Obecná část
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Navrhuje se zavést skutkovou podstatu trestného činu výslovně postihujícího tzv. drink spiking, resp. spiking obecně, která bude spočívat v neoprávněném podání návykových látek jiné osobě bez jejího vědomí. Nejznámější variantou spikingu je přitom právě drink spiking, tedy jednání, kdy pachatel látku tajně přimíchá do nápoje jiné osoby. V praxi se však lze setkat i s jinými variantami spikingu, např. s přimícháním látky do stravy či s injekčním podáním. Za účelem posílení právní jistoty se též navrhuje upřesnit znění některých skutkových podstat trestných činů, jejichž prostřednictvím lze spiking také postihovat.
Cílem spikingu je ovlivnění psychického stavu oběti (její psychiky, jejích ovládacích nebo rozpoznávacích schopností anebo sociálního chování), zpravidla v intenzitě vedoucí až ke stavu bezbrannosti ve smyslu § 119a tr. zák. Děje se tak obvykle buď za účelem zásahu do její důstojnosti (zesměšnění apod.) nebo častěji za účelem usnadnění další trestné činnosti vůči této osobě právě jejím uvedením do stavu bezbrannosti. Typicky bývá spiking spojován zejména s pácháním trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a trestných činů proti majetku.
Současná právní úprava neobsahuje skutkovou podstatu trestného činu, která by výslovně postihovala samotné podání látky bez vědomí oběti.
Trestněprávní postih, v případě, že podávanou látkou je látka neuvedená v § 283, 283a nebo 286a tr. zák., přichází v úvahu pouze v případě, kdy je spiking využit ke spáchání jiného trestného činu nebo v případě, kdy je jeho důsledkem jiný trestněprávně relevantní následek, typicky újma na zdraví či omezení osobní svobody; v takovém případě lze jednání postihnout právě podle některého z ustanovení upravujících trestné činy proti životu a zdraví nebo trestný čin omezování osobní svobody.
V případech, kdy je spiking prostředkem ke spáchání trestného činu, je stěžejní skutečnost, že uvedení do stavu bezbrannosti prostřednictvím tajného podání návykové látky lze považovat za uvedení do stavu bezbrannosti lstí, a tedy za násilí ve smyslu § 119 tr. zák., a dále pak skutečnost, že i samotné tajné podání návykové látky, má-li usnadnit spáchání trestného činu, má charakter přípravného jednání (vytváření podmínek pro spáchání trestného činu). Navazující jednání zasahující do lidské důstojnosti v sexuální oblasti, případně do svobody rozhodování v majetkových vztazích, tak lze posoudit podle skutkových podstat příslušných trestných činů, zejména znásilnění (§ 185 tr. zák.), sexuálního útoku (§ 185a tr. zák.) nebo loupeže (§ 173 tr. zák.), event. jako některé z vývojových stádií trestné činnosti, nedojde-li k dokonání (zda bude jednání posouzeno jako příprava či pokus, závisí na konkrétních skutkových okolnostech; zda bude příprava v daném případě trestná, bude záležet na splnění podmínek uvedených v § 24 tr. zák.).
Vedle toho lze spiking za určitých okolností postihnout prostřednictvím skutkových podstat tzv. drogových trestných činů. Jeli podávanou látkou látka uvedená v § 283, 283a nebo 286a tr. zák., může neoprávněné podání bez vědomí osoby naplnit znak „jinak jinému opatří“, který se vyskytuje ve skutkových podstatách uvedených trestných činů. Tento závěr vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1415/2013-176. Podle uvedených ustanovení tak lze spiking postihnout i v případě, kdy látka není podána za účelem spáchání jiného trestného činu, případně pokud není podáním látky způsoben jiný trestněprávně relevantní následek. Možnost postihovat spiking (také) podle těchto ustanovení je nicméně omezena na případy, kdy je podávanou látkou omamná nebo psychotropní látka či přípravek ji obsahující, konopí či přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku získanou z konopí anebo zařazená psychoaktivní látka v množství větším než malém. Podání jiných návykových látek podle těchto ustanovení postihnout nelze, byť efekt může být v zásadě stejný.
Navrhovatel je však toho názoru, že spiking je jednáním, které závažným způsobem zasahuje do svobody rozhodování jednotlivce, neboť každý člověk má právo se svobodně rozhodnout, zda bude či nebude požívat látky, které jsou způsobilé ovlivnit jeho psychický stav a které jsou spojené s riziky negativních vlivů na jeho život a zdraví. Podání návykové látky bez vědomí osoby proto dle navrhovatele představuje samo o sobě natolik intenzivní zásah do těchto práv, že je žádoucí jej postihovat normami trestního práva. Podle navrhovatele přitom není rozhodné, o jaký konkrétní druh návykové látky jde, podstatný je pouze její vliv na člověka.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a judikaturou ESLP
Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh respektuje ústavní zásadu uvedenou v ustanovení čl. 39 Listiny základních práv a svobod, tedy že jen zákon stanoví, která jednání mohou být trestnými činy a jaké tresty za ně mohou být uloženy (nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege).
Navrhovaná úprava tak plně vyhovuje i požadavkům plynoucím z čl. 7 (uložení trestu jen na základě zákona) Evropské úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod. Tento článek zakotvuje nejen zákaz retroaktivní aplikace trestního práva v neprospěch obviněného (nullum crimen, nulla poena sine lege praevia), ale zahrnuje obecněji také princip, že pouze zákon může určovat, co je trestným činem, a stanovit trest (nullum crimen, nulla poena sine lege scripta), a princip, podle kterého trestní právo nesmí být aplikováno extenzivním způsobem v neprospěch obviněného, zejména prostřednictvím analogie (nullum crimen, nulla poena sine lege stricta). Dále musí být trestný čin jasně definován zákonem (nullum crimen, nulla poena sine lege certa). Tato podmínka je splněna, jestliže ten, komu je norma určena, může ze znění příslušného ustanovení zjistit – v případě potřeby za pomoci soudního výkladu nebo odborné porady – jaké konání nebo opomenutí způsobuje jeho trestní odpovědnost (Kokkinakis proti Řecku, rozsudek ze dne 25. května 1993, č. 14307/88, § 52).
Předpisy Evropské unie ani obecné právní zásady práva Evropské unie se otázkou trestního postihu podání návykových látek bez souhlasu v tomto rozsahu nezabývají.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná právní úprava není spojena s dopady na státní rozpočet, předpokládají se pouze dílčí jednorázové náklady spojené s úpravou statistik a výkaznictví navazující na zakotvení nového trestného činu. Navrhovaná právní úprava není spojena s dopady na podnikatelské prostředí.
Zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava nezakládá veřejnou podporu.
Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná právní úprava není spojena s novými bezprostředními dopady na práva a povinnosti fyzických či právnických osob. Dílčím rozšířením trestní represe dochází pouze ke zdůraznění povinnosti všech osob zdržet se zásahů do svobody jiných, přičemž tato povinnost již dnes vyplývá z norem soukromého práva (zejména z § 2900 občanského zákoníku, jenž je promítnutím zásady neminem laedere).
Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Navrhovaná právní úprava není spojena se sociálními dopady, ani s dopady na specifické skupiny obyvatel.
Zhodnocení dopadů stávající úpravy a navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Stávající ani navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro ně odlišné podmínky – pachatelem i obětí navrhovaného trestného činu i trestných činů podle § 283, 283a a 286a tr. zák. může být každý bez ohledu na své pohlaví.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava není spojena s rozšířením okruhu zpracovávaných dat orgány činnými v trestním řízení, nepřináší žádný nový druh zpracování osobních údajů a ani nerozšiřuje okruh zpracovávaných údajů.
Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava není spojena s vyššími korupčními riziky, než kterým čelí státní orgány obecně již dnes. Korupční riziko pro ně tedy není nové, je přítomno i při aplikaci stávající účinné právní úpravy. Prostředky ochrany proti tomuto riziku jsou tudíž obsaženy již ve stávající právní úpravě.
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá dopady na bezpečnost České republiky a její obranu.
Zhodnocení dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nemá dopady na životní prostředí.
Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava se nedotýká postavení územních samosprávných celků a nepřináší územní dopady.
Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navrhovaná právní úprava neupravuje poskytování služeb, nesouvisí tedy přímo s digitalizací služeb a nemá negativní dopady na možnosti přístupu specifických skupin osob k nim.
Zvláštní část
K čl. I – změna trestního zákoníku
K bodu 1
Navrhuje se do trestního zákoníku zakotvit nový trestný čin, jenž by výslovně postihoval jednání označované jako spiking. Trestného činu omezování svobody rozhodování podle § 175a tr. zák. se dopustí ten, „kdo jinému neoprávněně podá návykovou látku proti jeho seznatelné vůli nebo bez jeho vědomí, a tím ovlivní jeho psychiku, ovládací nebo rozpoznávací schopnosti anebo sociální chování, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti.“
K objektu a systematickému zařazení
Společenská škodlivost spikingu spočívá především v zásahu do svobody člověka rozhodnout se, zda chce požívat návykové látky, tedy zda chce být těmito látkami případně ovlivněn. Podstatou takového jednání je tak zásah do svobody rozhodování jako jedné z osobních svobod člověka. S ohledem na uvedené se navrhuje novou skutkovou podstatu trestného činu zařadit mezi trestné činy proti svobodě, tj. do prvního dílu druhé hlavy zvláštní části trestního zákoníku.
Ke znaku „neoprávněně“
Trestný čin omezování svobody rozhodování nespáchá ten, komu k podání návykové látky bez souhlasu osoby svědčí právní důvod. Navrhovaného trestného činu se proto nedopustí zejména osoba poskytující zdravotní péči, pokud je podání látky součástí péče poskytované de lege artis, ani rodič podávající léčivý přípravek svému dítěti, pokud je podáván odůvodněně za účelem léčby nemoci či prevence zhoršení zdravotního stavu dítěte (např. podání přípravku určeného k prevenci a léčbě nevolnosti, zvracení a závratí před cestováním dopravním prostředkem).
Ke znaku „proti seznatelné vůli jiného, bez jeho vědomí a za zneužití bezbrannosti jiného“
Navrhovaná právní úprava rozlišuje tři alternativy jednání, a to podání návykové látky proti seznatelné vůli osoby, jíž je látka podávána, bez jejího vědomí a podání návykové látky jinému za zneužití jeho bezbrannosti.
Typickým případem spikingu je podání návykové látky bez vědomí osoby. V těchto případech osoba neví, že jí má být návyková látka podána, a není proto schopna projevit vůli ve vztahu k takovému jednání. Skryté podání návykové látky tak nelze posoudit jako jednání proti seznatelné vůli, neboť absentuje jakýkoli projev vůle, který by bylo možné překonávat. Tato alternativa tedy dopadá zejména na situace, kdy je návyková látka přimíchána do nápoje nebo jídla tajně (tzv. drink spiking, event. food spiking).
Vedle toho však mohou nastat případy, kdy pachatel jedná proti dříve projevené seznatelné vůli osoby, jíž má být návyková látka podána. Tak tomu bude například tehdy, pokud pachatel osobě návykovou látku nejprve nabídne s uvedením její povahy, ale poté, co osoba jeho nabídku odmítne, pachatel přistoupí ke skrytému podání látky. Byť tedy nedochází k překonání vůle, lze takové jednání posoudit jako učiněné proti seznatelné vůli, neboť pachatel jedná s vědomím, že osoba návykovou látku požít nechce. Je-li však osoba k požití látky pachatelem nucena, je na místě takový skutek posoudit jako trestný čin vydírání podle § 175 tr. zák.
Samostatnou alternativu představuje zneužití bezbrannosti osoby (§ 175a odst. 1 alinea druhé tr. zák.). Byť je pro spiking typické, že stav bezbrannosti je zpravidla naopak cílem jednání pachatele, přichází v úvahu i situace, kdy pachatel využije skutečnosti, že se osoba nachází ve stavu snižujícím možnost utvořit či projevit svou vůli (srov. § 119a tr. zák.), již k samotnému podání návykové látky. Tuto variantu jednání si tak lze představit především ve vztahu k dětem mladším 12 let, jejichž případný souhlas nelze ve vztahu k návykovým látkám považovat za relevantní s ohledem na jejich schopnost, resp. neschopnost posoudit účinky takové látky (srov. § 119a odst. 2 tr. zák.); obdobné platí za splnění podmínek § 119a odst. 1 tr. zák. i o osobách zdravotně postižených, spících aj.
Skutková podstata navrženého trestného činu bude naplněna i v případech, kdy dojde k podání jiné látky, než s jakou osoba vyjádřila souhlas (např. osoba projeví souhlas s vypitím alkoholického nápoje, který jí je pachatelem nabízen, neví však už, že pachatel do nápoje přimíchal psychotropní látku), dále pokud osoba přijme látku v mylné představě o jejím účinku (např. osoba přijme od pachatele nabízený lék, jenž jí má podle něj ulevit od bolesti, ve skutečnosti však jde o uspávadlo), nebo pokud osoba projeví pouze obecný nespecifický souhlas s případným budoucím užitím návykové látky, aniž by souhlasila s jejím podáním v konkrétním okamžiku, v němž k podání skutečně dojde.
Ke znaku „podá“
Podáním se rozumí jakákoliv aktivní činnost pachatele, jejímž prostřednictvím poskytne jiné osobě návykovou látku k jejímu bezprostřednímu užití. Konkrétně se tak podáním rozumí jak přímá aplikace návykové látky (např. injekční podání, perorální podání tablet či roztoku, lokální aplikace apod.), tak i jiné formy umožnění jejího požití (např. podání nápoje či jídla obsahujícího návykovou látku).
Blíže k tomuto znaku lze přiměřeně odkázat na dosavadní judikaturu a doktrinální závěry vztahující se k trestným činům, jejichž skutkové podstaty znak „podá“ již v současné době obsahují, tedy k trestnému činu podání alkoholu, psychomodulační látky nebo zařazené psychoaktivní látky dítěti podle § 204 tr. zák. a výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 tr. zák.
Ke znaku „návyková látka“
Návykovou látkou se podle § 130 tr. zák. rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování, a také psychomodulační látky a zařazené psychoaktivní látky. Společným znakem těchto látek je jejich způsobilost ovlivnit psychický stav člověka. Závažnost spikingu přitom (vedle samotného zásahu do autonomie vůle) spočívá právě v podání látky, která tento stav ovlivňuje. Není však již rozhodné, o jakou konkrétní návykovou látku se jedná.
Z pohledu navrhovatele se tak jeví jako nejvhodnější využít pro novou skutkovou podstatu trestného činu právě pojmu návyková látka jakožto pojmu dlouhodobě definovaného samotným trestním zákoníkem. Materiální vymezení založené na účincích látky současně umožňuje pružně reagovat na vývoj v této oblasti, zejména s ohledem na vznik nových návykových látek.
Ke znaku spočívajícím v ovlivnění psychického stavu (k účinku)
V souladu se zásadou subsidiarity trestní represe se navrhuje podmínit vznik trestní odpovědnosti tím, že v důsledku jednání pachatele skutečně dojde k reálnému zásahu do jeho svobody rozhodování. K naplnění tohoto znaku postačí, dojdeli k ovlivnění alespoň jedné ze sledovaných složek, tj. psychiky, ovládacích schopností, rozpoznávacích schopností nebo sociálního chování.
K okolnostem zvlášť přitěžujícím
Jako první zvlášť přitěžující okolnost se navrhuje zakotvit spáchání činu v úmyslu usnadnit jiný trestný čin, neboť taková skutečnost zvyšuje závažnost tohoto jednání. Navrhovanou okolností se reaguje na případy, kdy je prokázáno, že pachatel návykovou látku podává za účelem usnadnění vlastního trestného činu nebo trestného činu jiné osoby. Prostřednictvím této kvalifikované skutkové podstaty tak bude možno přísněji postihnout jednání přípravného charakteru, pokud je jimi směřováno ke spáchání trestného činu, jehož příprava není trestná.
Dále se navrhuje stanovit přísnější trestní sazbu pro případ, kdy je čin spáchán s další osobou, neboť takový způsob provedení trestného činu zpravidla usnadňuje jeho spáchání a zvyšuje jeho škodlivost. Další osobou přitom může být jak spolupachatel, tak účastník; může jít i o osobu, která není trestně odpovědná. Pod tuto kvalifikovanou skutkovou podstatu tak bude možno podřadit např. jednání, kdy jeden z pachatelů odvede pozornost zamýšlené oběti, aby ji druhý pachatel mohl látku bez jejího vědomí podat.
Konečně se navrhuje zakotvit kvalifikované skutkové podstaty reflektující závažné následky na životě a zdraví. Pokud je v důsledku podání návykové látky způsobena těžká újma na zdraví, hrozí pachateli trest odnětí svobody na dvě léta až osm let. V případě nedbalostního způsobení smrti se navrhuje trestní sazba v rozpětí tři léta až deset let. Tyto zvlášť přitěžující okolnosti i odpovídající trestní sazby se navrhují i s přihlédnutím k § 171 tr. zák. upravujícímu trestný čin omezování osobní svobody, neboť závažnost těchto jednání je s ohledem na zasažený objekt a způsobený následek srovnatelná.
Ke vztahu navrhovaného trestného činu k jiným ustanovením
Trestný čin omezování svobody rozhodování je obecným ustanovením, podle něhož lze postihovat zásah do svobody člověka, k němuž dojde v souvislosti se spikingem. Pokud je tedy ovlivnění vůle nebo uvedení do stavu bezbrannosti prostřednictvím spikingu součástí jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty jiného trestného činu, je namístě takové jednání posoudit podle speciálního ustanovení upravujícího příslušný trestný čin. Jednočinný souběh trestného činu podle § 175a tr. zák. je tak vyloučen zejména ve vztahu k trestnému činu znásilnění (§ 185 tr. zák.), sexuálního útoku (§ 185a tr. zák.) nebo loupeže (§ 173 tr. zák.), neboť tato ustanovení přísněji postihují specifické zásahy do chráněných zájmů. Obdobné platí i o trestném činu omezování osobní svobody podle § 171 tr. zák., případně zbavení osobní svobody podle § 170 tr. zák. – pokud bude důsledkem neoprávněného podání návykové látky již závažnější zásah do osobní svobody ve smyslu těchto ustanovení, bude třeba takové jednání posoudit výlučně podle nich. Konečně, jak již bylo řečeno výše, pokud je osoba k požití návykové látky pachatelem nucena, je na místě takové jednání posoudit výlučně podle § 175 tr. zák. upravujícího trestný čin vydírání.
Jednočinný souběh je naproti tomu namístě v případech, kdy je podanou návykovou látkou některá z látek taxativně uvedených ve skutkových podstatách trestných činů neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy (§ 283 tr. zák.), nedovolené výroby a jiného nakládání s konopím (§ 283a tr. zák.) a neoprávněné výroby a jiného nakládání se zařazenými psychoaktivními látkami (§ 286a tr. zák.), a to s ohledem na odlišné objekty těchto trestných činů. Je-li totiž nakládání s určitými druhy návykových látek pro jiného podle těchto ustanovení zakázáno, jeví se jako logické, že i jednání spočívající v podání takových látek jiné osobě bez jejího vědomí bude postižitelné rovněž podle těchto ustanovení. Tento závěr přitom vyplývá i z již citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1415/2013-176.
K bodu 2 (§ 283 odst. 1, § 283a odst. 1 a § 286a odst. 1)
Do výčtu jednání, jimiž je možno naplnit objektivní stránku trestných činů podle § 283, 283a a 286a tr. zák., se navrhuje výslovně doplnit i jednání spočívající v neoprávněném podání příslušné látky jinému.
Podle dnešní právní úpravy je možno uvedené trestné činy spáchat i tím, že pachatel příslušnou látku „neoprávněně jinak jinému opatří“. Tím se rozumí obstarání příslušné látky jiným způsobem, než je výslovně uveden v § 283 odst. 1, § 283a odst. 1 nebo v § 286a odst. 1 tr. zák. (srov. VICHEREK, Roman. § 283 [Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č. 31).
Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1415/2013-176, vyplývá, že znak objektivní stránky trestného činu neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zák. „neoprávněně jinak jinému opatřit omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed“ může být naplněn i v případě, kdy tak pachatel činí bez vědomí osoby, která je konzumentem takové látky. Tento závěr lze přitom vztáhnout na znak „jinak jinému opatří“ obecně, tedy i ve vztahu k dalším trestným činům, jejichž skutková podstata tento znak obsahuje. Právě podání látky bez vědomí konzumenta je přitom podstatou drink spikingu, resp. spikingu obecně.
S ohledem na princip právní jistoty se navrhuje promítnout uvedené judikaturní závěry přímo do textu zákona. V případě vyjmenovaných trestných činů přitom pro naplnění tohoto znaku skutkové podstaty není rozhodné, zda je látka osobě podávána s jejím souhlasem či bez něj. Ve zbytku lze obdobně odkázat na výklad uvedený výše k bodu 1.
Doplnění této varianty jednání přitom nevylučuje jednočinný souběh trestných činů podle § 283, 283a a 286a tr. zák. s novou skutkovou podstatou trestného činu omezování svobody rozhodování, a to s ohledem na rozdílné objekty těchto trestných činů. Pokud je ke spikingu využita látka, s níž je zakázáno příslušným způsobem nakládat, jeví se jako logické takové jednání postihovat přísněji i podle ustanovení upravujícího příslušný drogový trestný čin s ohledem na možné ohrožení, které vyplývá z charakteru těchto látek.
K čl. II – účinnost
Navrhuje se stanovit účinnost nové úpravy od 1. července 2027, a to s ohledem na požadavky plynoucí z § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv).