Důvodová zpráva k Novela z. o zadávání veřejných zakázek - EU - RJ

Dne 8. listopadu 2024 bylo v Úředním věstníku EU zveřejněno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2747 ze dne 9. října 2024, kterým se zavádí rámec opatření týkající se mimořádných situací na vnitřním trhu a odolnosti vnitřního trhu a kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2679/98 (dále jen „nařízení IMERA“). Nařízení IMERA se použije od 29. května 2026.

Právní úprava krizových stavů je ve vnitrostátním právu upravena krizovým zákonem (zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů), a ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Krizový zákon stanoví působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace, které nesouvisejí se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením, a při jejich řešení a odpovědnost za porušení těchto povinností. Dle krizového zákona je krizová situace definována jako „mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, významné narušení poskytování základní služby podle zákona o kritické infrastruktuře nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu (dále jen „krizový stav“)“. Citovaná definice svou povahou pokrývá jiné situace než definice krize v čl. 3 odst. 1 nařízení IMERA, jež je definována jako „výjimečná, neočekávaná a náhlá přírodní nebo člověkem způsobená událost mimořádné povahy a rozsahu, k níž dojde uvnitř EU nebo mimo ni a která má nebo může mít závažný negativní dopad na fungování vnitřního trhu a narušuje volný pohyb zboží, služeb a osob nebo fungování dodavatelských řetězců tohoto trhu“.⁠​​​‌‌​​‌‌‌​‌‌​​‌⁠

Nařízení IMERA stanoví rámec harmonizovaných opatření pro účinné předvídání krizí na vnitřním trhu, přípravu na ně a reakci na jejich dopad. Cílem uvedeného rámce je a) zabezpečit a usnadnit volný pohyb zboží, služeb a osob, včetně pracovníků;

Nařízení IMERA stanoví zejména a) pravidla pro zřízení a fungování Sboru pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu, který je nápomocen Evropské komisi (dále jen „Komise”) a poskytuje jí poradenství ohledně toho, jak předvídat krizi na vnitřním trhu, předcházet jí nebo reagovat na její dopad;

Konkrétně je nařízení IMERA rozděleno do sedmi hlav, jež upravují následující oblasti:

Hlava I nařízení IMERA stanovuje ve dvou kapitolách rámec pro koordinované řešení krizí na vnitřním trhu EU s cílem zajistit jeho stabilitu. Usiluje o udržení volného pohybu zboží, služeb a osob během těchto krizí a o dostupnost klíčových produktů a služeb, zejména tehdy, pokud by vnitrostátní opatření jednotlivých členských států mohla vést k roztříštěnosti trhu. Nařízení IMERA zavádí konkrétní opatření, jako je vznik poradního orgánu (Sbor pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu), režimy ostražitosti a mimořádné situace, nouzová pravidla pro zadávání veřejných zakázek a využití digitálních nástrojů ke koordinaci. Nařízení se vztahuje na většinu produktů, služeb a pracovníků na vnitřním trhu, ale výslovně vylučuje určité oblasti, jako jsou léčiva, zdravotnické prostředky, obranné produkty, energetika a finanční služby. Přesto může být na některé z těchto výjimek uplatněna částečná působnost ve specifických situacích. Dokument respektuje stávající krizové mechanismy EU a národní pravomoci členských států v oblasti bezpečnosti a základních práv. Definuje také klíčové pojmy jako „krize“, „zboží a služby kritického významu“ či „relevantní hospodářský subjekt“, což umožňuje jejich přesné využití v řízení krizí na vnitřním trhu. Má vzniknout Sbor pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu (dále jen “Sbor”), který hraje klíčovou roli v řízení krizí na vnitřní trhu na úrovni EU. Sbor tvoří zástupci členských států a Komise, předsedá mu Komise a jeho činnost podporují i experti, pozorovatelé z jiných institucí a mezinárodních organizací. Sbor má poradní funkci – posuzuje hrozby, navrhuje opatření, sleduje vývoj a dopady krizí, koordinuje sdílení informací a vypracovává doporučení. Zároveň spravuje úložiště předchozích vnitrostátních a unijních krizových opatření a každoročně předkládá zprávu o své činnosti Evropskému parlamentu a Radě. Vedle Sboru je zřízena Platforma pro mimořádné situace a odolnost, která propojuje zástupce průmyslu, výzkumu a občanské společnosti pro odvětvový dialog a spolupráci při reakci na krize na vnitřním trhu. Komise i Sbor při rozhodování zohledňují výstupy této platformy. Členské státy jsou povinny určit ústřední styčné orgány, které zajišťují koordinaci, komunikaci a sběr informací v rámci jednotlivých států i na úrovni celé EU. Tato správa a řízení mají zajistit transparentnost, odpovědnost a účinnou spolupráci mezi všemi relevantními aktéry během krizí na vnitřním trhu i při jejich prevenci. Národní ústřední styčný orgán plní klíčovou koordinační a informační roli v rámci systému zavedeného nařízením IMERA, a to jak v běžném režimu, tak i během krizí. V každé fázi, tedy i v době mimořádných situací na vnitřním trhu, národní ústřední styčný orgán monitoruje významné incidenty s potenciálním dopadem na fungování vnitřního trhu a v případě potřeby vydává varování styčnému orgánu na úrovni EU. Zajišťuje, aby členský stát měl zavedenou vnitřní strukturu a efektivní pracovní procesy mezi relevantními aktéry pro plnění povinností dle nařízení IMERA. Spravuje a aktualizuje databázi kontaktních údajů a rolí národních orgánů, zapisuje a spravuje hlášení o incidentech na specializované IT platformě zřízené Komisí a zajišťuje šíření školicích materiálů a účast relevantních národních aktérů na simulačních cvičeních organizovaných Komisí. V režimu ostražitosti i mimořádné situace národní styčný orgán předává informace získané v dané fázi styčnému orgánu na úrovni EU, včetně poznatků z přímé komunikace s hospodářskými subjekty. V případě, že Rada identifikuje krizově důležité segmenty, ústřední styčný orgán sestavuje databázi relevantních hospodářských subjektů. V režimu mimořádné situace navíc ústřední styčný orgán poskytuje krizové informace Sboru pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu, shromažďuje a předává informace o krizově relevantních zadávacích řízeních v daném členském státě a zajišťuje koordinaci s Komisí v případech zadávání veřejných zakázek podle nařízení IMERA.

Hlava II nařízení IMERA se zaměřuje na vytvoření komplexního pohotovostního rámce pro krize na vnitřním trhu, který umožňuje spolupráci mezi členskými státy, Komisí a hospodářskými subjekty. Komise přijímá podrobná pravidla pro připravenost na krize, spolupráci, bezpečnou výměnu informací a koordinovanou komunikaci během režimu ostražitosti a mimořádné situace. Součástí jsou také dobrovolné krizové protokoly, které hospodářské subjekty mohou vytvořit pro řešení specifických krizí, a pravidelné odborné přípravy a simulace, které pomáhají zlepšovat schopnost rychle a koordinovaně reagovat na vzniklé hrozby. Komise dále provádí pravidelné zátěžové testy s cílem předvídat možné krizové scénáře a přijímat vhodná opatření k minimalizaci jejich dopadů. Kromě toho členské státy mají povinnost bezodkladně informovat Komisi a ostatní státy o významných incidentech, přičemž je kladen důraz na ochranu důvěrnosti a bezpečnosti informací. Celý rámec je navržen tak, aby zajistil včasnou výměnu informací, koordinaci komunikace za krize a podporu volného pohybu zboží, služeb a osob i během krizí na vnitřním trhu. Komise rovněž pomáhá členským státům zavádět jednotné digitální formuláře, usnadňuje výměnu zkušeností a zajišťuje podporu a poradenství podle potřeby, čímž přispívá k odolnosti vnitřního trhu proti různým druhům krizí.

Nařízení IMERA zavádí tyto dva režimy pro řešení krizí na vnitřním trhu:

Hlava III nařízení IMERA zavádí režim ostražitosti na vnitřním trhu, který Komise může navrhnout Radě k aktivaci, pokud jsou splněna kritéria indikující hrozbu krize. Rada pak může režim aktivovat na dobu maximálně šesti měsíců s možností prodloužení o dalších šest měsíců, pokud přetrvávají podmínky krize. Při aktivaci se posuzuje dopad na volný pohyb zboží, služeb a osob, včetně zboží a služeb kritického významu, a stanoví se odpovídající opatření. Pokud podmínky pro režim ostražitosti pominou, může být režim deaktivován. V rámci režimu ostražitosti sledují příslušné orgány členských států dodavatelské řetězce zboží a služeb kritického významu a volný pohyb pracovníků, přičemž Komise stanoví bezpečné elektronické nástroje pro sběr a zpracování těchto dat. Členské státy vedou důvěrné soupisy relevantních hospodářských subjektů a mohou je požádat o dobrovolné poskytnutí informací k hodnocení dostupnosti zboží a služeb kritického významu. Komise na základě shromážděných informací pravidelně informuje Sbor pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu a může s ním diskutovat o souhrnných zjištěních, přičemž dbá na ochranu důvěrnosti a obchodních tajemství. Také sdílí informace s členskými státy získané z jiných monitorovacích systémů, aby zajistila koordinovanou a efektivní reakci na možné hrozby v rámci vnitřního trhu.

