Důvodová zpráva k Novela z. o obcích

Analogicky k ustanovení § 62 zákona o obcích, resp. § 31 odst. 4 a § 32 odst. 4 zákona o hlavním městě Praze je navrhováno, aby společenství obcí v případě, že bude vykonávat státní správu, obdrželo obdobný příspěvek, který dostávají územní samosprávné celky na výkon přenesené působnosti. Obdobně jako u příspěvku poskytovaného obcím a krajům bude postup pro stanovení výše příspěvku na výkon státní správy stanoven příloze zákona o státním rozpočtu, a to vždy na následující kalendářní rok.

Zakotvuje se právní rámec pro možnost podpory činnosti společenství obcí formou příspěvku ze státního rozpočtu. Poskytnutí příspěvku, jakož i postup pro stanovení jeho výše, bude případně předmětem úpravy v příloze zákona o státním rozpočtu, a to vždy na následující kalendářní rok.

Doplňuje se ustanovení, které výslovně a přehledně vyjmenovává orgány společenství obcí. Povinnými orgány společenství obcí jsou již nyní zákonem zakotvené shromáždění starostů a předseda. Nově se doplňuje kancelář společenství obcí, jakožto administrativní orgán, který zajišťuje realizaci svěřených úkolů a běžný chod společenství obcí.

Dalším orgánem stanoveným zákonem může být obecní policie společenství obcí předvídaná zákonem o obecní policii, kterou může společenství obcí jakožto svůj orgán zřídit.

Stanovy společenství obcí mohou určit i další orgány společenství, např. radu, jakožto výkonný orgán apod. Povinně zřizovaným orgánem, který musí být uveden ve stanovách každého dobrovolného svazku obcí (jímž společenství obcí vždy je) je nejméně tříčlenný orgán svazku obcí, který schvaluje účetní závěrku svazku obcí sestavenou k rozvahovému dni podle zákona o účetnictví [viz § 50 odst. 2 písm. c) zákona o obcích].

Zrušuje se výslovné uvedení vyhrazené působnosti shromáždění starostů rozhodovat v záležitostech stanovených zvláštním právním předpisem, a to s ohledem na zakotvení rozhodovací pravomoci kanceláře společenství obcí. Pokud zvláštní právní předpis výslovně stanoví rozhodovací pravomoc shromáždění starostů, bude mít tato speciální právní úprava přednost před obecnou úpravou rozdělení pravomocí mezi orgány společenství obcí v zákoně o obcích.

S ohledem na nově upravenou pozici vedoucího kanceláře společenství obcí (viz § 53d odst. 5), který plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele vůči zaměstnancům společenství obcí, je třeba upravit, kdo plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele právě vůči vedoucímu kanceláře společenství obcí. Tato působnost se svěřuje předsedovi, jakožto statutárnímu orgánu společenství obcí.

Zakotvuje se nový povinně zřizovaný orgán společenství obcí – kancelář společenství obcí, která je administrativním orgánem zajišťujícím realizaci svěřených úkolů a běžný chod společenství obcí.

Kancelář společenství obcí je tvořena vedoucím kanceláře společenství obcí a dalšími zaměstnanci společenství obcí, kteří jsou do ní zařazeni. Přitom platí, že zaměstnanci společenství obcí jsou zařazeni právě do kanceláře společenství obcí, s výjimkou zaměstnanců, kteří jsou zařazeni do případné organizační složky společenství obcí, nebo zaměstnanců, kteří jsou podle zákona zařazeni do jiného orgánu společenství obcí (například zaměstnanci zařazení do obecní policie, pokud ji společenství obcí jako svůj orgán zřizuje).

Úkoly kanceláře společenství obcí mohou (vedle úkolů případně výslovně kanceláři společenství obcí svěřených zákonem) jednak vyplývat ze stanov společenství obcí, jednak mohou být kanceláři ukládány jinými orgány společenství obcí. Stanoví se také, že kancelář společenství obcí provádí úkony ve správním řízení nebo jiné úkony správního orgánu, pokud zákon stanoví, že tyto úkony provádí společenství obcí, ale sám výslovně neurčí, který orgán společenství je k nim příslušný.

V čele kanceláře společenství obcí stojí vedoucí kanceláře společenství obcí, který vůči ostatním zaměstnancům společenství obcí plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele, jestliže jiný zákon nestanoví jinak (tak je tomu např. v případě zaměstnanců zařazených do obecní policie, pokud ji společenství obcí jako svůj orgán zřizuje, vůči nimž obsahuje zákon o obecní policii speciální právní úpravu).

Pokud se zaměstnanec společenství obcí podílí na výkonu působnosti, která byla zákonem nebo na základě zákona svěřena společenství obcí, má postavení úředníka územního samosprávného celku. To znamená, že pro něj platí obdobná pravidla a požadavky stanovené zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (např. co se týká odbornosti, vzdělávání nebo vzniku pracovního poměru) jako pro úředníky obcí. Obdobně se na zaměstnance společenství obcí, který se podílí na výkonu svěřené působnosti, použijí i další ustanovení zákona o úřednících územních samosprávných celků, např. § 10 - doba trvání pracovního poměru, § 13 - další odstupné, § 14 - pracovní pohotovost, § 15 - odpovědnost společenství obcí za škodu na majetku, § 16 - základní povinnosti úředníka. Zaměstnanec společenství obcí je povinen prohlubovat si kvalifikaci účastí na vstupním a průběžném vzdělávání a při přípravě a ověření zvláštní odborné způsobilosti ve smyslu § 18 zákona o úřednících územních samosprávných celků, přičemž společenství obcí je povinno mu prohlubování kvalifikace ve smyslu § 17 zákona o úřednících územních samosprávných celků zajistit. Pokud se jedná o požadavek prokázat zvláštní odbornou způsobilost, zaměstnanec společenství obcí bude povinen prokázat zvláštní odbornou způsobilost pro každou vykonávanou správní činnost (nelze na něj vztáhnout výjimku pro úředníky obcí se základním rozsahem výkonu přenesené působnosti stanovenou v § 21 odst. 4 zákona o úřednících územních samosprávných celků). Splnění požadavku prokázání zvláštní odborné způsobilosti může být nahrazeno rovnocenným vzděláním podle § 33 zákona o úřednících územních samosprávných celků.

V ustanovení § 53e upravujícím postavení tzv. „létajícího úředníka“ jakožto úředníka územního samosprávného celku se pro nadbytečnost vypouští dovětek, že jde o postavení úředníka „zařazeného do obecního úřadu“.

S ohledem na interpretační nejasnosti se upřesňuje text upravující rozdělení pracovněprávních pravomocí vůči tzv. „létajícímu úředníkovi“ a tzv. „létajícímu zaměstnanci“, aniž by docházelo k věcnému posunu.

Upravují se obecné podmínky pro výkon veřejné správy, který je (resp. bude) společenství obcí svěřen zvláštními zákony.

V případě, že obec vykonává přenesenou působnost, je podle § 61 odst. 2 zákona o obcích vázána kromě právních předpisů též usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů a opatřeními příslušných orgánů veřejné správy přijatými při kontrole výkonu přenesené působnosti podle tohoto zákona. V případě, že bude společenství obcí na základě zvláštních zákonů vykonávat přenesenou působnost (jako státní správu) namísto orgánů obcí, je třeba, aby bylo vázáno v identickém rozsahu. V odstavci 1 se proto stanovuje obdobné užití § 61 odst. 2 zákona o obcích.

Pro tyto případy se dále v souladu s § 178 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, v odstavci 2 výslovně stanoví, že nadřízeným správním orgánem orgánu společenství obcí je krajský úřad. Tím se zachovává identická příslušnost jako v případě obcí a jejich orgánů, u nichž je nadřízeným správním orgánem podle správního řádu vždy krajský úřad [§ 178 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů]. Bude-li tedy orgán společenství obcí rozhodovat v záležitosti, kterou by jinak na základě zvláštního zákona rozhodoval orgán obce, bude i v jeho případě příslušný k řešení opravných prostředků a k dalším úkonům nadřízeného správního orgánu krajský úřad. Krajský úřad působnost nadřízeného správního orgánu vykonává v přenesené působnosti, což vyplývá i z § 67 odst. 1 zákona o krajích.

V odstavci 3 se upravuje příslušnost krajského úřadu a Ministerstva vnitra k výkonu kontroly. I zde je zvoleno řešení vycházející z určení příslušnosti ke kontrole vůči obcím (§ 129 odst. 1 zákona o obcích). Rozdělení příslušnosti vychází z toho, že identickou činnost vykonávanou orgány obcí nebo orgány společenství obcí má kontrolovat tentýž orgán. Co do rozsahu kontroly vychází dotčené ustanovení z § 129 odst. 3 zákona o obcích. Zejména je vyloučeno zkoumání případného porušení předpisů v oblasti soukromého práva, stejně jako v případě obcí. Kontrola bude probíhat plně v procesním režimu zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, včetně jeho § 19 o kontrole výkonu státní správy (tam, kde orgán společenství obcí bude přímo vykonávat státní správu). Nebudou proto aplikovatelná ustanovení § 129a a 129b zákona o obcích.

V odstavci 4 se upravuje opatření pro případy, v nichž kontrolní orgán při kontrole zjistí nezákonný akt přijatý orgány společenství. V takovém případě bude zahájeno správní řízení z moci úřední, jehož výsledkem bude rozhodnutí o zrušení příslušného nezákonného aktu, vydané podle správního řádu. Proti takovému rozhodnutí bude přípustné odvolání nebo rozklad a následná obrana společenství obcí cestou správní žaloby. Nebude tedy aplikovatelný postup podle § 124 zákona o obcích. Tento specifický postup nebude využitelný v případech, v nichž zvláštní zákon stanovuje pro přezkum aktu svůj vlastní způsob nápravy. Tedy např. v případech úkonů podle správního řádu či daňového řádu, u nichž tyto předpisy předpokládají vlastní přezkumný postup. Příkladem aktu, který bude možné na základě odstavce 4 rušit, může být rozhodnutí orgánu společenství obcí o zřízení obecní policie (bude-li tento akt shledán v rozporu se zákonem).

Za účelem zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku na území členských obcí společenství obcí se do zákona o obecní policii zakotvuje možnost společenství obcí zřídit (společnou) obecní policii společenství obcí. Právní úprava v zákoně o obecní policii v tomto směru navazuje na právní úpravu společenství obcí v zákoně o obcích (zejména § 53a odst. 4).

Rozšiřuje se tak okruh subjektů oprávněných zřídit specifickou instituci plnící preventivní a represivní roli v daném území za zákonem stanovených podmínek. Vedle stávajících obecních policií zřízených obcemi, resp. působících na území obcí, které jsou smluvními stranami veřejnoprávních smluv podle § 3a nebo 3b zákona o obecní policii, budou tedy existovat i obecní policie společenství obcí, které se co do působnosti a pravomoci nebudou odlišovat od klasických obecních policií.

Věcná působnost (rozsah povinností a oprávnění strážníků) obecní policie společenství obcí bude stejná jako u obecní policie zřizované obcí.

Výslovně se stanoví, že na společenství obcí se, pokud jde o jeho vztah k obecní policii, hledí jako na obec a obráceně na obecní policii společenství obcí jako na obecní policii zřízenou obcí (bude ve shodném postavení). Tam, kde se v zákoně o obecní policii mluví o zaměstnancích obce, rozumí se tím v případě obecní policie společenství obcí zaměstnanci společenství obcí.

Skutečnost, že obecní policie je obecní policií zřízenou společenstvím obcí, bude odrážet její název, který bude povinně obsahovat i název společenství obcí.

Vznik obecní policie společenství obcí bude založen na principu dobrovolnosti, stejně jako je tomu v případě vzniku standardních obecních policií i samotného společenství obcí. Rozhodnutí o zřízení a zrušení obecní policie společenství obcí je v pravomoci shromáždění starostů společenství obcí, jakožto nejvyššího orgánu společenství obcí.

Na zřízení a činnosti obecní policie společenství obcí nebude participovat obec, která přesto, že je členem společenství obcí,

V opačném případě, tedy při koexistenci (společné) obecní policie společenství obcí na jedné straně a obecní policie některé z členských obcí společenství obcí nebo obecní policie působící na území členské obce společenství obcí na základě uzavřené veřejnoprávní smlouvy podle § 3a zákona o obecní policii na straně druhé, by taková situace mohla vést ke zmatkům ve financování, řízení, kontrole činnosti, výnosech z uložených pokut atd. a zejména ke kompetenčním sporům jednotlivých obecních policií v daném území.

Zjednodušeně řečeno, při plnění úkolů podle zákona tedy strážníci obecní policie společenství obcí nebudou působit na území členských obcí společenství obcí, které si ponechaly vlastní obecní policii, jsou smluvními stranami veřejnoprávní smlouvy podle § 3a zákona o obecní policii anebo nechtějí, aby na jejich území obecní policie společenství obcí působila; tím se zamezí překryvu působnosti a pravomoci jednotlivých obecních policií.

Pokud dojde k situaci, že se strážníci obecní policie společenství obcí budou muset za účelem plnění svých úkolů přesunout do jiné členské obce, na jejímž území obecní policie společenství obcí působí, přes obec, která je sice členem společenství obcí, ale z některého z výše uvedených důvodů se nepodílí na činnosti obecní policie společenství obcí, budou zde strážníci obecní policie společenství obcí při přesunu vystupovat jako soukromé osoby, tedy nebudou zde plnit žádné úkoly coby úřední osoby. To platí i pro případ, kdy se strážníci obecní policie společenství obcí budou přesouvat na místo plnění svých úkolů přes obec, která vůbec není členskou obcí společenství obcí (zde nezáleží na tom, zda jde o obec s nebo bez obecní policie). Jde o obdobu současného stavu, kdy se strážníci obecní policie přesouvají na místo plnění svých úkolů do obce, která je smluvní stranou veřejnoprávní smlouvy uzavřené podle zákona o obecní policii, přes obce, které nejsou smluvními stranami takové smlouvy.

Společenství obcí se (společnou) obecní policií, společenství obcí bez (společné) obecní policie a každá členská obec společenství obcí pak mohou uzavírat veřejnoprávní smlouvy podle § 3b zákona o obecní policii upravující problematiku „krizových situací“.

Strážník obecní policie společenství obcí bude v základním pracovněprávním vztahu ke společenství obcí. Za společenství obcí bude v pracovněprávních vztazích strážníků vystupovat osoba řídící obecní policii společenství obcí nebo určený strážník, tak jak je tomu u dnes existujících obecních policií.

Školení, výcvik a ověřování odborné způsobilosti čekatele/strážníka obecní policie společenství obcí bude probíhat identickým způsobem, jako je tomu u čekatelů/strážníků podle stávající právní úpravy.

Společenství obcí bude držitelem zbrojní licence J podle dosavadního zákona o zbraních, případně bude moci nakládat se zbraněmi a střelivem na základě souhlasu Policejního prezidia České republiky podle § 119 nového zákona o zbraních a střelivu (zákon č. 90/2024 Sb.).

Strážníci obecní policie společenství obcí budou plnit stejné úkoly jako strážníci u dnes zřízených obecních policií, tedy budou např. projednávat příkazem na místě stanovené přestupky, a pokud to nebude možné, budou (v souladu s § 10 zákona o obecní policii) oznamovat podezření ze spáchání protiprávních jednání příslušným orgánům.

Pokud strážník obecní policie společenství obcí odhalí přestupek, který je v působnosti obce se základním rozsahem výkonu přenesené působnosti, resp. jejího obecního úřadu, a takový přestupek neprojedná příkazem na místě, správní řízení provede obecní úřad obce (člena společenství obcí) podle místa spáchání přestupku (viz § 60 a 62 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). V ostatních případech projedná přestupky obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Nadřízeným správním orgánem bude vždy krajský úřad, tak jako je tomu u obecní policie zřízené obcí.

Společenství obcí není oprávněno vydávat obecně závazné vyhlášky, proto tato forma zřízení/zrušení obecní policie společenství obcí nepřipadá v úvahu. Obecní policie společenství obcí tedy bude zřízena rozhodnutím nejvyššího orgánu společenství obcí, kterým je shromáždění starostů společenství obcí.

Rozhodnutí shromáždění starostů společenství obcí o zřízení obecní policie společenství obcí, změna takového rozhodnutí, jakož i případné rozhodnutí shromáždění starostů společenství obcí o zrušení obecní policie společenství obcí bude povinně publikováno ve Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů (k tomu viz důvodovou zprávu k novelizaci § 8 zákona č. 35/2021 Sb.).

Na druhou stranu ale pro vznik obecní policie společenství obcí není překážkou situace, kdy obec, která nezřídila vlastní obecní policii, je smluvní stranou veřejnoprávní smlouvy uzavřené podle § 3b zákona o obecní policii. V těchto případech je namístě, aby za situace, kdy na území dotčené obce je vyhlášen příslušný krizový stav nebo je pořádána akce s předpokládaným větším počtem zúčastněných osob, mohla taková obec i nadále využívat takový způsob řešení problematických momentů.

Odstavec 1 obsahuje výčet povinných minimálních náležitostí rozhodnutí o zřízení obecní policie společenství obcí, který reflektuje zásadní organizačně-technické a finanční otázky spojené se zřízením a případným zrušením obecní policie společenství obcí.

Rozhodnutí o zřízení obecní policie společenství obcí musí především obsahovat uvedení názvů obcí, které jsou členy společenství obcí, na jejichž území vykonává činnost obecní policie společenství obcí, od čehož se odvíjí její územní. Povinnou náležitostí rozhodnutí je také den zřízení obecní policie společenství obcí.

Je namístě, aby členské obce měly možnost dohodnout si vzájemně pravidla spoluúčasti na společném projektu obecní policie společenství obcí a nastavily si mechanismy řešící zásadní otázky s tím spojené. Přitom bude zcela na vůli dotčených obcí, na základě jakého principu si například stanoví výši příspěvku na zřízení a provoz (společné) obecní policie atd. – například podle počtu obyvatel členské obce, podle velikosti území členské obce apod. Upraveny budou rovněž např. otázky spojené s úhradou odchodného strážníka podle § 8a zákona o obecní policii, náhradou škody způsobené strážníkem při plnění jeho úkolů podle § 24 zákona o obecní policii, náhradou škody vzniklé při přesunu strážníka včetně škody na použitém dopravním prostředku a jiném vybavení obecní policie do místa výkonu činnosti přes území obce, kde nepůsobí obecní policie společenství obcí apod.

V případě, že bude k činnosti obecní policie společenství obcí chtít přistoupit další členská obec společenství obcí, je pro to třeba změna rozhodnutí shromáždění starostů společenství obcí o zřízení obecní policie [údaje podle § 1a odst. 2 písm. a) zákona o obecní policii].

Podle § 3 odst. 2 zákona o obecní policii řídí obecní policii společenství obcí předseda společenství obcí nebo člen shromáždění starostů společenství obcí určený shromážděním starostů společenství obcí. Jméno, příjmení a funkce této osoby se rovněž uvede v rozhodnutí o zřízení obecní policie společenství obcí.

Na návrh podaný nejméně třemi pětinami obcí, které jsou členy společenství obcí, na jejichž území vykonává činnost [viz § 1a odst. 1 písm. a)], může shromáždění starostů společenství obcí rozhodnout o zrušení obecní policie společenství obcí. Při zrušení obecní policie společenství obcí je třeba postupovat podle pravidel uvedených v rozhodnutí o zřízení obecní policie [viz § 1a odst. 1 písm. f)].

V odstavci 3 je upraven postup pro případ, že některá z členských obcí společenství obcí, která navrhla zřídit obecní policii společenství obcí, ji již nehodná nadále využívat. Pro změnu rozhodnutí o zřízení obecní policie, kterou bude tato obec vyškrtnuta z údaje o obcích, které navrhly zřídit obecní policii společenství obcí, je nezbytné, aby touto obcí byly vypořádány finanční závazky vůči společenství obcí způsobem uvedeným podle § 1a odst. 1 písm. e) v rozhodnutí o zřízení obecní policie.

Z pohledu systematiky zákona o obecní policii je § 1b (jedná se o původní § 1a) zařazen až za ustanovení upravující možnost společenství obcí zřídit obecní policii. V tomto případě nedochází k žádným věcným úpravám předmětného ustanovení.

Zmíněné novelizační body představují faktické promítnutí ustanovení § 1 odst. 2 a 3 do ostatních dotčených ustanovení zákona o obecní policii.

Přestože obecní policie společenství obcí nepředstavuje jiný typ obecní policie než ten, který zná právní řád České republiky od roku 1991, resp. 1992, je třeba přiměřeně technicky modifikovat některá ustanovení zákona o obecní policii tam, kde není možné plně využít obsah zmíněného § 1 odst. 2 a 3.

Z pohledu efektivního fungování obecní policie společenství obcí nelze připustit, aby na území společenství obcí působily 2 typy obecních policií ˗ obecní policie společenství obcí a obecní policie „zapůjčená“ členské obci společenství obcí jinou obcí, která není členem společenství obcí, ale nachází se na území stejného vyššího územního samosprávného celku. V opačném případě, tedy při koexistenci více typů obecních policií na jednom území, by taková situace mohla vést ke zmatkům ve financování obecní police společenství obcí, řízení, kontrole činnosti obou typů obecních policií, výnosech z uložených pokut atd. a zejména ke kompetenčním sporům jednotlivých typů obecních policií.

Vedle toho se jeví rovněž jako nepřijatelné, aby společenství obcí, které prostřednictvím svých členů vytvoří obecní policii společenství obcí, využívalo tuto instituci nikoliv výhradně pro svoji potřebu. Důvodem, proč se navrhuje zakotvit možnost zřízení obecní policie společenství obcí, je právě zabezpečení veřejného pořádku na území dotčených členských obcí společenství obcí, které nejsou sami schopny tuto činnost zajistit. Z věcného, právního, ekonomického a dalších hledisek tedy neexistuje důvod pro to, aby společenství obcí sdílelo svoji obecní policii s jinými obcemi stojícími mimo společenství obcí nebo s členskými obcemi společenství obcí, které se ke vzniku obecní policie společenství obcí nepřipojily.

Doplňuje se společenství obcí jakožto možný subjekt přestupků zde uvedených.

Nynějším návrhem se umožňuje, aby společenství obcí bylo samo vykonavatelem veřejné správy, a proto je zapotřebí tuto jeho roli zohlednit i v úpravě jeho odpovědnosti podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Cílem je, aby společenství obcí bylo z hlediska tohoto zákona v postavení odpovídajícímu postavení obce, a tedy se navrhuje společenství obcí zařadit do obsahu legislativních zkratek „územní celky v samostatné působnosti“ a „územní celky v přenesené působnosti“. V prvním případě půjde o společenství obcí při výkonu samostatné působnosti členských obcí, který mu byl těmito obcemi svěřen (např. agenda obecní policie zřízené pro členské obce společenství obcí) či při výkonu jeho vlastních kompetencí (např. koordinace veřejných služeb na území členských obcí a strategického rozvoje tohoto území podle § 53a odst. 2 zákona o obcích), zatímco ve druhém případě se bude jednat o situace, kdy byl společenství obcí svěřen výkon státní správy, tedy přenesené působnosti členských obcí (např. uvažovaný výkon veřejného opatrovnictví společenství obcí).

Tím, že bude společenství obcí zahrnuto do obou výše uvedených legislativních zkratek, není třeba již řešit další souvislosti, neboť navazující pravidla se na něj budou vztahovat bez dalšího. Jde typicky o možnost státu vymáhat po společenství obcí regresní úhradu podle § 16 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jakož i možnost následného regresu ze strany společenství obcí vůči jeho zaměstnanci, který přispěl k nezákonnému rozhodnutí nebo nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 17 odst. 3 či § 24 cit. zákona.

Hlavním cílem navržené změny zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, je umožnit společenstvím obcím, aby mohla vykonávat působnost kontaktního místa veřejné správy (tedy byla zařazena do sítě CzechPOINT). Byl zvolen postup inspirovaný stávajícím § 8a odst. 2 písm. e), podle kterého seznam zastupitelských úřadů vykonávajících působnost kontaktního místa veřejné správy zveřejňuje Ministerstvo zahraničních věcí.

