Důvodová zpráva k Doh. mezi ČR a Gambijskou republikou o letecké dopravě

Gambijská republika (dále také „Gambie“) leží v západní části Afriky na pobřeží Atlantského oceánu v sousedství Senegalu, který ji obklopuje po celé délce pozemní hranice. Původně britská kolonie získala nezávislost v roce 1965. Jedná se o parlamentní republiku s prezidentským systémem (prezident je zároveň předsedou vlády). Gambie má přibližně 2,7 milióny obyvatel a svou rozlohou je nejmenším státem na africkém kontinentu. Hlavním městem je Banjul, v jehož aglomeraci žije většina obyvatel. Úředním jazykem je angličtina.

Diplomatické vztahy mezi Českou republikou (dále také „ČR“) a Gambií jsou zajišťovány prostřednictvím Velvyslanectví České republiky v Dakaru (Senegal). Přímo v Banjulu sídlí honorární konzulát ČR. Gambie má zastupitelský úřad pro ČR se sídlem v Bruselu. ⁠​​​‌​‌‌​​​​​‌​​​⁠

V Gambii rostl hrubý domácí produkt (HDP) o více než 6 % ročně od roku 2016, kdy došlo ke stabilizaci politického prostředí. V roce 2020 nastal vlivem pandemie COVID-19 mírný pokles HDP, ale od roku 2021 se ekonomika země postupně zotavuje (v roce 2025 růst HDP opět přes 6 %). Významný je sektor služeb (65 % HDP) a zemědělství. Cestovní ruch tvoří asi 20 % HDP v rámci služeb. Mezi členskými státy EU jsou pro Gambii hlavními vývozními trhy zejména Španělsko, Francie a Nizozemsko. Vyváží se zejména dřevo, ryby a ovoce. Z EU do Gambie se dováží např. produkty automobilového průmyslu, stroje a zařízení. Mezi ČR a Gambií nedocházelo v posledních letech k zásadní obchodní výměně. Obchodní vztahy mezi EU a Gambií jsou upraveny zejména rámcovou dohodou o partnerství z Cotonou z roku 2000, která bude nahrazena novou dohodou o partnerství mezi EU a Organizací afrických, karibských a tichomořských států (OACPS). Gambie je mimo jiné členem Organizace spojených národů (OSN), Světové obchodní organizace (WTO), Organizace pro civilní letectví (ICAO) a Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS). V rámci Africké Unie (AU) je Gambie zapojena do vzniku zóny volného obchodu AfCFTA (54 afrických států, dohoda vstoupila v platnost 30. května 2019, většina států již dohodu ratifikovala). Z pohledu letecké dopravy na vznik AfCFTA navazuje postupné vytváření společného leteckého prostoru v Africe (SAATM), jehož podstatou je liberalizace přepravních práv mezi zúčastněnými státy. Aktuálně se ho účastní 37 států včetně Gambie.

Gambie disponuje jediným mezinárodním letištěm Banjul International Airport, které slouží jako vstupní bod do země pro mezinárodní letecká spojení. Kromě několika linek v oblasti západní Afriky na letiště létají především dopravci z Evropy, např. Air France, Brussels Airlines, TAP Air Portugal, TUI Airways (UK) a také český letecký dopravce Smartwings v rámci sezónní nepravidelné letecké dopravy z ČR, případně z okolních členských států EU, kde má své pobočky. V Gambii aktuálně působí jen několik málo provozovatelů s licencí pro obchodní leteckou dopravu, žádný z nich neprovozuje pravidelné lety. Regionální lety z/do Banjulu provozují letečtí dopravci z jiných afrických států, např. Air Senegal, Air Peace (Nigérie) nebo Asky (Togo).

Gambijský letecký úřad projevil v závěru roku 2021 zájem na sjednání dvoustranné dohody o letecké dopravě/leteckých službách s ČR. Dosud nebyla mezi oběma státy obchodní letecká doprava upravena žádnou obdobnou dohodou.

Zástupci obou leteckých úřadů uskutečnili v rámci mezinárodní akce ICAN (Air Services Negotiation Event) v prosinci 2021 sondážní jednání, kde gambijská strana potvrdila zájem na sjednání dvoustranné letecké dohody. Ministerstvo dopravy ČR zájem Gambie na sjednání smluvního rámce pro obchodní leteckou dopravu uvítalo a následně byla v ČR vnitrostátně projednána směrnice pro expertní jednání. Zájem Gambie vyplývá zejména z podpory a snahy o opětovné oživení příjezdové turistiky.

