrobcích, zákaz ničení neprodaných spotřebních výrobků) se vztahuje na veškeré zboží, které spadá do působnosti nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků podle jeho čl. 1 odst. 2 a neomezuje se pouze na výrobky pokryté budoucími akty Komise v přenesené pravomoci. Zákaz ničení neprodaných spotřebních výrobků je nicméně omezen pouze na spotřební výrobky uvedené v příloze VII nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. Tento seznam v tuto chvíli zahrnuje pouze oděvy a oděvní doplňky a obuv, může být však v budoucnu Komisí změněn prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci.

Navržené vymezení působnosti zákona zrcadlí působnost nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, kdy se část požadavků zakotvených v nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků bude vztahovat pouze na výrobky, ve vztahu k nimž vydá Evropská komise následné akty v přenesené pravomoci upravující konkrétní ekodesignové požadavky (např. požadavky na opravitelnost, požadavky na zajištění delší životnosti výrobků, požadavky týkající se recyklace, požadavky na obsah digitálního pasu výrobku, požadavky na zelené veřejné zakázky apod.) a část požadavků se bude vztahovat na všechny výrobkové kategorie, které nebyly z nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků explicitně vyňaty v jeho čl. 1 odst. 2.

Ustanovení § 2 obecně vymezuje výkon státní správy v oblasti uplatňování nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků na území ČR. Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků jednak stanoví povinnosti, které jsou obecně adresovány členským státům, v tomto ohledu bude státní správa vykonávaná Ministerstvem průmyslu a obchodu, není-li tímto zákonem stanoveno jinak. Dále nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků v čl. 49 odst. 1 stanoví povinnost určit oznamující orgán, tímto orgánem má být v ČR ÚNMZ. V návaznosti na ustanovení nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků týkající se zajištění dozoru nad dodržováním tohoto nařízení je nutné stanovit dozorové pravomoci vnitrostátních dozorových orgánů ve vztahu k tomuto nařízení. V tomto ohledu mají být dle navrhovaného zákona příslušné správní úřady vykonávající dozor nad trhem. Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků v neposlední řadě upravuje konkrétní povinnosti celních orgánů vykonávajících kontroly ve vztahu k ekodesignu výrobků vstupujících na trh Evropské unie, s čímž rovněž souvisí potřeba explicitního určení odpovědných vnitrostátních orgánů. V tomto ohledu mají být v ČR příslušné orgány Celní správy České republiky.

Ustanovení § 3 vymezuje působnost Ministerstva průmyslu a obchodu, které plní povinnosti a vykonává pravomoci stanovené nařízením o ekodesignu udržitelných výrobků členským státům. Ministerstvo tak bude plnit povinnost vyplývající členským státům z čl. 75 odst. 3 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, tj. poskytovat Komisi informace nezbytné pro vypracování zpráv uvedených v odst. 1 a 2 tohoto článku. Ministerstvo bude rovněž vykonávat další „zastřešující“ úkony v oblasti aplikace nařízení, které nejsou svěřeny k výkonu jinému orgánu. Ministerstvo bude například nominovat za ČR odborníky do Fóra o ekodesignu (čl. 19 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků) či do skupiny odborníků z členských států (čl. 20 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků). Ministerstvo má být dále explicitně pověřeno plněním povinností jednotného kontaktního místa, které bude mít za úkol poskytovat informace o požadavcích vztahujících se na výrobky podle příslušných aktů Komise v přenesené pravomoci či vytvářet příležitosti k navazování kontaktů pro malé a střední podniky v oblasti ekodesignu v souladu s čl. 22 odst. 3 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků.

Ustanovení § 4 vymezuje působnost ÚNMZ, který bude plnit roli oznamujícího orgánu v oblasti nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. Dle stávající úpravy zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů, vykonává funkci oznamujícího orgánu v oblasti harmonizační legislativy EU ÚNMZ. Proto je navrženo, aby ÚNMZ vykonávalo tuto činnost i v oblasti nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků.

V § 4 jsou vymezeny konkrétní činnosti, které má dle nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků vykonávat oznamující orgán. Některé z uvedených činností jsou sice v nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků zakotveny prostřednictvím přímo použitelných ustanovení, nicméně pro zajištění jasného a konzistentního vymezení činnosti oznamujícího orgánu je navržena jejich výslovná úprava přímo v zákoně.

Čl. 49 odst. 2 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků umožňuje členským státům svěřit úkoly související s posuzováním a kontrolou oznámených subjektů vnitrostátnímu akreditačnímu orgánu. Této možnosti nebylo v rámci navrhované zákonné úpravy využito, neboť by to vedlo k vytvoření nerovných podmínek mezi oznámenými subjekty, které žádají o oznámení pro oblast nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků a pro oblast ostatní harmonizační legislativy podle zákona č. 90/2016 Sb., který tuto možnost nepřipouští.

Ustanovení § 5 upravuje působnost orgánů dozoru v oblasti nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků.

V ustanovení odst. 1 je uveden výčet orgánů dozoru, jejichž věcná působnost byla vyhodnocena jako relevantní ve vztahu k nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků na základě jejich stávající věcné působnosti upravené v zákoně č. 87/2023 Sb., o dozoru nad trhem s výrobky a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o dozoru nad trhem s výrobky) a v příslušných zákonech upravujících působnosti dotčených orgánů dozoru. Dozorovými orgány pro oblast nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků mají být Česká obchodní inspekce, Český báňský úřad, Ministerstvo dopravy, Drážní úřad, krajské hygienické stanice, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ministerstvo životního prostředí, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, Státní ústav pro kontrolu léčiv, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a Státní energetická inspekce.

Orgány dozoru budou svou dozorovou činnost vykonávat ve vztahu k dotčenému nařízení a ke konkrétním aktům Komise v přenesené pravomoci, které budou upravovat ekodesignové požadavky týkající se konkrétních kategorií výrobků spadajících do jejich věcné působnosti, tj. působnosti, jež primárně vychází z kompetenčního zákona a z jednotlivých složkových zákonů na kompetenční zákon navazujících. Sféra dozorovaných výrobků jednotlivými orgány dozoru se tak nemění. Orgán dozoru provádí dozor nad sférou výrobků z hlediska jeho působnosti, tzn. že například krajské hygienické stanice provádějí dozor ekodesignových požadavků z hlediska ochrany veřejného zdraví. Formulace vymezení věcné působnosti v odst. 2 vychází ze specifického zakotvení dozorových pravomocí, a to jak krajských hygienických stanic, tak Státní energetické inspekce, a to konkrétně v případě krajských hygienických stanic u výrobků, které jsou spojeny s ochranou veřejného zdraví, a v případě Státní energetické inspekce ve vztahu k ekodesignovým požadavkům týkajícím se energetické účinnosti výrobků. Tento specifický způsob zakotvení dozorových pravomocí v případě Státní energetické inspekce vyplývá z potřeby zajistit kontinuitu dosavadní činnosti tohoto dozorového orgánu v oblasti ekodesignu ve vztahu k aspektům energetické účinnosti.

V případě, že bude vydán akt Komise v přenesené pravomoci, který bude upravovat výrobkovou kategorii, k níž není dosud v ČR určená věcná působnost žádného z orgánů dozoru, bude muset být tato dozorová pravomoc nově zakotvena prostřednictvím změny zákona. Tomu bude nutně předcházet rozhodnutí o přijetí gesce, neboť akt Komise v přenesené pravomoci nemusí být pouze v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, kde orgánem dozoru je většinou Česká obchodní inspekce. Lze předpokládat, že některé akty Komise v přenesené pravomoci by mohly být například v gesci Ministerstva životního prostředí, kde dozorovým orgánem je většinou Ministerstvo životního prostředí.

Orgány dozoru budou při výkonu dozorových pravomocí ve vztahu k nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků postupovat podle nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, nařízení o dozoru nad trhem s výrobky, zákona o dozoru nad trhem s výrobky, správního řádu a kontrolního řádu.

