Důvodová zpráva k Sml. mezi ČR a Slovenskou republikou o policejní spolupráci

Oblast policejní spolupráce je ve vztahu ke Slovenské republice v současné době upravena Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, při ochraně veřejného pořádku a při ochraně státních hranic ze dne 27. ledna 2004 (č. 26/2005 Sb. m. s.; dále jen „platná smlouva“). Platná smlouva, která poskytuje právní rámec spolupráce českých a slovenských policejních a celních orgánů na celostátní i regionální úrovni, již plně neodpovídá současným nárokům kladeným na spolupráci bezpečnostních orgánů, neupravuje některé moderní instituty této spolupráce ani nereflektuje plné zapojení obou států do schengenského systému.

Slovenská strana v minulosti navrhla dílčí novelizaci platné smlouvy, která vycházela zejména z požadavků celních orgánů obou stran. I česká strana měla řadu návrhů na změny a doplnění stávající úpravy, a to zejména v oblasti spolupráce policejních orgánů. Proto česká strana s ohledem na množství a rozsah navrhovaných změn navrhla sjednání nového smluvního dokumentu. Cílem české strany bylo dosáhnout minimálně stejné úrovně spolupráce, jakou umožňuje smluvní úprava s Rakouskou republikou¹ a Spolkovou republikou Německo². Směrnici pro expertní jednání schválil ministr vnitra v prosinci 2018. Proces přípravy smlouvy a zahájení expertních jednání byly negativně ovlivněny pandemií koronaviru covid-19. Expertní jednání byla zahájena v listopadu 2022 a ukončena v únoru 2025. Uskutečnila se tři kola expertních jednání, poslední otevřené otázky byly vyřešeny korespondenčně. Základem pro expertní jednání byl český návrh textu. ⁠​‌​​​‌​​​​​​​​​‌⁠

Vláda schválila návrh na sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o policejní spolupráci 23. července 2025 svým usnesením č. 568. Smlouva byla podepsána 6. února 2026 v Bratislavě.

K obsahu smlouvy:

Článek 1 obecně vymezuje rozsah spolupráce podle smlouvy. Vedle standardní spolupráce při předcházení a odhalování trestných činů, při zjišťování jejich pachatelů a při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti se smlouva vztahuje rovněž na spolupráci při předcházení a odhalování přestupků v působnosti policejních a celních orgánů (na slovenské straně jde o orgány finanční správy), pokud spolupráce již neprobíhá na jiném mezinárodním nebo evropském právním základě.

Rozšíření spolupráce na oblast přestupků je reakcí na požadavky praxe. Rozsah spolupráce v této oblasti bude specifikován v připravovaném prováděcím protokolu podle článku 34 smlouvy. Spolupráce se bude vztahovat jen na ty přestupky, u nichž bude spolupráce účelná a nebude nepřiměřeně zatěžovat kapacity příslušných orgánů vyčleněné pro mezinárodní spolupráci. Omezení spolupráce v této oblasti hlediskem účelnosti odpovídá nižší společenské závažnosti a často lokálnímu charakteru přestupků.

Zvláštní důraz je kladen na spolupráci v oblasti boje s nelegální migrací.

Z působnosti smlouvy je standardně vyloučena úprava právní pomoci, která je vyhrazena působnosti justičních orgánů.

Článek 2 definuje pro potřeby smlouvy pojem příhraniční oblasti, a to pomocí územní působnosti orgánů příslušných k přímé regionální spolupráci.

Článek 3 vymezuje orgány příslušné ke spolupráci podle smlouvy, a to jak na celostátní, tak na regionální úrovni. Úprava se na české straně do značné míry neliší od současného stavu, výslovně je umožněna přímá spolupráce orgánů Policie České republiky s celostátní působností, zohledněny jsou organizační změny v Policii České republiky a Celní správě České republiky a vznik Generální inspekce bezpečnostních sborů. Obdobně jsou orgány příslušné ke spolupráci podle smlouvy oproti současnému stavu aktualizovány i na slovenské straně. Orgány příslušné ke spolupráci na ústřední úrovni mohou nadto v případě potřeby oznámit i další útvary, které budou moci přímo spolupracovat. S ohledem na právní jistotu je výslovně upravena situace, kdy jsou k plnění úkolů orgánů příslušných ke spolupráci podle smlouvy povoláni příslušníci ozbrojených sil nebo jiných ozbrojených sborů (výčet je přizpůsoben potřebám praxe v obou státech). V případě České republiky se bude standardně jednat o situace, kdy jsou k plnění úkolů Policie ČR povoláni vojáci v činné službě³.

Smlouva dále obsahuje demonstrativní výčet obecných forem spolupráce (článek 4). Základní formou spolupráce je stejně jako ve všech obdobných smlouvách výměna informací. Novinkou oproti současnému stavu je zejména již jednou zmíněné rozšíření předmětu smlouvy i na oblast přestupků. Výslovně je upravena např. spolupráce při pátrání po osobách a věcech, spolupráce při vytváření a výměně krycích dokladů, realizace opatření při poskytování ochrany svědka podle zvláštní smlouvy⁴ nebo příprava a realizace speciálních vyšetřovacích technik. Opět je akcentována spolupráce v oblasti migrace. Demonstrativní výčet obecných forem spolupráce umožňuje pružnou reakci na případné potřeby praxe spolupracovat i jinými než zde uvedenými formami, pokud je taková spolupráce v kompetenci orgánů příslušných k provádění smlouvy a umožňují ji vnitrostátní právní předpisy smluvních stran.

Článek 5 upravuje postup podávání a vyřizování žádostí o spolupráci a jejich náležitosti. Standardním způsobem je upravena forma žádosti (v zásadě písemná, příp. ústní s písemným potvrzením) či povinnost postoupit žádost příslušnému orgánu v případech, kdy adresát k vyřízení žádosti příslušný není. Z praktických důvodů nejsou stanoveny pevné lhůty pro vyřízení žádosti; k jejich vyřízení má docházet bezodkladně. Smlouva uvádí i demonstrativní výčet možného obsahu žádostí. Spolupráce na žádost i nadále zůstává základním způsobem spolupráce; smlouva upravuje rovněž spontánní předávání informací, a to v článku 6.

V článku 7 je upraveno vysílání styčných důstojníků a jejich působení na území druhého státu. Styční důstojníci nemají na území druhého státu žádné výkonné pravomoci, jejich role je pouze poradní a podpůrná, plní funkci komunikačního kanálu. Styční důstojníci jednoho státu vyslaní do třetího státu mohou plnit (po dohodě všech tří států) úkoly i ve prospěch druhého státu. Česká republika má v současné době vedle styčného důstojníka na Slovensku (akreditovaného i pro Maďarsko) styčné důstojníky v Albánii (s akreditací i pro Kosovo), Německu, Polsku, Rakousku, Rumunsku (s akreditací i pro Bulharsko, Moldávii a Turecko), v Srbsku (s akreditací i pro Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu a Severní Makedonii), na Ukrajině, ve Velké Británii a ve Vietnamu.

Článek 8 upravuje možnost zřizování společných pracovišť. V současné době existuje Společné česko-slovenské kontaktní pracoviště Hodonín-Holíč zřízené na základě dohody z 1. srpna 2011⁵. Existence tohoto centra bude zachována i do budoucna, v platnosti zůstane i dohoda, na jejímž základě bylo pracoviště zřízeno. Primární činností společného pracoviště je i nadále výměna a předávání informací, bude se však podílet i na dalších činnostech, např. na předávání osob a věcí či koordinaci dalších forem spolupráce podle smlouvy. V souladu s potřebami příslušných orgánů je upravena stávající mimosmluvní (byť zákonná) praxe tzv. řetězení žádostí, kdy jsou žádosti o spolupráci předávány prostřednictvím jiného společného centra zřízeného jedním ze smluvních států s třetím státem.

Článek 9 obsahuje úpravu spolupráce v boji s nelegální migrací a s převaděčskou činností. Smlouva předpokládá jak výměnu relevantních informací, tak situačních zpráv a analýz. Důležitá je výslovná úprava možnosti předávání informací, na základě kterých lze posoudit oprávněnost pobytu konkrétního cizince na území, včetně informací o pravosti a platnosti dokladů.

Smlouva zakotvuje pravidelné i příležitostné schůzky představitelů orgánů příslušných k boji s nelegální migrací jak na celostátní, tak na regionální úrovni. Na celostátní úrovni se bude jednat o schůzky ředitele ředitelství služby cizinecké policie Police ČR (v případě potřeby zastoupeného náměstkem ředitele pro vnitřní hranici) a ředitele Úřadu hraniční a cizinecké policie Prezidia Policejního sboru SR. Na regionální úrovni půjde o porady ředitelů Krajských ředitelství policie Jihomoravského, Zlínského a Moravskoslezského kraje (v případě potřeby zastoupených vedoucími odborů cizinecké policie těchto krajských ředitelství) s příslušnými řediteli Krajských ředitelství Policejního sboru v Trnavě, Trenčíně a Žilině. Účelem těchto schůzek bude projednávání jak aktuální situace týkající se nelegální migrace, tak projednání otázek souvisejících s případným dočasným znovuzavedením ochrany vnitřních hranic.

Touto úpravou bude plně nahrazena zastaralá a překonaná úprava tzv. hraničně-zmocněnecké činnosti obsažená v současné době ve Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o úpravě režimu a o spolupráci na společných státních hranicích⁶ (viz zrušovací ustanovení v článku 35).

Článek 10 je věnován úpravě spolupráce při vzdělávání a profesní přípravě. Akcentována je spolupráce při vzdělávání pracovníků policejních a celních orgánů obou stran (dále jen „policisté“), kteří realizují jednotlivé formy spolupráce podle smlouvy.

Článek 11 upravuje formy společného nasazení (společné hlídky, společné kontrolní skupiny, společné pátrací skupiny) v rámci kterých mohou policisté na území druhého státu pod velením a zpravidla za přítomnosti jeho policistů vykonávat oprávnění podle vnitrostátních právních předpisů územního státu. Tím má být zajištěna maximální efektivita jednotlivých forem společného nasazení. Odpovědnost za jednání policistů působících na území druhého státu nese územní stát. Předpokladem realizace společných forem nasazení je předchozí dohoda příslušných orgánů. Tato dohoda by měla především specifikovat úkoly, které mají být v rámci jednotlivých forem společného nasazení plněny, a dobu trvání jednotlivých forem společného nasazení. K plnění úkolů disponuje policista působící na území druhého státu stejnými oprávněními, jako policista územního státu. Působení policistů na území druhého státu v rámci forem společného nasazení není prostorově omezeno.

V článku 12 je upravena možnost účasti policistů na zásazích na území druhé smluvní strany bez výkonu oprávnění, pouze za účelem poskytování informací a konzultací, a možnost společného vedení zásahů v případě potřeby koordinace opatření prováděných souběžně po obou stranách státních hranic.

Do samostatného článku 13 byla na základě zkušeností z práce vyčleněna úprava přeshraničních pátracích akcí. Platná smlouva nepředpokládala v rámci pátracích akcí možnost překročení státních hranic, umožňovala pouze koordinaci opatření prováděných na vlastním území, což se v praxi ukázalo jako obtížně realizovatelné. Ustanovení v nové podobě umožňuje v případě nebezpečí z prodlení překročit státní hranice, pokud nelze pátrání předat policistům územního státu. K tomu typicky dochází v případě využití služebního psa. Policistům působícím v rámci přeshraniční pátrací akce na území druhého státu jsou přiznána omezená oprávnění (zastavení a prohlídka dopravního prostředku, vyžadování vysvětlení). V případě důvodné obavy z ohrožení života nebo zdraví pohřešované osoby mají rovněž oprávnění vstoupit do soukromého obydlí nebo jiných veřejnosti nepřístupných budov.

V článku 14 je obsažena úprava nasazení policistů za účelem podpory bezpečnostních složek druhého státu na území tohoto státu. Výkon oprávnění na území druhého státu a odpovědnost za jednání policistů působících na území druhého státu jsou upraveny shodně jako v případě forem společného nasazení. Předpokladem realizace této formy spolupráce je dohoda příslušných orgánů.

Článek 15 obsahuje komplexní úpravu přeshraničního pronásledování. Do značné míry se obsahově překrývá s úpravou přeshraničního pronásledování v článku 41 tzv. Schengenské prováděcí úmluvy⁷; tuto úpravu doplňuje a dále rozvíjí. Na rozdíl od Schengenské prováděcí úmluvy postihuje všechny případy, ve kterých je z hlediska praxe možnost přeshraničního pronásledování odůvodněná. Jedná se jak o pronásledování osob podezřelých ze spáchání trestného činu (s výjimkou trestných činů s horní hranicí trestu nižší než dvanáct měsíců), osob přistižených při páchání takového trestného činu, stíhaných za takové trestné činy, osob uprchlých z výkonu trestu, z vazby, z výkonu ústavního ochranného léčení, tak pronásledování osob vyhýbajících se kontrole prováděné příslušnými orgány v příhraničních oblastech, nebo kontrole na vnitřních hranicích při dočasném znovuzavedení ochrany vnitřních hranic podle článků 25 a 25a Schengenského hraničního kodexu⁸.

Vzhledem k výkladovým nejasnostem, které se vyskytly u stávající právní úpravy, je ve smlouvě výslovně stanoveno, že pokračovat v pronásledování osoby na území druhého státu mohou všichni policisté, kteří byli do pronásledování zapojeni před překročením státních hranic.

Článek 15 nově umožňuje realizovat přeshraniční pronásledování i v případě, kdy pronásledující policisté nepřekračují státní hranice do druhého státu z území svého státu, ale z území třetího státu. Bude se zpravidla jednat o případy, kdy pronásledující policisté zahájí pronásledování na území svého státu, pronásledování bude pokračovat na území třetího státu a teprve pak na území druhého smluvního státu (čeští policisté zahájí pronásledování na území České republiky, budou pokračovat přes území Rakouské republiky, a to na právním základě platné smlouvy o policejní spolupráci1, a následně bude pronásledování pokračovat i na území Slovenské republiky). V praxi není možné vyloučit ani případy, kdy policisté jednoho ze smluvních států zahájí pronásledování osoby na území třetího státu (na tomto území mohou z různých důvodů legálně působit, např. v rámci tzv. společných hlídek či kontrolních skupin).

Článek 16 upravuje možnost provádění opatření v přeshraniční železniční dopravě. Postihuje všechny aspekty zajištění bezpečnosti železniční dopravy a pobytu policistů jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu při plnění úkolů v této oblasti. Účelem ustanovení je především umožnit působení policistů na území vlastního státu až po státní hranice, resp. hned od státních hranic, aniž by kvůli jejich nástupu či výstupu musel vlak na státních hranicích zastavovat. Současně toto ustanovení umožňuje, aby tito policisté prováděli na území druhého smluvního státu nezbytná opatření pro zachování veřejného pořádku a bezpečnosti ve vlaku, a to podle právního řádu územního státu. Stejnou možnost poskytuje např. platná smlouva o policejní spolupráci s Polskou republikou⁹ nebo platná smlouva se Spolkovou republikou Německo2). V tomto případě dochází k odklonu od úpravy obsažené v platné smlouvě, podle které jsou opatření na území druhého státu prováděna v souladu s právním řádem státu zasahujících policistů. Nové řešení lépe odpovídá pojetí výkonu oprávnění na území druhého státu v ostatních ustanoveních smlouvy.

Přeshraniční odvracení nebezpečí, upravené v článku 17, je ve vztahu ke Slovenské republice novou formou spolupráce vycházející z článku 25 tzv. Prümské smlouvy¹⁰. Na rozdíl od velké části dalších ustanovení Prümské smlouvy nebyla tato úprava převzata do rozhodnutí Rady 2008/615/SVV z 23. června 2008, o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti. Účelem ustanovení je ve výjimečných případech, kdy hrozí akutní ohrožení života či zdraví osoby, umožnit zákrok směřující k odvrácení takového ohrožení na území druhého státu, aniž by o tomto zákroku musel být druhý stát předem informován a dal k němu souhlas. Důvodem je snaha účinněji chránit oběti trestné činnosti a další osoby, které jsou bezprostředně ohroženy na životě či zdraví, hrozí-li nebezpečí z prodlení. Vzhledem k tomu, že v takovém případě působí policisté jednoho státu na území druhého státu samostatně, je zařazení tohoto ustanovení možné pouze při zachování navrhovaných záruk, jako je neprodlené ohlášení zásahu druhému státu, aplikace právních předpisů územního státu, vázanost pokyny orgánů územního státu (jakmile se je podaří kontaktovat) a předběžný charakter přijatých opatření. Tato opatření jsou možná pouze v bezprostřední blízkosti státních hranic. Na návrh české strany je ve smlouvě obsaženo prostorové omezení možnosti zásahu na území do 10 km od společných státních hranic. Zvolené pásmo by mělo policistům umožnit nezbytný zásah bez nutnosti stále kontrolovat vzdálenost od státních hranic. I v tomto případě je jednání zasahujících policistů přičítáno územnímu státu.

Obdobné ustanovení obsahují smlouvy o policejní spolupráci s Rakouskou republikou1 a Spolkovou republikou Německo2 i připravovaná nová smlouva o policejní spolupráci s Polskou republikou.

Do článku 17 je včleněno i ustanovení o zásazích jednotek požární ochrany na území druhého státu při požárech, kdy hrozí rozšíření požáru na území jejich státu, a to i bez předchozí žádosti o pomoc. Obdobné ustanovení je v současné době obsaženo ve Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o úpravě režimu a o spolupráci na společných státních hranicích6, jejíž platnost bude předkládanou smlouvou ukončena. V dlouhodobějším časovém horizontu je plánována příprava nové smlouvy o spolupráci při mimořádných událostech¹¹, která bude obsahovat komplexní úpravu spolupráce a v budoucnu toto ustanovení nahradí.

Obsahem článku 18 je úprava předávání osob mezi smluvními státy. Cílem je odstranění praktického problému spojeného se zrušením kontrol na společných státních hranicích. Před zrušením kontrol docházelo k předávání osob v zásadě přímo na státních hranicích, resp. v objektech hraničních přechodů. Po zrušení kontrol a odchodu bezpečnostních orgánů obou států z budov bývalých hraničních přechodů vyvstala potřeba upravit předávání osob i ve vnitrozemí (přímo na hranicích chybí často potřebné zázemí). Ustanovením jsou pokryty veškeré případy předávání mezi smluvními státy, tedy předávání resp. převzetí osob v rámci readmise, na základě mezinárodního či evropského zatýkacího rozkazu, v rámci realizace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, tzv. Dublinu III¹², kdy dochází k předávání žadatelů o azyl, dále dočasné předání do ciziny za účelem provedení procesních úkonů, předávání pohřešovaných nezletilých osob, případně osob s omezenou svéprávností, ale i předávání osob za účelem výkonu trestu, tedy případy, kdy k  převzetí osoby nejsou příslušné policejní orgány, ale Vězeňská služba České republiky¹³ a Sbor vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky. V článku jsou stanovena oprávnění policistů na území druhého státu, stejně jako postup v případě útěku přepravované osoby či jiného incidentu. Orgány smluvních států se budou informovat, která místa na území jejich států jsou vhodná pro předávání osob.

Článek 19 upravuje provádění průvozů osob ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody přes území jednoho ze smluvních států. Jedná se o případy, kdy je samotný průvoz již povolen justičním nebo jiným příslušným orgánem (v České republice Ministerstvem spravedlnosti¹⁴) na jiném právním základě¹⁵. Navrhovaná úprava tedy zahrnuje pouze spolupráci bezpečnostních orgánů při zajištění realizace takto povoleného průvozu. Úprava umožňuje jak průvoz prováděný policisty územního státu, a to jak s doprovodem nebo bez doprovodu policistů státu žádajícího o průvoz, tak průvoz prováděný samostatně policisty státu, který o průvoz osoby žádá. Ustanovení o provádění průvozu specifikuje oprávnění policistů provádějících, resp. doprovázejících průvoz, na území druhého smluvního státu a upravuje způsob a náležitosti vyrozumění druhého státu o zamýšleném průvozu. V neposlední řadě je stanoven postup pro případ, kdy je průvoz realizován policisty žádajícího státu bez přítomnosti policistů územního státu a dojde k útěku provážené osoby nebo k jinému incidentu. Striktně je dodržována zásada, že policisté žádajícího státu působí na území státu průvozu v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu průvozu.

V článku 20 je obsažena úprava spolupráce při zajištění bezpečnosti osob podléhajících zvláštní ochraně. Jedná se o osoby, které jsou chráněny v souvislosti s vykonávanou funkcí nebo postavením. Účelem ustanovení je zjednodušit stávající praxi, kdy se oznámení o pohybu ozbrojeného doprovodu chráněné osoby na území druhého státu řeší diplomatickou cestou. Díky nové úpravě plyne oprávnění doprovázejících policistů nosit služební zbraň na území druhého státu přímo ze smlouvy.

Článek 21 obsahuje úpravu doprovodů nákladů a zásilek. Jedná se o nebezpečné nebo nadměrné zásilky, které jsou na území státu doprovázeny příslušnými orgány a směřují na území druhého státu. Upravena je informační povinnost ve vztahu k druhému státu i možnosti převzetí doprovodu, včetně vstupu na území druhého státu za účelem přípravy na převzetí doprovodu.

Článek 22 umožňuje policistům průjezd územím druhého státu z důvodu zkrácení doby dojezdu na místo zásahu na území vlastního státu. Druhý odstavec se vztahuje umožňuje otáčení vozidel na území druhého smluvního státu. Úprava je reakcí na požadavky praxe. V případě otáčení vozidel při nasazení na dálnici je účelem úpravy umožnit působení dálničních hlídek až ke společné státní hranici a následné otočení na nejbližším dálničním sjezdu na území druhého státu.

Článek 23 obsahuje komplexní úpravu spolupráce při dočasném znovuzavedení ochrany vnitřních hranic podle práva Evropské unie (v současnosti podle článků 25 a 25a Schengenského hraničního kodexu8). Úprava plně nahrazuje úpravu obsaženou ve Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o ulehčení pohraničního odbavování v silniční, železniční a vodní dopravě¹⁶, která se smlouvou ruší (viz zrušovací ustanovení v článku 35).

Smlouva umožňuje ve stanovených případech zřizovat stanoviště pro provádění kontrol na vnitřních hranicích na území druhého státu. Jedná se jak o místa na silničních spojeních, tak trasy železniční a lodní dopravy. Kontroly budou probíhat podle právních předpisů státu, který k jejich zavedení přistoupil, a budou je provádět výhradně jeho policisté. Ti disponují veškerými oprávněními, která souvisejí s ochranou hranic a současně veškerými oprávněními k zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti v prostoru, kde kontroly provádějí. Všechny úkony provedené v rámci kontrol se považují za úkony provedené na území státu, který kontroly zavedl. Stát, který kontroly zavedl, nebude mít právo převézt na své území občana územního státu – toho mohou policisté provádějící kontrolu pouze zajistit a předat policistům územního státu. Nošení zbraní, donucovacích prostředků a uniforem se řídí právními předpisy státu, který kontroly zavedl. Možnost použití zbraně je však omezena pouze na případy nutné obrany a krajní nouze.

Předpokládá se sjednání prováděcího ujednání k tomuto článku, ve kterém budou upraveny podrobnosti spolupráce podle tohoto článku.

Článek 24 upravuje spolupráci při identifikaci obětí hromadných neštěstí, při nichž přijde o život větší množství lidí v důsledku útoku jednotlivce nebo skupiny útočníků, technologických havárií, dopravních nehod nebo přírodních katastrof, včetně možnosti vyslání tzv. DVI (Disaster Victim Identification) týmů. Pro efektivní práci týmu je nezbytné, aby pracoval v režimu, v jakém je vycvičen, s nastavenou metodikou a v ustáleném složení (členy týmu mohou být i odborníci mimo příslušné orgány, např. lékaři), a to i v případě nasazení týmu v zahraničí.

V článku 25 je obecně upraveno právní postavení policistů, kteří v rámci spolupráce podle smlouvy působí na území druhého státu. Specifická oprávnění, resp. odchylky vztahující se ke konkrétním formám spolupráce jsou upraveny v jednotlivých článcích zabývajících se danými formami spolupráce (viz např. článek 15, článek 23). Obecně se vychází z principu, že policisté na území druhého státu nemají žádná oprávnění, pokud jim smlouva sama oprávnění nepřiznává. Upravena je možnost nošení uniforem, použití zbraně a donucovacích prostředků, vstupu na území druhého státu, používání služebních vozidel a plavidel a požívání rádiových zařízení. Z hlediska trestního práva jsou policisté, ve vztahu k trestným činům, které spáchají, nebo které jsou spáchány na nich, postaveni na roveň policistům územního státu. Z kázeňského hlediska, jakož i hlediska služebního, příp. zaměstnaneckého poměru podléhají policisté působící na území druhého státu právním předpisům svého státu.

V samostatném článku 26 je vzhledem ke své specifičnosti podrobněji upraveno použití letadel. ⁠​‌​​​‌​​​​​​​​​‌⁠

Oproti platné smlouvě nová smlouva výslovně stanoví i jazykový režim – každá strana používá v rámci spolupráce podle smlouvy svůj úřední jazyk (článek 27). Stanovení jazykového režimu je reakcí na požadavky praxe, kdy se při provádění platné smlouvy opakovaně vyskytly požadavky na překlad žádostí.

Úprava hrazení nákladů, obsažená v článku 28, nevybočuje ze standardního rámce smluv o policejní spolupráci. Náklady na realizaci spolupráce podle smlouvy hradí ten stát, jemuž vznikly. Odchylky od této zásady jsou jednak stanoveny v samotné smlouvě (článek 8, článek 23), jednak mohou být stanoveny v prováděcích protokolech podle článku 34 odst. 1, či dohodnuty ad hoc.

Článek 29 obsahuje podobná pravidla odpovědnosti za škodu, která odpovídají obvyklé smluvní praxi. Státy se navzájem zříkají nároků na náhradu škody vzniklé v souvislosti s prováděním smlouvy s výjimkou případů, kdy škoda byla způsobena policistou druhého státu úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. Vůči poškozené třetí osobě se postupuje stejně, jako kdyby škodu způsobil policista územního státu. Územní stát pak může uplatnit regresní nárok vůči druhému státu s výjimkou případů, kdy policista působil pod velením policisty územního státu.

V článku 30 je zakotvena obvyklá možnost odmítnutí spolupráce či stanovení určitých podmínek pro její realizaci. Je upraven rovněž zákaz předání dokumentace, informací a technických prostředků získaných v rámci spolupráce podle smlouvy třetím subjektům bez předchozího souhlasu předávajícího orgánu.

Pokud jde o předávání utajovaných informací, smlouva odkazuje na zvláštní úpravu¹⁷ s tím, že výslovně umožňuje za dodržení podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy přímé předávání utajovaných informací do stupně utajení Důvěrné mezi příslušnými orgány (článek 31).

Vzhledem k členství obou států v Evropské unii a skutečnosti, že jak Česká republika, tak Slovenská republika jsou signatáři Úmluvy Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat¹⁸, jsou standardy ochrany osobních údajů v obou státech srovnatelné. Úprava ochrany osobních údajů předávaných v rámci spolupráce podle smlouvy, obsažená v článku 32, proto stanoví pouze specifika související s prováděním a naplňováním účelu smlouvy, která právo Evropské unie neřeší.

Řešení sporů obsažené v článku 33 má obvyklou podobu – případné spory budou řešeny jednáním mezi ústředními orgány příslušnými ke spolupráci podle smlouvy, v případě neúspěchu takového jednání diplomatickou cestou.

Článkem 34 jsou orgány v něm vyjmenované zmocněny ke sjednávání prováděcích protokolů ke smlouvě. V současnosti se předpokládá sjednání dvou prováděcích protokolů, a to protokolu, který bude upravovat podrobnosti spolupráce v oblasti přestupků, a protokolu k provedení článku 23 (Spolupráce při dočasném znovuzavedení ochrany vnitřních hranic). Jak již bylo uvedeno výše, v platnosti zůstává Dohoda mezi Ministerstvem vnitra České republiky a Ministerstvem vnitra Slovenské republiky o zřízení Společného česko-slovenského kontaktního pracoviště Hodonín-Holíč podepsaná v Hodoníně 1. srpna 2011¹⁹ a stává se prováděcím dokumentem k nové smlouvě stejně jako Protokol o pyrotechnickém vzdělávání mezi Ministerstvem vnitra České republiky a Ministerstvem vnitra Slovenské republiky k provedení Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, při ochraně veřejného pořádku a při ochraně státních hranic podepsaný v Čeperce 13. listopadu 2014²⁰.

Na základě derogační klauzule v článku 35 dojde k ukončení platnosti platné smlouvy, Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o ulehčení pohraničního odbavování v silniční, železniční a vodní dopravě podepsané v Bratislavě 24. května 1999²¹, Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o úpravě režimu a o spolupráci na společných státních hranicích podepsané v Praze 29. října 1992²², ve znění Smlouvy podepsané v Praze 18. srpna 1997²³, a Dohody mezi Ministerstvem vnitra České republiky a Ministerstvem vnitra Slovenské republiky o spolupráci podepsané v Bratislavě 13. května 2010²⁴.

Článek 36 obsahuje standardní úpravu vstupu smlouvy v platnost, která odpovídá skutečnosti, že se v obou smluvních státech jedná o smlouvu prezidentské kategorie, vstup v platnost se bude odvíjet ode dne výměny ratifikačních listin. Upravena je možnost výpovědi smlouvy a dočasného pozastavení jejího provádění.

Předkládaná smlouva je smluvním dokumentem prezidentské kategorie. Obsahuje ustanovení o věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, ve smyslu článku 49 písm. e) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“), obsahuje rovněž ustanovení o právech a povinnostech osob ve smyslu článku 49 písm. a) Ústavy. Smlouva tedy vyžaduje vyslovení souhlasu Parlamentem České republiky a následnou ratifikaci prezidentem republiky. Po svém vstupu v platnost a po publikaci ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se v souladu s článkem 10 Ústavy ČR stane součástí českého právního řádu.

Předkládaná smlouva je plně v souladu s českým právním řádem, který zvláštní úpravu obsaženou v mezinárodních smlouvách v této oblasti předpokládá. Právní rámec pro spolupráci orgánů Policie České republiky podle mezinárodních smluv, včetně předávání osobních údajů, je dán zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zejména hlavy X a XI). Spolupráce celních orgánů je umožněna zejména zákonem č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, spolupráce Generální inspekce bezpečnostních sborů zákonem č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zapojení Vojenské policie je umožněno zákonem č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii), ve znění pozdějších předpisů.

Smlouva je rovněž v s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, se závazky vyplývajícími z jiných mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, i se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii. 

Provádění Smlouvy si nevyžádá zvýšené požadavky na státní rozpočet. Náklady budou hrazeny v rámci stávajících rozpočtových kapitol resortů (úřadů), které se budou na provádění Smlouvy podílet, tj. zejména Ministerstva vnitra a Ministerstva financí. V současné době není možné provést ani rámcové vyčíslení finančních nákladů, neboť ty budou záviset především na formách a četnosti realizovaných forem spolupráce.