Při této příležitosti bylo přistoupeno k přehodnocení přístupu k publikaci seznamu obecních úřadů (a úřadů městských částí a obvodů) vykonávajících působnost kontaktního místa veřejné správy, neboť forma prováděcího právního předpisu (vyhlášky) se jeví ne zcela potřebná a přitom jako administrativně složitá k případným aktualizacím. Proto se navrhuje nově i tyto obecní a jim obdobné úřady zveřejňovat formou seznamu na internetových stránkách Digitální a informační agentury.

Na tento seznam budou úřady již uvedené ve vyhlášce č. 553/2020 Sb., o seznamu obecních úřadů a úřadů městských částí nebo městských obvodů, které jsou kontaktními místy veřejné správy, ve znění pozdějších předpisů, automaticky zařazeny.

Pro nové přírůstky na tento seznam, až již se bude jednat o obecní úřady či o společenství obcí, bude platit, že na něj budou zařazeny pouze na vlastní žádost. Budou muset při tom splňovat věcné, personální, technické, bezpečnostní a organizační podmínky pro výkon působnosti kontaktního místa veřejné správy stanovené Digitální a informační agenturou (které se dle současného znění zákona výslovně vztahují jen na osoby autorizované touto agenturou).

Jedná se o vypuštění ustanovení upravujících stanovení požadavků na výkon působnosti kontaktního místa veřejné správy (které je přesouváno do § 8a) a zmocňovacího ustanovení k vydání vyhlášky se seznamem obecních úřadů vykonávajících působnost kontaktního místa veřejné správy.

Výslovně se stanoví, že obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a úřady městských částí hlavního města Prahy uvedené ke dni nabytí účinnosti nynější novely v příloze vyhlášky č. 553/2020 Sb., o seznamu obecních úřadů a úřadů městských částí nebo městských obvodů, které jsou kontaktními místy veřejné správy, budou ex lege zařazeny na seznamu vedeném a zveřejňovaném Digitální informační agenturou.

Postupující trend digitalizace a elektronizace ovlivňuje ve stále větší míře i výkon agend veřejnou správou. Prosazují se rovněž řešení, jejichž cílem je pomocí moderních technologií určité správní postupy automatizovat. Očekávaným přínosem těchto trendů je zrychlení, zjednodušení, zlevnění a zefektivnění výkonu veřejné správy. Automatizace přispívá ke snižování administrativní zátěže na straně veřejné správy i na straně občanů. Široké propojení automatizovaných systémů s veřejnoprávními evidencemi, databázemi správních orgánů apod. dále umožňuje okamžitý přístup těchto systémů k informacím a podkladům potřebným pro rozhodnutí (bez nutnosti tyto podklady vyžadovat od dotčených osob nebo opatřovat úředními osobami z úřední povinnosti). Automatizované rozhodování podle transparentních a jednoznačných kritérií navíc zajišťuje zcela jednotnou aplikační praxi, a to zejména vyloučením svévole nebo jiných individuálních pochybení, kterých se může dopustit úřední osoba.

Podle § 15 odst. 2 správního řádu provádějí úkony správního orgánu v řízení úřední osoby oprávněné k tomu podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřené vedoucím správního orgánu („oprávněné úřední osoby“). Přitom platí, že „úřední osobou“ je každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (§ 14 odst. 1 správního řádu). Smyslem této úpravy není vyloučení možnosti provést některé postupy zcela bez účasti úřední osoby. Správní řád spíše směřuje k tomu, aby správní orgán nevykonával svou pravomoc prostřednictvím fyzických osob, jejichž identita zůstane dotčeným osobám skryta. Je však žádoucí zakotvit možnost provádění automatizovaných postupů ve správním řízení výslovně. V této souvislosti je vhodné připomenout, že správní řád představuje obecnou úpravu procesních postupů ve veřejné správě. Navržená úprava proto nepředepisuje, které postupy ve veřejné správě mají (nebo musí) být automatizovány, pouze vytváří procesněprávní rámec k využívání takových postupů.

Ze systematického hlediska je vhodné celou úpravu soustředit do nového § 15a, který je součástí části druhé správního řádu (obecná ustanovení o správním řízení), hlavy II, dílu 3 (vedení řízení a úkony správních orgánů) a obsahově přímo navazuje na § 15, vůči kterému stanoví odlišný postup (§ 15 upravuje vedení řízení s účastí úředních osob). Ve spojení s ustanovením § 154 správního řádu bude takto zajištěno též obdobné použití navrhované úpravy na postupy podle části čtvrté tohoto zákona, dopadající primárně na vydávání vyjádření, osvědčení, provádění ověření a činění sdělení. Není totiž věcný důvod, aby automatizace byla připuštěna u správního řízení podle části druhé a třetí správního řádu (tj. v rámci postupu směřujícího k vydání rozhodnutí), ale současně vyloučena v rámci méně formalizovaného postupu podle části čtvrté tohoto zákona.

Zvolená legislativní konstrukce je obecná. Není proto nutno zasahovat do jednotlivých ustanovení správního řádu, která již upravují konkrétní druhy úkonů v řízení, do ustanovení odkazujících na úřední osoby, popř. zakotvujících formální náležitosti úkonů v řízení, včetně údajů o úředních osobách (např. § 15, 67, 69). Zvláštní úpravu formálních náležitostí automatizovaně provedených úkonů obsahuje odstavec 2 (viz níže). Z téhož důvodu není nutno na automatizovaně prováděné úkony výslovně vztahovat možnosti procesních zjednodušení, která jsou přípustná podle současné úpravy – např. upuštění od seznamování s podklady rozhodnutí a vydání rozhodnutí bez odůvodnění v případě plného vyhovění žádosti (§ 36 odst. 3 a § 68 odst. 4 správního řádu).

Návrh obecně připouští automatizované provádění jednotlivých úkonů v řízení, popřípadě i řízení jako celku, včetně rozhodnutí ve věci. Automatizace je však podle odstavce 1 omezena na případy, kdy to nevylučuje povaha projednávané věci, ochrana práv dotčených osob nebo ochrana veřejného zájmu. Vzhledem k tomu, že zmíněné vymezení je obecné, obsahuje dané ustanovení rovněž demonstrativní výčet případů, kdy je automatizace nepřípustná – např. jde-li o úkon vyžadující užití správního uvážení nebo o rozhodnutí o opravném prostředku. Smyslem předmětného výčtu je postihnout typické situace, kdy je (v návaznosti na obecná kritéria ve větě první) nutné, aby úkon prováděl člověk – úřední osoba.

Prostřednictvím automatizace především nelze zkracovat procesní práva účastníka řízení ve srovnání s řízením s účastí úředních osob, popř. klást nižší nároky na odůvodnění rozhodnutí a ztěžovat tím možnost jeho napadení. To by naopak vedlo ke zkomplikování a prodloužení celého procesu, neboť by bylo možno očekávat rušení takových rozhodnutí soudy pro nepřezkoumatelnost a pro porušení práva na spravedlivý proces. To nijak nevylučuje např. využívání stručných typizovaných odůvodnění rozhodnutí v jednoduchých věcech. Současně jsou zachovány možnosti procesních zjednodušení, která již správní řád zakotvuje, např. upuštění od seznamování s podklady rozhodnutí v případě plného vyhovění žádosti (§ 36 odst. 3 správního řádu), vydání rozhodnutí bez odůvodnění v případě plného vyhovění žádosti (§ 68 odst. 4 správního řádu), vydání rozhodnutí jako prvního úkonu v řízení v určitých věcech (§ 150 odst. 1 správního řádu). To platí rovněž pro použití obdobných procesních odchylek, které zakotvují zvláštní zákony.

Omezení automatizace na případy, kdy to nevylučuje povaha projednávané věci, ochrana práv dotčených osob nebo ochrana veřejného zájmu, rovněž zohledňuje požadavky vyplývající z čl. 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Podle tohoto ustanovení má subjekt údajů „právo nebýt předmětem žádného rozhodnutí založeného výhradně na automatizovaném zpracování, včetně profilování, které má pro něho právní účinky nebo se ho obdobným způsobem významně dotýká“. To neplatí mj. v případě, že rozhodnutí je „povoleno právem Unie nebo členského státu, které se na správce vztahuje a které rovněž stanoví vhodná opatření zajišťující ochranu práv a svobod a oprávněných zájmů subjektu údajů“. Podle výkladu Pracovní skupiny pro ochranu údajů by tato opatření „měla obsahovat alespoň právo subjektu údajů na lidský zásah, právo vyjádřit svůj názor a právo napadnout rozhodnutí. Lidský zásah je klíčový prvek. Každé přezkoumání by měl provádět někdo, kdo má příslušné oprávnění a způsobilost měnit rozhodnutí. Osoba, která provádí přezkum rozhodnutí, by měla provést důkladné posouzení všech odpovídajících údajů, včetně všech doplňujících informací poskytnutých subjektem údajů“ (viz Pokyny k automatizovanému individuálnímu rozhodování a profilování pro účely nařízení 2016/679, naposledy revidované a přijaté dne 6. 2. 2018, dostupné na https://ec.europa.eu/newsroom/article29/redirection/document/54169).

Například požadavek, aby automatizace nebyla v rozporu s ochranou práv dotčených osob, je potřebný k účinné realizaci práva zpochybnit automaticky provedený úkon a dosáhnout jeho přezkumu člověkem – úřední osobou. To potvrzuje rovněž výslovné vyloučení možnosti rozhodnout bez účasti úřední osoby o opravném prostředku (např. o odvolání). I s ohledem na stávající možnosti informačních technologií tak v současné době bude automatizace využitelná zejména u jednoduchých a rutinních postupů v prvním stupni, jejichž výstupy mají vysoce standardizovanou podobu. Může jít např. o vyřizování elektronických žádostí, které lze plně automatizovaně zpracovat a vyřídit prostřednictvím výpočetní techniky, včetně zaslání požadovaného výstupu či provedení jiného výsledného úkonu – vydávání dokladů a výpisů, přiznání určité dávky, jejíž oprávněnost a výši systém jednoduše ověří na základě dat, která sám vede nebo mu je poskytnou jiné informační systémy apod.

Obecně vzato půjde o postupy, které nevyžadují individuální hodnocení, posouzení nebo výklad fyzickou osobou na straně správního orgánu. Návrh v této souvislosti upřesňuje, že automatizace nebude možná u postupů předpokládajících užití správního uvážení. O užití správního uvážení půjde v případě, že právní norma dává správnímu orgánu možnost a současně i povinnost provést výběr z více možností řešení určité situace – např. určení druhu a výměry správního trestu za přestupek v mezích stanovených zákonem, možnost odejmout povolení z důvodu porušení určitých povinností jeho držitelem (je-li současně přípustné v dané situaci povolení neodejmout) apod. Tato úprava je inspirována § 35a německého správního řádu (Verwaltungsverfahrensgesetz), podle kterého lze správní akt vydat plně automatizovaně mj. pouze v případě, že není dán prostor pro uvážení nebo posouzení. Podobné omezení zakotvují též některé speciální úpravy správního rozhodování v Norsku, které vylučují plnou automatizaci, pokud je rozhodnutí založeno na volném uvážení, ledaže je „nezpochybnitelné“ (k přehledu těchto úprav viz Weitzenboeck, Emily M. 2021. Simplification of Administrative Procedures through Fully Automated Decision-Making: The Case of Norway. Administrative Sciences 11: 149. https://doi.org/10.3390/admsci11040149).

Nad rámec zmíněných případů uvedených v demonstrativním výčtu v odstavci 1 může automatizaci dále vylučovat též například nutnost složitějšího výkladu právních norem, zejména neurčitých právních pojmů (např. je-li určitý postup podle zákona podmíněn existencí „důvodů zvláštního zřetele hodných“). Podobně nelze automatizovaně provádět komplexnější hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí správním orgánem (§ 50 odst. 4 správního řádu), zejména důkazů – tedy myšlenkovou činnost spočívající v přisuzování hodnoty jejich závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, zákonnosti, pravdivosti a věrohodnosti (k podrobnějšímu vymezení pojmu „hodnocení důkazů“ viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, č. j. 21 Cdo 2682/2013).