Ustanovení § 6 vymezuje rozsah a způsob poskytování informací ze strany orgánů Celní správy ve vztahu k orgánům dozoru v rámci aplikace nařízení o ekodesignu udržitelných.

Orgány Celní správy budou při kontrole plnění povinností stanovených nařízením o ekodesignu udržitelných výrobků postupovat podle tohoto nařízení, zákona o dozoru nad trhem s výrobky, nařízení o dozoru nad trhem s výrobky a celních předpisů.

Ustanovení § 8 zakotvuje do zákona postup orgánů dozoru v případě aplikace ochranných postupů podle čl. 69 a 70 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků a postup v případě zjištění formálního nesouladu podle čl. 71 toho nařízení. Vzhledem k tomu, že ne všechna ustanovení čl. 69 až 71 nařízení jsou schopna sama o sobě vyvolat zamýšlené účinky, je nutné tyto postupy zakotvit přímo v zákoně tak, aby bylo zřejmé, které vnitrostátní orgány jsou za jejich provedení na národní úrovni odpovědné.

Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků mj. stanoví, že orgány dozoru mají informovat o uložených opatřeních příslušný oznámený subjekt. Ustanovení § 7 odst. 2 navrhovaného zákona stanoví, že dozorový orgán má informovat oznámený subjekt prostřednictvím elektronické pošty. Tato povinnost má být považována za splněnou v případě informování oznámeného subjektu prostřednictvím emailu.

Ustanovení § 9 upřesňuje povinnosti hospodářských subjektů stanovené v nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, pokud jde o vypracování určitých dokumentů či poskytnutí informací v jazyce snadno srozumitelném v členském státě. Zákon v návaznosti na možnost členských států stanovit či požadovat u konkrétních povinností (čl. 7 odst. 8, 27 odst. 7, 29 odst. 4, 30 odst. 2 a 44 odst. 2 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků) národní jazyk stanoví pro tyto případy jako požadovaný jazyk češtinu.

Ustanovení § 9 - 18 upravují správní trestání právnických a podnikajících fyzických osob, jež jsou adresáty nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, za účelem zajištění vymahatelnosti předmětného nařízení. Povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků vyplývá členským státům z čl. 74 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. Členské státy mají v tomto ohledu povinnost stanovit sankce, které budou účinné a přiměřené, a přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění uplatňování daných povinností v souladu s vnitrostátním právem. Příslušným k projednání přestupků bude vždy orgán dozoru, jenž je v dané oblasti věcně příslušný podle jednotlivých zvláštních právních předpisů. V rámci zákona není navrhováno výslovně stanovit, kdo je příslušný pro výběr pokuty, a to s ohledem na zákon č. 218/2025 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti správy daní a působnosti Celní správy České republiky (tzv. celnický balíček, původně sněmovní tisk č. 784), který upravil výběr pokut některými správními orgány. Bez explicitního zakotvení v navrhovaném zákoně bude k výběru pokuty oprávněn příslušný obecný správce daně (celní úřad) v souladu s § 106 správního řádu, ve znění zákona č. 218/2025 Sb.

Při formulaci ustanovení týkajících se přestupků byly zohledněny Zásady tvorby právní úpravy přestupků zpracovaných Ministerstvem vnitra schválených usnesením vlády č. 498 ze dne 31. července 2018. Rovněž byl zohledněn Metodický pokyn (dále jen „MP“) pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii. Ty na jedné straně vyžadují úplnou implementaci (mj. čl. 12 odst. 2 za plnou slučitelnost označuje nejenom nerozpornost, ale i provedení všeho, co požaduje předpis EU), zároveň ale provedení ústavně konformním způsobem (podle čl. 21 odst. 1 MP se na adaptační předpis použijí kritéria čl. 20 odst. 2 MP, který zase vyžaduje i ústavní konformitu). Při zohlednění všech zmíněných principů je právní úprava návrhu zákona redukována pouze na ty sankce, které vyplývají přímo z nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků a u kterých se nepředpokládá vydání aktů v přenesené pravomoci. Zvolený postup tedy předpokládá v budoucnu novelizace zákona v návaznosti na vydání aktů v přenesené pravomoci ze strany Komise. Jak je uvedeno výše, této novelizaci bude nutně předcházet přijetí gesce, neboť delegovaný akt může být v gesci různých resortů, a to podle věcné příslušnosti k výkonu dozoru nad dotčenými výrobky, jež bude upravovat akt Komise v přenesené pravomoci.

