Důvodová zpráva k Novela ústav. z. - Ústava ČR

Navrhovaný ústavní zákon má za cíl výslovně zakotvit v Ústavě České republiky členství České republiky v Evropské unii a v Severoatlantické alianci (NATO).

Cílem navrhované právní úpravy je promítnout do ústavního pořádku skutečnost, že členství v těchto organizacích představuje jeden ze základních pilířů zahraniční, bezpečnostní a hodnotové orientace České republiky.⁠‌​​‌​‌​‌‌​‌‌​‌​​⁠

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 patřil návrat České republiky – tehdy ještě v rámci Československa – do společenství demokratických evropských států mezi hlavní strategické cíle transformující se zahraniční politiky. Obnovení demokratického ústavního systému, vybudování právního státu a integrace do evropských a transatlantických struktur byly chápány jako vzájemně propojené procesy, které měly zajistit stabilitu, prosperitu a bezpečnost nově se formující demokratické společnosti.

V devadesátých letech se Česká republika systematicky připravovala na vstup do hlavních institucí euroatlantické spolupráce. V roce 1999 se Česká republika stala členským státem Severoatlantické aliance, čímž se začlenila do systému kolektivní obrany demokratických států. V roce 2004 následovalo přistoupení České republiky k Evropské unii, které završilo dlouhodobý integrační proces a potvrdilo pevné ukotvení země v evropském politickém, ekonomickém a právním prostoru.

Od vstupu do obou organizací uplynulo více než dvacet let. Členství České republiky v Evropské unii i v NATO se během této doby stalo nedílnou součástí fungování státu a jeho zahraničněpolitické identity. Přínosy členství se projevují jak v oblasti bezpečnosti, tak v oblasti ekonomického rozvoje, ochrany základních práv, fungování demokratických institucí i mezinárodního postavení České republiky.

Severoatlantická aliance představuje základní pilíř bezpečnosti České republiky. Princip kolektivní obrany zakotvený v článku 5 Severoatlantické smlouvy znamená, že útok proti jednomu členskému státu je považován za útok proti všem. Tato bezpečnostní garance zásadním způsobem posiluje obranyschopnost České republiky a zároveň umožňuje sdílení odpovědnosti za obranu demokratického prostoru euroatlantické civilizace. Členství v NATO rovněž přispívá k modernizaci ozbrojených sil, k rozvoji mezinárodní obranné spolupráce a k aktivní účasti České republiky na zajišťování stability v širším mezinárodním prostředí.

Evropská unie představuje klíčový rámec pro ekonomickou spolupráci, politickou koordinaci a právní integraci evropských států. Členství České republiky v Evropské unii přineslo významné hospodářské přínosy, zejména díky zapojení do jednotného vnitřního trhu, volnému pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu a přístupu k evropským investičním a rozvojovým programům. Evropská integrace zároveň posiluje právní stát, ochranu základních práv a svobod a vytváří institucionální prostředí pro spolupráci demokratických států při řešení společných výzev.

Členství České republiky v Evropské unii i v NATO je dlouhodobě předmětem širokého politického a společenského konsenzu. K tomuto členství se hlásí většina demokratických politických sil, odráží se v programových prohlášeních vlád, v koncepčních dokumentech české zahraniční a bezpečnostní politiky i v dlouhodobé orientaci české diplomacie. Navzdory legitimní existenci různých názorů na konkrétní politiky Evropské unie nebo na některé aspekty fungování NATO panuje v české společnosti shoda v tom, že členství v těchto organizacích je v zásadním zájmu České republiky.

Navrhované ústavní zakotvení členství České republiky v Evropské unii a v NATO představuje především symbolické a hodnotové potvrzení této dlouhodobé orientace. Ústava jako základní právní dokument státu vyjadřuje nejen institucionální uspořádání veřejné moci, ale také základní hodnotové a politické směřování státu. Výslovné uvedení členství v Evropské unii a v NATO v ústavním textu by proto představovalo logické vyjádření skutečnosti, že tyto organizace tvoří základní rámec mezinárodního působení České republiky.

Zakotvení členství v ústavě zároveň vysílá důležitý signál o dlouhodobé stabilitě a předvídatelnosti zahraničněpolitické orientace České republiky. V prostředí rostoucí geopolitické nejistoty a bezpečnostních výzev v Evropě je takové potvrzení zvláště významné. Bezpečnostní situace na evropském kontinentu se v posledních letech výrazně změnila v důsledku agresivní politiky Ruské federace, která opakovaně použila vojenskou sílu k prosazování imperiálních ambicí a k narušování suverenity a územní integrity sousedních států. Agrese proti Gruzii v roce 2008, nelegální anexe Krymu a zahájení války proti Ukrajině v roce 2014 a zejména plnohodnotná invaze proti Ukrajině zahájená v roce 2022 představují bezprecedentní porušení mezinárodního práva a zásad evropského bezpečnostního řádu po skončení studené války. Tyto kroky zároveň jasně ukazují, že mír a stabilita v Evropě nelze považovat za samozřejmost.

Evropská unie a NATO představují dvě vzájemně se doplňující instituce, jejichž společným základem jsou hodnoty demokracie, právního státu, ochrany lidských práv a respektu k mezinárodnímu právu. Strategické partnerství mezi Evropskou unií a NATO je založeno na sdíleném závazku chránit svobodu, bezpečnost a prosperitu v euroatlantickém prostoru.

Navrhovaná ústavní úprava není v evropském kontextu ojedinělá. Řada evropských států zakotvila vztah k Evropské unii nebo k evropské integraci ve svých ústavách. Například Francie, Německo, Chorvatsko a obdobný návrh se v roce 2025 objevil také na Slovensku.

Záměrem předkládaného návrhu je potvrdit dlouhodobé strategické směřování České republiky a posílit právní i politickou stabilitu zahraničněpolitické orientace ČR. Výslovné zakotvení členství ČR v EU a NATO v ústavním pořádku by tak představovalo nejen potvrzení současného stavu, ale také vyjádření hodnotového ukotvení České republiky a jasné sdělení občanům České republiky i jejím mezinárodním partnerům, že Česká republika je pevnou součástí demokratického, evropského a transatlantického společenství států a že hodlá i nadále aktivně přispívat k ochraně společných hodnot, bezpečnosti a prosperity tohoto prostoru.

Navrhovaná úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

Předložený návrh ústavního zákona není v rozporu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s žádnou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána. Naopak cílem navrhované právní úpravy je promítnout do ústavního pořádku skutečnost, že členství ČR v EU představuje jeden ze základních pilířů zahraniční, bezpečnostní a hodnotové orientace České republiky.⁠‌​​‌​‌​‌‌​‌‌​‌​​⁠

Navrhovaná právní úprava nemá vliv na podnikatelské prostředí a nepředpokládá hospodářské a finanční dopady na státní rozpočet ani na ostatní veřejné rozpočty.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní dopady v této oblasti.

Navrhovaná právní úprava nemá dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní dopady v této oblasti.

S navrhovanou právní úpravou nejsou spojena žádná korupční rizika.

Severoatlantická aliance představuje základní pilíř bezpečnosti České republiky. Princip kolektivní obrany zakotvený v článku 5 Severoatlantické smlouvy znamená, že útok proti jednomu členskému státu je považován za útok proti všem. Tato bezpečnostní garance zásadním způsobem posiluje obranyschopnost České republiky a zároveň umožňuje sdílení odpovědnosti za obranu demokratického prostoru euroatlantické civilizace. Členství v NATO rovněž přispívá k modernizaci ozbrojených sil, k rozvoji mezinárodní obranné spolupráce a k aktivní účasti České republiky na zajišťování stability v širším mezinárodním prostředí. Navrhované ústavní zakotvení ČR v NATO má proto pozitivní dopad na bezpečnost a obranu státu.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné negativní dopady na rodiny.

Návrh ústavního zákona nemá dopady na územní samosprávné celky.

Návrh ústavního zákona nebyl předmětem lobbování.