Obecná část
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Platná právní úprava stanoví u trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 odst. 1 tr. zák.) trest odnětí svobody na šest měsíců až čtyři léta. U trestného činu týrání zvířat (§ 302 odst. 1 tr. zák.) pak stanoví trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci. V obou zmíněných ustanoveních je tak v základní skutkové podstatě dolní hranice trestní sazby stanovena na šest měsíců.
Obě ustanovení přitom chrání významné společenské hodnoty. Objektem trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí je zjednodušeně řečeno zájem společnosti na ochraně před zlým nakládáním v rámci domácnosti jak s osobami, které jsou ve vztahu k pachateli jeho osobami blízkými, tak s osobami, které s pachatelem sdílí obydlí. Objektem trestného činu týrání zvířat je zájem společnosti na ochraně zvířat před surovým nebo trýznivým týráním, neboť současná společnost vychází z premisy, že zvířata jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení (srov. § 1 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání).
V obou případech týrání tedy jde o společensky závadná jednání mající intenzivní dopad do integrity a důstojnosti týrané osoby, resp. do welfare zvířete. S ohledem na tyto skutečnosti navrhovatel považuje současnou výši dolní hranice trestní sazby u těchto trestných činů za nevhodnou a neodpovídající závažnosti jednání, která jsou podle dotčených ustanovení trestního zákoníku postihována.
Z obdobných důvodů se navrhuje upravit novou skutkovou podstatu, jež postihuje jednání, kdy pachatel ze zavrženíhodné pohnutky usmrtí kočku nebo psa, aniž by byl dán dovolený důvod k usmrcení ve smyslu zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Podle současné právní úpravy platí, že pokud není usmrcení provedeno surovým nebo trýznivým způsobem, nelze jej podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířat. Takové jednání je proto možné postihovat pouze v rovině přestupkové, neboť zákon na ochranu zvířat proti týrání chrání zvířata vedle týrání také před bezdůvodným usmrcením, když zakazuje usmrcení zvířete při absenci zákonem dovoleného důvodu (srov. § 5 tohoto zákona). Navrhovatel však má za to, že postih v rovině správního práva je v tomto případě nedostatečný.
Současně se navrhuje zpřísnit postih trestného činu zanedbání péče o zvíře z nedbalosti (§ 303 tr. zák.), jenž postihuje nedbalostní zanedbání potřebné péče o vlastní či svěřené zvíře, v jehož důsledku jsou zvířeti způsobeny trvalé následky na zdraví nebo smrt. I zde tedy jde o jednání mající intenzivní dopad na welfare zvířete, které je dle navrhovatele třeba postihovat přísněji, než umožňuje současná právní úprava.
V návaznosti na programové prohlášení vlády, v němž se vláda zavázala k
podpoře ochrany zvířat proti týrání a zvýšení trestů za týrání zvířat a
zvýšení postihu násilí proti všem zranitelným skupinám, zejména seniorům, ženám a dětem,
se proto výše uvedeným způsobem navrhuje upravit trestní postih jednání spočívajících v týrání spolužijících osob a nevhodném nakládání se zvířaty.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a judikaturou ESLP
Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh respektuje ústavní zásadu uvedenou v ustanovení čl. 39 Listiny základních práv a svobod, tedy že jen zákon stanoví, která jednání mohou být trestnými činy a jaké tresty za ně mohou být uloženy (nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege).
Navrhovaná úprava tak plně vyhovuje i požadavkům plynoucím z čl. 7 (uložení trestu jen na základě zákona) Evropské úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod. Tento článek zakotvuje nejen zákaz retroaktivní aplikace trestního práva v neprospěch obviněného (nullum crimen, nulla poena sine lege praevia), ale zahrnuje obecněji také princip, že pouze zákon může určovat, co je trestným činem, a stanovit trest (nullum crimen, nulla poena sine lege scripta), a princip, podle kterého trestní právo nesmí být aplikováno extenzivním způsobem v neprospěch obviněného, zejména prostřednictvím analogie (nullum crimen, nulla poena sine lege stricta). Dále musí být trestný čin jasně definován zákonem (nullum crimen, nulla poena sine lege certa). Tato podmínka je splněna, jestliže ten, komu je norma určena, může ze znění příslušného ustanovení zjistit – v případě potřeby za pomoci soudního výkladu nebo odborné porady – jaké konání nebo opominutí konání způsobuje jeho trestní odpovědnost (Kokkinakis proti Řecku, rozsudek ze dne 25. května 1993, č. 14307/88, § 52).
Předpisy Evropské unie ani obecné právní zásady práva Evropské unie se otázkami trestního postihu týrání osob ani zvířat v rozsahu, v jakém jsou řešeny předkládaným návrhem, nezabývají.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná právní úprava není spojena s dopady na státní rozpočet (předpokládají se pouze dílčí jednorázové náklady spojené s úpravou statistik a výkaznictví). Navrhovaná právní úprava není spojena s dopady na podnikatelské prostředí.
Zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava nezakládá veřejnou podporu.
Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná právní úprava není spojena s dopady na práva a povinnosti fyzických a právnických osob, neboť dochází pouze ke zpřísnění postihu jednání, která jsou již dnes zakázána.
Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Navrhovaná právní úprava není spojena se sociálními dopady, ani s dopady na specifické skupiny obyvatel.
Zhodnocení dopadů stávající úpravy a navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Stávající ani navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro ně odlišné podmínky – trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, týrání zvířat i zanedbání péče o zvíře z nedbalosti se může dopustit každý bez ohledu na své pohlaví. Taktéž platí, že obětí trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí může být kdokoliv bez ohledu na pohlaví.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava není spojena s rozšířením okruhu zpracovávaných dat orgány činnými v trestním řízení, nepřináší žádný nový druh zpracování osobních údajů a ani nerozšiřuje okruh zpracovávaných údajů.
Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava není spojena s vyššími korupčními riziky, než kterým čelí státní orgány obecně již dnes. Korupční riziko pro ně tedy není nové, je přítomno i při aplikaci stávající účinné právní úpravy. Prostředky ochrany proti tomuto riziku jsou tudíž obsaženy již ve stávající právní úpravě.
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá dopady na bezpečnost České republiky a její obranu.
Zhodnocení dopadů na životní prostředí
Navrhovanou právní úpravou dochází k rozšíření kriminalizace mj. i na případy bezdůvodného usmrcování psů a koček ze zavrženíhodné pohnutky; tato úprava může přispět k potlačování tohoto vysoce nežádoucího jednání.
Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava se nedotýká postavení územních samosprávných celků a nepřináší územní dopady.
Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navrhovaná právní úprava neupravuje poskytování služeb, nesouvisí tedy přímo s digitalizací služeb a nemá negativní dopady na možnosti přístupu specifických skupin osob k nim.
Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem právního předpisu souhlas již v prvém čtení
S ohledem na zájem na co nejdřívějším nabytí účinnosti navrhované právní úpravy, což je dle předkladatele nezbytné z důvodu včasného zajištění odpovídajícího postihu nevhodného nakládání se zvířaty a týrání osob žijících ve společném obydlí, se navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas postupem podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, již v prvním čtení. Vzhledem k očekávané délce legislativního procesu lze tímto postupem zajistit nabytí účinnosti navrhované úpravy k 1. lednu 2027.
Informace o lobbování
Návrh nebyl předmětem lobbování ve smyslu zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování.
Zvláštní část
K čl. I (změna trestního zákoníku)
K bodům 1 a 2 (§ 199 odst. 1, § 302 odst. 1 a § 303 odst. 1)
Navrhovatel reaguje na společenskou škodlivost skutků spočívajících v týrání a potřebu zajištění odpovídající trestněprávní reakce na tato jednání. Proto se navrhuje zvýšit dolní hranici trestní sazby v § 199 odst. 1 a § 302 odst. 1 tr. zák. z šesti měsíců na jeden rok.
Týráním se obecně rozumí zlé nakládání vyznačující se vyšším stupněm hrubosti, bezcitnosti a určitou trvalostí, kterým jsou působeny útrapy a příkoří. Takové jednání navrhovatel považuje za společensky vysoce škodlivé již svou povahou, neboť typově zasahuje do významných chráněných statků – do tělesné a duševní integrity a lidské důstojnosti týrané osoby, resp. do welfare týraného zvířete. Z těchto důvodů navrhovatel považuje za žádoucí, aby trestní právo na taková jednání reagovalo přísněji a aby se tato přísnost promítla již do dolní hranice trestní sazby v základní skutkové podstatě.
Pokud jde o ustanovení § 199 odst. 1 tr. zák., podle návrhu má za týrání osob žijících ve společném obydlí napříště hrozit trest odnětí svobody ve výměře jeden rok až čtyři léta. Takto koncipovaná trestní sazba se přitom nevymyká trestním sazbám upraveným v zahraničních právních řádech. Právní úprava Chorvatska stanovuje trestní sazbu jeden až tři roky odnětí svobody (srov. Kazneni zakon, čl. 179a). Portugalský trestní zákoník stanovuje za tyto skutky trestní sazbu jeden rok až pět let (srov. Código Penal, čl. 152). Podle švédského trestního zákoníku lze za obdobné skutky uložit trest odnětí svobody na jeden rok až šest let (srov. Brottsbalk, kap. 4 § 4a).
V případě ustanovení § 302 odst. 1 tr. zák. bude v případě přijetí návrhu možno uložit trest odnětí svobody na jeden rok až tři léta. I tato trestní sazba odpovídá trestním sazbám obsaženým v zahraničních právních úpravách. Polský zákon o ochraně zvířat dovoluje za takový skutek uložit trest odnětí svobody až na tři léta (srov. Ustawa o ochronie zwierząt, čl. 35), stejnou sazbu obsahuje i německý zákon o ochraně zvířat (srov. Tierschutzgesetz, § 17). Trest odnětí svobody až na tři léta lze uložit též podle francouzského trestního zákoníku (srov. Code pénal, art. 521-1). Podle slovenské úpravy lze za trestný čin týrání zvířat uložit trest odnětí svobody na šest měsíců až dvě léta (srov. § 305a zákona č. 300/2005 Z. z., trestného zákona).
U trestného činu týrání zvířat přitom platí, že aby jednání dosáhlo intenzity trestného činu, musí být prováděno surovým nebo trýznivým způsobem. Ustanovení § 199 odst. 1 tr. zák. však tuto podmínku neobsahuje, skutkovou podstatu trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí tak naplní i tzv. „prosté“ týrání. Každým z dotčených ustanovení je tedy postihováno jednání s různou intenzitou. Postih týrání osob žijících ve společném obydlí tak fakticky zůstává přísnější než postih týrání zvířat, a to z důvodu nižší intenzity jednání, která je vyžadována pro vznik trestněprávní odpovědnosti.
Z obdobných důvodů se navrhuje rovněž zpřísnění trestní sazby u trestného činu zanedbání péče o zvíře z nedbalosti upraveného v § 303 tr. zák. Byť se jedná o nedbalostní trestný čin, jde o poruchový delikt, u něhož je ke vzniku trestní odpovědnosti vyžadován vznik trvalých následků na zdraví zvířete nebo jeho smrt. Vzhledem k těmto skutečnostem považuje navrhovatel současné nastavení trestních sazeb za nedostatečné (k tomuto lze obdobně odkázat na již výše řečené k dolním hranicím v § 199 odst. 1 a § 302 odst. 1 tr. zák.). Navrhuje se proto změnit trestní sazbu u základní skutkové podstaty (§ 303 odst. 1 tr. zák.) tak, aby při jejím naplnění bylo možno napříště uložit trest odnětí svobody až na jeden rok místo dosavadních šesti měsíců.
K bodu 3 (§ 302 odst. 2)
Navrhuje se zavedení nové základní skutkové podstaty trestného činu týrání zvířat, jež by postihovala usmrcení kočky nebo psa ze zavrženíhodné pohnutky, aniž by k usmrcení byl dán některý z důvodů taxativně vyjmenovaných v § 5 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Jak již bylo řečeno, není-li usmrcení provedeno surovým nebo trýznivým způsobem, s ohledem na znění § 302 odst. 1 tr. zák. nelze takové jednání podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířat. Pokud je však pachatel k bezdůvodnému usmrcení psa nebo kočky motivován zavrženíhodnými důvody, je takové jednání podle názoru navrhovatele natolik společensky škodlivé, že je namístě na něj reagovat prostředky trestního práva. Jde o další základní skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířat, jež má k dosavadní základní skutkové podstatě upravené v odstavci 1 subsidiární vztah; jednočinný souběh těchto skutkových podstat je proto ve vztahu k témuž zvířeti vyloučen.
Právě zavrženíhodná motivace pachatele představuje okolnost, která povyšuje společenskou škodlivost takového jednání na úroveň trestného činu. „Zavrženíhodná pohnutka“ je přitom znakem, který je již v trestním zákoníku obsažen, teoretické i judikatorní závěry vztahující se k výkladu tohoto znaku tak lze přiměřeně využít i při aplikaci nové skutkové podstaty podle § 302 odst. 2 tr. zák. Tento znak tak bude naplněn například v případě usmrcení z pomsty, pro zábavu, za účelem zakrytí jiného nelegálního jednání či ve snaze usnadnit spáchání jiného trestného činu apod. V případě psů a koček bude možno znak zavrženíhodné pohnutky považovat za naplněný zpravidla i tehdy, kdy pachatel zvíře usmrtí z důvodu prosté ztráty zájmu o jeho další chov a péči o ně (usmrcení psa nebo kočky z tohoto důvodu, aniž by pachatel využil jiné dostupné a legitimní možnosti, jako je například darování zvířete jiné osobě nebo jeho umístění do útulku, bude zpravidla vykazovat natolik sobeckou pohnutku, že je na místě uvažovat o tom, že se bude jednat právě o pohnutku zavrženíhodnou). Naopak nebude možno zavrženíhodnou pohnutku dovodit v případech, kdy je usmrcení zvířete motivováno ochranou právem aprobovaného zájmu, ačkoliv takový zájem zároveň nepředstavuje důvod pro usmrcení zvířete ve smyslu zákona o ochraně zvířat proti týrání. Takovým zájmem může být například ochrana majetku – trestněprávní postih tak nebude namístě například v situaci, kdy je zastřelen pes, jenž bezprostředně napadl chovanou drůbež, a s ohledem na okolnosti případu se nebude jednat o jednání za okolností vylučujících protiprávnost. V takových případech postačí případné uplatnění odpovědnosti v rovině správního práva.
Navrhovaná úprava tak nesměřuje ke kriminalizaci každého bezdůvodného usmrcení psa nebo kočky, ale dopadá výlučně na ty případy, kdy je motivace pachatele ve fundamentálním rozporu s morálními zásadami společnosti.
K bodům 4 až 6 (§ 302 odst. 3 a 4)
Jedná se o změny reagující na doplnění nového § 302 odst. 2 tr. zák. Vzhledem k obsahu nové základní skutkové podstaty a jejímu vztahu k § 302 odst. 1 tr. zák. je nutno u jednotlivých zvlášť přitěžujících okolností vymezit, ke které základní skutkové podstatě se vztahují, neboť některé z nich se u nově zaváděné základní skutkové podstaty z podstaty věci uplatnit nemohou.
Stejně jako týrání lze i bezdůvodné usmrcení ze zavrženíhodné pohnutky spáchat veřejně či na místě veřejnosti přístupném, jako člen organizované skupiny, na větším počtu zvířat či opětovně. Tyto kvalifikační okolnosti se proto vztahují jak k dosavadní skutkové podstatě podle § 302 odst. 1 tr. zák., tak k nové skutkové podstatě podle § 302 odst. 2 tr. zák.
Naopak kvalifikační okolnost spočívající v páchání činu po delší dobu [odst. 3 písm. c)] je z povahy věci v případě bezdůvodného usmrcení ze zavrženíhodné pohnutky vyloučena, neboť usmrcování probíhající po delší dobu lze považovat za surové či trýznivé týrání s následkem smrti týraného zvířete [odst. 4 písm. b)], popř. za zvlášť surové či trýznivé týrání s následkem smrti týraného zvířete [odst. 4 písm. b) a c)]. Usmrcení ze zavrženíhodné pohnutky těmito způsoby je tedy nutno kvalifikovat nikoliv jako usmrcení ve smyslu odstavce 2, ale jako týrání podle odstavce 1 s příslušnou kvalifikační okolností.
Pokud pak jde o způsobení trvalých následků na zdraví nebo smrti týranému zvířeti [odst. 4 písm. b)], je tato kvalifikační okolnost v případě usmrcení ze zavrženíhodné pohnutky rovněž implicitně vyloučena, neboť účinek v podobě smrti zvířete je obligatorním znakem samotné základní skutkové podstaty.
K bodu 8 (§ 303 odst. 2)
S ohledem na výše uvedené (viz odůvodnění bodů 1 a 2) se navrhuje změnit trestní sazbu též u trestného činu zanedbání péče o zvíře z nedbalosti tak, aby při naplnění jeho kvalifikované skutkové podstaty spočívající ve spáchání tohoto trestného činu na větším počtu zvířat bylo možno uložit trest odnětí svobody až na tři léta místo dosavadních dvou let. Takto nastavená trestní sazba, i při zohlednění požadované formy zavinění, vzhledem k rozsahu poruchy vyvolané tímto trestným činem dle navrhovatele lépe odpovídá závažnosti tohoto jednání.
K čl. II – účinnost
Navrhuje se stanovit účinnost navrhované úpravy od 1. ledna 2027, a to s ohledem na požadavky plynoucí z § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv).