Důvodová zpráva k Novela z. o daních z příjmů

Navrhuje se navýšení rodičovského příspěvku z důvodu péče o nejmladší dítě v rodině na 400 000 Kč. V případě vícerčat bude mít rodič v souladu s novelou provedenou zákonem č. 290/2025 Sb. nárok na dvojnásobek této částky, tedy 800 000 Kč. Nová výše rodičovského příspěvku se bude vztahovat na nejmladší děti v rodině narozené či převzaté do péče rodičů ode dne 1. července 2026.

Zároveň návrhem dochází k modifikaci volby měsíční výše čerpání rodičovského příspěvku, a to formou navýšení limitu ze 70 % na 100 % 30násobku denního vyměřovacího základu měsíčně. Rodič tak bude moci volit vyšší měsíční čerpání, pokud mu to jeho vyměřovací základ umožňuje. Maximální hranice čerpání ve výši 15 000 Kč měsíčně pro rodiče bez dostatečného denního vyměřovacího základu zůstává nedotčena.⁠‌​​​​​​‌​​​​​‌​‌⁠

Stávající konstrukce způsobuje, že i rodiče s vysokými dřívějšími příjmy, a tedy vysokým vyměřovacím základem čerpají rodičovská příspěvek déle, než by chtěli nebo potřebovali, protože jim zákon zakazuje využíti vyšší měsíční čerpání. Tím je v praxi prodlužována doba příjmové závislosti na rodičovském příspěvku. Toto omezení má zároveň negativní vliv na úvahy otců o nastoupení na rodičovskou dovolenou na místo matky.

Třetí opatření v zákoně o státní sociální podpoře ruší stávající podmínku pro čerpání rodičovského příspěvku, že dítě do 2 let věku může docházet do mateřské školy nebo obdobného zařízení nejvýše 120 hodin v kalendářním měsíci. Tato podmínka se jeví jako zbytečný a nepřiměřený zásah do rodičovské autonomie a rodinného života. Volba způsobu péče o dítě je vždy primárně na rodičích a stát by do této volby měl zasahovat co nejméně.

Dále se návrhem s účinností od 1. 7. 2026 navrhuje navýšení ročního daňového zvýhodnění na první dítě o 7176 Kč, na druhé dítě o 7488 Kč a na třetí a každé další dítě o 9336 Kč.

Výše daňového zvýhodnění na vyživované dítě nebyla valorizována od roku 2021, zatímco životní náklady domácností – zejména domácností s dětmi – v posledních letech vzrostly. Reálná hodnota daňového zvýhodnění se proto snížila a tento instrument dnes již neplní funkci, pro kterou byl konstruován – tj. částečně kompenzovat dlouhodobě vyšší výdaje rodin s dětmi a současně motivovat k legálním pracovním příjmům.

Navržené zvýšení částek ošetřuje tuto disproporci a obnovuje reálnou míru podpory rodin s dětmi ve vztahu k aktuální cenové hladině. Úprava cílí na udržení příjmové stability rodin, protože právě u nich se inflační růst cen (zejména bydlení a energií) koncentruje nadprůměrně.

Cílem návrhu je tedy rekalibrace parametrů daňového zvýhodnění na úroveň odpovídající dnešní cenové hladině a zajištění, aby rodiny s dětmi nebyly reálně sankcionovány v důsledku inflace.

Vzhledem ke skutečnosti, že návrh zákona bude schválen Parlamentem České republiky v průběhu roku 2026, se vkládá nový článek IV, který stanoví možnost uplatnění zvýšeného daňového zvýhodnění již za zdaňovací období kalendářního roku 2026, s tím, že ho bude možné uplatnit v daňovém přiznání předkládaném za toto období v roce 2027.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se předkládá z důvodu posílení prorodinné politiky státu a větší flexibility při slaďování rodinného a pracovního života. Navrhovaná opatření se příznivě projeví v rodinách posílením jejich sociálních jistot, stability rodin a flexibility v souvislosti se zajištěním péče.  V neposlední řadě také dojde k zajištění delší finanční podpory v případě nepříznivých životních situacích jako jsou nemoc v rodině. Tyto situace jsou spojeny s ošetřováním a péčí o děti i jiné nemocné členy rodiny.

Prodloužení (sjednocení) podpůrčí doby u ošetřovného přispěje k předcházení dalších zdravotních komplikací, které by mohly vzniknout při vynuceném ukončení péče bez dostatečného zotavení. Zajištění nepřerušené péče o osobu vyžadující lékařsky indikované ošetřování urychlí návrat nemocných do běžného života bez odborné pomoci a rizika relapsu. Sjednocení podpůrčí doby reflektuje potřebu spravedlivého zacházení s rodiči a pečujícími osobami a zohledňuje reálné potřeby rodin v době nemoci dítěte nebo jiné blízké osoby. Rozdílná délka podpůrčí doby mezi jednotlivými skupinami pojištěnců se v současnosti jeví jako neopodstatněná a nerovná.

Pokud se týká otcovské, navrhované prodloužení období, ve kterém lze dávku čerpat, bude výhodné jak pro rodiny, tak pro zaměstnavatele, neboť rozšiřuje prostor oběma stranám pro dohodu na smysluplné a účelné slaďování rodinného a pracovního života, které není omezeno pouhými šesti týdny po porodu. Delší doba pro nástup na otcovskou umožní otci využít dávku v období, kdy je jeho přítomnost pro dítě a matku nejvíce potřebná, a zohledňuje i případy, kdy zdravotní stav dítěte či matky brání bezprostřednímu zapojení otce po porodu. Návrh dále zajišťuje rovné postavení všech otců bez ohledu na jejich pracovní nebo rodinnou situaci.

K podpoře prorodinné politiky a zvýšení flexibility slaďování osobního a pracovního života se navrhuje úprava dávek nemocenského pojištění, a to ošetřovného a otcovské.

V případě ošetřovného současná praxe rozdílné délky podpůrčí doby mezi jednotlivými skupinami pojištěnců, kdy osamělý pojištěnec má nárok na podpůrčí dobu v délce 16 kalendářních dnů, a pojištěnec, který není osamělý pak na podpůrčí dobu v délce 9 kalendářních dnů nevychází z objektivních zdravotních a sociálních potřeb a může tak vést k nerovnému zacházení s rodiči a pečujícími osobami. Současná délka podpůrčí doby 9 kalendářních dnů u neosamělého pojištěnce často neodpovídá skutečné potřebě ošetřování. Prodloužení a sjednocení podpůrčí doby na 16 kalendářních dnů přinese pozitivní efekt v ochraně zdraví pečujících a osob vyžadujících péči, prodloužení podpůrčí doby umožní nepřerušovanou péči o nemocné, čímž se minimalizuje riziko vzniku dalších zdravotních komplikací u pacienta i pečující osoby. Zajištění dostatečného času pro zotavení a odbornou péči urychlí návrat nemocných a jejich pečujících do běžného života, sníží riziko relapsu a potřebu další odborné intervence. Dostatečná podpůrčí doba pomáhá předcházet stresu u pečující osoby, ztrátě příjmu či nutnosti hledat alternativní péči, což má pozitivní dopad na stabilitu rodin a snižuje tlak na sociální a zdravotní systém.

U otcovské současná délka období, ve kterém lze čerpat otcovskou dovolenou, je omezena na pouhých šest týdnů po porodu, což ne vždy reflektuje skutečné potřeby rodin ani zdravotní stav dítěte či matky. Zavedení možnosti čerpat otcovskou v období až do 12 měsíců od narození dítěte umožní otcům, aby byli v kontaktu s dítětem a matkou v klíčovém období po narození dítěte, a aby se tak naplnil primární účel dávky.

Podmínky nároku na ošetřovné jsou uvedeny v ustanovení § 39 a násl. zákona o nemocenském pojištění.

Podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle 9 kalendářních dnů. U osamělého pojištěnce, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, činí podpůrčí doba nejdéle 16 kalendářních dnů, pokud potřeba ošetřování v nich trvá. Za osamělého pojištěnce se pro účely ošetřovného považuje pojištěnec svobodný, ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s družkou (druhem) nebo v registrovaném partnerství. Za osamělého pojištěnce se považuje i pojištěnec, jehož manželka (manžel) je ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého v trvání nejméně jednoho roku nebo ve výkonu zabezpečovací detence, nebo bylo-li zahájeno řízení o prohlášení manželky (manžela) za nezvěstnou anebo za mrtvou, a tento pojištěnec nežije s družkou (druhem).

Ošetřovné náleží pojištěnci po celou podpůrčí dobu i v případě, kdy dítě dosáhne věku 10 let v průběhu podpůrčí doby. Podpůrčí doba začíná dnem, v němž vznikla potřeba ošetřování, pokud v tomto dni zaměstnanec neodpracoval celou směnu. Má-li v tomto dni celou směnu odpracovanou, začíná podpůrčí doba následujícím dnem.

V rámci totožného případu ošetřování (nebo péče) je v průběhu podpůrčí doby umožněno jedno vystřídání oprávněných osob. U pojištěnce, který takto ošetřování převzal, se podmínky nároku na ošetřovné posuzují ke dni převzetí.

Běh podpůrčí doby se přerušuje po dobu, po kterou byla ošetřovaná osoba v lůžkové péči zdravotnického zařízení.

Současná maximální délka podpůrčí doby ošetřovného neodpovídá vždy skutečné potřebě ošetřování. Prodloužení z 9 na 16 dní zajistí plynulou péči, sníží riziko komplikací, stres rodičů a odstraní nerovnost mezi osamělými rodiči a úplnými rodinami.

Účelem dávky otcovské poporodní péče (otcovská) zavedené do systému nemocenského pojištění v roce 2017 bylo především posílení vazby mezi dítětem a jeho oběma rodiči v raných týdnech života dítěte, podpora a motivace otců k zapojení se do péče o novorozené dítě a rozvoj vztahů v rámci rodiny a kompenzace ucházejícího příjmu otce z důvodu péče o novorozené dítě a matku v době krátce po porodu. Obdobné opatření bylo zavedeno i v případě převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů.

Nárok na otcovskou má otec dítěte, který o dítě pečuje a osoba (muž nebo žena), která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů, na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Za otce dítěte je pro účely této dávky považován ten, kdo je v matrice (knize narození) zapsán jako otec.

Podpůrčí doba u otcovské činí 2 týdny. Otcovská náleží, jen nastal-li nástup na otcovskou v období 6 týdnů ode dne narození dítěte, anebo ode dne převzetí dítěte do péče, jestliže takové dítě nedosáhlo 7 let věku. Nástup na otcovskou si určí otec dítěte. Otcovskou nelze čerpat pouze ve dnech pracovního klidu.

Pokud u novorozence došlo ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky dítěte k hospitalizaci, šestitýdenní období, během kterého může otec na dávku nastoupit, se prodlužuje o kalendářní dny hospitalizace. V tomto případě lze nastoupit na otcovskou nejdéle do jednoho roku věku dítěte.

Podpůrčí doba u otcovské se nepřerušuje, tj. po nástupu na otcovskou lze čerpat 2 týdny vcelku.

Dávka otcovské byla zavedena jako podpora otců při péči o novorozené dítě a posílení vazby rodině. V praxi ji však využívá méně než polovina oprávněných otců (v roce 2023 necelých 50 %). Zavedení flexibilnějšího čerpání umožní otcům, aby byli v kontaktu s dítětem a matkou v klíčovém období po narození dítěte, aby matku lépe podpořili a naplnil se tak primární účel dávky.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavními zákony, respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky. Úprava v § 31 odst. 3 zákona o státní sociální podpoře je vyjádřením principu, že péče o děti a jejich výchova jsou právem rodičů. Navýšení rodičovského příspěvku a možnost jeho zrychleného čerpání a navýšení daňové slevy na dítě naplňují právo na pomoc státu rodičům, kteří pečují o dítě.

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky s ohledem na čl. 32 odst. 1 a odst. 5 Listiny základních práv a svobod, který zakotvuje zákonnou ochranu rodičovství a rodiny a zaručuje právo rodičům na pomoc od státu, čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručující právo na přiměřené hmotné zabezpečení a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod garantující rovnost obecně i rovnost v základních právech zaručených ústavním pořádkem.

Návrh respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky. Nebyly identifikovány žádné aspekty návrhu, které by byly potenciálně rizikové z hlediska ústavnosti.

Návrh zákona není v rozporu s předpisy EU, s judikaturou soudních orgánů EU, obecnými právními zásadami práva EU ani s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a je tedy s nimi v souladu.

Návrhu zákona se v širších souvislostech dotýkají rovněž následující předpisy práva EU, v platném znění:

Návrh zákona reflektuje závazky České republiky vyplývající z Úmluvy OSN o právech dítěte (vyhlášena pod č.104/1991 Sb.), zejména čl. 18 odst. 2 a 3, podle kterého jsou smluvní státy povinny poskytovat rodičům potřebnou pomoc při plnění jejich úkolů výchovy dětí, zabezpečovat rozvoj institucí, zařízení a služeb péče o děti a činit všechna potřebná opatření k tomu, aby bylo zabezpečeno právo dětí pracujících rodičů využívat služeb a zařízení péče o děti.

Návrh koresponduje také s článkem 10 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (č. 120/1976 Sb.), podle něhož by nejširší možná ochrana a pomoc měla být poskytnuta rodině, která je přirozenou a základní jednotkou společnosti, zvláště k jejímu založení a po dobu, kdy odpovídá za péči a výchovu nezletilých dětí.

Návrh dále přispívá k naplnění závazků, které Česká republika převzala ratifikací Evropské sociální charty (č. 14/2000 Sb. m. s.), konkrétně článku 16 a článku 17 této charty. Podle článku 16 Evropské sociální charty se smluvní státy s cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je základní jednotkou společnosti, zavazují podporovat ekonomickou, právní a sociální ochranu rodinného života takovými prostředky, jako jsou rodinné dávky, daňová opatření, poskytování bydlení pro rodiny, dávek novomanželům, a jinými vhodnými prostředky. Článek 17 pak speciálně upravuje právo matek a dětí na sociální a hospodářskou ochranu, když stanoví, že s cílem zajistit účinné uplatnění práva matek a dětí na sociální a hospodářskou ochranu se smluvní strany zavazují přijmout všechna vhodná a potřebná opatření vedoucí k tomuto cíli.

Česká republika je vázána dvoustrannými a mnohostrannými úmluvami. Mezi mnohostranné úmluvy patří Úmluva MOP č. 102 o minimálních standardech sociálního zabezpečení, Úmluva MOP č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách a Evropský zákoník sociálního zabezpečení. Navrhovaná opatření nejsou s dvoustrannými a mnohostrannými úmluvami, které Česká republika ratifikovala, v rozporu a tyto úmluvy plně respektují.

Dosavadní roční náklady státu na daňovou slevu na dítě činí podle Ministerstva financí 42 mld. Kč Navrhované navýšení daňové slevy na dítě by mělo za následek navýšení těchto nákladů o 16 mld. Kč.

Roční náklady na rodičovský příspěvek činí cca 29 mld. Kč. Navrhované navýšení rodičovského příspěvku by mělo za následek postupné navýšení těchto nákladů o cca 4 mld Kč (při stávající porodnosti 84 tisíc dětí ročně).

Návrh nemá další negativní dopady do státního rozpočtu. Očekává se pozitivní daňový dopad v důsledku zvýšené spotřeby domácností, dřívějšího návratu rodičů do pracovního života a v dlouhodobém horizontu i v důsledku navýšení porodnosti.⁠‌​​​​​​‌​​​​​‌​‌⁠

Návrh nemá dopady do ostatních veřejných rozpočtů.

V letech 2023 a 2024, tj. po odeznění epidemie onemocnění COVID-19, bylo evidováno 623 tisíc, resp. 607 tisíc ukončených případů potřeby ošetřování nebo péče (dále jen „případů ošetřování“). Cca 12 % případů ošetřování, na které byla vyplacena dávka, trvalo déle než 9 kalendářních dnů, přičemž u cca 60 % z nich bylo proplaceno pouze 9 nebo méně kalendářních dnů, tj. podpůrčí doba ošetřovného byla po 9 kalendářních dnech pravděpodobně vyčerpána. V přibližně čtvrtině všech případů ošetřování došlo k ukončení ošetřování přesně po 9 kalendářních dnech a vzhledem k celkovému rozložení případů ošetřování podle délky trvání lze předpokládat, že část těchto případů by byla ukončena později, pokud by osobám, které ošetřovaly nebo pečovaly o dítě nadále náleželo ošetřovné.

Odhad možného vývoje rozložení případů ošetřování při prodloužení podpůrčí doby z 9 na 16 kalendářních dní vychází z rozložení všech případů ošetřování ve  variantě 1 a z rozložení případů ošetřování s podpůrčí dobou delší než 9 kalendářních dnů ve variantě 2. Při uvedeném vývoji rozložení případů ošetřování by při celkovém ročním počtu 600 až 620 tisíc případů ošetřování s nárokem na ošetřovné vedlo prodloužení podpůrčí doby z 9 na 16 kalendářních dní s účinností od 1. 1. 2027 k nárůstu výdajů na ošetřovné o cca 310 až 370 mil. Kč ročně.

Z analýzy¹ čerpání otcovské v letech 2018 až 2021 vyplynulo, že otcovskou čerpalo v tomto období téměř 60 % zaměstnanců a z dat o vývoji počtu čerpaných dávek a počtu narozených dětí lze usuzovat, že prodloužení podpůrčí doby zájem o čerpání otcovské dále zvýšilo². Kvalitativní výzkumy rovněž opakovaně potvrdily vysokou míru podpory této dávky mezi rodiči.1,3 Lze předpokládat, že prodloužení časového intervalu pro nástup na otcovskou přinese především větší flexibilitu a možnost lépe sladit rodinný a pracovní život a povede zejména ke změnám v rozložení čerpání otcovské v čase. Částečně však také může odstranit některé stávající bariéry čerpání dávky zejména ve vztahu k postojům zaměstnavatele. Ve výzkumu z roku 2024 uvedlo 8 % respondentů³ překážky na straně zaměstnavatele jako možnou bariéru pro budoucí čerpání otcovské a také ve výzkumu realizovaném v roce 20211, byla otci, kteří se již o čerpání otcovské rozhodli, zmiňována potřeba přizpůsobení pracovních povinností či v menší míře přímo neochota zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci pracovní volno. Za předpokladu počtu narozeních dětí na úrovni 70 až 80 tisíc ročně a za předpokladu, že by po zavedení možnosti čerpat otcovskou v období 12 měsíců po narození dítěte míra čerpání otcovské vzrostla o 2 až 4 % pojištěných otců, by se výdaje na otcovskou zvýšily o cca 20 až 40 mil. Kč ročně.

Při přípravě, projednávání nebo schvalování návrhu právního předpisu nelobboval žádný lobbista.

Předkladatel v souvislostí s tímto návrhem zákona neidentifikoval žádné osoby, které by podle zákona o regulaci lobbování ​vykonávaly lobbistickou činnost.