Formální náležitostí některých úkonů v řízení (např. oznámení o zahájení řízení, protokol, rozhodnutí) je podle správního řádu podpis úřední osoby a další údaje o úředních osobách, které se provádění úkonu účastnily, tj. jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo. Písemné vyhotovení úkonu se navrhuje zabezpečit způsobem zajišťujícím integritu a původ dat. V případě dalších údajů o úředních osobách je vhodné jejich nahrazení obecným sdělením o tom, že úkon byl proveden automatizovaně bez účasti úřední osoby, a to i v zájmu náležitého informování dotčených osob.

V souvislosti s pokračujícím trendem digitalizace státní správy v ČR se po vzoru elektronizace justice, která v trestním (§ 52a a § 111a trestního řádu) a civilním (§ 102a občanského soudního řádu) soudním řízení již několik let úspěšně využívá zařízení umožňující vyslýchat účastníky řízení nebo svědky na dálku prostřednictvím kamer, navrhuje obdobnou úpravu doplnit do správního řádu. Zahraniční zkušenosti z vyspělých států Evropy, které při styku občana se státem běžně využívají videokonferenční zařízení, dokazují, že tato technologie má nesporné výhody a umožňuje zrychlit, zefektivnit a finančně optimalizovat náklady na soudní procesy. Tyto přínosy lze přitom v budoucnu očekávat i v případě využití videokonferenčního zařízení ve správním řízení.

Konkrétně se navrhuje zakotvit možnost konání ústního jednání nebo jeho části (§ 49) s využitím technického zařízení pro přenos obrazu a zvuku (videokonferenčního zařízení). Jedním z účelů ústního jednání je v souladu s požadavky § 3 správního řádu přispět ke zjištění stavu věci bez důvodných pochybností, zejména prováděním důkazů (důkaz listinou, výslech svědka, výslech znalce), přičemž všichni účastníci řízení mají právo osobně se ústního jednání zúčastnit. Ústní jednání je v praxi konáno zejména v řízení o přestupku, ve stavebním řízení nebo v řízení o vyvlastnění, dále se s ním lze setkat například v daňovém řízení, azylovém řízení nebo v disciplinárním, kárném nebo kázeňském řízení podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, notářského řádu, exekučního řádu, zákona o advokacii nebo zákona o vysokých školách.

Konání ústního jednání on-line se navrhuje zakotvit jako možnost, nikoli povinnost. Konání ústního jednání on-line zvolí s ohledem na zákonem stanovené podmínky (zejména technická vybavenost a účelnost) správní orgán. Tento způsob může navrhnout také účastník s ohledem na ochranu svých práv. O návrhu rozhodne správní orgán tak, že mu vyhoví, nebo jej zamítne.

Osoba, která se má ústního jednání zúčastnit (účastník řízení, zmocněnec účastníka na základě plné moci, podpůrce účastníka, zákonný zástupce účastníka, opatrovník účastníka, svědek, znalec, tlumočník nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí, jde-li o účastníka – nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory) bude mít vždy právo účastnit se ústního jednání osobně, což je projevem v současnosti často skloňovaného práva občana být off-line, zakotveného v § 14 odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů („Nepodnikající fyzické osoby nemohou být nuceny využívat digitální služby nebo činit digitální úkony podle tohoto zákona.“). To konkrétně znamená, že pokud se tato osoba odmítne zúčastnit ústního jednání on-line formou, může se ho účastnit prezenční formou, tedy osobně u správního orgánu. V praxi může dojít i k tomu, že účastník se bude účastnit ústního jednání on-line, zatímco jiná osoba, například jiný účastník nebo svědek, s takovým postupem nebude souhlasit a bude tedy přítomna fyzicky u správního orgánu, od kterého bude ústní jednání přenášeno on-line.

Předpokladem pro efektivní ústní jednání v distanční formě je především dostatečné technické vybavení a spolehlivé internetové připojení nejen na straně správního orgánu, ale také všech účastníků řízení a dalších osob, která se mají ústního jednání zúčastnit. Návrh proto na prvé místo staví technickou proveditelnost distančního ústního jednání jak na straně správního orgánu, tak na straně osob, která se mají ústního jednání zúčastnit, tedy zda tento způsob konání ústního jednání odpovídá jejich reálným technickým možnostem. Je nutno vzít v úvahu, že v praxi jsou správní orgány oproti soudům častokrát méně technicky vybaveny, což lze samozřejmě předpokládat i u osob, která se mají ústního jednání zúčastnit. Dalším předpokladem pro konání ústního jednání formou on-line je ochota všech zainteresovaných stran řízení tuto formu využít, tj. nekonfliktní povaha řízení (jen obtížně lze předpokládat úspěch např. v přestupkovém řízení, kde lze naopak předvídat, že by se mohlo jednat o další nástroj obviněného z přestupku, jak účinně prodlužovat řízení – výmluvy na špatnou technickou kvalitu, nutnost opakování úkonu apod.). Návrh proto klade důraz na účelnost a vhodnost tohoto způsobu s ohledem na povahu řízení.

Co se týče konkrétní technické stránky věci, musí jít o přímý obrazový a zvukový přenos zpravidla prostřednictvím internetu, což vyžaduje stabilitu připojení (ta se však může lišit vzhledem k internetovému pokrytí). Přenos obrazu a zvuku musí být tzv. obousměrný nebo mnohosměrný – viděn a slyšen musí být účastník i správní orgán – na jedné straně přenosu bude správní orgán, resp. oprávněná úřední osoba (§ 15 odst. 2 správního řádu), která povede ústní jednání a bude se nacházet v budově úřadu (jednací místnosti) umístěné zpravidla v katastru obce, jejíž úřad je věcně a místně příslušný k vedení řízení, a na straně druhé účastník, a případně na straně třetí jiná osoba, která se má ústního jednání zúčastnit. Je totiž nezbytné umožnit sledování jak účastníka (nebo jiné osoby, která se ústního jednání účastní), tak průběh jednání z jednací místnosti úřadu. Přitom nelze předem vyloučit možnost, aby oprávněná úřední osoba mohla konat ústní jednání ze svého bydliště (např. při práci z domova), má-li k tomu odpovídající technické vybavení.

Z hlediska kybernetické bezpečnosti je dále nutno zajistit ochranu osob, která se ústního jednání účastní – tj. zabránit zneužití osobních údajů, ztrátě soukromí a přístupu neoprávněným osobám. Důraz by měl být kladen též na zabezpečení videokonferenčního programu, kdy lze odkázat na dokument Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost „Bezpečnostní standard pro videokonference“ (https://nukib.gov.cz/download/publikace/podpurne_materialy/Standard%20pro%20VTC_1.1.pdf). Je přitom na rozhodnutí správního orgánu, který z dostupných videokonferenčních programů s ohledem na jeho technické možnosti zvolí (např. Zoom free, Hangouts Meet Enterprise, Webex apod. ˗ https://www.lupa.cz/clanky/jak-na-videokonference-aplikace-spoji-i-desitky-ucastniku-jsou-za-penize-i-zdarma/).

Zakotvena je také přiměřená poučovací povinnost správního orgánu (§ 4 odst. 2 správního řádu). Při konání ústního jednání s využitím videokonferenčního zařízení se kromě protokolu, který vzhledem k fyzické nepřítomnosti osob, které se účastní ústního jednání, u správního orgánu nevyžaduje jejich podpis, pořizuje vždy zvukový a obrazový záznam.

Pro případ problémů při přenosu (výpadky systému nebo internetového připojení, nepodaří se navázat spojení, nekvalitní přenos apod.) návrh zakotvuje právo osoby, která se účastní ústního jednání, kdykoli během přenosu vznášet námitky proti jeho kvalitě, které jsou součástí protokolu a správní orgán je přiměřeně zohlední v rámci dalšího postupu. V případě, že dojde k technickým problémům nebo celkovému výpadku systému, které přenos ústního jednání fakticky znemožní, správní orgán videokonferenci ukončí a ústní jednání bude muset být opakováno (pravděpodobně spíše prezenční formou).

Co se týče ověření totožnosti osob, které se mají ústního jednání zúčastnit, návrh stanoví dva způsoby. Prvním z nich je zaslání autentizačního jedinečného identifikátoru (hesla), viz § 4 odst. 1 věta poslední zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech („Autentizační údaje jsou údaje umožňující provést ověření identity fyzické osoby“), a to do e-mailu nebo datové schránky osoby, která se má ústního jednání zúčastnit. Prostřednictvím tohoto identifikátoru se daná osoba přihlásí k ústnímu jednání on-line (například pomocí odkazu na webovou adresu umožňující účast na ústním jednání on-line). Za tím účelem musí sdělit správnímu orgánu svůj e-mail (nemá-li datovou schránku). Tento způsob představuje výjimku z druhého z navržených způsobů ověření totožnosti, kterým je využití prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace podle zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci.

V případě, že má být ústní jednání nebo jeho část veřejné, správní orgán o tom informuje veřejnost na své úřední desce, jejíž obsah je současně zveřejňován na internetu (§ 26 odst. 1 správního řádu), a spolu s tím zveřejní i odkaz na webovou adresu umožňující účast veřejnosti na ústním jednání on-line.

Dle stávající právní úpravy jsou zaměstnanci obcí odměňováni platem, zatímco zaměstnanci dobrovolných svazků obcí mzdou. Změny obsažené v nynějším návrhu zákona vytváří ze společenství obcí orgán veřejné moci, jehož zaměstnanci budou vykonávat řadu správních činností, které vykonávají zaměstnanci obcí v jejich samostatné nebo přenesené působnosti. Také tzv. létající úředníci budou z hlediska své pracovní náplně v pozici velmi podobné kmenovým úředníkům jednotlivých obcí. Proto se v zájmu rovného přístupu k těmto kategoriím zaměstnanců a také předcházení nevhodné konkurenci mezi územními samosprávnými celky a společenstvími obcí navrhuje, aby společenství obcí bylo zařazeno do výčtu v § 109 odst. 3 zákoníku práce, a tedy zaměstnanci společenství obcí byli odměňováni platem.

Vzhledem k potřebě sbližování právního postavení zaměstnanců obcí a zaměstnanců společenství obcí se navrhuje druhou uvedenou skupinu doplnit do výčtu zaměstnanců veřejného sektoru v § 303 odst. 1 zákoníku práce, kterým jsou stanoveny zvýšené povinnosti. K výslovnému doplnění dochází i v písmeni g) – dosavadním písmeni f) – ohledně zaměstnanců společenství obcí zařazených do obecní policie (v jejich případě do obecní policie společenství obcí).

Zvýšené povinnosti v podobě stanovené zákoníkem práce se ale budou vztahovat pouze na některé zaměstnance společenství obcí – na tzv. létajícího úředníka a na zaměstnance podílející se na výkonu působnosti svěřené zákonem nebo na základě zákona společenství obcí (viz § 53d odst. 6 a § 53e odst. 3 zákona o obcích) se použije obdobně zákon o úřednících včetně jeho § 16, který je vůči § 303 zákoníku práce speciální.

V souvislosti se zařazením zaměstnanců společenství obcí dosud odměňovaných mzdou do platového režimu svázaného podrobnými pravidly stanovení výše tarifního platu i dalších souvisejících složek platu je třeba upravit přechod stávajících zaměstnanců do nového systému odměňování tak, aby jím pokud možno nebyli negativně postiženi. Proto se navrhuje stanovit, že tito zaměstnanci budou zařazeni do platové třídy a stupně podle zákoníku práce a nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě odpovídajícím skutečně vykonávané práci i jejich praxi. Do výše původně pobírané mzdy jim bude odměna dorovnána prostřednictvím ostatních složek platu (příplatků), ale pouze do jejich maximální zákonné výše (např. osobní příplatek může podle § 131 zákoníku práce činit až 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen). Nelze tedy zcela vyloučit, že některým nejlépe odměňovaným zaměstnancům společenství obcí by se plat oproti předchozí mzdě mohl snížit, předpokládáme však, že by mělo jít pouze o výjimečné případy a jen o malé snížení.

Podle stávajícího znění § 5 zákona o veřejných službách v přepravě cestujících může obec, která zajišťuje nebo hodlá zajišťovat dopravní obslužnost, pořídit plán dopravní obslužnosti území buď sama, anebo spolu s jinými obcemi pořídit společný plán. Vzhledem k roli společenství obcí jakožto platformy dobrovolné spolupráce obcí se navrhuje, aby společný plán dopravní obslužnosti území pro své členské obce (ty, které o to budou mít zájem), mohlo pořídit i společenství obcí.

Tato úprava je doplňována do § 5 odst. 1, další dvě navržené změny ji pak promítají do souvisejících ustanovení.

Cílem navrhované změny je obecně umožnit v případech, kdy digitální úkon vzniká za asistence tzv. úřední osoby, nahradit uznávaný elektronický podpis podpisem na podpisové zařízení (tablet). Nutnost podepsání podání v elektronické podobě uznávaným elektronickým podpisem vyplývá z § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Podepsání uznávaným elektronickým podpisem uživatele služby je však při asistovaném podání jen obtížně proveditelné (digitální úkon vzniká na počítači úřední osoby). Aby se zabránilo nutnosti následně podání vytisknout a předložit podateli k podpisu, navrhuje se, aby byl v tomto případě uznávaný elektronický podpis nahrazen podepsáním na podepisovací zařízení (tablet) před úřední osobou. V současné době je tento způsob podepisování využíván například při podání žádosti o vydání občanského průkazu nebo cestovního pasu.

Ustanovení § 2 odst. 4 a 5 zákona o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů (dále jen „Sbírka právních předpisů“) upravují institut náhradního vyhlášení pro případy, kdy nastane překážka bránící zveřejnění právního předpisu ve Sbírce právních předpisů.

Zákon nicméně nestanoví, po jakou dobu má uvedené zveřejnění na úřední desce trvat. Oproti úpravě obsažené v § 12 odst. 1 zákona o obcích ve znění platném do 31. 12. 2021, kde byla pro řádné vyhlášení stanovena podmínka vyvěšení právního předpisu na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů (za den vyhlášení právního předpisu obce se považoval již první den vyvěšení na úřední desce), současné znění zákona nic obdobného nestanoví.

Pokud by bylo vycházeno z čistě jazykového (gramatického) výkladu současného znění § 2 odst. 4 zákona o Sbírce právních předpisů, pak by pro řádné vyhlášení a nabytí platnosti v náhradním režimu postačovalo, aby byl právní předpis na úřední desce zveřejněn i jen po velice omezenou dobu (ad absurdum i jen pouhý okamžik). Naopak při výkladu přihlížejícímu k systémovým souvislostem, účelu zákona a ústavnímu požadavku na přístupnost práva by náhradním způsobem vyhlášený právní předpis měl být zveřejněný na úřední desce po celou dobu až do jeho dodatečného řádného zveřejnění ve Sbírce právních předpisů, k čemuž by mělo dojít bezodkladně poté, co pomine překážka, která bránila jeho řádnému vyhlášení v tomto informačním systému veřejné správy.

Z výše uvedených důvodů se navrhuje, aby režim náhradního vyhlašování právního předpisu byl výslovně upraven, a to v té podobě, jaká platila pro vyhlašování právních předpisů obcí do 31. 12. 2021, s drobným rozdílem, že pro řádné vyhlášení nebude vyžadováno, aby byl právní předpis vyvěšen na úřední desce po dobu 15 dnů, ale pouze do okamžiku jeho zveřejnění ve Sbírce právních předpisů ve smyslu § 2 odst. 5. V praxi lze totiž očekávat, že případné výpadky provozu informačního systému Sbírky právních předpisů budou trvat nanejvýše jednotky dnů, a proto se jeví nadbytečným a matoucím, aby byla stanovena povinnost mít právní předpis vyvěšený na úřední desce i poté, co byl již zveřejněn ve Sbírce právních předpisů.

Druhou (související) navrhovanou úpravou je stanovení explicitní povinnosti obcí náhradním způsobem vyhlášený právní předpis zveřejnit ve Sbírce právních předpisů nejpozději ve lhůtě do 30 dnů po dni, kdy bylo uveřejněno oznámení o pominutí překážky bránící zveřejňování právních předpisů ve Sbírce právních předpisů. Následkem nesplnění této povinnosti by bylo pozbytí platnosti právního předpisu.

Důvodem navrhované úpravy je skutečnost, že dosavadní právní úprava s eventuálním nesplněním povinnosti zveřejnit náhradním způsobem vyhlášený právní předpis ve Sbírce právních předpisů neprodleně poté, kdy bylo uveřejněno oznámení o této možnosti, nespojuje žádné právní důsledky. Tento stav přitom může mít za následek, že budou mimo Sbírku právních předpisů existovat (byť v jednotkách případů) platné a účinné předpisy, které by zde jinak musely být publikovány, což je zcela v rozporu s principem daného zákona, jehož cílem bylo a je vytvořit informační systém obsahující veškeré platné právní předpisy územních samosprávných celku a zákonem stanovených správních úřadů.

Změna v § 5 odst. 6 cílí na odstranění zjevného legislativního nedostatku spočívajícího v absenci odkazu na použitelnost ustanovení o opravách nesprávností (která se jinak týkají především ve Sbírce právních předpisů prvotně vyhlašovaných právních předpisů) též na platné a účinné právní předpisy, jež byly vyhlášeny přede dnem nabytí účinnosti zákona o Sbírce právních předpisů, a které musí být v rámci přechodného období zveřejněny ve Sbírce právních předpisů v režimu § 9 odst. 1 zákona o Sbírce právních předpisů.

V souvislosti s doplněním chybějícího odkazu na uvedené ustanovení se upravuje i použitá terminologie, kdy slovo „vyhlášen“ se nahrazuje slovem „zveřejněn“. Tomu pak odpovídá i úprava souvisejícího odkazu na ustanovení § 2 odst. 5 zákona o Sbírce právních předpisů.

Jedná se o legislativně-technické upřesnění pravidel pro číslování právních předpisů ve Sbírce právních předpisů. Číslování právních předpisů ve Sbírce právních předpisů již v současné době probíhá automatizovaně, nicméně některé územní samosprávné celky právní předpisy stále samy číslují přímo v textu samotného právního předpisu. Tato skutečnost v řadě případů vede k tomu, že číslo právního předpisu přidělené Sbírkou právních předpisů se neshoduje s číslem ve vlastním textu právního předpisu, což může pro adresáty působit matoucím dojmem. V odstavci 1 se tak výslovně uvádí, že označení právního předpisu číslem se provede automatizovaně v okamžiku jeho zveřejnění ve Sbírce právních předpisů.

S ohledem na automatizované číslování právních předpisů ve Sbírce právních předpisů se v zákoně výslovně stanovuje postup pro číslování právního předpisu, který byl vyhlášen „náhradním způsobem“ zveřejněním na úřední desce územního samosprávného celku či správního úřadu. Číslo právní předpis obdrží až v okamžiku jeho zveřejnění ve Sbírce právních předpisů.

Současně se v zákoně upravuje postup při číslování právních předpisů, pokud dojde k výmazu dokumentu, který není právním předpisem.

V návaznosti na návrh změny zákona o obecní policii, která opravňuje shromáždění starostů společenství obcí rozhodnout o zřízení či zrušení obecní policie společenství obcí, se do výčtu aktů zveřejňovaných ve Sbírce právních předpisů doplňuje rozhodnutí shromáždění starostů společenství obcí o zřízení obecní policie a rozhodnutí shromáždění starostů společenství obcí o zrušení obecní policie.

Vedle povinnosti zveřejnit rozhodnutí o zřízení či zrušení obecní policie se výslovně uvádí povinnost zveřejnit i změnu takového rozhodnutí (např. rozšíření působnosti obecní policie, změna osoby řídící obecní policii apod.).

Vzhledem k navrhovaným změnám vedení seznamu obecních a obdobných úřadů a nově i společenství obcí v rámci novely zákona o informačních systémech veřejné správy se navrhuje zrušit stávající vyhlášku č. 553/2020 Sb., o seznamu obecních úřadů a úřadů městských částí nebo městských obvodů, které jsou kontaktními místy veřejné správy, včetně jejích novel.

Nabytí účinnosti zákona se navrhuje dnem 1. července 2026.

Společenství obcí

§ 53a

(1) Společenství obcí je svazek obcí, který splňuje podmínky stanovené tímto zákonem.

(2) Předmětem činnosti společenství obcí je vedle činností svazku obcí podle § 50 odst. 1 zajišťování koordinace veřejných služeb na území členských obcí a strategického rozvoje tohoto území. Za tímto účelem společenství obcí zpracovává strategii rozvoje společenství obcí. Strategii rozvoje společenství obcí schvaluje shromáždění starostů třípětinovou většinou všech svých členů.

(3) Předmětem činnosti společenství obcí může být i zajišťování činností podle § 53e a 53g.

(4) Stanoví-li tak zvláštní zákon, může společenství obcí vykonávat i další činnosti. Je-li společenství obcí svěřen výkon státní správy, obdrží na něj ze státního rozpočtu příspěvek.

§ 53b

(1) Postavení společenství obcí může nabýt svazek obcí, jehož členy a) je alespoň 15 obcí, nebo b) jsou alespoň tři pětiny všech obcí ze správního obvodu obce s rozšířenou působností, jestliže do tohoto správního obvodu náleží méně než 25 obcí.

(2) Členy společenství obcí mohou být pouze obce nacházející se ve stejném správním obvodu obce s rozšířenou působností.

(3) Obec může být členem pouze jednoho společenství obcí.

(4) Ve správním obvodu obce s rozšířenou působností, v němž se nachází a) nejvýše 40 obcí, může vzniknout 1 společenství obcí, b) 41 až 60 obcí, mohou vzniknout nejvýše 2 společenství obcí, c) 61 až 80 obcí, mohou vzniknout nejvýše 3 společenství obcí a d) více než 80 obcí, mohou vzniknout nejvýše 4 společenství obcí.

§ 53c

(1) Svazek obcí nabývá postavení společenství obcí dnem nabytí právní moci rozhodnutí krajského úřadu o přiznání postavení společenství obcí. Krajský úřad přizná svazku obcí postavení společenství obcí, jsou-li splněny podmínky stanovené v § 53b a 53d. Do rejstříku svazků obcí se zapíše údaj o postavení svazku obcí jako společenství obcí, den nabytí tohoto postavení a den zániku tohoto postavení. Postavení společenství obcí může svazek obcí nabýt také současně se svým vznikem.

(2) Žádost o přiznání postavení společenství obcí podává svazek obcí nebo osoba uvedená v § 49 odst. 5 větě druhé, pokud má svazek obcí nabýt postavení společenství obcí současně se svým vznikem. K žádosti přiloží a) změnu stávajících stanov nebo nové stanovy, v nichž je uvedeno, že svazek obcí je společenstvím obcí, a v nichž jsou upraveny orgány podle § 53d, a b) dokumenty prokazující splnění podmínek podle § 53b.

(3) Opis rozhodnutí krajského úřadu podle odstavce 1 zašle krajský úřad Ministerstvu vnitra.

(4) Název společenství obcí obsahuje označení „společenství obcí“, které může být nahrazeno zkratkou „s. o.“.

(5) Součástí sbírky listin rejstříku svazků obcí jsou žádost o přiznání postavení společenství obcí podle odstavce 2 a její přílohy, rozhodnutí podle odstavce 1 a rozhodnutí podle § 53f.

§ 53d

(1)(2) Nejvyšším orgánem společenství obcí je shromáždění starostů složené ze starostů členských obcí; starostu obce zastupuje místostarosta obce, případně starostou určený zástupce z řad členů zastupitelstva obce. Shromáždění starostů rozhoduje o všech záležitostech společenství obcí, pokud stanovy nesvěřují rozhodování jinému orgánu společenství obcí. Shromáždění starostů je vyhrazeno a) schvalovat strategii rozvoje společenství obcí, b) schvalovat rozpočet společenství obcí, střednědobý výhled rozpočtu společenství obcí, závěrečný účet společenství obcí a účetní závěrku společenství obcí sestavenou k rozvahovému dni, c) zřizovat trvalé a dočasné peněžní fondy společenství obcí, d) rozhodovat o přistoupení další obce do společenství obcí, e) rozhodovat o vyloučení obce ze společenství obcí, f) rozhodovat o zrušení a zániku společenství obcí,.

(2)(3) V čele shromáždění starostů stojí předseda, který je statutárním orgánem společenství obcí. Předsedu zastupuje místopředseda, případně více místopředsedů. Předseda a místopředseda jsou voleni shromážděním starostů z řad jeho členů. Je-li zvoleno více místopředsedů, určí shromáždění starostů, v jakém pořadí zastupují předsedu. Předseda plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele vůči vedoucímu kanceláře společenství obcí.

§ 53e

(1) Výkon správních činností59) může obec zajišťovat prostřednictvím zaměstnance společenství obcí, jehož je obec členem, za podmínek upravených stanovami společenství obcí a na základě dohody mezi společenstvím obcí a členskou obcí.

(2) Prostřednictvím zaměstnance společenství obcí nemůže obec zajišťovat výkon správních činností v přenesené působnosti, kterou podle zákona vykonávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností, a v přenesené působnosti podle volebních zákonů.

(3) Zaměstnanec společenství obcí vykonávající správní činnosti podle odstavce 1 má postavení úředníka územního samosprávného celku zařazeného do obecního úřadu. Oprávnění stanovit a ukládat zaměstnanci společenství obcí pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jeho práci a dávat mu k tomu účelu závazné pokyny má v rozsahu stanoveném při zajišťování výkonu správních činností pro danou obec podle odstavce 1 tajemník obecního úřadu; ostatní práva a povinnosti zaměstnavatele vykonává vůči tomuto zaměstnanci společenství obcí. Na zaměstnance a na společenství obcí se při tom vztahují ustanovení zákona o úřednících územních samosprávných celků obdobně.

§ 53f

Krajský úřad rozhodne o zrušení postavení společenství obcí na návrh společenství obcí. Nesplňuje-li společenství obcí některou z podmínek stanovených v § 53b odst. 1 až 3 po dobu 6 měsíců, je povinno do 30 dnů od uplynutí této doby podat krajskému úřadu návrh na zrušení postavení společenství obcí. Nesplní-li společenství obcí povinnost podle věty druhé, vyzve krajský úřad společenství obcí ke splnění podmínek stanovených v § 53b odst. 1 až 3 ve lhůtě alespoň 6 měsíců, a není-li ve stanovené lhůtě náprava zjednána, rozhodne o zrušení postavení společenství obcí i bez návrhu. Krajský úřad současně rozhodne o změně názvu svazku obcí tak, aby neobsahoval označení podle § 53c odst. 4. Opis rozhodnutí podle věty první nebo třetí zašle krajský úřad Ministerstvu vnitra. Krajský úřad zaznamená v rejstříku svazků obcí údaj o zrušení postavení společenství obcí a změnu názvu společenství obcí.

§ 53g

(1) Plnění svých úkolů, které nejsou výkonem správní činnosti59), může obec zajišťovat prostřednictvím a) zaměstnance společenství obcí, jehož je obec členem, nebo b) zaměstnance právnické osoby zřízené nebo založené společenstvím obcí.

(2) Plnění svých úkolů může příspěvková organizace nebo školská právnická osoba zřízená obcí zajišťovat prostřednictvím a) zaměstnance společenství obcí, jehož členem je obec, která příspěvkovou organizaci nebo školskou právnickou osobu zřídila, nebo b) zaměstnance právnické osoby zřízené nebo založené společenstvím obcí.

(3) Podmínky plnění úkolů prostřednictvím zaměstnanců společenství obcí podle odstavce 1 písm. a) nebo odstavce 2 písm. a) upraví stanovy společenství obcí a dohoda mezi společenstvím obcí a členskou obcí, příspěvkovou organizací nebo školskou právnickou osobu. Podmínky plnění úkolů prostřednictvím zaměstnanců právnické osoby zřízené nebo založené společenstvím obcí podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 2 písm. b) upraví právní jednání, kterým byla tato právnická osoba zřízena nebo založena, a dohoda mezi touto právnickou osobou a členskou obcí, příspěvkovou organizací nebo školskou právnickou osobou.

(4) Oprávnění stanovit a ukládat zaměstnanci podle odstavce 1 nebo 2 pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat práci a dávat k tomu účelu závazné pokyny má v rozsahu stanoveném podle odstavce 3 při zajišťování plnění úkolů a) vůči zaměstnanci podle odstavce 1 starosta nebo jím pověřený zaměstnanec dané obce a b) vůči zaměstnanci podle odstavce 2 statutární orgán dané příspěvkové organizace nebo školské právnické osoby nebo jím pověřený zaměstnanec.

(5) Ostatní práva a povinnosti zaměstnavatele vykonává vůči zaměstnanci podle odstavce 1 nebo 2 jeho zaměstnavatel.

____________________

Úvodní ustanovení

§ 1

(1) Obecní policie je orgánem obce, který zřizuje a zrušuje obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou.

(2)(3) Obecní policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce2) a plní další úkoly, pokud tak stanoví tento nebo zvláštní zákon. Obecní policie společenství obcí vykonává činnosti podle věty první na území obcí, které jsou členy společenství obcí, uvedených v rozhodnutí shromáždění starostů společenství obcí o jejím zřízení. Obecní policie společenství obcí nemůže vykonávat činnosti podle věty první na území obce, která má zřízenu obecní policii nebo je smluvní stranou veřejnoprávní smlouvy podle § 3a..

(3)(4) Obecní policie spolupracuje v rozsahu stanoveném tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem s orgány veřejné moci.

(4)(5) Obecní policie zřízená obcí, která je městem3) nebo statutárním městem4), a v hlavním městě Praze4a) se označuje městská policie.

(5)(7) Obecní policie může jí svěřené úkoly plnit i na území jiné obce, pokud tak stanoví tento nebo zvláštní zákon.

____________________

4a) § 1 odst. 4 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 311/2002 Sb.

§ 1a

(1) Obecní policie je tvořena zaměstnanci obce zařazenými do obecní policie, kteří a) splňují podmínky § 4 odst. 1 písm. a) až e) (dále jen „čekatel“), b) splňují podmínky § 4 odst. 1 (dále jen „strážník“), c) nejsou čekatelem nebo strážníkem.

(2) Zaměstnanci obce podle odstavce 1 písm. a) a c) nemohou a) vykonávat oprávnění strážníka, b) prokazovat příslušnost k obecní policii podle § 7 odst. 2 a 3 a § 9.

§ 3

(1) Obecní policii řídí starosta nebo jiný člen zastupitelstva obce pověřený zastupitelstvem obce.

(2)(3) Na návrh osoby podle odstavce 1 nebo 2 zastupitelstvo obce anebo shromáždění starostů společenství obcí může pověřit plněním některých úkolů při řízení obecní policie určeného strážníka. Podmínkou pověření určeného strážníka je předložení negativního lustračního osvědčení podle zákona upravujícího některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích5a).

____________________

5a) § 8 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky.

§ 3a

(1) Obec nebo obce, které nezřídily obecní policii, mohou uzavřít s jinou obcí v témže vyšším územním samosprávném celku (kraji), která obecní policii zřídila, veřejnoprávní smlouvu, na jejímž základě bude obecní policie této obce vykonávat úkoly stanovené tímto nebo zvláštním zákonem na území obce nebo obcí, které obecní policii nezřídily a jsou smluvními stranami této smlouvy.

(2) Veřejnoprávní smlouva podle odstavce 1 vyžaduje ke svému uzavření nebo změně obsahu souhlas krajského úřadu. O udělení souhlasu rozhoduje krajský úřad v přenesené působnosti.

§ 4

(1) Strážníkem může být občan České republiky, který a) je bezúhonný, b) je spolehlivý, c) je starší 18 let, d) je zdravotně způsobilý, e) dosáhl středního vzdělání s maturitní zkouškou a f) má osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů (dále jen „osvědčení“).

(2) Jménem obce jedná v pracovněprávních vztazích čekatelů, strážníků a dalších zaměstnanců obce podle § 1a odst. 1 písm. c) starosta nebo jiný člen zastupitelstva obce pověřený zastupitelstvem obce řídit obecní policii; to neplatí, pokud zastupitelstvo obce svěří tuto pravomoc určenému strážníku podle § 3 odst. 2.

(3) Strážník může být v základním pracovněprávním vztahu strážníka pouze k jedné obci nebo jednomu společenství obcí.

§ 17g

Stížnost

Proti postupu strážníka nebo obecní policie podle § 17d až 17f lze podat stížnost k osobě, která řídí obecní policii podle § 3 odst. 1 nebo 2.

§ 21

Povinnosti strážníka po použití donucovacích prostředků a služební zbraně

(1) Jestliže strážník zjistí, že při použití donucovacích prostředků došlo ke zranění osoby, je povinen, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření.

(2) Po každém použití služební zbraně, při kterém došlo ke zranění osoby, musí strážník ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Bezprostředně po každém použití služební zbraně, jakmile to okolnosti dovolí, je strážník povinen učinit všechny neodkladné úkony, aby mohla být řádně objasněna oprávněnost použití služební zbraně.

(3) O každém použití donucovacích prostředků nebo služební zbraně je strážník povinen vyrozumět bez zbytečného odkladu osobu, která řídí obecní policii (§ 3 odst. 1 nebo 2), a sepsat úřední záznam.

§ 23

(1) Dojde-li při použití donucovacích prostředků nebo psa ke zranění nebo usmrcení osoby anebo ke škodě nikoli nepatrné19), je starosta, jiný člen zastupitelstva obce pověřený zastupitelstvem obce řídit obecní policii osoba řídící obecní policii podle § 3 odst. 1 nebo 2 nebo určený strážník podle § 3 odst. 2 § 3 odst. 3 povinen neprodleně vyrozumět nejbližší útvar policie.

(2) Starosta, jiný člen zastupitelstva obce pověřený zastupitelstvem obce řídit obecní policii Osoba řídící obecní policii podle § 3 odst. 1 nebo 2 nebo určený strážník podle § 3 odst. 2 § 3 odst. 3 je povinen neprodleně vyrozumět nejbližší útvar policie o použití služební zbraně.

____________________

§ 26

(1) Strážník je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů obecní policie nebo v souvislosti s nimi a které v zájmu zabezpečení úkolů obecní policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Tato povinnost trvá i po skončení pracovního poměru strážníka.

(2) Každý, koho obecní policie nebo strážníci požádají o poskytnutí pomoci, je povinen, byl-li řádně poučen, zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s požadovanou nebo poskytnutou pomocí dozvěděl.

(3) Povinnosti mlčenlivosti je oprávněn zprostit strážníka nebo osobu uvedenou v odstavci 2 starosta, předseda společenství obcí nebo jiná pověřená osoba.

Přestupky

§ 27a

(1) Podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 17c odst. 4 neumožní strážníkovi vstup do míst podle § 17c odst. 1 až 3.

(2) Obec nebo společenství obcí se dopustí přestupku tím, že a) pověří plněním úkolů obecní policie fyzickou osobu, která nemá osvědčení, b) pověří plněním úkolů obecní policie podnikající fyzickou osobu nebo právnickou osobu, nebo c) nezajistí, aby stejnokroje strážníků, označení motorových vozidel a dalších dopravních prostředků obecní policie obsahovaly jednotné prvky.

(3) Za přestupek podle odstavce 1 se uloží pokuta do 100 000 Kč.

(4) Za přestupek podle odstavce 2 lze uložit pokutu do 20 000 Kč.

(5) Za přestupek podle odstavce 1 nelze uložit napomenutí. Od uložení správního trestu podle odstavce 1 nelze v rozhodnutí o přestupku upustit.

§ 28b

Vztah k jiným právním předpisům

(1) Rada obce, která má zřízenu obecní policii, může svěřit obecnímu úřadu obce, jejímž je obecní policie orgánem, vedení správního řízení, v němž je dána příslušnost obecní policie, a to s výjimkou ukládání pokuty příkazem na místě. Je-li v takovém případě učiněno podání nebo podnět u obecní policie, předá jej obecní policie bez zbytečného odkladu obecnímu úřadu. Obecní úřad údaj o předání věci pouze poznamená do spisu.

(2) Rada obce, která má zřízenu obecní policii, může usnesením svěřit obecní policii vyřizování žádostí o poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím30) týkajících se obecní policie.

(3)(4) Na kontrolní činnost prováděnou obecní policií podle tohoto nebo zvláštního právního předpisu31) se kontrolní řád21) nepoužije.

