Důvodová zpráva k Novela z. o zadávání veřejných zakázek

Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. ledna 2024, CROSS Zlín, a.s. proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, C-303/22, ECLI:EU:C:2024:60, musí být uzavření smlouvy na veřejnou zakázku zakázáno nejméně do okamžiku, kdy orgán prvního stupně ve smyslu čl. 2 odst. 3 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014, rozhodne o návrhu na přezkum rozhodnutí o zadání této zakázky.

Pro účely Zákona to znamená, že blokační lhůta musí v prvním stupni trvat po celou dobu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele správním orgánem.

Z tohoto důvodu se v písmenu d) modifikuje dosavadní právní úprava, podle které blokační lhůta běžela ex lege pouze po dobu 60 dnů ode dne zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. V praxi docházelo k tomu, že Úřad před uplynutím této lhůty nařídil zadavateli předběžné opatření podle § 61 správního řádu, které spočívalo právě v zákazu uzavřít smlouvu, a to až do doby pravomocného skončení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Nařízení předběžného opatření však nebylo dáno ze zákona. Tento stav je novelou narovnán a blokační lhůta tak plyne až do doby nabytí právní moci rozhodnutí Úřadu.

Aby však byla blokační lhůta spuštěna, musí být návrh podán včas a spolu s ním musí být řádně složena kauce (tj. uhrazena na účet Úřadu v požadované výši). Součástí návrhu musí být podle § 251 odst. 1 rovněž doklad o složení kauce. Cílem právní úpravy je čelit situacím, kdy by zákaz uzavření smlouvy s dodavatelem nastával v případě podání jakéhokoli návrhu, tedy například návrhu čistě účelového, aniž by byla řádně složena kauce. Navržená úprava dopadá i na návrh proti postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, pokud byl podán řádně.

Původní znění odstavce 2 se doplňuje o podmínku, za které (pouze) je možné nařídit předběžné opatření v zahájeném řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z moci úřední (u probíhajících veřejných zakázek) po uplynutí lhůty 60 dnů, po kterou platí zákaz uzavření smlouvy ze zákona.

Toto předběžné opatření může být nařízeno Úřadem pouze pokud veřejný zájem zadavatele na plnění veřejné zakázky nepřevažuje nad zájmem na zabránění zadání veřejné zakázky (obdobně jako § 272b, jež stanovuje pravidla pro vydání předběžného opatření soudem).

V odstavci 1 se upřesňuje formulace tak, aby bylo zřejmé, že porušení Zákona, které je předmětem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele na návrh, je při zahájení řízení pouze domněnkou navrhovatele. V odstavci 2 se vypouští nadbytečná slova, neboť je zřejmé, že se jedná o smlouvu na veřejnou zakázku a dle § 248 odst. 3 se za veřejnou zakázku považuje i rámcová dohoda.

V souvislosti se zvýšením odpovědnosti navrhovatele za obsah návrhu a vymezení předmětu řízení se nově výslovně zakotvuje, že je navrhovatel povinen již v návrhu uvést skutečnosti, úkon nebo opomenutí zadavatele, které nejsou v souladu se Zákonem a v jejichž důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na právech. Současně se stanovuje, že vedle dokladu o doručení námitek zadavateli je navrhovatel povinen k návrhu přiložit jako dosud doklad o doručení námitek, a nově též text námitek a rozhodnutí zadavatele o nich, pokud bylo navrhovateli doručeno. Uvedené by mělo přispět ke zvýšení efektivity a rychlosti rozhodování o návrhu, neboť pro základní úvahy o meritu věci nebude nezbytné čekat až na doručení kompletní dokumentace o zadávacím řízení ze strany zadavatele, když povinnost předložit námitky a rozhodnutí o nich je uložena již navrhovateli.

Dále se provádí tři legislativně technické úpravy. První se vypouští odkaz na podobu důkazních prostředků, která je předmětem obecné úpravy. Dále se z odkazu na § 255 (Kauce) vypouští odkaz na odstavce 1 a 2, který není nutný (postačí odkaz na ustanovení jako celek). Dále se v poslední větě vypouští slova „na veřejnou zakázku“, což souvisí s definováním pojmu „smlouva“ v § 248 odst. 3.

Dochází ke změnám, které jsou pouze terminologického charakteru (sjednocení na pojem „navrhovatel“).

Úřad k případným změnám či doplněním návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele nepřihlíží. Jedná se o projev koncentrace řízení. Výjimka se nově stanovuje pouze pro skutečnosti, návrhy důkazů a jiné návrhy, které navrhovatel nemohl uplatnit dříve, nebo jimiž má být zpochybněna věrohodnost tvrzení a důkazů navržených jiným účastníkem řízení. Takové skutečnosti, důkazy a návrhy mohou být uvedeny nejpozději při projednání předběžného právního názoru podle § 256b nebo do 3 pracovních dnů od písemného sdělení předběžného právního názoru podle § 256c odst. 1, pokud se projednání nekoná. Navrhovaná úprava tak reaguje na další pilíř reformy přezkumu veřejných zakázek (třetí pilíř), podle kterého Úřad vychází v řízeních zahajovaných na návrh z důkazů nebo návrhů na jejich provedení, které byly navrženy účastníky řízení. Vyšetřovací zásada je tak v případě řízení o návrzích podle Zákona značně potlačena a odpovědnost za zjištění rozhodných skutečností je z velké části přenesena na účastníky správního řízení. Uvedené východisko reflektuje dosavadní ustálené závěry judikatury správních soudů, která potvrzuje charakterem specifický typ návrhových správních řízení o přezkoumání úkonů zadavatele a zdůrazňuje odpovědnost jednotlivých účastníků správního řízení za výsledek správního řízení (srov. zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 62/2021 ze dne 22. 9. 2022).

Ve vztahu k účastníku řízení odlišnému od navrhovatele (jedná se tedy o vybraného dodavatele, pokud je účastníkem) se nově zakotvuje, že tento účastník řízení může navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti a činit jiné návrhy nejpozději ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení. Délka 10 dní se stanovuje za účelem zrychlení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Ke skutečnostem, důkazům a jiným návrhům uplatněným opožděně (tj. později než ve lhůtě podle odstavce 5) Úřad nepřihlíží s výjimkou těch, které účastník řízení nemohl uplatnit dříve, nebo jimiž má být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí.

O podmínkách pro uplatňování návrhů důkazů, nových skutečností a jiných návrhů podle věty první musí být účastníci řízení poučeni v oznámení o zahájení řízení.

Pro vyloučení pochybností se stanovuje, že Úřad je povinen odeslat účastníkům řízení jako součást oznámení o zahájení řízení (které Úřad odesílá podle § 47 správního řádu) stejnopis návrhu, a to v obecné lhůtě (bez zbytečného odkladu). Zadavatel nebo vybraný dodavatel tak budou mít možnost v této lhůtě identifikovat, zda byl návrh na přezkoumání úkonu zadavatele skutečně podán správnímu orgánu. Zadavatel obdrží stejnopis návrhu podruhé (musí mu být doručen navrhovatelem již ve lhůtě pro zahájení řízení), nicméně takto si bude moci ověřit, že například návrh, který mu navrhovatel zaslal, je shodný s návrhem zaslaným Úřadu. Pro jiného účastníka řízení než zadavatele, tedy vybraného dodavatele, bude okamžik doručení oznámení o zahájení řízení momentem, kdy mu začne běžet lhůta pro navrhování důkazů podle § 251 odst. 5.