Hlava IV nařízení IMERA upravuje režim mimořádné situace na vnitřním trhu, který může být aktivován Komisí a Radou na základě konkrétních důkazů o závažných překážkách bránících volnému pohybu zboží, služeb nebo osob a ovlivňujících klíčová odvětví či životně důležité společenské funkce. Při rozhodování se zohledňují faktory jako počet incidentů, aktivace krizových mechanismů EU, dopady na trh, postižené oblasti a nedostatek náhradních řešení. Režim může být aktivován nezávisle na předchozím režimu ostražitosti a stanovuje se na maximální dobu trvání šesti měsíců s možností prodloužení. Aktivace zahrnuje i seznam krizově relevantního zboží a služeb, přičemž po odeznění mimořádné situace režim a přijatá opatření končí. Členské státy musí přijímat opatření v souladu s právem EU, přičemž tato opatření musí být odůvodněná, přiměřená a nediskriminační, a nesmí vytvářet zbytečnou administrativní zátěž. Je zakázáno zavádět trvalá omezení, vývozní zákazy krizově relevantního zboží, diskriminační opatření nebo omezení pohybu osob, které by mohly narušit dodavatelské řetězce nebo dostupnost klíčových služeb. Komise může přijmout opatření a digitální nástroje usnadňující identifikaci osob a zajištění hladkého průchodu pracovníků a poskytovatelů krizově relevantních služeb. Důraz se klade na transparentnost a koordinaci mezi členskými státy. Členské státy musí Komisi neprodleně oznamovat veškerá vnitrostátní a unijní krizová opatření omezující volný pohyb a poskytovat veřejnosti jasné a úplné informace. Pro usnadnění informovanosti a pomoci fungují vnitrostátní jednotná kontaktní místa, která podporují občany, podniky a pracovníky při získávání informací a řešení krizových formalit. Na úrovni EU Komise provozuje jednotné kontaktní místo, jež koordinuje informace o opatřeních a poskytuje podporu všem zúčastněným stranám během mimořádné situace na vnitřním trhu.

Nařízení IMERA přináší opatření pro reakci na mimořádné situace na vnitřním trhu EU, přičemž klade důraz na dvoustupňovou aktivaci, kdy Komise může přijmout opatření pouze po vyhlášení režimu mimořádné situace a sestavení seznamu krizově relevantního zboží a služeb Radou. Komise může požadovat informace od hospodářských subjektů o výrobních kapacitách, zásobách a narušeních dodavatelských řetězců krizově relevantního zboží, přičemž tyto informace jsou využívány k vyhodnocení možných opatření ke zmírnění nedostatků. Pokud nejsou informace dobrovolně poskytnuty, Komise může vydat závazné žádosti, přičemž je chráněno obchodní tajemství a zohledněna administrativní zátěž, zvláště u malých a středních podniků. Dále se stanovuje možnost aktivace mimořádných postupů v právních předpisech EU týkajících se výrobků a zavádí mechanismus přednostních žádostí, kdy Komise může požádat vybrané podniky o upřednostnění výroby nebo dodávek krizově relevantního zboží. Tyto žádosti musí být nediskriminační, odůvodněné a spravedlivě kompenzované. Hospodářský subjekt může přednostní žádost odmítnout, ale pokud ji přijme a úmyslně jí nevyhoví, může mu být uložena pokuta, přičemž jsou stanoveny pravidla pro stanovení a ukládání pokut a jejich promlčení, a to na úrovni EU. Tímto způsobem Komise zabezpečuje rychlou a cílenou reakci EU na vážné nedostatky zboží během krizí na vnitřním trhu, přičemž respektuje principy proporcionality, ochranu údajů a práva podniků. Nařízení IMERA rovněž stanovuje další opatření k zajištění dostupnosti krizově relevantního zboží a služeb, přičemž čl. 34 zdůrazňuje solidaritu a koordinovanou distribuci mezi členskými státy v případě nedostatku takového zboží nebo služeb. Pokud se vyskytne nedostatek, dotčené státy informují Komisi, která koordinuje reakci a může doporučit cílenou distribuci s ohledem na principy nezbytnosti, proporcionality a solidarity, aby se minimalizovalo narušení trhu. Článek 35 pak umožňuje Komisi doporučit specifická opatření k zajištění dostupnosti a dodávek, například rozšíření výrobních kapacit, zrychlení schvalovacích procesů nebo usnadnění povolení, aby se co nejrychleji zlepšila situace na trhu v případě mimořádné situace.

HLAVA V se zabývá zadáváním veřejných zakázek během režimu ostražitosti a mimořádné situace na vnitřním trhu, kdy Komise může na žádost dvou či více členských států zadávat veřejné zakázky jejich jménem. Členské státy mohou požádat Komisi o zahájení zadávacího řízení na kriticky významné nebo krizově relevantní zboží a služby, přičemž Komise posoudí žádost a pokud souhlasí, informuje ostatní členské státy a vypracuje dohodu upravující podmínky nákupu, včetně cen a dodacích lhůt. Komise při tom jedná na základě mandátu, uzavírá smlouvy s dodavateli a řídí zadávací procesy v souladu s pravidly finančního nařízení, přičemž může za zvláštních okolností umožnit změny smluv nebo připojení dalších států k již uzavřeným dohodám. Dále tato hlava upravuje společné zadávání veřejných zakázek, kdy Komise spolu s členskými státy mohou provést společné zadávací řízení za účelem efektivního pořízení zboží a služeb kritického významu, a účast na těchto řízeních je otevřena i dalším státům mimo EU. Členské státy se během mimořádné situace snaží vzájemně konzultovat a koordinovat svá zadávací řízení, aby předešly duplicitám a zajistily solidaritu. V rámci této koordinace může být dohodou stanovena výlučnost, kdy zúčastněné státy nesmí zadávat paralelně obdobné zakázky jinými cestami, s možností výjimek po souhlasu Komise a ostatních zúčastněných států.

HLAVA VI se zaměřuje na ochranu údajů, důvěrnost, bezpečnostní pravidla a digitální nástroje související s plněním povinností podle tohoto nařízení. Zpracování osobních údajů musí být v souladu s platnými předpisy EU (zejména s nařízením č. 2016/679 a nařízením č. 2018/1725) a je povoleno pouze tehdy, je-li nezbytné pro účely nařízení, přičemž jinak mají být data anonymizována. Dále členské státy a Komise zajistí ochranu důvěrných informací a obchodních tajemství, přičemž Komise nesmí sdílet informace, které by mohly poškodit obchodní zájmy hospodářských subjektů. Veškerá utajovaná a citlivá data musí být chráněna podle bezpečnostních pravidel EU, a jejich odtajnění či snížení stupně utajení je možné pouze s písemným souhlasem původce. Druhá část HLAVY VI řeší zavedení interoperabilních digitálních nástrojů a IT infrastruktury, které Komise zřídí do 29. května 2026. Tyto nástroje mají umožnit efektivní a bezpečné shromažďování, výměnu informací a poskytování služeb, například prostřednictvím jednotného digitálního portálu, a měly by být připraveny ještě před případným vyhlášením mimořádné situace na vnitřním trhu.

Na workshopech pořádaných Evropskou komisí pro implementaci nařízení IMERA bylo specifikováno zřizování a správa IT systému pro komunikaci. IT systém bude zřízen a spravován výlučně Evropskou komisí, která se zavázala ke spuštění systému v testovacím režimu do 29.5.2026. Do konce roku 2026 pak systém poběží v testovacím režimu a v ostrém režimu bude fungovat od začátku roku 2027. Členské státy se tak na správě a zřizování systému nebudou nijak podílet. Do tohoto IT systému se zprvu předpokládá přístup pouze pro ústřední styčný orgán za každý členský stát a systém tak bude zajišťovat pouze komunikaci mezi Evropskou komisí a jednotlivými členskými státy. Do budoucna ale Komise zvažuje a pracuje na zprovoznění přístupu do systému i pro další ústřední správní orgány jednotlivých členských států. Hospodářské subjekty z jednotlivých členských států nebudou mít přístup do systému a přístup pro hospodářské subjekty zatím není zvažován.

HLAVA VII obsahuje závěrečná ustanovení týkající se organizace, přezkumu a účinnosti nařízení. Zřizuje se Výbor pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu, který Komisi pomáhá při uplatňování nařízení, přičemž se řídí pravidly stanovenými v nařízení (EU) č. 182/2011. Rovněž stanoví povinnost Komise pravidelně, minimálně každých pět let, vypracovávat zprávy o fungování nařízení a hodnotit účinnost přijatých opatření, zejména po ukončení režimů ostražitosti nebo mimořádné situace na vnitřním trhu. Hodnocení zahrnuje dopad na volný pohyb zboží, služeb a osob, zásady nediskriminace a proporcionality a základní práva. Hlava VII upravuje změny nařízení (ES) č. 2679/98 tak, aby nebyla dotčena základní práva, včetně práva na stávku a kolektivní vyjednávání, a zároveň stanovuje, že v případě aktivace režimu mimořádné situace na vnitřním trhu přestanou některá ustanovení tohoto nařízení platit pro krizově relevantní zboží.

Hlava VII také stanoví, že nařízení vstupuje v platnost dvacet dní po vyhlášení a použije se od 29. května 2026, je závazné a přímo použitelné ve všech členských státech EU.

Vzhledem k odlišnosti „krizových režimů“ a vzhledem k odlišnosti definic ve vnitrostátní právní úpravě a v nařízení IMERA není možné podřadit nařízení IMERA pod právní úpravu krizového zákona. Z tohoto důvodu je navržena právní úprava samostatného zákona, jež adaptuje právní řád ČR na nařízení IMERA.

Povinnost adekvátně adaptovat právní řád České republiky na nařízení IMERA je dána legislativními závazky plynoucími pro Českou republiku z členství v EU. Nařízení IMERA je přímo aplikovatelné, nicméně právní řád České republiky by měl být na toto nařízení adaptován prostřednictvím návrhu zákona o působnosti orgánů státu při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu a o změně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, aby byla vnitrostátně zajištěna aplikovatelnost nařízení IMERA.

Zákon upravuje v návaznosti na nařízení IMERA příslušné vnitrostátní orgány a některé činnosti vykonávané příslušným vnitrostátním orgánem. Tato jednotnost nejenže usnadní zajištění této činnosti, ale jejím důsledkem bude i zvýšení právní jistoty u osob, kterým je daný právní předpis určen.

Při tvorbě zákona byl zkoumán soulad především s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“), a dále s usnesením č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“).