____________________

§ 1

(1) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

(2) Územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti (dále jen „územní celky v samostatné působnosti“). Společenství obcí odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu při výkonu veřejné moci, která není výkonem státní správy, svěřené společenstvím obcí zákonem nebo na základě zákona.

(3) Stát a územní celky v samostatné působnosti samosprávné celky a společenství obcí podle odstavce 2 (dále jen „územní celky v samostatné působnosti“) hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

§ 3

(1) Stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen „úřední osoby“),1) c) orgány územních samosprávných celků nebo společenství obcí, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen „územní celky v přenesené působnosti“).

(2) Pro účely tohoto zákona se za úřední osobu považuje též úřední osoba jiného členského státu Evropské unie, která splňuje podmínky uvedené v § 127 trestního zákoníku, po dobu, po kterou tato osoba působí ve společném vyšetřovacím týmu na území České republiky nebo provádí úkon právní pomoci na území České republiky na základě evropského vyšetřovacího příkazu anebo je přítomna při jeho provádění.

____________________

§ 4

Agentura

(2) Agentura a) kontroluje u orgánů veřejné správy dodržování povinností stanovených tímto zákonem,

… k) kontroluje výkon působnosti kontaktních míst veřejné správy.,

§ 8a

(1) Podání správním orgánům lze činit v rozsahu a za podmínek stanovených jinými právními předpisy prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy (Českého podacího ověřovacího informačního národního terminálu - Czech POINT). Kontaktní místo veřejné správy může dále doručovat dokumenty veřejných orgánů.

(2) Kontaktními místy veřejné správy jsou a) notáři, b) krajské úřady, c) matriční úřady, d) obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a, úřady městských částí hlavního města Prahy a společenství obcí, jejichž seznam stanoví prováděcí právní předpis které Agentura vede na základě jejich požadavku v seznamu podle § 4 odst. 2 písm. l), e) zastupitelské úřady určené ministrem zahraničních věcí; Ministerstvo zahraničních věcí zveřejní seznam takových zastupitelských úřadů na svých internetových stránkách, f) držitel poštovní licence15), Hospodářská komora České republiky a Agrární komora České republiky, g) banka, pojišťovna, zdravotní pojišťovna a poskytovatel univerzální služby podle právního předpisu upravujícího elektronické komunikace, kterým byla Agenturou udělena autorizace k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy (dále jen „osoba autorizovaná Agenturou“).

(3) Držitel poštovní licence, Hospodářská komora České republiky, Agrární komora České republiky a osoba autorizovaná Agenturou mohou za provedení správního úkonu kontaktního místa veřejné správy nebo jiného správního úkonu svěřeného jim zvláštním zákonem požadovat poplatek, jehož výše nesmí přesáhnout sazbu správního poplatku stanovenou pro tento správní úkon v právním předpisu upravujícím správní poplatky.

(4) Nestanoví-li tento zákon nebo jiný právní předpis jinak, je působnost kontaktního místa veřejné správy výkonem přenesené působnosti krajských a obecních úřadů.

(5) Označení Český podací ověřovací informační národní terminál nebo Czech POINT lze užít jen pro kontaktní místo veřejné správy.

(6) Informační systém, jehož prostřednictvím je zajišťován výkon působnosti kontaktních míst veřejné správy, spravuje Agentura. Tento informační systém je informačním systémem veřejné správy.

§ 8b

(1) Agentura udělí na žádost banky, pojišťovny, zdravotní pojišťovny nebo poskytovatele univerzální služby podle právního předpisu upravujícího elektronické komunikace autorizaci k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy, splňuje-li věcné, personální, technické, bezpečnostní a organizační podmínky pro výkon této působnosti. Agentura rozhodne o žádosti o udělení autorizace do 3 měsíců ode dne jejího podání. Autorizace se uděluje na dobu 5 let.

(2) Agentura stanovuje věcné, personální, technické, bezpečnostní a organizační podmínky pro výkon působnosti kontaktního místa veřejné správy a zveřejňuje je ve Věstníku Agentury a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Stanoví-li Agentura nové podmínky podle věty první, povinnost osoby autorizované Agenturou splňovat tyto podmínky nastane nejdříve prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž došlo k jejich zveřejnění, nestanoví-li Agentura delší dobu.

(3) (2) Osoba autorizovaná Agenturou je povinna uhradit za autorizaci k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy poplatek 200 000 Kč. Osoba autorizovaná Agenturou uhradí poplatek, do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí Agentury o udělení autorizace nabylo právní moci. Poplatek je příjmem státního rozpočtu, vybírá jej Agentura.

(4) (3) Osoba autorizovaná Agenturou odpovídá za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem působnosti kontaktního místa veřejné správy. Osoba autorizovaná Agenturou se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na ní požadovat.

(5) (4) Agentura kontroluje u osoby autorizované Agenturou plnění věcných, personálních, technických, bezpečnostních a organizačních podmínek pro výkon působnosti kontaktního místa veřejné správy.

(6) (5) Agentura je oprávněna omezit osobě autorizované Agenturou na nezbytně nutnou dobu přístup do informačního systému, jehož prostřednictvím je zajišťován výkon působnosti kontaktních míst veřejné správy, porušila-li osoba autorizovaná Agenturou věcné, personální, technické, bezpečnostní nebo organizační podmínky pro výkon působnosti kontaktního místa veřejné správy způsobem vážně ohrožujícím funkčnost informačního systému, jehož prostřednictvím je zajišťován výkon působnosti kontaktních míst veřejné správy.

(7) (6) Agentura odejme autorizaci k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy, a) nesplňuje-li osoba autorizovaná Agenturou věcné, personální, technické, bezpečnostní nebo organizační podmínky pro výkon působnosti kontaktního místa veřejné správy a nedojde-li do 3 měsíců ode dne, kdy Agentura na tuto skutečnost upozornila, k nápravě, b) požádá-li o to osoba autorizovaná Agenturou, nebo c) nezaplatí-li osoba autorizovaná Agenturou poplatek za autorizaci k výkonu působnosti kontaktního místa veřejné správy ve stanovené lhůtě.

(8) (7) Agentura vede seznam osob autorizovaných Agenturou a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup. Pro potřeby vedení seznamu osoba autorizovaná Agenturou bezodkladně informuje Agenturu o počtu pracovišť, jejichž prostřednictvím vykonává působnost kontaktního místa veřejné správy, adresách těchto pracovišť a o změnách počtu těchto pracovišť a jejich adres.

§ 12

(1) Agentura stanoví vyhláškou a) požadavky na strukturu a náležitosti hodnocení ekonomické výhodnosti způsobu provozu informačních systémů veřejné správy podle § 5 odst. 2 písm. j), hodnocení ekonomické výhodnosti provozu informačního systému veřejné správy podle § 5 odst. 2 písm. k) a hodnocení ekonomické výhodnosti využití poptávaného cloud computingu podle § 6o odst. 4 a postup při jejich provádění, b) požadavky na strukturu a náležitosti informační koncepce orgánu veřejné správy, postupy orgánů veřejné správy při jejím vytváření, vydávání, při vyhodnocování jejího dodržování, požadavky na řízení informačních systémů veřejné správy, včetně bezpečnostních úrovní a dekomponování informačních systémů veřejné správy, technické požadavky na informační systémy veřejné správy, pravidla pro strukturování dat v informačních systémech veřejné správy a bezpečnostní požadavky na zajištění důvěrnosti, integrity a dostupnosti informací zpracovávaných v informačních systémech veřejné správy spravovaných orgány veřejné správy, které nejsou orgány nebo osobami, kterým se ukládají povinnosti v oblasti kybernetické bezpečnosti podle zákona upravujícího kybernetickou bezpečnost, podle § 5a odst. 2, c) požadavky na strukturu a náležitosti provozní dokumentace podle § 5a odst. 3 a na rozsah provozní dokumentace předkládané při atestaci podle § 5a odst. 4, d) postupy atestačních středisek při posuzování dlouhodobého řízení informačních systémů veřejné správy podle § 6d odst. 1 písm. b), e) údaje o poptávkách cloud computingu, poskytovatelích cloud computingu, nabídkách cloud computingu a o cloud computingu využívaném orgány veřejné správy podle § 6k odst. 2, f) požadavky na náležitosti smlouvy o poskytování cloud computingu orgánu veřejné správy podle § 6l odst. 3, g) požadavky na náležitosti dokladu o zkušenostech poskytovatele cloud computingu s poskytováním cloud computingu podle § 6q odst. 5 písm. b), h) požadavky na strukturu a náležitosti dokumentace nabízeného cloud computingu podle § 6t odst. 6 písm. c) a dokumentace podpůrného cloud computingu podle § 6t odst. 7 písm. d), i) seznam obecních úřadů, úřadů městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a úřadů městských částí hlavního města Prahy podle § 8a odst. 2 písm. d), j) i) náležitosti a vzor formuláře žádosti o vyjádření podle § 5 odst. 2 písm. b) a f) a žádosti o posouzení podle § 5 odst. 2 písm. c).

…

____________________

§ 109

(1) Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak39).

(2) Mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

(3) Plat je peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je a) stát6), b) územní samosprávný celek40) nebo společenství obcí, c) státní fond14), d) příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz15) poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, nebo e) školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona41), s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky.

(4) Mzda a plat se poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků.

(5) Odměna z dohody je peněžité plnění poskytované za práci vykonanou na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti (§ 74 až 77).

__________________

§ 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

§ 303

(1) Zaměstnanci a) ve správních úřadech, b) zaměstnanci v

3. magistrátu statutárního města nebo magistrátu územně členěného statutárního města, úřadu městského obvodu nebo úřadu městské části územně členěného statutárního města,

5. Magistrátu hlavního města Prahy a úřadu městské části hlavního města Prahy, s výjimkou úředníků územních samosprávných celků podle zvláštního právního předpisu84),

(2) Zaměstnanci uvedení v odstavci 1 jsou dále povinni a) jednat a rozhodovat nestranně a zdržet se při výkonu práce všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování, b) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu zaměstnání a které v zájmu zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byli této povinnosti zproštěni statutárním orgánem nebo jím pověřeným vedoucím zaměstnancem, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, c) v souvislosti s výkonem zaměstnání nepřijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni, nebo na základě právních předpisů, d) zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného.

(3) Zaměstnanci uvedení v odstavci 1 nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost; to neplatí, pokud do takového orgánu byli vysláni zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni. Celkový úhrn odměn vyplacených zaměstnanci za všechna členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost za kalendářní rok včetně podílu na zisku či jiného peněžitého plnění činí nejvýše 25 % z ročního úhrnu nejvyššího platového tarifu a nejvýše přípustného osobního příplatku v příslušné platové třídě a v případě vedoucího zaměstnance též příplatku za vedení, který mu lze jako nejvýše přípustný přiznat podle § 124 odst. 3 ve spojení se zvláštním právním předpisem, a to podle naposledy zaměstnancem obsazeného místa, na kterém zaměstnanec v příslušném kalendářním roce naposledy vykonával práci. Zaměstnanec je povinen zaměstnavatele bezodkladně informovat o každém peněžitém plnění, které mu bylo vyplaceno.

Pozn.: Sněmovní tisk č. 775 obsahuje navrhované novelizované znění § 303 odst. 3.

(4) Zaměstnanci uvedení v odstavci 1 mohou podnikat jen s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni.

(5) Omezení stanovené v odstavci 4 se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a na správu vlastního majetku.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se použijí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak88).

_____________________

§ 5

(1) Plán dopravní obslužnosti území pořizuje stát, kraj a obec, která zajišťuje nebo hodlá zajišťovat dopravní obslužnost, (dále jen „objednatel“). Více objednatelů může pořídit společný plán dopravní obslužnosti území. Pro více objednatelů může společný plán dopravní obslužnosti území pořídit rovněž společenství obcí, jehož jsou členy.

(2) Plán dopravní obslužnosti území se pořizuje na dobu nejméně 5 let a obsahuje zejména a) popis zajišťovaných veřejných služeb v přepravě cestujících, b) předpokládaný rozsah poskytované kompenzace, c) časový harmonogram uzavírání smluv o veřejných službách a postup při uzavírání těchto smluv, d) harmonogram a způsob integrace, pokud se objednatelé podílejí na organizaci integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících, e) maximální tarify pro cestující, mají-li být stanoveny objednatelem, f) další údaje vztahující se k financování a nákladově efektivnímu zajišťování veřejných služeb v přepravě cestujících stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie13).

(3) Návrh plánu dopravní obslužnosti území pořizovatel projedná s a) kraji, je-li pořizovatelem stát, b) Ministerstvem dopravy a sousedními kraji, je-li pořizovatelem kraj, c) krajem, v jehož územním obvodu se nachází, je-li pořizovatelem obec nebo společenství obcí, a d) provozovatelem dráhy celostátní nebo regionální, na které má být provozována veřejná drážní osobní doprava k zajištění dopravní obslužnosti.

(4) Plán dopravní obslužnosti území pořizovatel zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

____________________

§ 8

(1) Pro zajištění dopravní obslužnosti může objednatel a) uzavírat smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravci, kteří jsou provozovateli dopravy podle jiných právních předpisů2),3), nebo b) poskytovat veřejné služby v přepravě cestujících sám, je-li objednatelem kraj nebo obec.

(2) Objednatel zajišťuje dopravní obslužnost tak, aby veřejné služby v přepravě cestujících a) tvořily ucelené technické a provozní soubory a v případě veřejné drážní osobní dopravy na dráze celostátní nebo regionální nenarušovaly síťový charakter drážní dopravy, b) byly dopravně provázané s jinými veřejnými službami v přepravě cestujících a c) byly poskytovány v souladu s jím pořízeným plánem dopravní obslužnosti území platným v okamžiku uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících nebo, poskytuje-li veřejné služby v přepravě cestujících objednatel sám, v okamžiku zahájení jejich poskytování.

(3) Dopravce nebo objednatel, pokud poskytuje veřejné služby v přepravě cestujících sám, musí nejpozději ke dni zahájení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících a) mít přidělenou kapacitu dopravní cesty, osvědčení dopravce a uzavřenou smlouvu o provozování drážní dopravy s provozovatelem dráhy, jde-li o veřejnou drážní osobní dopravu, b) mít licenci a schválený jízdní řád, jedná-li se o dopravce ve veřejné linkové dopravě, c) mít zajištěna vozidla, personál a technické zázemí nezbytné pro provozování veřejných služeb v přepravě cestujících podle přidělené kapacity dopravní cesty nebo schváleného jízdního řádu, d) být způsobilý zajistit poskytování souhrnu činností uložených zákonem o silniční dopravě a zákonem o dráhách a e) splňovat standardy kvality a bezpečnosti dopravy, včetně standardů pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace (dále jen „standardy kvality a bezpečnosti“).

(4) Standardy kvality a bezpečnosti jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu. Minimální hodnoty a ukazatele standardů kvality a bezpečnosti a způsob jejich prokazování stanoví prováděcí právní předpis. Objednatel může stanovit přísnější hodnoty a ukazatele standardů kvality a bezpečnosti nebo požadovat splnění dalších standardů.

(5) Smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících není veřejnoprávní smlouvou.

____________________

§ 6

Právo na nahrazení úředně ověřeného podpisu nebo uznávaného elektronického podpisu

(1) Stanoví-li právní předpis požadavek úředního ověření vlastnoručního podpisu nebo uznávaného elektronického podpisu, považuje se za splněný využitím elektronického podpisu na dokumentu nedílně spojeném a) s kvalifikovaným elektronickým podpisem osoby oprávněné provádět ověřování pravosti podpisu, která postupem podle jiného právního předpisu8) ověřila, že podepisující dokument před ní podepsal nebo uznal podpis za vlastní, a kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem, nebo b) se záznamem informačního systému veřejné správy opatřeným kvalifikovanou elektronickou pečetí a kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem jeho správce o provedení elektronické identifikace podepisujícího prostřednictvím kvalifikovaného systému elektronické identifikace s úrovní záruky vysoká.

(2) Stanoví-li právní předpis požadavek úředního ověření podpisu, považuje se za splněný využitím uznávaného elektronického podpisu, pokud lze s využitím údajů základního registru obyvatel (dále jen „registr obyvatel“) nebo portálu veřejné správy ověřit, že kvalifikovaný certifikát pro elektronický podpis, na jehož základě podepisující vytvořil uznávaný elektronický podpis na dokumentu, patří podepisujícímu.

(3)(4) Ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 2 se nepoužijí pro plnou moc k právnímu jednání podle § 441 odst. 2 poslední věty občanského zákoníku.

____________________

Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

§ 2

Vyhlášení právního předpisu

(1) Právní předpis územního samosprávného celku a právní předpis správního úřadu se vyhlašují jejich zveřejněním ve Sbírce právních předpisů.

(2) Zveřejnění právního předpisu ve Sbírce právních předpisů provede územní samosprávný celek nebo správní úřad, který právní předpis vydal, zasláním jeho textu v otevřeném a strojově čitelném formátu a jeho metadat prostřednictvím elektronického formuláře do datové schránky zřízené správcem pro tento účel. Správce uveřejní elektronický formulář na portálu veřejné správy. Není-li možné zveřejnit právní předpis nebo jeho část ve strojově čitelném formátu, zveřejní se právní předpis nebo jeho část pouze v otevřeném formátu.

(3) Metadata zahrnují a) identifikaci územního samosprávného celku nebo správního úřadu, který právní předpis vydal, uvedením jeho názvu a identifikačního čísla osoby, bylo-li mu přiděleno, b) druh právního předpisu, c) číslo právního předpisu stanovené podle § 6, d) název právního předpisu, e) datum vydání právního předpisu, f) zákonné zmocnění, na základě kterého byl právní předpis vydán, g) oblast úpravy, h) účinnost, popřípadě předpokládanou účinnost právního předpisu, i) označení právního předpisu, který je rušen nebo měněn, jde-li o změnu či zrušení právního předpisu, a j) datum vyhlášení právního předpisu, byl-li právní předpis vyhlášen postupem podle odstavce 4.

(4) Nastane-li překážka bránící zveřejnění právního předpisu ve Sbírce právních předpisů, správce uveřejní oznámení o existenci této překážky na své úřední desce; je-li potřeba během trvání této překážky neprodleně vyhlásit právní předpis územního samosprávného celku nebo právní předpis správního úřadu, vyhlásí se právní předpis zveřejněním na úřední desce územního samosprávného celku nebo správního úřadu, který právní předpis vydal, a to po dobu do jeho zveřejnění ve Sbírce právních předpisů. Dnem vyhlášení právního předpisu je první den jeho zveřejnění na úřední desce.

(5) Pomine-li překážka bránící zveřejnění právního předpisu ve Sbírce právních předpisů, správce uveřejní oznámení o této skutečnosti na své úřední desce. Územní samosprávný celek nebo správní úřad, který vyhlásil právní předpis postupem podle odstavce 4, zveřejní neprodleně poté, co bylo uveřejněno oznámení podle věty první, tento právní předpis ve Sbírce právních předpisů postupem podle odstavce 2 tento právní předpis ve Sbírce právních předpisů postupem podle odstavce 2 nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění oznámení podle věty první; toto zveřejnění nemá vliv na platnost a účinnost právního předpisu vyhlášeného postupem podle odstavce 4. Právní předpis, který územní samosprávný celek nebo správní úřad nezveřejní ve Sbírce právních předpisů podle věty druhé, pozbývá platnosti uplynutím lhůty uvedené ve větě druhé.

§ 5

Opravy nesprávností

(1) Za úplnost a správnost obsahu právního předpisu vyhlášeného ve Sbírce právních předpisů a jeho metadat odpovídá územní samosprávný celek nebo správní úřad, který právní předpis vydal. Provede-li správce opravu metadat podle odstavce 2, odpovídá za jejich správnost.

(2) Zjistí-li územní samosprávný celek nebo správní úřad, který právní předpis vydal, rozdíl mezi textem právního předpisu vyhlášeným ve Sbírce právních předpisů a textem tohoto předpisu, který byl schválen příslušným orgánem územního samosprávného celku nebo správním úřadem, nebo nesprávnost v metadatech, provede jejich opravu; postupuje přitom obdobně podle § 2 odst. 2 a 3. V případě zjevné nesprávnosti může metadata vyhlášených právních předpisů opravit správce. Původní text opraveného právního předpisu nebo metadat zůstává ve Sbírce právních předpisů uchován. O opravě provedené správcem vyrozumí správce územní samosprávný celek nebo správní úřad, který právní předpis vydal.

(3) Zjistí-li územní samosprávný celek nebo správní úřad, který právní předpis vydal, že postupem podle § 2 došlo ke zveřejnění právního předpisu v jiném než otevřeném, popřípadě strojově čitelném formátu, provede opravu zveřejněním právního předpisu v otevřeném a strojově čitelném formátu; postupuje přitom obdobně podle § 2 odst. 2 a 3. Zjistí-li tuto skutečnost správce, vyzve územní samosprávný celek nebo správní úřad k provedení opravy podle věty první.

(4) Zjistí-li územní samosprávný celek nebo správní úřad, který právní předpis vydal, že postupem podle § 2 došlo ke zveřejnění dokumentu, který není právním předpisem, požádá správce o výmaz tohoto dokumentu ze Sbírky právních předpisů. Zjistí-li tuto skutečnost správce, upozorní na ni územní samosprávný celek nebo správní úřad.

(5) Provedení opravy podle odstavců 2 a 3 nemá vliv na vyhlášení právního předpisu ve Sbírce právních předpisů.

(6) Pro opravu nesprávností právního předpisu, který byl vyhlášen zveřejněn postupem podle § 2 odst. 4 § 2 odst. 5 nebo § 9 odst. 1, se použijí obdobně odstavce 1 až 5.

§ 6

Číslování právních předpisů

(1) Právní předpisy územního samosprávného celku a právní předpisy správního úřadu se označují arabskými čísly v souvislé řadě. Označení se provede automatizovaně v okamžiku zveřejnění právního předpisu ve Sbírce právních předpisů. Pro právní předpisy každého územního samosprávného celku a správního úřadu se vede samostatná číselná řada. Číselná řada se uzavírá vždy koncem každého kalendářního roku.

§ 8

Zveřejňování aktů ve Sbírce právních předpisů

(1) Ve Sbírce právních předpisů se zveřejní a) rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na zrušení právního předpisu územního samosprávného celku nebo právního předpisu správního úřadu nebo jejich jednotlivých ustanovení, b) rozhodnutí Ministerstva vnitra, krajského úřadu nebo věcně příslušného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu o pozastavení účinnosti právního předpisu územního samosprávného celku, c) rozhodnutí o podaném rozkladu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o pozastavení účinnosti právního předpisu územního samosprávného celku, d) rozhodnutí Ministerstva vnitra, krajského úřadu nebo věcně příslušného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu o zrušení pozastavení účinnosti právního předpisu územního samosprávného celku a e) sdělení Ministerstva vnitra, krajského úřadu nebo věcně příslušného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu o pozbytí platnosti jejich rozhodnutí o pozastavení účinnosti právního předpisu územního samosprávného celku.

(2) Ve Sbírce právních předpisů se dále zveřejní a) sdělení kraje o počtu členů zastupitelstva kraje, který má být zvolen1), b) rozhodnutí o stavu nebezpečí podle krizového zákona2), c) smlouva, na základě které bylo podle zákona o ochraně přírody a krajiny3) území prohlášeno za chráněné, a d) usnesení zastupitelstva kraje o vyhlášení krajského referenda nebo o tom, že krajské referendum nevyhlásí, jestliže o navržené otázce nelze krajské referendum konat4).,

(3) Zveřejnění aktů zajistí správce. Orgán, který zveřejňovaný akt vydal, zašle neprodleně jeho text v otevřeném a strojově čitelném formátu prostřednictvím elektronického formuláře do datové schránky zřízené správcem pro tento účel. Správce uveřejní elektronický formulář na portálu veřejné správy.

(4) Za úplnost a správnost obsahu aktů zveřejňovaných ve Sbírce právních předpisů odpovídá ten, kdo je správci zaslal.

(5) Zjistí-li ten, kdo akt zaslal ke zveřejnění, rozdíl mezi textem aktu zveřejněným ve Sbírce právních předpisů a skutečným obsahem aktu, provede jeho opravu; postupuje přitom obdobně podle odstavce 3. Původní text aktu zůstává ve Sbírce právních předpisů uchován.

____________________