Důvodová zpráva k Doh. mezi ČR a vládou Irácké republiky o letecké dopravě

Irácká republika (dále také „Irák“) je stát v západní Asii o rozloze 438 tisíc km2 s přibližně 46 miliony obyvatel. Jedná se o federální parlamentní demokracii v čele s prezidentem. Převažujícím náboženstvím je islám (99 %), úředním jazykem arabština, v kurdských regionech kurdština, používá se též angličtina a další regionální jazyky.

Diplomatické styky mezi Českou republikou (dále také „ČR“) a Irákem jsou realizovány prostřednictvím českého velvyslanectví v Bagdádu a iráckého v Praze. ⁠​​​‌​‌​​​‌‌‌​‌​‌⁠

Irák je členem Organizace spojených národů (OSN), Světové zdravotnické organizace (WHO), Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a dalších mezinárodních organizací. V roce 2014 požádal o členství ve Světové obchodní organizaci (WTO), jeho vstup má podporu EU. Smluvním základem pro spolupráci mezi ČR a Irákem je např. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Irácké republiky o hospodářské spolupráci a podpoře obchodu (Praha, 2012).

V oblasti hospodářství je hlavní iráckou vývozní komoditou ropa. Irák má třetí největší zásoby této suroviny na světě. Díky růstu vývozu ropy je irácké saldo zahraničního obchodu v posledních letech pozitivní. Zároveň roste dovoz všech kategorií obchodovatelných komodit, neboť je na nich závislá jak postupná obnova domácí ekonomiky, zvláště průmyslu, infrastruktury a zemědělství, tak růst životní úrovně obyvatelstva. K významným dovozním komoditám patří stroje, dopravní prostředky, chemikálie, potraviny a živá zvířata. Objem dovozu je největší z Číny, Turecka, SAE, EU, Jižní Koreje a USA. V obchodních vztazích Iráku a ČR v posledních letech výrazně převažuje vývoz do Iráku nad dovozem. V roce 2016 činil rozdíl 127 mil. USD. Česká republika v roce 2024 vyvezla do Iráku zboží v hodnotě 5.8 mld CZK. Hlavním dovozním artiklem z ČR jsou dopravní prostředky, stroje, elektrické jističe a přepínače. ČR také patří mezi nejvýznamnější dodavatele rafinerských technologií do Iráku.

Vzájemné vztahy mezi ČR a Irákem v oblasti civilního letectví upravuje Dohoda o letecké dopravě mezi Československou republikou a Iráckou republikou, podepsaná dne 11. března 1960 v Praze. Dohoda byla ponechána v platnosti pro ČR v rámci sukcese do smluv na základě nóty Ministerstva zahraničních věcí Iráku ze dne 10. března 2008.

Pravidelný letecký provoz mezi ČR a Irákem zajišťovaly v letech 1960 až 1988 České aerolinie a.s. V současnosti není přímý pravidelný provoz zajišťován žádným dopravcem. V roce 2018 měl v plánu zahájení pravidelné letecké dopravy mezi Prahou a severoiráckým městem Erbíl dopravce Smartwings, a.s., k realizaci však zatím nedošlo. Nicméně k rozvoji leteckého spojení ze strany dopravců EU postupně dochází (např. pravidelná linka Austrian Airlines z Vídně do Erbílu či spoje operované dopravci Eurowings a Aegean Airlines). Dopravce Aegean Airlines zahájil na konci roku 2025 provoz přímých letů z Atén do Bagdádu. Udržení a další rozvoj provozu jsou však silně závislé na aktuální bezpečnostní situaci v Iráku. Národní letecký dopravce Iraqi Airways byl založen v roce 1945 a řadí se tak k nejstarším leteckým společnostem na Blízkém východě. Po válečných konfliktech se jeho činnost opět postupně obnovuje, modernizuje letadlový park a dále rozvíjí své regionální i mezinárodní linky. Postupně v Iráku vznikli i malí soukromí dopravci jako Fly Baghdad, Fly Erbil či UR Airlines.

V říjnu 2010 vyjádřil irácký letecký úřad zájem na sjednání nové letecké dohody. ČR s návrhem souhlasila, neboť stávající dohoda z roku 1960 již plně neodpovídá současnému vývoji v oblasti civilního letectví. Navíc je v rozporu s právem EU, neboť neobsahuje tzv. standardní unijní ustanovení¹. Tyto problémy by nová letecká dohoda vyřešila.