Navrhovaná právní úprava je v souladu s Ústavou i Listinou, a to zejména s

Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Listinou, a to zejména s

Navrhovaná právní úprava tedy splňuje ústavní požadavek stanovení povinnosti na úrovni zákona a vyhovuje též zásadám pro stanovení mezí základních práv a svobod podle čl. 4 Listiny.

Judikatura Ústavního soudu k právní oblasti mimořádných stavů na vnitřním trhu není evidována.

Zákon o působnosti orgánů státu při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu a o změně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů adaptuje právní řád České republiky na přímo použitelné nařízení IMERA.

Zákon dále

Ke shora uvedenému nařízení č. 2024/2748 byla vydána oprava, viz Oprava nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2748 ze dne 9. října 2024, kterým se mění nařízení (EU) č. 305/2011, (EU) 2016/424, (EU) 2016/425, (EU) 2016/426, (EU) 2023/988 a (EU) 2023/1230, pokud jde o mimořádné postupy pro posuzování shody, předpoklad shody, přijímání společných specifikací a dozor nad trhem v souvislosti s mimořádnou situací na vnitřním trhu, Úř. věst. L, 2025/90332, 22.4.2025.

Ke shora uvedené směrnici č. 2024/2749 byla rovněž vydána oprava, viz Oprava směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2749 ze dne 9. října 2024, kterou se mění směrnice 2000/14/ES, 2006/42/ES, 2010/35/EU, 2014/29/EU, 2014/30/EU, 2014/33/EU, 2014/34/EU, 2014/35/EU, 2014/53/EU a 2014/68/EU, pokud jde o mimořádné postupy pro posuzování shody, předpoklad shody, přijímání společných specifikací a dozor nad trhem v souvislosti s mimořádnou situací na vnitřním trhu, Úř. věst. L, 2025/90717, 17.9.2025.

Zákon obsahuje pouze ustanovení nutná k zajištění řádné adaptace; nedochází k nežádoucímu rozšiřování obsahu implementovaných norem, tzv. gold-platingu. Zákon je v souladu s výše uvedeným předpisem, k němuž není ke dni předložení zákona evidována žádná judikatura soudních orgánů EU, a lze jej hodnotit jako plně slučitelný s předpisy EU a obecnými právními zásadami práva EU. Předkládaný zákon je plně v souladu se Smlouvou o Evropské unii, Smlouvou o fungování EU a s judikaturou Soudního dvora EU.

Navržená úprava je speciální vůči existujícím předpisům, protože se jedná o krizi na vnitřním trhu, a nikoliv o krizi ve smyslu krizového zákona. Jedná se především o zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon, dále o zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy, jelikož nařízení IMERA se dotýká i krizově relevantních dodavatelských řetězců. Relevantní je rovněž zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, kde lze očekávat návaznost zejména v souvislosti s čl. 44 nařízení IMERA týkajícím se digitálních nástrojů, a zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, pokud by jednotné kontaktní místo nebo ústřední styčný orgán čerpal referenční údaje či zajišťoval automatizace. Samostatnou oblastí je ochrana informací, zejména důvěrnost, obchodní tajemství a citlivé informace o podnicích a incidentech, přičemž nařízení IMERA výslovně pracuje s ochranou důvěrnosti hlášení a citlivých údajů, zejména podle čl. 13 a v souvislosti s důvěrným soupisem podniků dle čl. 16.

Je třeba, aby úprava obsažená v zákoně měla natolik obecný charakter, aby mohla adekvátně reagovat na široké spektrum potenciálních krizí na vnitřním trhu. Blíže bude tato problematika specifikována v každém prováděcím aktu Rady.

V čl. 3 nařízení 2024/2747 se odkazuje na prováděcí akty přijaté Radou, které by měly vymezit zboží a služby, které budou považovány za kriticky významné nebo za krizově relevantní. Tyto prováděcí akty dosud nebyly přijaty, nicméně lze předpokládat, že se budou týkat druhů zboží a služeb, jež lze považovat za krizově relevantní pro daný typ probíhající krize na vnitřním trhu EU.

Zákon je v souladu s výše uvedeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2748 a směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2749, k nimž není ke dni předložení zákona evidována judikatura soudních orgánů EU, a lze jej hodnotit jako plně slučitelný s předpisy EU a obecnými právními zásadami práva EU.

Předkládaný zákon je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

Předložená právní úprava při její přípravě a následně v případě neexistence krize na vnitřním trhu nepředpokládá dopady na státní rozpočet a na ostatní veřejné rozpočty, protože stav je v tomto stádiu patrně latentní. Případné náklady není zatím možné vyčíslit, neboť navrhovaná opatření a povinnosti relevantních orgánů budou vázána na vyhlášení stavu mimořádné situace na vnitřním trhu, které není možné dopředu předjímat. Návrh zákona definuje nové orgány a instituty (Ústřední styčný orgán, Jednotné kontaktní místo, Sbor pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu, Národní koordinační výbor, Komisi pro mimořádné postupy), jejichž řádné fungování bude třeba zajistit k datu nabytí účinnosti tohoto zákona.

Veškeré výdaje budou kapitolami hrazeny ze schválených limitů, resp. případné nezajištěné zdroje budou řešeny v rámci standardního procesu přípravy návrhu státního rozpočtu na dané roky, případně budou kryty omezením jiných činností.

Kvantifikace nákladů by patrně byla možná provést v krizi na vnitřním trhu, a to z hlediska dopadů na jednotlivé resorty, jiné ústřední správní úřady a jiné správní úřady, a to vč. orgánů dozoru, jež by byly dotčeny. Samotný postup resortů a jiných úřadů před vznikem krize je preventivní, v době krize by mohl znamenat upřednostnění zaměření činnosti na odstranění případné krize na vnitřním trhu na úkor jiných (v tu chvíli aktuálně méně nutných) činností. S ohledem na uvedené není proto předpokládán dopad.

Pokud jde o dopad na zkušebnictví, tak lze patrně konstatovat obdobný závěr, jako v případě dopadu na státní rozpočet, protože stav před krizí na vnitřním trhu je v tomto stádiu patrně latentní a kvantifikace dopadů by byla možná provést až při krizi na vnitřním trhu.

Dopad na podnikatelské prostředí bude pozitivní z důvodu zvýšení jistoty podnikatelských subjektů kam se obracet v případě mimořádné situace na vnitřním trhu.

Předkládaný zákon nemá dopady na osoby sociálně slabé, národnostní menšiny, přičemž jeho přijetím rovněž nedochází k dopadům na životní prostředí. Zákon nemá dopad na osoby se zdravotním postižením a dopady na ochranu práv dětí.

Zákon o působnosti orgánů státu při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu a o změně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů nevytváří žádné rozdíly, které by byly v rozporu se zákazem diskriminace.

Dopad na rovnost žen a mužů byl hodnocen podle „Metodiky hodnocení dopadů na rovnost žen a mužů pro materiály předkládané vládě ČR“ - https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Metodika_GIA_verze_1-2_grafika.pdf

Předkladatel proto v souladu s bodem 3.3 Metodiky konstatuje, že materiál se netýká postavení fyzických osob a nemá dopad na rovnost žen a mužů.

V rámci Plánu legislativních prací vlády na rok 2025 byla stanovena výjimka z povinnosti zpracování RIA k tomuto předpisu.

Zákon o působnosti orgánů státu při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu a o změně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů nebude mít dopad na ochranu soukromí a možnost zneužití osobních údajů. Návrh zákona přímo nepředpokládá, že by měly být shromažďovány osobní údaje. Nepřímo lze o shromažďování osobních údajů uvažovat v případě monitorování v režimu ostražitosti, přičemž právní základ je stanoven přímo v čl. 16 nařízení IMERA. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozsahu své působnosti jsou podle zákona a v souladu s článkem 16 nařízení IMERA oprávněny za účelem přípravy na mimořádné situace na vnitřním trhu, shromažďovat a evidovat údaje nezbytné pro přípravu na mimořádné situace na vnitřním trhu. Jedná se zejména o a) předmětu a rozsahu činnosti relevantních hospodářských subjektů v oblasti výroby a služeb, výrobních programech a výrobních kapacitách, rozsahu zásob surovin, polotovarů a hotových výrobků, počtech zaměstnanců a jejich kvalifikaci, b) počtech zaměstnanců ve výrobních provozech, c) počtech a typech dopravních, mechanizačních a výrobních prostředků ve vlastnictví relevantních hospodářských subjektů, d) výměrách pěstovaných zemědělských plodin a druhu a počtu zemědělských zvířat chovaných relevantními hospodářskými subjekty.

Ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozsahu své působnosti vedou a průběžně aktualizují soupis relevantních hospodářských subjektů usazených na území ČR, které působí v dodavatelských řetězcích zboží a služeb kritického významu podle čl. 16 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2747.

Účelem případného zpracování osobních údajů (podnikajících fyzických osob, popřípadě fyzických osob jako členů statutárních orgánů právnických osob) je zajistit dostupnost zboží a služeb kritického významu v době mimořádných situací. Právním základem je plnění právní povinnosti podle návrhu zákona, ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR. Vzorový formulář pro shromažďování informací od hospodářských subjektů poskytne Evropská komise. S ohledem na působnost přímo použitelného nařízení IMERA budou oslovovány relevantní hospodářské subjekty působící na vnitřním trhu. Shromažďovat se budou údaje pouze od subjektů, jež disponují relevantními informacemi podle jejich postavení na vnitřním trhu.

Zpracovávají se zejména identifikační a kontaktní údaje od právnických osob a údaje od relevantních hospodářských subjektů ve smyslu čl. 3 odst. 8 nařízení IMERA v oblasti výroby a služeb. Subjekty údajů jsou relevantní hospodářské subjekty v oblasti výroby a služeb. Rozsah zpracovávaných údajů je omezen na údaje nezbytné pro přípravu na mimořádné situace na vnitřním trhu. Evidence není přístupná veřejnosti. Předkladatel neeviduje riziko spojené s evidencí osobních údajů, protože údaje nebudou veřejně dostupné. Zpracování údajů bude omezeno na zákonem stanovený rozsah.

V souladu s čl. 16 nařízení IMERA bude Komise oslovovat primárně nejvíce relevantní hospodářské subjekty na trhu, přičemž náležitě zohlední administrativní zátěž pro ně. V tuto chvíli nelze přesně odhadnout, o jaký krizově relevantní výrobek či službu se bude v režimu ostražitosti jednat, nicméně je možné uvést, že hlavním cílem Komise, potažmo MPO bude monitorovat nejvíce relevantní právnické osoby a zastřešující hospodářské svazy, které mají v daném sektoru ekonomiky reálný dopad na český trh. Kontakt s jednotlivými hospodářskými subjekty se předpokládá jako minimální, kontakt s podnikajícími fyzickými osobami je velmi nepravděpodobný.

Vzhledem k funkčnosti nařízení IMERA se tak nepředpokládá shromažďování informací od individuálních hospodářských subjektů. Navíc čl. 16 odst. 2 nařízení IMERA počítá s ochranou osobních údajů hospodářských subjektů. Komise tak stanoví standardizované a bezpečné elektronické prostředky pro shromažďování informací získaných monitorováním a pro jejich souhrnné zpracování. Dle informací z workshopu s Komisí bude od roku 2027 fungovat k tomuto účelu specificky vytvořený IT systém. Dle čl. 16 odst. 3 nařízení IMERA je jakýkoliv soupis relevantních hospodářských subjektů shromažďovaný členským státem důvěrný. Je též třeba zmínit, že dle čl. 16 odst. 4. nařízení IMERA hospodářský subjekt poskytuje požadované informace dobrovolně.

Korupční rizika byla hodnocena v souladu s metodikou C.I.A. - Corruption Impact Assessment: http://www.korupce.cz/assets/protikorupcni-agenda/cia/Metodika-hodnoceni-korupcnich-rizik-_CIA_.pdf

Na základě zhodnocení předkladatel dospěl k závěru, že navrhovaná právní úprava nezakládá možnost vzniku korupčních příležitostí.

Předkládaný zákon má vliv na dostupnost informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 12 odst. 3 zákona o působnosti orgánů státu při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu a o změně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů stanoví, že se zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nepoužije na situace dle odstavců 1 a 2 tohoto paragrafu. Dle těchto ustanovení se jedná o ochranu obchodního tajemství a dalších citlivých a důvěrných informací získaných od relevantních hospodářských subjektů a vytvořených při uplatňování nařízení IMERA. Tímto ustanovením má být zajištěno, že údaje poskytnuté relevantními hospodářskými subjekty nemohou být sděleny nikomu jinému než orgánům, které k tomu byly pověřeny v souladu se zákonem o působnosti orgánů státu při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu a o změně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona současně není v rozporu s požadavky na transparentnost a otevřenost dat.

Zákon o působnosti orgánů státu při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu a o změně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů nemá negativní dopady na bezpečnost nebo obranu státu.

Předkládaný zákon z hlediska své podstaty cílí na monitorování dostupnosti zboží a služeb kritického významu a zajištění krizově relevantního zboží a služeb, a tedy na jejich zabezpečení za krizí na vnitřním trhu, což má jednoznačný pozitivní vliv na zachování bezpečnosti a obranyschopnosti státu.

Zákon o působnosti orgánů státu při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu a o změně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů nemá ze své podstaty žádné sociální dopady, a to ani dopady na rodiny s jakoukoliv strukturou nebo specifickou charakteristikou. Stejně tak nemůže mít navrhovaná úprava vliv na posilování rodinných vazeb nebo nastolování rovnováhy mezi prací a rodinou.

Zákon o působnosti orgánů státu při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu a o změně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů nemá územní dopady, upravuje oblasti, které se vztahují k celému území státu, na územní samosprávné celky nikterak nedopadá.

Předkládaná právní úprava byla vyhodnocena vzhledem k následujícím zásadám:

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.

Zásada není přímo navrhovanou právní úpravou dotčena.

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.

Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.

Zákon je v souladu s uvedeným principem.

Návrhem zákona není zakládána veřejná podpora.

Navrhovaná právní úprava zakládá některé povinnosti fyzickým a právnickým osobám v případě přípravy na mimořádné situace na vnitřním trhu. Tyto povinnosti navazují na požadavky v nařízení IMERA, jež jsou v zákoně řešeny v § 7 až 9 návrhu.

V rámci přípravy návrhu zákona nebylo zaznamenáno lobbování, jež by podléhalo zákonné úpravě podle zákona o regulaci lobbování.

Vzhledem k tomu, že se jedná pouze o adaptaci právního řádu na nařízení IMERA, navrhuje se, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky s návrhem vyslovila souhlas v prvním čtení podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení § 1 v odstavcích 1, 2 a 3 vymezuje předmět právní úpravy navrhovaného zákona v souladu s požadavky, jež na ČR klade nařízení IMERA.

Dle § 1 odst. 1 zákon upravuje působnost příslušných vnitrostátních orgánů v oblasti mimořádných situací na vnitřním trhu v ČR. V rámci nařízení IMERA jsou za mimořádné situace na vnitřním trhu považovány zejména různé typy událostí, které mohou vážně narušit fungování jednotného trhu a volný pohyb v EU. Nařízení IMERA je navrženo tak, aby řešilo krize v rámci vnitřního trhu EU. Mezi mimořádné situace na vnitřním trhu, během nichž se nařízení IMERA, resp. navrhovaný zákon, uplatní, patří dle informací od Komise zejména 4 typy krizí: přírodní katastrofy, zdravotnické krize, ekonomické krize anebo bezpečnostní hrozby. Během těchto událostí je zpravidla třeba reagovat zejména na významné narušení fungování dodavatelských řetězců a poskytování základních služeb, nastalé omezení volného pohybu zboží a osob a rovněž omezení přístupu spotřebitelů ke klíčovým produktům a službám.

Konkrétními příklady přírodních katastrof, na které by bylo nařízení IMERA pravděpodobně aplikováno, byla zemětřesení v Itálii a Portugalsku, která přerušila dodávky stavebních materiálů a klíčových služeb. V roce 2021 způsobily rovněž záplavy v Německu a Belgii přerušení silniční a železniční dopravy, což mělo za následek problémy s distribucí potravin a léků. Nejvýraznějším příkladem zdravotnické krize z poslední doby je pandemie COVID-19, která vedla k uzavření hranic, omezení pohybu pracovníků a nedostatku zdravotnického materiálu, jako jsou ochranné pomůcky a léky. Příkladem ekonomické krize je finanční krize v roce 2008, jež způsobila prudké ekonomické otřesy a narušení obchodních vztahů mezi členskými státy. Dále byly zaznamenány výpadky dodávek energie a surovin v důsledku geopolitických konfliktů, například omezení dovozu ruského plynu, což ohrozilo průmyslové dodavatelské řetězce. Rovněž uzavření některých klíčových přístavů kvůli stávkám nebo bezpečnostním incidentům zpomalilo dovoz a vývoz zboží, čímž dále komplikovalo logistiku a obchodní výměnu v regionu. Bezpečnostní krizi přinesly například teroristické útoky v Paříži v roce 2015, jež vedly k posílení hraničních kontrol a omezení volného pohybu osob a zboží.

V souladu s § 1 odst. 2 zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje postup při mimořádné situaci na vnitřním trhu ve vztahu ke krizově relevantnímu zboží, na které se vztahují jiné právní předpisy a příslušná nařízení vlády v oblasti uvádění výrobků na trh. Dle § 1 odst. 2 písm. a) se jedná o nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení, ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 208/2011 Sb., o technických požadavcích na přepravitelná tlaková zařízení. Dle § 1 odst. 2 písm. b) se jedná o nařízení vlády č. 116/2016 Sb. o posuzování shody zařízení a ochranných systémů určených k použití v prostředí s nebezpečím výbuchu při jejich dodávání na trh, nařízení vlády č. 117/2016 Sb. o posuzování shody výrobků z hlediska elektromagnetické kompatibility při jejich dodávání na trh, ve znění nařízení vlády č. 350/2022 Sb., nařízení vlády č. 118/2016 Sb. o posuzování shody elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí při jejich dodávání na trh, nařízení vlády č. 119/2016 Sb. o posuzování shody jednoduchých tlakových nádob při jejich dodávání na trh, nařízení vlády č. 122/2016 Sb. o posuzování shody výtahů a jejich bezpečnostních komponent, nařízení vlády č. 426/2016 Sb. o posuzování shody rádiových zařízení při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 192/2022 Sb. o vyhrazených technických tlakových zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti, ve znění nařízení vlády č. 175/2024 Sb.

V souladu s § 1 odst. 3 zákon rovněž zapracovává do vnitrostátní úpravy ČR příslušný předpis Evropské unie a upravuje postup při mimořádné situaci na vnitřním trhu ve vztahu ke krizově relevantnímu zboží, na které se vztahují jiné právní předpisy a přímo použitelné předpisy Evropské unie v oblasti stavebních výrobků nebo v oblasti uvádění výrobků na trh. Dle § 1 odst. 3 písm. a) se jedná o zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a v případě oblasti stavebních výrobků dle § 3 písm. a) se jedná se o nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a zrušuje směrnice 89/106/EHS. V druhém případě dle § 3 písm. b) jedná o zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů a v případě přímo použitelných předpisů Evropské unie v oblasti uvádění výrobků na trh se jedná o nařízení (EU) 2016/425 o osobních ochranných prostředcích a zrušení směrnice 89/686/EHS, nařízení (EU) 2016/426 o spotřebičích plynných paliv a zrušení směrnice 2009/142/ES, nařízení (EU) 2016/424 o lanových dráhách a zrušení směrnice 2000/9/ES, nařízení (EU) 2017/745 o zdravotnických prostředcích a změně souvisejících předpisů a zrušení směrnic 90/385/EHS a 93/42/EHS, nařízení (EU) 2017/746 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro a zrušení směrnice 98/79/ES a rozhodnutí 2010/227/EU, nařízení (EU) 2019/1009 stanovující pravidla pro dodávání hnojivých výrobků na trh a měnící související nařízení a rušící nařízení č. 2003/2003, nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/945 o bezpilotních systémech a jejich provozovatelích ze třetích zemí a nařízení (EU) 2023/1230 o strojních zařízeních, kterým se zrušují směrnice 2006/42/ES a 73/361/EHS.