Ustanovení § 9-15 zavádí sankci dočasného vyloučení z postupů zadávání veřejných zakázek v návaznosti na povinnost členského státu stanovenou v čl. 74 odst. 3 písm. b) nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků zajistit možnost stanovení této sankce za porušení předmětného nařízení. Sankce může být uložena hospodářskému subjektu, který se dopustí kteréhokoli přestupku stanoveného v ustanoveních § 9 – 15 zákona, a to samostatně nebo společně s pokutou uloženou za spáchání dotčeného přestupku.

Zadávání veřejných zakázek obecně upravuje zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.

Zákaz uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek může být uložen maximálně v délce 1 roku. Orgán, který projednává přestupky však může rozhodnout o udělení kratší sankce, anebo ji neudělit vůbec. K jejímu uložení lze přistoupit zejména v případě, že přestupek byl spáchán v souvislosti s uzavíráním smluv na veřejné zakázky nebo s jejich plněním.

Odstupňováním výše pokut za jednotlivé typy přestupků je zajištěna funkce pokuty jako trestu, jež působí jak preventivně, tak výchovně. Horní hranice možných pokut je odstupňována od 500 000,- Kč do 20 000 000,- Kč dle závažnosti deliktního jednání a odpovídá horním hranicím za korespondující přestupky již zakotveným v platné právní úpravě, a to v zákoně č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a v  zákoně č. 387/2024 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých souvisejících zákonů.

V oblasti činností vyhrazených oznámeným subjektům (§ 16) byla horní hranice pokut odstupňována v rozpětí od 1 000 000,- Kč do 20 000 000,- Kč dle výše maximálních výší pokut stanovených v zákoně č. 90/2016 Sb. za korespondující přestupky.

V oblasti přestupků souvisejících s nedodržením povinností týkajících se vyřazených neprodaných spotřebních výrobků (§ 14 odst. 2 a 3) byla stanovena horní hranice pokut ve výši 10 000 000,- Kč za přestupek nezveřejnění informací o vyřazených neprodaných spotřebních výrobcích či za neposkytnutí informací a dokumentů nezbytných k prokázání dodání a přijetí vyřazených výrobků, a ve výši 20 000 000,- Kč za přestupek zničení neprodaných spotřebních výrobků v rozporu se stanoveným zákazem. Takto vysoká hranice byla zvolena proto, aby byla zajištěna možnost uložit v odůvodněných případech při závažném porušení ustanovení nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků dostatečně odrazující sankci.

Ustanovení § 22 upravuje změny, které je nutné provést v zákoně č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů v souvislosti se zakotvením dozorové pravomoci Českého báňského úřadu ve vztahu k nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. Tato potřeba vyplývá ze specifického zakotvení působnosti Českého báňského úřadu, která je upravena přímo v zákoně, který Český báňský úřad zřizuje, a který nepřipouští zakotvení pravomocí tohoto orgánu výlučně v jiném zákoně. Byť se podle legislativních pravidel samostatně poznámka pod čarou zpravidla nenovelizuje, je žádoucí tuto úpravu provést z důvodu jasnosti právní úpravy.

Ustanovení § 23 a 24 zakotvují změny, které je potřeba provést v souvislosti se zrušením stávající směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie, která bude nahrazena nařízením o ekodesignu udržitelných výrobků, a to v zákoně č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, který tuto směrnici implementuje do českého právního řádu. Navržené změny zachovávají prováděcí rámec pro prováděcí opatření vydaná na základě uvedené směrnice, která vymezují ekodesignové požadavky na specifické typy výrobků, neboť tato zůstávají v platnosti na základě ustanovení čl. 79 odst. 1 písm. b) nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, dokud nebudou zrušena nebo prohlášená za zastaralá. V platnosti zůstává na základě čl. 79 odst. 1 písm. a) nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků i zmocnění Komise k vydávání prováděcích opatření ve vztahu k následujícím kategoriím výrobků: fotovoltaické panely, ohřívače pro vytápění vnitřních prostor a kombinované ohřívače, ohřívače vody, lokální topidla na tuhá paliva, klimatizátory vzduchu včetně tepelných čerpadel vzduch-vzduch a komfortních ventilátorů, kotle na tuhá paliva, ohřívače vzduchu a chladicí zařízení, větrací jednotky, vysavače, kuchyňské spotřebiče, vodní čerpadla, průmyslové ventilátory, oběhová čerpadla, vnější napájecí zdroje, počítače, servery a datová úložiště, výkonové transformátory, profesionální chladicí zařízení a zobrazovací zařízení. Toto zmocnění umožňuje Komisi pokračovat v již započaté práci na přípravě opatření podle stávající směrnice o ekodesignu. Komise je rovněž zmocněna ke změnám stávajících opatření v rozsahu, v jakém jsou tyto změny nezbytné pro řešení technických problémů souvisejících s přijatými opatřeními.

Ustanovení § 25 upravuje změny, které je nutné provést v zákoně č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů v souvislosti se zakotvením dozorové pravomoci Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského ve vztahu k nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. Tato potřeba vyplývá ze specifického zakotvení působnosti Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, která je upravena přímo v zákoně, který Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský zřizuje, a který nepřipouští zakotvení pravomocí tohoto orgánu výlučně v jiném zákoně. Byť se podle legislativních pravidel samostatně poznámka pod čarou zpravidla nenovelizuje, je žádoucí tuto úpravu provést z důvodu jasnosti právní úpravy.

Ustanovení § 26 upravuje změny, které je nutné provést v zákoně o dozoru nad trhem s výrobky, ve znění pozdějších předpisů v souvislosti se zakotvením dozorových pravomocí příslušných orgánů dozoru ve vztahu k nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků.

V bodech 1. a 2. je jmenovitě prováděno ustanovení čl. 35 odst. 2 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, které stanoví členským státům povinnost umožnit svým orgánům dozoru nařídit provozovateli on-line tržišť, aby přijal opatření proti jedné nebo více určitým položkám obsahu odkazujícího na nevyhovující výrobek, mimo jiné jejich odstraněním.

Dále je v bodech 3. až 13. rozšiřován výčet právních předpisů vymezujících působnost jednotlivých dotčených orgánů dozoru o nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků a předkládaný návrh zákona v příloze zákona o dozoru nad trhem s výrobky. Uvedené předpisy budou v tabulce doplněny u  orgánů dozoru uvedených v § 5 odst. 1, tj. u České obchodní inspekce, Českého báňského úřadu, Státní energetické inspekce, Ministerstva dopravy, Drážního úřadu, krajských hygienických stanic, Státního ústavu pro kontrolu léčiv, Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv a České inspekce životního prostředí.

Pokud jde o aspekt zahrnutí do vnitrostátní strategie dozoru nad trhem uvedené v čl. 13 nařízení (EU) č. 2019/1020 oddíl věnovaný plánovaným činnostem dozoru nad trhem s cílem zajistit provádění vhodných kontrol, včetně případných fyzických a laboratorních kontrol, v přiměřeném rozsahu ve vztahu k nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, rámcové předpisy o ekodesignu jsou již zahrnuty do přílohy I nařízení (EU) č. 2019/1020, na jehož základě se strategie vypracovává. Strategie tedy bude z tohoto titulu zahrnovat i tyto aspekty, aniž by bylo nutné explicitně doplňovat do textu zákona o dozoru nad trhem s výrobky odkaz na nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků.

Ustanovení § 27 stanoví datum vstupu v účinnost předmětného zákona.

Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků je sice účinné již od 18. července 2024, účinnost jednotlivých povinností vyplývajících z jeho ustanovení v praxi však nastane k pozdějšímu datu. Konkrétně:

Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků představuje samo o sobě pouze právní rámec, na jehož základě budou konkrétní požadavky na ekodesign ve vztahu ke konkrétním kategoriím výrobků teprve postupně přijímány formou aktů Komise v přenesené pravomoci. V praxi se tedy bude aplikovatelnost nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, pokud jde o požadavky na ekodesign, odvíjet od účinnosti prvních přijatých aktů Komise. Tyto mají v souladu s čl. 4 nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků nabýt platnost nejdříve po 19. červenci 2025 a následnou účinnost ne dříve než 18 měsíců po jejich vstupu v platnost s výjimkou řádně odůvodněných případů. Tyto případy by se dle neoficiálního vyjádření Komise nicméně měly týkat až revizí již vydaných aktů, kdy například vyvstane potřeba rychlého přizpůsobení stanovených požadavků technickému vývoji. První akty Komise v přenesené pravomoci by tedy dle litery nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků měly vstoupit v účinnost nejdříve k datu 19. ledna 2027. Dle zveřejněného pracovního plánu Komise⁷ je však vydání prvních aktů plánováno až během roku 2026, jejich účinnost tedy nastane nejdříve v druhé polovině roku 2027.

Subjekty posuzování shody mají být oznamovány ve vztahu k jednotlivým ekodesignovým požadavkům, přičemž oznamování subjektů posuzování shody by mělo být možné před vstupem v účinnost nových požadavků tak, aby si výrobci mohli nechat posoudit shodu oznámeným subjektem před vstupem v účinnost nových požadavků. Nutnost zajistit národní právní rámec pro oznamování (stanovení oznamujícího orgánu, stanovení postupu pro posuzování a oznamování subjektů posuzování shody) se tedy váže k platnosti aktů Komise v přenesené pravomoci, které budou stanovit jednotlivé ekodesignové požadavky, tj. dle zveřejněného pracovního plánu Komise nejdříve v roce 2026.

Tato povinnost se týká neprodaných spotřebních výrobků vyřazených během celého prvního účetního období, kdy bude nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků v platnosti. Měla by tedy být teoreticky vymahatelná již vůči dotčeným hospodářským subjektům, jež mají nastaven začátek účetního roku od srpna, a to s účinností od srpna 2025. Nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků však nestanoví přesnou lhůtu, do kolika dnů od konce účetního období musí být tyto informace zveřejněny. Předkladatel tedy nepředpokládá, že by se od členského státu očekávalo, aby splnění této povinnosti striktně vymáhal od srpna 2025. Současně lze nesplnění této povinnosti sankcionovat i zpětně. Vymáhání dodržování stanovené povinnosti ze strany členského státu tedy nebude ohroženo pozdnějším přijetím národního právního rámce, který jeho vymáhání umožní.

Tento zákaz vstupuje v účinnost od 19. července 2026.

Národní úprava, která zajišťuje aplikovatelnost nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků na národní úrovni by s ohledem na výše uvedené měla být teoreticky účinná od srpna 2025 tak, aby bylo možné sankcionovat případné nesplnění povinnosti zveřejňovat informace o vyřazených neprodaných spotřebních výrobcích ze strany dotčených hospodářských subjektů. Tento termín však striktně nevyplývá přímo z nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků.

S ohledem na výše uvedené a na předpokládanou délku legislativního procesu je navrhováno, aby zákon nabyl účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení.

V příloze zákona je stanoven seznam orgánů dozoru, které jsou příslušné k postupu podle nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků a potažmo navrhovaného zákona, včetně uvedení vnitrostátních předpisů, které vymezují věcnou působnost dotčených orgánů dozoru. Výčet vnitrostátních předpisů vychází ze seznamu předpisů uvedených v příloze platného znění zákona o dozoru nad trhem s výrobky a věcné působnosti dotčených orgánů dozoru, která se jeví jako relevantní ve vztahu k úpravě nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků.