Důvodová zpráva k Novela z. o civilním letectví - EU

Úvodem

Ministerstvo dopravy zpracovalo na základě Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2026 návrh zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „návrh zákona“).⁠‌​‌​‌​‌‌‌​‌‌​‌‌​⁠

Hlavním cílem předkládaného návrhu zákona je provést adaptaci právního řádu České republiky na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2803 ze dne 23. října 2024 o provádění jednotného evropského nebe (dále jen „nařízení (EU) 2024/2803“).

Dalším cílem předloženého návrhu zákona je v rámci zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o civilním letectví“) a) snížení administrativní zátěže na straně Úřadu pro civilní letectví (dále jen „Úřad“) v oblasti ověřování a přezkumu spolehlivosti při zohlednění dalších požadavků vyplývajících z aplikační praxe, b) posílit prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a jiné závažné trestné činnosti prostřednictvím modifikace povinnosti leteckého dopravce předávat Policii České republiky údaje jmenné evidence cestujících dle poznatků vzešlých z aplikační praxe, c) zrušit omezení pro využití ploch (ploch jiných než letiště nebo ploch trvale užívaných ke vzletům a přistáním letadel) pro vzlet a přistání sportovních létajících zařízení ve vybraných případech spočívající v tom, že musí jít o plochu ležící mimo území chráněných oblastí přirozené akumulace vody (není-li k takovému využití plochy ležící v tomto území dán souhlas příslušného vodohospodářského orgánu), d) odstranit obtíže, s nimiž se potýká Ministerstvo obrany při vydávání opatření obecné povahy, jimiž dochází k vymezení ochranných pásem zřizovaných kolem vojenských leteckých staveb a ke stanovení opatření, která se v těchto ochranných pásmech uplatní k ochraně těchto staveb, e) odstranit pochybnosti stran aplikace příslušné unijní a vnitrostátní právní úpravy na palubní průvodčí vykonávající činnost ve vojenském letectví a precizovat právní úpravu týkající se evidence těchto osob a f) reflektovat změny zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o rejstříku trestů“), provedené novelou tohoto zákona vyhlášenou ve Sbírce zákonů pod číslem 427/2023 Sb.

Návrhem zákona dochází též ke změně a doplnění přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o správních poplatcích“) v části týkající se správních poplatků, včetně jejich sazeb, v oblasti civilního letectví, a to s cílem a) zavedení nových správních poplatků, včetně jejich sazeb, za vybrané úkony, b) úpravy (zejména zvýšení) sazby vybraných správních poplatků tak, aby lépe odrážela náročnost provedení daných úkonů, ale též vývoj inflace od doby, kdy byla jejich stávající výše nastavena, c) vhodnějšího navázání konstrukce jednotlivých správních poplatků na přijetí žádosti o provedení úkonu (nikoliv na úkon jako takový), d) precizace formulace předmětu jednotlivých správních poplatků z hlediska jejího vhodnějšího provázání s odpovídající právní úpravou obsahující právní základ správní činnosti, která je předmětem zpoplatnění (tedy příslušnými unijními právními akty a zákonem o civilním letectví) a e) provedení revize dotčených položek z hlediska zohlednění nové koncepce týkající se jejich struktury (členění položek na body, nikoliv písmena či odrážky).

V návaznosti na projednání materiálu v meziresortním připomínkovém řízení se dále navrhuje odstranit některé dílčí nedostatky stávající právní úpravy a) ověřování bezúhonnosti, která je podmínkou pro výkon vybraných činností v civilním letectví, b) příkazů vydávaných provozovatelem letiště k zajištění bezpečného provozu letiště a c) vymezení leteckých staveb.

Podle Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2026 je u předkládaného návrhu zákona uvedeno, že se hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace neprovede. Z tohoto důvodu nebyla v jeho případě zpracována závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace.

Dne 11. listopadu 2024 bylo v Úředním věstníku Evropské unie vyhlášeno nařízení (EU) 2024/2803. Při zohlednění preambule k tomuto nařízení lze uvést následující skutečnosti.

Nařízení (EU) 2024/2803 nahrazuje dosavadní unijní právní akty, a to a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004 ze dne 10. března 2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe (rámcové nařízení), (dále jen „nařízení (ES) 549/2004“), b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004 ze dne 10. března 2004, o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi (nařízení o poskytování služeb), (dále jen „nařízení (ES) 550/2004“), a c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 551/2004 ze dne 10. března 2004 o organizaci a užívání vzdušného prostoru v jednotném evropském nebi (nařízení o vzdušném prostoru), (dále jen „nařízení (ES) 551/2004“).

Jeho hlavními cíli je přitom a) zvýšení bezpečnosti letového provozu a zlepšení celkové výkonnosti systému uspořádání letového provozu (ATM) a letových navigačních služeb (ANS), b) zajištění stálého a kvalitního dozoru nad poskytováním služeb v této oblasti v celé Evropě, c) zohlednění bezpečnostních a obranných zájmů členských států Evropské unie a d) zvýšení ochrany životního prostředí.

Za účelem naplnění uvedených cílů nařízení (EU) 2024/2803 předně ukládá členským státům Evropské unie společně nebo samostatně jmenovat nebo zřídit jeden či více orgánů jako svůj vnitrostátní dozorový orgán a zakotvuje požadavky na tento orgán v zájmu zajištění jeho nezávislosti na poskytovatelích letových navigačních služeb (zejména v oblasti rozhodování) a zabránění střetu zájmů a svěřuje mu vymezené úkoly. Unijní právo tak nově rozlišuje mezi a) vnitrostátním dozorovým orgánem zřízeným v souladu s nařízením (EU) 2024/2803, jehož úkoly se týkají zejména hospodářské regulace letových navigačních služeb, a b) příslušným vnitrostátním orgánem zřízeným v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1139 ze dne 4. července 2018 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví, kterým se mění nařízení (ES) č. 2111/2005, (ES) č. 1008/2008, (EU) č. 996/2010, (EU) č. 376/2014 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/30/EU a 2014/53/EU a kterým se zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 552/2004 a (ES) č. 216/2008 a nařízení Rady (EHS) č. 3922/91, (dále jen „nařízení (EU) 2018/1139“), jehož úkoly se týkají dohledu nad bezpečností v oblasti civilního letectví.

Oba orgány mohou přitom existovat v rámci jednoho správního orgánu (společný orgán), pokud je zajištěno, že rozhodnutí vnitrostátního dozorového orgánu budou přijímána nezávisle na jiných rozhodnutích společného orgánu.

Nařízení (EU) 2024/2803 začleňuje vybrané požadavky na osvědčování (certifikaci) poskytovatelů letových navigačních služeb do právního rámce určeného nařízením (EU) 2018/1139 a vyjasňuje úlohu vnitrostátních orgánů v rámci procesu udělování dotčeného osvědčení. Zakotvuje též podmínky pro určení poskytovatelů letových provozních služeb a poskytovatelů meteorologických služeb pro leteckou navigaci a podmínky pro využívání služeb jiného poskytovatele letových navigačních služeb.

Nařízení (EU) 2024/2803 obsahuje též revidovaná pravidla týkající se systému sledování výkonnosti letových navigačních služeb a systému poplatků za jejich poskytování. Cílem revize uvedených pravidel je přitom a) zajistit efektivní, udržitelný a nepřetržitý provoz evropského systému ATM, b) regulovat monopolní poskytovatele letových navigačních služeb, c) učinit letové navigační služby poskytované za jiných než tržních podmínek nákladově efektivnějšími a d) podporovat lepší kvalitu poskytovaných letových navigačních služeb. 

Poskytování letových navigačních služeb upravuje zákon o civilním letectví zejména ve svých § 45 až 48, § 49a a 49aa. Stávající vnitrostátní právní úprava nicméně nové požadavky unijního práva vyplývající z nařízení (EU) 2024/2803 nesplňuje. Zejména nestanoví, který orgán je vnitrostátním dozorovým orgánem (případně které orgány jsou těmito orgány) podle nařízení (EU) 2024/2803, nezohledňuje nová unijní pravidla pro určování osob k poskytování vybraných letových navigačních služeb či pro využití služeb jiného poskytovatele těchto služeb ani nepočítá s postihováním porušení pravidel vyplývajících z tohoto nařízení ze strany poskytovatelů letových navigačních služeb a dalších subjektů. Zároveň je nezbytné podrobněji provést některé další aspekty dotčené unijní právní úpravy. Je tak například nezbytné příslušná unijní ustanovení, která směřují k členským státům Evropské unie (a nikoliv přímo k příslušnému vnitrostátnímu dozorovému orgánu) vnitrostátně normativně propojit s působností Úřadu, který bude dotčené úkoly členského státu Evropské unie vykonávat. Reagovat je třeba též na některá fakultativní ustanovení obsažená v uvedeném nařízení (například stran nákladů relevantních pro výpočet poplatků za poskytování letových navigačních služeb) a jejich využití reflektovat odpovídající zákonnou právní úpravou.

S ohledem na novou unijní úpravu obsaženou v nařízení (EU) 2024/2803 je tedy nezbytné přistoupit k revizi stávající zákonné úpravy.

Zákon o civilním letectví obsahuje právní úpravu ověření a přezkumu spolehlivosti ve svých ustanoveních § 85e až 85l. Tato právní úprava byla do zákona o civilním letectví inkorporována (novelou vyhlášenou ve Sbírce zákonů jakožto zákon č. 127/2014 Sb.) v souvislosti s adaptací českého práva na nařízení (EU) č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti. Toto nařízení bylo zrušeno a nahrazeno prováděcím nařízením (EU) 2015/1998 ze dne 5. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti, které bylo následně změněno zejména a) prováděcím nařízením Komise (EU) 2019/103 ze dne 23. ledna 2019, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) 2015/1998, pokud jde o vyjasnění, harmonizaci a zjednodušení, jakož i posílení některých specifických opatření k ochraně letectví před protiprávními činy, a rovněž b) prováděcím nařízením Komise (EU) 2019/1583 ze dne 25. září 2019, kterým se mění prováděcí nařízení (EU) 2015/1998, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti, pokud jde o opatření o kybernetické bezpečnosti.

Okruh osob, u nichž je vyžadováno ověření jejich spolehlivosti, vymezuje unijní právo. U části z nich vyžaduje tzv. důkladnější ověření spolehlivosti, u zbývající části je pak vyžadováno alespoň tzv. standardní ověření spolehlivosti. Zda má být provedeno důkladnější, nebo standardní ověření spolehlivosti, rozhodne příslušný orgán v souladu s platnými vnitrostátními předpisy. Rozdíl mezi důkladnějším a standardním ověřením spolehlivosti přitom spočívá v tom, že důkladnější ověření spolehlivosti zahrnuje nad rámec náležitostí zahrnutých do standardního ověření spolehlivosti (týkajících se například zaměstnání či vzdělání dotčených osob) rovněž zpravodajské informace a jakékoli další relevantní informace, jež mají příslušné vnitrostátní orgány k dispozici a které mohou být dle jejich uvážení relevantní pro posouzení způsobilosti osoby k výkonu funkce, která vyžaduje důkladnější ověření spolehlivosti. Zároveň je stanovena různá doba, v níž je nutno ověření spolehlivosti opakovat, a to pro důkladnější ověření spolehlivosti doba 1 roku a pro standardní ověření spolehlivosti doba 3 let.

Česká republika se v rámci implementace shora uvedených unijních právních aktů rozhodla uplatnit u všech osob, u kterých je na unijní úrovni vyžadováno ověření jejich spolehlivosti, princip důkladnějšího ověření, a to z důvodu zajištění vysokého standardu ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Tento princip je přitom podle předkladatele třeba i nadále zachovat.

Z aplikační praxe v oblasti ověřování a přezkumu spolehlivosti vyplynula potřeba zmírnit administrativní zátěž na straně Úřadu spojenou s každoročním vydáváním značného množství dokladů o spolehlivosti. V roce 2024 došlo ke skokovému nárůstu počtu žádostí o ověření spolehlivosti, a to zejména v důsledku shora popsané změny unijního práva, které zkrátilo frekvenci pravidelného ověřování spolehlivosti (respektive jeho tzv. důkladnějšího typu, který byl v rámci České republiky zvolen) z 5 let na 1 rok. Celkový počet osob, které každoroční ověření spolehlivosti potřebují, stoupl na přibližně 25 000 osob (výhledově se očekává nárůst až na přibližně 30 000 osob) ročně, což znamená 150% nárůst oproti roku 2023 a až 500% nárůst oproti stavu v roce 2021.

Spolehlivost osob vymezených unijním právem je každoročně ověřována na základě žádosti a, jsou-li splněny stanovené podmínky, je namísto písemného vyhotovení rozhodnutí vydán vždy nový doklad o spolehlivosti. Zároveň stávající právní úprava nepočítá s tím, že by doklad o spolehlivosti mohl být vydán v elektronické podobě. Administrativní zátěž spojenou s každoročním vydáváním desítek tisíc dokladů o spolehlivosti by bylo možno alespoň částečně snížit, pokud by Úřad v rámci pravidelného přezkumu spolehlivosti držitelů platných dokladů o spolehlivosti nemusel v jeho závěru vydávat vždy nový doklad. Unijní právo přitom nikterak nebrání tomu, aby byl doklad o spolehlivosti vydáván na dobu neurčitou, je-li spolehlivost dotčených osob ve stanovených intervalech ověřována. Určité zmírnění administrativní zátěže je možné očekávat též s možností vydávat doklad o spolehlivosti v elektronické podobě, přičemž tuto možnost by přivítali i držitelé dotčených dokladů. Tyto možnosti nicméně stávající právní úprava nepřipouští a jeví se tak jako žádoucí ji v uvedených intencích změnit.

Podle § 69a odst. 1 zákona o civilním letectví je letecký dopravce povinen předat Policii České republiky údaje jmenné evidence cestujících, které shromažďuje při své obvyklé činnosti a které se týkají jím uskutečňovaného letu se vzletem, mezipřistáním nebo přistáním na území České republiky. Letecký dopravce tyto údaje předá elektronicky nebo, není-li to technicky možné, jiným vhodným způsobem, a to ve lhůtě a) 24 až 48 hodin před plánovaným časem odletu a b) bezprostředně po nástupu cestujících na palubu letadla připraveného k odletu. Jmennou evidencí cestujících se přitom dle § 2 odst. 15 téhož zákona rozumí záznamy cestovních požadavků cestujících obsažených v rezervačním systému leteckého dopravce, kontrolním systému odletů používaném leteckým dopravcem pro přihlášení cestujících k letu nebo v obdobném systému leteckého dopravce, které zahrnují veškeré údaje poskytnuté cestujícím nebo jeho jménem leteckému dopravci za účelem zpracování a kontroly rezervace míst pro konkrétní let. Podle § 69a odst. 4 předá letecký dopravce údaje jmenné evidence cestujících Policii České republiky rovněž na její žádost, a to neprodleně po jejím doručení. Zákon o civilním letectví též ve svém § 69a odst. 5 obsahuje taxativní výčet údajů jmenné evidence cestujících.

Uvedená právní úprava byla do zákona o civilním letectví vložena zákonem č. 111/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, a představuje transpozici čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/681 ze dne 27. dubna 2016 o používání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) pro prevenci, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti (dále jen „směrnice (EU) 2016/681“). Shora popsaná vnitrostátní transpoziční právní úprava přitom co do nastavení časových fází pro předávání údajů jmenné evidence cestujících přesně odpovídá úpravě obsažené ve směrnici (EU) 2016/681, která ve svém čl. 8 odst. 3 stanoví, že „[L]etečtí dopravci předávají údaje PNR elektronicky za použití společných protokolů a podporovaných datových formátů (…) nebo, v případě technické poruchy, jakýmikoliv jinými vhodnými prostředky zajišťujícími odpovídající úroveň bezpečnosti a) 24 až 48 hodin před plánovaným časem odletu a b) bezprostředně po uzavření letu, to znamená bezprostředně po nástupu cestujících na palubu letadla připraveného k odletu, kdy již není možné, aby cestující nastoupili na palubu nebo ji opustili.“.

Na základě vyhodnocení praxe související s aplikací uvedené transpoziční právní úpravy bylo zjištěno, že osoby cestující letecky zpravidla kupují letenku na poslední chvíli. V rámci předávání dotčených údajů v první ze stanovených časových fází (24 až 48 hodin před plánovaným časem odletu), zejména dojde-li k splnění dané povinnosti v nejzazší možné chvíli (tedy v čase 48 hodin před plánovaným letem odletu či v čase blížícím se tomuto limitu), tak značné množství těchto údajů není fakticky zahrnuto, tedy u značného množství cestujících se tak dotčené údaje fakticky předávají až v čase odletu. V takových případech pak nezbývá potřebný čas pro eventuální přípravu příslušných opatření na letištích a mobilizaci sil a prostředků. Každoročně přitom roste počet osob (cestujících), kteří naplňují vzorec jednoho či více rizikových profilů (například z hlediska boje proti nelegální migraci či boje proti terorismu). Je proto žádoucí v mezích unijního práva rozdělit stávající značně rozvolněnou první fázi předávání dotčených údajů na dvě samostatné fáze tak, aby k prvnímu předání dotčených údajů docházelo 48 hodin před plánovaným časem odletu a k druhému pak 24 hodin před plánovaným časem odletu. Stávající právní úprava povinnost leteckého dopravce předávat dotčené údaje dvakrát v rámci stávající první fáze předávání dotčených údajů neumožňuje a je třeba ji v tomto smyslu změnit.

Z aplikační praxe vyplývá též potřeba zpřesnit právní úpravu, podle níž letecký dopravce předává údaje jmenné evidence cestujících Policii České republiky rovněž na její žádost, a to neprodleně po jejím doručení. Je žádoucí, aby lhůta, v níž se má tato povinnost plnit, byla flexibilnější a zohlednila tak případy, kdy si je třeba vyžádat předání údajů jmenné evidence cestujících v jiném časovém okamžiku. V některých případech plně postačí (či je dokonce vhodnější) vyžadovat splnění této povinnosti v dostatečném předstihu před odletem, tedy v určitém časovém okamžiku, který se v praxi bude lišit podle okolností daných povahou hrozícího rizika, úrovní spolupráce s bezpečnostními složkami jiného státu, počtem cestujících, dostupností dalších informací, povahou trasy či a délkou letu apod. Stávající právní úprava takové rozvolnění lhůty neumožňuje a je tak třeba ji v tomto smyslu změnit.

A.1.4. Zhodnocení platného právního stavu ve vztahu k využívání ploch pro vzlet a přistání sportovních létajících zařízení

Podle § 84d odst. 1 zákona o civilním letectví lze ke vzletům a přistáním sportovních létajících zařízení (při jejich pravidelném provozu) použít za vymezených podmínek letiště nebo plochy trvale užívané ke vzletům a přistáním letadel. Ke vzletům a přistáním motorových sportovních létajících zařízení (při jejich nepravidelném provozu) a nemotorových sportovních létajících zařízení (při jejich pravidelném i nepravidelném provozu) nicméně může být podle § 84d odst. 2 uvedeného zákona použito též jakékoliv další plochy, jsou-li pro to splněny zákonem vymezené podmínky. Jednou z těchto podmínek je skutečnost, že dotčená plocha leží mimo území chráněných oblastí přirozené akumulace vody, nedal-li k jejímu využívání k tomuto účelu souhlas příslušný vodohospodářský orgán.

Chráněné oblasti přirozené akumulace vod jsou vymezeny v § 28 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, jako oblasti, které pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod. V těchto oblastech je uvedeným zákonem (v územním rozsahu stanoveném nařízením vlády) zakázáno a) zmenšovat rozsah lesních pozemků, b) odvodňovat lesní pozemky, c) odvodňovat zemědělské pozemky, d) těžit rašelinu, e) těžit nerosty povrchovým způsobem nebo provádět jiné zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod, f) těžit a zpracovávat radioaktivní suroviny, g) ukládat radioaktivní odpady a h) ukládat oxid uhličitý do hydrogeologických struktur s využitelnými nebo využívanými zásobami podzemních vod.

Vzlety a přistání sportovních létajících zařízení nepředstavují pro chráněné oblasti přirozené akumulace vod vážné riziko. Je zřejmé, že tato činnost je svojí podstatou zcela odlišná vůči činnostem, které jsou z důvodu ochrany chráněných oblastí přirozené akumulace vod zakázány vodním zákonem. Drtivá většina sportovních létajících zařízení využívající dotčené „další plochy“ ke vzletům a přistáním je nemotorové povahy. Zbývající část těchto sportovních létajících zařízení s motorovým pohonem využívá k jejich pohonu běžné palivo (benzin), přičemž tímto palivem je zařízení vybaveno předem. Na místě vzletů a přistání těchto zařízení v dotčených oblastech tak nedochází k plnění sportovních létajících zařízení tímto palivem, k jeho skladování ani k jiné manipulaci s ním. Stávající právní úprava obsažená v § 84d zákona o civilním letectví počítající s nezbytným získáním souhlasu pro využití dotčených ploch ke vzletům a přistáním sportovních létajících zařízení tak představuje zcela nadbytečnou administrativní zátěž (a to jak na straně příslušného vodoprávního orgánu, tak i uživatelů těchto zařízení). S ohledem na značný rozsah území, v nichž se chráněné oblasti přirozené akumulace vod nacházejí (vizte níže uvedenou mapu), též představuje výrazné omezení provozu těchto zařízení. Dotčená právní úprava tak nemá opodstatnění a je třeba ji ze zákona o civilním letectví vypustit.

Ministerstvo obrany dlouhodobě upozorňuje na obtíže, s nimiž se potýká při vydávání opatření obecné povahy, kterými dochází k vymezení ochranných pásem zřizovaných kolem vojenských leteckých staveb a též ke stanovení opatření, která se v těchto ochranných pásmech uplatní k ochraně těchto staveb.

Ministerstvo obrany při vydávání těchto opatření obecné povahy postupuje podle § 37 ve spojení s § 43 odst. 1 zákona o civilním letectví. Podle § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví se kolem leteckých staveb zřizují ochranná pásma, a to opatřením obecné povahy vydávaným Úřadem (a ve vymezeném případě stavebním úřadem po projednání s úřadem územního plánování a s Úřadem), kterým se zároveň stanoví parametry ochranného pásma a jednotlivá opatření k ochraně leteckých staveb. Podle § 43 odst. 1 téhož zákona působnost ve věcech zřizování ochranných pásem kolem vojenských leteckých staveb vykonává Ministerstvo obrany.

Úřad se v rámci odůvodňování jím vydávaných opatření obecné povahy může opřít o letecké předpisy s odkazem na § 102 odst. 2 zákona o civilním letectví (konkrétně na letecký předpis L14, který uvedenou materii blíže upravuje). Ministerstvo obrany nicméně tento odkaz použít nemůže, neboť dotčené letecké předpisy potřebnou ochranu leteckých staveb využívaných pro účely obrany neposkytují. V současné době tak absentuje potřebná podrobnější prováděcí právní úprava, která by blíže upravovala bližší pravidla pro vymezení prostoru ochranných pásem zřizovaných kolem vojenských leteckých staveb a pro určování opatření, která v nich lze k ochraně těchto staveb stanovit. Je proto žádoucí stávající právní úpravu obsaženou v zákoně o civilním letectví doplnit o pravomoc Ministerstva obrany k vydání prováděcího právního předpisu (vyhlášky), která tuto materii požadovaným způsobem upraví.

Zároveň se v této souvislosti jeví jako vhodné precizovat stávající zákonnou úpravu v tom smyslu, aby jednoznačně vymezovala základní typy opatření, která lze v ochranných pásmech k ochraně (civilních i vojenských) leteckých staveb stanovit. Dosud lze tato opatření dovozovat pouze nepřímo z názvů jednotlivých druhů ochranných pásem (vizte § 37 odst. 3 zákona o civilním letectví). Dotčené ustanovení je totiž pojato spíše jako kategorizace ochranných pásem (navíc pouze pro letiště), nikoliv výčet jednotlivých typů opatření, která v nich lze stanovit.

Ministerstvo obrany upozornilo též na obtíže nastalé při obhajobě jím vydávané prováděcí právní úpravy, jíž se stanoví podmínky zdravotní způsobilosti palubních průvodčích, kteří jsou vojenským leteckým personálem.

Podle § 40 odst. 2 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se ve věcech vojenského leteckého personálu postupuje podle zvláštního právního předpisu (uvedený zákon zde odkazuje mimo jiné na zákon o civilním letectví). Podle § 40 odst. 4 uvedeného zákona Ministerstvo obrany stanoví vyhláškou kategorie vojenského leteckého personálu, jejich kvalifikaci a rozsah odborných znalostí a stanoví obsah průkazu způsobilosti vojenského leteckého personálu. Podle § 40 odst. 5 téhož zákona pak Ministerstvo obrany v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou zdravotní způsobilost vojenského leteckého personálu.

Podle § 18 odst. 3 zákona o civilním letectví mohou činnosti leteckého personálu vykonávat osoby, které jsou odborně a zdravotně způsobilé a které mají platný průkaz způsobilosti k výkonu příslušné činnosti. Dodává se zde zároveň, že činnosti palubních průvodčích mohou vykonávat osoby, o nichž to stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie, přičemž průkaz způsobilosti se k výkonu těchto činností nevydává. Podle § 23 zákona o civilním letectví pak platí, že ustanovení části třetí zákona o civilním letectví se vztahují i na vojenský letecký personál s výjimkou ustanovení § 22a, 22b a 22c, přičemž ve věcech vojenského leteckého personálu vykonává působnost Úřadu Ministerstvo obrany.

V rámci projednávání návrhů vyhlášek provádějících shora uvedený zákon v působnosti Ministerstva obrany v legislativním procesu Odbor kompatibility Úřadu vlády opakovaně upozorňoval na to, že právní úpravu obsaženou v § 18 odst. 3 větě druhé zákona o civilním letectví lze s ohledem na složitou provazbu mezi oběma zde zmíněnými právními předpisy vyložit tak, že vztahuje požadavky obsažené v nařízení Komise (EU) č. 1178/2011 ze dne 3. listopadu 2011, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se posádek v civilním letectví podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008, v platném znění, (dále jen „nařízení (EU) 1178/2011“) i na palubní průvodčí vykonávající svoji činnost v oblasti vojenského letectví (a to přestože toto nařízení vojenský letecký personál vyjímá ze své působnosti). V uvedeném ustanovení lze totiž podle Odboru kompatibility shledávat vnitrostátní rozhodnutí směřující k rozšíření působnosti uvedeného nařízení tak, aby se vztáhlo též na požadavky kladené na dotčené osoby. Takový právní stav nicméně nebyl zamýšlen a není žádoucí.

Bez změny stávající právní úpravy by uvedená pochybnost přetrvávala i nadále. Je proto třeba tuto právní úpravu změnit a vyloučit ustanovení § 18 odst. 3 větu druhou z jeho aplikace na vojenský letecký personál.

Podle § 18 odst. 5 zákona o civilním letectví Úřad vede evidenci leteckého personálu a dodává se (vizte větu druhou), že toto ustanovení neplatí pro palubní průvodčí. Ministerstvo obrany nicméně vede evidenci vojenského leteckého personálu zahrnující evidenci palubních průvodčích. Je proto třeba rovněž tuto právní úpravu změnit a vyloučit ustanovení § 18 odst. 5 větu druhou z jeho aplikace na vojenský letecký personál.

Novelou zákona o rejstříku trestů vyhlášenou ve Sbírce zákonů pod číslem 427/2023 Sb. došlo s účinností od 1. ledna 2025 ke zrušení stávajícího Rejstříku trestů jako samostatné organizační složky státu a převedení kompetence vést evidence odsouzení, jiných skutečností významných pro trestní řízení a vybraných přestupků a poskytovat informace z těchto evidencí na Ministerstvo spravedlnosti. S touto změnou souvisí i změna terminologie užívané zákonem o rejstříku trestů, kdy se například slova „evidence Rejstříku trestů“ nahrazují slovy „rejstřík trestů“ a slova „výpis z evidence Rejstříku trestů“ se nahrazují slovy „výpis z rejstříku trestů“.

Zákon o civilním letectví uvedená nahrazovaná slovní spojení v řadě svých ustanovení používá a je tak vhodné je nahradit slovními spojeními užívanými novou právní úpravou obsaženou v zákoně o rejstříku trestů.

Stávající právní úprava obsažená v zákoně o civilním letectví v souvislosti s požadavky na bezúhonnost dále nezohledňuje, že rovněž právnické osoby mohou být trestně odpovědné. Není přitom obhajitelné, aby byla posuzována pouze trestní bezúhonnost fyzických osob tam, kde vybrané činnosti mohou vykonávat jak fyzické, tak právnické osoby.

Zároveň zákon o civilním letectví nereflektuje právní úpravu obsaženou v zákoně o rejstříku trestů (ve znění jeho shora zmíněné novely), která (mimo jiné) stanovuje náležitosti žádosti o vydání výpisu z rejstříku trestů a způsob jejího podání (vizte § 16a uvedeného zákona). Zákon o civilním letectví tak obsahuje (již nadbytečně) speciální právní úpravu způsobu předávání žádostí o vydání výpisu z rejstříku trestů a výpisu z rejstříku trestů, což je třeba napravit.

Nedostatkem právní úpravy obsažené v zákoně o civilním letectví je též skutečnost, že v některých případech nepamatuje na prokazování bezúhonnosti ve vztahu k trestným činům spáchaným v cizině.

Stávající právní úprava obsažená v zákoně o civilním letectví dále reguluje příliš široce okruh případů, ve kterých je třeba k různým žádostem přikládat doklad obdobný výpisu z evidence rejstříku trestů státu, v němž žadatel ve stanoveném období (případně též po určitou dobu) pobýval. Současná právní úprava nereflektuje skutečnost, že v případě žadatelů, kteří jsou občany České republiky a ve stanoveném období nepobývali v jiném než členském státu Evropské unie nebo Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, tyto skutečnosti vždy vyplývají z přílohy výpisu z rejstříku trestů, který si správní úřad sám vyžádá, a je tedy zbytečné po žadatelích požadovat, aby takový výpis ke svým žádostem přikládali. Tuto skutečnost je třeba rovněž zohlednit.

Podle § 31 odst. 2 zákona o civilním letectví může provozovatel letiště vydávat příkazy provozovatelům leteckých činností, cestujícím a ostatním osobám zúčastněným na provozu letiště a leteckém provozu k zajištění bezpečného provozu letiště a koordinovat činnost na letišti. Stávající právní úprava neumožňuje tyto příkazy vydávat vůči osobám nacházejícím se na letišti, které nejsou obsaženy v dotčeném výčtu. Není rovněž možné vydávat tyto příkazy k zajištění pořádku na letišti, byť zajištění pořádku na letišti spadá mezi základní povinnosti provozovatele letiště. Ačkoliv zákon o civilním letectví pokrývá nesplnění příkazu vydaného provozovatelem letiště příslušnou skutkovou podstatou přestupku, nezakotvuje výslovně zásadní povinnost splnit tento příkaz. Rovněž by bylo žádoucí postavit najisto, jaké jsou podmínky pro ukládání písemných příkazů směřujících vůči konkrétně neurčeným osobám.

Podle § 36 odst. 1 zákona o civilním letectví je leteckou stavbou (mimo jiné) stavba sloužící k zajištění leteckého provozu. Z aplikační praxe přitom vyplynuly pochybnosti v tom smyslu, zda je takovou stavbou pouze stavba sloužící k zajištění leteckého provozu, nebo též k zajištění jeho bezpečnosti. Tuto pochybnost je žádoucí odstranit.

Stávající právní úprava obsažená v sazebníku správních poplatků (tvořícím přílohu zákona o správních poplatcích), která se týká správních poplatků vybíraných v oblasti civilního letectví, byla ze strany předkladatele vyhodnocena jako nedostačující. Potřeba jejího doplnění byla identifikována v souvislosti s úkony předvídanými již stávající právní úpravou, které dosud zpoplatněny nebyly. V oblasti civilního letectví vydává Evropská komise velké množství delegovaných či implementačních nařízení (ať už v oblasti výroby letadel nebo letadlových částí, kontroly letové způsobilosti či vlastního provozu letadel), která v mnoha případech nevyžadují provedení v rámci zákona o civilním letectví, nicméně výsledkem činnosti Úřadu je vydání správního rozhodnutí či provedení jiného správního úkonu. Úřad tedy vede větší počet správních řízení, kdy není vybírán správní poplatek, přičemž jeho výběr je žádoucí (s ohledem na pracnost vykonávané agendy i regulační efekt těchto poplatků). Bylo rovněž vyhodnoceno, že je třeba změnit (zpravidla zvýšit) některé stávající správní poplatky tak, aby lépe odrážely náročnost provedení daných úkonů (např. stran provádění dokazování), ale též vývoj inflace od doby, kdy byla jejich stávající výše nastavena. Návrhem zákona se provádí nad rámec výše uvedeného revize správních poplatků v oblasti civilního letectví, neboť a) formulace předmětu jednotlivých správních poplatků není vždy vhodně provázána s odpovídající právní úpravou obsahující právní základ správní činnosti, která je předmětem zpoplatnění (tedy příslušnými unijními právními akty a zákonem o civilním letectví), b) správní poplatky nejsou vázány na přijetí žádosti o provedení úkonu, ale na úkon jako takový (například vydání dokladu), což neumožňuje vybrat správní poplatek v případě, že v daném správním řízení není žádosti vyhověno (a doklad není vydán), ačkoliv vedení takového řízení přináší na straně správního orgánu nezanedbatelnou administrativní zátěž, která může být (a bývá) dokonce větší než v případě vyhovění žádosti (vyhotovení odůvodněného rozhodnutí o zamítnutí dané žádosti), a c) právní úprava v nich obsažená nezohledňuje novou koncepci týkající se struktury jednotlivých položek sazebníku (členění položek na body, nikoliv písmena či odrážky).

Současná právní úprava ve shora uvedených oblastech nemá zvláštní dopady z hlediska zákazu diskriminace ani na rovnost žen a mužů.

Navrhuje se provést implementační legislativní opatření ve vztahu k nařízení (EU) 2024/2803 spočívající zejména v a) zakotvení kompetence Úřadu k výkonu působnosti vnitrostátního dozorového orgánu podle nařízení (EU) 2024/2803 a přímo použitelných předpisů Evropské unie vydaných na jeho základě, včetně součinnosti poskytované Úřadu Ministerstvem vnitra a Ministerstvem obrany, b) zakotvení kompetence Úřadu k přijímání návrhu plánu a plánu výkonnosti letových navigačních služeb podle tohoto nařízení (a vymezení jeho vybraných náležitostí) a k revidování přijatého plánu výkonnosti letových navigačních služeb podle tohoto nařízení, c) reflexi způsobu členění letových navigačních služeb na jednotlivé typy v souladu s tímto nařízením, d) zakotvení pravidel pro určení k poskytování letových provozních služeb nebo meteorologických služeb pro leteckou navigaci a pro zrušení tohoto určení, e) zakotvení působnosti Úřadu k schválení využívání služeb jiného poskytovatele letových navigačních služeb určeným poskytovatelem letových navigačních služeb a podmínek pro toto schválení a jeho zrušení, f) zahrnutí nákladů na výkon dozoru Úřadem a činnost EUROPOLU mezi náklady tvořící nákladové základy úplaty za poskytování letových navigačních služeb, g) zakotvení právní úpravy představující využití některých dalších fakultativních ustanovení tohoto nařízení (například týkajících se podmínek poskytování letových navigačních služeb především pro vojenské účely) a h) doplnění příslušných skutkových podstat přestupků za účelem zajistit vymáhání povinností poskytovatelů letových navigačních služeb a dalších subjektů vyplývajících z tohoto nařízení a na ně navázaných sankcí.

Z důvodu zachování souladu vnitrostátní právní úpravy s unijním právem při současném zachování vysoké míry ochrany civilního letectví před protiprávními činy nelze na každoroční ověřování spolehlivosti rezignovat. V zájmu alespoň částečného zmírnění administrativní zátěže spojené s každoročním ověřováním spolehlivosti u značného počtu osob se navrhuje změnit stávající právní úpravu tak, aby v rámci dotčeného správního řízení nebylo třeba vždy vydávat nový doklad o spolehlivosti. Navrhuje se nově stanovit, že tento doklad je platný po dobu neurčitou. Spolehlivost držitele platného dokladu o spolehlivosti bude i nadále každoročně na základě jeho žádosti ověřována (nově přezkoumána), na tomto stávajícím principu se tedy nic nemění, nicméně při splnění všech stanovených podmínek nebude na konci dotčeného správního řízení vydáván pokaždé nový doklad. Bude-li žadatel shledán spolehlivým, Úřad rozhodne o jeho spolehlivosti a vhodně jej o tom vyrozumí (rozhodnutí se nebude písemně vyhotovovat, učiní se o něm pouze záznam do spisu).

Zároveň se navrhuje umožnit, aby doklad o spolehlivosti mohl být vydáván též v elektronické podobě. Toto opatření rovněž přispěje ke zmírnění administrativní zátěže i nákladů na straně Úřadu spojených s vydáváním listinných dokladů o spolehlivosti, bude nicméně příznivější též pro držitele těchto dokladů.

Navrhovaná právní úprava v návaznosti na změnu shora uvedených skutečností obsahuje též s tím související nezbytné změny.

Navrhuje se rozdělit stávající značně rozvolněnou první časovou fázi (24 až 48 hodin před plánovaným časem odletu), v níž probíhá povinné předávání údajů jmenné evidence cestujících od leteckých dopravců, na dvě samostatné fáze (první předání dotčených údajů 48 hodin před plánovaným časem odletu a druhé pak 24 hodin před plánovaným časem odletu), a to v zájmu posílení prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání terorismu a jiné závažné trestné činnosti. Zároveň se ze shora uvedených důvodů navrhuje rozvolnit stávající lhůtu, v níž letecký dopravce předává údaje jmenné evidence cestujících na žádost Policie České republiky.

Návrhem zákona dochází k vypuštění stávajícího omezení pro využití ploch (ploch jiných než letiště nebo ploch trvale užívaných ke vzletům a přistáním letadel) pro vzlet a přistání sportovních létajících zařízení ve vybraných případech spočívajícího v tom, že musí jít o plochu ležící mimo území chráněných oblastí přirozené akumulace vody (není-li to zvlášť povoleno), a to v zájmu odstranění zcela nadbytečné administrativní zátěže (a to jak na straně příslušného vodoprávního orgánu, tak i uživatelů těchto zařízení) a též odstranění dosavadního nadbytečného omezení provozu těchto zařízení.

V zájmu odstranění shora popsaných obtíží, s nimiž se potýká Ministerstvo obrany při vydávání opatření obecné povahy, kterými dochází k vymezení ochranných pásem zřizovaných kolem vojenských leteckých staveb a ke stanovení opatření, která se v těchto ochranných pásmech uplatní k ochraně těchto staveb, se navrhuje doplnit do zákona o civilním letectví zmocnění pro uvedený resort k vydání prováděcího právního předpisu, který dotčenou materii upraví. V dané souvislosti též dochází k upřesnění opatření, která lze v ochranných pásmech k ochraně dotčených staveb (civilních i vojenských) stanovit.

V zájmu odstranění shora popsaných pochybností stran dopadu nařízení Komise (EU) 1178/2011 na palubní průvodčí vykonávající činnost ve vojenském letectví návrh zákona dotčenou právní úpravu zpřesňuje. Navrhuje se tak výslovně vyloučit použití uvedeného nařízení na tyto osoby. Zároveň se navrhuje precizovat stávající právní úpravu obsaženou v zákoně o civilním letectví tak, aby odpovídala tomu, že Ministerstvo obrany (na rozdíl od Úřadu) vede v rámci evidence vojenského leteckého personálu též údaje o palubních průvodčích vykonávajících činnost ve vojenském letectví.

V návaznosti na novelu zákona o rejstříku trestů vyhlášenou ve Sbírce zákonů pod číslem 427/2023 Sb. dochází též k přizpůsobení dotčených ustanovení zákona o civilním letectví právní úpravě obsažené v zákoně o rejstříku trestů (například nahrazením slovního spojení „evidence Rejstříku trestů“ slovním spojením „rejstřík trestů“). Zohledňuje se dále skutečnost, že rovněž právnické osoby mohou být trestně odpovědné. Doplňují se též pravidla prokazování bezúhonnosti ve vztahu k trestným činům spáchaným v cizině.

Navrhuje se doplnit právní úpravu týkající se příkazů vydávaných provozovatelem letiště tak, aby tyto příkazy mohly směřovat též vůči osobám nacházejícím se na letišti, které nejsou výslovně zmíněny stávající právní úpravou, a aby je bylo možné vydávat též k zajištění pořádku na letišti. Navrhuje se rovněž zakotvit výslovně zásadní povinnost splnit tyto příkazy a postavit najisto, jaké jsou podmínky pro ukládání písemných příkazů směřujících vůči konkrétně neurčeným osobám.

Návrh zákona rovněž zpřesňuje vymezení letecké stavby tak, aby takovou stavbou nebyla pouze stavba sloužící k zajištění leteckého provozu, ale též stavba sloužící k zajištění jeho bezpečnosti.

Návrh zákona přináší též změnu a doplnění právní úpravy správních poplatků v oblasti civilního letectví. Ze shora uvedených důvodů tak dochází k a) zavedení nových správních poplatků včetně jejich sazeb, b) úpravě (zejména zvýšení) sazby vybraných dosavadních správních poplatků a c) revizi dotčených položek sazebníku správních poplatků z hlediska shora uvedených aspektů.

Na zákaz diskriminace a na rovnost žen a mužů nemá navrhovaná právní úprava žádný dopad.

Předkládaným návrhem zákona dochází především k zajištění slučitelnosti právního řádu České republiky s právem Evropské unie. Dochází tak zejména k adaptaci právního řádu České republiky na nařízení (EU) 2024/2803. Neprovedení potřebných implementačních opatření by mělo za následek veškerá rizika spojená s neplněním závazků plynoucích České republice z jejího členství v Evropské unii, zejména tedy zahájení procedur podle čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Přijetí navrhované právní úpravy je nezbytné též z důvodu a) odstranění či zmírnění shora popsaných problémů identifikovaných v rámci aplikační praxe či v rámci projednání materiálu v meziresortním připomínkovém řízení, b) přizpůsobení dotčených ustanovení zákona o civilním letectví změnám zákona o rejstříku trestů a c) potřebné revize právní úpravy správních poplatků v oblasti civilního letectví.

Navrhovanou právní úpravou jsou plně respektovány příslušné ústavně právní meze, podle nichž zejména a) státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, b) působnost správního úřadu lze stanovit pouze zákonem, c) každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, d) povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod a e) daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Lze tak konstatovat, že navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jakož i s ustálenou judikaturou Ústavního soudu.

Cílem návrhu zákona je především provedení adaptace vnitrostátního právního řádu České republiky na konkrétní sekundární unijní akt, jímž je nařízení (EU) 2024/2803.

Navrhovaná právní úprava je s nařízením (EU) 2024/2803 v souladu.

Ustanovení nařízení (EU) 2024/2803 jsou použitelná od 1. prosince 2024. Výbor pro kontrolu výkonnosti byl zřízen dne 2. června 2025. Členské státy Evropské unie mají do 2. prosince 2026 čas na provedení změn požadovaných v institucionálním uspořádání vnitrostátních dozorových orgánů, na zajištění toho, aby poskytovatelé letových navigačních služeb splňovali požadavky na transparentnost účetnictví, a na stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí za porušení tohoto nařízení. Pravidla týkající se systému sledování výkonnosti a systému poplatků se použijí od pátého referenčního období (tedy pro období počínající rokem 2030).

Z unijně právního hlediska je navrhovaná právní úprava relevantní rovněž ve vztahu a) ke směrnici (EU) 2016/681 (pokud jde o navrhovanou modifikaci povinnosti leteckého dopravce předávat údaje jmenné evidence cestujících), b) k prováděcímu nařízení (EU) 2015/1998 ze dne 5. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti, v platném znění, (pokud jde o navrhované změny právní úpravy ověřování a přezkumu spolehlivosti) a c) k několika nařízením Evropské unie (zejména vydaným Evropskou komisí) regulujícím úřední činnosti (vykonávané v České republice Úřadem), které jsou předmětem nově navrhovaného zpoplatnění (formou správních poplatků).

Navrhovaná právní úprava je se shora uvedenými unijními právními akty v souladu.

Předkládaný návrh zákona je plně v souladu s právem Evropské unie, judikaturou Soudního dvora Evropské unie i obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

Návrh zákona obsahuje (mimo jiné) regulaci v oblasti poskytování letových navigačních služeb, která je relevantní z hlediska mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

Nařízení (EU) 2024/2803 i n avrhovaná vnitrostátní implementační právní úprava shora uvedenou mezinárodně právní úpravu plně respektují. Lze konstatovat, že návrh zákona není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

Obsah navrhované právní úpravy byl posouzen z hlediska slučitelnosti s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a byla identifikována navrhovaná ustanovení, o nichž lze uvažovat jako o ustanoveních, jichž se dotýká právní úprava obsažená v Úmluvě. Jako relevantní se jeví posouzení slučitelnosti navrhovaných ustanovení s právem na ochranu majetku ve smyslu Protokolu č. 1 Úmluvy a zásadou uložení trestu jen na základě zákona ve smyslu čl. 7 Úmluvy.

Právo na ochranu majetku (Protokol č. 1 Úmluvy)

Protokol č. 1 Úmluvy stanoví, že každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva (čl. 1 odst. 1). To nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut (čl. 1 odst. 2).

Návrh zákona rozšiřuje okruh skutkových podstat přestupků a stanoví sazby pokut, které lze za jejich spáchání uložit. Jde o přestupky, jejichž skutkové podstaty jsou konstruovány tak, aby dopadaly na porušení nových povinností zakotvených v nařízení (EU) 2024/2803. Ve vazbě na nové přestupky jsou zároveň stanoveny sankce, a to výlučně sankce zapadající do již zavedeného systému úpravy správního trestání, kdy je za porušení příslušné povinnosti možno uložit sankci vymezenou horní hranicí sazeb pokut (případně též jejich dolní hranicí). Výše sankcí odpovídá typové závažnosti jednání, která naplňují skutkové podstaty jednotlivých přestupků. Návrh zákona tak ctí zásadu přiměřenosti a je v tomto ohledu v souladu s čl. 1 odst. 1 a 2 Protokolu č. 1 Úmluvy.

Návrh zákona přináší též doplnění a změnu právní úpravy správních poplatků v oblasti civilního letectví, a to z důvodu provedení potřebné aktualizace správních poplatků tak, aby lépe odrážely správní činnost vykonávanou Úřadem podle vnitrostátního i unijního práva a náročnost úkonů prováděných Úřadem v rámci této správní činnosti a aby v nich obsažená právní úprava byla přehlednější, jednoznačnější a srozumitelnější. I v této rovině navržená právní úprava ctí zásadu přiměřenosti a je v tomto ohledu v souladu s čl. 1 odst. 1 a 2 Protokolu č. 1 Úmluvy.

Zásada uložení trestu jen na základě zákona (čl. 7 Úmluvy)

Čl. 7 odst. 1 Úmluvy stanoví, že nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. Rovněž nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. Podle čl. 7 odst. 2 Úmluvy tento článek nebrání souzení a potrestání osoby za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, bylo trestné podle obecných právních zásad uznávaných civilizovanými národy.

Při vědomí toho, že pro účely posouzení souladu návrhu zákona s Úmluvou lze nahlížet na přestupky jako na trestné činy, lze konstatovat, že nově formulované skutkové podstaty přestupků naplňují zásadu nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege vtělenou do čl. 7 Úmluvy. Tyto skutkové podstaty přestupků jsou formulovány jasným způsobem, takže adresát normy z ní může seznat, jaké konání či opomenutí způsobuje jeho deliktní odpovědnost, a působí do budoucna, nikoliv retroaktivně. I z tohoto pohledu je tedy návrh zákona v souladu s Úmluvou.

G.1. Dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty

V souvislosti s přijetím nově navrhované implementační právní úpravy týkající se výkonu působnosti vnitrostátního dozorového orgánu podle nařízení (EU) 2024/2803 se očekává dílčí nárůst rozsahu agendy na straně Úřadu. Úřad již v současné době vykonává působnost v oblasti poskytování letových navigačních služeb, když zejména pověřuje osobu poskytováním letových provozních služeb a toto pověření odnímá (vizte § 47 a 48 zákona o civilním letectví), určuje právnickou osobu k poskytování letových provozních služeb a meteorologických služeb pro leteckou navigaci a toto určení ruší (vizte § 49a odst. 1 a 2 zákona o civilním letectví) či schvaluje smlouvu o využití služeb podle unijního práva (vizte § 49a odst. 5 zákona o civilním letectví). Úřad již v současné době provádí kontrolu plnění povinností v dotčené oblasti (vizte § 3 odst. 5 zákona o civilním letectví). Úřad rovněž fakticky vykonává řadu úkolů souvisejících se systémem sledování výkonnosti letových navigačních služeb a se systémem jejich zpoplatnění. Tuto agendu bude Úřad vykonávat i nadále, pouze v rámci nových unijním právem stanovených podmínek.

Ani v souvislosti s přijetím navrhovaných změn právní úpravy ověřování a přezkumu spolehlivosti není očekáván nárůst rozsahu agendy na straně Úřadu. I tuto agendu Úřad již v současné době vykonává. V této oblasti naopak dojde k dílčímu snížení administrativní zátěže na straně Úřadu, který v rámci každoročního ověřování (přezkumu) spolehlivosti osob, u nichž to vyžaduje unijní právo, nebude muset vydávat vždy nový doklad o spolehlivosti s omezenou platností a bude moci tyto doklady vydávat též digitálně. Za předpokladu očekávaného vedení přibližně 25 000 správních řízení o ověření nebo přezkumu spolehlivosti ročně (z nichž přibližně 30 % je očekáváno ve vztahu k ověření spolehlivosti a 70 % ve vztahu k přezkumu spolehlivosti) může dojít k „odbourání“ přibližně 17 500 administrativních úkonů spočívajících ve vystavení dokladu o spolehlivosti. Z těchto dokladů by se (dle zkušeností vyplývajících ze stávající aplikační praxe) přibližně 40 % vystavovalo v listinné podobě. Lze proto očekávat, že dojde k úspoře v oblasti tisku a snížení nutnosti předávání či poštovního odeslání u přibližně 7 000 listinných dokladů ročně.

Shora uvedenou úřední činnost bude jmenovaný správní orgán schopen pokrýt ze svých dosavadních personálních a rozpočtových zdrojů. Ministerstvo dopravy tak nepředpokládá v souvislosti se shora popsaným rozšířením jeho stávající působnosti zřízení nových systemizovaných míst, neočekává se proto v této souvislosti negativní dopad na státní rozpočet.

Dílčím způsobem návrh zákona zasahuje do působnosti Ministerstva obrany, kterému nově přiznává pravomoc k vydání prováděcího právního předpisu, jímž se vymezují ochranná pásma zřizovaná kolem vojenských leteckých staveb a stanoví opatření, která se v těchto ochranných pásmech uplatní k ochraně těchto staveb. Dotčená agenda je nicméně i v tomto případě vykonávána uvedeným resortem již v současné době a přijetí navržené právní úpravy pouze odstraní dosavadní problémy s jejím výkonem spojené.

Snížení rozsahu vykonávané agendy se očekává ve vztahu k příslušnému vodoprávnímu orgánu, a to v souvislosti s vypuštěním omezení pro využití ploch (ploch jiných než letiště nebo ploch trvale užívaných ke vzletům a přistáním letadel) pro vzlet a přistání sportovních létajících zařízení ve vybraných případech spočívajícího v tom, že musí jít o plochu ležící mimo území chráněných oblastí přirozené akumulace vody, není-li to tímto orgánem povoleno.

I v těchto ohledech je tedy navrhovaná právní úprava bez dopadu na státní rozpočet.

Naopak příjmy nově plynoucí do státního rozpočtu lze potenciálně očekávat v souvislosti s výběrem pokut za návrhem zákona nově předvídané přestupky a jistě též s navrženým zakotvením nových správních poplatků či předvídaným navýšením sazby u správních poplatků dosavadních. V souvislosti s navrhovaným zavedením nových správních poplatků se očekávají dodatečné příjmy do státního rozpočtu ve výši přibližně 11 000 000 Kč ročně (nejvyšší předpokládaná částka 7 500 000 Kč přitom připadá na nově zaváděný poplatek za přijetí žádosti o ověření nebo přezkum spolehlivosti). Ve vztahu k navrhovanému navýšení sazby za správní úkony (činnost) již v současné době zpoplatněné pak lze očekávat nárůst příjmů do státního rozpočtu ve výši až 2 000 000 Kč ročně.

Dopad na rozpočty územních samosprávných celků se nepředpokládá.

G.2.Dopad navrhované právní úpravy na podnikatelské prostředí

Nově navržená právní úprava dopadá zejména na a) poskytovatele letových navigačních služeb a poskytovatele společných informačních služeb, b) provozovatele letišť, c) letecké dopravce a jiné uživatele vzdušného prostoru, včetně uživatelů sportovních létajících zařízení, a d) osoby, u nichž unijní právo vyžaduje ověření a přezkum jejich spolehlivosti.

Ve vztahu k poskytovatelům letových navigačních a společných informačních služeb (a dílčím způsobem též k provozovatelům letišť a uživatelům vzdušného prostoru) návrh zákona pouze reaguje na novou unijní právní úpravu obsaženou v nařízení (EU) 2024/2803, když do vnitrostátního práva promítá nové unijní požadavky v oblasti poskytování letových navigačních služeb a přináší nástroje na kontrolu plnění v tomto nařízení zakotvených povinností a jejich efektivní vymáhání (v podobě konstrukce odpovídajících skutkových podstat přestupků a sankcí za jejich spáchání). V této rovině předkladateli nezbývá tak nic jiného než reagovat na předmětné nařízení přijetím příslušných adaptačních opatření ve vnitrostátním právu.

Ve vztahu k osobám, u nichž unijní právo vyžaduje ověření a přezkum jejich spolehlivosti (může jít o podnikatele), je navrhovaná právní úprava spojena s pozitivními dopady. Těmto osobám nebude nutno každoročně v rámci pravidelného ověření (přezkumu) jejich spolehlivosti vydávat nový doklad o spolehlivosti (tento doklad bude platný po dobu neurčitou) a tento doklad bude možné vydávat též v elektronické podobě. Očekává se, že navrhovaná právní úprava v této oblasti bude podnikající veřejností pozitivně přijata.

Návrh zákona rovněž modifikuje stávající povinnost leteckých dopravců předávat údaje jmenné evidence cestujících, když rozděluje první časovou fázi (24 až 48 hodin před plánovaným časem odletu), v níž je tato povinnosti plněna, na dvě samostatné fáze (první 48 hodin před plánovaným časem odletu a druhá 24 hodin před plánovaným časem odletu). Uvedená změna letecké dopravce nicméně příliš nezatíží, neboť dotčená povinnost je plněna již v současné době (letecký dopravce tedy příslušné údaje má k dispozici, pouze je předá jednou navíc), přičemž dotčené údaje jsou většinou leteckých dopravců předávány elektronicky prostřednictvím informačního systému PNR (Passenger Name Record).

Ve vztahu k uživatelům sportovních létajících zařízení je navrhovaná právní úprava spojena s pozitivními dopady, neboť zrušuje stávající nutnost požádat příslušný vodohospodářský orgán o souhlas pro využití ploch (ploch jiných než letiště nebo ploch trvale užívaných ke vzletům a přistáním letadel) pro vzlet a přistání sportovních létajících zařízení, které se nacházejí v území chráněných oblastí přirozené akumulace vody.

Pozitivní dopady na podnikatelské prostředí bude mít rozšířená možnost provozovatele letiště vydávat příkazy ve vztahu k širšímu okruhu subjektů a též k zajištění pořádku na letišti.

Dopady do podnikatelského prostředí se očekávají též v souvislosti s navrženým zakotvením nových správních poplatků či předvídaným navýšením sazby u správních poplatků dosavadních. Sazby správních poplatků se návrhem zákona přibližují poměrům panujícím v jiných členských státech Evropské unie. Stávající sazby správních poplatků byly totiž nezřídka vyhodnoceny jako abnormálně nízké a nepoměrné vůči náročnosti příslušných správních činností či nákladům vynaloženým ze strany dotčeného správního orgánu. Vedle několika případů, v nichž dochází k výraznějšímu navýšení sazby (vizte například sazbu správního poplatku za přijetí žádosti o vydání průkazů způsobilosti leteckého personálu, kde dochází v závislosti na odbornosti k až pětinásobnému zvýšení), jsou sazby správních poplatků vesměs zvýšeny v řádu desítek procent (vizte například sazbu za přijetí žádosti o vydání provozní licence leteckých dopravců). U řady správních poplatků dochází pouze k precizaci jejich předmětu v návaznosti na pramen příslušné právní úpravy (unijní či vnitrostátní), z nichž dotčená správní činnost vychází. Některé správní poplatky se pak zrušují bez náhrady (vizte například správní poplatek za vydání doporučení pro zahraniční letecké úřady či poplatky za změny některých osvědčení).

Vyšší finanční dopad na podnikatelské prostředí bude mít zavedení nových správních poplatků, a to zejména v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy, která byla dlouhodobě z hlediska zpoplatnění příslušné správní činnosti přehlížena (stát dosud správní činnost v dané oblasti poskytoval zcela zdarma). Sazby správních poplatků v dané oblasti (vizte položku 57a) se nicméně převážně navrhují ve výši stokorun či nižších jednotek tisíc Kč. Nejvyšší sazba správního poplatku v uvedené položce je navrhována ve výši 10 000 Kč, což lze s ohledem na finanční obraty podnikatelů vykonávajících dotčenou činnost považovat za prakticky téměř zanedbatelné. Nejcitelnější zátěž je očekávána v souvislosti s nově zaváděným správním poplatkem za přijetí žádosti o ověření nebo přezkum spolehlivosti (vizte správní poplatek pod bodem 1 v položce č. 57a). Tento správní poplatek se sazbou 300 Kč dopadne každoročně na přibližně 25 000 osob (primárně na členy letecké posádky a personál letišť). Ačkoliv tento poplatek necílí přímo na právnické podnikající osoby, lze očekávat, že dotčené osoby se budou obracet na své zaměstnavatele se žádostí o jejich uhrazení (proplacení), neboť se bude nepochybně jednat o výdaj spojený s jejich zaměstnáním. Při splnění tohoto předpokladu lze očekávat finanční dopad na (zejména velké) letecké dopravce či provozovatele (zejména velkých) letišť v řádu stovek tisíc Kč ročně. Tuto zátěž však lze rovněž považovat za akceptovatelnou s ohledem na rozsah a pracnost příslušné správní činnosti.

Provozovatelů letišť, leteckých dopravců a též poskytovatelů odbavovacích služeb na veřejném letišti se navrhovaná právní úprava dílčím způsobem dotkne též v souvislosti s ověřováním bezúhonnosti v rámci řízení o žádosti o povolení provozovat letiště, povolení k poskytování uvedených služeb či povolení k provozování obchodní letecké dopravy. Zatímco dosud je podmínka bezúhonnosti posuzována ve vztahu k fyzickým osobám, nově bude posuzována též u osob právnických.

Navrženou právní úpravou není zakládána veřejná podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Nedochází jí totiž k založení selektivního ekonomického zvýhodnění určitých podniků či odvětví dopravy ze strany státu.

Návrh zákona reflektuje unijní právní úpravu obsaženou v nařízení (EU) 2024/2803 stanovující řadu nových povinností poskytovatelů letových navigačních a společných informačních služeb (a dílčím způsobem též provozovatelů letišť a uživatelů vzdušného prostoru). V tomto ohledu předkladateli nezbývá nic jiného, než přijmout příslušná adaptační opatření ve vnitrostátním právu umožňující uvedené povinnosti účinným způsobem vymáhat a související unijní právní úpravu účelně a smysluplným způsobem aplikovat.

Zakotvuje se rovněž povinnost držitele platného dokladu o spolehlivosti každoročně ve stanovené lhůtě požádat Úřad o přezkum své spolehlivosti. Pokud této povinnosti nedostojí, platnost dokladu o jeho spolehlivosti ze zákona zanikne. Ačkoliv jde o povinnost novou, souvisí pouze se změnou přístupu k době platnosti tohoto dokladu (nově bude platný na dobu neurčitou). Podle stávající právní úpravy je doklad o spolehlivosti platný 1 rok, tudíž držitelé těchto dokladů taktéž žádají každoročně o opětovné ověření své spolehlivosti, přičemž je jim pokaždé vydáván nový doklad. Podle nově navrhované právní úpravy bude dotčený doklad platný po dobu neurčitou, nicméně jeho držitel bude každoročně žádat o přezkum své spolehlivosti a v případě (pro něj) úspěšného přezkumu nebude vydáván vždy nový doklad (jako je tomu doposud). Na stávajícím principu, spočívajícím v každoročním nezbytném podání příslušné žádosti držitelů uvedených dokladů o ověření (nově přezkum) jejich spolehlivosti, se tak fakticky nic nemění. Na druhé straně nicméně žadatelé nebudou muset přebírat nově vydané doklady o spolehlivosti.

Návrh zákona dále shora popsaným způsobem modifikuje stávající povinnost leteckých dopravců předávat údaje jmenné evidence cestujících, když rozděluje první časovou fázi (24 až 48 hodin před plánovaným časem odletu), v níž je tato povinnosti plněna, na dvě samostatné fáze (první 48 hodin před plánovaným časem odletu a druhá 24 hodin před plánovaným časem odletu). Tato změna nicméně (ze shora uvedených důvodů) letecké dopravce příliš nezatíží.

Dále se navrhuje zrušit stávající povinnost uživatelů sportovních létajících zařízení požádat příslušný vodohospodářský orgán o souhlas pro využití ploch (ploch jiných než letiště nebo ploch trvale užívaných ke vzletům a přistáním letadel) pro vzlet a přistání sportovních létajících zařízení, které se nacházejí v území chráněných oblastí přirozené akumulace vody.

Návrhem zákona dochází též k rozšíření okruhu osob, vůči kterým může provozovatel letiště vydávat příkazy k zajištění bezpečného provozu letiště (a nově též k zajištění pořádku na letišti). Vedle provozovatelů leteckých činností, cestujících a ostatních osob zúčastněných na provozu letiště a leteckém provozu bude tyto příkazy možné směřovat též vůči osobám nacházejícím se na letišti. Zároveň bude možné tyto příkazy vydat nejen k zajištění bezpečného provozu, ale též k zajištění pořádku na letišti. Navrhuje se rovněž doplnit pravidlo, podle něhož osoba, vůči které příkaz směřuje, je povinna jej splnit.

Dopady na fyzické a právnické osoby se očekávají též v souvislosti s navrženým zakotvením nových správních poplatků či předvídaným navýšením sazby u správních poplatků dosavadních. Podrobnější pojednání o dopadech navrhovaných změn právní úpravy správních poplatků v oblasti civilního letectví je obsaženo shora v kapitole G.

Navržená právní úprava nevyvolá žádné sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, ani dopady na ochranu práv dětí.

K dopadům navrhované právní úpravy na životní prostředí lze uvést následující.

Nařízení (EU) 2024/2803, které je předmětem návrhem zákona prováděné implementace, představuje regulaci v oblasti poskytování letových navigačních služeb a vychází ze skutečnosti (vizte bod 26 jeho preambule), že dopady letectví na klima a životní prostředí mohou poskytovatelé letových navigačních služeb ovlivnit (zejména emisemi CO2). Cílem, k němuž by se mělo směřovat, je, aby plány výkonnosti letových navigačních služeb přijímané členskými státy Evropské unie pro každé referenční období obsahovaly takové výkonnostní cíle pro traťové navigační služby, které jsou v souladu s výkonnostními cíli pro celou Evropskou unii v klíčových oblastech výkonnosti týkajících se mimo jiné i klimatu a životního prostředí. Předpokládá se současně, že členské státy Evropské unie budou mít povinnost zahrnout do jimi přijímaných plánů výkonnosti závazné cíle týkající se klimatu a životního prostředí, pokud jde o letištní a přibližovací služby, až poté, kdy bude Evropská komise schopna stanovit v prováděcím aktu klíčové ukazatele výkonnosti splňující uvedené podmínky. Nařízení (EU) 2024/2803 také vychází z toho (vizte bod 47 jeho preambule), že poplatky za poskytování letových navigačních služeb by měly podporovat bezpečné, účinné, efektivní a udržitelné poskytování letových navigačních služeb s ohledem na dosažení vysoké úrovně bezpečnosti a efektivity nákladů a plnění výkonnostních cílů a podporovat snižování dopadů letectví na životní prostředí. Postupné naplňování zde popsaného cíle by mělo vést ke snížení negativních dopadů civilního letectví na životní prostředí. Lze konstatovat, že implementační opatření obsažená v návrhu zákona ve spojení s dotčenou unijní právní úpravou přispějí k naplnění uvedených cílů. V rovině týkající se poskytování letových navigačních služeb jsou tak v souvislosti s přijetím návrhu zákona očekávány pozitivní dopady na životní prostředí.

Z hlediska ochrany životního prostředí je relevantní rovněž navrhované zrušení omezení pro využití ploch (ploch jiných než letiště nebo ploch trvale užívaných ke vzletům a přistáním letadel) pro vzlet a přistání sportovních létajících zařízení ve vybraných případech spočívajícího v tom, že musí jít o plochu ležící mimo území chráněných oblastí přirozené akumulace vody (není-li k takovému využití plochy ležící v tomto území dán souhlas příslušného vodohospodářského orgánu). Předkladatel je přesvědčen, že vzlety a přistání sportovních létajících zařízení nepředstavují pro chráněné oblasti přirozené akumulace vod vážné riziko. S přijetím navrhované právní úpravy nejsou v této souvislosti očekávány negativní dopady do životního prostředí. Navrhovaná změna byla předběžně konzultována s Ministerstvem životního prostředí, které s ní vyslovilo souhlas.

Návrhem zákona dochází k doplnění možnosti vydat doklad o spolehlivosti též v elektronické podobě, který bude zasílán do datové schránky či na elektronickou adresu žadatele, a dále se pak zavádí coby nová náležitost tohoto dokladu (je-li vydáván v elektronické podobě) jedinečný maticový kód umožňující efektivní ověření platnosti dokladu. Navrhovaná změna nesměřuje k rozšíření zpracování osobních údajů k danému účelu. Rozsah osobních údajů, které jsou (a po přijetí navržené právní úpravy budou) zpracovávány v souvislosti s ověřováním, přezkumem a prokazováním spolehlivosti, zůstává nezměněný. Nezměněný zůstává též okruh subjektů, které osobní údaje budou zpracovávat. Skutečnost, že doklad o spolehlivosti se předkládá jiné osobě, typicky osobě, pro kterou držitel dokladu vykonává činnost, k jejímuž výkonu musí být spolehlivý, je rovněž neměnnou skutečností.

Doklad o spolehlivosti, jehož součástí jsou již v současné době osobní údaje, se bude zasílat výhradně žadateli (tady subjektu údajů), případně jeho zástupci, a to buď do datové schránky nebo na adresu elektronické pošty (do e-mailové schránky), kterou sám pro tento účel při podání žádosti sdělí. Jiným způsobem bude moci být uvedený doklad zaslán pouze na základě souhlasu subjektu údajů (zaslání na jinou, subjektem údajů dodatečně sdělenou elektronickou adresu). Předání tvoří součást operace zpracování, přičemž zatímco listinný doklad je předán fyzicky do rukou žadatele nebo poštovní zásilkou, elektronický doklad putuje komunikačním kanálem, u kterého bezpečnostní záruky závisejí na zvolené technologii. Navrhovaný způsob zaslání elektronického dokladu (výhradně na adresu sdělenou žadatelem) představuje organizační opatření ve smyslu čl. 32 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), v platném znění.

Ve vztahu k doručení do datové schránky se odkazuje na úroveň bezpečnosti zaručenou podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Ve vztahu k doručení na elektronickou adresu (e-mail) se uvádí, že se jedná o doplňkovou formu doručení pro případy, kdy subjekt údajů nemá zpřístupněnu vlastní datovou schránku. Tato forma doručení je předvídána již obecnou právní úpravou správního řízení (vizte § 19 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů) a je využitelná v případě, že si ji subjekt údajů sám svobodně volí. Je tak na subjektu údajů, zda se rozhodne, že tuto formu například právě z důvodů obavy o zabezpečení přenosu jeho osobních údajů nevyužije a zvolí doručení osobním vyzvednutím či prostřednictvím poštovní zásilky. Informační systém Úřadu elektronickou adresu pošty sdělenou subjektem údajů nijak před odesláním zásilky nemodifikuje ani nezjišťuje, komu patří. Ačkoliv není vyloučena možnost, aby Úřad doklad zaslaný touto cestou ještě dodatečně omezil či zabezpečil např. zašifrováním zásilky podmíněním uvedení některého z osobních údajů žadatele (např. datum narození, celé jméno a příjmení), je to považováno za nadbytečné. Obdobná ochrana není dána ani v případech, kdy je doklad zasílán listinnou zásilkou. Navrhované způsoby předání včetně nové formy zaslání na elektronickou adresu jsou standardní a zavedené již v minulosti v rámci zákona o civilním letectví (vizte jeho § 54e odst. 6, § 54f odst. 5, § 54g odst. 5 či § 54i odst. 2). Riziko, že osobní údaje budou poskytnuty jiné osobě, je nízké a ovlivnitelné volbou způsobu doručení ze strany subjektu údajů.

Elektronický doklad bude jinak výhradně součástí pouze příslušného elektronického správního spisu, se kterým Úřad jako zpracovatel údajů bude (stejně jako doposud) nakládat v souladu s unijním právem.

Využití jedinečného maticového kódu umožní efektivní ověření platnosti dokladu o spolehlivosti (na dálku). Může totiž docházet k situacím, že platnost dokladu o spolehlivosti zanikne, ale jeho držitel jím bude nadále disponovat, anebo může být doklad padělán (neobsahuje žádné ochranné prvky). Prostřednictvím jedinečného maticového kódu dojde k přesměrování na internetové rozhraní Úřadu, z něhož bude poskytnuta pouze informace v podobě zásadně neumožňující identifikovat určitou osobu, neboť je uváděna pouze v rozsahu „Platné/neplatné“, „datum konce platnosti“, a „vystaveno pro“ (první dvě písmena jména a první dvě písmena příjmení). Ojedinělou výjimkou, kdy z těchto informací lze identifikovat určitou osobu, mohou být případy, kdy má osoba jméno či příjmení o dvou písmenech (např. některá asijská příjmení). Uvedený kód bude nicméně obsažen výhradně na samotném dokladu o spolehlivosti, tedy na místě, kde již dle stávající právní úpravy všechny relevantní osobní údaje obsaženy jsou.

Jedinečný maticový kód není autonomním datovým prvkem, nýbrž přístupovým odkazem na internetové rozhraní Úřadu, jehož prostřednictvím bude probíhat vlastní ověření platnosti dokladu. Každý takový ověřovací dotaz je samostatnou operací zpracování ve smyslu čl. 4 odst. 2 obecného nařízení o ochraně osobních údajů. V rámci této operace (u níž správcem bude Úřad) bude docházet ke zpracování identifikátoru dokladu, času dotazu a síťového identifikátoru ověřovatele. Jedinečný maticový kód bude obsahovat hypertextový odkaz v podobě „check?id=XY“, kdy proměnná X je unikátní číselný identifikátor dokladu v interní databázi Úřadu a proměnná Y je složenina roku, měsíce a dne, kdy má danému osvědčení končit platnost. Při přechodu na daný odkaz jakýmkoliv zařízením (přístup bude veřejný nevyžadující autorizaci) bude aktivováno volání, kterým se v rámci databáze ověří identifikátor, platnost dokladu, a z databáze se jednorázově internetovým rozhraním exportuje informace o jméně a příjmení držitele dokladu, ke kterému identifikátor náleží, avšak pouze v rozsahu prvních dvou písmen ze jména a příjmení (za účelem významného snížení rizika, že osoba předkládající doklad jej zfalšuje zkopírováním kódu z jiného platného dokladu jiné osoby). Jedinečný maticový kód má být trvale využitelný (po konci platnosti bude indikovat neplatnost) a systém Úřadu při této komunikaci žádným způsobem nebude zaznamenávat tuto operaci zpracování (nebude tak uchovávat síťový identifikátor dotazujícího se zařízení, čas dotazu ani identifikátor dokladu, o němž je informace o platnosti poptávána). Bude se vždy jednat o jednorázový prostý dotaz do databáze bez záznamu, který může být uložen pouze po zanedbatelný časový úsek v „mezipaměti“ serveru. Rovněž výstup propsaný na internet dotazujícímu zařízení bude pouze jednorázového charakteru.

Popsaná modifikace stávající právní úpravy je podle předkladatele v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů. Předkladatel je přesvědčen, že navrhovaná právní úprava nepřináší nově takový způsob zpracování, který může mít s přihlédnutím k jeho povaze, rozsahu, kontextu a účelům za následek vysoké riziko pro práva a svobody fyzických osob (ve smyslu čl. 35 odst. 1 uvedeného nařízení), a není proto nezbytné provést posouzení vlivu zamýšlených operací zpracování na ochranu osobních údajů dle čl. 35 odst. 7 tohoto nařízení.

Navrhovanou právní úpravou dále dochází k rozdělení stávající značně rozvolněné první časové fáze (24 až 48 hodin před plánovaným časem odletu), v níž probíhá povinné předávání údajů jmenné evidence cestujících od leteckých dopravců na dvě samostatné fáze (první předání dotčených údajů 48 hodin před plánovaným časem odletu a druhé pak 24 hodin před plánovaným časem odletu), a to v zájmu posílení prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání terorismu a jiné závažné trestné činnosti. Součástí údajů evidence cestujících předávaných leteckými dopravci jsou přitom (mimo jiné) též osobní údaje cestujících.

Zpracování osobních údajů ze jmenné evidence cestujících leteckými dopravci probíhá (a i v jejím nově drobně upraveném právním rámci bude probíhat) v souladu s pravidly ochrany osobních údajů stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Policie České republiky, která je příjemcem dotčených údajů, se při nakládání s těmito údaji řídí speciálními ustanoveními pro ochranu osobních údajů, která jsou zakotvena v zákoně č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Každý cestující, který by zjistil nebo se domníval, že zpracování jeho osobních údajů je prováděno v rozporu s ochranou soukromého nebo osobního života nebo v rozporu se zákonem, zejména by zjistil, že jeho údaje jsou s ohledem na jejich zpracování nepřesné, bude moci požádat o vysvětlení nebo se domáhat nápravy vzniklého stavu.

Na základě shora uvedeného předkladatel dospěl k závěru, že riziko zneužití osobních údajů nebo nechtěných zásahů do soukromí v souvislosti s nově navrženou právní úpravou je nízké.

Zhodnocení korupčních rizik bylo provedeno podle Metodiky CIA (Corruption Impact Assessment – Metodika hodnocení korupčních rizik), kterou uveřejnil Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí.

Nejprve je třeba konstatovat s odkazem na část C této důvodové zprávy, že navržená právní úprava je pro dosažení sledovaných cílů nezbytná a těchto cílů není možné dosáhnout prostředky nezasahujícími do právního řádu. Rozsah ukládaných povinností odpovídá danému účelu, nepředstavuje pro adresáty právní úpravy nadměrnou zátěž a nevyžaduje vynaložení nepřiměřených nákladů na přizpůsobení se novým požadavkům. Přitom je třeba zdůraznit, že rozsah těchto povinností vyplývá primárně z unijního práva.

L.2.Efektivita

Navrhovaná právní úprava je dostatečně jednoznačná a určitá a předpokládá se, že veřejná správa ji bude schopna bez problémů aplikovat a kontrolovat a vynucovat dodržování dané právní regulace.

L.3.Odpovědnost

Návrhem zákona nedochází k excesivnímu rozšíření kompetencí orgánů veřejné moci.

Navrhovaná právní úprava a) zakotvuje potřebnou kompetenci a upravuje příslušné postupy Úřadu v oblasti poskytování letových navigačních služeb a též v oblasti ověřování a přezkumu spolehlivosti, b) zakotvuje novou pravomoc Ministerstva obrany vydat prováděcí právní předpis (vyhlášku) v oblasti vydávání opatření obecné povahy, kterými dochází k vymezení ochranných pásem zřizovaných kolem vojenských leteckých staveb a ke stanovení opatření, která se v těchto ochranných pásmech uplatní k ochraně těchto staveb, a c) zrušuje působnost vodohospodářského orgánu k vydávání souhlasu s využitím ploch (ploch jiných než letiště nebo ploch trvale užívaných ke vzletům a přistáním letadel) ležících v území chráněných oblastí přirozené akumulace vody pro vzlet a přistání sportovních létajících zařízení.

Osoby odpovědné za konkrétní rozhodnutí v rámci nově přiznané či upravené kompetence lze jasně identifikovat. Právní úprava všech postupů a správních řízení předvídaných předloženým návrhem zákona je standardně navázána na obecnou úpravu obsaženou v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. Lze shrnout, že ačkoliv nová úprava předvídá nové postupy (zejména na straně Úřadu), je zároveň odpovídajícím způsobem strukturovaná, detailní a jednoznačná a přináší tak jasně vymezené meze pro výkon státní moci.

Jak bylo shora uvedeno, jsou řízení v navrhované právní úpravě navázána na příslušné obecné právní předpisy. Žádná specifika týkající se opravných prostředků proti rozhodnutím vydaným ve správním řízení návrh zákona neupravuje.

Předkladatel se snažil navrženou právní úpravu formulovat jednoznačně, protože jednoznačná právní úprava poskytuje větší míru právní jistoty a usnadňuje kontrolu nad aplikační praxí ze strany orgánů veřejné moci a tím snižuje reálný prostor pro korupci. Navržená právní úprava obsahuje jasné vymezení práv a povinností a též příslušných postupů všech dotčených orgánů a osob. V rámci všech procesů jsou nastaveny standardní kontrolní mechanismy, které limitují možnosti korupce.

Navrhovaná právní úprava využívá již existující postupy vyplývající z obecných právních předpisů. Správní tresty za přestupky, které jsou zaváděny, jsou doplňovány do již existujícího systému správních trestů a jsou odstupňovány podle závažnosti přestupků.

Navrhovaná právní úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že významnost korupčních rizik navrhované právní úpravy je nízká.

Hlavním cílem návrhem zákona implementovaného nařízení (EU) 2024/2803 je vedle zvýšení bezpečnosti letového provozu a zlepšení celkové výkonnosti systému uspořádání letového provozu a letových navigačních služeb, zajištění stálého a kvalitního dozoru nad poskytováním služeb v této oblasti a zvýšení ochrany životního prostředí též zohlednění bezpečnostních a obranných zájmů členských států Evropské unie. Nařízení (EU) 2024/2803 ve svém čl. 8 stanovuje požadavky pro určení poskytovatelů letových provozních služeb, přičemž jedním z těchto požadavků je „požadavek týkající se národní bezpečnosti a obrany“ (vizte čl. 8 odstavec 2 písmeno b) uvedeného nařízení). Obdobně je uvedený požadavek stanoven pro poskytovatele vybraných letových navigačních služeb, jimž může být jejich poskytování zadáno (včetně zadání prostřednictvím veřejné zakázky) ze strany určených poskytovatelů letových provozních služeb, případně provozovatelů letišť (vizte čl. 11 odstavec 6 písmeno d) uvedeného nařízení), a rovněž pro poskytovatele společných informačních služeb (vizte čl. 12 odstavec 2 písmeno a) uvedeného nařízení). Podle čl. 5 odstavce 1 písmene b) uvedeného nařízení přitom dodržování a plnění uvedeného požadavku má ověřovat vnitrostátní orgán dozoru, jímž bude Úřad. Unijní právní úprava přitom tento požadavek nijak dále nerozvádí, ponechává jej v uvedené značně vágní podobě. Návrh zákona v této souvislosti počítá s tím, že k posouzení splnění uvedeného požadavku (ve všech shora uvedených rovinách) si Úřad vyžádá vyjádření Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany. Není přitom nezbytné stanovit speciálně v zákoně o civilním letectví svébytnou sadu požadavků týkajících se národní bezpečnosti nebo obrany, jelikož tyto požadavky již stávající právní předpisy stanoví (například zákon č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti, zákon č. 240/2000 Sb.,  o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, či zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů).

Navržená právní úprava ve spojení s uvedenou unijní právní úpravou přispívá k naplnění shora uvedeného cíle a je tak spojena s pozitivními dopady na bezpečnost nebo obranu státu.

Dílčí, nicméně pozitivní, dopady do resortu obrany lze očekávat též v souvislosti s navrhovaným a) odstraněním shora popsaných obtíží, s nimiž se potýká Ministerstvo obrany při vydávání opatření obecné povahy, kterými dochází k vymezení ochranných pásem zřizovaných kolem vojenských leteckých staveb a ke stanovení opatření, která se v těchto ochranných pásmech uplatní k ochraně těchto staveb, a b) odstraněním shora popsaných pochybností stran dopadu nařízení Komise (EU) 1178/2011 na palubní průvodčí vykonávající činnost ve vojenském letectví. Po přijetí návrhu zákona by Ministerstvo obrany již těmto obtížím a pochybnostem nadále nemělo čelit.

Navržená právní úprava nevyvolá žádné dopady na rodiny, integritu či stabilitu rodiny, rodinnou harmonii, rovnováhu mezi prací a rodinou ani na mezigenerační a širší příbuzenské vztahy.

Navržená právní úprava vyvolá dílčí pozitivní územní dopady ve vztahu k příslušným vodoprávním orgánům, a to v souvislosti s navrhovaným zrušením působnosti vodohospodářského orgánu k vydávání souhlasu s využitím ploch (ploch jiných než letiště nebo ploch trvale užívaných ke vzletům a přistáním letadel) ležících v území chráněných oblastí přirozené akumulace vody pro vzlet a přistání sportovních létajících zařízení.

Při zpracování navrhované právní úpravy byly vzaty v úvahu zásady pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy. Návrh zákona nestanovuje technické podrobnosti využívání informačních systémů veřejné správy ani technické podrobnosti přístupu oprávněných subjektů k údajům v těchto systémech. Navrhovaná právní úprava nezavádí práva a povinnosti, pro jejichž plnění by měly být nezbytně budovány nové digitální služby. Při výkonu příslušných správních činností, včetně výkonu státního dozoru, budou připuštěny všechny zažité způsoby komunikace s dotčenými adresáty. Bude tedy možné využít datových schránek, uznávaného elektronického podpisu či prostředku pro elektronickou identifikaci vydaného v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace. Navrhovaná právní úpravy nevyžaduje ke své aplikaci konkrétních technologických prvků.

Lze tak konstatovat, že navržená právní úprava není v rozporu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy.

Při přípravě návrhu zákona žádný lobbista ve smyslu zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování, nelobboval.

S ohledem na změny unijního práva dochází k aktualizaci poznámky pod čarou č. 1a, která vymezuje návaznost tohoto zákona na přímo použitelné předpisy Evropské unie. Do výčtu přímo použitelných předpisů se zde doplňuje odkaz na nařízení (EU) 2024/2803 tak, aby reflektoval novou unijní úpravu pravidel pro účinné fungování jednotného evropského nebe.

V § 3 se navrhuje zrušit ustanovení (odstavec 5), podle něhož Úřad plní úkoly vnitrostátního dozorového orgánu podle nařízení (ES) 549/2004. Uvedené nařízení bylo zrušeno a nahrazeno nařízením (EU) 2024/2803. Působnost Úřadu spočívající v plnění úkolů vnitrostátního dozorového orgánu podle nařízení (EU) 2024/2803 byla vhodně systematicky zařazena do § 89 odst. 1 písm. c) zákona o civilním letectví ve znění jeho navrhované novely. V této souvislosti dochází zároveň ke zrušení poznámky pod čarou č. 1e, která odkazovala právě na již zrušené nařízení (ES) 549/2004.

V § 3 se navrhuje zrušit ustanovení (odstavec 6), podle něhož Úřad může svým rozhodnutím pověřit plněním úkolů v oblasti hodnocení shody nebo vhodnosti použití složek a ověřování systémů Evropské sítě řízení letového provozu právnickou osobu, která splňuje podmínky stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie, a též toto pověření odejmout. Uvedená činnost vyplývala z nařízení (ES) 552/2004, které bylo zrušeno nařízením (EU) 2018/1139. Tento institut se nadále nevyužívá a je tak třeba s ním související vnitrostátní právní úpravu zrušit. V této souvislosti dochází zároveň ke zrušení poznámky pod čarou č. 1f, která odkazovala právě na již zrušené nařízení (ES) 552/2004.

Z důvodu vypuštění odstavců 5 a 6 dochází k legislativně technické úpravě odkazu na příslušný odstavec v § 3 odst. 9 (nově odst. 7).

Navrhuje se odstranit shora popsané pochybnosti stran dopadu nařízení Komise (EU) 1178/2011 na palubní průvodčí vykonávající činnost ve vojenském letectví. Návrh zákona tuto záležitost staví najisto, když výslovně vyloučí aplikaci tohoto nařízení, pokud jde o požadavky kladené na tyto osoby. Navrhuje se tak v § 23 zákona o civilním letectví výslovně stanovit, že právní úprava obsažená v § 18 odst. 3 větě druhé tohoto zákona se na vojenský letecký personál nevztahuje.

Zároveň se zpřesňuje stávající právní úprava tak, aby odrážela faktický stav, v němž Ministerstvo obrany vede v rámci evidence vojenského leteckého personálu též evidenci palubních průvodčích. Podle stávající právní úpravy se totiž s vedením evidence palubních průvodčích (obecně) nepočítá (vizte § 18 odst. 5 větu druhou zákona o civilním letectví, která se dle § 23 použije též na vojenský letecký personál). Z tohoto důvodu se navrhuje, aby ustanovení § 18 odst. 5 věty druhé bylo výslovně vyloučeno z aplikace na vojenský letecký personál.

Navrhuje se vypustit právní úprava, podle níž je rozhodnutí Úřadu, kterým se letiště určí jako letiště mezinárodní, podkladem pro stanovení průběhu hranice celního pohraničního pásma okolo celního letiště podle zvláštního předpisu, a to z důvodu její nadbytečnosti. Současně se navrhuje vypustit poznámka pod čarou č. 2, která odkazuje na § 1 zákona České národní rady č. 13/1993 Sb., celní zákon. Zrušované ustanovení představuje duplicitní pravidlo ve vztahu k § 13 odst. 2 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, který dané pravidlo vymezuje pro celý právní řád. Zároveň je zrušované ustanovení svým obsahem neaktuální, protože věcně a formulačně vychází z již zrušeného zákona, na který též odkazuje.

Stávající právní úprava podmínek pro vydání povolení provozovat letiště (vizte § 27 zákona o civilním letectví) předpokládá, že podmínku bezúhonnosti pro účely provozování letiště musí splňovat pouze fyzické osoby, ať již v roli provozovatele, jeho odpovědného zástupce či (člena) statutárního orgánu. Nepočítá se tak s tím, že by podmínku bezúhonnosti musela splňovat samotná právnická osoba, která se má stát provozovatelem letiště. Na tento nedostatek upozornilo v rámci meziresortního připomínkového řízení Ministerstvo spravedlnosti, přičemž předkladatel jeho připomínku vyhodnotil jako opodstatněnou. Navrhuje se proto stávající právní úpravu v daném smyslu doplnit. Uvedené platí obdobně pro právní úpravu poskytování služeb při odbavovacím procesu na veřejném letišti (vizte § 49c odst. 1 zákona o civilním letectví), oprávnění spolku k provozování bezpilotních systémů (vizte § 54o odst. 1 zákona o civilním letectví) a provozování obchodní letecké dopravy (vizte § 58 odst. 1 zákona o civilním letectví).

Zároveň se navrhuje precizovat ustanovení vymezující vlastní bezúhonnost tak, aby příslušná právní úprava byla aplikovatelná nejen na žadatele, ale též na další osoby, jejichž bezúhonnost se ověřuje, tedy členy statutárního orgánu žadatele (vizte § 28 odst. 1, § 49d odst. 1 a § 59 odst. 1 zákona o civilním letectví).

Z dotčených ustanovení dochází zároveň k vypuštění požadavků kladených na odpovědné zástupce. Institut odpovědného zástupce je upraven zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, přičemž dotčené činnosti (provozování letiště, poskytování služeb při odbavovacím procesu na veřejném letišti či provozování obchodní letecké dopravy) jsou z působnosti tohoto zákona vyňaty. Požadavky kladené na odpovědné zástupce jsou tak již v daných případech překonané.

V ustanoveních upravujících způsob prokazování bezúhonnosti se doplňuje úprava, podle níž je Úřad rovněž oprávněn vyžádat si pro tento účel od soudu stejnopis pravomocného rozhodnutí a případně též nahlížet do těch částí trestního spisu, které tyto skutečnosti obsahují, neobsahuje-li rozhodnutí skutečnosti rozhodné pro ověření bezúhonnosti. Obdobnou právní úpravu již v současné době zákon o civilním letectví (na jiných místech) obsahuje. Je přitom žádoucí, aby taková úprava byla doplněna též v souvislosti s ověřováním bezúhonnosti pro účely provozování letiště, poskytování služeb při odbavovacím procesu na veřejném letišti či provozování obchodní letecké dopravy (vizte k tomu doplňované věty v § 28 odst. 2, § 49d odst. 2 či § 59 odst. 2 zákona o civilním letectví).

Stávající právní úprava podmínek pro vydání povolení provozovat letiště (vizte § 27 zákona o civilním letectví) dále předpokládá, že provozovatelem letiště může být i osoba, která není občanem České republiky nebo právnickou osobou se sídlem v České republice. V této souvislosti se (rovněž na základě připomínky uplatněné v meziresortním připomínkovém řízení ze strany Ministerstva spravedlnosti) doplňuje způsob prokazování bezúhonnosti ve vztahu ke státu, jehož je dotčená osoba státním příslušníkem, jde-li o fyzickou osobu, nebo v němž má sídlo, jde-li o právnickou osobu (vizte k tomu navrhované doplnění odstavce 3 v § 28 zákona o civilním letectví). Uvedené platí obdobně pro ustanovení upravující prokazování bezúhonnosti pro účely poskytování služeb při odbavovacím procesu na veřejném letišti (vizte § 49d odst. 3 zákona o civilním letectví) a provozování obchodní letecké dopravy (vizte § 59 odst. 3 zákona o civilním letectví). Doplňuje se též pravidlo, podle něhož (nelze-li k žádosti přiložit vymezené doklady) lze bezúhonnost doložit čestným prohlášením, přičemž tyto doklady nesmí být starší než 3 měsíce.

V návaznosti na novelu zákona o rejstříku trestů vyhlášenou ve Sbírce zákonů pod číslem 427/2023 Sb. dochází návrhem zákona k přizpůsobení dotčených ustanovení zákona o civilním letectví změnám provedeným v zákoně o rejstříku trestů.

Reflektuje se předně nová terminologie obsažená v zákoně o rejstříku trestů, ale též právní úprava, podle níž (mimo jiné) náležitosti žádosti o vydání výpisu z rejstříku trestů a způsob jejího podání stanovuje § 16a uvedeného zákona. Z tohoto důvodu se navrhuje vypuštění § 28 odst. 2 věty druhé, § 49d odst. 2 věty druhé, § 54o odst. 3 věty třetí, § 59 odst. 2 věty druhé a § 85g odst. 2 věty druhé ze zákona o civilním letectví. Právě tato ustanovení totiž obsahují speciální právní úpravu, což se nadále jeví jako nadbytečné. Podle § 16a odst. 2 zákona o rejstříku trestů přitom platí, že opisy či výpisy určené soudům, orgánům činným v trestním řízení nebo národnímu členovi Eurojustu a pro účely správního řízení jiným státním orgánům a dalším orgánům veřejné moci a žádosti o ně se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup prostřednictvím referenčního rozhraní, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.

Navrhovaná právní úprava (vizte změnu v § 85e odst. 4 (nově 5) rovněž reflektuje skutečnost, že v případě žadatelů, kteří jsou občany České republiky a ve stanoveném období nepobývali kromě České republiky v jiném než členském státě Evropské unie nebo Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, údaje rozhodné pro posouzení jejich bezúhonnosti vždy vyplývají z přílohy výpisu z rejstříku trestů, který si správní úřad sám vyžádá, a je tedy zbytečné po žadatelích požadovat, aby takový výpis k žádosti sami přikládali. Vzhledem k tomu, že právní úprava, podle které odsouzení soudy členských států Evropské unie a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska jsou u občanů České republiky nově součástí přílohy k výpisu z rejstříku trestů, se uplatní pouze na pravomocná odsouzení a údaje navazující na tato odsouzení zaznamenané do rejstříku trestů ode dne 1. července 2024 (vizte bod č. 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb.), navrhuje se nastavit účinnost dotčeného novelizačního bodu k 1. červenci 2029 tak, aby měl Úřad informace o všech odsouzeních, k nimž došlo v období (v daných souvislostech posuzovaných) pěti let předcházejících podání žádosti (tedy aby mohl vycházet z úplných informací).

Podle § 31 odst. 2 zákona o civilním letectví je provozovatel letiště oprávněn vydávat příkazy provozovatelům leteckých činností, cestujícím a ostatním osobám zúčastněným na provozu letiště a leteckém provozu k zajištění bezpečného provozu letiště a koordinovat činnost na letišti.

Na základě připomínky uplatněné v meziresortním připomínkovém řízení ze strany Svazu průmyslu a dopravy České republiky a Hospodářské komory České republiky se navrhuje uvedenou právní úpravu doplnit. Uvedená připomínková místa totiž shledávají stávající úpravu jako nedostatečnou, s čímž se překladatel ztotožnil.

V prvé řadě se navrhuje rozšířit okruh osob, vůči kterým může provozovatel letiště příkaz vydat, a to o osoby nacházející se na letišti, které nejsou obsaženy v dosavadním výčtu obsaženém v § 31 odst. 2 zákona o civilním letectví, vůči nimž tyto příkazy dosud směřovat nemohou (neboť nejde o provozovatele leteckých činností, cestující ani osoby zúčastněné na provozu letiště a leteckém provozu). Zároveň je třeba doplnit, že tyto příkazy mohou být vydávány nejen k zajištění bezpečného provozu, ale též k zajištění pořádku na letišti. Navrhovaná právní úprava reaguje na některé negativní jevy, jako jsou nekalé obchodní praktiky související s poskytováním nepovolených komerčních služeb (například taxislužby) či jevy spojené s dlouhodobým setrváváním osob v místech s vysokou koncentrací cestujících, shlukováním osob v bezprostřední blízkosti východů z terminálů, obtěžováním cestujících (jevy spojené s bezdomovectvím). V daných případech je namístě připustit, aby provozovatel letiště mohl svými příkazy zasáhnout, a to nejen k zajištění bezpečného provozu letiště, ale též k zajištění pořádku na letišti. Zajišťování pořádku na letišti je přitom jedna z činností zahrnutých do provozování letiště (vizte § 26 odst. 1 písm. d) zákona o civilním letectví).

Již v současnosti platí, že provozovatel letiště může příkazy vydávat písemně nebo ústně. Zákon formu příkazu nestanoví ani neomezuje. Navrhuje se doplnit pravidlo, podle něhož provozovatel letiště písemný příkaz, který nebude směřovat výlučně vůči jednotlivě určené osobě, zpřístupní způsobem umožňujícím dálkový přístup a vyvěšením ve veřejně přístupném prostoru letiště. Tím bude zajištěna větší míra transparentnosti a dostupnosti příkazů, které dopadají na nejrůznější subjekty.

A konečně se doplňuje zásadní pravidlo, podle něhož osoba, vůči které příkaz směřuje, je povinna jej splnit. Tato povinnost ve stávající právní úpravě chybí, byť je jednání spočívající v tom, že osoba nesplní příkaz provozovatele letiště, zahrnuto mezi skutkové podstaty přestupků (vizte § 92 odst. 1 písm. m) a § 93 odst. 1 písm. g) zákona o civilním letectví).

Podle § 36 odst. 1 je leteckou stavbou a) dráha ke vzletům a přistávání letadel bez zřetele na její stavebně technické provedení, b) dráhy a plochy určené k pohybům a stáním letadel souvisejícím s jejich vzlety a přistáváním bez zřetele na jejich stavebně technické provedení a c) stavba sloužící k zajištění leteckého provozu.

Na základě připomínky uplatněné v meziresortním připomínkovém řízení ze strany Svazu průmyslu a dopravy České republiky a Hospodářské komory České republiky se navrhuje uvedenou právní úpravu doplnit. Uvedená připomínková místa totiž shledávají stávající úpravu jako nedostatečnou, s čímž se překladatel ztotožnil.

Současné vymezení leteckých staveb nechává prostor pro pochybnosti, zda konkrétní stavba, která neslouží bezprostředně k zajištění leteckého provozu (není vlastní leteckou infrastrukturou), nicméně je přesto důležitá k zajištění jeho bezpečnosti, je nebo není leteckou stavbou. Jako příklad lze uvést stavby v bezpečnostním perimetru letiště (stavby zabezpečující bezpečnost letiště proti teroristickým útokům). Navrhuje se proto § 36 odst. 1 písm. c) doplnit tak, aby bylo zřejmé, že leteckou stavbou je nejen stavba sloužící k zajištění leteckého provozu, ale též stavba sloužící k zajištění jeho bezpečnosti. Předkladatelem bylo vyhodnoceno, že není nezbytné ani žádoucí k navržené právní úpravě konstruovat přechodné ustanovení. Ode dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona budou dotčené stavby stavbami leteckými (se všemi z toho vyplývajícími právními důsledky). Pokud jde o řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti navrhovaného zákona, je účelné je dokončit podle nové právní úpravy, byť je předpokládáno, že jejich počet bude marginální.

V ustanovení § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví se precizuje stávající právní úprava týkající se zřizování ochranných pásem kolem leteckých staveb. Podle uvedeného ustanovení postupuje Úřad (při zřizování ochranných pásem kolem civilních leteckých staveb) a ve spojení s § 43 odst. 1 tohoto zákona též Ministerstvo obrany (při zřizování ochranných pásem kolem vojenských leteckých staveb). Ke zřízení ochranných pásem dochází opatřením obecné povahy, jímž se zároveň stanoví opatření, která se v nich k ochraně uvedených staveb uplatní. Namísto vágního slovního spojení, podle něhož dotčený správní úřad opatřením obecné povahy „stanoví parametry ochranného pásma“ (a stanoví v něm příslušná opatření) se navrhuje použít přesnějších slov „vymezí ochranné pásmo“ (a stanoví v něm příslušná opatření). ⁠‌​‌​‌​‌‌‌​‌‌​‌‌​⁠

Ustanovení § 37 odst. 3 zákona o civilním letectví se zpřesňuje tak, aby jednoznačně a srozumitelně vymezilo základní typy opatření, která lze v ochranném pásmu (civilních i vojenských) leteckých staveb prostřednictvím opatření obecné povahy k jejich ochraně stanovit. Doposud se tyto typy opatření dovozují spíše nepřímo z názvů jednotlivých typů ochranných pásem s tím, že návětí dotčeného ustanovení nevhodně pokrývá pouze ochranná pásma letišť, a nikoliv též leteckých zabezpečovacích zařízení. To se návrhem zákona napravuje.

V § 43 odst. 1 zákona o civilním letectví se nově navrhuje svěřit Ministerstvu obrany pravomoc k vydání prováděcího právního předpisu (vyhlášky), který blíže upraví bližší pravidla pro vymezení prostoru ochranných pásem zřizovaných kolem vojenských leteckých staveb a pro určování opatření, která v nich lze k ochraně těchto staveb stanovit. Přijetím navrhované právní úpravy dojde k odstranění obtíží, na které Ministerstvo obrany v souvislosti s jím vydávanými opatřeními obecné povahy dlouhodobě upozorňuje. Zatímco se Úřad v rámci odůvodňování jím vydávaných opatření obecné povahy (jimiž dochází ke zřízení ochranných pásem kolem civilních leteckých staveb a ke stanovení opatření k jejich ochraně) může opřít o letecké předpisy s odkazem na § 102 odst. 2 zákona o civilním letectví (konkrétně na letecký předpis L14, který uvedenou materii blíže upravuje), Ministerstvo obrany tento odkaz použít nemůže, neboť dotčené letecké předpisy potřebnou ochranu leteckých staveb využívaných pro účely obrany neposkytují. Předvídaná vyhláška tak bude představovat obdobu úpravy obsažené v uvedeném leteckém předpisu využívané Úřadem, ovšem se specifiky vycházejícími z potřeb v oblasti obrany. Zákonné meze pro vydání prováděcího právního předpisu, pokud jde o typy opatření, která bude možné k ochraně vojenských leteckých staveb opatřením obecné povahy stanovit, jsou obsaženy v (návrhem zákona precizovaném) ustanovení § 37 odst. 3. Prováděcí právní předpis tak stanoví pouze bližší pravidla pro určování těchto opatření, která se budou pohybovat v těchto mezích.

Změna navržená v § 91a odst. 4 pak představuje pouze legislativně technickou úpravu reagující na doplnění nového odstavce 2 v § 102, který obsahuje zmíněné zmocnění pro Ministerstvo obrany k vydání prováděcího právního předpisu v uvedeném smyslu.

Do ustanovení upravujícího vymezení části vzdušného prostoru České republiky, v níž budou k zajištění bezpečného, účinného, plynulého a koordinovaného provozu bezpilotních systémů poskytovány služby pro jejich kontrolovaný provoz, se doplňuje pravidlo, podle něhož k posouzení splnění požadavků kladených na poskytovatele společné informační služby podle nařízení (EU) 2024/2803 týkajících se národní bezpečnosti a obrany si Úřad před vydáním opatření obecné povahy vyžádá vyjádření Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany. Doplňovaná právní úprava představuje provedení čl. 12 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) 2024/2803, podle něhož poskytovatel společných informačních služeb splňuje (mimo jiné) požadavky týkající se národní bezpečnosti a obrany.

Obdobný požadavek zakotvuje nařízení (EU) 2024/2803 ve svém čl. 8 (pro účely určení poskytovatelů letových provozních služeb) či článku 11 odst. 6 písm. d) (pro poskytovatele vybraných letových navigačních služeb, jimž může být jejich poskytování zadáno ze strany určených poskytovatelů letových provozních služeb, případně provozovatelů letišť). Podle čl. 5 odstavce 1 písmene b) nařízení (EU) 2024/2803 přitom dodržování a plnění uvedeného požadavku má ověřovat vnitrostátní orgán dozoru, jímž bude Úřad. Unijní právní úprava přitom tento požadavek nijak dále nerozvádí, ponechává jej v uvedené značně vágní podobě. Předkladateli přitom není známo, že by se připravovaly jakékoli navazující akty Evropské komise, které by tento požadavek měly upřesnit. Navrhuje se (obdobně jako je tomu v § 48 odst. 1 ve vztahu k provedení čl. 8 odst. 2 písm. b) a čl. 11 odst. 6 písm. d) nařízení (EU) 2024/2803) stanovit, že k posouzení splnění splnění shora popsaného (velmi obecně pojatého) unijního požadavku si Úřad ve vyžádá vyjádření Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany. V dalších podrobnostech se odkazuje na odůvodnění k § 48 odst. 1 (vizte níže).

Nařízení (EU) 2024/2803 neupravuje podrobný postup určování poskytovatele společné informační služby (na rozdíl od postupu určování poskytovatelů letových navigačních služeb), omezuje se pouze na stanovení podmínek, které musí poskytovatel společné informační služby splňovat, mezi které patří právě požadavek týkající se národní bezpečnosti a obrany, a zakotvuje požadavky na stanovení ceny za poskytování těchto služeb. Z tohoto důvodu ani návrh zákona nepřistupuje ke konstrukci postupu Úřadu při určování poskytovatele společné informační služby a začleňuje právní úpravu týkající se posuzování splnění požadavku týkajícího se bezpečnosti a obrany do stávající právní úpravy obsažené v § 44g, který upravuje vymezování části vzdušného prostoru České republiky, v níž budou k zajištění bezpečného, účinného, plynulého a koordinovaného provozu bezpilotních systémů poskytovány služby pro jejich kontrolovaný provoz (U-Space). Tato úprava byla do zákona o civilním letectví včleněna v souvislosti s adaptací právního řádu České republiky na prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/664 ze dne 22. dubna 2021 o regulačním rámci pro vzdušný prostor U-space, a to zákonem č. 431/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Předpokládá se, že k určování poskytovatele společné informační služby bude docházet opatřením obecné povahy vydávaným Úřadem právě podle § 44g zákona o civilním letectví. Opatřením obecné povahy vydaným podle tohoto ustanovení je totiž mimo jiné stanoven (určen) poskytovatel společné informační služby (vizte § 44g odst. 4 písm. e) zákona o civilním letectví). Tuto regulaci vyhodnotil předkladatel k zajištění implementace článku 12 nařízení (EU) 2024/2803 jako zcela dostačující.

V souvislosti se změnou § 44g se novelizuje poznámka pod čarou č. 18 tak, aby odkazovala na nařízení (EU) 2024/2803 (v dotčeném ustanovení se na toto nařízení odkazuje poprvé). Dosavadní obsah této poznámky odkazuje na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004. Samostatný odkaz směřující pouze k tomuto nařízení již není zapotřebí, byť toto nařízení zůstává součástí skupinového odkazu mířícího na několik přímo použitelných předpisů Evropské unie (vizte poznámku pod čarou č. 17).

Z důvodu nahrazení právní úpravy v oblasti poskytování letových navigačních služeb zcela novou právní úpravou a z důvodu nového systematického zařazení této právní úpravy dochází ke zrušení označení dílů v části páté hlavě druhé zákona o civilním letectví. Toto členění se již ve světle nově navrhované právní úpravy jeví jako přežité.

Právní úprava leteckých služeb obsažená v § 45 až 48a a 49a zákona o civilním letectví se nahrazuje zcela novou právní úpravou zohledňující novou unijní regulaci obsaženou v nařízení (EU) 2024/2803.

Návrh zákona přináší nové přehledné členění leteckých služeb. Leteckými službami jsou a) letové navigační služby, b) služby při předletové přípravě a monitorování letu, c) letecké služby pátrání a záchrany a d) služby při odbavovacím procesu na veřejném letišti.

Letové navigační služby jsou návrhem zákona dále členěny na jednotlivé kategorie a podkategorie v souladu s nařízením (EU) 2024/2803. Vymezení jednotlivých kategorií a podkategorií letových navigačních služeb obsahuje uvedené nařízení, přičemž návrh zákona v tomto smyslu na toto nařízení odkazuje (vizte § 45 odst. 4 zákona o civilním letectví ve znění jeho nyní navrhované novely).

Služby při předletové přípravě a monitorování letu a letecké služby pátrání a záchrany jsou letecké služby, které nejsou regulovány unijním právem (jde o vnitrostátně regulované letecké služby). Tyto letecké služby jsou v současné době vymezeny prováděcím právním předpisem, konkrétně § 16a odst. 4 a 6 vyhlášky č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Stávající vymezení těchto služeb bylo podrobeno revizi tak, aby přesněji a jednoznačněji vystihovalo jejich podstatu, přičemž takto revidované vymezení těchto služeb se návrhem zákona přenáší na zákonnou úroveň.

Služby při odbavovacím procesu na veřejném letišti jsou letecké služby regulované unijním právem, nicméně nikoliv nařízením (EU) 2024/2803. Příslušná vnitrostátní implementační právní úprava je obsažena v § 49b až 49o zákona o civilním letectví. Nyní předložený návrh zákona se této vnitrostátní právní úpravy nedotýká, pouze dotčené služby zachovává v rámci výčtu leteckých služeb a nově je na zákonné úrovni základním způsobem vymezuje (v současné době je charakteristika těchto služeb stanovena § 16a odst. 7 ve spojení s přílohou č. 4 vyhlášky č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů). Návrh zákona rovněž počítá se zmocněním pro prováděcí právní úpravu, která nadále bude upravovat výčet dotčených služeb v souladu s přílohou směrnice Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na letištích Společenství (tato unijní právní úprava je v současné době transponována právě přílohou č. 4 shora uvedené vyhlášky). Dotčené zmocnění je reflektováno rovněž v ustanovení § 102 odst. 1 zákona o civilním letectví. Právní úprava služeb při odbavovacím procesu na veřejném letišti bude nicméně předmětem detailní revize v souvislosti se zajištěním implementace hned několika přímo použitelných unijních právních předpisů týkajících se této oblasti, a to v rámci nadcházejícího návrhu novely zákona o civilním letectví.

Oproti stávající právní úpravě návrh zákona ve výčtu leteckých služeb nepočítá se službou tvorby letových postupů. Tato letecká služba nespadá mezi letové navigační služby a nově navrhovaná implementační právní úprava ji nepokrývá. Je nicméně regulována prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/373 ze dne 1. března 2017, kterým se stanoví společné požadavky na poskytovatele služeb v oblasti uspořádání letového provozu/letových navigačních služeb a jiných funkcí sítě uspořádání letového provozu a dohled nad nimi, zrušují nařízení (ES) č. 482/2008, prováděcí nařízení (EU) č. 1034/2011, (EU) č. 1035/2011 a (EU) 2016/1377 a mění nařízení (EU) č. 677/2011. Toto nařízení je prováděcím právním aktem vůči nařízení (EU) 2018/1139 (jež nahradilo nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670 EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES). Uvedená unijní právní úprava je přímo použitelná a dostačující, nevyžaduje tedy provedení ve vnitrostátním právu. Působnost Úřadu v uvedené oblasti je pak plně pokryta působností nově formulovanou v § 89 odst. 1 písm. b) zákona o civilním letectví ve znění nyní navrhované novely, podle něhož Úřad plní úkoly příslušného vnitrostátního orgánu podle nařízení (EU) 2018/1139 a přímo použitelných předpisů Evropské unie vydaných na jeho základě. Ze stejného důvodu se ze zákona o civilním letectví vypouští kusá právní úprava týkající se této služby obsažená v § 49 odst. 1 a § 89 odst. 2 písm. c) bodu 2 zákona o civilním letectví.

Stávající právní úprava obsažená v § 45 odst. 3 zákona o civilním letectví, podle níž je každý při užívání vzdušného prostoru povinen se řídit pokyny osob zajišťujících letové provozní služby včetně letištních, byla vyhodnocena jako duplicitní k povinnosti uvedené v § 79 písm. e) uvedeného zákona. Z tohoto důvodu se tato povinnost do nově navrhované právní úpravy již nepromítá. Povinnost zakotvená v § 79 písm. e) byla v souladu s nově navrhovanou právní úpravou (a též aplikační praxí) precizována a byla vyhodnocena jako zcela dostačující.

Odstavec 1 představuje implementační opatření ve vztahu k čl. 8 a 10 nařízení (EU) 2024/2803. Podle čl. 8 odst. 1 uvedeného nařízení členské státy Evropské unie zajistí výlučné poskytování letových provozních služeb v rámci jednotlivých bloků vzdušného prostoru vztahujících se ke vzdušnému prostoru, který spadá pod jejich pravomoc, přičemž za tímto účelem individuálně nebo kolektivně určí jednoho nebo více poskytovatelů letových provozních služeb. Podle čl. 10 odst. 1 téhož nařízení mohou členské státy Evropské unie jednotlivě nebo kolektivně určit poskytovatele meteorologických služeb pro leteckou navigaci výlučně pro celý vzdušný prostor, nad nímž vykonávají svou pravomoc, nebo jeho část, přičemž je třeba brát ohled na bezpečnostní hlediska. Uvedená činnost je přitom nařízením (EU) 2024/2803 vázána na členský stát Evropské unie (nikoliv na vnitrostátní dozorový orgán). Je proto třeba dotčenou unijní právní úpravu provést ve vnitrostátním právním řádu. Návrh zákona tudíž v této souvislosti stanoví, že letové provozní služby nebo meteorologické služby pro leteckou navigaci může ve vzdušném prostoru České republiky poskytovat pouze osoba, která je k tomu určena Úřadem.

Odstavec 2 je provedením čl. 8 a 10 nařízení (EU) 2024/2803. Podle čl. 8 odst. 1 věty poslední mají členské státy Evropské unie diskreční pravomoc určit poskytovatele letových provozních služeb pod podmínkou, že tito poskytovatelé letových provozních služeb splňují požadavky stanovené v tomto článku. Tyto požadavky jsou přitom blíže vymezeny odstavci 2 a 3 tohoto článku. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) 2024/2803 musí poskytovatel letových navigačních služeb splňovat požadavky stanovené v čl. 40 a 41 nařízení (EU) 2018/1139, včetně držení příslušného osvědčení nebo učinění prohlášení. Podle čl. 10 odst. 1 uvedeného nařízení členské státy Evropské unie v rámci určení poskytovatele meteorologických služeb pro leteckou navigaci musejí brát ohled na bezpečnostní hlediska. Návrh zákona proto společně ve vztahu k určení k poskytování letových provozních služeb i meteorologických služeb pro leteckou navigaci stanoví, že Úřad může (prostor pro diskreční uvážení Úřadu) k poskytování těchto služeb určit osobu, která splňuje požadavky stanovené nařízením (EU) 2024/2803. Zvlášť je akcentováno, že k určení k poskytování dotčených služeb může ze strany Úřadu dojít pouze na žádost.

Odstavec 3 představuje implementační opatření ve vztahu k čl. 11 odst. 2, 3 a 6 nařízení (EU) 2024/2803. Podle čl. 11 odst. 2 uvedeného nařízení mohou členské státy Evropské unie provozovatelům letišť nebo skupině provozovatelů letišť povolit zadat za tržních podmínek zakázku na letové provozní služby pro řízení letišť nebo na letové provozní služby pro řízení přiblížení. Tohoto fakultativního ustanovení se Česká republika rozhodla využít. Pro takový případ čl. 11 odst. 3 uvedeného nařízení stanoví, že členské státy Evropské unie určí poskytovatele služeb vybraného na základě výsledku příslušného zadávacího řízení. Zadávací řízení je přitom tímto nařízením chápáno šířeji než pouze ve smyslu zadávacího řízení ve smyslu zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (vizte k tomu čl. 11 odst. 1 nařízení (EU) 2024/2803, podle něhož určení poskytovatelé letových provozních služeb mohou rozhodnout o zadání zakázky na vybrané služby za tržních podmínek, včetně zadávání veřejných zakázek nebo jiných forem dohod v případech, kdy se příslušné unijní právní akty regulující oblast zadávání zakázek nepoužijí). Podle čl. 11 odst. 6 pak poskytovatel letových provozních služeb pro řízení letišť nebo pro řízení přiblížení může být vybrán a případně určen pouze tehdy, pokud splňuje nařízením (EU) 2024/2803 stanovené podmínky. Návrh zákona proto stanoví, že k poskytování přibližovacích služeb řízení nebo letištních služeb řízení určí Úřad na žádost provozovatele letiště osobu, která splňuje požadavky stanovené nařízením (EU) 2024/2803 a se kterou má provozovatel letiště uzavřenu smlouvu o jejich poskytování na základě zadávacího řízení (míněno je zde zadávací řízení ve smyslu zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů) nebo veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku (míněna je zde veřejná soutěž ve smyslu § 1772 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Návrh zákona zde přirozeně dodává, že tyto služby lze poskytovat pouze na letišti, s jehož provozovatelem je smlouva uzavřena.

Pokud jde o čl. 11 odst. 1 nařízení (EU) 2024/2803, bylo předkladatelem vyhodnoceno, že toto unijní ustanovení není nezbytné zvlášť implementovat. Jde o přímo použitelné a dostatečně konkrétní ustanovení. To, zda v konkrétním případě bude postup zadání zakázky podléhat zákonu č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, či zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, bude odvislé od postavení dotčených smluvních stran (poskytovatelů letových navigačních služeb). Půjde-li o subjekt podléhající režimu zákona o zadávání veřejných zakázek, bude muset být zakázka zadána v jeho režimu. V opačném případě bude postupováno podle občanského zákoníku.

Odstavec 4 představuje provedení čl. 11 odst. 8 nařízení (EU) 2024/2803, podle něhož (aniž je dotčena směrnice 2014/25/EU nebo 2014/24/EU) platí, že pokud je na daném letišti v souladu s odstavcem 2 tohoto článku pořízena letová provozní služba pro přiblížení nebo řízení letiště, a pokud by hlavní podmínky vyžadovaly změnu specifikací nabídkového řízení, zajistí členské státy Evropské unie ověření technických požadavků na kvalitu služeb uvedených v zadávací dokumentaci pro dotčenou konkrétní službu. Návrh zákona proto pro případ, kdy nařízení (EU) 2024/2803 stanoví povinnost provést ověření technických požadavků na kvalitu přibližovacích služeb řízení nebo letištních služeb řízení uvedených v zadávací dokumentaci nebo v podmínkách veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku, zakotvuje kompetenci Úřadu k jeho provedení.

Odstavec 5 vymezuje speciálně od obecné právní úpravy obsažené ve správním řádu okruh účastníků řízení o určení k poskytování přibližovacích služeb řízení nebo letištních služeb řízení. Stanoví se, že účastníky tohoto řízení jsou (pouze) žadatel a osoba, s níž má žadatel uzavřenu smlouvu o poskytování těchto služeb na jím provozovaném letišti.

Navrhovaná právní úprava obsažená v odstavci 6 počítá s tím, že Úřad v rozhodnutí o určení k poskytování letových provozních služeb nebo meteorologických služeb pro leteckou navigaci vymezí části vzdušného prostoru České republiky, v nichž budou určeným poskytovatelem tyto služby poskytovány, a stanoví v něm též podmínky k zajištění bezpečnosti letového provozu a řádného poskytování těchto služeb.

Navrhuje se též (vizte odstavec 7) zakotvit důvody, při jejichž naplnění Úřad určení k poskytování letových provozních služeb nebo meteorologických služeb pro leteckou navigaci zruší. Úřad zruší určení k poskytování letových provozních služeb předně tehdy, kdy o to určený poskytovatel těchto služeb (případně též provozovatel letiště, jde-li o určení k poskytování přibližovacích služeb řízení nebo letištních služeb řízení) požádal. Dalším důvodem bude skutečnost, že přestala být splněna některá z podmínek pro určení (k tomu dojde mimo jiné v případě, kdy určený poskytovatel přestane splňovat příslušné požadavky stanovené unijním právem). Úřad dále zruší toto určení tehdy, pokud určený poskytovatel těchto služeb porušil závažným způsobem povinnost stanovenou některým z vymezených přímo použitelných předpisů Evropské unie. A konečně Úřad zruší toto určení, poruší-li určený poskytovatel dotčených služeb závažným způsobem podmínku stanovenou v rozhodnutí o určení. Těmito pravidly přitom dochází rovněž k implementaci čl. 8 odst. 5 a čl. 11 odst. 8 nařízení (EU) 2024/2803.

Podle čl. 9 odst. 1 nařízení (EU) 2024/2803 mohou poskytovatelé letových navigačních služeb využívat služeb jiných poskytovatelů těchto služeb, kteří získali osvědčení nebo kteří deklarovali svou způsobilost v souladu s čl. 41 nařízení (EU) 2018/1139. Unijní právo rovněž stanoví další podmínky, za kterých k využívání služeb jiných poskytovatelů může dojít. Čl. 9 odst. 1 věta druhá nařízení (EU) 2024/2803 stanoví, že tato spolupráce případně probíhá v souladu s čl. 11 tohoto nařízení (v anglickém znění vyznívá dotčená právní úprava nicméně striktněji, když uvádí, že „such cooperation shall be made in accordance with Article 11 of this Regulation where applicable“, tedy že ve všech případech této spolupráce, na něž se aplikuje čl. 11 tohoto nařízení, musí tato spolupráce probíhat v souladu s ním). Z čl. 9 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 nařízení (EU) 2024/2803 lze dovodit, že vybrané letové navigační služby (konkrétně komunikační, navigační a přehledové služby, letecké informační služby a služby údajů o letovém provozu) může poskytovat buď sám určený poskytovatel letových provozních služeb, nebo jiný poskytovatel letových navigačních služeb, který splňuje stanovené unijní požadavky a se kterým má určený poskytovatel letových provozních služeb příslušný smluvní vztah vzešlý ze zadávacího řízení (ve shora uvedeném širším slova smyslu). Čl. 11 odst. 6 nařízení (EU) 2024/2803 pak vymezuje konkrétní podmínky, za nichž může (na základě výsledku zadávacího řízení) dojít k výběru poskytovatele těchto vybraných služeb. Veškerá zde popsaná unijní právní úprava je přímo použitelná a nevyžaduje provedení ve vnitrostátním právním řádu. Uvedené nařízení rovněž vymezuje případy, v nichž taková spolupráce poskytovatelů letových navigačních služeb podléhá schválení ze strany dotčených členských států Evropské unie (vizte čl. 9 odst. 1 druhý pododstavec).

Návrh zákona v dané souvislosti (vizte odstavec 1) zakotvuje působnost Úřadu ke schválení uvedené spolupráce, tedy ke schválení využití služeb jiného poskytovatele letových navigačních služeb určeným poskytovatelem letových provozních služeb nebo meteorologických služeb pro leteckou navigaci (nařízení (EU) 2024/2803 toto schválení totiž váže na členské státy Evropské unie, a nikoliv na vnitrostátní dozorový orgán) a vymezuje podmínky pro toto schválení. Je tak stanoveno, že Úřad využití služeb jiného poskytovatele schválí na žádost určeného poskytovatele letových provozních služeb nebo meteorologických služeb pro leteckou navigaci, bude-li příslušná smlouva splňovat náležitosti stanovené čl. 9 odst. 2 nařízení (EU) 2024/2803 (podle uvedeného unijního ustanovení formalizují poskytovatelé letových navigačních služeb své pracovní vztahy písemnými dohodami nebo obdobnými právními ujednáními, ve kterých jsou stanoveny jednotlivé povinnosti, včetně případných finančních vypořádání, a funkce převzaté každým poskytovatelem) a nedojde-li plněním této smlouvy k ohrožení bezpečnosti a plynulosti letového provozu.

Podle čl. 9 odst. 2 věty poslední nařízení (EU) 2024/2803 se dohody nebo ujednání o využití služeb jiného poskytovatele letových navigačních služeb oznamují vnitrostátnímu dozorovému orgánu a dotčenému příslušnému vnitrostátnímu orgánu. Toto ustanovení je přímo použitelné a samo o sobě nevyžaduje jeho provedení ve vnitrostátním právním řádu. Navrhuje se nicméně stanovit (vizte větu první v odstavci 2), že podáním žádosti o schválení využití služeb jiného poskytovatele se povinnost oznámit Úřadu uzavření smlouvy o využití služeb podle nařízení (EU) 2024/2803 považuje za splněnou. Podáním dotčené žádosti se Úřad o takové dohodě dozví a je tak nadbytečné v takovém případě požadovat, aby byla ještě zvlášť Úřadu oznamována.

Navrhovaná právní úprava (vizte odstavec 2 větu druhou) počítá též s tím, že určený poskytovatel letových provozních služeb nebo meteorologických služeb pro leteckou navigaci bude povinen oznámit Úřadu změnu smlouvy o využití služeb, a to bezodkladně. Podléhá-li schválení vnitrostátního dozorového orgánu (Úřadu) samotná smlouva o využití služeb, je nezbytné, aby se tento orgán dozvěděl i o její změně a mohl patřičným způsobem reagovat (například zrušením schválení využití služeb jiného poskytovatele).

Odstavec 3 obsahuje vymezení důvodů, při jejichž naplnění Úřad využití služeb jiného poskytovatele zruší. K tomu dojde předně tehdy, když o to poskytovatel dotčených služeb požádal. Dalším důvodem bude skutečnost, že přestala být splněna některá z podmínek pro schválení. A konečně Úřad zruší schválení využití služeb jiného poskytovatele tehdy, pokud jiný poskytovatel těchto služeb porušil závažným způsobem povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem Evropské unie (a to nejen nařízením (EU) 2024/2803, ale též nařízením (EU) 2018/1139).

Nařízení (EU) 2024/2803 ve svém čl. 8 stanovuje požadavky pro určení poskytovatelů letových provozních služeb, přičemž jedním z těchto požadavků je „požadavek týkající se národní bezpečnosti a obrany“ (vizte čl. 8 odstavec 1 písmeno b) uvedeného nařízení). Unijní právní úprava přitom tento požadavek nijak dále nerozvádí, ponechává jej v uvedené značně vágní podobě. Předkladateli přitom není známo, že by se připravovaly jakékoli navazující akty Evropské komise, které by tento požadavek měly upřesnit. Obdobně je uvedený požadavek uvedeným nařízením stanoven pro poskytovatele vybraných letových navigačních služeb, jimž může být jejich poskytování zadáno ze strany určených poskytovatelů letových provozních služeb, případně provozovatelů letišť (vizte čl. 11 odstavec 6 písmeno d) uvedeného nařízení). Podle čl. 5 odstavce 1 písmene b) nařízení (EU) 2024/2803 přitom dodržování a plnění uvedeného požadavku má ověřovat vnitrostátní orgán dozoru, jímž bude Úřad.

Předkladatel považuje za nezbytné stanovit, že k posouzení splnění shora popsaného (velmi obecně pojatého) unijního požadavku si Úřad vyžádá vyjádření Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany. Úřad nedisponuje natolik odborně vybaveným personálem, který by byl splnění uvedeného požadavku v nařízení (EU) 2024/2803 předvídaných situacích schopen kvalifikovaně posoudit a vyhodnotit. Navrhované řešení bylo v rámci přípravných prací na návrhu zákona opakovaně diskutováno mezi předkladatelem a resorty vnitra i obrany a bylo na něm dosaženo vzájemné shody. Není přitom nezbytné stanovit speciálně v zákoně o civilním letectví svébytnou sadu požadavků týkajících se národní bezpečnosti nebo obrany, jelikož tyto požadavky již stávající právní předpisy stanoví (například zákon č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti, zákon č. 240/2000 Sb.,  o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, či zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů).

Podle čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) 2024/2803 je v rámci Evropské unie oprávněn poskytovat letové navigační služby uživatelům vzdušného prostoru subjekt, který splňuje požadavky stanovené v čl. 40 a 41 nařízení (EU) 2018/1139 (a v prováděcích aktech a aktech v přenesené pravomoci podle tohoto nařízení). Podle čl. 8 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) 2024/2803 musí poskytovatelé letových provozních služeb splňovat stanovené podmínky, mezi které patří též držení osvědčení podle čl. 41 nebo platného prohlášení podle čl. 41 odst. 5 nařízení (EU) 2018/1139. Podle čl. 11 odst. 6 písm. a) nařízení (EU) 2024/2803 pak platí, že poskytovatel vybraných služeb (konkrétně komunikačních, navigačních a přehledových služeb, leteckých informačních služeb, služeb údajů o letovém provozu, letových provozních služeb pro řízení letišť nebo pro řízení přiblížení) musí být držitelem osvědčení podle čl. 41 nařízení nebo platného prohlášení podle čl. 41 odst. 5 nařízení (EU) 2018/1139.

Z čl. 41 odst. 5 nařízení (EU) 2018/1139 pak vyplývá, že členské státy Evropské unie mohou rozhodnout, že poskytovatelé letových informačních služeb mohou předkládat prohlášení o své způsobilosti a dostupnosti prostředků pro plnění povinností souvisejících se službami poskytovanými v souladu s hlavními požadavky, přičemž v takovém případě není pro poskytování těchto služeb nezbytné osvědčení. Z formulace čl. 41 odst. 5 nařízení (EU) 2018/1139 je zřejmé, že jde o fakultativní ustanovení. K připuštění možnosti prokázat splnění příslušných požadavků unijního práva uvedeným prohlášením (namísto jinak obligatorního osvědčení) je tedy nezbytné výslovné vyjádření této možnosti ve vnitrostátním právním řádu. Návrh zákona proto explicitně stanoví, že poskytovatel letových navigačních služeb (zvolena je zde záměrně obecnější formulace pro případ rozšíření okruhu letových navigačních služeb, u nichž bude předkládání uvedeného prohlášení namísto jinak obligatorního osvědčení na unijní úrovni do budoucna připuštěno) může za účelem prokázání splnění na něj kladeného požadavku podle nařízení (EU) 2024/2803 předkládat prohlášení podle nařízení (EU) 2018/1139.

Odstavec 3 představuje provedení čl. 7 odst. 4 nařízení (EU) 2024/2803, podle něhož mohou členské státy Evropské unie (za stanovených podmínek) povolit poskytování letových navigačních služeb uvedených v čl. 2 odst. 3 písm. c) nařízení (EU) 2018/1139 v celém vzdušném prostoru, nad nímž vykonávají svou pravomoc, nebo jeho části vojenským silám bez osvědčení, pokud vojenské síly tyto služby nabízejí především jiným pohybům letadel, než je všeobecný letový provoz. Jde o fakultativní ustanovení, které se předkladatel rozhodl využít. Návrh zákona proto explicitně stanoví, že poskytovatel letových navigačních služeb poskytující tyto služby především pro vojenské účely nemusí za podmínek stanovených nařízením (EU) 2024/2803 splňovat požadavek týkající se držení osvědčení nebo předkládání prohlášení podle nařízení (EU) 2018/1139.

Ustanovení § 48a reaguje na novou unijní právní úpravu v oblasti systému sledování výkonnosti letových navigačních služeb a systému poplatků za jejich poskytování.

Systém sledování výkonnosti se provádí v referenčních obdobích, která činí nejméně tři roky a nejvýše pět let. Součástí systému sledování výkonnosti jsou a) klíčové oblasti výkonnosti týkající se klimatu a životního prostředí, kapacity a efektivity nákladů, b) výkonnostní cíle na úrovni Unie u traťových navigačních služeb na každé referenční období v klíčových oblastech výkonnosti uvedených v písmeni a), c) plány výkonnosti, které pro každé referenční období zahrnují

1. závazné výkonnostní cíle a případně systémy pobídek pro traťové navigační služby v klíčových oblastech výkonnosti uvedených v písmeni a),

2. závazné výkonnostní cíle a případně systémy pobídek pro letištní a přibližovací služby v klíčových oblastech výkonnosti týkajících se efektivity nákladů a kapacity a

3. závazné výkonnostní cíle pro letištní a přibližovací služby v uvedené klíčové oblasti výkonnosti týkající se klimatu a životního prostředí a případně systémy pobídek (přijme-li Komise prováděcí akt v daném smyslu) a d) pravidelný přezkum a monitorování týkající se výkonnosti v klíčových oblastech výkonnosti uvedených v písmeni a) a příslušných ukazatelů v oblasti bezpečnosti.

Jak je výše uvedeno, stanovují se výkonnostní cíle ve třech klíčových oblastech, kterými jsou a) životní prostředí a klima (s cílem minimalizace dopadu civilního letectví na životní prostředí a klima), b) kapacita (s cílem zvýšit schopnost zvládat narůstající objem letového provozu) a c) nákladová efektivita (s cílem zajištění přiměřené úrovně nákladů na poskytování letových navigačních služeb a zabránění příliš vysokým poplatkům za jejich poskytování). Tyto výkonností cíle stanoví na úrovni Evropské unie u traťových navigačních služeb Evropská komise, přičemž členské státy Evropské unie stanoví výkonností cíle pro traťové navigační služby a letištní přibližovací služby na vnitrostátní úrovni (vizte čl. 22 nařízení (EU) 2024/2803). Dodržování stanovených pravidel je předmětem monitorování a podávání zpráv.

Financování činností souvisejících s poskytováním letových navigačních služeb probíhá v Evropské unii prostřednictvím poplatků vybíraných od uživatelů vzdušného prostoru (dopravců a dalších subjektů) za účelem pokrytí stanovených nákladů souvisejících s poskytováním těchto služeb. V případě poplatků za traťové navigační služby hraje v tomto systému na základě mezinárodního práva (konkrétně podle úmluvy o spolupráci pro bezpečnost letecké navigace EUROCONTROL vyhlášené sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 130/2004 Sb. m. s.) klíčovou roli Evropská organizace pro bezpečnost leteckého provozu (EUROCONTROL). Uvedená mezinárodní organizace zajišťuje mandatorně a centralizovaně výpočet, výběr a vymáhání poplatků za traťové navigační služby (v případě letištní a přibližovací služby řízení tak činí fakultativně) a vybrané poplatky následně distribuuje určeným subjektům (v České republice je to státní podnik Řízení letového provozu). V případě letištních a přibližovacích služeb jsou poplatky za tyto služby vybírány přímo na národní úrovni prostřednictvím uvedeného státního podniku.

V rámci České republiky je tak jedním z konečných příjemců poplatků státní podnik Řízení letového provozu, který si část příjmů z těchto poplatků ponechá z titulu jím poskytovaných letových navigačních služeb. Zbývající část příjmů z těchto poplatků tento státní podnik dále distribuuje Českému hydrometeorologickému ústavu (za poskytování služby v oblasti meteorologie) a rovněž do státního rozpočtu (na pokrytí nákladů spojených s výkonem role dozorového orgánu v dotčené oblasti).

Poskytovatelé letových navigačních služeb sestavují své tzv. nákladové základy (vizte čl. 30 nařízení (EU) 2024/2803) ověřované ze strany Evropské komise a Výboru pro kontrolu výkonosti (vizte čl. 13 nařízení (EU) 2024/2803), doposud pak ze strany Výboru pro jednotné nebe dle čl. 5 nařízení (ES) 549/2004. Tyto nákladové základy sestávají ze stanovených nákladů popsaných v plánech výkonnosti letových navigačních služeb. Do stanovených nákladů patří náklady na příslušná zařízení a služby, investiční náklady a odpisy majetku, jakož i náklady na údržbu, provoz, řízení a správu včetně nákladů na zaměstnance. Součástí stanovených nákladů mohou být, stanoví-li tak členský stát Evropské unie, též a) náklady související s dozorem nad letovými navigačními službami, které vzniknou vnitrostátním dozorovým orgánům a příslušným vnitrostátním orgánům, a b) vybrané náklady organizace EUROCONTROL. Na základě stanovených nákladů a prognóz provozu obsažených v plánech výkonnosti letových navigačních služeb následně dochází ke stanovení tzv. jednotkových sazeb (vizte čl. 31 nařízení (EU) 2024/2803), které slouží pro výpočet poplatku za traťové navigační služby a letištní a přibližovací služby (vizte čl. 32 nařízení (EU) 2024/2803).

Je-li v textu výše použito slovní spojení „traťové navigační služby“ (nařízení (EU) 2024/2803 jej používá bez jeho vymezení), rozumí se těmito službami a) pohotovostní služby, b) oblastní služby řízení, c) letové informační služby a d) letové poradní služby.

Odstavce 1 a 2 představují provedení čl. 23 odst. 1, 5 a 10, čl. 24 odst. 6 a čl. 27 odst. 1 a 4 nařízení (EU) 2024/2803.

Podle čl. 23 odst. 1 nařízení (EU) 2024/2803 členské státy Evropské unie přijmou pro každé referenční období návrh plánu výkonnosti.

Podle čl. 23 odst. 5 nařízení (EU) 2024/2803 přezkoumá vnitrostátní dozorový orgán informace od každého určeného poskytovatele letových navigačních služeb a schválí je nebo případně provede nezbytné změny. Na základě uvedených informací (a ve vhodných případech též na základě vstupů od jiných vnitrostátních orgánů) vypracuje vnitrostátní dozorový orgán jediný návrh vnitrostátního plánu výkonnosti letových navigačních služeb, který (dotčený) členský stát Evropské unie následně přijme.

Podle čl. 23 odst. 10 uvedeného nařízení se přijaté návrhy plánů výkonnosti zveřejní.

Podle čl. 24 odst. 6 nařízení (EU) 2024/2803 přijmou dotčené členské státy Evropské unie návrhy plánů výkonnosti schválené Evropskou komisí jako konečné a zveřejní je.

Podle čl. 27 odst. 1 nařízení (EU) 2024/2803 platí, že pokud se výrazně změnily okolnosti nebo bezpečnostní hlediska a výkonnostní cíle na úrovni Evropské unie v průběhu referenčního období již nejsou odpovídající a je-li nutné a přiměřené jeden nebo několik cílů revidovat, Evropská komise výkonnostní cíle na úrovni Evropské unie reviduje. Na dané navazuje revize výkonnostních cílů na úrovni členských států Evropské unie a vydání nových návrhů plánů výkonnosti letových navigačních služeb.

Podle čl. 27 odst. 4 nařízení (EU) 2024/2803 členské státy Evropské unie mohou po schválení ze strany Evropské komise během referenčního období revidovat jeden nebo několik výkonnostních cílů, pokud bylo dosaženo varovných prahových hodnot nebo pokud se prokáže, že původní údaje, předpoklady a zdůvodnění, které tvoří základ výkonnostních cílů, již nejsou ve významném a dlouhodobém rozsahu přesné kvůli okolnostem, které nebylo možno v době přijetí plánu výkonnosti letových navigačních služeb předvídat. Evropská komise tuto revizi schválí, pokud dospěje k závěru, že revize je nezbytná a přiměřená a že revidované výkonnostní cíle jsou v souladu s výkonnostními cíli na úrovni Evropské unie. V návaznosti na to pak mohou členské státy Evropské unii přistoupit k revizi přijatých plánů výkonnosti.

Vzhledem k tomu, že shora uvedené činnosti (přijetí návrhu plánu a plánu výkonnosti letových navigačních služeb či provedení jeho revize) jsou nařízením (EU) 2024/2803 vázány na členský stát Evropské unie (nikoliv na vnitrostátní dozorový orgán) či dokonce nejsou vázány na žádný konkrétní subjekt (vizte slova „přijaté návrhy plánů výkonnosti se zveřejní“ v čl. 23 odst. 10 uvedeného nařízení), je třeba tato ustanovení provést ve vnitrostátním právním řádu a svěřit výkon těchto činností výslovně Úřadu. Návrh zákona proto výslovně stanoví, že návrh plánu a plán výkonnosti letových navigačních služeb podle nařízení (EU) 2024/2803 přijímá a přijatý plán výkonnosti letových navigačních služeb podle tohoto přímo použitelného předpisu reviduje Úřad.

Návrh zákona zároveň stanoví, že Úřad návrh plánu, přijatý plán či revidovaný plán výkonnosti letových navigačních služeb zveřejní bezodkladně po jejich přijetí nebo provedení způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Návrh plánu výkonnosti letových navigačních služeb za Českou republiku coby členský stát Evropské unie zpracovává Úřad na základě podkladů od státního podniku Řízení letového provozu a Českého hydrometeorologického ústavu. Návrh plánu se projednává s uživateli vzdušného prostoru (zejména leteckými dopravci) a zasílá se následně Evropské komisi ke schválení. Požadavky na tento plán a proces jeho schvalování (případně též revizi), včetně zapojení příslušných orgánů Evropské unie do tohoto procesu, a to včetně role zcela zásadní (schvalovací), upravuje plně uvedené nařízení (EU) 2024/2803. Tento proces je procesem „sui generis“, přičemž návrh zákona v této souvislosti obsahuje pouze nezbytná implementační opatření, resp. tuto unijní úpravu upřesňuje. Česká republika tento plán v minulosti již opakovaně přijala.

Odstavec 3 představuje provedení čl. 31 odst. 2 a 3 a čl. 32 odst. 4 nařízení (EU) 2024/2803.

Podle čl. 31 odst. 2 a 3 nařízení (EU) 2024/2803 členské státy Evropské unie před začátkem referenčního období vymezí oblasti zpoplatnění pro letové navigační služby, určí poskytovatele letových provozních služeb spadající do jednotlivých oblastí zpoplatnění a stanoví jednotkové sazby. Podle čl. 32 odst. 4 uvedeného nařízení mohou být zároveň někteří uživatelé vzdušného prostoru nebo některé lety, zejména uživatelé nebo lety používající lehká a státní letadla, od poplatků za letové navigační služby osvobozeni (za podmínky, že jsou náklady na toto osvobození hrazeny z jiných zdrojů a nepřenášejí se na ostatní uživatele vzdušného prostoru).

Vzhledem k tomu, že shora uvedená role je nařízením (EU) 2024/2803 vázána na členský stát Evropské unie (nikoliv na vnitrostátní dozorový orgán) a není též zřejmé, jakým způsobem (či jakou formou) mají být uvedené skutečnosti vymezeny, určeny či stanoveny, je třeba tato ustanovení provést ve vnitrostátním právním řádu. Navrhuje se proto stanovit, že tyto skutečnosti vymezí Úřad v plánu výkonnosti letových navigačních služeb. Není přitom účelné stanovit oblasti zpoplatnění, jednotkové sazby pro výpočet úplaty a osvobození od ní cenovým výměrem Ministerstva financí. Regulace uvedených otázek zpoplatnění je již dlouhodobě v aplikační praxi spojena s plánem výkonnosti letových navigačních služeb a spadá do působnosti Úřadu. Navíc institut uvedeného plánu a jeho právní relevanci vymezuje samo právo Evropské unie, stejně jako vymezuje klíčové aspekty zpoplatnění poskytování letových navigačních služeb. Nakonec vymezení dotčených skutečností (oblasti zpoplatnění, jednotkové sazby pro výpočet úplaty či osvobození od této úplaty) prostřednictvím plánu výkonnosti letových navigačních služeb nebylo nijak rozporováno v rámci meziresortního připomínkového řízení ze strany Ministerstva financí.

Jak bylo shora uvedeno, nařízení (EU) 2024/2803 (včetně jeho článku 32) blíže nevymezuje slovní spojení „traťové navigační služby“. Z důvodu zajištění jednoznačnosti a lepší srozumitelnosti nově navrhované právní úpravy jsou proto v § 48a odst. 5 písm. c) bodu 1 příslušné (traťové navigační) služby rozepsány a návrh zákona se tak dotčenému slovnímu spojení vyhýbá (v písm. c) bodě 1 se tak zmiňují jednotlivě a) pohotovostní služby, b) oblastní služby řízení, c) letové informační služby a d) letové poradní služby).

Odstavec 4 představuje provedení čl. 30 odst. 3 písm. a) a c) nařízení (EU) 2024/2803.

Ustanovení čl. 30 odst. 3 písm. a) a c) nařízení (EU) 2024/2803 jsou ustanoveními fakultativními (vizte slova „pokud tak členský stát rozhodne“ v písmeni a) či slova „pokud tak rozhodl členský stát“ v písmeni c)). Předkladatel se rozhodl těchto fakultativních ustanovení využít, a je tak nezbytné tuto skutečnost promítnout ve vnitrostátním právním řádu. Ustanovení § 48a odst. 4 návrhu zákona toto promítnutí ztělesňuje. Navržená právní úprava přitom odpovídá stávající praxi, která nicméně dosud není reflektována konkrétním normativním textem.

Je vhodné dodat, že poplatky za poskytování letových navigačních služeb svojí podstatou nepředstavují veřejnoprávní peněžité plnění spravované státem nebo jinými osobami vykonávajícími veřejnou správu, ačkoliv příjmy z těchto poplatků míří (ve značně dílčím rozsahu, jak je uvedeno shora) do státního rozpočtu. S ohledem na dikci § 2 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, by nicméně s ohledem na použití slova „poplatek“ mohlo být dotčené plnění chápáno jako peněžité plnění, které je daní. To není zamýšleným důsledkem předkladatele. Z tohoto důvodu návrh zákona v uvedených souvislostech (tedy tam, kde je míněn poplatek za poskytování letových navigačních služeb ve smyslu nařízení (EU) 2024/2803) používá slova „úplata“ a nikoliv „poplatek“.

Změny navrhované v ustanovení § 49 (včetně změny jeho nadpisu) směřují k zúžení jeho věcného dosahu tak, aby pokrývalo pouze právní úpravu týkající se leteckých služeb neregulovaných nařízením (EU) 2024/2803, tedy leteckých služeb vnitrostátních. Služby nazývané v § 49 jako „letecká telekomunikační služba“, „letecká meteorologická služba“ a „letecká informační služba“ spadají věcně pod letové navigační služby a jsou tedy vyčerpávajícím způsobem pokryty novou implementační právní úpravou (vizte § 45 až 48a zákona o civilním letectví ve znění jeho nyní navrhované novely).

Regulace služby tvorby letových postupů je plně pokryta unijní právní úpravou (vizte k tomu odůvodnění k § 45 shora), včetně působnosti Úřadu v dané oblasti. Z tohoto důvodu se kusá úprava týkající se této služby z § 49 odst. 1 (a též v § 89 odst. 2 písm. c) bodu 2) ze zákona o civilním letectví vypouští.

Právní úprava obsažená v § 49 tak bude nadále dopadat pouze na vnitrostátně regulované letecké služby, kterými jsou služby při předletové přípravě a monitorování letu (odstavec 1) a letecké služby pátrání a záchrany (odstavec 2). Je vhodné zmínit, že letecká služba pátrání a záchrany není zaměnitelná s pohotovostní službou, která je jedním z typů letových navigačních služeb, a to i přes na první pohled obdobné vymezení dotčené vnitrostátně regulované služby na straně jedné a pohotovostní služby vymezené v čl. 2 bodu 15 nařízení (EU) 2024/2803 na straně druhé. V zájmu konzistentního přístupu k formulaci právní úpravy týkající se jednotlivých leteckých služeb dochází v tomto ustanovení též k nahrazení dosavadního singulárního vyjádření označení těchto služeb vyjádřením plurálním.

Nově navržená právní úprava letových navigačních služeb odpovídající požadavkům nařízení (EU) 2024/2803, která plně nahrazuje stávající právní úpravu této materie obsaženou v § 49a, byla systematicky zařazena do § 45 až 48a. Dosavadní právní úprava týkající se těchto služeb zařazená v § 49a se proto návrhem zákona zrušuje.

Zároveň dochází ke zrušení poznámek pod čarou č. 5c a 5e odkazujících na nařízení (ES) 549/2004, (ES) 550/2004 a (ES) č. 551/2004, na která normativní text obsažený v § 49a (a následujících ustanoveních zákona o civilním letectví) odkazoval a která již byla zrušena.

V ustanovení § 49aa dochází k terminologickému přizpůsobení zde obsažené právní úpravy nově navrhované právní úpravě týkající se poskytování letových navigačních služeb, která používá slovního spojení „poskytovatel letových navigačních služeb“, nikoliv slov „osoba pověřená poskytováním letových navigačních služeb“. Zároveň dochází k nahrazení slova „cena“ slovem „úplata“.

Pod označení § 49b se navrhuje doplnit nadpis. Nadpisy jsou opatřena ustanovení, která předcházejí § 49b i která po něm následují, je tedy vhodné opatřit i toto ustanovení (zde upravované materii) přiléhavým nadpisem.

Vzhledem k zavedení legislativní zkratky „odbavovací služby“ pro slovní spojení „Služby při odbavovacím procesu na veřejném letišti“, k němuž dochází již v § 45 odst. 1 zákona o civilním letectví ve znění jeho navrhované novely, se zavedení této zkratky v § 49b odst. 1 zrušuje a nahrazuje se již právě touto zkratkou. Zároveň dochází (pro nadbytečnost) ke zrušení poznámky pod čarou č. 5f, která míří do vyhlášky č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V § 54e odst. 6, § 54f odst. 5, § 54g odst. 5 a § 54i odst. 2 dochází k drobné precizaci normativního textu tak, aby správně označoval dotčená správní rozhodnutí. Dotčená správní rozhodnutí nejsou rozhodnutími o vydání příslušného dokladu, nýbrž rozhodnutími v dané věci (například o příslušné způsobilosti nebo o příslušných teoretických znalostech). Je-li žádosti v dané věci vyhověno a je vydáno takové rozhodnutí, vydá Úřad namísto písemného vyhotovení rozhodnutí příslušný doklad. Obě tyto roviny není vhodné zaměňovat, proto návrh zákona příslušná rozhodnutí bude označovat přesněji.

V ustanovení upravujícím způsob prokazování bezúhonnosti člena statutárního orgánu nebo kontrolní komise žadatele o udělení oprávnění spolku, který je občanem jiného státu, se doplňuje úprava, podle níž může být bezúhonnost doložena výpisem z rejstříku trestů též v případě, jedná-li se o občana Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Dosud právní úprava počítá pouze s obdobným pravidlem ve vztahu k občanům jiného členského státu Evropské unie, což je nedostačující, neboť nezohledňuje výměnu informací s orgány Velké Británie a Severního Irska.

Novelizačním bodem dochází k legislativně technické úpravě tak, aby normativní text v návaznosti na změny pododstavců a) a b) navazoval na v této souvislosti reformulované návětí.

Navrhuje se rozdělit stávající značně rozvolněnou první časovou fázi (24 až 48 hodin před plánovaným časem odletu), v níž probíhá povinné předávání údajů jmenné evidence cestujících od leteckých dopravců na dvě samostatné fáze (první předání dotčených údajů 48 hodin před plánovaným časem odletu a druhé pak 24 hodin před plánovaným časem odletu), a to v zájmu posílení prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání terorismu a jiné závažné trestné činnosti. Údaje jmenné evidence cestujících tak bude letecký dopravce předávat třikrát (namísto současného dvojího předávání), tedy ve třech pevně stanovených okamžicích 48 hodin a 24 hodin před plánovaným časem odletu a bezprostředně po nástupu cestujících na palubu letadla připraveného k odletu.

Navrhovaná právní úprava respektuje meze stanovené směrnicí (EU) 2016/681, která ve svém čl. 8 odst. 3 písm. a) stanoví, že předávání má nastat 24 až 48 hodin před plánovaným časem odletu. K tomu čl. 8 odst. 4 této směrnice počítá s tím (vizte například její anglickou či slovenskou verzi), že předávání podle čl. 8 odst. 3 písm. a) je více.  Je tedy přípustné, aby transpoziční právní úprava stanovila buď a) časové období, ve kterém k předávání údajů jmenné evidence má dojít (jako je tomu v případě stávající právní úpravy), nebo b) konkrétní časové okamžiky takového předávání za předpokladu, že spadají do období 24 až 48 hodin před plánovaným časem odletu. Anglické znění čl. 8 odst. 4 směrnice (EU) 2016/681 výslovně hovoří o „předáních“ podle čl. 8 odst. 3 písm. a) (vizte slova „the transfers referred to in point (a)“). Obdobné je například francouzské (případně italské) znění tohoto ustanovení. České znění dotčeného unijního ustanovení lze vykládat oběma způsoby, slovenské se jasně přiklání k množnému číslu (vizte slova „aktualizáciu prenosov uvedených v písmene a)“). Podle informací sdělených Ministerstvem vnitra, které je gestorem směrnice (EU) 2016/681, je předávání údajů jmenné evidence v nově navržené podobě (tedy v okamžiku 48 hodin před plánovaným odletem, 24 hodin před plánovaným odletem a bezprostředně po uzavření letu) běžnou praxí v řadě členských států Evropské unie, a to v Nizozemí, Polsku, Španělsku, Portugalsku, Rumunsku, Řecku či Bulharsku.

V odstavci 3 dochází k reflexi změn provedených v odstavci 1.

V odstavci 4 se navrhuje rozvolnit stávající lhůtu, v níž letecký dopravce předává údaje jmenné evidence cestujících na žádost Policie České republiky. Stávající lhůta (neprodleně po doručení žádosti) se nahrazuje flexibilnější lhůtou (ve lhůtě stanovené v žádosti), což umožní lépe reagovat na případy, kdy je nutné vyžádat si předání údajů jmenné evidence cestujících v jiném časovém okamžiku. Z aplikační praxe vyplývá, že není vhodné zatížit leteckého dopravce vždy povinností okamžitého předání dotčených údajů. V řadě případů plně postačí (nebo to bude dokonce vhodnější) vyžadovat splnění této povinnosti v dostatečném předstihu před odletem, a to dle konkrétních okolností daných povahou hrozícího rizika, úrovní spolupráce s bezpečnostními složkami jiného státu, počtem cestujících, dostupností dalších informací, povahou trasy či délkou letu apod.

Povinnost provozovatele leteckých činností a uživatele letadla obsažená v § 79 písm. e) zákona o civilním letectví se terminologicky přizpůsobuje nově navrhované právní úpravě, která namísto slov „osoba poskytující“ příslušné letové navigační služby používá slov „poskytovatel“ příslušných letových navigačních služeb. Zároveň bylo vyhodnoceno, že uvedenou povinnost je možné precizovat a formulovat ji úžeji, a to pouze ve vztahu k službám řízení letového provozu, které jsou pouze jedním z typů letových provozních služeb.

Z ustanovení, které vymezuje podmínky, za nichž lze ke vzletům a přistáním při nepravidelném provozu motorových sportovních létajících zařízení a pravidelném i nepravidelném provozu nemotorových sportovních létajících zařízení použít (vedle letiště či plochy trvale užívané ke vzletům a přistáním letadel) též jakékoliv další plochy, se vypouští podmínka spočívající v tom, že musí jít o plochu ležící mimo chráněnou oblast přirozené akumulace vody (není-li takové použití povoleno ze strany příslušného vodohospodářského orgánu). Předkladatel je přesvědčen, že vzlety a přistání sportovních létajících zařízení nepředstavují (jak shora uvedeno) pro chráněné oblasti přirozené akumulace vod vážné riziko. Přijetím navrhované právní úpravy dojde k odstranění zcela nadbytečné administrativní zátěže spojené s (dosud) nezbytným získáním souhlasu pro využití dotčených ploch ke vzletům a přistáním sportovních létajících zařízení (a to jak na straně vodoprávního orgánu, tak i uživatelů těchto zařízení). S ohledem na značný rozsah území, v nichž se chráněné oblasti přirozené akumulace vod nacházejí, dojde přijetím navrhované právní úpravy též k odstranění výrazného omezení provozu těchto zařízení. Navrhovaná změna byla předběžně konzultována s Ministerstvem životního prostředí, které s ní vyslovilo souhlas.

Zároveň dochází k přizpůsobení formulace pravidla obsaženého v § 84d odst. 2 písm. c) zákona o civilním letectví platné právní úpravě obsažené v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Slova „pásma hygienické ochrany vodních zdrojů“ se tak nahrazují slovy „ochranné pásmo vodního zdroje“ a slova „příslušný vodohospodářský orán“ se nahrazuje slovy „příslušný vodoprávní úřad“.

V odstavci 2 dochází ke zpřesnění věty poslední, podle níž osoba, která přestane splňovat podmínku spolehlivosti (v případě, kdy její spolehlivost ověřovaly zde vymezené orgány), bezodkladně tuto skutečnost oznámí osobě, která jí umožnila vstup bez doprovodu do vyhrazeného bezpečnostního prostoru. Unijní právo již nadále neváže požadavek spolehlivosti na vstup osob do vyhrazených bezpečnostních prostor, ale na konkrétní činnosti, k jejichž výkonu musí být jejich vykonavatel spolehlivý. Dotčená zákonná úprava se tak precizuje v souladu s příslušnou unijní právní úpravou. Zároveň dochází k doplnění právní úpravy v tom smyslu, že uvedenou skutečnost (ztrátu své spolehlivosti) musí dotčená osoba bezodkladně oznámit též provozovateli letiště, vydal-li této osobě letištní identifikační průkaz, a to obdobně případům, kdy tak činí osoby, jejichž spolehlivost ověřoval Úřad (vizte § 85j odst. 4 zákona o civilním letectví).

V odstavci 3 písm. e) zákona o civilním letectví dochází k vypuštění části normativního textu, která již v důsledku navrhovaných (níže popsaných) změn v oblasti ověřování a přezkumu spolehlivosti nadále neobstojí.

V novém odstavci 4 se navrhuje doplnit právní úpravu související s tím, že nadále bude připuštěno vydání dokladu o spolehlivosti též v elektronické podobě. To je třeba reflektovat též v právní úpravě náležitostí žádosti o vydání tohoto dokladu. Je proto stanoveno, že v dotčené žádosti musí být uvedeno, zda je požadováno vydání dokladu o spolehlivosti v listinné nebo elektronické podobě. Návrh zákona též dodává, že požaduje-li žadatel vydání dokladu o spolehlivosti v elektronické podobě a nemá-li zpřístupněnou datovou schránku, uvede v žádosti rovněž elektronickou adresu, na niž jej požaduje zaslat. Obdobná právní úprava je v zákoně o civilním letectví již v současné době obsažena (vizte jeho § 54e odst. 6, § 54f odst. 5, § 54g odst. 5 či § 54i odst. 2).

Podle § 85 odst. 4 zákona o civilním letectví se k žádosti o ověření spolehlivosti přiloží doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů (nově rejstříku trestů) státu, v němž žadatel v období 5 let přede dnem podání žádosti pobýval nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců, nebo výpis z evidence Rejstříku trestů, v jehož příloze jsou tyto informace obsaženy. Je-li žadatel cizincem, přiloží k žádosti též doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů státu, jehož je státním příslušníkem, nebo výpis z evidence Rejstříku trestů, v jehož příloze jsou tyto informace obsaženy.

V § 85e odst. 4 větě třetí zákona o civilním letectví je dále stanoveno, že nevydává-li takový stát doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů, přiloží žadatel čestné prohlášení o bezúhonnosti učiněné před notářem nebo orgánem státu, jehož je státním příslušníkem, nebo před notářem nebo orgánem státu posledního pobytu.

Navrhuje se (stejně jako na jiných obdobných místech) právní úpravu obsaženou ve větě třetí v § 85e odst. 4 (nově 5) upravit tak, aby příslušná formulace byla obecnější. Podrobnější formulace by totiž zbytečně složitě musela postihnout všechny v úvahu přicházející hypotézy, tedy skutečnost, že a) dotčený stát ve věcech trestní odpovědnosti nevydává doklad obdobný výpisu z rejstříku trestů b) dotčený stát oblast trestní odpovědnosti právnických osob vůbec nereguluje nebo c) žadatel nedoloží svoji bezúhonnost výpisem z českého rejstříku trestů. Obdobnou (značně liberální) právní úpravu přitom obsahuje například zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (vizte jeho § 418c odst. 5) nebo zákon č. 468/2024 Sb., o integračním sociálním podniku (vizte jeho § 6 odst. 5). V obou případech je umožněno předložit čestné prohlášení, existují-li právní nebo jiné překážky předložení příslušného dokladu.

V novém odstavci 2 se navrhuje doplnit právní úpravu související s tím, že nadále bude připuštěno vydání dokladu o spolehlivosti též v elektronické podobě. To je třeba reflektovat též v právní úpravě příslušného postupu Úřadu při vydání tohoto dokladu a stanovení okamžiku, v němž v takovém případě nabývá rozhodnutí o spolehlivosti právní moci a právních účinků. Je proto stanoveno, že je-li doklad o spolehlivosti vydáván v elektronické podobě, odešle jej Úřad prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky nebo na uvedenou elektronickou adresu. Návrh zákona též dodává, že je-li doklad o spolehlivosti odeslán na elektronickou adresu uvedenou v žádosti, nabývá rozhodnutí o spolehlivosti právní moci a právních účinků dnem odeslání. Obdobná právní úprava je v zákoně o civilním letectví již v současné době obsažena (vizte jeho § 54e odst. 6, § 54f odst. 5, § 54g odst. 5 či § 54i odst. 2), byť s nepřesným označením dotčených rozhodnutí, což se návrhem zákona rovněž napravuje (vizte k tomu odůvodnění k bodům 36 až 38).

Stávající právní úprava ověřování a přezkumu spolehlivosti je spjata se skutečností, že platnost dokladu o spolehlivosti je 1 rok a dotčeným osobám je každoročně v rámci pravidelného ověřování jejich spolehlivosti vždy Úřadem vydáván nový doklad. Toto pojetí se nově navrhovanou právní úpravou opouští. Doklad o spolehlivosti bude nadále platný po dobu neurčitou, přičemž každoročně bude na žádost držitele platného dokladu o spolehlivosti jeho spolehlivost přezkoumána. Bude-li přezkoumání spolehlivosti držitele platného dokladu z jeho pohledu úspěšné, na platnosti tohoto dokladu se nic nezmění (zůstane platný i nadále). Zákon tak bude rozlišovat mezi (prvotním) ověřením spolehlivosti u žadatelů o vydání dokladu o spolehlivosti a pravidelným (každoročním) přezkumem spolehlivosti prováděným na žádost držitelů platného dokladu o spolehlivosti. Stávající institut přezkumu spolehlivosti z úřední povinnosti (ex offo) Úřadu (vizte § 85k odst. 1, nově pak § 85k odst. 4, zákona o civilním letectví) přitom zůstane zachován.

V odstavci 1 se tak shora uvedená změna reflektuje a navrhuje se stanovit, že doklad o spolehlivosti je platný po dobu neurčitou. Uvedená změna se odráží též v odstavci 2 písm. d), a to pokud jde o náležitosti dokladu o spolehlivosti, kde se vypouští náležitost spočívající v uvedení doby platnosti.

V odstavci 2 (vizte nové písmeno e)) se mezi náležitosti dokladu o spolehlivosti doplňuje jedinečný maticový kód umožňující zjištění platnosti dokladu (tzv. QR kód). Toto doplnění též souvisí s tím, že doklad o spolehlivosti bude nově vydáván na dobu neurčitou. Jeho platnost tudíž nebude seznatelná přímo z dokladu (doklad o spolehlivosti nadále údaj o jeho platnosti nebude obsahovat). Je tak třeba opatřit tento doklad takovou náležitostí, která umožní platnost dokladu jednoduše a efektivně zjistit. Předpokládá se, že osoby kontrolující platnost uvedených dokladů budou za daným účelem využívat aplikaci, kterou bude možné jednoduše stáhnout a využít v mobilním zařízení (například v mobilním telefonu).

Navrhované doplnění písmene e) (nově písmene f)) v odstavci 2 reaguje na skutečnost, že nově bude možné doklad o spolehlivosti vydat též v elektronické podobě. Náležitost tohoto dokladu spočívající v otisku úředního razítka tak bude vyžadována pouze v případě, bude-li tento doklad vydáván v listinné podobě.

Změna prováděná návrhem zákona v odstavci 3 písm. a) reaguje též na to, že doklad o spolehlivosti bude nově vydáván na dobu neurčitou. Jeho platnost tedy nezanikne uplynutím doby jeho platnosti. Na druhé straně je třeba konstruovat důsledek pro případ, že držitel platného dokladu o spolehlivosti nedostojí své povinnosti každoročně ve stanovené lhůtě požádat Úřad o přezkum své spolehlivosti (vizte § 85k odst. 1 zákona o civilním letectví ve znění jeho nyní navržené novely). Pro takový případ návrh zákona stanoví důsledek spočívající v zániku platnosti dokladu o spolehlivosti ze zákona (ex lege).

Změny prováděné v odstavci 4 zohledňují zejména skutečnost, že doklad o spolehlivosti bude nově možno vydávat též v elektronické podobě. Povinnost vrátit doklad, jehož platnost z vymezených důvodů zanikla, je proto třeba zúžit pouze na případ, kdy byl tento doklad vydán v listinné podobě. Provádí se též drobná legislativně technická úprava tak, aby výčet důvodů zániku platnosti dokladu o spolehlivosti, které povedou k povinnosti tuto skutečnost oznámit, byl správně uveden v alternativním poměru (postačí totiž jeden z uvedených důvodů a dotčená povinnost vznikne).

V odstavci 5 se provádí drobná legislativně technická úprava tak, aby výčet důvodů zániku platnosti dokladu o spolehlivosti, u nichž bude připuštěna možnost požádat Úřad o vydání nového dokladu, byl správně uveden v alternativním poměru (postačí totiž jeden z uvedených důvodů a dotčená možnost bude připuštěna). Zároveň se zde obsažený normativní text precizuje v tom smyslu, že v případě vymezených důvodů zániku platnosti dokladu o spolehlivosti bude jeho držitel moci (nikoliv muset) požádat o vydání dokladu nového.

Odstavec 1 zakotvuje v souvislosti se změnou přístupu k platnosti dokladu o spolehlivosti (nově bude tento doklad platný po dobu neurčitou) povinnost držitele platného dokladu o spolehlivosti požádat každoročně ve stanovené lhůtě Úřad o přezkum své spolehlivosti. Obligatorní pravidelné ověřování (nově přezkum) spolehlivosti vyplývá z unijního práva a není možné na ně rezignovat. Nedostojí-li držitel platného dokladu o spolehlivosti uvedené povinnosti, dojde uplynutím lhůty pro podání žádosti o přezkum spolehlivosti k zániku jeho platnosti ex lege (vizte § 85j odst. 3 zákona o civilním letectví ve znění jeho nyní navrhované novely).

Odstavec 2 vymezuje náležitosti žádosti o přezkum spolehlivosti. Vymezení těchto náležitostí z velké části vychází z náležitostí stanovených pro žádost o ověření spolehlivosti (vizte § 85e odst. 3 zákona o civilním letectví), nebudou nicméně vyžadovány takové údaje, které bude mít Úřad na základě předchozího (prvotního) ověření spolehlivosti již k dispozici.

Odstavec 3 vymezuje přílohy, které budou přikládány k žádosti o přezkum spolehlivosti. Jde o standardní přílohy nezbytné k posouzení bezúhonnosti žadatele, která je nezbytnou podmínkou pro vyhovění žádosti. Příslušná právní úprava je přitom formulována konzistentně s obdobnou právní úpravou obsaženou v zákoně o civilním letectví, terminologicky reflektuje novelu zákona o rejstříku trestů vyhlášenou ve Sbírce zákonů pod číslem 427/2023 Sb. a též odpovídajícím způsobem vymezuje okruh případů, ve kterých je třeba k různým žádostem přikládat doklad obdobný výpisu z evidence rejstříku trestů státu, v němž žadatel ve stanoveném období (případně též po určitou dobu) pobýval. Stejně jako je tomu u příslušných dokladů přikládaných k žádosti o ověření spolehlivosti, stanoví návrh zákona i v tomto případě, že tyto doklady nesmí být starší než 3 měsíce. Navrhovaná právní úprava též reflektuje skutečnost, že v případě žadatelů, kteří jsou občany České republiky a ve stanoveném období nepobývali v jiném než členském státu Evropské unie nebo ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, tyto skutečnosti vždy vyplývají z přílohy výpisu z rejstříku trestů, který si správní úřad sám vyžádá, a je tedy zbytečné po žadatelích požadovat, aby takový výpis k žádosti sami přikládali. Vzhledem k tomu, že právní úprava, podle které odsouzení soudy uvedených států jsou u občanů České republiky nově součástí přílohy k výpisu z rejstříku trestů, se uplatní pouze na pravomocná odsouzení a údaje navazující na tato odsouzení zaznamenané do rejstříku trestů ode dne 1. července 2024 (vizte bod č. 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb.), navrhuje se nastavit účinnost dotčeného novelizačního bodu k 1. červenci 2029 tak, aby měl Úřad informace o všech odsouzeních, k nimž došlo v období (v daných souvislostech posuzovaných) pěti let předcházejících podání žádosti (tedy aby mohl vycházet z úplných informací).

V odstavci nově označeném jako odstavec 4 (stávající odstavec 1) upravujícím podmínky pro zahájení řízení o přezkumu spolehlivosti z moci úřední se doplňuje podmínka spočívající v tom, že držitel dokladu úmyslně uvedl nepravdivé údaje rozhodné pro přezkum spolehlivosti nebo takové údaje úmyslně zamlčel. Podle stávající právní úpravy je možné takové řízení zahájit (vedle důvodů stanovených v § 85k odst. 1 písm. a) nebo b)) pouze v případě, pokud držitel dokladu úmyslně uvedl údaje rozhodné pro ověření spolehlivosti nebo takové údaje úmyslně zamlčel. Toto doplnění souvisí s tím, že nově bude spolehlivost přezkoumávána též na žádost (obdobně jako je na žádost ověřována).

V odstavci nově označeném jako odstavec 5 (stávající odstavec 2) upravujícím průběh řízení o přezkumu spolehlivosti se doplňuje právní úprava, podle níž zjistí-li Úřad v řízení o žádosti o přezkumu spolehlivosti, že držitel dokladu o spolehlivosti je bezúhonný, požádá (vždy, tedy obligatorně) Policii České republiky o posouzení jeho důvěryhodnosti. Česká republika uplatňuje u všech osob, u kterých je na unijní úrovni vyžadováno ověření jejich spolehlivosti, princip důkladnějšího ověření, a to z důvodu zajištění vysokého standardu ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Pro tento typ ověření spolehlivosti (a to včetně ověřování pravidelně opakovaného) je na unijně právní úrovni vyžadováno, aby v jeho rámci byly do dotčeného procesu zapojeny též bezpečnostní složky. Z tohoto důvodu je třeba, aby tyto složky též v rámci pravidelného přezkumu spolehlivosti držitele platného dokladu o spolehlivosti byly do příslušného procesu zapojeny. Navrhovaná právní úprava proto tento unijní požadavek reflektuje. Dosavadní právní úpravu umožňující Úřadu požádat Policii České republiky o posouzení důvěryhodnosti držitele dokladu o spolehlivosti (fakultativně, tedy uzná-li to Úřad za vhodné) pak návrh zákona v návaznosti na shora popsanou změnu (z důvodu vyloučení překryvu) zužuje pouze na řízení zahájená z moci úřední.

Odstavec 6 upravuje lhůtu pro vydání rozhodnutí v řízení o žádosti o přezkum spolehlivosti. V zájmu naplnění unijního požadavku spočívajícího v tom, že spolehlivost osob, u nichž je to vyžadováno, musí být pravidelně (v České republice ve všech případech každoročně) přezkoumána, je tato lhůta nastavena tak, aby byl zajištěn soulad s unijním právem.

Odstavec 7 upravuje postup Úřadu v závěrečné fázi řízení o přezkumu spolehlivosti, a to společně pro přezkum spolehlivosti na žádost i z moci úřední. Zjistí-li Úřad, že držitel dokladu o spolehlivosti není bezúhonný nebo důvěryhodný, vydá rozhodnutí o jeho nespolehlivosti. Stejně bude postupovat tehdy, uvedl-li držitel dokladu o spolehlivosti úmyslně nepravdivé údaje rozhodné pro ověření nebo přezkum spolehlivosti nebo takové údaje úmyslně zamlčel. V opačném případě Úřad a) řízení zahájené z moci úřední usnesením zastaví a toto usnesení pouze poznamená do spisu nebo b) v řízení o žádosti rozhodne o spolehlivosti žadatele, rozhodnutí písemně nevyhotoví, učiní o něm záznam do spisu a vhodným způsobem o něm žadatele vyrozumí. Pravidlo týkající se poznamenání usnesení (v řízení ex offo) do spisu navazuje na právní úpravu předvídanou ustanovením § 76 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se usnesení oznamuje podle § 72, nestanoví-li zákon, že se pouze poznamená do spisu (takové usnesení nabývá právní moci poznamenáním do spisu). Obdobné pravidlo se navrhuje stanovit i pro rozhodnutí o spolehlivosti vydané na žádost. V daném případě nedochází k negativním dopadům do právní sféry držitele dokladu o spolehlivosti, není tedy nezbytné uvedené rozhodnutí písemně vyhotovovat ani doručovat (držitel dokladu o spolehlivosti se o rozhodnutí pouze vhodným způsobem vyrozumí). Navržená právní úprava též směřuje k minimalizaci byrokratické zátěže.

Odstavec 8 stanoví, že odvolání proti rozhodnutí o nespolehlivosti nemá odkladný účinek. Toto pravidlo je nicméně obsaženo již v současné právní úpravě.

V ustanovení § 89 odst. 1 dochází návrhem zákona k revizi vymezení působnosti Úřadu, a to zejména s ohledem na nové úkoly, které bude vykonávat podle nařízení (EU) 2024/2803. Nově navrhované změny v tomto ohledu zejména reflektují rozlišení působnosti příslušného vnitrostátního orgánu, kterou bude Úřad vykonávat podle nařízení (EU) 2018/1139, a působnosti vnitrostátního dozorového orgánu, kterou bude Úřad vykonávat právě podle nařízení (EU) 2024/2803, ale též podle nařízení (EU) 549/2004, nařízení (EU) 550/2004, nařízení (EU) 551/2004, nařízení (EU) 552/2004 a rovněž přímo použitelných předpisů Evropské unie vydaných na základě některého z těchto předpisů. Z dotčených ustanovení dále dochází k vypuštění pododstavců zakotvujících působnost Úřadu k výkonu činností, které jsou již dostatečně pokryty nově formulovanou působností Úřadu v uvedené unijní oblasti. Další navrhované změny uvedených ustanovení pak reflektují činnosti, které bude Úřad vykonávat na základě nově navrhované implementační právní úpravy. Tak je tomu u působnosti nově navržené v § 89 odst. 2 písm. f) až h) zákona o civilním letectví ve znění nyní navrhované novely, podle nichž Úřad určuje osobu k poskytování letových provozních služeb nebo meteorologických služeb pro leteckou navigaci a ruší toto určení (ve smyslu § 46 odst. 1 až 3 a 5 zákona o civilním letectví ve znění jeho nyní navrhované novely), schvaluje využití služeb jiného poskytovatele letových navigačních služeb určeným poskytovatelem letových provozních služeb nebo meteorologických služeb pro leteckou navigaci a ruší toto schválení (ve smyslu § 47 odst. 1 a 3 zákona o civilním letectví ve znění jeho nyní navrhované novely ) a přijímá návrh plánu a plán výkonnosti letových navigačních služeb a tento plán reviduje (ve smyslu § 48a odst. 1 až 4 zákona o civilním letectví ve znění jeho nyní navrhované novely).

Dále dochází k vypuštění působnosti Úřadu spočívající v pověřování právnické osoby plněním úkolů v oblasti hodnocení shody nebo vhodnosti k použití složek a ověřování systémů Evropské sítě řízení letového provozu a odnímání uděleného pověření (vizte § 89 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o civilním letectví). Uvedená činnost vyplývala z nařízení (ES) 552/2004, které bylo zrušeno nařízením (EU) 2018/1139. Dotčený institut se nadále nevyužívá a je tak třeba s ním související vnitrostátní právní úpravu zrušit.

Návrhem zákona dochází ke zpřesnění působnosti Úřadu vykonávané v oblasti ověřování a přezkumu spolehlivosti. Podle dotčeného ustanovení v jeho současné podobě Úřad provádí ověření a přezkum spolehlivosti osob vstupujících do bezpečnostního vyhrazeného prostoru podle příslušného přímo použitelného unijního předpisu. Unijní právo již nicméně neváže požadavek spolehlivosti na vstup osob do vyhrazených bezpečnostních prostor, ale na konkrétní činnosti, k jejichž výkonu musí být jejich vykonavatel spolehlivý. Dotčené ustanovení vymezující působnost Úřadu v dané oblasti se proto precizuje v souladu s příslušnou unijní právní úpravou.

Navrhuje se aktualizovat odkaz na příslušný přímo použitelný předpis Evropské unie obsažený v § 91 odst. 3, který v současné době míří (vizte poznámku pod čarou č. 7a) k již zrušenému nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví. Toto nařízení bylo nahrazeno nařízením (EU) 2018/1139. Dochází tak k příslušné úpravě normativního odkazu a jeho navázání na poznámku pod čarou č. 1c. Zároveň dochází ke zrušení poznámky pod čarou č. 7a.

V ustanovení § 91b se reflektují změny, k nimž došlo v oblasti regulace poskytování letových navigačních služeb a dozoru nad těmito službami na úrovni práva Evropské unie. Uvedené ustanovení upravuje spolupráci příslušných orgánů (nejen dle nařízení (EU) 2024/2803) v uvedené oblasti. Nařízení (EU) 2024/2803 upravuje tuto spolupráci ve svém čl. 6. V této souvislosti se aktualizuje příslušný normativní odkaz obsažený v tomto ustanovení tak, aby mířil k nařízení (EU) 2024/2803.

Dochází též (vizte změny navrhované v odstavci 2) k zohlednění skutečnosti, že se Česká republika rozhodla využít fakultativního ustanovení obsaženého v čl. 41 odst. 5 nařízení (EU) 2018/1139, z něhož vyplývá, že členské státy Evropské unie mohou rozhodnout, že poskytovatelé letových informačních služeb mohou předkládat prohlášení o své způsobilosti a dostupnosti prostředků pro plnění povinností souvisejících se službami poskytovanými v souladu s hlavními požadavky, přičemž v takovém případě není pro poskytování těchto služeb nezbytné osvědčení (vizte k tomu shora odůvodnění k § 48).

V dotčených ustanovení dochází k legislativně technické opravě nesprávného odkazu.

Za účelem zajištění vymáhání povinností poskytovatelů letových navigačních služeb a dalších subjektů nově stanovených nařízením (EU) 2024/2803, povinností poskytovatelů jiných (vnitrostátně regulovaných) leteckých služeb a též s dotčenou oblastí souvisejících povinností dalších subjektů návrh zákona konstruuje nové skutkové podstaty přestupků, případně též stávající skutkové podstaty přestupků potřebným způsobem modifikuje. Přestupku se podle nově navrhované právní úpravy dopustí ten, kdo a) poskytuje letové provozní služby nebo meteorologické služby pro leteckou navigaci, aniž je k tomu Úřadem určen, a to v rozporu § 46 odst. 1 zákona o civilním letectví ve znění jeho navrhované novely, b) bezodkladně neoznámí Úřadu změnu smlouvy o využití služeb jiného poskytovatele letových navigačních služeb, a to v rozporu s § 47 odst. 2 zákona o civilním letectví ve znění jeho navrhované novely, c) poskytuje služby při předletové přípravě a monitorování letu bez souhlasu, a to v rozporu s § 49 odst. 1 zákona o civilním letectví ve znění jeho navrhované novely, d) poskytuje služby při odbavovacím procesu na veřejném letišti bez souhlasu, a to v rozporu s § 49b odst. 2 zákona o civilním letectví ve znění jeho navrhované novely, e) jako provozovatel leteckých činností nebo uživatel letadla nedodrží pokyn poskytovatele služeb řízení letového provozu, a to v rozporu s § 79 písm. e) zákona o civilním letectví ve znění jeho navrhované novely, f) jako poskytovatel letových navigačních služeb

1. využívá služeb jiného poskytovatele letových navigačních služeb v rozporu s nařízením (EU) 2024/2803 (tato skutková podstata postihne jednání spočívající ve a) využívání služeb jiného poskytovatele letových navigačních služeb, aniž by tento jiný poskytovatel byl držitelem osvědčení nebo prohlášení podle nařízení (EU) 2018/1139 (toto jednání je v rozporu s čl. 9 odst. 1 nařízení (EU) 2024/2803), b) využívání těchto služeb bez schválení Úřadu (toto jednání je v rozporu s čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení) a též c) využívání komunikačních, navigačních a přehledových služeb, leteckých informačních služeb nebo služeb údajů o leteckém provozu ze strany jiného poskytovatele, který nebyl vybrán v zadávacím řízení nebo veřejné soutěži o nejvhodnější nabídku nebo nesplňuje stanovené unijní podmínky (toto jednání je v rozporu s čl. 11 odst. 1 a 6 uvedeného nařízení),

2. neoznámí Úřadu uzavření smlouvy o využití služeb jiného poskytovatele letových navigačních služeb (v rozporu s čl. 9 odst. 2 nařízení (EU) 2024/2803),

3. nezpracuje včas nebo ve stanoveném rozsahu podklady pro návrh plánu výkonnosti letových navigačních služeb nebo pro jeho revizi anebo tyto podklady nepředloží Úřadu (v rozporu s čl. 23 odst. 2 až 4 a čl. 27 odst. 4 nařízení (EU) 2024/2803),

4. neposkytne Úřadu ve stanoveném rozsahu údaje nezbytné pro sledování výkonnosti letových navigačních služeb (v rozporu s čl. 25 odst. 2 nařízení (EU) 2024/2803),

5. neprovede nápravné opatření uložené Úřadem v případě, kdy nedošlo k dosažení výkonnostního cíle uvedeného v plánu výkonnosti letových navigačních služeb nebo kdy tento plán nebyl správně proveden (v rozporu s čl. 25 odst. 3 nařízení (EU) 2024/2803),

6. určí výši úplaty za letové navigační služby nebo použije příjmy z této úplaty (v rozporu s čl. 29 odst. 3 až 5 nařízení (EU) 2024/2803),

7. neposkytne Úřadu ve stanoveném rozsahu podrobnosti o nákladových základech úplaty za letové navigační služby (v rozporu s čl. 30 odst. 6 nařízení (EU) 2024/2803),

8. neoznámí Úřadu ve stanoveném rozsahu finanční údaje související se zpoplatněním letových navigačních služeb (v rozporu s čl. 29 odst. 6 nařízení (EU) 2024/2803),

9. nesleduje jednotlivé jím poskytované letové navigační služby v účetním systému odděleně nebo nesplní jinou povinnost týkající se účetnictví (zejména v rozporu s čl. 36 odst. 1 až 3 nařízení (EU) 2024/2803),

10. nezavede mechanismus konzultací s uživateli vzdušného prostoru, provozovateli letišť a Ministerstvem obrany (v rozporu s čl. 40 nařízení (EU) 2024/2803), g) jako poskytovatel letových navigačních služeb, uživatel vzdušného prostoru nebo provozovatel letiště v rozporu s čl. 12 odst. 6 nebo čl. 42 odst. 1 až 3 nařízení (EU) 2024/2803

1. stanoveným způsobem nebo ve stanoveném rozsahu nezpřístupní provozní údaje nebo neposkytne údaje nezbytné pro provoz bezpilotních systémů ve vzdušném prostoru České republiky vymezeném opatřením obecné povahy vydaným podle § 44g, nebo

2. určí cenu za zpřístupnění nebo poskytnutí údajů podle bodu 1, nebo h) jako poskytovatel společné informační služby

1. neposkytuje tuto službu v rozsahu nebo způsobem podle čl. 12 odst. 1 nařízení (EU) 2024/2803 (přičemž současně je též pamatováno na jednání rozporné s prováděcím nařízením Komise (EU) 2021/664 ze dne 22. dubna 2021 o regulačním rámci pro vzdušný prostor U-space, které bylo doposud pokryto skutkovou podstatou v § 93d odst. 2 písm. b) zákona o civilním letectví), nebo

2. určí cenu za poskytování této služby v rozporu s čl. 12 odst. 3 nařízením (EU) 2803/2803 nebo určenou cenu nezveřejní podle čl. 12 odst. 5 tohoto nařízení.

Čl. 53 nařízení (EU) 2024/2803 požaduje, aby členské státy Evropské unie stanovily sankce za porušení tohoto nařízení a porušení prováděcích aktů přijatých na jeho základě a aby přijaly veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Zároveň požaduje, aby takto stanovené sankce byly účinné, přiměřené a odrazující. Navržené skutkové podstaty přestupků spočívající v porušení povinností ukládaných dotčenými unijními akty, jakož i sankce za jejich spáchání, představují implementační opatření právě k tomuto unijnímu požadavku.

Předkladatel návrhu zákona vyhodnotil nezbytnost zakotvení dotčených skutkových podstat přestupků podle Zásad tvorby právní úpravy přestupků schválených usnesením vlády č. 498 ze dne 31. července 2018. Na základě tohoto vyhodnocení dospěl k závěru, že nejsou k dispozici takové nástroje, které jsou k dosažení daného cíle stejně vhodné nebo vhodnější a které současně představují méně intenzivní zásah do právního postavení adresátů navrhované právní úpravy. Z tohoto důvodu je nutno vnímat zakotvení příslušných skutkových podstat přestupků v navrženém rozsahu a navržené podobě do zákona o civilním letectví jako nezbytné.

Návrh zákona stanoví sankce, které bude možno uložit za nově doplňované přestupky.

U přestupků, jejichž skutkové podstaty jsou v současné době obsaženy v zákoně o civilním letectví, jsou stanoveny horní hranice sazeb pokut, případně též dolní hranice těchto sazeb. Správní tresty (pokuty), které bude možno ukládat za spáchání nově doplňovaných (či nově formulovaných) přestupků, jsou včleňovány do již existujícího systému správních trestů a jsou odstupňovány podle závažnosti přestupku. Využita přitom byla převážně již zákonem o civilním letectví zavedená pásma výše pokut. Nové pásmo výše pokuty je zřizováno v § 92b odst. 2 (vizte nové písmeno b)) a v § 93d odst. 4 (vizte nové písmeno e)). V prvém případě jde o důsledek změny skutkové podstaty přestupku v § 92b odst. 1 písm. c), která nadále bude postihovat jednání zcela jiné povahy než skutková podstata stávající (méně závažné jednání). V tomto případě dochází zároveň ke zrušení nejvyššího pásma pokuty směřujícího pouze k původnímu (závažnějšímu) jednání. Ve druhém případě bylo nové pásmo výše pokuty zřízeno z důvodu obdobného nastavení výše pokuty pro obdobná jednání (vizte pokuty nastavené pro jednání naplňující znaky skutkové podstaty přestupků v § 93b odst. 3 písm. b), f) bodu 1, 2, 3, 4, 6, 7, 8, 9 nebo 10 nebo písm. g) na straně jedné a pokuty nastavené pro jednání naplňující znaky skutkové podstaty přestupků v § 93d odst. 3 písm. e) nebo f) na straně druhé). Zavedení správních trestů v podobě zákazu činnosti se navrhuje v případě přestupků obsažených v § 93b odst. 3 písm. a), c) nebo d) zákona o civilním letectví ve znění jeho nyní navrhované novely. V daném případě jde o nejzávažnější typy jednání, jejichž obdoba je takto postihována již v současné době (vizte stávající právní úpravu obsaženou v § 93b odst. 5 zákona o civilním letectví).

Lze konstatovat, že nastavené hranice sazeb pokut odpovídají typové závažnosti jednání, která naplňují skutkové podstaty jednotlivých přestupků. Stanovené správní tresty, co do jejich druhu a rozpětí (výše), byly s ohledem na závažnost jednotlivých přestupků vyhodnoceny jako přiměřené.

Navrhuje se aktualizovat neaktuální normativní odkaz v § 93 odst. 2 písm. d) bodu 6 zákona o civilním letectví směřující v současné době (vizte poznámku pod čarou č. 31) k již zrušenému nařízení Komise (EU) č. 73/2010 ze dne 26. ledna 2010, kterým se stanoví požadavky na jakost leteckých dat a leteckých informací pro jednotné evropské nebe. Prováděcím nařízením Komise (EU) 2020/469 ze dne 14. února 2020, kterým se mění nařízení (EU) č. 923/2012, nařízení (EU) č. 139/2014 a nařízení (EU) 2017/373, pokud jde o požadavky na uspořádání letového provozu/letové navigační služby, navrhování struktur vzdušného prostoru, jakost dat a bezpečnost dráhy, a kterým se zrušuje nařízení č. 73/2010, v platném znění, byla příslušná unijní úprava vtělena do prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/373 ze dne 1. března 2017, kterým se stanoví společné požadavky na poskytovatele služeb v oblasti uspořádání letového provozu/letových navigačních služeb a jiných funkcí sítě uspořádání letového provozu a dohled nad nimi, zrušují nařízení (ES) č. 482/2008, prováděcí nařízení (EU) č. 1034/2011, (EU) č. 1035/2011 a (EU) 2016/1377 a mění nařízení (EU) č. 677/2011, v platném znění. Odkaz na toto nařízení přitom již zákon o civilním letectví obsahuje (vizte poznámku pod čarou č. 44). Aktualizovaný normativní odkaz tak bude nadále směřovat právě k tomuto nařízení. Zároveň se navrhuje zrušit překonanou poznámku pod čarou č. 31.

Návrh zákona zakotvuje nezbytná přechodná ustanovení, v nichž se v oblasti ověřování a přezkumu spolehlivosti upravuje vztah nové právní úpravy k dřívější (dosavadní) právní úpravě, a to v zájmu právní jistoty a ochrany práv v dobré víře nabytých na základě předchozí právní úpravy.

V bodě 1 se stanoví, že platnost dokladu o spolehlivosti vydaného podle dosavadní právní úpravy (tedy vydaného přede dnem nabytí účinnosti navrhovaného zákona) zaniká uplynutím doby jeho platnosti v něm uvedené nebo dnem, ve kterém nastala některá z vymezených skutečností (například ohlášením jeho ztráty podle § 85j odst. 3 písm. c), jeho poškozením podle § 85j odst. 3 písm. d) či úmrtím jeho držitele podle § 85j odst. 3 písm. h) zákona o civilním letectví ve znění jeho nyní navrhované novely).

Bod 2 obsahuje standardní přechodné ustanovení ve vztahu ke správním řízením (v tomto případě řízení o ověření spolehlivosti) zahájeným přede dnem nabytí účinnosti nyní navrhovaného zákona (a do tohoto dne pravomocně neskončeným). Stanoví se, že tato řízení se dokončí podle dosavadní právní úpravy. Zároveň se uvádí, že vydá-li Úřad v takovém řízení doklad o spolehlivosti, bude již tento doklad platný po dobu neurčitou.

Návrhem zákona dochází též ke změně a doplnění vybraných položek přílohy zákona o správních poplatcích týkajících se správních poplatků, včetně jejich sazeb, v oblasti civilního letectví, a to s cílem a) zavedení nových správních poplatků, včetně jejich sazeb, za vybrané úkony prováděné Úřadem podle unijního či vnitrostátního práva, b) úpravy (zejména zvýšení) sazby vybraných stávajících správních poplatků tak, aby lépe odrážela náročnost provedení daných úkonů, ale též vývoj inflace od doby, kdy byla jejich stávající výše nastavena, c) vhodnějšího navázání konstrukce jednotlivých správních poplatků na přijetí žádosti o provedení úkonu (nikoliv na úkon jako takový), d) precizace formulace předmětu jednotlivých správních poplatků z hlediska jejího vhodnějšího provázání s odpovídající právní úpravou obsahující právní základ správní činnosti, která je předmětem zpoplatnění, a e) provedení revize dotčených položek z hlediska zohlednění nové koncepce týkající se jejich struktury (členění položek na body, nikoliv písmena či odrážky).

V oblasti civilního letectví vydává Evropská komise velké množství delegovaných či implementačních nařízení (ať už v oblasti výroby letadel nebo letadlových částí, kontroly letové způsobilosti či vlastního provozu letadel), která v mnoha případech nevyžadují provedení v rámci zákona o civilním letectví, nicméně výsledkem činnosti Úřadu je vydání správního rozhodnutí či provedení jiného správního úkonu. Působnost Úřadu k výkonu dotčené agendy se přitom obecně opírá o § 89 zákona o civilním letectví. V případech, kdy se předmět správního poplatku opírá výlučně o regulaci obsaženou v unijním právu, je vymezení správních poplatků doprovázeno normativním odkazem na příslušné předpisy Evropské unie.

V oblasti civilního letectví existují případy, kdy obdobnou činnost (v určitých případech) vykonává Úřad nebo (v určitých případech) příslušná mezinárodní organizace (zejména Agentura Evropské unie pro bezpečnost letectví). Došlo-li by v případě, kdy je v určité věci dána působnost příslušné mezinárodní organizace, nesprávně k podání žádosti Úřadu a zaplacení správního poplatku (splatného přijetím dotčené žádosti), dojde ze strany Úřadu k jeho vrácení. Právním základem pro vrácení poplatku je § 7 odst. 1 písm. b) zákona o správních poplatcích ve spojení s § 1 a § 5 odst. 1 téhož zákona. Podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o správních poplatcích platí, že správní úřad vrátí poplatek v plné výši na žádost osoby, která poplatek zaplatila, byl-li zaplacen poplatek, který není stanoven v sazebníku. Podle § 5 odst. 1 téhož zákona platí, že poplatky vyměřuje, vybírá a vymáhá správní úřad příslušný k provedení úkonu, nestanoví-li sazebník jinak. Zákon o správních poplatcích upravuje (vizte jeho § 1) správní poplatky a výkon jejich správy, zejména jejich vyměřování a vybírání, prováděné správními úřady (tedy orgány moci výkonné a dále orgány územních samosprávných celků a orgány právnických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti státní správy). Nevztahuje se vůbec na danou činnost vykonávanou jinými orgány, například správními úřady jiných států či mezinárodními organizacemi. Nemůže se tedy stát, že by v popsaném případě žadatelé platili poplatek dvakrát.

Navrhuje se, aby navržený zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2027. Datum 1. ledna je v souladu s požadavkem na jednotná data nabytí účinnosti právních předpisů podle § 9 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů. Toto datum přitom zohledňuje též předpokládanou délku legislativního procesu.

Výjimku tvoří část navrhované právní úpravy, která představuje implementační opatření ve vztahu k nařízení (EU) 2024/2803, a změny s touto částí bezprostředně související. V tomto rozsahu se navrhuje, aby příslušné novelizační body nabyly účinnosti dnem 2. prosince 2026, což je v souladu s čl. 59 nařízení (EU) 2024/2803. Důvodem pro jiné (než jednotně stanovené) datum nabytí účinnosti je zde včasné naplnění závazků vyplývajících České republice z jejího členství v Evropské unii.

Další výjimku tvoří novelizační body, jimiž dochází k reflexi skutečnosti, že v případě žadatelů, kteří jsou občany České republiky a ve stanoveném období nepobývali kromě České republiky v jiném než členském státu Evropské unie nebo Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, vyplývají skutečnosti rozhodné pro ověření jejich bezúhonnosti z přílohy výpisu z českého rejstříku trestů, který si správní úřad sám vyžádá, a je tedy zbytečné po žadatelích požadovat, aby takový výpis k žádosti sami přikládali. Vzhledem k tomu, že právní úprava, podle které odsouzení soudy uvedených států jsou u občanů České republiky nově součástí přílohy k výpisu z rejstříku trestů, se uplatní pouze na pravomocná odsouzení a údaje navazující na tato odsouzení zaznamenané do rejstříku trestů ode dne 1. července 2024 (vizte přechodné ustanovení č. 18 k zákonu č. 427/2023 Sb.), navrhuje se nastavit účinnost dotčeného novelizačního bodu k 1. červenci 2029 tak, aby měl Úřad informace o všech odsouzeních, k nimž došlo v období (v daných souvislostech posuzovaných) pěti let předcházejících podání žádosti (tedy aby mohl vycházet z úplných informací). ⁠‌​‌​‌​‌‌‌​‌‌​‌‌​⁠

Ivan Bednárik, MBA