Ustanovení § 2 stanovuje působnost Ministerstva průmyslu a obchodu, jiných ministerstev a jiných ústředních správních orgánů, jejichž působnost je dotčena mimořádnou situací na vnitřním trhu.

Dle § 2 odst. 1 plní Ministerstvo průmyslu a obchodu povinnosti a vykonává pravomoci stanovené ČR podle čl. 4 odst. 2, čl. 8, čl. 24 nařízení IMERA.

Ministerstvo průmyslu obchodu vykonává dle nařízení IMERA zejména následující činnosti:

Ministerstva a jiné ústřední správní úřady, jejichž působnost je dotčena mimořádnou situací na vnitřním trhu, v souladu s § 2 odst. 2 plní povinnosti a vykonávají pravomoci stanovené ČR v oblasti přípravy na mimořádné situace na vnitřním trhu podle čl. 9 a 13 nařízení IMERA a monitorování podle čl. 16 nařízení IMERA. Ve smyslu § 2 odst. 2 budou jednotlivé příslušné resorty postupovat v rozsahu své působnosti dle kompetenčního zákona a ostatních předpisů v jejich působnosti. U Ministerstva průmyslu a obchodu se současně předvídá i koordinační role. Národní koordinační výbor bude jednat na společné schůzi a bude vytvořen ze zástupců jednotlivých oslovených úřadů na základě oslovení Ministerstvem průmyslu a obchodu. Každý kompetentní úřad poskytne kontakt na relevantní osobu, kterou bude možné v případě probíhající krize na vnitřním trhu oslovit. Pro zajištění lepší operability a možnosti rychle reagovat na probíhající krizi na vnitřním trhu mohou být využity telekomunikační a telekonferenční prostředky. Jednání tak může probíhat fyzicky i online. Ministerstvo průmyslu a obchodu svolá zástupce příslušných orgánů ze seznamu kontaktních osob dle působnosti rezortů na základě kompetenčního zákona, pokud nastane krize na vnitřním trhu ve smyslu vymezení v nařízení IMERA. Přitom je třeba zohlednit definice krize na vnitřním trhu, jak jsou vymezeny přímo v nařízení IMERA. Je přitom třeba zajistit dostatečnou flexibilitu, neboť nařízení IMERA představuje obecný nástroj pro řešení krizí na vnitřním trhu a jednotlivé charakteristiky a souvislosti současně probíhající krize na vnitřním je obtížné předvídat. Není proto vždy jasné, na jaký typ krize bude třeba reagovat. Deklarovaným záměrem Komise je, aby nařízení IMERA vytvořilo rámcovou úpravu, která může být využita i pro jiné oblasti jako je např. CRMA pro suroviny anebo pro ochranu zahraničních investic. Jednotlivé povinnosti dotčených rezortů včetně jejich rozsahu stanovuje samotné nařízení IMERA. Ministerstvo průmyslu a obchodu bude především připomínat a informovat o těchto povinnostech. U výrobků a služeb stanoví postup sama Komise.

Ministerstva a jiné ústřední správní úřady, jejichž působnost je dotčena mimořádnou situací na vnitřním trhu, poskytují Komisi na její žádost informace podle čl. 46 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2747. Ministerstvo průmyslu a obchodu informuje Evropskou komisi o určení příslušných vnitrostátních orgánů a jednotného vnitrostátního kontaktního místa, včetně jejich přesných úkolů a odpovědností podle nařízení IMERA, jejich kontaktních údajích a všech následných změn.

Ustanovení § 3 zakotvuje do vnitrostátního právního řádu čl. 24 nařízení IMERA. Ministerstvo průmyslu a obchodu zřizuje a provozuje jednotné kontaktní místo, které podle čl. 24 odst. 1 nařízení IMERA pomáhá občanům, spotřebitelům, hospodářským subjektům a zúčastněným stranám, včetně migrujících pracovníků, poskytovatelů služeb a jejich zástupců, získat informace o platných krizových opatřeních přijatých ČR, jež se týkají vnitrostátních omezení volného pohybu zboží, služeb, osob a pracovníků, která byla zavedena během režimu mimořádné situace na vnitřním trhu, a to před tím, než tato opatření vstoupí v platnost. Z diskuzí s Komisí vyplynulo, že důraz je třeba klást zejména na příhraniční oblasti, pro které jsou přijatá opatření významná. MPO jakožto jednotné kontaktní místo rovněž poskytuje výše vyjmenovaným subjektům pomoc při provádění veškerých krizových postupů a formalit na vnitrostátní úrovni, které byly zavedeny v důsledku aktivace režimu mimořádné situace na vnitřním trhu.

Aby se zajistila jejich maximální přístupnost, poskytované informace podle čl. 24 odst. 2 nařízení IMERA musí být dostupné srozumitelnou formou, elektronicky a musí být průběžně aktualizovány, přičemž musí být dostupné i v jiných úředních jazycích EU. ČR si proto zvolila v § 3 odst. 1 zákona formu zveřejňování informací způsobem umožňující dálkový přístup podle čl. 24 odst. 2 a odst. 3 nařízení IMERA, tzn. na internetu, v českém a anglickém jazyce.

Dle § 3 odst. 2 ministerstva a jiné ústřední správní úřady spolupracují v rozsahu své působnosti s Ministerstvem průmyslu a obchodu jakožto jednotným kontaktním místem, zejména pokud jde o vzájemné informování o způsobu uplatňování opatření v reakci na mimořádné situace na vnitřním trhu. Jednotné kontaktní místo zajišťuje rovněž soustavný dialog se zúčastněnými stranami, včetně komunikace se sociálními partnery a mezinárodními partnery. Jednotné kontaktní místo úzce spolupracuje s národními kompetentními orgány a také s jednotným kontaktním místem na úrovni EU, jež zřizuje Komise dle čl. 25 nařízení IMERA.

V zájmu zajištění efektivní vnitrostátní koordinace se zřizuje Národní koordinační výbor. Za zřizovatele se považuje Ministerstvo průmyslu a obchodu, které řídí jeho činnost. Výbor je složen ze zástupců všech ministerstev, jiných ústředních správních úřadů a generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky. S ohledem na skutečnost, že je obtížné předpokládat dopředu charakter krize na trhu, pro kterou se nařízení IMERA může v budoucnu aplikovat, zahrnuje Výbor zástupce ze všech uvedených institucí. Hlavním účelem Výboru je shromažďovat informace o způsobu uplatňování opatření v reakci na mimořádné situace na vnitřním trhu a poskytovat součinnost Ministerstvu průmyslu a obchodu jakožto jednotnému kontaktnímu místu.

Ustanovení § 5 vymezuje působnost ministerstev a jiných ústředních správních úřadů při přípravě na mimořádné situace na vnitřním trhu.

Návrh zákona o působnosti orgánů státu při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu a o změně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů vhodně doplňuje svým charakterem a řešenou povahou nebezpečí nadnárodního významu soustavu dosavadních národních právních předpisů v oblasti krizového řízení (zejména krizový zákon, zákon o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a zákon o kritické infrastruktuře). Význam řešeného problému s potřebou vyhlášení mimořádné situace na vnitřním trhu představuje narušení bezpečnosti dodávek „krizově relevantních výrobků“ v evropských či globálních dodavatelských řetězcích. Je nebytné, aby věcně příslušná ministerstva a jiné ústřední správní úřady tuto potřebu vyhodnocovaly ve svém krizovém plánování, za pomocí nástrojů hospodářských opatření pro krizové stavy včetně požadavků na tvorbu státních hmotných rezerv. Vzhledem k povaze nebezpečí týkající se tržních záležitostí se jeví jako optimální v rámci tvorby státních hmotných rezerv zejména využití nástroje rezervačního systému ve smyslu ustanovení § 6, odst. 3 zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv. Jako příklad rezervace „krizově relevantních výrobků“ lze uvést rezervaci vybraných skupin léků, jejichž rozsáhlý či dlouhodobý výpadek bude mít pravděpodobnou příčinu v globálních či evropských dodavatelských řetězcích, kdy tento výpadek je třeba dočasně vykrýt rezervací určitých skupin léků přímo u vlastníka (dodavatele).

Nařízení IMERA má posílit připravenost EU na krize prostřednictvím včasného předvídání událostí a potenciálních krizí. Za tímto účelem navrhovaný zákon v § 5 odst. 1 uvádí, že se ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozsahu své působnosti rovněž podílejí, ve spolupráci s Komisí, na vypracování dobrovolných krizových protokolů podle čl. 10 odst. 4 nařízení IMERA. Dobrovolné krizové protokoly slouží k předem stanovené koordinaci reakcí na krize na vnitřním trhu a obsahují čtyři klíčové prvky: definují konkrétní typy narušení a cíle, na které se zaměřují; vymezují úlohy jednotlivých účastníků a přípravná opatření, která mají být přijata při aktivaci režimu mimořádné situace na vnitřním trhu; stanovují jasný postup pro určení okamžiku aktivace a dobu platnosti opatření; a uvádějí konkrétní opatření, která musí být přiměřená a nezbytná k řešení dané situace.

Za účelem podpory a usnadnění volného pohybu zboží a služeb během režimu mimořádné situace na vnitřním trhu v souladu s § 5 odst. 2 vyhodnocují ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozsahu své působnosti potřebu zabezpečení krizově relevantních výrobků prostřednictvím systému hospodářských opatření pro krizové stavy k zajištění připravenosti na mimořádné situace na vnitřním trhu.

Jako součást připravenosti na krize nařízení IMERA ve svém čl. 16 umožňuje účinné předvídání událostí a potenciálních krizí, které by mělo být založené na účinném monitorování.

V rámci aplikace nařízení IMERA bude možné využít informace, jež byly nashromážděny správními orgány i hospodářskými subjekty na základě jiných nástrojů a činností, a to v zájmu eliminování dopadů krize na vnitřním trhu. V současné době nelze předvídat konkrétní podobu krize, její dopad na vnitřní trh a postup jejího odstraňování. Nařízení IMERA v tomto ohledu žádné specifické procedury nestanovuje, a proto se Ministerstvo průmyslu a obchodu bude snažit eliminovat případně vznikající duplicity. Bude se postupovat na základě doporučeného postupu od Komise, který zatím členské státy neznají. Oslovovány budou nejdříve státní orgány a poté hospodářské subjekty.

Ustanovení § 6 odst. 1 deklaratorně vymezuje údaje, jež jsou ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozsahu své působnosti oprávněny zpracovávat při aktivaci režimu ostražitosti, pokud jsou tyto údaje nezbytné pro přípravu na mimořádné situace na vnitřním trhu. Údaje budou sbírány na základě požadavků Komise. V případě mimořádné situace na vnitřním trhu poskytne Komise vzor, který se bude rozeslán všem stranám. Těchto vzorů může být i více. Tyto údaje zahrnují zejména informace o

Ustanovení § 6 odst. 2 uvádí, že ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozsahu své působnosti spolupracují s relevantními hospodářskými subjekty v dodavatelských řetězcích zboží a služeb kritického významu, které působí na jejich území podle čl. 16 odst. 4 a 5 nařízení IMERA. ČR může žádat dle uvedených ustanovení nařízení IMERA relevantní hospodářské subjekty o dobrovolné informace ohledně dostupnosti důležitého zboží a služeb, pokud neexistují jiné zdroje informací. Tyto informace mohou být sdíleny v souladu s unijními pravidly a následně předány Komisi. Orgány členských států zároveň musí minimalizovat administrativní zátěž pro hospodářské subjekty a chránit důvěrnost dobrovolně poskytnutých údajů. Komise sdílí s ústředním styčným orgánem informace, které byly získány prostřednictvím jiných monitorovacích prostředků nebo systémů v souladu s čl. 16 odst. 8 nařízení IMERA.

Ustanovení § 6 odst. 3 stanoví, že ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozsahu své působnosti zašlou zpracované údaje podle odstavce 1 Ministerstvu průmyslu a obchodu, které je po souhrnném zpracování zašle Evropské komisi. Je totiž třeba určit, kdo bude soupis podle čl. 16 odst. 3 nařízení IMERA vést. V případě, že si Evropská komise vyžádá zpracované údaje podle odstavce 1 přímo od jednotlivých ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, zasílají je tato ministerstva a tyto ústřední správní úřady Evropské komisi přímo.

Ustanovení § 7 odst. 1 zakotvuje do zákona postup, jakým ostatní ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozsahu své působnosti informují Ministerstvo průmyslu a obchodu jakožto ústřední styčný orgán o plánovaných a o přijatých a uplatňovaných opatřeních na národní úrovni v reakci na mimořádné situace na vnitřním trhu, kdy se rovněž jedná o opatření, která byla přijata v reakci na situace ohrožující veřejnou bezpečnost.

Ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozsahu své působnosti informují ústřední styčný orgán o přijatých a uplatňovaných opatřeních podle čl. 23 odst. 1 nařízení IMERA. Pokud byl aktivován režim mimořádné situace na vnitřním trhu v souladu s čl. 18 odst. 4 nařízení IMERA, ministerstva a jiné ústřední správní úřady neprodleně po přijetí opatření pro řešení mimořádné situace, sdělí jejich znění Ministerstvu průmyslu a obchodu jakožto ústřednímu styčnému orgánu na národní úrovni, které je po zpracování neprodleně oznámí Komisi a ostatním členským státům skrze ústřední styčný orgán na úrovni EU. Tato povinnost se uplatní pouze tehdy, pokud opatření omezují výkon práva na volný pohyb osob, zboží a služeb mezi členskými státy a zároveň nejsou již předmětem informační nebo oznamovací povinnosti podle jiných právních předpisů EU. Sdělení musí obsahovat důvody přijetí opatření, včetně prokázání jejich oprávněnosti a přiměřenosti a přiložených vědeckých nebo jiných podkladů, dále musí uvádět oblast působnosti opatření, datum jejich přijetí, datum nabytí účinnosti a dobu jejich trvání. V případě plánovaných opatřeních postupují ministerstva a jiné ústřední správní úřady podle čl. 23 odst. 2 nařízení IMERA. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady informují Ministerstvo průmyslu a obchodu jakožto ústřední styčný orgán na národní úrovni o návrzích znění veškerých opatření pro mimořádné situace přijatých v reakci na krizi ještě před jejich přijetím. Ministerstvo průmyslu a obchodu jakožto ústřední styčný orgán následně může sdělit Komisi a jiným členským státům prostřednictvím styčného orgánu na úrovni Unie návrhy znění těchto opatření.

Ustanovení § 7 odst. 2 vymezuje postup, jakým Ministerstvo průmyslu a obchodu jakožto ústřední styčný orgán na národní úrovni informuje Evropskou komisi a ústřední styčné orgány jiných členských států EU. V případě přijatých a uplatňovaných opatřeních informuje ústřední styčný orgán Evropskou komisi a ústřední styčné orgány jiných členských států EU postupem podle č. 23 odst. 1 nařízení IMERA. To znamená, že pokud je aktivován režim mimořádné situace na vnitřním trhu, musí ministerstva a jiné ústřední správní úřady neprodleně informovat Ministerstvo průmyslu a obchodu jakožto národní ústřední styčný orgán, které po zpracování těchto informací bude následně prostřednictvím styčného orgánu na úrovni Unie informovat Komisi a ostatní členské státy o všech opatřeních, která omezují volný pohyb osob, zboží a služeb mezi členskými státy a nejsou již oznamována podle jiných právních předpisů EU. Toto oznámení musí obsahovat důvody a odůvodnění opatření včetně podpůrných vědeckých nebo jiných dat, vymezení jejich oblasti působnosti, datum přijetí, začátek platnosti a dobu trvání opatření. V případě plánovaných opatřeních postupují ministerstva a jiné ústřední správní úřady informují Ministerstvo průmyslu a obchodu jakožto ústřední styčný orgán na národní úrovni o návrzích znění veškerých opatření pro mimořádné situace přijatých v reakci na krizi ještě před jejich přijetím. Ministerstvo průmyslu a obchodu jakožto ústřední styčný orgán následně může sdělit Komisi a jiným členským státům prostřednictvím styčného orgánu na úrovni Unie návrhy znění těchto opatření.

Ustanovení § 7 odst. 3 vymezuje postup, jakým ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozsahu své působnosti informují veřejnost o opatřeních z odstavce 1 par. 7 návrhu zákona podle čl. 23 odst. 4 nařízení IMERA. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady postupují podle čl. 23 odst. 4 nařízení IMERA. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady jsou povinny co nejdříve poskytnout veřejnosti i Komisi jasné, úplné a včasné informace vysvětlující opatření omezující volný pohyb osob, zboží a služeb přijatá během mimořádné situace na vnitřním trhu. Tyto informace zahrnují rovněž případy opatření, která byla přijata v souvislosti se zajištěním veřejné bezpečnosti.

Ustanovení § 7 odst. 4 stanoví, že v případě situací podle čl. 2 odst. 6 nařízení IMERA se odstavce 2 až 3 použijí obdobně. Tím bude zajištěno, že v případě opatření na zajištění národní bezpečnosti včetně zajištění územní celistvosti budou Komise a ostatní členské státy o těchto opatřeních informovány. Uvedené ustanovení se neinterpretuje jako implementace nařízení IMERA. Znění uvedených ustanovení má zajistit zachování povinnosti informovat Komisi o opatřeních zaváděných členskými státy nad rámec nařízení IMERA v souladu s čl. 3 až 5 nařízení Rady (ES) č. 2679/98 ze dne 7. prosince 1998 o fungování vnitřního trhu ve vztahu k volnému pohybu zboží mezi členskými státy.

Dle ustanovení § 7 odst. 5 mohou ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozsahu své působnosti při mimořádné situaci na vnitřním trhu zavést digitální formuláře podle čl. 9 odst. 5 a čl. 44 nařízení IMERA. V současné době není možné předvídat působnost konkrétních orgánů v souvislosti s digitálními formuláři. Je nicméně záhodno alespoň stanovit, které národní orgány budou jednotné digitální formuláře zavádět. Tyto formuláře jsou vydávány především pro prohlášení, registrace nebo povolení činností prováděných mezi členskými státy za účelem podpory a usnadnění volného pohybu osob, zboží a služeb během režimu mimořádné situace na vnitřním trhu, přičemž mohou být vydávány a koordinovány přímo Evropskou komisí. Tyto formuláře budou dostupné způsobem umožňující dálkový přístup a bude se jednat o standardizované, bezpečné a účinné digitální nástroje pro bezpečné shromažďování a výměnu informací.

Ustanovení § 8 až 10 implementují „mimořádné postupy v příslušných právních předpisech Unie týkajících se krizově relevantního zboží “, podle čl. 28 nařízení IMERA. Jedná se o tzv. harmonizované výrobky, jež mohou představovat zvýšenou míru rizika (krizově relevantní zboží je v jednotlivých harmonizačních předpisech zpravidla označeno jako „výrobky“). Proto jsou pro ně v příslušných předpisech Unie stanoveny technické požadavky. Jedná se o tzv. základní požadavky, kdy výrobek musí splňovat takové základní požadavky, které jsou pro něj použitelné. Tyto základní požadavky se pro jednotlivé druhy výrobků liší, v závislosti na tom, jaký příslušný předpis EU ten který výrobek upravuje. Obecně ale lze uvést, že smyslem těchto základních požadavků je zajišťování ochrany zdraví a bezpečnosti. Tyto požadavky musí výrobky splňovat před uvedením na trh, což zaručuje povinnost provést u nich posouzení shody. Subjekty, jež při posuzování shody jako nezávislá strana poskytují odborné služby, spočívající zejména ve zkoušení výrobků, se nazývají oznámené subjekty. Oznámené subjekty musí splňovat požadavky příslušných harmonizačních předpisů Unie a při své činnosti se jimi řídit. Prověření splnění požadavků žadatele o oznámení, provedení samotného oznámení (Komisi a ostatním členským státům) a následnou kontrolu činnosti oznámených subjektů provádí oznamující orgán, kterým je v ČR Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „ÚNMZ“). U všech výrobků, na které se tento zákon vztahuje, je účast oznámeného subjektu na posouzení shody povinná.

Podle čl. 28 nařízení IMERA může za stavu mimořádné situace na vnitřním trhu Komise aktivovat mimořádné postupy v příslušných harmonizačních předpisech. Tyto postupy byly do příslušných předpisů doplněny dvěma novelizačními předpisy, bezprostředně navazujícími na nařízení IMERA. Jedná se o:

Cílem mimořádných postupů je zajistit včasnou dostupnost krizově relevantního zboží spadajícího do kategorie harmonizovaných výrobků, u nichž se posouzení shody povinně účastní oznámený subjekt, což je obvykle časově náročný proces. Komise vydá prováděcí akt, v němž vždy uvede konkrétní dotčené harmonizované výrobky a aktivované postupy.

V § 8 se konkrétně zakotvuje první z mimořádných postupů, což je stanovení povinnosti oznámeným subjektům upřednostňovat posuzování shody krizově relevantního zboží před jakýmikoli jinými probíhajícími žádostmi týkajícími se jiných výrobků. Současně však platí, že takové přednostní vyřízení žádosti nesmí vést k nepřiměřeným nákladům na straně žadatele. Lze totiž přepokládat, že upřednostnění určité žádosti bude nutně spojena se zvýšenými náklady. Přiměřenost nákladů se posuzuje podle cenových předpisů (zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů). Povinností oznámených subjektů je vynaložit přiměřené úsilí za účelem zvýšení své kapacity, tak aby mohly posuzovat krizově relevantní zboží přednostně. Teprve v případě, že nebudou dostatečné kapacity k přednostnímu posouzení krizově relevantního zboží, lze k uvádění takového zboží na trh využít postupu podle § 9.

V případě, že opatření ve smyslu § 8 nedostačuje k zajištění zásobování krizově relevantními harmonizovanými výrobky, je členským státům dána možnost nahradit provedení příslušného postupu posouzení shody s povinnou účastní oznámeného subjektu povolením uvést výrobek na trh, pokud splňuje všechny použitelné základní požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost, které stanoví přímo použitelné předpisy EU nebo příslušné nařízení vlády. Toto povolení má účinky pouze pro území daného státu, pokud není prostřednictvím prováděcího aktu Komise jeho platnost rozšířena na celé území Unie. Takový krizově relevantní výrobek nesmí být opatřen označením CE nebo jiným označením prokazující shodu výrobku se stanovenými požadavky (např. označením Pi u přepravitelných tlakových zařízení). § 9 zakotvuje tento mimořádný postup, jež bude institucionálně zajišťovat ÚNMZ. Povolení se vydává ve správním řízení na základě žádosti, jejíž náležitosti se stanoví. Součástí této žádosti je i prohlášení, že krizově relevantní zboží splňuje všechny základní požadavky stanovené v přímo použitelných předpisech EU, které jsou uvedené v nařízení 2024/2748 nebo v příslušných nařízeních vlády (které transponují směrnice, které uvádí směrnice 2024/2749) spolu s popisem jednotlivých postupů, kterými byl úspěšně prokázán soulad s těmito požadavky. Přestože dle čl. 44 nařízení IMERA Evropská komise zřídí digitální nástroje k výměně informací, které budou umožňovat mj. předkládat i formuláře pro prohlášení, registraci nebo povolení, vzhledem k tomu, že povolení se bude vydávat ve správním řízení, nadále platí povinnost uvedené prohlášení předložit, byť prostřednictvím uvedeného digitálního nástroje.

Nařízení 2024/2748 a směrnice 2024/2749 umožňují členským státům, aby uznávaly povolení udělená v jiném členském státě, uvádět krizově relevantní zboží na trh, a to v době, než takové povolení případně udělí Evropská komise (jinak platí, že povolení vydané v členském státě, kdy je použita odchylka od postupů posuzování shody, platí pouze na území tohoto daného členského státu) a rozšíří tak možnost jeho uvádění na trh i v ostatních členských státech. Bude-li uděleno povolení v jiném členském státě, nebude takové povolení v České republice uznáváno. Krizově relevantní zboží, jemuž bylo uděleno povolení v jiném členském státě, bude možné na trh v České republice uvádět pouze tehdy, pokud mu bude povolení uděleno v České republice postupem podle § 9, případně, bude-li povolení z jiného členského státu Evropskou komisí rozšířeno i na ostatní členské státy. Případné uznání povolení jiného členského státu by příslušný orgán v České republice, který by takové uznání provedl, vystavil nepřiměřené odpovědnosti za to, že krizově relevantní zboží uváděné na trh bez řádného posouzení (tedy způsobem obdobným jako v § 9) splňuje veškeré požadavky, které při uvedení na trh mají být splněné, aniž by tento orgán měl možnost takové krizově relevantní zboží posoudit (v tomto případě postupem podle § 9).

O povolení, které ÚNMZ vydá, informuje Evropskou komisi a ostatní členské státy.

Při rozhodování o povolení podle § 10 je třeba výrobek posoudit z hlediska splnění všech základních požadavků na bezpečnost. Je tedy nutné, aby příslušný orgán vycházel z odborného stanoviska. Za tímto účelem v případě aktivování mimořádné situace na vnitřním trhu zřídí ÚNMZ Komisi pro mimořádné postupy jako svůj poradní orgán, který je složen ze zástupců dotčených (tedy těch, do jejichž působnosti krizově relevantní zboží náleží) ministerstev, jiných ústředních správních úřadů, jiných správních úřadů nebo sdružení oznámených subjektů, a to na základě jejich návrhu. Kolik členů bude komise bude mít, ani kdo bude členem (resp. zástupce jaké instituce) zatím nelze určit, neboť toto bude záviset na konkrétním krizově relevantním zboží, které bude potřeba zrychleně dodávat na trh.

Pokud Komise pro mimořádné postupy dojde k závěru, že krizově relevantní zboří splňuje veškeré požadavky k uvedení na trh nebo do provozu, vydá souhlasné stanovisko, v němž doporučí ÚNMZ povolení vydat, v opačném případě, tedy v situaci, kdy takové zboží nebude splňovat příslušné požadavky, vydá nesouhlasné stanovisko. V obou případech musí být stanovisko Komise pro mimořádné postupy odůvodněno.

Ustanovení § 11 odst. 1 zakotvuje do zákona postup, jakým ostatní ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozsahu své působnosti v případě mimořádné situace na vnitřním trhu informují Ministerstvo průmyslu a obchodu jakožto ústřední styčný orgán o nedostatku krizově relevantního zboží a služeb. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady postupují podle čl. 34 odst. 1 nařízení IMERA. Mělo by se jednat zejména o případy, kdy existují značná rizika pro fungování vnitřního trhu během probíhající krize anebo při závažném a dlouhotrvajícím nedostatku krizově relevantního zboží či výjimečně vysoké poptávce po něm, mohou být na úrovni Unie nezbytná opatření zaměřená na zajištění dostupnosti tohoto zboží, například formou přednostních žádostí, aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu a jeho dodavatelských řetězců.

Ustanovení § 11 odst. 2 vymezuje postup, dle něhož Ministerstvo průmyslu a obchodu jakožto ústřední styčný orgán na národní úrovni informuje v případě mimořádné situace na vnitřním trhu Evropskou komisi o nedostatku krizově relevantního zboží a služeb podle čl. 34 odst. 1 nařízení IMERA. Následně na základě informací poskytnutých Komisi podle odstavce 2 navrhovaného zákona, Komise doporučí postup k přijetí opatření, která mají zajistit reorganizaci dodavatelských řetězců a výrobních linek a využití stávajících zásob ke zlepšení dostupnosti a dodávek krizově relevantního zboží nebo služeb. Komise by měla při tom v souladu s čl. 34 nařízení IMERA zvážit dopady plánovaných opatření na dotčené hospodářské subjekty. Mezi taková opatření může patřit usnadnění rozšíření, nové využití nebo vytvoření výrobních kapacit pro krizově relevantní zboží či služby, stejně jako urychlení příslušných schvalovacích, povolovacích a registračních postupů. Dále by Komise měla informovat všechny příslušné orgány členských států o hlášeném nedostatku a zefektivnit koordinaci jejich reakce. V rámci mimořádné situace na vnitřním trhu by Komise měla mít rovněž možnost doporučit členským státům, aby zboží nebo služby distribuovaly s ohledem na principy solidarity, nezbytnosti a proporcionality. Komise by měla také aktivně přispívat ke koordinaci takové distribuce.

V ustanovení § 11 odst. 3 se pak stanovuje postup pro Ministerstvo průmyslu a obchodu jakožto ústřední styčný orgán, který na základě doporučení Evropské komise podle č. 34 odst. 2 nebo čl. 35 nařízení IMERA vypracuje konkrétní doporučení pro ostatní ministerstva a jiné ústřední správní úřady.

Ustanovení § 11 odst. 4 stanoví, že v případě mimořádné situace na vnitřním trhu může vláda rozhodnout o uvolnění státní hmotné rezervy při nedostatku krizově relevantního zboží. Je třeba mít možnost využít specifické opatření ze strany státu při rozsáhlém nedostatku krizově relevantního zboží v mimořádné situaci na vnitřním trhu, při které nemusí být vyhlášen krizový stav.

Držitelům informací je nezbytné poskytnout záruky, že informace získané v důsledku uplatňování nařízení IMERA budou zpracovávány a používány v souladu se zásadami nezbytnosti a proporcionality. Ustanovení § 12 odst. 1 proto zavádí postup, jakým ministerstva a jiné ústřední správní úřady v rozsahu své působnosti zajistí ochranu obchodního tajemství a dalších citlivých a důvěrných informací získaných a vytvořených při uplatňování nařízení, a to i v souvislosti s přijatými doporučeními a opatřeními. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady musí postupovat v souladu s čl. 43 odst. 2 nařízení IMERA.

V rámci postupu zajištění ochrany informací se stanovuje ochranný mechanismus s ohledem na krizové stavy. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady zajistí, aby k údajům poskytnutým relevantními hospodářskými subjekty neměl přístup jiný subjekt než orgán pověřený v rámci zákona. Tyto orgány jsou povinny zajistit zachování ochrany předaných údajů dle zvláštních právních předpisů. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady zajistí ochranu obchodního tajemství a dalších citlivých a důvěrných informací získaných a vytvořených při uplatňování tohoto nařízení, a to i v souvislosti s doporučeními a opatřeními, která mají být přijata, v souladu s vnitrostátním právem a příslušnými právními předpisy Unie o ochraně osobních údajů, zejména s přímo použitelnými nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725. Ministerstva a jiné ústřední správní úřady rovněž zajistí ochranu zákonem chráněného tajemství, utajovaných informací nebo osobních údajů.

V současné době nelze předvídat s jakými dalšími konkrétními orgány bude Komise v případě probíhající krize na vnitřním trhu komunikovat. Ministerstvo průmyslu a obchodu bude v kontaktu s Evropskou komisí v souladu s čl. 27 odst. 9 a odst. 10 písm. c). Na tomto místě je třeba uvést, že obecně platí, že dle s čl. 346 Smlouvy o fungování EU členský stát není povinen poskytovat údaje, jejichž zpřístupnění podle jeho názoru odporuje podstatným zájmům jeho bezpečnosti. Zdali informace může způsobit újmu bezpečnostním zájmům ČR, může posoudit pouze její původce, obdobně jako dle zákona č. 412/2005, Sb. o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení § 12 odst. 2 stanoví, že ministerstva a jiné ústřední správní úřady v souladu s čl. 43 odst. 5 nařízení IMERA zajistí, aby bez předchozího písemného souhlasu původce informací nedošlo ke snížení stupně utajení nebo k odtajnění utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle nařízení IMERA.

Ustanovení § 12 odst. 3 stanoví, že se zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se nepoužije na situace dle odstavců 1 a 2. Dle těchto ustanovení se jedná o ochranu obchodního tajemství a dalších citlivých a důvěrných informací získaných od relevantních hospodářských subjektů a vytvořených při uplatňování nařízení IMERA. Tímto ustanovením mát být zajištěno, že údaje poskytnuté relevantními hospodářskými subjekty nemohou být sděleny jiným orgánům než těm, které k tomu byly pověřeny v souladu se zákonem o působnosti orgánů státu při řešení mimořádných situací na vnitřním trhu a o změně zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

Orgány dozoru budou povinny v případě mimořádné situace na vnitřním trhu při svých dozorových činnostech upřednostňovat kontrolu krizově relevantního zboží, což je dáno tím, že toto zboží, resp. výrobky mohou být na trh uváděny i bez posouzení shody, což s sebou přináší vyšší riziko nesplnění základních požadavků, které na ně stanovují právní předpisy (tento způsob uvedení na trh sice nevyžaduje posouzení shody ze strany oznámeného subjektu, nicméně stále se vyžaduje, aby takové výrobky byly zcela v souladu se stanovenými požadavky).

Při výkonu dozoru při mimořádné situaci na vnitřním trhu budou orgány dozoru postupovat podle právních předpisů tak, jak postupují za normální situace, tedy zejména podle dozorových ustanovení v zákonech č. 22/1997 Sb. a č. 90/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v nařízení o dozoru nad trhem s výrobky (2019/1020) a v zákoně o dozoru nad trhem s výrobky č. 87/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z toho pak vyplývá, že i případná omezení a opatření, které budou orgány dozoru ukládat, budou zcela totožné jako v případě běžné situace (tedy v době, kdy není aktivována mimořádná situace na vnitřním trhu).

Pokud jde o samotné dozorové orgány, těmi jsou ty orgány, které dozor nad těmito výrobky, pokud jde o jejich uvádění na trh, případně do provozu, vykonávají podle stávajících právních předpisů (jejich příslušnost je stanovena zákonem č. 87/2023 Sb.).

Zákon rovněž stanovuje, že v případě, kdy orgán dozoru jiného státu požádá orgán dozoru v ČR o pomoc, měl by tento orgán vyvinout veškeré úsilí, aby takovou pomoc mohl poskytnout. Zejména se může jednat o vysílání týmů odborníků, kteří dočasně posílí zahraniční orgán dozoru, případně poskytnutí logistické podpory, jako je například posílení kapacity pro testování krizově relevantního zboží.

Ustanovení § 14 stanovuje skutkové podstaty přestupků podle tohoto zákona. Těchto přestupků se může dopustit oznámený subjekt porušením povinností podle § 8, a dále hospodářské subjekty, konkrétně výrobce a dovozce, pokud poruší některou z povinností, kterou zajišťují právě výrobci nebo dovozci, tedy povinností souvisejících s opatřováním krizově relevantního zboží označením a informacemi.

Za přestupky uvedené v § 14 se stanovují sankce formou pokuty, a to v rozsahu, který odpovídá obdobným přestupkům těchto subjektů podle zákona č. 90/2016 Sb. U pokut za přestupky bude platební a vymáhací rovinu řešit obecný správce daně (tzn. celní úřad).

Navazující § 15 dále stanoví, že přestupky oznámených subjektů bude podle § 14 odst. 1 projednávat ÚNMZ. V případě přestupků hospodářských subjektů (výrobci, dovozci) budou přestupky podle § 14 odst. 2 projednávat orgány dozoru, které jsou k dozoru nad krizově relevantním zboží příslušné podle jiných předpisů (jejich příslušnost je stanovena zákonem č. 87/2023 Sb.).

V hlavě V nařízení IMERA jsou upravena zvláštní pravidla pro zadávání veřejných zakázek v době režimu ostražitosti a režimu mimořádné situace na vnitřním trhu. Tato pravidla umožňují členským státům i orgánům veřejné moci pružně a rychle pořizovat tzv. zboží a služby kritického významu nebo krizově relevantní zboží a služby. Nařízení v rámci toho zmocňuje Evropskou komisi, aby uvedené zboží a služby pro členské státy pořizovala v jejich zastoupení nebo jejich jménem postupy podle finančního nařízení, a předvídá společné nakupování Evropskou komisí a členskými státy podle finančního nařízení. Podobný mandát Evropské komise je nebo bude obsažen i v jiných sektorech podle samostatných právních aktů Unie, například v sektoru obrany nebo bezpečnosti, kritických surovin nebo léčivých přípravků.

Výběr dodavatelů podle nařízení IMERA probíhá podle finančního nařízení, nikoliv standardními postupy zadávání podle směrnice č. 2014/24/EU a č. 2014/25/EU a jejich vnitrostátní transpozice.

Do zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů se tudíž vkládá ustanovení § 9a (s názvem „Spolupráce podle přímo použitelného předpisu“) s využitím terminologie již použité v jeho ustanovení § 2 odst. 1 větě třetí, podle kterého se za zadání veřejné zakázky nepovažuje pořízení zboží nebo služeb, které Evropská komise zadala v zastoupení nebo jménem členských států, nebo které byly zadány společně podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, tj. například nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2747 ze dne 9. října 2024, kterým se zavádí rámec opatření týkající se mimořádných situací na vnitřním trhu a odolnosti vnitřního trhu a kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2679/98 (akt pro odolnost a mimořádné situace na vnitřním trhu), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2024/2509 ze dne 23. září 2024, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie (přepracované znění).

Ustanovení je zařazeno do obecných ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek, pokrývá také ostatní už existující nebo vznikající centralizované nákupní nástroje Unie a odstraňuje pochybnosti, zda pořizování plnění z nich má být provedeno v zadávacím řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek.

S ohledem na to, že se pořizování zboží nebo služeb od Evropské komise ze zavedených centralizovaných nástrojů není zadáním veřejné zakázky, neuplatní se pravidla platná pro zahájení, průběh a ukončení zadávacího řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Nevzniká ani povinnost uveřejňovat smlouvu na veřejnou zakázku na profilu zadavatele. Procesní povinnosti mohou vyplynout z dohod uzavíraných mezi Evropskou komisí a členskými státy.

Pravidla pro zastupování České republiky jako členského státu při jednáních, která nařízení IMERA předvídá, jsou dána především zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. K zastupování je oprávněn primárně vedoucí organizační složky, jíž se toto právní jednání týká (například při žádosti členského státu o nákup zboží a služeb Evropskou komisí podle čl. 36 odst. 1, při dojednávání dohody o zadávání mezi Evropskou komisí a členskými státy podle čl. 36 odst. 3 písm. b), při souhlasu s připojením dalšího členského státu k již uzavřené smlouvě podle čl. 38 odst. 2 písm. b).

V případě, že členský stát zahajuje vlastní zadávací řízení, se nebude jednat o pořizování v rámci centralizovaného evropského nástroje, ale o klasické zadávání veřejné zakázky.

Ustanovení § 17 upravuje nabytí účinnosti předmětného zákona. Je dán naléhavý obecný zájem v podobě nutnosti uplatnění požadavků nařízení IMERA, které je již platné ode dne 9. října 2024, závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech a použije se od 29. května 2026. Navrhuje se stanovení účinnosti zákona dnem 29. května 2026, tak jak nařízení IMERA předpokládá.

Stanovení účinnosti zákona patnáctým dnem následujícím po dni jeho vyhlášení je tak výjimkou z obecného pravidla jednotných dat účinnosti, jež předpokládá § 9 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

Doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA