Důvodová zpráva k Novela z. o odpadech - EU

Odkazy na dosud platné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů, v platném znění, se v rámci celého zákona o odpadech nahrazují odkazy na nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 ze dne 11. dubna 2024 o přepravě odpadů, o změně nařízení (EU) č. 1257/2013 a (EU) 2020/1056 a o zrušení nařízení (ES) č. 1013/2006, v platném znění. Jedná se o úpravu poznámky pod čarou, odkazů na nařízení v rámci zákona, ale také na aktualizace odkazů na jednotlivá ustanovení nařízení. Přestože nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 v základních obrysech zachovává stejné úpravu povinností a procesu přeshraniční přepravy odpadů, včetně struktury řazení jednotlivých ustanovení, řada povinností je v novém nařízení upravena na jiném místě. V těchto případech je třeba aktualizovat odkazy na konkrétní ustanovení.

V některých případech je kromě odkazů na nové nařízení nebo odkazů na jednotlivé články nového nařízení třeba také drobných terminologických úprav tak, aby terminologie úpravy procesu povolování přeshraniční přepravy, včetně schvalování finanční záruky, a dále terminologie postupů pro změny v přeshraniční přepravě a zpětné převzetí v případě nedovolené nebo nedokončené přeshraniční přepravy odpadů byla v souladu s terminologií v novém nařízení. Dochází také současně k vypuštění úpravy, která je v zákoně v rámci těchto postupů duplicitní vůči úpravě zakotvené v novém nařízení. Jedná se o případy, kdy předchozí nařízení ponechávalo prostor členským státům pro vnitrostátní řešení úpravy, zatímco nové nařízení příslušný postup nebo povinnost specifikuje natolik přesně, že již nedává prostor pro vnitrostátní regulaci.

V případě ustanovení § 47 odst. 4 zákona o odpadech, v platném znění (odstavce 3 ve znění navrhované novely), je třeba upozornit, že se jedná o adaptaci čl. 11 odst. 1 písm. a), který je pro adresáty ne zcela jasný a obtížně aplikovatelný. Podmínky v něm specifikované nejsou dostatečně jasné a určité, aby mohly být bez dalšího aplikovány v jednotlivých případech. Odkazuje se zde na zásadu soběstačnosti a blízkosti. V České republice je dlouhodobě zásadní nedostatek kapacit pro spalování nebezpečných odpadů, s vyhlídkou na malé a velmi pomalé zlepšení. Novelou vyhlášky č. 273/2021 Sb., se opět odsunul zákaz ukládání těchto odpadů na skládku. ⁠‌​‌‌‌​‌‌​‌‌‌​‌​​⁠

Přeshraniční přeprava nebezpečných odpadů z jakéhokoliv členského státu – mimo států bezprostředně sousedních – nesplňuje zásadu blízkosti. Ve všech sousedních státech existují dostatečné kapacity pro skládkování nebezpečných odpadů, přeshraniční přeprava nebezpečných odpadů do ČR k odstranění v tomto případě tak nesplňuje ani zásadu blízkosti ani soběstačnosti.  Ministerstvo by tak v souladu s čl. 11 odst. 1 písm. a) nemohlo vydat v žádném případě souhlas s přepravou. S ohledem na předcházení zbytečných nákladů na straně oznamovatelů je vhodné stanovit zákaz přímo v právním přepisu. Jedinou představitelnou výjimkou, kdy by bylo možné říct, že přeprava nebezpečného odpadu do ČR neporušuje zásady soběstačnosti a blízkosti, je případ, kdy v sousedních státech dojde k mimořádné události, která vede k zásadnímu navýšení produkce nebezpečných odpadů tak, že je nebude možné v těchto státech bezpečně odstranit. Pouze takovém případě je nezbytné ve správním řízení posoudit dostatečnost kapacit v zemi původu a vyhodnotit naplnění zásad soběstačnosti a blízkosti v případě konkrétní přepravy.

Druhá část § 47 odst. 4 (ve znění navrhované novely odstavce 3) provádí fakultativní transpozici čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/98/ES o odpadech. V české republice je zásadní nedostatek kapacit ve spalovnách komunálního odpadu. Většina směsného komunálního odpadu se tak stále ukládá na skládky odpadu místo jejich vhodného energetického využití. Jakékoliv využití kapacit ve spalovnách komunálního odpadu pro zahraniční odpady by nutně znamenalo nezbytnost uložit na skládku odpovídající množství odpadů vzniklých v České republice.  

V čl. 27 nového nařízení o přeshraniční přepravě odpadů se zřizuje nový centrální systém pro předávání informací podle nařízení, zejména pro zpracování oznámení o přepravě odpadů, a informací podle čl. 18 nařízení. Centrální elektronický systém bude provozován Evropskou komisí na základě nařízení. Cílem je usnadnit podávání a výměnu informací mezi příslušnými orgány a subjekty zúčastněnými na přepravě, a urychlit tak proces rozhodování o přeshraniční přepravě odpadů, a tím i samotnou přepravu odpadu. Toto úzce souvisí se striktními procesními lhůtami, které nové nařízení pro řízení o přeshraniční přepravě odpadů nově stanoví. Systém odklonu od listinných dokladů má současně zefektivnit kontrolu přeshraniční přepravy odpadu, protože veškeré doklady potvrzující legalitu přeshraniční přepravy odpadu a její podmínky budou zaneseny v centrálním systému a budou kontrolním orgánům jednoduše přístupné pro případ kontroly. Nové nařízení v čl. 27 odst. 1 stanoví, které informace a dokumenty musí být příslušným orgánům předkládány elektronicky v rámci centrálního systému, a stejně tak, které dokumenty musí příslušné orgány zasílat osobám zúčastněným na přepravě odpadu prostřednictví elektronického centrálního systému. Systém bude plnit požadavky na bezpečnost předávaných informací a na ověření osob vstupujících do tohoto systému.

V návaznosti na čl. 27 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 je v § 49 odst. 2 stanovena speciální úprava vůči § 37 odst. 4 správního řádu. Podání oznámení o přeshraniční přepravě odpadu je v souladu s čl. 27 odst. 1 nařízení třeba učinit prostřednictvím centrálního systému zakotveného v čl. 27 nařízení.

Obdobná úprava se následně navrhuje také v § 50 zákona, kde se stanoví podmínka, že ministerstvo musí obdržet průvodní doklad k přeshraniční přepravě prostřednictvím centrálního elektronického systému dle čl. 27 nového nařízení. Povinnost podání průvodního dokladu prostřednictvím centrálního systému vyplývá přímo z čl. 27 nařízení.

V § 49 se specifikují procesní postupy upravující vydávání rozhodnutí ministerstva o souhlasu (případně souhlasu s podmínkami) nebo nesouhlasu s přeshraniční přepravou odpadu nebo námitkách proti přeshraniční přepravě odpadu. Ministerstvo v tomto řízení rozhoduje na základě podmínek a postupem (včetně lhůt) stanovených v čl. 9 až 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157.

Výslovně se nově zakotvuje možnost vydání tzv. tacitního souhlasu, který je upraven v čl. 9 odst. 1 čtvrtý pododstavec nařízení. Podle tohoto ustanovení platí, že pokud příslušný orgán ve státě, přes který probíhá pouze tranzit odpadu, ve lhůtě 30 dnů nevznese námitku proti přeshraniční přepravě odpadu (tranzitu přes své území), lze předpokládat, že s tranzitem odpadu souhlasí. V § 49 odst. 1 je proto upravena fikce rozhodnutí souhlasu. Nevydá-li ministerstvo rozhodnutí o vznesení námitky proti tranzitu odpadu ve lhůtě podle čl. 9 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157, je stanoveno, že platí, že s tranzitem odpadu souhlasí.

V § 49 odst. 2 je v návaznosti na čl. 27 nařízení stanovena speciální úprava vůči úpravě doručování podle § 19 a násl. správního řádu. Rozhodnutí ministerstva, kterým se rozhoduje o oznámení o přeshraniční přepravě odpadů se tak oznamovateli bude doručovat prostřednictvím centrálního systému zakotveného v čl. 27 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157. Tato speciální úprava zabrání jednak duplicitě doručování (tj. povinnému doručování v rámci centrálního elektronického systému dle čl. 27 nařízení a současně doručování postupem dle čl. 19 a násl. správního řádu) a dále zejména výrazně urychlí, administrativně usnadní a pro Českou republiku také zlevní proces doručování v rámci řízení, v kterých typicky vystupují zahraniční osoby, u nichž je v současné době doručování do zahraničí často komplikované a nákladné (mnohdy se jedná i o subjekty ze třetích zemí mimo Evropskou unii). Nové nařízení v čl. 27 odst. 1 stanoví, které informace a dokumenty musí být příslušným orgánům předkládány elektronicky v rámci centrálního systému, a stejně tak, které dokumenty musí příslušné orgány zasílat osobám zúčastněným na přepravě odpadu prostřednictví elektronického centrálního systému. Dle čl. 27 nového nařízení platí, že elektronický centrální systém provozovaný Evropskou komisí bude plnit požadavky na bezpečnost předávaných informací.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 na rozdíl od předchozího nařízení v případě odpadů určených k odstranění neponechává v čl. 11 odst. 1 písm. b) možnost správního uvážení ohledně rozhodnutí o nesouhlasu s přepravou. Ministerstvo proto musí na základě nařízení nesouhlas vydat vždy, pokud má informace, že oznamovatel nebo příjemce byl v průběhu pěti let před podáním oznámení uznán vinným z nedovolené přepravy nebo jiného nedovoleného jednání v souvislosti s ochranou životního prostředí nebo lidského zdraví.

Podrobnější vymezení toho, kdy může ministerstvo vznést námitku proti přeshraniční přepravě je tak možné provést pouze ve vztahu k odpadům určeným k využití, u kterých v čl. 12 odst. 1 dává nařízení členským státům volnější dispozici (příslušné orgány „mohou“ vznést námitku). Nařízení ponechává v případě předchozího porušení předpisů velmi široké správní uvážení. V rámci adaptace čl. 12 odst. 1 písm. c) je proto vhodné upravit podrobnější podmínky pro vznesení námitky, přičemž s ohledem na zachování kontinuity rozhodovací praxe zůstávají tyto podmínky nastavené ve stejném rozsahu jako v platném znění zákona o odpadech.

V § 49 odst. 3 písm. a) a c) je dosavadní znění textu upraveno tak, aby byla stanovena minimální výše uložené pokuty.

V § 50 stanovena zvláštní úprava vůči § 37 odst. 4 správního řádu pro případ podání kopie průvodního dokladu s vyplněným datem přeshraniční přepravy a dalšími dle nařízení povinnými údaji. I v tomto případě je přiznán účinek podání vložení do elektronického systému, které musí být učiněno v souladu s čl. 27 odst. 1 nařízení. Duplicitní zasílání průvodního dokladu ministerstvu nad rámec vložení do centrálního systému podle čl. 27 nařízení by opět představovalo neodůvodněnou administrativní zátěž zejména pro subjekty zúčastněné na přepravě.

Dále je v § 51 výslovně stanoveno, že rozhodnutí ministerstva o změně souhlasu a zrušení souhlasu jsou v souladu s čl. 27 nařízení doručována prostřednictvím centrálního systému Komise. Je stanovena speciální úprava vůči úpravě doručování podle § 19 a násl. správního řádu. Rozhodnutí ministerstva, kterým se rozhoduje o změně nebo zrušení souhlasu za podmínek stanovených nařízením, bude oznamovateli doručováno pouze prostřednictvím centrálního systému zakotveného v čl. 27 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157. Tato speciální úprava zabrání jednak duplicitě doručování (tj. povinnému doručování v rámci centrálního elektronického systému dle čl. 27 nařízení a současně doručování postupem dle čl. 19 a násl. správního řádu) a dále zejména výrazně urychlí, administrativně usnadní a pro Českou republiku také zlevní proces doručování v rámci řízení, v kterých typicky vystupují zahraniční osoby, u nichž je v současné době doručování do zahraničí často komplikované a nákladné (mnohdy se jedná i o subjekty ze třetích zemí mimo Evropskou unii).

Jedná se pouze o terminologickou úpravu v návaznosti na nové nařízení. V případech, kdy by muselo splnění povinností zpětného převzetí odpadů podle čl. 22, 23 nebo 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 subsidiárně zajistit ministerstvo, protože subjekty dle nařízení primárně povinné by své povinnosti v souvislosti se zpětným převzetím odpadu nesplnily, uloží ministerstvo současně povinnost uhradit náklady stanovené v čl. 24 nebo 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 osobám a postupem v těchto ustanoveních stanoveným. Ministerstvo může uložit úhradu těchto nákladů předem. Osoby, stejně jako dle platné právní úpravy, odpovídají za úhradu nákladů společně a nerozdílně.

Úprava povinnosti dočasného bezpečného uskladnění odpadů podle čl. 22 odst. 10, čl. 23 odst. 1 nebo čl. 25 odst. 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 je adaptována do zákona o odpadech tak, že bezpečné uskladnění musí primárně zajistit oznamovatel nebo osoba, která zařizuje přepravu, nebo příjemce odpadu. Pokud žádná z těchto osob bezpečné uskladnění nezajistí, zajistí dočasné bezpečné uskladnění odpadů stejně jako dosud kraj, v jehož správním obvodu byl odpad zjištěn. Nově je v daném ustanovení uvedeno „kraj“ namísto „krajský úřad“, neboť se svým charakterem jedná o výkon samostatné působnosti. S tím, že k uložení povinnosti uhradit náklady na zajištění bezpečného uskladnění je příslušný krajský úřad, neboť jde o výkon přenesené působnosti. Již v současné době probíhá uskladnění ze strany kraje minimálně. Nově se bude jednat až o poslední možnost, lze tedy předpokládat, že k němu dojde pouze ve velmi výjimečných případech. Ministerstvo počítá s návrhem úplného zrušením této kompetence kraje v další novelizaci zákona o odpadech.

Jedná se o adaptaci úpravy čl. 14 nového nařízení, která řeší otázku tzv. zařízení k využití odpadů s předchozím souhlasem. Z textu nařízení, který z možnosti předchozího souhlasu vylučuje pouze zařízení skladující odpady před využitím pod kódem nakládání R13, vyplývá, že ve smyslu pojmů používaných v zákoně o odpadech, půjde o zařízení k využívání odpadů a zařízení upravující odpady před jejich využitím.

To, zda požádá o předchozí souhlas k využití odpadů podle čl. 14 nařízení závisí čistě na rozhodnutí provozovatele zařízení k využití odpadů, které bude příjemcem odpadu. Jediným smyslem předchozího souhlasu podle nařízení je zjednodušení administrativy při žádosti o souhlas s přeshraniční přepravou. Při přeshraniční přepravě odpadu do zařízení, které má předchozí souhlas, se doba, na kterou může být vydán souhlas ministerstva s přeshraniční přepravou odpadu podle § 49 odst. 1 prodlužuje na tři roky.

K vydání předběžného souhlasu bude příslušný krajský úřad, protože pouze ten je schopen posoudit fungování zařízení ve vztahu k požadavkům podle čl. 14 nařízení.

O předchozí souhlas může požádat pouze provozovatel zařízení k využití odpadu, který má platné povolení podle § 21 odst. 2 zákona o odpadech k využívání odpadu. Žádost podá místně příslušnému krajskému úřadu. Krajský úřad toto povolení vydá, pokud provozovatel doloží splnění podmínek stanovených v čl. 14 nařízení. Obsahové náležitosti žádosti o rozhodnutí o předchozím souhlasu jsou stanoveny v čl. 14 odst. 2 nařízení, přičemž požadavek bezúhonnosti v oblasti nakládání s odpady v posledních pěti letech stanovený v čl. 14 odst. 2 písm. i) bude dokládán čestným prohlášením. Současně je v rámci adaptace specifikováno, co se za bezúhonnost v oblasti nakládání s odpady považuje, neboť samotné nařízení to s ohledem na odlišnost právních řádů členských států nespecifikuje.

Krajský úřad vydává, mění anebo ruší předchozí souhlas. Pro účely vydávání, měnění nebo rušení předchozího souhlasu se považuje za příslušný orgán podle nařízení. Pravomocné rozhodnutí o žádosti o předchozí souhlas (tedy jak rozhodnutí, kterým vydal předchozí souhlas, ale také jakékoliv rozhodnutí, které znamená neúspěšné ukončení řízení o žádosti – zamítnutí žádosti, zastavení řízení), rozhodnutí o změně předchozího souhlasu nebo jeho zrušení zašle krajský úřad ministerstvu na vědomí, aby mohlo ministerstvo splnit oznamovací povinnost stanovenou v čl. 14 odst. 13. Ve vztahu k této povinnosti je příslušným orgánem ministerstvo životního prostředí.

Krajský úřad v řízení posoudí splnění požadavků nařízení pro vydání předchozího souhlasu. Požadavky na soulad s jinými předpisy jako rámcová směrnice o odpadech včetně hierarchie odpadového hospodářství a splnění požadavků na nejlepší dostupné techniky musí zařízení splňovat již s ohledem na ostatní předpisy. To znamená, že pokud je provoz zařízení a zpracování odpadů v něm nastaveno v souladu se zákonem o odpadech a zákonem č. 76/2002 Sb., není nezbytné tyto otázky vyhodnocovat odlišně od stávajících podmínek provozu zařízení.

S ohledem na aktuální komplexní podobu Plánu odpadového hospodářství České republiky zpracovávaného ministerstvem se navrhuje zrušení povinnosti zpracovávat plány odpadového hospodářství krajskými úřady. Cílem této změny je zejména snížit v současné době již neodůvodněnou administrativní zátěž krajských úřadů. Plán odpadového hospodářství České republiky je zpracován i s podrobností na úroveň jednotlivých krajů, zrušení plánů odpadového hospodářství tak nebude mít žádné praktické dopady na míru ochrany životní prostředí, ani na strategické plánování v oblasti odpadového hospodářství, protože veškeré cíle v této oblasti pokrývá Plán odpadového hospodářství České republiky.

S ohledem na přechodné ustanovení v § 154 odst. 2 plány odpadového hospodářství, včetně plánů odpadového hospodářství krajů, které byly vydané podle § 42 až 44 zákona č. 185/2001 Sb., zůstávají v platnosti do uplynutí doby, na kterou byly vydány. To znamená, že tyto plány odpadového hospodářství krajů po uplynutí doby, na kterou byly vydány, pozbývají platnost, tj. zcela zanikají. V souvislosti s navrženým zrušením právní úpravy plánů odpadového hospodářství a s ohledem na skutečnost, že dosud nebyly vydány plány odpadového hospodářství krajů podle zákona č. 541/2020 Sb., proto není třeba upravovat žádné přechodné ustanovení, které by řešilo vztah platné a navrhované právní úpravy. To znamená, že například není třeba navrhovat, aby se vydané a platné plány odpadového hospodářství krajů nabytím účinnosti tohoto zákona zrušily, vzhledem k tomu, že vydané a platné plány dle § 154 odst. 2 zanikají ex lege po uplynutí doby, na kterou byly vydány.

Navrhovaný zákon je adaptačním předpisem k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157, který je přímo použitelným předpisem Evropské unie, a který stanoví poměrně velké množství konkrétních povinností v rámci procesu přeshraniční přepravy odpadů. Nedodržení těchto povinností by pak mělo být sankcionováno nejen na základě obecných právních principů, ale také v souladu s ustanovením čl. 63 nařízení, který vyžaduje, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy mají dále případně zajistit, aby byla při ukládání sankcí podle tohoto článku patřičně zohledněna:

V návaznosti na povinnosti stanovené v nařízení se proto upravuje zvláštní ustanovení § 121a, které stanoví skutkové podstaty za porušení povinností v přeshraniční přepravě odpadu, zejména povinností stanovených nařízením a povinností, které vyplývají ze způsobu adaptace tohoto nařízení. Současně se upravují § 117, 119 a 121 zákona o odpadech tak, že se z nich vypouštějí skutkové podstaty, které budou upraveny zvláštním ustanovením § 121a.

Systematika vkládaného ustanovení § 121a je vedena myšlenkou přehlednosti. Cílem je komplexní úprava skutkových podstat na úseku porušení povinností v přeshraniční přepravy odpadu, a to jak povinností vyplývajících z nařízení, tak povinností stanovených přímo zákonem. Z toho důvodu je navrženo přesunout do tohoto ustanovení skutkové podstaty za porušení povinností v přeshraniční přepravě odpadu, které byly dosud upraveny v jiných ustanoveních.

Skutkové podstaty zahrnují přestupky fyzických, podnikajících fyzických i právnických osob, vzhledem k adresátům povinností jsou přestupky stanoveny i pro specifické subjekty, jako jsou provozovatel zařízení k využití nebo odstranění odpadů, osoba, která se podílí na přepravě odpadu, oznamovatel, osoba, která zařizuje přepravu, příjemce nebo provozovatel zařízení, které přijímá odpad atp.

Výše pokut vychází jednak ze stávajícího znění, a dále zejména z vysoké společenské závažnosti nelegální přeshraniční přepravy odpadů a vážných rizik takového jednání pro životní prostředí v České republice. Z dat policie, České inspekce životního prostředí i celních úřadů, ilustrovaných také v nedávné době medializovanými případy, je zřejmé, že Česká republika je v poslední době vystavena rostoucímu počtu případů nelegální přepravy odpadů se zásadními dopady na životní prostředí.

Předkladatel proto při navržení výše sankcí z aktuální situace vycházel a byl při navržení výše sankce zejména veden myšlenkou, že porušování právních předpisů v oblasti přeshraniční přepravy odpadů se nesmí vyplácet, tedy ten, kdo záměrně postupuje nezákonně by neměl na takovém jednání (byť po zaplacení vyměřené pokuty) vydělat. Platí, že nelegální přeshraniční přeprava odpadů je obvykle vedena snahou o zisk ve spojení s konečným nelegálním odstraněním takových odpadů. Předkládaná novela také nestanovuje nedůvodnou rozdílnost ve výši pokut pro fyzické a pro právnické osoby nebo fyzické podnikající osoby, neboť v oblasti nelegální přeshraniční přepravy odpadů je využívání fyzických osob jako „bílých koní“ typické.

Pro přestupky v přeshraniční přepravě jsou v § 121a navrženy tři horní hranice sazby pokut, které (ve srovnání s ostatními skutkovými podstatami v oblasti nakládání s odpady) odráží vysokou závažnost porušování povinností nebo zákazů v přeshraniční přepravě, kde deliktní jednání vede k získání extrémně vysokého majetkového prospěchu pachatele a má současně významné dopady na životní prostředí a případně také dopady do rozpočtu veřejné správy.

Skutkové podstaty, u nichž je navržena horní hranice sazby pokut až 25 000 000 Kč představují typově nejzávažnější přestupky, u nichž porušení povinnosti či zákazu může vést k významnému poškození životního prostředí. V případě skutkových podstat, u nichž je navržena horní hranice sazby pokut až 10 000 000 Kč se jedná zejména o jednání formálnějšího rázu, například splnění evidenční nebo oznamovací povinnosti nebo určité nakládání s přepravenými odpady ve stanoveného lhůtě. V tomto případě je však třeba zdůraznit, že i jednání, které se může jevit jako „formální“ (např. předložení dokumentu ke kontrole, splnění oznamovací povinnosti ve stanovené lhůtě ad.) má v případě přeshraniční přepravy odpadu zásadní roli, neboť se často v praxi jedná o jediný způsob prokázání, že s přepravovaným odpadem bylo naloženo legálně. Naopak nesplnění této zdánlivě formalistické povinnosti může být motivováno zakrýváním nelegálního nakládání s odpadem. Horní hranice sazby pokut až 5 000 000 je pak stanovena ke skutkovým podstatám přestupků, které mají ze všech povinností v přeshraniční přepravě nejvíce formální povahu.

Je navrženo, že všechny přestupky podle tohoto zákona, které souvisí s přeshraniční přepravou odpadu, projedná Česká inspekce životního prostředí.

Co se týče procesní úpravy aplikované na kontroly prováděné dle navrženého § 121a odst. 1 písm. x) Evropskou komisí, platí, že procesní režim těchto kontrol je vymezen přímo v nařízení, a to v čl. 68 nařízení o přepravě odpadů. Nařízení nedává prostor režim těchto kontrol dále regulovat. Z odůvodnění v bodě 63 nařízení dále vyplývá, že Komise může v rámci své vnitřní organizace zvážit svěření určitých donucovacích opatření stanovených tímto nařízením Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). Dle informací nám dostupných EK počítá, že kontroly dle čl. 68 bude zajišťovat v rámci EK právě OLAF.

Z čl. 68 odst. 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 dále vyplývá, že nastane-li situace, kdy oznamovatel, osoba, která zařizuje přepravu, původce odpadu, držitel odpadu, přepravce odpadu, příjemce nebo zařízení, které odpad přijímá, se odmítá dobrovolně podrobit kontrole, poskytnou příslušné orgány dotčeného členského státu Komisi nezbytnou pomoc a případně požádají o pomoc donucovací orgány, aby mohla Komise kontrolu provést. V případě ČR jsou donucovacími orgány v tomto případě celní úřad, ČIŽP, případně Policie ČR. Které budou v případě takové „pomoci“ postupovat dle procesních předpisů upravujících režim jimi prováděné kontroly. Jak bylo uvedeno výše, máme za to, že tato pomoc povolení justičního orgánu nevyžaduje, celní úřady a ČIŽP provádějí kontroly přeshraniční přepravy bez povolení justičního orgánu. Pokud by prováděla v rámci této „pomoci“ úkony Policie ČR a bylo potřeba k těmto úkonům povolení justičního orgánu, bylo by v souladu se zákonem stanovenými postupy takové povolení vyžádáno

Přechodná ustanovení jsou nastavena tak, aby odpovídala přechodným ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157.

Zde nedochází k žádné změně, pouze je nezbytné vypustit odkaz na staré nařízení. Odkaz není nezbytné nahradit novým odkazem. Je plně dostačující, aby bylo rozhodnutí identifikováno odkazem na zákon o odpadech.

V zákoně o odpadech je v návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 zaveden institut předchozího souhlasu, je tak nezbytné doplnit odpovídající správní poplatek. Výše poplatku je zvolena shodně s výší poplatku za oznámení o přeshraniční přepravě odpadů.

Odkaz na staré nařízení o přepravě odpadů se nahrazuje odkazem na příslušné články nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157.

Vzhledem k tomu, že ustanovení nového nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 ze dne 11. dubna 2024 o přepravě odpadů, o změně nařízení (EU) č. 1257/2013 a (EU) 2020/1056 a o zrušení nařízení (ES) č. 1013/2006, v platném znění, na která se provádí předkládanou novelou adaptace, se použijí od 21. května 2026, je nezbytné, aby navrhovaná právní úprava nabyla účinnosti co nejdříve. Rovněž u ustanovení, která nejsou adaptační povahy, je žádoucí jejich brzká účinnost. Proto se navrhuje nabytí účinnosti zákona prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.