Důvodová zpráva k Novela z. na ochranu zvířat proti týrání - RJ

V ustanovení § 8b odst. 5 zákona na ochranu zvířat se mění to, kdo bude provádět zkoušky v rámci odborného kurzu pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel. Zkušebním komisařem již nadále nebude pracovník Ministerstva zemědělství, ale bude se jednat o lektora kurzu, ve kterém se zkouška provádí. Osvědčení o úspěšném složení zkoušky v tomto kurzu již nebude vydávat Ministerstvo zemědělství, ale školicí pracoviště. Osvědčení vydaná školicími pracovišti bude Ministerstvo zemědělství evidovat postupem podle § 26c odst. 8 a § 20 odst. 2 písm. i) zákona na ochranu zvířat. Podrobněji viz odůvodnění ke změně § 20 odst. 3 zákona na ochranu zvířat.

Aby se mohla školicí pracoviště na uvedenou změnu dostatečně připravit, nabude změna § 8b odst. 5 a § 20 odst. 3 zákona na ochranu zvířat účinnosti 6 měsíců po vyhlášení novely zákona.

Navrhuje se nové ustanovení § 13b odst. 3 zákona na ochranu zvířat s cílem řešit problematiku kastrací opuštěných koček a koček, které jsou zvířaty bez pána.

Opuštěná kočka je kočka, která měla vlastníka, ale vlastník kočku opustil. Taková kočka byla nebo stále je zvyklá na kontakt s člověkem. Kočka bez pána je kočka, která nikdy vlastníka neměla. Nejčastěji se jedná o potomky koček ze zájmových chovů, kteří zdivočeli. Taková kočka nebyla a není zvyklá na kontakt s člověkem. Opuštěná kočka ani kočka bez pána vlastníka nemá. Oproti tomu toulavá kočka stále vlastníka má.

Je třeba odlišovat pojem toulavé zvíře, pojem opuštěné zvíře a pojem zvíře bez pána. Je důležité tyto pojmy nezaměňovat, neboť právní předpisy upravují odlišné postupy ve vztahu k toulavým zvířatům, opuštěným zvířatům a zvířatům bez pána. Ustanovení upravující kastrace koček ze strany obcí se vztahuje na opuštěná zvířata a zvířata bez pána. Ustanovení upravující kastrace koček ze strany obcí se nevztahuje a nemůže vztahovat na toulavá zvířata.

Opuštěné zvíře je definováno v § 3 písm. i) zákona na ochranu zvířat takto: „zvíře původně v lidské péči, které není pod přímou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a ze zjištěných skutečností vyplývá, že ho jeho chovatel opustil s úmyslem se jej zbavit nebo ho vyhnal“. V důsledku opuštění se zvíře stává zvířetem opuštěným. Vlastnické právo chovatele ke zvířeti zaniká již okamžikem opuštění. V tomto případě není stanovena žádná lhůta. Občanský zákoník k tomu v § 1048 uvádí: „Domácí zvíře se považuje za opuštěné, pokud je z okolností zřejmý vlastníkův úmysl zbavit se zvířete nebo je vyhnat. To platí i o zvířeti v zájmovém chovu.“ Za opuštění zvířete lze uložit pokutu podle zákona na ochranu zvířat.

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon), a občanský zákoník používá také označení „zvířata bez pána“. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku uvádí: „Ve vztahu k divokým zvířatům žijícím na svobodě se jako základní právní pravidlo uplatní, že nemají vlastníka. Taková zvířata se v právním jazyce tradičně označují jako zvířata bez pána.“ „Bez pána může být i zvíře náležející druhem k domácím zvířatům (kočky, psi), pokud jednotlivý kus žije divoce v přírodě.“ Z toho plyne, že zvířetem bez pána může být i kočka.

Kočka je zvířetem bez pána v případě, kdy se jedná o kočku, která se již narodila mimo péči člověka (například koťata opuštěné kočky). V případě zdivočelých koček se jedná buď o kočky domestikované, které se vrátily k životu ve volné přírodě (ferální), nebo žijící v blízkosti člověka a jeho obydlí (synantropní). Zdivočelé kočky mohou být kočky, které byly původně v péči člověka, ale také kočky, které se již narodily mimo péči člověka.

Ustanovení upravující kastrace koček ze strany obcí se nemůže vztahovat na kočky, které jsou zvířaty toulavými. V případě toulavých zvířat, která dosud mají svého chovatele, by kastrace ze strany obce mohla být považována za neoprávněný zásah do tělesné integrity zvířete jiného vlastníka. V případě kastrace opuštěného zvířete nebo zvířete bez pána se o neoprávněný zásah do tělesné integrity zvířete jiného vlastníka nejedná, neboť opuštěné zvíře nebo zvíře bez pána vlastníka nemá.

Toulavé zvíře je definováno v § 3 písm. h) zákona na ochranu zvířat takto: „toulavým zvířetem zvíře v lidské péči, které není pod trvalou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a které se pohybuje volně mimo své ustájení, výběhové prostory nebo mimo domácnost svého chovatele“.

Odchyt koček může podle veterinárního zákona provádět pouze osoba, která absolvovala specializovanou odbornou průpravu pro odchyt zvířat bez pána, toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s nimi, včetně péče o ně v útulcích pro zvířata, a pro sběr, přepravu a neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu, včetně jejich neškodného odstraňování v asanačním podniku, v krematoriu pro zvířata nebo na hřbitově pro zvířata.

Mezi veterinární asanační činnosti patří také odchyt zvířat bez pána a toulavých a opuštěných zvířat a jejich umísťování do karantény nebo izolace. Veterinární asanační činnosti lze vykonávat jen na základě povolení Státní veterinární správy. Viz § 39 a § 39c veterinárního zákona.

Pokud někdo provádí odchyty koček, měl by předložit osvědčení o absolvování výše uvedeného kurzu, a mít povolení od Státní veterinární správy.

Kastraci kočky může provádět pouze veterinární lékař. Za týrání se považuje provádět krvavé zákroky, pokud nejsou prováděny osobou odborně způsobilou [§ 4 odst. 1 písm. j) zákona na ochranu zvířat].

Opuštěné kočky a kočky bez pána, které jsou zdivočelé, je třeba odchytit, vykastrovat a po zotavení vrátit na původní lokalitu. Umísťování zdivočelých koček do útulku není pro tato zvířata vhodné a nelze ho doporučit. Vypuštění zdivočelé kastrované zotavené kočky na původní lokalitu se nepovažuje za opuštění zvířete, ani za porušení dalších ustanovení zákona na ochranu zvířat.

Evropská unie v současné době připravuje návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o dobrých životních podmínkách psů a koček a jejich sledovatelnosti. Na základě tohoto nařízení má být zavedeno čipování koček a jejich evidence. Z tohoto důvodu není možné a ani by nebylo přínosné, aby tyto otázky byly nyní odlišně upravovány novelou zákona na ochranu zvířat.

Vykastrované kočky mají být v rámci kastračního zákroku označeny zastřižením nebo nastřižením ouška. Díky zastřižení ouška není třeba kočku chytat, uspávat nebo s ní jinak manipulovat, aby se zjistilo, zda je kastrovaná. Tento způsob značení kastrovaných koček výslovně zmiňuje také připravované nařízení Evropského parlamentu a Rady o dobrých životních podmínkách psů a koček a jejich sledovatelnosti. Podle návrhu nařízení mohou členské státy povolit zkracování uší koček zářezem nebo zastřižením v rámci značkování koček, které jsou kastrovány v rámci programu odchytu, kastrace a navrácení. V souladu s uvedeným návrhem také novela zákona na ochranu zvířat hovoří o programu odchytu, kastrace a navrácení.

Je ovšem třeba poznamenat, že v souvislosti s přípravou nařízení Evropského parlamentu a Rady o dobrých životních podmínkách psů a koček a jejich sledovatelnosti v dubnu 2025 obdržela Česká republika dokument Evropské komise, ve kterém komise vyzvala členské státy, aby nepokračovaly s národními opatřeními v těchto oblastech, která by se mohla ubírat jinou cestou, než bylo nakonec rozhodnuto podle společného postupu.

Stejně jako zřizování útulků, nebo odchyt zvířat, jsou kastrační programy v samostatné působnosti obcí. Zákon na ochranu zvířat nestanoví, jak často mají být v dané obci kastrační programy prováděny. Četnost provádění kastrací bude vždy záviset na posouzení konkrétní situace v dané obci.

Provádění kastračních programů je součástí regulování populace zvířat. Regulováním populace zvířat se podle § 5 odst. 2 písm. g) zákona na ochranu zvířat rozumí soubor soustavně prováděných preventivních opatření, která mají přispět k udržení populace v určité zdravotní a genetické kvalitě, zejména omezením nepřirozené nabídky potravních zdrojů a možností rozmnožování populace, a jejichž cílem je omezit rizika, která mohou vzniknout nárůstem populace v jejím teritoriu nebo rizika ohrožení populací volně žijících zvířat, a zabránit vzniku utrpení zvířat a nadměrných škod, zejména šíření nákaz nebo jiných nežádoucích vlivů. Kastrační programy mají být prováděny tehdy, jestliže existují v zákoně na ochranu zvířat uvedená rizika.

Ve vztahu ke kastračním programům se navrhuje odložení účinnosti daného ustanovení, aby se obce mohly na plnění této povinnosti připravit. Z tohoto důvodu se navrhuje legisvakanční doba 1 rok od vyhlášení novely zákona. Je nutné, aby obce zjistily situaci na území dané obce a naplánovaly, jakým způsobem budou dané povinnosti plnit. Např. se může jednat o výběrové řízení na subjekt, který se zabývá odchytem zvířat, a navázání spolupráce s veterinárními lékaři.

V ustanovení § 20 odst. 3 zákona na ochranu zvířat se mění to, kdo bude provádět zkoušky v rámci odborného kurzu pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel. S touto změnu souvisí také změna § 8b odst. 5 zákona na ochranu zvířat.

Zkušebním komisařem již nadále nebude pracovník Ministerstva zemědělství, ale bude se jednat o lektora kurzu, ve kterém se zkouška provádí. Osvědčení o úspěšném složení zkoušky v tomto kurzu již nebude vydávat Ministerstvo zemědělství, ale školicí pracoviště. Osvědčení vydaná školicími pracovišti bude Ministerstvo zemědělství evidovat.

V rámci stanovení požadavků na kvalifikaci a odbornou způsobilost osob upravuje zákon na ochranu zvířat v § 20 odst. 2 písm. a) kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání, včetně odborného kurzu pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel. Požadavky na způsobilost pro řidiče a průvodce silničních vozidel upravuje nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97, v platném znění. Návrh změn je s tímto nařízením v souladu. Podle čl. 17 bodu 2 tohoto nařízení „Osvědčení o způsobilosti vydává příslušný orgán nebo subjekt, který k tomuto účelu členské státy určí.“ V tomto případě tak budou určeným subjektem školicí pracoviště.

Příloha IV uvedeného nařízení upravuje školení, a kromě jiného uvádí: „Řidiči a průvodci silničních vozidel podle čl. 6 odst. 5 a čl. 17 odst. 1 musí úspěšně absolvovat školení podle bodu 2 a složit zkoušku schválenou příslušným orgánem, který zajistí nezávislost zkoušejících.“

Rovněž tyto požadavky budou i po změně naplněny. Kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání mohou pořádat pouze školicí pracoviště, která k tomu jsou akreditována Ministerstvem zemědělství a splňují podmínky stanovené zákonem na ochranu zvířat, právními předpisy vydanými k jeho provedení a přímo použitelným předpisem Evropské unie na úseku ochrany zvířat proti týrání. Blíže viz k akreditaci školicích pracovišť § 26a a § 26b zákona na ochranu zvířat. Ustanovení § 26a zákona na ochranu zvířat upravuje akreditaci k pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání, ustanovení § 26b zákona na ochranu zvířat upravuje požadavky na školicí pracoviště, která hodlají pořádat nebo pořádají kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání. Ustanovení § 26c zákona na ochranu zvířat upravuje podmínky pořádání kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání a uznávání kvalifikace.

Jelikož se zkoušky v rámci odborného kurzu pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel konají formou písemného testu, a nikoliv formou ústních otázek, postačuje na vyhodnocení testu lektor kurzu, ve kterém se zkouška provádí a není nutná účast zástupce Ministerstva zemědělství. Dojde tak ke snížení administrativní a finanční zátěže Ministerstva zemědělství, které muselo na každou zkoušku vyslat svého zástupce. V roce 2023 se uskutečnilo 26 kurzů, v roce 2024 se uskutečnilo 30 kurzů a v roce 2025 se uskutečnilo 20 kurzů. Ustanovení o lektorech jednotlivých kurzů a jejich kvalifikačních předpokladech tímto nebudou dotčena.

Prováděcím právním předpisem k zákonu na ochranu zvířat je kromě jiného vyhláška č. 22/2013 Sb., o vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání. V důsledku změny zákona na ochranu zvířat bude nutná novelizace tohoto právního předpisu. Tato vyhláška upravuje také obsah a rozsah odborného kurzu pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel, a to jak pro obecný kurz vztahující se na přepravu všech druhů zvířat, tak pro specializovaný kurz vztahující se pouze na přepravu některých druhů zvířat, požadavky na nejvyšší dosažené vzdělání a praxi lektorů od ukončení nejvyššího dosaženého vzdělání, požadavky na zkušebního komisaře, průběh zkoušky, podmínky a způsob vydávání osvědčení ve formě průkazu a jeho vzor.

Aby se mohla školicí pracoviště na uvedenou změnu dostatečně připravit, nabude změna § 8b odst. 5 a § 20 odst. 3 zákona na ochranu zvířat účinnosti 6 měsíců po vyhlášení novely zákona.

Cílem změny § 27 odst. 13 a § 27a odst. 20 zákona na ochranu zvířat je zpřísnění správních trestů na úseku ochrany zvířat proti týrání. V případě týrání zvířat je možné v současné době uložit trest zákazu chovu až na dobu 5 let. Nově bude možné uložit trest zákazu chovu až na dobu 10 let. Možnost uložit trest zákazu chovu až na dobu 10 let se vztahuje jak na fyzické osoby (§ 27 odst. 13), tak na právnické osoby a podnikající fyzické osoby (§ 27a odst. 20).

Rovněž zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v § 74a odst. 1 stanoví: „Soud může uložit trest zákazu držení a chovu zvířat až na deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s držením, chovem nebo péčí o zvíře.“

Zákaz chovu je správní trest. Cílem zákazu chovu je zabránit tomu, aby si chovatel pořídil nová zvířata poté, co jsou jím dosud chovaná zvířata umístěna do náhradní péče, nebo poté, co dosud chovaná zvířata propadla státu. Zákaz chovu se neukládá chovateli ve vztahu ke zvířatům, která již vlastní, ale spočívá v tom, že si chovatel nemůže pořídit zvířata nová.

Součástí zákazu chovu je to, že si chovatel po nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku nesmí pořídit další zvířata. Součástí zákazu chovu není povinnost chovatele, aby se zbavil všech zvířat, která chová. Pokud se má chovatel zbavit všech zvířat, která chová, musí mu to být uloženo v rámci zvláštního opatření (§ 28a zákona na ochranu zvířat), nebo mu musí být uložen správní trest propadnutí zvířat (§ 27b odst. 2 zákona na ochranu zvířat).

Cílem změny § 27 odst. 14 a § 27a odst. 21 zákona na ochranu zvířat je zpřísnění správních trestů na úseku ochrany zvířat proti týrání. Nově se stanoví minimální výše pokuty v případě týrání jednoho zvířete. Zvyšuje se minimální výše pokuty v případě týrání dvou a více zvířat.

Minimální výše pokuty za týrání dvou nebo více zvířat byla dosud u fyzických osob 5 000 Kč a u podnikajících fyzických osob a právnických osob 10 000 Kč. Nově dochází k navýšení této částky. Za týrání dvou nebo více zvířat bude nově u fyzických osob minimální výše pokuty 10 000 Kč a u podnikajících fyzických osob a právnických osob bude minimální výše pokuty 20 000 Kč.

Nově se stanoví spodní hranice pokuty i v případě týrání jednoho zvířete, a to u fyzických osob 5 000 Kč a u podnikajících fyzických osob a právnických osob 10 000 Kč.

Minimální výše pokut se stanovují v případě, kdy fyzická osoba, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba týrá zvíře nebo utýrá zvíře, anebo v případě, kdy taková osoba propaguje týrání zvířat.

K výraznému navýšení horních hranic pokut v zákoně na ochranu zvířat došlo novelou zákona na ochranu zvířat provedenou zákonem č. 501/2020 Sb., s účinností od 1. 2. 2021. Za přestupek podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby je možné uložit pokutu do výše 200 000 Kč, 1 000 000 Kč nebo 3 000 000 Kč, podle toho, o jaké porušení zákona na ochranu zvířat se jedná. Za přestupek fyzické osoby je možné uložit pokutu do výše 100 000 Kč, 400 000 Kč nebo 1 000 000 Kč, podle toho, o jaké porušení zákona na ochranu zvířat se jedná. V případě týrání dvou a více zvířat je stanovena v některých případech od 1. 2. 2021 také spodní výše pokuty. U fyzických osob musí být od 1. 2. 2021 pokuta v případě týrání dvou a více zvířat nejméně 5 000 Kč, u právnických a podnikajících fyzických osob musí být pokuta nejméně 10 000 Kč.

V ustanovení § 27c odst. 2 se doplňuje nové písmeno c), a to v návaznosti na nová ustanovení § 28c odst. 6 až 8, která upravují možnost, aby se zvířata odebraná chovateli stala vlastnictvím státu z důvodu neplacení záloh na zajištění předběžné náhradní péče.

Rozšiřuje se počet případů, kdy lze uložit zabrání týraného zvířete. Zabrání týraného zvířete není správním trestem, svojí povahou se jedná o ochranné opatření. Ochranná opatření viz § 51 a následující zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

Jedná se o řešení situace, kdy zvíře týrala osoba odlišná od vlastníka, a kdy tato osoba odlišná od vlastníka nehradí náklady spojené se zajištěním předběžné náhradní péče.

Zabrání týraného zvířete směřuje vůči vlastníkovi zvířete, který umožnil, aby jeho zvíře chovala jiná osoba, nezabránil týrání zvířete touto osobou, a ani sám nezajistil náležitou péči o zvíře. Zpravidla se bude jednat o nájemce zvířat nebo o pachtýře (osobu, která má zvířata v pachtu) nebo o osobu, které bylo zvíře svěřeno vlastníkem do péče, např. z důvodu dovolené, hospitalizace nebo výkonu trestu odnětí svobody vlastníka zvířete.

Před uložením zabrání týraného zvířete je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen vyzvat vlastníka zvířete, aby zajistil řádnou péči o zvíře, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Vlastník zvířete je z titulu svého vlastnického práva povinen zabezpečit na svoje náklady péči o týrané zvíře. Podle § 25 odst. 1 správního řádu se osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, jakož i osobám, které nejsou známy, a v dalších případech, které stanoví zákon, doručuje veřejnou vyhláškou.

V souvislosti s vložením nového písmene c) dochází k legislativně-technickým změnám v § 27 odst. 2 písm. a) a b).

V ustanovení § 27c odst. 4 zákona na ochranu zvířat se vypouští požadavek, aby bylo rozhodnutí o zabrání týraného zvířete vydáno až po rozhodnutí o uložení pokuty pachateli přestupku. Rozhodnutí o zabrání týraného zvířete je možné vydat již po naplnění některé z podmínek uvedených v § 27c odst. 2 zákona na ochranu zvířat. Není třeba čekat, až bude ukončeno řízení o přestupku, které se daných zvířat týká.

Jedná se o změnu analogickou k novému § 28a odst. 8 zákona na ochranu zvířat, podle kterého podmínkou vydání rozhodnutí o zvláštním opatření není pravomocné skončení řízení o přestupku či trestném činu ohledně chování pachatele, které je zároveň podkladem pro řízení o zvláštním opatření. K tomu podrobněji viz níže.

V ustanovení § 27d odst. 1 zákona na ochranu zvířat dochází ke změně v souvislosti s nově upraveným předběžným zákazem chovu zvířat. Viz nově navržený § 28c odst. 10 zákona na ochranu zvířat.

V § 27d odst. 1 zákona na ochranu zvířat se stanoví důsledek pro případ, kdy chovatel nebude respektovat předběžný zákaz chovu zvířat. Pokud si chovatel i přes předběžný zákaz chovu zvířat pořídí další zvířata, bude mu ve vztahu k těmto nově pořízeným zvířatům uloženo zabrání zvířete.

Zákon na ochranu zvířat rozlišuje zabrání týraného zvířete a zabrání zvířete. Ustanovení § 27c zákona na ochranu zvířat se vztahuje na týraná zvířata, ustanovení § 27d zákona na ochranu zvířat se vztahuje i na zvířata, která nejsou týraná ve smyslu zásahu do jejich tělesné integrity. Zabrání zvířete podle § 27d nelze uložit jako správní trest, protože v tomto případě obecní úřad obce s rozšířenou působností nerozhoduje o přestupku.

Chov přes zákaz chovu je trestným činem podle § 337 trestního zákoníku – Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. V tomto případě lze uložit trest odnětí svobody až na 2 léta.

Cílem nového § 28a odst. 8 zákona na ochranu zvířat je posílení institutu zvláštního opatření, které je nejčastěji ukládáno ve formě náhradní péče o týrané zvíře. Na základě judikatury Nejvyššího správního soudu, která výslovně stanoví, že podmínkou rozhodnutí o zvláštním opatření (umístění týraných zvířat do náhradní péče) není pravomocné skončení řízení o přestupku či trestném činu ohledně chování pachatele, se doplňuje zákon na ochranu zvířat.

Předběžnou náhradní péči o týraná zvířata podle § 28c zákona na ochranu zvířat je možné ukončit vydáním rozhodnutí o umístění týraných zvířat do náhradní péče podle § 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat. Pokud osoba, jejíž zvíře bylo umístěno do náhradní péče podle § 28a zákona na ochranu zvířat, neuhradí náklady spojené s touto péčí do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře je vlastnictvím této osoby, může obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout, že se zvíře stává vlastnictvím státu.

Jedná se o to, že týraná zvířata nemusí být umístěna v předběžné náhradní péči po celou dobu řízení o přestupku nebo po celou dobu probíhajícího trestního řízení. Na základě judikatury Nejvyššího správního soudu se v zákoně na ochranu zvířat výslovně stanoví, že podmínkou rozhodnutí o zvláštním opatření (umístění týraných zvířat do náhradní péče) není pravomocné skončení řízení o přestupku či trestném činu ohledně chování pachatele. Uvedená skutečnost plyne z judikatury již v současné době, nicméně z důvodu sjednocení praxe a z důvodu jednoznačnosti právní úpravy je žádoucí tuto skutečnost výslovně stanovit v zákoně na ochranu zvířat.

Nejvyšší správní soud v právní větě k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2024, čj. 7 As 241/2023-30 uvádí: „Podmínkou rozhodnutí o zvláštním opatření (umístění týraných zvířat do náhradní péče) podle § 28a odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, není pravomocné skončení řízení o přestupku či trestném činu ohledně chování pachatele, které je zároveň podkladem pro řízení o zvláštním opatření.“

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2024, čj. 7 As 241/2023-30 uvádí:

„¹⁴ Podle § 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat platí, že „na návrh krajské veterinární správy může obecní úřad obce s rozšířenou působností správním rozhodnutím nařídit a zajistit umístění týraného zvířete do náhradní péče.“

¹⁵ Podle § 28a odst. 7 zákona na ochranu zvířat platí, že „pokud je zahájeno správní řízení o zvláštním opatření, zahájí obecní úřad obce s rozšířenou působností vždy také řízení o přestupku; to neplatí, jestliže bylo zahájeno v dané věci trestní řízení. Rozhodnutí o zvláštním opatření nelze vydat, pokud je závažnost přestupku tak nízká, že je pokuta, která by měla být nebo byla zároveň uložena, na dolní hranici sazby stanovené za daný přestupek.“

¹⁶ Výše citované ustanovení § 28a odst. 7 bylo do zákona na ochranu zvířat vloženo zákonem č. 359/2012 Sb., v jehož důvodové zprávě se ke zmíněnému ustanovení uvádí, že „zvláštní opatření není sankce. Zvláštní opatření je nápravným opatřením. Proto vedle správního řízení o zvláštním opatření musí vždy také probíhat řízení o správním deliktu (jiném správním deliktu nebo přestupku). Pouhé provedení zvláštního opatření není potrestáním pachatele deliktu.“

¹⁷ Podle § 24a odst. 3 zákona na ochranu zvířat si „obecní úřad obce s rozšířenou působností vyžádá v řízení o přestupku odborné vyjádření krajské veterinární správy, které je pro toto řízení závazné. Je-li řízení zahájeno z podnětu krajské veterinární správy a součástí podnětu je i odborné vyjádření, další odborné vyjádření se nevyžaduje.“

¹⁸ Kasační soud je ve shodě s krajským soudem přesvědčen, že podmínkou rozhodnutí o zvláštním opatření (zde náhradní péči) není pravomocné skončení řízení o přestupku či trestném činu ohledně chování pachatele, které je zároveň podkladem (důvodem) pro řízení o zvláštním opatření. Zákon na ochranu zvířat počítá s tím, že přestupkové řízení může být zahájeno až dodatečně v průběhu řízení o zvláštním opatření. K tomu shora citovaná úprava počítá s tím, že je zde „pokuta, která by měla být nebo byla uložena“, resp. předjímá, že pokuta byla nebo teprve má býti uložena. To samo o sobě vypovídá, že může být rozhodnuto o zvláštním opatření dříve, než je rozhodnuto o přestupku a uložení pokuty za tento přestupek. V posuzované věci nastala právě tato situace, přičemž zvláštní opatření bylo vydáno na podkladě odborného vyjádření, podle kterého se jedná o týrání tří zvířat (německých dog). Odborné vyjádření krajské veterinární správy v řízení o vydání rozhodnutí o zvláštním opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat, může sloužit jako důkazní prostředek. V něm podléhá zásadě volného hodnocení důkazů. Nelze proto přisvědčit námitkám stěžovatele, že pro uložení zvláštního opatření je třeba „týraného zvířete“ a „pachatele“ ve smyslu pravomocného rozhodnutí o spáchání přestupku, popř. trestného činu. Vzhledem k tomu, že v době vydání prvostupňového i napadeného rozhodnutí nebylo rozhodnuto o trestném činu či přestupku týrání zvířat stěžovatelem, musely si správní orgány učinit úsudek o závažnosti jednání stěžovatele. Lze dodat, že ve smyslu § 28a odst. 7 zákona na ochranu zvířat nelze nařídit zvláštní opatření za situace, kdy by se jednalo o málo závažné přestupkové jednání. Z odůvodnění prvostupňového i napadeného rozhodnutí je zřejmé, že oba správní orgány považovaly jednání stěžovatele spočívající v týrání zvířat za velmi závažné. Je nesporné, že za této situace správní orgány jednají neprodleně, aniž by vyčkávaly, zda skutečně bude stěžovatel za daný trestný čin odsouzen.“

Cílem změny § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat je posílení institutu předběžné náhradní péče o týrané zvíře, která je předběžným opatřením podle § 61 správního řádu. Výslovně se doplňuje možnost provádění předběžné náhradní péče o zvíře jinou osobou na pozemku, ve stájích nebo v jiných objektech chovatele, kde se zvíře nachází, i když není při vyhlášení rozhodnutí a při provádění péče o zvíře přítomen chovatel zvířete.

Ustanovení § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat již v současném znění umožňuje obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností prakticky okamžitě po zjištění týrání zvířete nařídit předběžnou náhradní péči o týrané zvíře (předběžné opatření) a zajistit tak řádnou péči o zvířata po dobu probíhajícího sankčního řízení.

Předběžnou náhradní péči podle § 28c zákona na ochranu zvířat je možné nařídit, jestliže lze ve správním řízení očekávat:

Rychlý postup v řízení o předběžné náhradní péči již podle účinné právní úpravy umožňuje následující:

Nejčastěji předběžná náhradní péče spočívá v tom, že jsou zvířata odchycena, převezena a předána do péče náhradnímu pečovateli. V některých případech ale není možné, nebo ani není nutné zvířata přesouvat z prostor, ve kterých jsou chována.

Zákon na ochranu zvířat v ustanovení § 28c odst. 4 stanoví: „Do doby, než je zvíře odvedeno do předběžné náhradní péče z prostor, v nichž je chováno, je uživatel těchto prostor povinen strpět v nich provádění činnosti, která je při péči o zvíře obvyklá. To platí i v případě, má-li být odvedeno zvíře již propadlé nebo zabrané.“ Z tohoto ustanovení plyne, že se primárně předpokládá, že péče o zvíře v prostorách, v nichž bylo dosud chováno, má probíhat zpravidla jen do doby, než je zvíře převezeno do jiných prostor. Je ale nutné uvést, že v případě, kdy jsou podmínky pro chov zvířat vhodné, ale nedostatky spočívají například v tom, že zvířata nejsou krmena a napájena, mohou zvířata zůstat na dosavadním místě a náhradní pečovatel na tomto místě zajistí jejich krmení a napájení. Z důvodu odstranění výkladových problémů se tato možnost do zákona na ochranu zvířat výslovně doplňuje.

V praxi pak může být prvním krokem v případě zjištění týrání zvířat okamžité nařízení předběžné náhradní péče (předběžného opatření) podle § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat spočívající v tom, že předběžná náhradní péče bude prováděna jinou osobou na pozemku, ve stájích nebo v jiných objektech chovatele, kde se zvíře nachází, a nebude nutné hledat pro zvířata nové náhradní umístění. Tato forma předběžné náhradní péče podle § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat pak může být ukončena nejčastěji buď vydáním rozhodnutí o přestupku (v rámci kterého může být uložena pokuta, správní trest propadnutí týraného zvířete a správní trest zákaz chovu) nebo nařízením zvláštního opatření podle § 28a odst. 1 písm. e) zákona na ochranu zvířat. Toto ustanovení již v současné době uvádí: „Na návrh krajské veterinární správy může obecní úřad obce s rozšířenou působností správním rozhodnutím nařídit chovateli umožnit provádění péče o zvíře jinou osobou na pozemku, ve stájích nebo v jiných objektech chovatele, kde se zvíře nachází“.

Cílem změny § 28c odst. 5 zákona na ochranu zvířat je usnadnění vydávání rozhodnutí o úhradě nákladů účelně vynaložených na zajištění předběžné náhradní péče a zjednodušení právní úpravy. Jedná se o další posílení institutu předběžné náhradní péče o týrané zvíře, která je předběžným opatřením podle § 61 správního řádu. Změna tohoto ustanovení souvisí také s nově zavedenými zálohami na úhradu nákladů účelně vynaložených na zajištění předběžné náhradní péče, které má hradit ten, komu byla předběžná náhradní péče nařízena.

Ustanovení § 28c odst. 5 zákona na ochranu zvířat v dosavadním znění kromě jiného uvádí: „Náhradu uvedených nákladů je povinen uhradit pachatel přestupku, bylo-li uloženo propadnutí týraného zvířete nebo rozhodnuto o umístění týraného zvířete do náhradní péče, nebo osoba, kterou nelze za přestupek stíhat, bylo-li rozhodnuto o zabrání týraného zvířete.“ Podle dosavadní právní úpravy tedy platí, že před vydáním rozhodnutí v hlavním správním řízení (řízení o přestupku, řízení o nařízení zvláštního opatření, řízení o zabrání týraného zvířete) nelze vymáhat náklady za předběžnou náhradní péči. Možnost, aby se zvíře stalo vlastnictvím státu z důvodu nehrazení nákladů předběžné náhradní péče, není podle dosavadní právní úpravy v zákoně na ochranu zvířat obsažena.

Nově nebude povinnost hradit náklady spojené s předběžnou náhradní péčí vázána výslovně na vydání rozhodnutí v hlavním správním řízení (řízení o přestupku, řízení o nařízení zvláštního opatření, řízení o zabrání týraného zvířete). Zjednodušení právní úpravy spočívá v tom, že úhradu nákladů spojených se zajištěním předběžné náhradní péče je povinna uhradit osoba, které byla předběžná náhradní péče nařízena. Obdobně ve vztahu ke zvláštnímu opatření uvádí ustanovení § 28a odst. 3 zákona na ochranu zvířat: „Náklady spojené s umístěním týraného zvířete do náhradní péče a s následnou péčí o něj hradí osoba, jíž bylo zvíře odebráno.“

Uvedená změna řeší výkladové problémy v situacích, kdy sice zvířata byla umístěna do předběžné náhradní péče, ale tato předběžná náhradní péče byla ukončena již před vydáním rozhodnutí o propadnutí týraného zvířete nebo před rozhodnutím o umístění týraného zvířete do náhradní péče, nebo před rozhodnutím o zabrání týraného zvířete. K takovému případu může dojít například, pokud chovatel zvířata umístěná v předběžné náhradní péči převede na nového vlastníka (např. prodejem, darováním), nebo pokud zvířata v důsledku předchozího týrání v předběžné náhradní péči uhynou. K takovému případu může dále dojít za situace, kdy je postupováno podle § 27c odst. 3 zákona na ochranu zvířat. Toto ustanovení uvádí: „Pokud obviněný z týrání zvířete nebo pachatel přestupku není vlastníkem týraného zvířete a chová týrané zvíře s vědomím vlastníka zvířete, vyzve obecní úřad obce s rozšířenou působností vlastníka týraného zvířete, aby do 7 dnů ode dne doručení výzvy zajistil řádnou péči o týrané zvíře. Vlastník týraného zvířete je povinen po výzvě obecního úřadu obce s rozšířenou působností zabezpečit na svoje náklady řádnou péči o týrané zvíře.“ Povinnost hradit náklady spojené s předběžnou náhradní péči ve výše zmíněných situacích byla dosud dovozována výkladem a ze smyslu a cíle právní úpravy.

V novém ustanovení § 28c odst. 6 zákona na ochranu zvířat se zavádí povinnost, aby ten, komu byla nařízena předběžná náhradní péče o týrané zvíře, hradil obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností pravidelné platby (zálohy) na zajištění předběžné náhradní péče o týraná zvířata již v době před skončením řízení o přestupku (popřípadě trestního řízení).

Ten, komu byla nařízena předběžná náhradní péče, tak bude seznámen s tím, jaké náklady jsou s touto péčí spojeny, dříve, než bude předběžná náhradní péče ukončena. Někteří chovatelé jsou po skončení předběžné náhradní péče zaskočeni tím, jak vysoká částka je po nich požadována, protože o vznikajících nákladech neměli průběžné informace.

Z důvodu urychlení vydání rozhodnutí o úhradě zálohy umožňuje nový § 28c odst. 6 zákona na ochranu zvířat, aby rozhodnutí o úhradě zálohy na úhradu nákladů na zajištění předběžné náhradní péče mohlo být prvním úkonem v řízení. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Ustanovení § 74 odst. 1 správního řádu uvádí „Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je v jeho výrokové části uveden. Rozhodnutí je předběžně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek.“ V těchto případech vyvolává rozhodnutí účinky již od jeho doručení, tedy ještě před nabytím právní moci rozhodnutí, a také i před tím, než účastníkům řízení uplyne lhůta k podání řádného opravného prostředku. Ten, komu byla nařízena předběžná náhradní péče, tak bude mít povinnost uhradit zálohu do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o úhradě zálohy bez ohledu na to, zda proti rozhodnutí o úhradě zálohy podá odvolání.

Zákon na ochranu zvířat výslovně stanoví, že první rozhodnutí o úhradě zálohy na úhradu nákladů spojených s nařízením předběžné náhradní péče vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností nejpozději do 2 měsíců ode dne vydání rozhodnutí o předběžné náhradní péči. Uvedené vychází z toho, že v době do 2 měsíců ode dne vydání rozhodnutí o předběžné náhradní péči by měl mít obecní úřad obce s rozšířenou působností od pečovatelů k dispozici faktury minimálně za kalendářní měsíc, ve kterém byla předběžná náhradní péče nařízena.

V praxi některé obecní úřady obcí s rozšířenou působností neřeší, jak často má pečovatel vystavovat faktury za péči o zvířata umístěná v předběžné náhradní péči. Lze se tak setkat s tím, že pečovatel vystaví obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností fakturu až po mnoha měsících poskytování péče o zvíře a požaduje v rámci první faktury úhradu v desetitisících nebo statisících korun. V takovém případě je pak obtížnější napravovat případné nedostatky při fakturaci anebo zajišťování předběžné náhradní péče.

Pokud bude předběžná náhradní péče probíhat několik měsíců, měl by obecní úřad obce s rozšířenou působností poté, co obdrží faktury za daný kalendářní měsíc, vydat rozhodnutí o úhradě zálohy podle odstavce 6. Po skončení předběžné náhradní péče by měl obecní úřad obce s rozšířenou působností vydat finální rozhodnutí o úhradě nákladů podle odstavce 5, ve kterém uvede jednotlivé předepsané zálohy a požadavek na úhradu doplatku za poslední období poskytování předběžné náhradní péče.

Stanovení toho, aby bylo rozhodnutí o nákladech spojených s předběžnou náhradní péčí vydáno jako první úkon v řízení a bylo předběžně vykonatelné, se týká pouze rozhodnutí o úhradě jednotlivých záloh. Poslední (finální, závěrečné, celkové) rozhodnutí o celkových nákladech za předběžnou náhradní péči bude vydáno ve standardním správním řízení, nebude se jednat o první úkon v řízení. Účastníkovi řízení bude před vydáním tohoto finálního rozhodnutí umožněno vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. Poslední rozhodnutí o celkových nákladech za předběžnou náhradní péči nebude předběžně vykonatelné a bude tak působit právní účinky až ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

V novém ustanovení § 28c odst. 7 zákona na ochranu se zavádí možnost, aby se zvířata odebraná chovateli stala vlastnictvím státu z důvodu neuhrazení zálohy na zajištění předběžné náhradní péče. Nový § 28c odst. 8 řeší situaci, kdy zvířata týrala osoba odlišná od vlastníka zvířat.

Jestliže ten, komu byla odebrána týraná zvířata, nebude průběžně na základě vydaných rozhodnutí hradit náklady na zajištění předběžné náhradní péče o týrané zvíře, stanou se tato zvířata vlastnictvím státu již před skončením řízení o přestupku nebo o trestném činu.

Státem je třeba rozumět Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, ovšem s výjimkou případů, kdy se jedná o zvířata, se kterými přísluší hospodařit Ministerstvu životního prostředí.

Podle § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, hospodaření s exempláři rostlin a živočichů, regulovanými kožešinami, výrobky z tuleňů a jinými jedinci chráněnými podle zákona o obchodování s ohroženými druhy a jedinci zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a volně žijících ptáků chráněnými podle zákona o ochraně přírody a krajiny, jež připadly státu, přísluší Ministerstvu životního prostředí.

Týraná zvířata se stanou vlastnictvím státu, pokud osoba, které byla nařízena předběžná náhradní péče, neuhradí stanovenou zálohu vůbec nebo stanovenou zálohu uhradí pouze z části. Cílem ustanovení je, aby ten, komu byla nařízena předběžná náhradní péče, nemohl bránit propadnutí zvířat státu tím, že uhradí třeba desetinu požadované zálohy.

Je třeba vycházet z toho, že pokud osoba, které byla nařízena předběžná náhradní péče, nemá k dispozici prostředky ani na uhrazení první zálohy na vynaložené náklady, nebude mít ani prostředky na hrazení dalších záloh ani prostředky na zajištění řádné péče o zvířata, pokud by jí byla zvířata po případném zlepšení podmínek vrácena.

Pokud bude opakovaně vydáváno rozhodnutí o povinnosti uhradit zálohu na úhradu nákladů spojených se zajištěním předběžné náhradní péče za různá časová období, tak bude také opakovaně v každém tomto rozhodnutí o záloze stanoveno, že v případě neuhrazení zálohy na zajištění předběžné náhradní péče do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o úhradě zálohy se zvíře stane vlastnictvím státu. Pokud tedy chovatel zvířete uhradí první zálohu, zvíře se vlastnictvím státu nestane, a předběžná náhradní péče bude pokračovat. Pokud chovatel zvířete neuhradí druhou zálohu, stane se zvíře vlastnictvím státu z důvodu neuhrazení druhé zálohy, na tom nic nezmění to, že byla uhrazena první záloha.

Při použití § 28c odst. 7 zákona na ochranu zvířat se nejedná o automatické vyvlastnění. Pokud chovatel zvířete řádně hradí náklady spojené s péčí o zvíře, k zániku jeho vlastnického práva nedojde. Pokud však náklady chovatel řádně nehradí, nelze předpokládat, že by měl zájem se o zvíře řádně starat, a tudíž není důvod zachovávat dále jeho vlastnické právo.

Výrok o tom, že se zvíře stává z důvodu neuhrazení zálohy na zajištění předběžné náhradní péče vlastnictvím státu, lze uvést jako samostatný výrok vedle výroku o nákladech již v rozhodnutí o úhradě zálohy.

Tím, že se zvířata stanou vlastnictvím státu z důvodu neplacení záloh na zajištění předběžné náhradní péče, samozřejmě nezaniká povinnost toho, kdo zvířata týral, aby náklady spojené se zajištěním předběžné náhradní péče uhradil.

Uvedeným postupem se nejen sníží náklady spojené se zajištěním předběžné náhradní péče, ale především bude možné, aby stát dříve předal zvířata novým chovatelům. Není žádoucí, aby zvířata čekala na nové chovatele v předběžné náhradní péči delší dobu, za situace, kdy je zřejmé, že se o ně předchozí chovatel nedokáže postarat.

Případy, kdy jsou s předběžnou náhradní péčí o týrané zvíře spojeny značné náklady, nastávají zejména v případech, kdy je zvíře umístěno do předběžné náhradní péče, a ve věci týrání zvířat je vedeno řízení trestní, a nikoliv řízení přestupkové. Primárně mají zajišťovat péči o týraná zvířata po dobu probíhajícího trestního řízení orgány činné v trestním řízení. Pokud však orgány činné v trestním řízení péči o zvířata nezajistí, zajistí ji v řadě případů obecní úřad obce s rozšířenou působností postupem podle zákona na ochranu zvířat. Vzhledem k délce trestního řízení, které trvá podstatně déle než řízení přestupkové, je pak tato péče nákladná.

Je řada případů, kdy v době, kdy jsou zvířata odebírána chovateli a umísťována do předběžné náhradní péče, ještě není zřejmé, zda bude vedeno řízení přestupkové nebo trestní. Obecní úřad obce s rozšířenou působností předpokládá, že bude vedeno přestupkové řízení, nařídí umístění zvířete do předběžné náhradní péče a následně zjistí, že přestupkové řízení nebude vedeno, protože se případem zabývají orgány činné v trestním řízení. V praxi je ale po obecních úřadech obcí s rozšířenou působností požadováno, aby nařídily umístění týraných zvířat do předběžné náhradní péče i v případech, kdy je od počátku zřejmé, že v dané věci bude vedeno řízení trestní, a nikoliv přestupkové.

Na zajištěná zvířata je možné nahlížet jako na nástroj trestné činnosti podle § 77b odst. 1 písm. b) trestního řádu ve spojení s § 79a trestního řádu. Přestože totiž živá zvířata nejsou věcmi v právním smyslu, jedná se o jinou majetkovou hodnotu, kterou je možné pro účely trestního řízení zajistit. Podle ustanovení § 12 odst. 2 písm. c) zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, je možné zajištěný majetek prodat, pokud jsou s výkonem správy zajištěného majetku spojeny nepřiměřené náklady.

V novém ustanovení § 28c odst. 10 zákona na ochranu zvířat se zavádí možnost uložit předběžný zákaz chovu zvířete. Cílem je stanovit možnost zakázat pořízení nových zvířat již před skončením řízení o přestupku, a to tomu, komu byla nařízena předběžná náhradní péče o týrané zvíře.

Dosud bylo možné uložit trest zákaz chovu zvířat až po skončení řízení o přestupku. V době přestupkového řízení si tak chovatel mohl pořídit další zvířata, přestože mu byla předchozí zvířata kvůli týrání odebrána. Nově bude možné v rámci předběžného opatření zakázat chovateli pořídit si další zvířata již před skončením řízení o přestupku.

Předběžný zákaz chovu je možné uložit spolu s nařízením předběžné náhradní péče, ale také samostatně. Samostatné uložení předběžného zákazu chovu bude namístě například v případech, kdy jsou při kontrole nalezena uhynulá utýraná zvířata. V takovém případě nejsou živá zvířata, která by bylo možno umístit do předběžné náhradní péče, ale je zde zájem, aby si chovatel utýraných zvířat po dobu řízení nepořídil další zvířata.

Zavedení předběžného zákazu chovu zvířat vyžaduje také úpravu § 28c odst. 11 zákona na ochranu zvířat. Stejně jako pro předběžnou náhradní péči se i pro předběžný zákaz chovu zvířat obdobně použije ustanovení správního řádu o předběžném opatření.

V ustanovení § 28e odst. 1 zákona na ochranu zvířat dochází k rozšíření možností, kam umísťovat týrané velké šelmy. V současné době může probíhat předběžná náhradní péče o týrané velké kočkovité šelmy pouze v záchranných centrech provozovaných podle zákona o obchodování s ohroženými druhy. Nově bude moci probíhat péče o týrané šelmy i v dalších zařízeních.

V České republice jsou k dispozici záchranná centra provozovaná podle zákona o obchodování s ohroženými druhy, nicméně jejich kapacita není příliš velká. Kapacity se ovšem rozšiřují, například v září 2025 otevřela ZOO Zlín záchranné a chovné centrum pro lvy.

Nově bude možné umísťovat týrané šelmy i do dalších zařízení, ovšem musí se jednat o zařízení, která splňují požadavky pro chov konkrétního druhu šelmy stanovené zákonem na ochranu zvířat a právními předpisy vydanými k jeho provedení, především vyhláškou č. 213/2022 Sb., o ochraně vybraných druhů šelem a lidoopů při chovu. Tato vyhláška upravuje podmínky chovu vybraných druhů šelem a lidoopů, požadavky na konstrukci, zabezpečení, velikost a vybavení prostor, podmínky ustájení a požadavky na pomůcky, krmení a napájení vybraných druhů šelem a lidoopů uvedených v § 14a odst. 4 zákona na ochranu zvířat.

V bodě 1 se jedná o přechodné ustanovení týkající se správních řízení na úseku ochrany zvířat proti týrání.

V bodě 2 se jedná o přechodné ustanovení ve vztahu k novému ustanovení § 28c odst. 6 až 8 zákona na ochranu zvířat, které upravuje úhradu nákladů spojených se zajištěním předběžné náhradní péče ve formě záloh. Cílem tohoto ustanovení je zabránit nejasnostem při aplikaci právní úpravy a jednoznačně stanovit, ve kterých správních řízeních lze podle nového ustanovení postupovat. Rozhodnutí o úhradě záloh na úhradu nákladů spojených se zajištěním předběžné náhradní péče budou vydávána ve vztahu k těm případům, kdy byla nařízena předběžná náhradní péče po nabytí účinnosti novely zákona na ochranu zvířat. V případech, kdy byla nařízena předběžná náhradní péče v době před nabytím účinnosti novely zákona na ochranu zvířat, se rozhodnutí o úhradě záloh vydávat nebudou. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností by v takových případech pojmově nemohly splnit povinnost vydat první rozhodnutí o úhradě zálohy na úhradu nákladů nejpozději do 2 měsíců ode dne vydání rozhodnutí o předběžné náhradní péči.

Cílem novely zákona o Policii České republiky je zvýšit ochranu zvířat před týráním a rozšíření práva vstupu Policie ČR v případě podezření na týrání zvířete. Nově se proto navrhuje, aby byl policista oprávněn vstoupit, má-li důvodné podezření, že se tam nachází týrané zvíře, nejen do jiného prostoru nebo na pozemek, ale také do obydlí.

Aby byla ústavně zaručená nedotknutelnost obydlí dotčena co nejméně, navrhuje se stanovit právo vstupu do obydlí z důvodu podezření na týrání zvířete pouze pro Policii ČR, a nikoliv pro obecní policii, pracovníky krajských veterinárních správ nebo obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Právo vstupu do obydlí z důvodu podezření na týrání zvířete nemají ani pracovníci ochranářských organizací.

Podle stávajícího znění § 40 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, může policista při podezření na týrání zvířete vstoupit pouze do jiného prostoru nebo na pozemek. Toto oprávnění se nevztahuje na obydlí. Jiným uzavřeným prostorem se rozumí jiné nebytové prostory, provozovny apod., mohou to být také např. automobily a jiné dopravní prostředky.

Ochrana zvířat je akcentována zejména s ohledem na problematiku tzv. množíren. Právě u množíren narážejí kontrolní orgány na skutečnost, že nemají možnost provést kontrolu daného chovu. V praxi se vyskytují případy, kdy chovatelé mají množírny zvířat (nejčastěji psů), ve kterých jsou zvířata chována ve velmi nevyhovujících podmínkách. V řadě případů tato činnost není vykazována jako činnost podnikatelská, zvířata jsou chována v obydlí chovatele a zajištění vstupu kontrolních orgánů je pak problematické.

Rovněž tak lze uvést případy, kdy chovatel na delší dobu opustí své obydlí (dovolená apod.) a zanechá zde samotná zvířata, aniž by zajistil řádnou péči o ně. Taková situace je podle stávající právní úpravy obtížně řešitelná.

Cílem navržené změny ustanovení § 1048 občanského zákoníku je reagovat na absenci výslovného ustanovení, které by upravovalo péči o opuštěná zvířata.

Ustanovení § 1045 občanského zákoníku uvádí: „Věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. Movitá věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří.“ Toto ustanovení se použije také na zvířata. Ve vztahu ke zvířatům tedy platí, že zvíře, které nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění zvířete. Zvíře, které vlastník opustil, protože ho nechce jako své držet, nikomu nepatří.

Návrh změny ustanovení § 1048 občanského zákoníku zachovává možnost, aby si opuštěné zvíře kdokoliv přivlastnil, zároveň ale řeší situaci, kdy si zvíře nikdo přivlastnit nechce, a to tím, že stanoví, že zvíře připadá do vlastnictví obce, na jejímž území se zvíře nachází. Obec nenabývá vlastnické právo ke zvířeti okamžikem opuštění zvířete, ale až později, až poté, kdy se obec o nálezu opuštěného zvířete dozví.

Do vlastnictví obce podle návrhu připadají zvířata opuštěná, tedy zvířata, která v minulosti měla vlastníka, který je opustil. Jedná se o zvířata, která byla zvyklá na kontakt s člověkem. Na základě tohoto ustanovení ale nevzniká obci vlastnické právo ke zvířatům, která se narodila mimo péči člověka a na kontakt s člověkem nikdy nebyla zvyklá. Obec se tedy nestává vlastníkem zdivočelých koček.

Podle současné právní úpravy obsažené v občanském zákoníku se po opuštění zvířete o toto zvíře nemusí nikdo starat. Pokud opuštěné zvíře zahyne v důsledku nedostatku výživy a napájení, není možné za takový skutek nikoho postihnout. Jestliže totiž zvíře nikomu nepatří, neexistuje ani osoba, vůči které by bylo možno zahájit sankční řízení, neexistuje osoba, která by musela zvíře nakrmit. Původního chovatele lze postihnout pouze za opuštění zvířete (za opuštění zvířete je možné podle zákona na ochranu zvířat uložit fyzické osobě pokutu až 1 000 000 Kč a podnikající fyzické osobě nebo právnické osobě pokutu až 3 000 000 Kč).

Opuštěné zvíře si sice může kdokoliv přivlastnit, ale zvířata nejsou natolik lukrativním majetkem, aby bylo možno spoléhat na to, že všechna opuštěná zvířata si někdo přivlastní dříve, než dojde k výraznému zhoršení jejich zdravotního a výživového stavu nebo dokonce k úhynu.

Nový občanský zákoník zakotvil v zájmu ochrany zvířat, že živé zvíře není věcí a že zvíře je živým tvorem. Tím, že občanský zákoník ale zároveň stanovil, že opuštěné zvíře nikomu nepatří, zhoršil postavení opuštěných zvířat.

Narozdíl od věcí je tedy zvíře živý tvor a podle toho s ním má být zacházeno. Z tohoto důvodu je třeba právně zajistit, aby opuštěná zvířata nestrádala kvůli tomu, že si je nikdo nepřivlastnil. Spoléhat na to, že si zvířata budou přivlastňovat ochránci zvířat a soukromé útulky také nelze, neboť tyto subjekty většinou nemají dostatek peněz k tomu, aby se mohly postarat o všechna zvířata.

V praxi vzniká problém, jak má postupovat např. útulek, pokud do něj někdo přijde a prohlásí, že chce opustit zvíře tím, že ho nechá v útulku. Útulek není povinen opuštěné zvíře přijmout. Pokud útulek opuštěné zvíře přijme, mohou vznikat problémy s tím, kdo bude péči o něj hradit, neboť obec může prohlásit, že nebude tuto péči hradit, protože nemusí. Útulek, který nemá dostatek vlastních finančních prostředků, bude muset zvíře odmítnout a dosavadní vlastník zvíře s největší pravděpodobností někde vypustí nebo usmrtí či utýrá.

V praxi se také v některých případech nacházejí ještě slepá zvířata v popelnicích. Pokud někdo takové zvíře v popelnici nechá a nepostará se o něj, tak nepostupuje v rozporu s občanským zákoníkem. Taková osoba totiž jen nevyužila možnosti si zvíře přivlastnit.

Aby se mohla školicí pracoviště dostatečně připravit na změny, které se týkají zkoušek a vydávání osvědčení v rámci odborného kurzu pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel, nabude změna § 8b odst. 5 a § 20 odst. 3 zákona na ochranu zvířat účinnosti 6 měsíců po vyhlášení novely zákona.

Ve vztahu ke kastračním programům se navrhuje odložení účinnosti daného ustanovení, aby se obce mohly na plnění povinností souvisejících s kastračními programy připravit. Z tohoto důvodu se navrhuje legisvakanční doba 1 rok od vyhlášení novely zákona. Je nutné, aby obce zjistily situaci na území dané obce a naplánovaly, jakým způsobem budou dané povinnosti plnit. Např. se může jednat o výběrové řízení na subjekt, který se zabývá odchytem zvířat, a navázání spolupráce s veterinárními lékaři.

§ 8b

(1) Zaměstnanci dopravce nebo provozovatele sběrného střediska2l), kteří provádějí manipulaci se zvířaty, musí absolvovat školení, které stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie2n), a získat potvrzení o absolvování tohoto školení. Toto školení zajistí dopravce nebo provozovatel sběrného střediska.

(2) Zaměstnanci dopravce nebo provozovatele sběrného střediska nemusí absolvovat školení podle odstavce 1 v případě, že předloží potvrzení o absolvování školení, které stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie2n), vydané v jiném členském státě Evropské unie.

(3) Dopravce nebo provozovatel sběrného střediska je povinen vést evidenci o školení osob vykonávajících činnosti uvedené v odstavci 1. Obsahem této evidence je jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu nebo pobytu2o) školených osob, obsah školení, jméno a příjmení školitelů a datum, kdy bylo školení provedeno. Dopravce nebo provozovatel sběrného střediska je povinen ještě 3 roky ode dne ukončení činnosti těchto osob tuto evidenci uchovávat a na vyžádání ji předložit příslušnému orgánu ochrany zvířat.

(4) Obsah školení a způsob potvrzení o absolvování školení zaměstnanců dopravce nebo provozovatele sběrného střediska stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.

(5) Řidiči nebo průvodci2p) silničních vozidel musí absolvovat obecný nebo specializovaný kurz a získat osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie2q). Toto osvědčení vydává ministerstvo školicí pracoviště, a to i ve formě průkazu. Zkušební řády schvaluje a zkoušky provádí ministerstvo.

(6) Řidiči nebo průvodci silničních vozidel nemusí absolvovat kurz podle odstavce 5 v případě, že předloží osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel2q) vydané v jiném členském státě Evropské unie.

(7) Obsah a rozsah odborného kurzu pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel, a to jak pro obecný kurz vztahující se na přepravu všech druhů zvířat, tak pro specializovaný kurz vztahující se pouze na přepravu některých druhů zvířat, požadavky na vybavení školicího pracoviště, požadavky na nejvyšší dosažené vzdělání a praxi lektorů od ukončení nejvyššího dosaženého vzdělání, požadavky na zkušebního komisaře, průběh zkoušky, podmínky a způsob vydávání osvědčení ve formě průkazu a jeho vzor stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.

(1) Obec může k regulaci populace toulavých a opuštěných zvířat provést a) informační, osvětové a jiné účelově cílené preventivní aktivity zaměřené na prohloubení odpovědného chování člověka k zvířatům, zejména k zvířatům v lidské péči, b) finanční nebo jiné zvýhodnění osob, které se ujaly péče o toulavé nebo opuštěné zvíře, zejména psa nebo kočku, c) odchyt toulavých a opuštěných zvířat osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti podle veterinárního zákona1f), d) podporu činnosti k uskutečnění regulace populace omezováním nekontrolovaných zdrojů potravy a neplánovaného rozmnožování psů a koček podporováním jejich kastrace a sterilizace.

(2) Obec nechá trvale označit osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti podle veterinárního zákona1f) toulavé a opuštěné psy v obci, kteří dosud označeni nejsou, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Označení těchto psů hradí obec. Přihlásí-li se chovatel psa nebo zjistí-li jej obec, je povinen obci jí vynaložené náklady na označení toulavého psa nahradit.

§ 20 

Ministerstvo

(1) Ministerstvo a) projednává, koordinuje a kontroluje plnění úkolů ochrany hospodářských zvířat, pokusných zvířat, zvířat v zájmových chovech a volně žijících zvířat, včetně zvířat v zoologických zahradách, a předkládá příslušným státním orgánům návrhy na nezbytná opatření, b) spolupracuje s ostatními ústředními orgány státní správy, Akademií věd České republiky, vysokými školami a právnickými osobami zabývajícími se ochranou nebo chovem zvířat, které se podílejí na plnění úkolů ochrany zvířat, c) schvaluje statut a jednací řád Ústřední komise pro ochranu zvířat (dále jen „ústřední komise“) a výboru pro ochranu zvířat používaných pro vědecké účely, d) plní úkoly vyplývající pro něj z přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího ochranu zvířat během přepravy a souvisejících činností5) a z přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího ochranu zvířat při usmrcování13), e) ustanovuje kontaktní místa v případech, kdy je to požadováno předpisy Evropské unie, a uveřejňuje je na svých internetových stránkách, f) rozhoduje o udělení, změně nebo odnětí povolení k porážce zvířat zvláštními metodami stanovenými náboženskými obřady19), a to i na základě řízení zahájeného z moci úřední, g) rozhoduje o udělení, změně, pozastavení nebo odnětí oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat a k používání pokusných zvířat, a to i na základě řízení zahájeného z moci úřední, a o udělení výjimky podle § 18g odst. 7, h) jmenuje a odvolává posuzovatele ve správním řízení o udělení oprávnění k chovu pokusných zvířat, k dodávce pokusných zvířat a k používání pokusných zvířat; metodicky řídí, kontroluje, organizačně a materiálně zabezpečuje činnost posuzovatelů, i) na úseku ochrany pokusných zvířat

1. do 10. listopadu 2023 a poté každých 5 let zasílá Komisi informace o provádění tohoto zákona, zejména jeho § 15g, § 16a odst. 2 a 3, § 16b, 16c, § 17c odst. 4, § 17f, § 20b odst. 2 písm. b) a § 22 odst. 1 písm. s); tyto údaje poskytuje a zveřejňuje prostřednictvím elektronického přenosu ve formátu, který stanoví Komise30),

2. každoročně shromažďuje a zveřejňuje statistické informace o používání pokusných zvířat k pokusům, včetně informací o skutečné závažnosti pokusů a původu a druzích subhumánních primátů, kteří byli k pokusům použiti; do 10. listopadu následujícího roku poskytuje tyto statistické informace Komisi prostřednictvím elektronického přenosu v nesouhrnném formátu, který stanoví Komise30),

3. předkládá každý rok Komisi podrobné informace o výjimkách udělených podle § 18g odst. 6 a 7, j) stanoví osobu, která zajistí od chovatelů sběr a vědecky podloženou objektivní a srovnatelnou analýzu údajů založených na sledování reprezentativního vzorku hejn kuřat chovaných na maso, porážených během období o délce minimálně 1 roku, a předloží tuto analýzu ministerstvu, k) vydává písemné vyjádření ve schvalovacím řízení zoologických zahrad1b) a l) vyžaduje opis z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů nebo výpis z Rejstříku trestů pro posouzení, zda je důvod k odnětí osvědčení uvedený v odstavci 2 písm. g) bodě 2; žádost o vydání opisu z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů a výpisu z evidence Rejstříku trestů a opis z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(2) Ministerstvo dále a) může udělit, pozastavit nebo odejmout akreditaci školicím pracovištím k pořádání

1. kurzu odborné přípravy k získání osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s porážením zvířat,

6. odborného kurzu pro získání osvědčení o odborné způsobilosti osoby odpovědné za péči o handicapovaná zvířata,

7. kurzu odborné přípravy pro získání osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů a kurzu odborné přípravy k prodloužení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k navrhování pokusů a projektů pokusů,

8. kurzu odborné přípravy pro získání osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat a kurzu odborné přípravy k prodloužení doby platnosti osvědčení o odborné způsobilosti k provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat,

10. odborného kurzu pro získání odborné způsobilosti k výkonu dozoru na úseku ochrany zvířat, (dále jen „kurzy na úseku ochrany zvířat proti týrání“), b) vede seznam akreditovaných školicích pracovišť a uveřejňuje ho způsobem umožňujícím dálkový přístup, c) jmenuje na základě návrhu školicího pracoviště lektory v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání, a to do 30 dnů ode dne doručení návrhu na jmenování lektora, d) provádí zkoušky pro získání odborné způsobilosti v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání a ve spolupráci se Státní veterinární správou připravuje obsah těchto kurzů a zkušební otázky, e) jmenuje zkušební komisaře v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání, f) vydává osvědčení o úspěšném složení zkoušky v kurzech na úseku ochrany zvířat proti týrání nebo osvědčení o účasti na kurzu podle § 14d, g) odnímá osvědčení nebo pozastavuje platnost osvědčení u

1. odborného kurzu pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel z důvodů uvedených v přímo použitelném předpise upravujícím ochranu zvířat při přepravě5a) a

2. ostatních kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání, jde-li o osobu, která byla za týrání zvířete v posledních 3 letech potrestána za přestupek, který se zapisuje do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů, opakovaně potrestána za jiné přestupky na úseku ochrany zvířat proti týrání, za které byla uložena pachateli přestupku pokuta, která není na dolní hranici sazby stanovené za daný přestupek, nebo odsouzena za trestný čin na úseku ochrany zvířat proti týrání, h) vede seznam osob, kterým vydalo osvědčení, i) vede seznam osob, kterým vydalo osvědčení školicí pracoviště, j) provádí kontroly školicích pracovišť, zejména jejich činnosti a úrovně kurzů na úseku ochrany zvířat proti týrání.

(3) Ustanovení odstavce 2 písm. c) až h) se nevztahují na kurz k péči o prasata pro získání osvědčení o způsobilosti k péči o prasata, kurz odborné přípravy k získání osvědčení o způsobilosti k usmrcování kožešinových zvířat a kurz odborné přípravy k získání osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s porážením zvířat, který je určen pro osoby, které provádějí manipulaci se zvířaty a péči o ně před jejich znehybněním a znehybnění zvířat pro účely omráčení nebo usmrcení. Ustanovení odstavce 2 písm. d) až f) a h) se nevztahují na odborný kurz pro získání osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel.

.

(4) Ministerstvo ve správním řízení podle odstavce 1 písm. g) rozhodne nejdéle do 120 dnů ode dne zahájení řízení. Požádá-li žadatel, kterému již bylo vydáno rozhodnutí podle odstavce 1 písm. g), o vydání dalšího rozhodnutí, které má na předchozí rozhodnutí navazovat, rozhodnutí nezanikne, dokud o žádosti není pravomocně rozhodnuto. Žádost je nutné podat minimálně 60 dnů přede dnem uplynutí platnosti vydaného rozhodnutí, jinak předchozí rozhodnutí zanikne uplynutím doby v něm stanovené.

§ 27

(13) Spolu s pokutou lze za přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), f), i), m), o) nebo s), podle odstavce 2 písm. c), podle odstavce 3 písm. h) nebo podle odstavce 5 uložit zákaz činnosti, a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) nebo c), podle odstavce 2 písm. c), i) až k), podle odstavce 3 písm. h) nebo podle odstavce 5 uložit propadnutí zvířete nebo zákaz chovu zvířat na dobu až 5 let 10 let.

(14) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo b) spáchaný na jednom zvířeti se uloží pokuta vyšší než 5 000 Kč. Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo b) spáchaný na dvou nebo více zvířatech se uloží pokuta vyšší než 5 000 Kč 10 000 Kč.

§ 27a

(20) Spolu s pokutou lze za přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), d), g), j) nebo p), podle odstavce 4 písm. h), podle odstavce 6 anebo podle odstavce 7 písm. a) nebo b), podle odstavce 10 písm. a) nebo b), podle odstavce 12 písm. a) nebo p) anebo podle odstavce 15 písm. a), b), e) až g) nebo i) až m) uložit zákaz činnosti nebo zveřejnění rozhodnutí o přestupku, a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) nebo i), podle odstavce 3 písm. f) až g), podle odstavce 4 písm. h), podle odstavce 6 anebo podle odstavce 7 písm. a) nebo b) uložit propadnutí zvířete nebo zákaz chovu na dobu až 5 let 10 let nebo zveřejnění rozhodnutí o přestupku.

(21) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo b) spáchaný na jednom zvířeti se uloží pokuta vyšší než 10 000 Kč. Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo b) spáchaný na dvou nebo více zvířatech se uloží pokuta vyšší než 10 000 Kč 20 000 Kč.

§ 27c

(1) Nebylo-li uloženo propadnutí zvířete podle § 27b a týrané zvíře náleží osobě, kterou nelze za přestupek stíhat, protože není za přestupek, kterého se dopustila, odpovědná, lze rozhodnout o zabrání týraného zvířete.

(2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může dále rozhodnout o zabrání týraného zvířete, pokud a) zvíře týrá osoba, která není vlastníkem zvířete, a která zvíře chová s vědomím vlastníka zvířete, a vlastník zvířete nezabezpečí péči o týrané zvíře na základě výzvy podle odstavce 3, nebo b) osoba, jíž chované zvíře bylo umístěno do náhradní péče, neuhradí náklady podle § 28a odst. 6 věty první do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře není vlastnictvím této osoby., nebo

(3) Pokud obviněný z týrání zvířete nebo pachatel přestupku není vlastníkem týraného zvířete a chová týrané zvíře s vědomím vlastníka zvířete, vyzve obecní úřad obce s rozšířenou působností vlastníka týraného zvířete, aby do 7 dnů ode dne doručení výzvy zajistil řádnou péči o týrané zvíře. Vlastník týraného zvířete je povinen po výzvě obecního úřadu obce s rozšířenou působností zabezpečit na svoje náklady řádnou péči o týrané zvíře.

(4) Zabrání týraného zvířete podle odstavce 2 se ukládá vlastníkovi zvířete. Rozhodnutí o zabrání týraného zvířete podle odstavce 2 nelze vydat před vydáním rozhodnutí o uložení pokuty pachateli přestupku. Zabrání týraného zvířete podle odstavce 2 nelze uložit, pokud je závažnost přestupku tak nízká, že je pokuta, která by měla být nebo byla uložena pachateli přestupku, na dolní hranici sazby stanovené za daný přestupek.

(5) Vlastníkem zabraného zvířete se stává stát.

§ 27d

(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může rozhodnout o zabrání zvířete, pokud zvíře chová osoba, které byl pravomocným rozhodnutím nebo rozsudkem uložen předběžný zákaz chovu, zákaz chovu nebo zákaz činnosti.

(2) Ustanovení § 27c odst. 3 až 5 platí pro zabrání zvířete obdobně.

§ 28a

(1) Na návrh krajské veterinární správy může obecní úřad obce s rozšířenou působností správním rozhodnutím a) nařídit a zajistit umístění týraného zvířete do náhradní péče, b) nařídit chovateli zajistit opatření ke snížení počtu zvířat včetně jejich usmrcení v souladu s tímto zákonem, dochází-li k jejich týrání, c) nařídit chovateli pozastavení činnosti, při které dochází k týrání zvířat, a to do doby odstranění závad. Pozastavení činnosti není zákazem činnosti. Pozastavení činnosti nezahrnuje povinnost chovatele zajistit náhradní péči o zvířata. Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhoduje o ukončení pozastavení činnosti na základě odborného vyjádření krajské veterinární správy, která posuzuje, zda došlo k odstranění závad, d) nařídit vlastníkovi zvířete zajistit utracení zvířete odborně způsobilou osobou podle veterinárního zákona, pokud je dán důvod k usmrcení zvířete podle § 5 odst. 2 písm. b), e) nařídit chovateli umožnit provádění péče o zvíře jinou osobou na pozemku, ve stájích nebo v jiných objektech chovatele, kde se zvíře nachází.

(2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a), c) a e nemá odkladný účinek.

(3) Náklady spojené s umístěním týraného zvířete do náhradní péče a s následnou péčí o něj hradí osoba, jíž bylo zvíře odebráno. Náklady spojené s prováděním péče podle odstavce 1 písm. e) hradí chovatel.

(4) Náklady na léčení zvířete, které bylo týráno a poškozeno tak na jeho zdraví, ponese osoba, jež tento stav způsobila, i když přesahují hodnotu zvířete.

(5) Náklady spojené se snížením počtu zvířat nebo s utracením zvířat hradí chovatel.

(6) O nákladech podle odstavců 3 a 4 rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností ve správním řízení. Pokud osoba, jejíž zvíře bylo umístěno do náhradní péče, neuhradí náklady podle věty první do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře je vlastnictvím této osoby, může obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout, že se zvíře stává vlastnictvím státu. Na tuto skutečnost musí být vlastník v rozhodnutí o nákladech výslovně upozorněn. Stát zabezpečí péči o takové zvíře. Pokud osoba, jíž chované zvíře bylo umístěno do náhradní péče, neuhradí náklady podle věty první do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí o nákladech, a zvíře není vlastnictvím této osoby, může obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnout o zabrání týraného zvířete postupem podle § 27c odst. 3 až 5.

(7) Pokud je zahájeno správní řízení o zvláštním opatření, zahájí obecní úřad obce s rozšířenou působností vždy také řízení o přestupku; to neplatí, jestliže bylo zahájeno v dané věci trestní řízení. Rozhodnutí o zvláštním opatření nelze vydat, pokud je závažnost přestupku tak nízká, že je pokuta, která by měla být nebo byla zároveň uložena, na dolní hranici sazby stanovené za daný přestupek.

§ 28c

(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může rozhodnutím nařídit předběžnou náhradní péči o týrané zvíře, jestliže lze ve správním řízení očekávat uložení propadnutí týraného zvířete, rozhodnutí o jeho zabrání nebo rozhodnutí o umístění týraného zvířete do náhradní péče zvláštním opatření. Prvním úkonem v řízení o předběžném opatření může být vydání rozhodnutí o předběžném opatření. Toto rozhodnutí je ihned po jeho vyhlášení vykonatelné. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Zvíře může být odebráno a umístěno do předběžné náhradní péče, i když není při vyhlášení rozhodnutí a odebírání zvířete přítomen chovatel zvířete. V rámci předběžné náhradní péče může být prováděna péče o zvíře jinou osobou na pozemku, ve stájích nebo v jiných objektech chovatele, kde se zvíře nachází, i když není při vyhlášení rozhodnutí a při provádění péče o zvíře přítomen chovatel zvířete. Ustanovení § 28b odst. 3 platí pro předběžnou náhradní péči obdobně.

(2) Není-li propadnutí týraného zvířete uloženo, nebo není-li rozhodnuto o jeho zabrání nebo umístění do náhradní péče, obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodne o vydání zvířete z předběžné náhradní péče na žádost chovatele. Před skončením řízení uvedeného ve větě první obecní úřad obce s rozšířenou působností zvíře z předběžné náhradní péče obviněnému nevydá.

(3) Za účelem zajištění předběžné náhradní péče o týrané zvíře může obecní úřad obce s rozšířenou působností uzavřít smlouvu o provádění předběžné náhradní péče s pečovatelem. Ustanovení § 28b odst. 4 a 5 platí pro předběžnou náhradní péči obdobně.

(4) Do doby, než je zvíře odvedeno do předběžné náhradní péče z prostor, v nichž je chováno, je uživatel těchto prostor povinen strpět v nich provádění činnosti, která je při péči o zvíře obvyklá. To platí i v případě, má-li být odvedeno zvíře již propadlé nebo zabrané.

(5) Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který předběžnou náhradní péči o zvíře zajišťuje, náleží náhrada nákladů, které účelně vynaložil na zajištění předběžné náhradní péče a na veterinární péči za účelem odstranění nebo zmírnění újmy na zdraví způsobené zvířeti týráním. O nákladech podle věty první rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností ve správním řízení. Náhradu uvedených nákladů je povinen uhradit pachatel přestupku, bylo-li uloženo propadnutí týraného zvířete nebo rozhodnuto o umístění týraného zvířete do náhradní péče, nebo osoba, kterou nelze za přestupek stíhat, bylo-li rozhodnuto o zabrání týraného zvířete povinna uhradit osoba, které byla předběžná náhradní péče nařízena. Osoba uvedená ve větě třetí je povinna uhradit také náklady, které se vztahují ke zvířatům, která se narodila v době předběžné náhradní péče, nebo která v této době uhynula anebo musela být utracena, a to včetně nákladů spojených s utracením zvířat.

(6) Osoba, které byla nařízena předběžná náhradní péče, je povinna uhradit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností zálohu na úhradu nákladů uvedených v odstavci 5. O úhradě zálohy na úhradu nákladů uvedených v odstavci 5 rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností ve správním řízení. Rozhodnutí o úhradě zálohy na úhradu nákladů může být prvním úkonem v řízení. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Po ukončení předběžné náhradní péče o zvíře vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnutí podle odstavce 5, ve kterém stanoví výši doplatku nákladů. První rozhodnutí o úhradě zálohy na úhradu nákladů uvedených v odstavci 5 vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností nejpozději do 2 měsíců ode dne vydání rozhodnutí o předběžné náhradní péči.

(6) (9) Rozhodnutí o předběžné náhradní péči lze vydat před zahájením řízení o přestupku. Při postupu podle věty první obecní úřad obce s rozšířenou působností zahájí řízení o přestupku do 20 dnů ode dne vydání rozhodnutí o předběžné náhradní péči.

(7) (10) (11) Pro předběžnou náhradní péči a předběžný zákaz chovu zvířat platí ustanovení správního řádu o předběžném opatření obdobně.

§ 28e

(1) Zvíře, na které se vztahuje zákon upravující obchodování s ohroženými druhy28), se v případě náhradní péče podle § 25 odst. 7, propadnutí zvířete podle § 27b odst. 2 nebo 3, zabrání týraného zvířete podle § 27c, zabrání zvířete podle § 27d, nařízení náhradní péče podle § 28a odst. 1 písm. a) a § 28b, rozhodnutí, že se zvíře stává vlastnictvím státu podle § 28a odst. 6, nebo nařízení předběžné náhradní péče podle § 28c umisťuje v záchranném centru provozovaném podle zákona upravujícího obchodování s ohroženými druhy33). Pokud není možné zvíře uvedené ve větě první umístit do zařízení uvedeného ve větě první, lze takové zvíře umístit do jiného zařízení, které splňuje požadavky pro chov tohoto druhu zvířete stanovené tímto zákonem a právními předpisy vydanými k jeho provedení.

(2) Výše náhrady nákladů spojených se zajištěním péče o zvíře uvedené v odstavci 1 se stanoví podle zákona upravujícího obchodování s ohroženými druhy34) na základě jejich vyúčtování provozovatelem záchranného centra, do něhož bylo zvíře umístěno.

(3) Náklady spojené s péčí o zvíře uvedené v odstavci 1 se hradí postupem podle tohoto zákona v případě náhradní péče podle § 25 odst. 7, nařízení náhradní péče podle § 28a odst. 1 písm. a) a § 28b, nebo nařízení předběžné náhradní péče podle § 28c. V ostatních případech uvedených v odstavci 1 hradí náklady spojené s péčí o zvíře uvedené v odstavci 1 Ministerstvo životního prostředí podle zákona upravujícího obchodování s ohroženými druhy35).

(1) Policista je oprávněn vstoupit bez souhlasu uživatele do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek a provést tam potřebné úkony nebo jiná opatření jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti.

(2) Oprávnění podle odstavce 1 má policista také v případě a) důvodného podezření, že se na místě uvedeném v odstavci 1 nachází zemřelý, b) pronásledování osoby, nebo c) vstupu do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek, má-li důvodné podezření, že se tam nachází týrané zvíře.

(3) Policista je oprávněn za účelem vstupu na místo uvedené v odstavci 1 toto místo otevřít nebo jiným způsobem si do něj zjednat přístup, v případě nutnosti i za použití síly.

(4) Policista je povinen při vstupu do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek a při následných úkonech zajistit přítomnost nezúčastněné osoby; nemusí tak učinit, hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo by mohlo dojít k ohrožení života anebo zdraví nezúčastněné osoby.

(5) Po provedení úkonů nebo jiných opatření je policista povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět uživatele obydlí, jiného prostoru nebo pozemku a zajistit zabezpečení tohoto místa, nemůže-li tak učinit uživatel nebo jiná oprávněná osoba.⁠​‌​​​​​‌‌‌‌‌​​‌‌⁠

(1) Domácí zvíře se považuje za opuštěné, pokud je z okolností zřejmý vlastníkův úmysl zbavit se zvířete nebo je vyhnat. To platí i o zvířeti v zájmovém chovu.