Jednání o textu Dohody mezi Českou republikou a Gambijskou republikou o letecké dopravě (dále jen „Dohoda“) byla zahájena písemnou formou v průběhu roku 2022 na základě aktuálního českého vzorového textu letecké dohody. Následně se podařilo během přímého jednání leteckých úřadů v prosinci 2022 v rámci mezinárodní akce ICAN 2022 finalizovat text letecké dohody na expertní úrovni.

Vláda ČR souhlasila se sjednáním Dohody svým usnesením ze dne 24. května 2023 č. 381. Dohoda byla následně podepsána v rámci mezinárodní akce ICAN 2023 v Rijádu dne 4. prosince 2023. Dohodu za ČR podepsal Pavel Kafka, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec ČR v Království Saúdské Arábie, za Gambii Fansu Bojang, generální ředitel leteckého úřadu Gambie. Následně se ještě řešilo dodání originálu plné moci gambijské strany k podpisu, proto nemohla být Dohoda postoupena k ratifikace ihned po jejím podpisu.

Dohoda vytváří právní rámec pro výkon letecké dopravy mezi smluvními stranami (např. rozsah přepravních práv, možný počet leteckých dopravců na linkách, obchodní možnosti dopravců, řešení sporů apod.) a měla by poskytovat dostatečnou míru flexibility pro letecké dopravce obou smluvních stran při zachování důležitých ustanovení, např. o provozní bezpečnosti či ochraně letectví před protiprávními činy.

Dohodu tvoří preambule, 25 článků a příloha s následujícím obsahovým vymezením:

Článek 1 obsahuje definice výrazů důležitých pro aplikaci Dohody.

Článek 2 vymezuje základní přepravní práva k provádění mezinárodní obchodní letecké dopravy, která si smluvní strany vzájemně vyměnily. Jedná se o právo přeletu přes území druhé smluvní strany (1. svoboda vzduchu), právo přistání na území druhé smluvní strany pro neobchodní účely, např. technické mezipřistání (2. svoboda vzduchu), právo nakládat a vykládat na území druhé smluvní strany v místech stanovených v příloze cestující, zavazadla, zboží nebo poštovní zásilky určené do nebo pocházející z míst na území první smluvní strany (3. a 4. svoboda vzduchu) a právo nakládat a vykládat na území jiných států v místech stanovených v příloze cestující, zavazadla, zboží a poštovní zásilky určené do nebo pocházející z míst na území druhé smluvní strany (5. svoboda vzduchu). Také standardně platí, že nejsou udělena práva na kabotáž (obchodní přepravu leteckým dopravcem jedné smluvní strany mezi místy na území druhé smluvní strany).

Článek 3 obsahuje právo každé smluvní strany písemně mezi leteckými úřady určit (designovat) letecké podniky, které budou provozovat dohodnuté služby na stanovených linkách podle Dohody, a podmínky, za kterých druhá smluvní strana udělí takto určeným podnikům provozní oprávnění. Jedná o tzv. povinné unijní ustanovení, které se běžně vkládá do dvoustranných leteckých dohod za účelem jejich souladu s právem EU.

Článek 4 uvádí podmínky, za kterých je možné výše uvedená provozní oprávnění zrušit, omezit nebo uložit podmínky pro jejich výkon. Zde je opět vloženo tzv. povinné unijní ustanovení.

Článek 5 je o uplatňování práva na území každé smluvní strany, pokud jde o provoz a navigaci letadla určeného druhou smluvní stranou a také v oblastech upravujících vstup, pobyt, tranzit a výstup cestujících, posádek, příp. nakládku a vykládku zboží nebo poštovních zásilek na územích smluvních stran. Je zde uplatněn také princip nediskriminace mezi vlastními a jinými leteckými podniky a leteckými podniky druhé smluvní strany při uplatňování právních předpisů.

Článek 6 upravuje oblast bezpečnosti letectví ve smyslu ochrany letectví před protiprávními činy (security). Smluvní strany si potvrzují závazek chránit bezpečnost civilního letectví v souladu s platnými mezinárodními smlouvami v této oblasti. Článek obsahuje ustanovení o spolupráci a asistenci smluvních stran v souvislosti s protiprávními činy v oblasti civilního letectví.

Článek 7 se týká bezpečnosti letectví z pohledu technického a provozního (safety). Stanovuje pravidla pro uznávání osvědčení o letové způsobilosti, osvědčení o kvalifikaci a jiných průkazů leteckého personálu v souvislosti s provozem letadla na území druhé smluvní strany. Každá smluvní strana také může kdykoli požádat o konzultace v oblasti safety a provést tzv. inspekci na stojánce u letadla druhé smluvní strany, pokud se nachází na území první smluvní strany. Dále je upraven postup v případě nedodržování minimálních bezpečnostních norem stanovených Úmluvou o mezinárodním civilním letectví druhou smluvní stranou.

Článek 8 stanovuje pravidla pro osvobození určených leteckých podniků druhé smluvní strany, resp. letadel, pohonných hmot, mazadel, spotřebitelného technického materiálu, náhradních dílů včetně motorů, obvyklého vybavení letadel, zásob letadel a potravin a jiných věcí od dovozních omezení, cel, nepřímých daní, inspekčních poplatků a jiných poplatků, v rámci provozu dohodnutých služeb. Dále jsou zde uvedena pravidla pro vyložení materiálu na území druhé smluvní strany, přenechání materiálu na území druhé smluvní strany jinému leteckému podniku a také tzv. unijní ustanovení o možnosti zdanit pohonné hmoty dodané na území ČR při provozu letadla druhé smluvní strany do jiného místa v rámci EU.

Článek 9 se týká spravedlivého a přiměřeného stanovování uživatelských poplatků za použití letištní infrastruktury a zařízení, leteckých a navigačních zařízení a dalších služeb uvedených v tomto článku. Jsou zde také uvedeny principy pro konzultace při stanovování těchto poplatků.

Článek 10 obsahuje úpravu přímého tranzitu a zjednodušené kontroly cestujících na letištích obou smluvních stran ve verzi, která odpovídá stejnému článku aktuálního českého vzorového textu letecké dohody.

Článek 11 umožňuje přímý i nepřímý prodej služeb na území druhé smluvní strany, přepočet a převod příjmů získaných na území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany a obvyklé podmínky pro tyto transakce.⁠​​​‌​‌‌​​​​​‌​​​⁠

Článek 12 se týká stanovování tarifů za služby poskytované leteckými podniky obou smluvních stran. Ty nepodléhají schválení leteckými úřady smluvních stran. Mohou se předkládat pouze na vyžádání pro informační účely. Každá smluvní strana však může v případě podezření na diskriminační tarify a podobné praktiky zasáhnout proti takovým tarifům.

Článek 13 upravuje pravidla pro určování kapacity nabízené leteckými podniky obou smluvních stran. Základem jsou řádné a rovné příležitosti k provozování služeb určenými leteckými podniky obou smluvních stran. Kapacita a frekvence dohodnutých služeb jsou na základě těchto principů společně stanoveny leteckými úřady obou smluvních stran.

Článek 14 umožňuje obvyklou obchodní spolupráci mezi leteckými podniky smluvních stran i třetích zemí, tj. společné označování linek (code-sharing) a vyblokování prostoru (blocked-space). Dále jsou upraveny podmínky pro výkon těchto ujednání. Tato ujednání podléhají schválení příslušného leteckého úřadu.

Článek 15 uvádí postup pro předkládání a schvalování letových řádů leteckých podniků obou smluvních stran při výkonu dohodnutých služeb, což v případě ČR znamená postup podle § 71 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů.

Článek 16 obsahuje úpravu kombinace leteckých dopravních služeb cestujících a zboží s dopravními službami v rámci pozemní dopravy, včetně ujednání o společném označování linek (code-sharing).

Článek 17 opravňuje letecké podniky obou smluvních stran udržovat na území druhé smluvní strany personál potřebný k provozování dohodnutých služeb včetně zřízení kanceláře/zastoupení, a to v souladu s příslušnými zákony a předpisy každé smluvní strany.

Článek 18 obsahuje standardní úpravu poskytování odbavovacích služeb na letištích smluvních stran, včetně mandatorního unijního ustanovení.

Článek 19 se týká poskytování relevantních statistických informací a údajů mezi leteckými úřady obou smluvních stran o provozu dohodnutých služeb (na žádost).

Článek 20 zakládá možnost vést konzultace mezi leteckými úřady obou smluvních stran ohledně provádění či změn Dohody.

Článek 21 obsahuje pravidlo pro vstup případných změn Dohody v platnost (stejně, jako v případě vstupu samotné Dohody v platnost) a oznámení této skutečnosti druhé smluvní straně. Článek dále upravuje postup při přijetí jiné mezinárodní mnohostranné úmluvy, která by upravovala vztahy, které jsou již upraveny touto Dohodou.

Článek 22 upravuje dvoustupňové řešení sporů (smluvní strany, rozhodce/rozhodčí soud), které mohou vyplynout z výkladu nebo provádění Dohody.

Článek 23 dává povinnost smluvním stranám registrovat Dohodu u Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).

Článek 24 stanoví standardní podmínky pro případné ukončení platnosti Dohody, tj. 12 měsíců od doručení písemného oznámení jedné smluvní strany druhé smluvní straně.

Článek 25 upravuje vstup Dohody v platnost. Dohoda vstoupí v platnost šedesátý den po doručení pozdější z diplomatických nót, kterými si obě smluvní strany oznámily, že byly splněny jejich příslušné požadavky pro tento účel.

Dohoda je sjednána v českém a anglickém jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost. V Gambii je angličtina oficiálním jazykem.

Příloha k Dohodě obsahuje volné geografické vymezení linek mezi místy na území ČR a místy na území Gambie včetně mezilehlých bodů a bodů za příslušnými územími. Dále jsou v poznámkách uvedeny podmínky pro výkon dohodnutých služeb (provozní flexibilita).

Text Dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Při sjednání Dohody byly splněny požadavky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 o sjednávání a provádění dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách (oznámení Evropské komisi). Sjednání Dohody nevyžaduje změny v českém právním řádu. Gestor provedl komplexní posouzení a analýzu jednotlivých ustanovení Dohody z hlediska možných dopadů do právního řádu ČR s ohledem na vnitrostátní provádění Dohody (včetně posouzení a následného zhodnocení, zda jsou všechna ustanovení obsažená v Dohodě, která jsou přímo určena vnitrostátním subjektům, samovykonatelná), i ve smyslu Směrnice vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv, schválené usnesením vlády ze dne 11. února 2004 č. 131. Ustanovení Dohody, která nejsou samovykonatelná, se provádějí v souvislosti s platnými právními předpisy (např. čl. 3 - provozní oprávnění se vydává leteckému podniku podle příslušných ustanovení zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů). V této souvislosti není potřeba přijímat další vnitrostátní právní úpravu ani jiná opatření.

Provádění Dohody bude zajišťováno především Ministerstvem dopravy a Úřadem pro civilní letectví, které budou spolupracovat, v případě potřeby, s ostatními zúčastněnými resorty (ministerstva zahraničních věcí, financí, vnitra, práce a sociálních věcí, průmyslu a obchodu) a Českou národní bankou v rámci jejich příslušných kompetencí ke konkrétním ustanovením Dohody. Sjednání a následné provádění Dohody nebudou mít dopad na výdaje státního rozpočtu, s výjimkou obvyklých rozpočtových položek jednotlivých resortů a Úřadu pro civilní letectví, určených obecně na administrativní a správní výdaje. Všechny výdaje budou zabezpečeny v rámci limitů schváleného státního rozpočtu a střednědobého výhledu. ⁠​​​‌​‌‌​​​​​‌​​​⁠

Dohoda má v ČR charakter mezinárodní smlouvy prezidentské kategorie, neboť upravuje záležitosti podle čl. 49 písm. a) a e) Ústavy ČR. Dohoda obsahuje mj. úpravu práv a povinností osob stejně jako věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu. Jedná se např. o právo leteckých podniků létat bez přistání přes území druhé smluvní strany, přistávat na jejím území pro potřeby nikoli obchodní, nakládat a vykládat na území druhé smluvní strany cestující a zboží, právo volně prodávat letecké dopravní služby na území druhé smluvní strany, podmínky pro odvolání provozního oprávnění, atd. Dohoda je předložena před ratifikací prezidentem republiky Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací a před vstupem v platnost bude publikována ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.