Směrnice pro expertní jednání zástupců obou stran byla meziresortně schválena v roce 2011, kdy se také uskutečnilo první expertní jednání o textu nové dohody. V prosinci 2012 došlo k jeho finalizaci na expertní úrovni. Sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Irácké republiky o letecké dopravě bylo následně schváleno usnesením vlády ČR ze dne 10. září 2014 č. 741 a ČR oznámila svoji připravenost k podpisu.

Po několika letech však irácká strana opět navrhla sjednání nové letecké dohody, aniž by vzala v potaz výsledky expertních jednání z let 2011 a 2012. Po vyjasnění situace českou stranou akceptovala irácká strana dohodnutý text z roku 2012, navrhla však provést určité změny. Po jejich posouzení došly strany v roce 2018 k novému kompromisu ohledně textu nové dohody. Vzhledem k množství a rozsahu změn bylo nezbytné revidovaný návrh textu dohody opětovně vnitrostátně projednat a předložit ke schválení vládě ČR. Ta svým usnesením ze dne 1. července 2019 č. 472 zrušila předchozí usnesení z roku 2014 a schválila sjednání nové letecké dohody v podobě expertně dojednané v roce 2018.

Namísto diskuse o vhodné příležitosti k podpisu představila irácká strana během setkání expertních delegací v prosinci 2019, s odvoláním na svůj vnitrostátní schvalovací proces, několik dalších návrhů na úpravu již dohodnutého textu. Ve snaze vyjít vstříc irácké straně akceptovala delegace ČR drobné úpravy několika ustanovení (nové označení iráckého leteckého úřadu, nové kapacitní principy apod.), včetně formální změny názvu dohody, který zní Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Irácké republiky o leteckých službách (dále jen „Dohoda“). Vzhledem k provedeným změnám v textu bylo třeba návrh Dohody opětovně vnitrostátně projednat a přijmout nové usnesení vlády ČR. Vláda ČR svým usnesením ze dne 15. června 2020 č. 658 schválila sjednání nové letecké dohody a zrušila předchozí usnesení z roku 2019.

Dohoda byla následně podepsána dne 13. února 2025 v Praze. Za Českou republiku Dohodu podepsal PhDr. Jan Šnaidauf, M.A., mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky v Irácké republice, a za iráckou stranu Hayder Shiya Albarrak, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Irácké republiky v ČR.

Obsahové vymezení textu Dohody je následující:

V článku 1 Dohody jsou definovány výrazy důležité pro jednotný výklad a aplikaci Dohody. Oproti předešlé verzi textu je nově upraven irácký letecký úřad.

Článek 2 obsahuje vymezení práv k provádění mezinárodní letecké dopravy, která si smluvní strany vzájemně vyměnily. Jedná se o právo přeletu přes území státu druhé smluvní strany (tzv. 1. svoboda vzduchu), právo přistání na území státu druhé smluvní strany pro neobchodní účely (tzv. 2. svoboda vzduchu) a právo vykládat a nakládat na území státu druhé smluvní strany (tzv. 3. a 4. svoboda vzduchu) v místech stanovených v seznamu linek (v Příloze Dohody) cestující, zboží a poštovní zásilky určené nebo pocházející z míst na území státu první smluvní strany. Případný výkon práv tzv. 5. svobody vzduchu (nakládat a vykládat na území státu druhé smluvní strany cestující, zboží a poštovní zásilky určené nebo pocházející z míst na územích jiných států) je v souladu s ustanovením v Příloze možný po souhlasu leteckých úřadů obou smluvních stran.

V článku 3 je obsaženo právo každé smluvní strany určit letecké podniky, které mohou provozovat dohodnuté služby na stanovených linkách, a podmínky, za kterých druhá smluvní strana udělí takto určeným podnikům příslušná provozní oprávnění, včetně tzv. unijních ustanovení a recipročních ustanovení druhé smluvní strany. Článek 4 pak obsahuje podmínky, za kterých je možné vydaná provozní oprávnění odvolat nebo pozastavit.

Článek 5 stanoví obecný princip, že na letecké podniky resp. jejich letadla, cestující, posádky, zavazadla, zboží a poštovní zásilky nacházející se na území státu druhé smluvní strany se vztahují zákony, předpisy a postupy platné na území státu této smluvní strany. Při jejich aplikaci nesmí žádná smluvní strana dávat přednost svým nebo jakýmkoli jiným leteckým podnikům.

V článku 6 si smluvní strany potvrzují závazek chránit bezpečnost civilního letectví před protiprávními činy v souladu s Úmluvou o mezinárodním civilním letectví (Chicago, 1944), jejími přílohami, které se týkají této oblasti a dalšími platnými mezinárodními úmluvami o bezpečnosti civilního letectví. Článek také stanovuje požadavky na adekvátní bezpečnostní kontroly na územích států smluvních stran a spolupráci v oblasti ochrany letectví před protiprávními činy (security).

Článek 7 upravuje důležitou otázku provozní bezpečnosti (safety). Každá smluvní strana může kdykoli požadovat konzultace ohledně bezpečnostních norem a provést tzv. inspekci na stojánce letadla druhé smluvní strany, pokud se nachází na území jejího státu. Dále je upraven postup v případě nedodržování minimálních bezpečnostních norem stanovených Úmluvou o mezinárodním civilním letectví (Chicago, 1944) druhou smluvní stranou a článek také obsahuje příslušné unijní ustanovení. Pro účely provozování dohodnutých leteckých služeb si smluvní strany budou vzájemně uznávat osvědčení a průkazy vztahující se k letadlům a posádkám za podmínek stanovených v tomto článku.⁠​​​‌​‌​​​‌‌‌​‌​‌⁠

Článek 8 upravuje osvobození leteckých podniků druhé smluvní strany, resp. jejich letadel, pohonných hmot, mazadel, technického materiálu, náhradních dílů, obvyklého vybavení a zásob letadel a jiných věcí, které jsou používány výhradně v souvislosti s provozem a obsluhou letadla, od dovozních omezení, cel, nepřímých daní a jiných poplatků, při provozu mezinárodních leteckých služeb. Právo příslušných orgánů požadovat uložení vybavení a zásob uvedených v odst. 1 a 2 tohoto článku pod celní dohled nebo kontrolu před jejich vývozem (resp. jejich vyložení) je stanoveno v odst. 3 tohoto článku.

Spravedlivého a přiměřeného stanovování uživatelských poplatků za používání letišť a leteckých zařízení se týká článek 9. Uživatelské poplatky podle tohoto článku jsou ukládány v souladu s doporučeními a postupy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána.

V článku 10 je upraven zjednodušený postup pro cestující, nacházející se v přímém tranzitu přes území státu smluvní strany.

Článek 11 upravuje prodej služeb a převody finančních prostředků plynoucích z příjmů na území státu druhé smluvní strany z prodeje leteckých služeb. V tomto článku došlo ke změně textace oproti předchozí verzi Dohody.

V článku 12 jsou stanovena pravidla ve vztahu k tarifům leteckých podniků pro přepravu cestujících a zboží. Schvalování tarifů není nutné a znění článku svým pojetím odpovídá článku o tarifech v českém vzorovém textu leteckých dohod.

Obecné kapacitní principy jsou uvedeny v článku 13. Oproti předchozí verzi byly, na žádost irácké strany, vypuštěny kapacitní principy pro výkon práv tzv. 5. svobody vzduchu, neboť jejich výkon (bez dalšího) Dohoda neupravuje.

Článek 14 umožňuje leteckým podnikům uzavírat ujednání o společném označování linek (code-sharing) či vyblokování prostoru (blocked-space) a upravuje podmínky takových ujednání. Článek 15 stanovuje postup pro předkládání letových řádů leteckými podniky smluvních stran a jejich schvalování. Článek 16 upravuje oblast zastoupení leteckých podniků, která včetně svého personálu podléhají právním předpisům platným na území státu smluvní strany, kde jsou zastoupení zakládána.

Článek 17 upravuje poskytování statistických informací a údajů mezi leteckými úřady a leteckými podniky obou smluvních stran. Postup pro vzájemné konzultace smluvních stran ohledně provádění Dohody je stanoven v článku 18.

Článek 19 upravuje postup pro případné změny Dohody. V případě, že vstoupí v platnost, pro obě smluvní strany, mnohostranná úmluva nebo dohoda upravující leteckou dopravu, uvedou smluvní strany Dohodu do souladu s takovou úmluvou nebo dohodou.

Článek 20 upravuje řešení sporů vyplývajících z výkladu nebo provádění Dohody. Článek 21 stanovuje povinnost registrovat Dohodu a její případné změny u Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Možnost ukončení platnosti Dohody upravuje článek 22. Článek 23 obsahuje zrušovací ustanovení ke stávající Dohodě o letecké dopravě mezi Československou republikou a Iráckou republikou (Praha, 1960).

Vstup Dohody v platnost je stanoven v článku 24. Dohoda vstoupí v platnost šedesátý den po obdržení pozdější z diplomatických nót, ve kterých si smluvní strany navzájem písemně oznámí, že byly splněny jejich příslušné vnitrostátní právní postupy pro vstup Dohody v platnost. Dohoda se sjednává v českém, arabském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou stejně autentické. V případě rozdílnosti ve výkladu bude rozhodující anglický text.

Příloha k Dohodě obsahuje volné vymezení linek mezi místy na území ČR a místy na území Irácké republiky s možností provozu přes mezilehlá místa nebo do míst za územím státu druhé smluvní strany, za splnění určitých podmínek uvedených dále v Příloze.

Podepsaný text Dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství ČR v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Při sjednání Dohody byly splněny požadavky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 847/2004 ze dne 29. dubna 2004 o sjednávání a provádění dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách. Jednání a jeho výsledky byly oznámeny Evropské komisi v souladu s článkem 1 tohoto nařízení. V souladu s článkem 4 byla Evropská komise rovněž informována o podpisu Dohody. Sjednání Dohody nevyžaduje změny v českém právním řádu. Gestor provedl komplexní posouzení a analýzu jednotlivých ustanovení Dohody z hlediska možných dopadů do právního řádu ČR s ohledem na vnitrostátní provádění Dohody (včetně posouzení a zhodnocení, zda jsou všechna ustanovení obsažená v Dohodě, která jsou přímo určena vnitrostátním subjektům, samovykonatelná), i ve smyslu Směrnice vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv, schválené usnesením vlády ze dne 11. února 2004 č. 131. V této souvislosti není potřeba přijímat další vnitrostátní právní úpravu ani jiná opatření.

Dohody v oblasti civilního letectví jsou, na základě doporučení Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), celosvětově tradičně sjednávány na úrovni vlád jednotlivých států, což byl také požadavek irácké strany, nicméně svým obsahem má Dohoda v ČR charakter mezinárodní smlouvy prezidentské kategorie, neboť upravuje záležitosti podle čl. 49 písm. a) a e) Ústavy ČR. Dohoda obsahuje mj. úpravu práv a povinností osob stejně jako věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu (jedná se např. o právo leteckých podniků létat bez přistání přes území státu druhé smluvní strany, přistávat na jeho území pro potřeby nikoli obchodní, nakládat a vykládat na území státu druhé smluvní strany cestující, zavazadla a zboží, právo volně prodávat letecké dopravní služby na území státu smluvní strany, podmínky pro odvolání provozního oprávnění atd.). Dohoda se po podpisu předkládá Parlamentu ČR k vyslovení jeho souhlasu s ratifikací a poté bude předložena prezidentovi republiky k ratifikaci. Před vstupem v platnost bude publikována ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.

Sjednání a následné provádění Dohody nebude vyžadovat dodatečné výdaje ze státního rozpočtu. Uvedené činnosti budou zajišťovány především Ministerstvem dopravy a Úřadem pro civilní letectví, které budou, v případě potřeby, spolupracovat s ministerstvy zahraničních věcí, financí, vnitra, práce a sociálních věcí a průmyslu a obchodu. Administrativní a správní výdaje s tím spojené budou hrazeny z rozpočtů jednotlivých resortů a Úřadu pro civilní letectví.

Sjednání Dohody mezi vládami ČR a Iráku o leteckých službách je předpokladem pro rozvoj mezinárodních leteckých služeb mezi územími států obou smluvních stran, který může přispět k dalšímu rozvoji vzájemných vztahů mezi ČR a Irákem. Sjednáním Dohody bude zároveň odstraněn nesoulad stávající dvoustranné letecké dohody s právem EU.⁠​​​‌​‌​​​‌‌‌​‌​‌⁠