A. Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku a vysvětlení principů navrhované právní úpravy, včetně zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Předložený návrh zákona obsahuje novelu zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, s cílem rozšířit působnost Nejvyššího kontrolního úřadu o kontrolu hospodaření právnických osob zřízených zákonem poskytujících veřejnou službu televizního nebo rozhlasového vysílání. Návrh zákona navazuje na souběžně projednávaný návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (senátní tisk č. 47, 10. volební období), a fakticky jej provádí. Cílem návrhu zákona je v souladu s dlouhodobě diskutovaným záměrem posílit kontrolu hospodaření médií veřejné služby zřízených zákonem, České televize a Českého rozhlasu, za účelem zvýšení transparentnosti jejich hospodaření.
Navrhovaná ústavní úprava rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu vyžaduje změnu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu s cílem vytvořit zákonné podmínky pro řádnou aplikaci navrhovaných ústavních změn.
Současný způsob kontroly hospodaření těchto médií není dostatečný, neboť Rada České televize a Rada Českého rozhlasu a jimi zřízené dozorčí komise nemají dostatečné možnosti ke kontrole hospodaření, ani dostatečné odborné zázemí. Navíc jde o orgány, které představují vnitřní kontrolu, zatímco Nejvyšší kontrolní úřad je orgán na médiích veřejné služby zcela nezávislý a představuje vnější nezávislou kontrolu. Nejvyšší kontrolní úřad nemá pravomoc k nápravě, neboť se jedná o orgán bez exekutivní pravomoci. Nejvyšší kontrolní úřad je orgánem vyhledávacím, jehož úkolem je upozorňovat na existující problémy a poskytovat významnou zpětnou vazbu, která slouží Parlamentu České republiky, vládě, popřípadě dalším orgánům veřejné moci, a všem občanům jako informační zdroj ohledně hospodaření s veřejnými financemi.
Na základě stávající právní úpravy může Nejvyšší kontrolní úřad provádět kontrolu hospodaření jiných subjektů než státu, tzn. jiných osob (právnických i fyzických) jen v případě, kdy hospodaří se státním majetkem, včetně finančních prostředků.
Česká televize, zřízená zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších právních předpisů, a Český rozhlas, zřízený zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase, jsou samostatné právnické osoby a nehospodaří s majetkem státu, tedy jejich hospodaření podle současného znění Ústavy nemůže kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, slouží k financování veřejné služby České televize zejména televizní poplatek a k financování veřejné služby Českého rozhlasu slouží rozhlasový poplatek.
Současná ani navrhovaná právní úprava nemá vztah k principům zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen.
2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná úprava není v rozporu se stávajícím obsahem ústavního pořádku České republiky, respektuje jeho obecné zásady, a není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.
3. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Předložený návrh zákona se netýká práva Evropské unie, předmět úpravy spadá do výlučné působnosti každého členského státu Evropské unie, návrh tak není ani v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, zejména se Smlouvou o přistoupení České republiky k Evropské unii, s obecnými zásadami práva Evropské unie ani s judikaturou Soudního dvora Evropské unie.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Co se týče souladu navrhovaného zákona s mezinárodními smlouvami, navrhovaná právní úprava není v rozporu s žádnou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, jakož i s obecně uznávanými a dodržovanými zásadami mezinárodního práva a s akty práva Evropské unie.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Co se týče rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, navržená právní úprava nebude mít dopad na státní rozpočet, neboť v této fázi změny kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu není navrhováno zvýšení objemu prostředků na činnost Nejvyššího kontrolního úřadu ve státním rozpočtu. Na rozpočty obcí a krajů (ostatní veřejné rozpočty) nebude mít úprava dopad.
Návrh nemá vliv na podnikatelské prostředí České republiky.
6. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné sociální dopady, nemá dopady ani na specifické skupiny obyvatel a nemá ani dopady na životní prostředí.
7. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava žádným způsobem nerozšiřuje dosavadní úpravu týkající se ochrany soukromí a osobních údajů ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu. V tomto směru je navrhovaná úprava neutrální.
8. Zhodnocení korupčních rizik
Pokud jde o zhodnocení korupčních rizik, lze konstatovat, že rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu se s určitým časovým zpožděním nepochybně pozitivně projeví v tom, že se přirozeně sníží potenciál osob jednat korupčně, neboť „riziko“ odhalení korupčního jednání při výkonu kontrolní činnosti ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu se zvýší.
9. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná úprava se nedotýká bezpečnosti nebo obrany státu, nemá tak na ně dopad.
10. Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné dopady na rodiny, na plnění jejich funkcí s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace.
11. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Návrh zákona nerozšiřuje působnost Nejvyššího kontrolního úřadu na územní samosprávné celky, ani na jejich příspěvkové organizace, či právnické osoby. Z těchto důvodů proto nemá dopady na územní samosprávné celky.
12. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Návrh zákona se netýká digitalizace. Nevylučuje ani neomezuje proto možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování.
S ohledem na skutečnost, že návrh zákona navazuje na senátní návrh novely Ústavy, který se již nachází krátce před schválením Poslaneckou sněmovnou, je důležité, aby i nyní předložený návrh zákona byl schválen co nejdříve, neboť by měl ideálně vstoupit v účinnost spolu se změnami Ústavy podle senátního návrhu. Proto se jeví jako potřebné, aby byl s návrhem zákona vysloven v Poslanecké sněmovně souhlas již v prvním čtení, jelikož standardní legislativní proces trvá zpravidla řadu měsíců. Současně se jedná o jednoznačnou a jednoduchou změnu, která nevyžaduje delší odbornou diskuzi ani přípravu pozměňovacích návrhů ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně. Návrh proto může být dle předkladatele dostatečně prodiskutován a zhodnocen již v prvním čtení. Navrhuje se proto, aby s návrhem zákona vyslovila Poslanecká sněmovna souhlas již v prvním čtení (podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny)
B. Zvláštní část
K čl. I (§ 3 odst. 4)
Doplnění v § 3 novém odstavci 4 rozšiřuje kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) tak, aby pod jeho kontrolní působnost bylo nově zařazeno i hospodaření s majetkem právnických osob zřízených zákonem, které poskytují veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, což jsou Česká televize (ČT) a Český rozhlas (ČRo). Nepředpokládá se přitom ale, že by měl být dotčen (zúžen) stávající rozsah působnosti NKÚ konkretizovaný v § 3 odst. 2 písm. b), podle kterého vykonává již dnes tento orgán kontrolu u právnických (a také u fyzických) osob, hospodaří-li se státním majetkem, jimiž jsou např. státní podniky a státní fondy, a, jak vyplývá i z kontrolních závěrů, v zásadě jakékoliv právnické a fyzické osoby.
Podle ustanovení § 1 odst. 2 a 3 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, je Česká televize právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem, přičemž stát neodpovídá za závazky České televize a Česká televize neodpovídá za závazky státu, a podle ustanovení § 1 odst. 2 a 3 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, je rovněž Český rozhlas právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem, přičemž stát neodpovídá za závazky Českého rozhlasu a Český rozhlas neodpovídá za závazky státu. Finančními zdroji vlastního majetku jsou zejména televizní a rozhlasové poplatky a dále příjmy z vlastní podnikatelské činnosti. (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 nebo nálezu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 405/14). Z uvedeného je zřejmé, že hospodaření České televize a Českého rozhlasu s jejich vlastním majetkem nemá charakter hospodaření se státním majetkem, a proto na něj nelze podle stávající právní úpravy § 3 odst. 1 písm. a) vztáhnout působnost NKÚ ke kontrole hospodaření s tímto majetkem.
Navrhuje se proto výslovné zakotvení pravomoci NKÚ v § 3 odst. 4 pro kontrolu hospodaření právnických osob poskytujících veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání v celém rozsahu tak, aby NKÚ mohl kontrolovat také hospodaření s veškerým majetkem České televize a Českého rozhlasu, tedy i s majetkem pocházejícím např. z jejich obchodní činnosti, a nikoli jen s finančními prostředky vybranými na základě zákona.
Výsledkem kontroly prováděné NKÚ je „pouze“ kontrolní závěr jakožto písemná zpráva obsahující shrnutí a vyhodnocení skutečností zjištěných při kontrole podle § 4, který neznamená žádný bezprostřední zásah do činnosti kontrolovaného subjektu.
K čl. II (přechodné ustanovení)
Přechodným ustanovením se výslovně stanoví, že Nejvyšší kontrolní úřad může kontrolovat hospodaření příslušných právnických osob též za období, které předcházelo nabytí účinnosti této novely zákona č. 166/1993 Sb. Nejvyšší kontrolní úřad tak může po nabytí účinnosti tohoto zákona zahrnout do plánu své kontrolní činnosti kontrolní akce u těchto právnických osob týkající se jejich hospodaření v minulých obdobích. Důvodem je, aby do kontrol bylo možné zahrnout i případy minulého hospodaření, zejména pak v případě, kdy důsledky takového hospodaření mají přesah do doby, kdy navržený zákon již bude účinný (např. v minulosti uzavřené a stále účinné smluvní vztahy apod.).
K čl. III (účinnost)
Účinnost návrhu zákona se navrhuje stanovit na 1. července 2026. Takto stanovené datum nabytí účinnosti zahrnuje dostatečnou legisvakanční dobu. Návrh zákona navazuje na návrh novely ústavy projednávaný Poslaneckou sněmovnou jako sněmovní tisk č. 47, ve kterém je navrženo nabytí účinnosti rovněž dnem 1. července 2026, a je obecně žádoucí, aby jak novela Ústavy, tak i tento zákon nabyly účinnosti ke stejnému datu.