Jedná se jen o jazykovou úpravu, o upřesnění formulace.

Nově se stanovuje, že v případě, kdy nelze určit celkovou nabídkovou cenu, vychází se pro určení výše kauce z předpokládané hodnoty veřejné zakázky, rámcové dohody, nebo dynamického nákupního systému, která je uvedena ve Věstníku veřejných zakázek či na profilu zadavatele. Výše kauce má poté činit 1 % z této předpokládané hodnoty, nejméně však 50 000 Kč a nejvýše 10 000 000 Kč. Stanovené limity odpovídají limitům pro stanovení kauce v případech, kdy byla nabídka podána, a je tak možné určit celkovou nabídkovou cenu. Kauce při podání návrhu by tak měla být srovnatelná (vycházíme-li z toho, že nabídkové ceny jsou obdobné jako předpokládaná hodnota) bez ohledu na to, v které fázi zadávacího řízení dodavatel návrh podává, zda před, nebo po podání nabídek. Teprve v případě, kdy předpokládaná hodnota veřejné zakázky nebyla uveřejněna, stanovuje se výše kauce pevnou částkou, a to ve výši 100 000 Kč.

Navrhovatel typicky nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu v případě návrhu proti zadávacím podmínkám, když nabídku nepodal.

Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ani předpokládanou hodnotu rámcové dohody není zadavatel povinen uveřejnit (blíže viz rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0031/2023/VZ, odstavec 60 odůvodnění). Zadavatelé tak však často činí dobrovolně. V roce 2023 byly ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněny předpokládané hodnoty v 85 % oznámení o zahájení zadávacího řízení.

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky může být na profilu zadavatele uvedena v rámci základních informací nebo v souborech se zadávací dokumentací nebo s vysvětlením zadávací dokumentace.

Tato úprava dopadá na předpokládané hodnoty dynamických nákupních systémů, pokud návrh směřuje proti zaváděnému nebo zavedenému dynamickému nákupnímu systému. Předpokládaná hodnota dynamického nákupního systému se uveřejňuje podle § 139 odst. 4. Pokud však bude návrh směřovat proti zadávání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému na základě výzvy podle § 141, v tzv. minitenderu, bude skládána kauce podle předpokládané hodnoty zadávané veřejné zakázky. Obdobně se skládá kauce v případě rámcových dohod a veřejných zakázek zadávaných na základě rámcových dohod.

Zakotvuje se rovněž pravidlo, podle něhož se kauce v případě, že návrh směřuje pouze proti části veřejné zakázky, počítá z nabídkové ceny, resp. předpokládané hodnoty této části.

Úprava v odstavci 3 reaguje na zavedení jednoinstančního řízení v návrhových věcech (vypuštění slov „pravomocným rozhodnutím“). Zároveň úprava písmene b) souvisí s úpravou v odstavci 4.

V návaznosti na zavedení institutu sdělení předběžného právního názoru se nově lhůta pro zpětvzetí návrhu, pokud má mít toto zpětvzetí za následek vrácení významné části kauce (65 %) zpět navrhovateli, váže právě na sdělení předběžného právního názoru. Navrhovatel může vzít svůj návrh zpět i po uplynutí této lhůty, avšak takové zpětvzetí návrhu již nebude mít za následek vrácení části kauce zpět navrhovateli. Ustanovení má motivovat navrhovatele k akceptaci předběžného právního názoru Úřadu v případech, kdy lze očekávat zamítnutí návrhu, ještě před vydáním meritorního rozhodnutí.

V souvislosti se třetím pilířem reformy a z něj vyplývajícím posílením projednací zásady v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajovaném na návrh se vkládá nové ustanovení s názvem „Dokazování v řízení o přezkoumání úkonů zahajovaném na návrh“. Ustanovení odkazuje pro dokazování na použití § 141 odst. 4 správního řádu obdobně, čímž se dokazování v řízení o návrhu přiblíží dokazování ve sporném řízení jakož i v řízení dle § 120 občanského soudního řádu. Stejně tak jako v případě řízení o určení právního vztahu dle § 142 správního řádu, ve kterém se také použije pro dokazování § 141 odst. 4 správního řádu, se jedná o zvláštní úpravu dokazování. Ani řízení o návrhu dle Zákona se tak nemá považovat za sporné řízení dle § 141 správního řádu.

Cílem novely je pouze posílení některých jeho prvků. Řízení o návrhu přitom již dnes podle judikatury vykazuje určité znaky sporného řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 62/2021 ze dne 22. 9. 2022 nebo sp. zn. 6 As 338/2021 ze dne 13. 9. 2023), zejména odpovědnosti stran za navržené důkazy. Takto upravené řízení bude představovat zvláštní řízení, které se v oblasti dokazování bude vymykat obecné úpravě správního řízení, neboť se k němu má vázat zásada dispoziční a projednací (namísto zásady vyšetřovací). Oproti běžnému správnímu řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní v co nejvyšší míře přeneseno na účastníky řízení, kteří tak nesou odpovědnost za výsledek řízení. Úkolem Úřadu není nahrazovat důkazní pasivitu účastníka řízení vlastní činností a zjišťovat tak další rozhodné skutečnosti nad rámec samotného návrhu. Tímto však není dotčena povinnost Úřadu podle § 2 odst. 4 správního řádu postupovat (tj. rozhodovat) tak, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. Tato základní zásada není (a ani nemůže být) ani v tomto případě vyloučena. Úřad má zároveň možnost ve zvlášť obtížných případech požádat vybrané osoby o podání znaleckého posudku či odborného stanoviska podle § 261 odst. 3.

Odkazem na obdobné použití § 141 odst. 4 správního řádu při dokazování se tak účastníkům řízení stanovuje povinnost označit a předložit důkazy, resp. navrhnout provedení důkazů k prokázání svých tvrzení. Úřad tedy bude v řízení vycházet primárně z důkazů, které byly účastníky navrženy. O tom, které důkazy provede, však rozhoduje Úřad.

Navrhovaná úprava oslabuje vyšetřovací zásadu a současně posiluje zásadu projednací, resp. odpovědnost účastníků za výsledek řízení.

Důkazní břemeno se v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh dělí mezi účastníky řízení, a jsou to tedy právě oni, kdo má procesní odpovědnost za prokázání rozhodných skutečností, které jsou tímto břemenem zatíženy. Pokud nemá navrhovatel určité důkazní prostředky k dispozici, má možnost důkazy i označit, např. odkazem na dokumentaci o zadávacím řízení (typicky nabídka vybraného dodavatele), potažmo odkazem na jiné podklady, které by zadavatel mohl mít k dispozici (např. podrobnější záznamy z předběžných tržních konzultací), anebo přímo navrhnout provedení určitých důkazů Úřadem. V případě, kdy navrhovatel tyto důkazy označí, ale nepředloží je (z důvodu, že je nemá k dispozici), může si je Úřad podle obecné právní úpravy vyžádat (viz např. § 53 odst. 1 správního řádu).

Při rozhodování o tom, které z navrhovaných důkazů Úřad provede, by mělo být přihlédnuto zejména k tomu, jaká skutková tvrzení účastníků jsou rozporná a jaké důkazní prostředky účastníci řízení navrhují k jejich prokázání. V případě, kdy Úřad návrhu na provedení důkazu nevyhoví, měl by použití tohoto postupu ve svém rozhodnutí odůvodnit.

Pro úplnost dodáváme, že cílem nové právní úpravy není, aby navrhovatel musel předložit veškeré důkazy sám, ale nadále na ně může odkázat, resp. navrhnout jejich provedení. Typicky se může jednat o důkaz, který obsahuje nabídka jiného účastníka zadávacího řízení, resp. je obsahem dokumentu o průběhu zadávacího řízení, který není účastníkům řízení dostupný. Stejně tak lze navrhnout zjištění jiných skutečností, které navrhovatel nemá ze své pozice možnost zjistit (může tak docházet i například k určitému zjišťování skutečností na relevantním trhu Úřadem, podstatné však je, že se tak musí stát na návrh účastníka řízení). Obdobně to platí i pro zadavatele, resp. vybraného dodavatele, je-li účastníkem řízení.

Cílem ustanovení rovněž není měnit dosavadní rozhodovací praxi Úřadu a judikaturu správních soudů. Pokud tedy z judikatury vyplývá, že například splnění podmínek pro použití určité výjimky nebo jednacího řízení bez uveřejnění musí prokazovat zadavatel, nic se na tomto závěru novou úpravou nemění.

Úřad je podle § 141 odst. 4 správního řádu, který se při dokazování použije obdobně, oprávněn opatřit si a provést i jiné důkazy než ty navržené účastníky řízení, avšak pouze za splnění určitých předpokladů. Jedná se o výjimku z pravidla, že Úřad má vycházet z důkazů navržených účastníky řízení. Tato výjimka se uplatní pouze v případě, kdy důkazy navržené účastníky nepostačují k dostatečnému zjištění skutkového stavu věci. Provedení důkazů nenavržených účastníky řízení je tak pouhým oprávněním Úřadu, nikoliv jeho povinností (jedná se o fakultativní postup), a proto je pouze na jeho správním uvážení, zda jiné, účastníky řízení nenavržené důkazy, provede.

Tyto důkazy však musí být potřebné ke zjištění skutkového stavu. Existence příslušného důkazu tak musí vyplývat z dosavadního průběhu správního řízení, resp. dokazování má být vztaženo výlučně ke skutečnostem tvrzeným účastníky správního řízení, případně ke skutečnostem, které během řízení jinak vyšly najevo. Úřad tak není oprávněn sám vyhledávat důkazy, ani zjišťovat rozhodné skutečnosti nad rámec skutečností, které vyplývají ze spisu. Takový postup by mohl být považován za rozporný se zásadou rovnosti účastníků řízení. V případech, kdy účastníci řízení neoznačí důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází Úřad při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Opět tedy platí, že Úřad žádné další důkazy sám nevyhledává ani ze své iniciativy neprovádí. Jedná se o korektiv ve vztahu k pravidlu podle věty druhé § 141 odst. 4 správního řádu. Úřad tak nebude povinen provádět jiné než účastníky řízení označené důkazy. V případě, kdy účastník bude nečinným a neoznačí důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese případné následky spojené s tím, že sporná skutečnost nebude prokázána tak, jak ji tvrdil.

Pokud tedy účastník bude zcela nebo z velké části nečinný (typicky návrh nebude obsahovat tvrzení a návrhy důkazů prokazující namítané porušení zákona), nemůže se spoléhat na to, že Úřad tyto aktivity provede za něj. Od této situace je pak třeba odlišovat případ, kdy účastníci důkazy navrhli, avšak ani po jejich provedení není možné dostatečně zjistit skutkový stav. Pak může Úřad zvážit postup podle § 141 odst. 4, věty druhé správního řádu.

Úřad dále dle § 141 odst. 4 věty čtvrté správního řádu může vzít za svá skutková zjištění skutečnosti vyplývající ze shodných tvrzení účastníků. Shodná tvrzení účastníků se mohou týkat pouze skutkového stavu, a nikoliv právního posouzení věci. V případě, kdy bude v řízení účastníky shodně tvrzena určitá skutečnost, nemá Úřad povinnost tato shodná tvrzení prokazovat, tj. provádět k dané skutečnosti dokazování, a má možnost tato skutková tvrzení akceptovat. Úřad se tak může při posouzení návrhu zaměřit toliko na skutkové otázky, které mezi účastníky zůstávají sporné.

Shodnými tvrzeními účastníků řízení se rozumí jak jejich souhlasné prohlášení, tak i taková tvrzení účastníka řízení, jež se materiálně shodují s tvrzením ostatních účastníků řízení.

Navrhovaná úprava tak v souladu s možností podle § 3 správního řádu oslabuje zásadu materiální pravdy. Tohoto institutu by však Úřad neměl využívat v případech, kdy budou účastníky řízení shodně tvrzeny skutečnosti, ohledně kterých existují důvodné pochybnosti. Ve vztahu k těmto tvrzením by tak měl Úřad provést dokazování, a to zejména za účelem ochrany veřejného zájmu podle § 2 odst. 4 správního řádu.

K odst. 1: Stanovuje se pravidlo, že Úřad do 20 pracovních dnů od počátku běhu lhůty pro vydání rozhodnutí sdělí účastníkům řízení předběžný právní názor. Stanovení lhůty v délce 20 pracovních dnů má za cíl vytvořit dostatečnou časovou rezervu pro přípravu předběžného právního názoru, který má být v této lhůtě sdělen. Lhůta je přitom počítána až od počátku běhu lhůty pro vydání rozhodnutí dle § 252 odst. 2 Zákona, a nikoliv od zahájení řízení. ⁠‌‌‌‌​​‌​‌​‌​​‌‌‌⁠

S ohledem na skutečnost, že ve zvláště složitých případech (zejména pokud je třeba prostudovat obsáhlý spisový materiál či se řízení týká složitých, například technických otázek) nemusí být reálné, aby Úřad došel ve stanovené lhůtě k předběžnému právnímu názoru, umožňuje se, aby Úřad v takovém případě o této skutečnosti uvědomil účastníky řízení; musí přitom tento postup odůvodnit. Aby nedocházelo k odkládání na neurčito, je Úřad povinen rovnou stanovit lhůtu, o níž se sdělení předběžného právního názoru odkládá. Lhůta musí být co do své délky odůvodněná, a tedy přiměřená okolnostem řízení a v rozsahu nezbytně nutném pro naplnění účelu, pro který se sdělení předběžného právního názoru odkládá (nikoliv delší). Pokud by ani v této dodatečné lhůtě Úřad nebyl schopen předběžný právní názor formulovat, mohl by postup analogicky opakovat. Je však třeba zdůraznit, že nedodržení pravidla o sdělení předběžného právního názoru do 20 pracovních dnů by mělo být výjimečné.

Navrhovaná právní úprava si klade stanovením lhůt pro sdělení předběžného právního názoru za cíl urychlit rozhodování Úřadu ve věcech návrhů na přezkoumání úkonů zadavatele.

K odst. 2: Úřad sdělí účastníkům řízení svůj předběžný právní názor, a to formou ústního projednání, nebo písemně. Sdělení formou ústního projednání by mělo být novým standardem, ledaže strany vyjádří souhlas se sdělením předběžného právního názoru písemně (viz dále § 256c odst. 1), tedy bez ústního projednání, a Úřad sám tento postup bude považovat za účelný. V obou případech, jak při sdělení předběžného právního názoru formou ústního projednání, tak formou písemnou, platí, že strany mají možnost se ke sdělenému předběžnému právnímu názoru vyjádřit. Tuto možnost mají dle § 261 odst. 5 též v rámci lhůty pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí, která nesmí být kratší než 5 pracovních dnů. Přitom nejsou dotčena ustanovení § 251 odst. 4 a 5 navrhované právní úpravy (obecná ustanovení týkající se dokazování a změn a doplnění návrhu v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele), která představují určitou koncentraci v řízení. Tato koncentrace řízení není v případě sdělování předběžného právního názoru nijak prolomena, resp. uvedená ustanovení přesně definují, v jakých případech je možno uvádět nové skutečnosti a návrhy důkazu (jde o skutečnosti, návrhy důkazů a jiné návrhy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost tvrzení a důkazů účastníků řízení a které budou uvedeny nejpozději při ústním jednání nebo do 3 pracovních dnů od písemného sdělení předběžného právního názoru, pokud se ústní projednání nekoná).

Navrhovaná právní úprava tak dává účastníkům řízení možnost reagovat na předběžné právní posouzení Úřadu, jak jej Úřad formuluje při sdělení předběžného právního názoru, a stanoví jim možnost chránit svá práva a oprávněné zájmy. Tato možnost je zachována i v případě, kdy je předběžný právní názor sdělován písemně.

Navrhovaná úprava si klade za cíl umožnit efektivní pochopení podstaty sporu, skutkového a právního stavu věci, a to při zachování práv a oprávněných zájmů účastníků řízení a dotčených osob, kteří mají možnost se k předběžnému právnímu názoru Úřadu vyjádřit a vznést své připomínky.

V návaznosti na sdělení předběžného právního názoru má navrhovatel možnost si zvážit svou šanci na úspěch ve věci samé a případně podle § 255 odst. 4 vzít svůj návrh do 5 pracovních dnů od sdělení předběžného právního názoru zpět a získat tak zpět 65 % složené kauce.

Pokud by účastník řízení nebyl schopen například z důvodu složitosti na sdělený právní názor dostatečně reagovat, vždy má možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 261 odst. 5.

Z principu právní jistoty a předvídatelnosti rozhodování orgánů veřejné moci vyplývá, že Úřad je sděleným právním názorem vázán.

K odst. 1: Stanovuje se pravidlo, že Úřad sděluje předběžný právní názor zásadně formou ústního projednání. Sdělení předběžného právního názoru formou ústního projednání by mělo být novým standardem a mělo by proběhnout vždy, s výjimkou případů, kdy strany vyjádří souhlas se sdělením předběžného právního názoru písemně bez ústního projednání a Úřad sám tento postup bude považovat za účelný.

Ústní projednání představuje zvláštní procesní úpravu oproti správnímu řádu a nejedná se o ústní jednání ve smyslu § 49 správního řádu. V případě sdělení předběžného právního názoru formou ústního projednání Úřad nařídí ústní projednání tak, aby bylo zahájeno ve lhůtě 20 pracovních dnů od počátku běhu lhůty pro vydání rozhodnutí, jak je tato lhůta stanovena v § 256b odst. 1 větě první.

Zákon nepředepisuje výslovně formu a lhůtu pro stanovení termínu ústního projednání a ponechává prostor pro postup Úřadu dle jeho potřeb a uvážení. To nevylučuje, aby se přiměřeně postupovalo podle § 49 odst. 1 správního řádu, podle kterého bude zásadně za dostatečnou považována lhůta 5 dnů pro uvědomění stran o termínu projednání předem. Ústní projednání lze provést též videokonferenčně podle obecně platných pravidel správního řízení.

Ústní projednání má za cíl pomoci vyjasnit rychle a efektivně problematické aspekty konkrétního případu, a to na rozdíl od situace, kdy by komunikace mezi Úřadem a účastníky řízení o přezkoumání úkonů zadavatele probíhala pouze v písemné podobě, jak je tomu ve vztahu k Úřadu v rámci dosud platné a účinné právní úpravy. Navrhovaná právní úprava tedy umožňuje zrychlit a zefektivnit řízení před Úřadem tak, aby strany mohly případně včas před vydáním rozhodnutí efektivně reagovat na sdělený předběžný právní názor, popřípadě aby navrhovatel mohl vzít svůj návrh včas zpět (a realizoval tak úsporu kauce ve výši 65 %) nebo zadavatel mohl provést autoremeduru ještě před tím, než Úřad přistoupí k písemnému vyhotovení konečného rozhodnutí ve věci.

Navrhovaná právní úprava má inspiraci v německé právní úpravě, která je postavena na správním přezkumu, jehož iniciaci podmiňuje uplatněním námitek u zadavatele. Přezkum úkonů zadavatele probíhá před tribunály kvazisoudního charakteru, jež mají na rozhodnutí ve věci stanovenu lhůtu v délce 5 týdnů, a které obligatorně nařizují ústní jednání. Případné následné rozhodování soudů je ukončeno v rámci 3 až 6 měsíců. Tímto postupem je tedy zachována rychlost rozhodování, a to při efektivním zjištění skutkového a právního stavu při využití ústního jednání.

K odst. 2: V zájmu urychlení řízení se výslovně stanoví, že projednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být účastníkům řízení sděleny. Toto ustanovení je inspirováno úpravou § 119 odst. 1 občanského soudního řádu. Může se zejména jednat o důvody na straně účastníka řízení, který není schopen se zúčastnit ústního projednání. Je však na zvážení Úřadu, zda důvody vyhodnotí jako důležité pro to, aby došlo k odročení ústního projednání. Pokud to bude účelné, může Úřad konat ústní projednání též formou videokonference, podle obecných principů správního řízení (nakolik správní řád využití tohoto způsobu nevylučuje a ačkoli dosud tento způsob ani výslovně neupravuje). Využití videokonferenčního zařízení by mělo v praxi napomoci zefektivnit průběh řízení a vyjít vstříc potřebám stran tam, kde by jinak uplatňovaly překážku osobní účasti jako důvod pro odročení ústního projednání (včetně řešení epidemiologických situací).

K odst. 3: Vedle ústního projednání může Úřad svolat i ústní jednání dle § 49 správního řádu, v rámci kterého se provádí dokazování. Pro takový případ Zákon stanoví, že ústní jednání lze spojit s ústním projednáním předběžného právního názoru. Na ústní jednání se v takovém případě použije § 49 správního řádu v plném rozsahu.

Povinnost vyhotovit protokol z jednání podle § 18 odst. 1 správního řádu se uplatní jak u ústního projednání, tak u ústního jednání; pořízení zvukového záznamu se předpokládá zejména v případě konání projednání nebo jednání formou videokonference, nicméně povinnost vyhotovit protokol tím není dotčena.

V současnosti je v legislativním procesu návrh, kterým se upraví možnost vést správní řízení pomocí videokonferenčního zařízení výslovně a stanoví se bližší podmínky (sněmovní tisk č. 845).

Úprava v písmenu d) reflektuje změnu v obligatorních náležitostech návrhu, kdy se vedle dokladu o doručení námitek zadavateli předkládají také podané námitky a rozhodnutí o námitkách, bylo-li navrhovateli doručeno (viz § 251 odst. 1).

Úprava v písmenu g) reflektuje skutečnost, že zrušení zadávacího řízení podle § 51 odst. 2 automaticky neznamená jeho ukončení. S ohledem na dosavadní nejednoznačnost tohoto ustanovení a praktické komplikace (hlavně v situaci, kdy dojde ke zrušení samotného rozhodnutí o zrušení zadavatelem) je nyní explicitně stanoveno, že Úřad je oprávněn zastavit zahájené správní řízení až v případě, kdy je zadávací řízení podle § 51 odst. 2 ukončeno, resp. když je zrušení zadávacího řízení konečné. Správní řízení bude možné podle nového § 261 odst. 4 v návaznosti na zrušení zadávacího řízení přerušit, a to doby ukončení zadávacího řízení.

Pokud Úřad zjistí, že je dán některý z důvodů pro zastavení řízení, rozhodne o zastavení řízení i bez návrhu.

Navrhované ustanovení vyplývá z prvního pilíře reformy přezkumu veřejných zakázek, který zavádí jednoinstanční rozhodování. Rozhodnutí Úřadu je možné napadnout správní žalobou.

Cílem navrhované právní úpravy je zrychlení a zefektivnění přezkumu úkonů zadavatele.

Možnost zavedení jednoinstančního správního řízení vyplývá jak z rozhodovací praxe Ústavního soudu, podle které „absence dvojinstančnosti správního řízení protiústavnost bez dalšího nezakládá (…), když z Listiny, Ústavy České republiky ani z mezinárodních smluv o lidských právech a svobodách nelze dovodit právo na odvolání ve správním řízení“ (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2007 sp. zn. IV. ÚS 493/06), tak i z odborné literatury, podle které „jsou přípustné případy správního řízení a rozhodování správních orgánů, kdy k uplatnění zásady dvojinstančnosti nemusí dojít vůbec (absolutní vyloučení zásady dvojinstančnosti)“ (srov. POTĚŠIL, Lukáš, HEJČ, David, RIGEL, Filip, MAREK, David. Správní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 438, marg. č. 1).

Zavedení jednoinstančnosti správního řízení o přezkumu veřejných zakázek před Úřadem je tedy ústavně konformní a je v souladu se zásadami správního řízení a mezinárodními smlouvami.

Aby nedocházelo k obcházení vyloučení rozkladu pomocí jiných institutů, dochází rovněž k vyloučení možnosti obnovy řízení a přezkumného řízení, a to s výjimkou postupu podle § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu, tedy případu, kdy se žalobce ve správním soudnictví domáhá zrušení rozhodnutí správního orgánu a lze jej uspokojit změnou nebo zrušením tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení.

Ustanovení se upravuje a nově se navrhuje, že výlučně prostřednictvím datové schránky nebo veřejné datové sítě se činí podání účastníků vůči Úřadu ve všech případech, nejen v případě řízení zahajovaných ex offo či v řízení o rozkladu. Dosavadní rozlišování není důvodné. V případě doručování prostřednictvím veřejné datové sítě pak platí, že podepisování se řídí § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů (tedy podepisování uznávaným elektronickým podpisem, jímž se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis).

Doplněním ve větě první se toto ustanovení výslovně použije na přerušování řízení zahajovaných z moci úřední. V těchto řízeních je Úřad oprávněn, v souladu s plnou zásadou vyšetřovací, využívat vyžádání odborných vyjádření a posudků bez omezení a v těchto případech také přerušovat řízení. Dále se pojem „odborné stanovisko“ nahrazuje pojmem „odborné vyjádření“ v souladu s terminologií zavedenou zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech.

K odst. 3: Nový odstavec 3 se vztahuje pouze na řízení zahajovaná na návrh a souvisí s třetím pilířem reformy přezkumu veřejných zakázek, v jehož důsledku se oslabuje vyšetřovací pravomoc Úřadu.

Nová úprava je doplněna v souladu s § 3 správního řádu, podle kterého postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, nevyplývá-li ze zákona něco jiného.

Upravuje se oprávnění Úřadu vyžádat si odborné vyjádření nebo znalecký posudek. K tomu je však Úřad oprávněn výlučně ve zvlášť složitých případech, vyžadujících zvláštního posouzení (srov. § 127 odst. 3 občanského soudního řádu). Účelem je zefektivnit a urychlit řízení a výslovně zakotvit pravomoc Úřadu, aby činil závěry jak v běžných případech, tak i v případech zvlášť složitých ve smyslu § 71 odst. 3 písm. a), pokud nevyžadují zvláštního posouzení, sám bez toho, že by se jeho názor musel opírat o odborné vyjádření nebo jiný důkazní prostředek či podklad pro rozhodnutí nad rámec podkladů předložených účastníky řízení. Úřad bude moci v případě, že si vyžádá odborné vyjádření nebo ustanoví znalce (znaleckého ústavu či kanceláře), přerušit řízení.

K odst. 4: Nový odstavec 4 navazuje na úpravu v § 257 písm. g), podle něhož Úřad nově zastaví řízení o přezkoumání úkonů zadavatele v případě zrušení zadávacího řízení zadavatelem až poté, co je řízení podle § 51 odst. 2 ukončeno. Důvodem je skutečnost, že samotné zrušení řízení může být napadeno námitkami a případně předmětem přezkumu Úřadem. K ukončení řízení tak může dojít až s odstupem mnoha měsíců. V této době může Úřad přerušit řízení.

V dosavadním § 261 odst. 3 se upravuje lhůta pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí na 5 pracovních dní.

Legislativně technická změna přijatá v návaznosti na definici smlouvy v § 248 odst. 3. Podle této definice se smlouvou rozumí i rámcová dohoda, a bylo by tak v rozporu se zavedenou terminologií pojem „rámcová dohoda“ výslovně uvádět.

V tomto ustanovení dochází k drobným úpravám zejména legislativně technického rázu. Základním východiskem napříč tímto ustanovením zároveň je, že Úřad je vázán návrhem, v souladu s principy správního řízení o žádosti, které je charakterem blízké spornému řízení a podléhá vysoké koncentraci v rozsahu přezkoumávaných skutečností a úkonů zadavatele. Úřad není vázán navrhovaným petitem, tj. pokud jde o ukládané nápravné opatření (uvedené vyplývá i z vazby na ostatní odstavce tohoto ustanovení, v nichž je uveden výčet možných nápravných opatření v jednotlivých situacích).

V odstavci 2 dochází k legislativně technické úpravě tak, aby bylo zřejmé, že zrušení zadávacího řízení či soutěže o návrh nebo zrušení jednotlivého úkonu zadavatele je nápravným opatřením. V odstavci 7 se vypouští nadbytečné slovo „návrhem“.

Odstavec 8 byl pro nadbytečnost vypuštěn. V řízení zahájeném na návrh běží blokační lhůta pro uzavření smlouvy ex lege (viz § 246 odst. 1). V řízení vedeném z moci úřední je stanovena blokace ex lege v délce 60 dnů (viz § 246 odst. 2); Úřad může vydat případně předběžné opatření i pro dobu přesahující 60 dní.

Provádí se legislativně technická úprava, která reflektuje pojem smlouvy zavedený v § 248 odst. 3, kterou se rozumí smlouva na veřejnou zakázku i rámcová dohoda.

Úřad je i nadále povinen uveřejňovat pravomocná rozhodnutí přijatá podle Zákona na svých webových stránkách. Tato rozhodnutí je Úřad povinen nově uveřejňovat ve strojově čitelné podobě. Uvedená změna má pomoci zabezpečit snadné vyhledávání v textech rozhodnutí jakožto i možnost snadno citovat jejich jednotlivé pasáže.

V návaznosti na čtvrtý pilíř reformy přezkumu veřejných zakázek se do § 272b doplňuje nová speciální úprava týkající se nejen předběžného opatření v řízení o žalobě, ale i nová speciální úprava týkající se vlastního řízení o žalobě. To je nutno promítnout i do nadpisu tohoto ustanovení.

Dosavadní § 272b odst. 1 se obsahově přesouvá do odstavce 3 tohoto ustanovení. Spolu s přesunem tohoto ustanovení dochází rovněž k rozšíření jeho úpravy (blíže viz odůvodnění k § 272b odst. 3).

V zájmu zrychlení celkového procesu přezkumu úkonů zadavatele byla v odstavci 1 tohoto ustanovení stanovena zvláštní lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí Úřadu v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, tedy nikoli proti rozhodnutí Úřadu v řízení o přestupku podle Zákona, a to v délce 2 týdnů od oznámení rozhodnutí žalobci doručením jeho písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. Jedná se o promítnutí čtvrtého pilíře reformy přezkumu veřejných zakázek do novely zákona.

Zkrácená lhůta pro podání žaloby se týká jak žalob proti rozhodnutí Úřadu v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeného na návrh, tak zahájeného z moci úřední. Jedná se o zvláštní úpravu oproti § 72 soudního řádu správního, podle kterého lhůta pro podání žaloby činí 2 měsíce od oznámení rozhodnutí.

Díky této právní úpravě tak bude výrazně zkrácena lhůta pro podání žaloby a bude již v rámci 2 týdnů postaveno najisto, zda bylo dotčené rozhodnutí Úřadu napadeno. V návaznosti na tuto úpravu tak dojde k posílení jistoty účastníků řízení.

K odst. 2: S ohledem na skutečnost, že lhůta pro podání žaloby podle odstavce 1 je výrazně zkrácena, poskytuje se žalobci delší lhůta (1 měsíc od podání žaloby), v níž může žalobu rozšířit na dosud nenapadené výroky nebo o další žalobní body. Tímto způsobem je zajištěno, že je v krátké době 2 týdnů zřejmé, zda bylo rozhodnutí napadeno, ale zároveň poskytnut dostatečný prostor k dopracování žaloby, která nebude v rozporu s garancí práva na soudní ochranu.

K odst. 3: Do odstavce 3 byla vložena zvláštní pravidla pro podání návrhu na nařízení předběžného opatření. Nový odstavec 3 obsahově vychází z dosavadního odstavce 1 tohoto ustanovení, dochází však k rozšíření jeho úpravy ve smyslu stanovení nových zvláštních pravidel.

S ohledem na blokační charakter předběžného opatření, v důsledku něhož je zadavatel zásadně omezen v dalším pokračování zadávacího řízení, Zákon stanovuje povinnost složit spolu s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření kauci ve výši podle § 255. Tato úprava má zamezit účelovým či dokonce šikanózním návrhům blokujícím další postup v zadávacím řízení.

Výše uvedené změny jsou poté reflektovány v poslední větě odstavce 3, podle které soud odmítne návrh na nařízení předběžného opatření v případě, kdy nebyla složena kauce nejpozději v den doručení návrhu na nařízení předběžného opatření. Tento přísný důsledek se netýká nesplnění ostatních zvláštních povinností stanovených předmětným ustanovením.

K odst. 4: V souladu se čtvrtým pilířem reformy přezkumu veřejných zakázek se stanovuje zvláštní lhůta pro rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí Úřadu podle odstavce 1, a to v délce 60 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o nařízení předběžného opatření. Tato lhůta se týká výlučně těch řízení o žalobě, v rámci kterých bylo nařízeno předběžné opatření. V ostatních případech se tato lhůta neuplatní.

Stanovení výše uvedené lhůty má omezit celkovou délku blokace probíhajících zadávacích řízení, kdy v důsledku předběžného opatření nelze uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku.

Ustanovení se doplňuje o větu první, kterou se doplňuje dosavadní nedostatek právní úpravy vracení kauce. Doposud bylo vrácení kauce vázáno na meritorní rozhodnutí o žalobě bez ohledu na to, zda bylo předběžné opatření nařízeno, či nikoliv. Pokud však soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, probíhá projednání žaloby ve standardním režimu bez stanovených lhůt pro rozhodnutí. V takovém případě však není příliš ospravedlnitelné, aby žalobce „ručil“ kaucí za výsledek žaloby (nachází se ve stejné situaci, jako kdyby o nařízení předběžného opatření nežádal, a tudíž by kauci vůbec neskládal). Pro tento případ se tedy doplňuje pravidlo, podle kterého soud kauci v případě zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření vrátí žalobci, a to do 1 měsíce od nabytí právní moci usnesení o zamítnutí. Naopak, pokud soud žalobu zamítne po nařízení předběžného opatření kauce připadne státu (pokud by soud žalobu zamítl před tím, než rozhodne o nařízení předběžného opatření, uplatní se poslední věta odstavce a kauce se žalobci vrátí). Vrácení kauce je tak podmíněno úspěchem žalobce ve věci.

Provádí se terminologická úprava – použití správného terminologického spojení „nařízení předběžného opatření“.

Speciální ustanovení o možnosti podat kasační stížnost proti usnesení o předběžném opatření (dosavadní odstavec 4) se zrušuje. Uplatní se tak obecná úprava soudního řádu správního, tedy kasační stížnost proti usnesení o předběžném opatření nebude přípustná. Předmětné speciální ustanovení bylo v minulosti do zákona vloženo jako výjimka z obecné právní úpravy za účelem zkrácení doby případné blokace možnosti uzavřít smlouvu. V návaznosti na nyní prováděné změny (včetně např. nové úpravy v § 272b odst. 3) již není tato výjimka potřebná.

Za účelem urychlení řízení se stanovuje zvláštní lhůta pro vydání rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření. O tomto návrhu je soud povinen rozhodnout bez zbytečného odkladu.

Doplňuje se povinnost soudu informovat o podání žaloby rovněž zadavatele, pokud není sám žalobcem. Tím je zajištěno, aby byl i zadavatel v krátké lhůtě informován o tom, zda rozhodnutí bylo napadeno žalobou, či nikoliv. V tomto směru je doplněn i nadpis ustanovení.

S ohledem na skutečnost, že novelou se upravuje rovněž § 246, který se týká zákazu uzavření smlouvy před zahájením řízení o přezkoumání úkonů zadavatele na návrh, je třeba stanovit hmotněprávní přechodná ustanovení pro zadávací řízení. Podle nich se nová úprava uplatní až pro veřejné zakázky zahájené po nabytí účinnosti novely.

Zároveň se doplňuje ve stejném bodě procesněprávní přechodné ustanovení. Tedy, pokud byla správní řízení zahájena před nabytím účinnosti této novely, řídí se tato správní řízení pravidly stanovenými v Zákoně přede dnem nabytí účinnosti novely.

Jelikož zadávání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému není zadávacím řízením, je třeba stanovit obdobné hmotněprávní ustanovení jako v bodě 1 i pro tyto zakázky.

Zákon i jeho dosavadní novely zachovávají princip, že hmotněprávní režim veřejných zakázek zadávaných na základě rámcové dohody se řídí právní úpravou platnou v době uzavření rámcové dohody. Úprava § 246 provedená novelou se tedy na veřejné zakázky zadávané na základě dříve uzavřených rámcových dohod nebude vztahovat.

V bodě 2 se vkládá nové písmeno d), podle něhož se stanovuje speciální výše soudního poplatku ve výši 50 000 Kč za podání žaloby proti rozhodnutí Úřadu vydanému v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh, a to ve výši 50 000 Kč.

Touto speciální úpravou výše soudního poplatku má být dosaženo větší rovnováhy s výší kauce za podání návrhu k přezkoumání úkonů zadavatele. Dosavadní právní úprava stanovila, že s podáním návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele byl navrhovatel povinen zaplatit vysokou kauci a naproti tomu za podání žaloby proti rozhodnutí předsedy Úřadu navrhovatel hradil soudní poplatek ve výši pouze 3 000 Kč.

Zvýšení soudního poplatku má, obdobně jako institut kauce u podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, za cíl čelit podávání čistě účelových, případně šikanózních návrhů.

Soudní poplatek ve výši 50 000 Kč za žalobu je přiměřený typové povaze sporů v oblasti zadávání veřejných zakázek, ať již jde o jejich ekonomický význam pro dodavatele či zadavatele, či o jejich právní a skutkovou složitost.

Soudní poplatek za podání žaloby v řízeních zahajovaných z moci úřední zůstává ve stávající výši 6 000 Kč (podle sněmovního tisku 777).

Ustanovení § 8 zákona obsahuje kompletní výčet oprávnění prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. V návaznosti na úpravu v zákoně o působnosti Úřadu, podle níž prezident Nejvyššího kontrolního úřadu navrhuje jednoho člena komise pro výběr předsedy Úřadu, bylo nutno doplnit uvedené oprávnění i v tomto ustanovení.

Formální změna, která reaguje na novou úpravu výběrového řízení předsedy Úřadu stanovenou v novém § 1b zákona.

Vkládá se nová věta do odstavce 1, na základě které je jeden z místopředsedů Úřadu místopředsedou pro oblast veřejných zakázek a v odstavci 2 se stanoví, že tento místopředseda je jmenován vládou na základě výběrového řízení, jehož podrobnosti jsou stanoveny v § 1c návrhu. Uvedený krok souvisí se zvýšením úlohy tohoto místopředsedy při jmenování komisí podle § 2a návrhu, a tudíž zvýšením jeho úlohy při přezkumu veřejných zakázek. Z tohoto důvodu je navrhován transparentní způsob jeho výběru.

Působnost místopředsedy pro veřejné zakázky je určena odkazem na působnost Úřadu vymezenou v § 2 odst. 1 písm. b) a odkazem na Zákon, konkrétně pak jeho část třináctou hlavu II upravující dozor nad zadáváním veřejných zakázek (řízení o přezkoumání úkonů zadavatele a přestupkové řízení). Z povahy věci vyplývá, že místopředsedovi pro veřejné zakázky nejsou podřízeny organizační útvary Úřadu, do jejichž působnosti patří otázky druhostupňového rozhodování. Podle § 152 odst. 2 správního řádu o rozkladu rozhoduje předseda Úřadu.

Vzhledem k důležité roli předsedy Úřadu a jeho vlivu na trh v České republice existuje veřejný zájem na transparentním výběru osoby, která tuto pozici bude zastávat. Účelem nové úpravy je tak nastavit transparentní pravidla pro výběrové řízení na pozici předsedy Úřadu. Návrh upravuje minimální standard průběhu výběrového řízení od výzvy k přihlášení uchazečů do výběrového řízení, přes složení hodnotící komise až po zveřejnění protokolu o hodnocení jednotlivých uchazečů a o průběhu výběrového řízení.

Vzhledem k tomu, že Úřad jako ústřední orgán státní správy nemá žádný nadřízený orgán, výběr jeho předsedy připadá logicky vládě (na tomto novela nic nemění). Vláda za účelem posouzení podaných přihlášek a hodnocení uchazečů ustaví hodnotící komisi. Hodnotící komise bude mít 7 členů. Aby se zamezilo nerozhodnému stavu při hlasování, je vhodné, aby měla lichý počet členů. Většinu členů hodnotící komise, konkrétně 5 členů, jmenuje vláda podle svého uvážení, 2 členy pak vláda jmenuje na návrh prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a na návrh prezidenta republiky. Nejvyšší kontrolní úřad byl vybrán s ohledem na jeho hlavní ústavní úlohu, kterou je kontrola hospodaření s veřejnými prostředky ze strany veřejných institucí. Prezident republiky pak z důvodu zdůraznění mimořádné důležitosti výběru předsedy Úřadu.

Další pravidla výběrového řízení (např. konkrétní hodnotící kritéria, způsob úpravy veřejného slyšení aj.) by měla stanovit vláda. Výběrové řízení bude vyhlášeno formou usnesení vlády, které v podrobnosti upraví organizační pravidla výběrového řízení. Z osob, které dle hodnotící komise uspěly ve výběrovém řízení, vláda vybere osobu, kterou navrhne na jmenování do funkce předsedy Úřadu. Vláda není vázána pořadím úspěšnosti dle hodnocení hodnotící komise, její výběr však bude podléhat kontrole veřejnosti.

Návrh upravuje v odstavci 6 povinné veřejné slyšení uchazečů ve výběrovém řízení. Zapojení veřejnosti posiluje transparentnost výběru předsedy Úřadu. Veřejné slyšení by mělo sledovat hlavní cíl výběrového řízení – tedy výběr kandidáta s odpovídající odbornou praxí a osobnostní integritou. Otázky tak musí směřovat na tyto vlastnosti kandidáta. Pořadí uchazečů určí hodnotící komise podle odstavce 3 a veřejného slyšení.

Hodnotící komise je povinna vyhotovit protokol o hodnocení a pořadí uchazečů, kteří ve výběrovém řízení uspěli, a záznam o průběhu výběrového řízení (může mít podobu audiovizuálního záznamu), které budou následně uveřejněny na internetových stránkách vlády.

Výběrové řízení na místopředsedu pro veřejné zakázky je koncipováno obdobným způsobem jako výběrové řízení na předsedu Úřadu, se zohledněním skutečnosti, že se jedná o osobu, která nestojí v čele Úřadu. Proto se odkazuje na obdobné použití ustanovení § 1b odst. 1 ve vztahu k vyhlášení výběrového řízení, odstavce 4 ohledně ustanovení hodnotící komise vládou (v tomto případě bez zapojení jiných institucí) a odstavce 7 ohledně protokolu o průběhu výběrového řízení a hodnocení uchazečů a jeho uveřejnění.

Výběrového řízení se může zúčastnit pouze osoba, která splňuje požadavky stanovené v § 1a odst. 5, tedy je státním občanem České republiky, je plně svéprávná, je bezúhonná, má ukončené vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském studijním programu, má nejméně 7 let právní praxe nebo praxe v oblasti ekonomie a dosáhla věku 35 let. Uchazeče, kteří dané podmínky nesplňují, hodnotící komise nezařadí mezi osoby, které uspěly.

Pro vedení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, ať již zahajovaných na návrh, nebo z moci úřední, se nově v souvislosti s druhým pilířem reformy předpokládá, že rozhodnutí budou přijímána a úkony ve správním řízení činěny kolektivní formou v komisi, namísto jednou úřední oprávněnou osobou. Jedná se tak o zvláštní úpravu k § 15 odst. 2 správního řádu pro určení oprávněné úřední osoby. Zároveň však toto určení neznamená, že by se zřizoval zvláštní správní orgán a rozhodnutí učiněná touto kolektivní formou (v komisi) jsou nadále rozhodnutím Úřadu, který je nadále i výlučně pasivně legitimován.

Komise bude nejméně tříčlenná a bude složená z předsedy a minimálně dvou dalších členů. Vždy bude mít lichý počet členů. Komise se budou skládat z interních členů – zaměstnanců Úřadu ve služebním poměru. Členy komisí jmenuje (a odvolává) předseda Úřadu na návrh místopředsedy pro veřejné zakázky. Je ponecháno na uvážení předsedy Úřadu a místopředsedy úřadu pro veřejné zakázky, které osoby stanoví jako členy komise. V úvahu připadají zejména seniorní úředníci, například ředitelé odborů a vedoucí oddělení Sekce veřejných zakázek. Rovněž je na uvážení předsedy Úřadu a místopředsedy úřadu pro veřejné zakázky, zda tyto komise budou koncipovány jako stálé, či nikoliv. Bude možné rovněž stanovit odlišný počet členů, resp. odlišné složení komisí podle významu veřejné zakázky (tedy například pro veřejné zakázky od určité hodnoty stanovit vyšší než minimální počet členů komise či požadavek na zastoupení seniornějších úředníků). Jelikož členové komisí budou zaměstnanci Úřadu, budou odměňováni v rámci svého služebního poměru. Činnost v rámci komise může být nicméně zohledněna při stanovení osobního příplatku. Do budoucna lze rovněž uvažovat o tom, že by se mohlo jednat o tzv. klíčová služební místa podle nařízení vlády č. 304/2014 Sb.

Členové komise budou při rozhodování vázáni pouze právními předpisy, jak vyplývá z obecné zásady správního řádu, dle které osoby, které nejsou v postavení oprávněné úřední osoby, nesmí do rozhodování zasahovat. Členům komisí nesmí být ze strany představených, resp. nadřízených udělovány příkazy k výkonu služby nebo pokyny zaměstnavatele týkající se obsahu rozhodnutí. Tím však není vyloučeno sjednocování rozhodovací praxe, na níž musí být dbáno i bez takových příkazů či pokynů, neboť jde o základní zásadu správního řízení vyplývající z § 2 odst. 4 správního řádu.

Z hlediska vedení řízení a rozhodování se na činnost komise uplatní § 134 správního řádu o kolektivním orgánu. Odchylně od § 134 odst. 5 správního řádu se však v § 2a odst. 4 specificky zmocňuje předseda Úřadu k tomu, aby vydal jeden jednací řád společný pro všechny komise. Tento jednací řád by měl určit nejen vlastní jednání komisí, ale rovněž jejich složení, zastupitelnost, způsob přidělování jednotlivých případů či způsob kooperace členů komise s ostatními zaměstnanci úřadu (podpůrným aparátem). Tento jednací řád vydává předseda Úřadu na návrh místopředsedy pro veřejné zakázky a z důvodu transparentnosti bude muset být uveřejněn na internetových stránkách Úřadu.

Zároveň platí, že jednací řád vydaný dle § 2a odst. 4 nemůže být v rozporu s obecně platnou úpravou § 134 správního řádu, která není vyloučena. Dle § 134 odst. 1 věty druhé správního řádu zejména platí, že usnesení, s výjimkou usnesení o tom, zda osoba je či není účastníkem, a usnesení o zastavení řízení, jakož i úkon, který není rozhodnutím, provádí předseda komise samostatně. Kolegiální orgán po poradě rozhoduje hlasováním, přičemž jednací řád stanoví podrobnosti podepisování písemného vyhotovení rozhodnutí (typicky podpis předsedou orgánu). Protokol o hlasování kolegiálního orgánu dle § 134 odst. 3 věty čtvrté správního řádu podepisují všichni přítomní členové a osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu; při nahlížení do spisu je vyloučeno nahlížet do tohoto protokolu.

V návaznosti na přechodná ustanovení ve vztahu k řízení o přezkoumání úkonů zadavatele v Zákoně, resp. v zákoně o veřejných službách v přepravě cestujících, je třeba stanovit, že nová úprava rozhodování komisí vymezená v § 2a se uplatní až v řízeních zahájených po nabytí účinnosti novely.

S ohledem na úpravu nové funkce místopředsedy pro veřejné zakázky v rámci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a novou úpravu rozhodování prostřednictvím komisí, je nutné zachovat kontinuitu v chodu tohoto úřadu a jeho rozhodování, aby se nová úprava nedotkla negativním způsobem účastníků řízení a návazně na to, aby nepozdržela celý proces rozhodování v počátcích aplikace nové právní úpravy. Z toho důvodu bylo jako nejvhodnější řešení určeno, že novou funkci místopředsedy pro veřejné zakázky bude vykonávat ten z dosavadních místopředsedů, který je pověřen řízením Sekce veřejných zakázek, neboť má k dané problematice nejblíže. Po skončení jeho funkčního období bude nový místopředseda pro veřejné zakázky určen postupem, který je nově stanoven zákonem, tedy na návrh vlády na základě výběrového řízení.

Stávající předseda a místopředsedové dokončí svá funkční období podle dosavadní úpravy, nebude jim tedy funkční období zkráceno, nemůže tedy dojít k pochybnostem o účelovosti nové úpravy.

Z důvodu právní jistoty se doplňuje též přechodné ustanovení, ze kterého plyne, že lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí ÚOHS v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle Zákona, která byla podána přede dnem nabytí účinnosti předkládané novely, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

Účelem navrhované úpravy je zajistit obdobné použití zvláštních ustanovení o řízení o žalobách proti rozhodnutí ÚOHS stanovených v zákoně o zadávání veřejných zakázek (§ 272a až 272c), a to pro účely řízení o žalobách proti rozhodnutím ÚOHS vydaným podle zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů.

Jedná se o zvláštní ustanovení o spisu v soudním řízení (§ 272a), zvláštní ustanovení o předběžném opatření (§ 272b) a zvláštní ustanovení o informování ÚOHS o podané žalobě (§ 272c). Cílem této změny je zejména zkrátit lhůtu pro podání žaloby nejen ve vztahu k rozhodnutím ÚOHS podle Zákona, ale také ve vztahu k rozhodnutím vydaným podle zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících.

Dochází k opravě odkazu na § 270 odst. 10 a 11, jelikož tato ustanovení ve zmíněném ustanovení po novele provedené zákonem č. 166/2023 Sb. obsažena nejsou.

Doplňuje se procesněprávní přechodné ustanovení. Pokud byla správní řízení zahájena před nabytím účinnosti této novely, řídí se tato řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pravidly stanovenými v Zákoně přede dnem nabytí účinnosti novely.

Účinnost

Účinnost je stanovena na 1. ledna 2027.