Důvodová zpráva k Novela z. o doplňkovém penzijním spoření

Doplňkové penzijní spoření a penzijní připojištění se státním příspěvkem (dále jen „penzijní připojištění“) jsou soukromé produkty zabezpečení na stáří, které jsou součástí tzv. III. penzijního pilíře. Občané se jich účastní dobrovolně, na základě individuálně sjednaných smluv s vybranou penzijní společností. V současné době jde o cca 3,9 milionu účastníků.

Návrh zákona si klade za cíl zatraktivnit a zefektivnit doplňkové penzijní spoření a penzijní připojištění jako systém soukromého dlouhodobého spoření na stáří, který bude schopen doplňovat průběžně financovaný systém důchodového pojištění a zajistí občanům vyšší finanční jistotu ve stáří. Usiluje zejména o zvýšení motivace mladších věkových ročníků k účasti v doplňkovém penzijním spoření a podporu efektivního zhodnocování jejich prostředků ze strany penzijních společností. ⁠​‌​‌​​‌‌​‌​‌​​‌​⁠

Návrh zákona obsahuje tato hlavní opatření:

Penzijní společnosti spravují majetek v celkovém objemu cca 660 mld. Kč. Výhodou doplňkového penzijního pilíře je jeho široká rozšířenost, a to také zásluhou státních motivačních prvků, státního příspěvku a daňové podpory. Nicméně účast mladších věkových ročníků je nedostatečná, a proto jedním z cílů navrhovaných změn je motivovat tyto skupiny obyvatel k dřívějšímu zapojení do doplňkového penzijního systému. V současné době tvoří účastníci do 30 let věku přibližně 11 % z celkového počtu účastníků.

Mladší generace budou čelit demografickému tlaku na průběžný státní důchodový systém. Posílení jejich individuálního doplňkového spoření na stáří je proto zcela nezbytné. Čím dříve účastník začne přispívat, tím větší efekt má dlouhodobé investování na výslednou částku, kterou je možné v důchodovém období využít. Vyšší státní příspěvek (zvýšení procentní sazby z 20 % na 40 %) a mírnější podmínky pro nárok na něj pro kategorii nezletilých účastníků vytvoří silný impuls k zahájení účasti v systému již od dětství, nejprve většinou s podporou rodičů nebo dalších blízkých osob. Obecně také samotná diskuse o těchto plánovaných změnách může motivovat rodiče i mladé dospělé k aktivnímu zájmu o dlouhodobé spoření a investování a vstupu do vhodných finančních produktů, což bude mít pozitivní dopad i na finanční gramotnost občanů.

Vzhledem k tomu, že je vnímána určitá neochota k účasti v systému, jejíž příčinou může být velmi dlouhý horizont vázání prostředků (a to i přes to, že je možné účast ukončit, nicméně se sankcí ztráty nabytých výhod v podobě státního příspěvku a možných daňových odpočtů), navrhuje se prodloužit možnost částečného výběru určené části prostředků pro účastníky ve věku 18 až 36 let. Možnost částečného výběru zvyšuje vnímanou dostupnost úspor. Navrhuje se nevázat tento výběr na konkrétní účel, čímž se zvyšuje atraktivita spojená s rozhodnutím, zda prostředky využít nejen například na pomoc při zařizování bydlení, ale i na studia, osobní rozvoj a možné potřeby mladých rodin.

Se správou prostředků účastníků je úzce spjata regulace úplaty penzijní společnosti, jejíž výše je zákonem omezena. V poslední době velmi sílí kritika výše úplat penzijních společností snižujících zhodnocení prostředků účastníků, kdy si mezi sebou penzijní společnosti fakticky nekonkurují výší úplaty. Z průzkumů rovněž vyplývá, že účastníci a zájemci o doplňkové penzijní spoření se o faktickou úplatu většinou nezajímají. Cílem návrhu je zlevnit tyto produkty pro účastníky snížením a úpravou maximální zákonem dovolené výše úplaty, kterou penzijní společnosti mohou účtovat účastnickým a transformovaným fondům. Vzhledem k tomu, že u alternativních účastnických fondů se předpokládá jiné složení portfolia, kdy specifické investice generují vyšší náklady, a také vzhledem k tomu, že tyto fondy jsou teprve v rozvoji, nenavrhuje se u nich měnit stávající regulaci úplaty.

Dalším prvkem pro zvýšení efektivity systému je zavedení povinnosti pro penzijní společnosti vytvořit tzv. strategii životního cyklu. Strategie životního cyklu přizpůsobuje rizikovost investic věku účastníka, potřebné době pro nárok na dávky a jeho plánům pro čerpání prostředků, pokud je komunikuje. Postupné snižování investičního rizika před dosažením věku pro nárok na dávky chrání účastníky před prudkými propady hodnoty úspor krátce před výplatou a má také zohlednit charakter zvolené dávky. Většina účastníků nemá odborné znalosti k aktivnímu řízení investičního rizika v čase a ukazuje se, že dotazování na znalosti, zkušenosti a vztah k riziku při vstupu do systému nepřináší vždy vhodné výsledky pro umístění prostředků do účastnických fondů. Proto budou mít penzijní společnosti povinnost vytvořit tuto strategii jako strategii základní, do které bude účastník zařazen, pokud sám neučiní jinou volbu. Tzv. investiční dotazníky, které se vyplňují při vstupu do systému, směřují účastníky často do pro ně podle věku nevhodných příliš konzervativních účastnických fondů. Strategie životního cyklu jsou běžnou součástí moderních penzijních schémat i v zahraničí, a přestože je některé penzijní společnosti nabízejí již dnes, je třeba dát jejich lepší funkčnosti a jejich volbě účastníkem zákonný rámec. Povinnost vytvořit strategii životního cyklu nebude znamenat povinnost ji využít; účastník bude i nadále moci zůstat ve své již zvolené strategii rozložení prostředků v účastnických fondech, ale bude mít vždy k dispozici profesionálně navrženou pro něj základní vhodnou variantu.

Zásadní další navrhovanou změnou v doplňkovém penzijním systému bude ukončení provozování penzijního připojištění prostřednictvím transformovaných fondů v horizontu 10 let. Penzijní společnosti provozují penzijní připojištění pomocí transformovaných fondů od roku 2013. Od konce roku 2012 nelze do systému penzijního připojištění vstupovat. Reforma od roku 2013 zavedla doplňkové penzijní spoření, postavené na principu investování bez zákonné garance nezáporného zhodnocení. Dosavadní penzijní fondy, kde nebyl ze zákona oddělen majetek účastníků penzijního připojištění a správce majetku, byly transformovány na penzijní společnosti a transformované fondy. Byla zachována práva účastníků spolu s garancí ročního nezáporného zhodnocení. Kvůli tomuto regulačnímu prvku nicméně investují tyto fondy velmi konzervativně a v dnešní době již neplní vhodnou roli pro dlouhodobé zabezpečení na stáří, kdy je třeba mít na zřeteli právě horizont, ve kterém je předpoklad čerpání prostředků, čemuž je třeba přizpůsobit investiční řešení. Účastníci penzijního připojištění z různých důvodů nedostatečně vnímají tuto situaci, část z nich preferuje garantované nezáporné zhodnocení, což vede k tomu, že nepřistupují k volbě řešení, které by pro ně vzhledem k věku bylo vhodné. Proto je třeba vyslat silný impuls, že v horizontu 10 let bude provozování penzijního připojištění prostřednictvím transformovaných fondů ukončeno. Tento horizont je dostatečný z hlediska ochrany legitimního očekávání účastníků penzijního připojištění, které u dlouhodobých finančních produktů nikdy nemůže být absolutní v tom smyslu, že jednou stanovené podmínky nedoznají změny. Uvedený horizont je volen i s ohledem na charakter investic, které jsou v těchto fondech umístěny.

V současné době je v transformovaných fondech cca 1,6 milionu účastníků a objem majetku v nich dosahuje cca 340 mld. Kč. Počet účastníků bude přirozeně klesat i bez této zákonné změny, nicméně předpokládá se, že tato změna ho výrazně urychlí. Účastníci mohou kdykoli přestupovat do doplňkového penzijního spoření a dosažená doba účasti je jim pro nárok na dávky v doplňkovém penzijním spoření započtena. V případě, že účastník penzijního připojištění neudělá aktivní krok sám převedením prostředků do doplňkového penzijního spoření u kterékoli penzijní společnosti, budou jeho prostředky převedeny penzijní společností na základě zákona do povinného konzervativního fondu doplňkového penzijního spoření u této penzijní společnosti.

Vedle toho se navrhuje úprava zákona o daních z příjmů, která zajistí, že plnění vyplacená účastníkům podle navržené změny ustanovení o částečném odbytném nezpůsobí, že by daný produkt přestal být daňově podporovaným produktem spoření na stáří.

V České republice je doplňkový penzijní systém představován především penzijním připojištěním a doplňkovým penzijním spořením. Do tohoto tzv. III. penzijního pilíře v širším smyslu bývají někdy zahrnovány další daňově podporované produkty spoření na stáří, jimiž jsou penzijní pojištění u instituce penzijního pojištění, soukromé životní pojištění a dlouhodobý investiční produkt. V evropském i mezinárodním kontextu tzv. II. penzijní pilíř představují zaměstnanecké penzijní systémy, kde zaměstnavatel organizuje zaměstnanecké penzijní plány a podílí se na jejich zabezpečení.

Penzijní připojištění představuje starší systém z doby před rokem 2013, zatímco doplňkové penzijní spoření je novější systém, který funguje od roku 2013. Do penzijního připojištění již nelze nově vstupovat, ale stále ještě v něm setrvává významná část účastníků. Z penzijního připojištění lze kdykoli bezplatně přejít do doplňkového penzijního spoření. Oběma systémům je společné, že do nich účastníci vstupují dobrovolně, na základě individuálních smluv mezi nimi a penzijní společností, bez ingerence zaměstnavatele. Účastníci svěřují penzijní společnosti peněžní prostředky v podobě příspěvků, které penzijní společnost shromažďuje v transformovaných nebo účastnických fondech a investuje je na účet účastníků podle stanovených pravidel. V obou systémech se k příspěvkům účastníka při splnění zákonem stanovených podmínek poskytuje státní příspěvek. V obou systémech jsou definovány podmínky, za nichž mohou účastníci čerpat ze svých prostředků jednotlivé dávky.

Právní vztahy mezi účastníky a penzijními společnostmi jsou založeny individuálními (soukromoprávními) smlouvami, které kromě obecných pravidel závazkového práva musí být v souladu (podle typu finančního produktu) se zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů, nebo se zákonem č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů.

V doplňkovém penzijním spoření je od roku 2016 možná i účast nezletilých účastníků, nicméně podmínky pro nárok na státní příspěvek se neliší podle věku. Minimální měsíční příspěvek účastníka pro získání spořící doby je 100 Kč. Státní příspěvek náleží od částky měsíčního příspěvku účastníka 500 Kč. Výše měsíčního státního příspěvku je 20 % z příspěvku účastníka až do výše jeho příspěvku 1 700 Kč. Nad tuto hranici náleží možnost daňového odpočtu do souhrnného limitu pro všechny daňově podporované produkty v částce 48 000 Kč ročně.

Podle stávající právní úpravy může účastník účast v penzijním připojištění nebo doplňkovém penzijním spoření kdykoli jednostranně ukončit. Pokud mu však dosud nevznikl nárok na tzv. jednorázové vyrovnání, má pro něj předčasný výstup ze systému negativní finanční důsledky v podobě ztráty již připsaných státních příspěvků nebo v některých případech i všech prostředků účastníka. Účastník také může své prostředky spolu s dosaženou dobou účasti převést mezi penzijními společnostmi v rámci doplňkového penzijního spoření a také přejít z penzijního připojištění do doplňkového penzijního spoření.

Penzijní společnosti si mohou vůči majetku v účastnických fondech účtovat pouze úplatu v maximálních limitech daných zákonem. Kromě poplatků za individuální služby drobného charakteru, nesmí penzijní společnost účtovat nic jiného než úplatu za obhospodařování a úplatu za zhodnocení majetku v účastnických fondech. Limity se liší podle typu účastnického fondu a odlišné limity jsou potom také za správu transformovaných fondů. Přehled těchto limitů je uveden v následující tabulce:

Účastník doplňkového penzijního spoření si při vzniku účasti volí strategii spoření, což je způsob rozložení prostředků v jednotlivých účastnických fondech vytvořených penzijní společností. Strategii spoření může měnit. Právní úprava také obsahuje povinnost penzijní společnosti ve vymezeném období přesouvat prostředky do povinného konzervativního fondu nebo obdobného fondu, a to s cílem zamezit výraznému kolísání hodnoty prostředků účastníků v době blížící se výplatě dávek. Tyto principy jsou běžnou součástí soukromých doplňkových penzijních schémat. Je ovšem zachována volba účastníka o tom, kde budou jeho prostředky umístěny. Zákonný postup je nastaven pro případ, že účastník nezvolí jiný způsob rozložení prostředků v účastnických fondech.

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Z hlediska obsahu návrhu zákona má význam zejména čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zakotvuje právo občanů na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří. Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky.

Návrh zákona je v souladu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii. Systémy individuálního doplňkového penzijního spoření a penzijního připojištění nejsou předmětem harmonizace na úrovni práva Evropské unie a tato úprava je zcela v kompetenci členského státu. Právo Evropské unie v podobě směrnice dopadá na zaměstnanecké penzijní systémy a v podobě nařízení na panevropský osobní penzijní produkt (PEPP). Těchto systémů a produktů se však návrh zákona nijak netýká.

Na doplňkové penzijní spoření nebo penzijní připojištění sice může přispívat účastníkovi zaměstnavatel, tím se ale tyto systémy nestávají zaměstnaneckým penzijním systémem, jelikož zaměstnavatel nijak nevstupuje do smluvního vztahu týkajícího se zabezpečení a organizování systému nebo smluvního vztahu s poskytovatelem finanční služby pro účastníka. Není tomu tak ani v případě povinného příspěvku zaměstnavatele pro některé zaměstnance, vykonávající vymezené rizikové práce podle zákona č. 324/2025 Sb., o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří, jelikož tento je podmíněn mimo jiné tím, že zaměstnanec má uzavřenou svoji smlouvu s penzijní společností.

Penzijní společnosti nemohou být poskytovatelem panevropského osobního penzijního produktu, jelikož nespadají pod žádný evropským právem harmonizovaný sektor finančního trhu.

Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Mezinárodní smlouvy neobsahují specifické normy, které by upravovaly témata řešená v návrhu zákona.

Odhad nákladů na státní rozpočet v podobě nákladů na státní příspěvek v roce 2028 je zvýšení výdajů o 1,1 mld. Kč. Při nejvyšší intenzitě reakce účastníků na nově upravené podmínky pro nárok na státní příspěvek by se jednalo až o 1,6 mld. Kč. Tento odhad dopadu na státní rozpočet bude uveden pro podklady v rámci sestavování výdajů státního rozpočtu na příslušný rozpočtový rok.

Na ostatní veřejné rozpočty nebude mít navržený zákon žádný dopad. Dopad nemá ani na zaměstnavatele, jejichž činnost je hrazena ze státního rozpočtu, mimo jiné organizační složky státu, protože jim neukládá žádné nové povinnosti.

Navrhované úpravy limitů na úplaty penzijních společností pravděpodobně povedou k poklesu výnosů penzijních společností s případným následným dopadem na výši jejich zisků. V dlouhodobém horizontu může být tento dopad vyrovnán zvýšením objemu prostředků v účastnických fondech. Výsledek bude záviset na míře přizpůsobení nákladů a vývoji zhodnocení a objemu prostředků v účastnických fondech.

Návrh zákona se netýká právní úpravy požadavků na výrobky a neobsahuje ustanovení, která by byla technickým předpisem upravujícím požadavky na výrobky.

Navrhovaná právní úprava má pozitivní dopad na práva a povinnosti účastníků, a to ve vztahu k novým podmínkám a možnostem, které jsou popsány v obecném odůvodnění a zvláštní části důvodové zprávy. Pokud jde o ukončení provozování penzijního připojištění prostřednictvím transformovaných fondů, návrh řeší problematiku tak, aby byla v maximální míře chráněna práva účastníků penzijního připojištění. Ve vztahu k penzijním společnostem představuje návrh významné změny v oblasti regulace limitů na úplatu a zavedení některých nových povinností, ale také zmírnění některých regulačních požadavků. Podrobně jsou jednotlivé prvky popsány ve zvláštní části důvodové zprávy.

Návrh zákona v oblasti poskytování státního příspěvku a práva na tzv. částečné odbytné rozlišuje mezi různými skupinami účastníků na základě věku. Nejde však o nepřípustnou diskriminaci z důvodu věku, neboť toto rozlišování představuje rozumný prostředek k dosažení legitimního cíle. Různé věkové hranice při stanovení práv a povinností nejsou ostatně v právním řádu ojedinělé. Vyšší procentní sazba státního příspěvku pro účastníky do věku 30 let je odůvodněna legitimním zájmem na tom, aby si účastníci zakládali doplňkové penzijní spoření v mladém věku, ideálně již v dětství nebo nejpozději při vstupu na trh práce, protože doba trvání doplňkového penzijního spoření (zejména ve spojení s efektem složeného úročení) je naprosto zásadní z hlediska toho, jak velkou částku budou mít účastníci k dispozici při dosažení důchodového věku. Možnost částečného odbytného musí být omezena určitou věkovou hranicí zejména z toho důvodu, že účastník po čerpání částečného odbytného musí mít dostatečný čas na to, aby před dosažením důchodového věku shromáždil potřebný objem prostředků pro zabezpečení ve stáří a pokud možno vyrovnal odliv, k němuž došlo čerpáním částečného odbytného.

Navrhovaná právní úprava nezakládá ani neprovádí veřejnou podporu. Změna podmínek nároku na státní příspěvek dopadá na nároky účastníků, nikoli podnikatelských subjektů.

Tento návrh zákona neobsahuje specifická ustanovení, která by měla dopad na vymezené skupiny obyvatel. Všechna navrhovaná opatření se vztahují na občany bez rozdílu jejich postavení.

Návrh zákona se netýká problematiky životního prostředí.

Návrh zákona neupravuje oblast ochrany práv dětí. Této oblasti se dotýká pouze ustanovení, které zpřesňuje možnosti zákonného zástupce, který v oblasti smluvního vztahu s penzijní společností jedná za nezletilého účastníka. Navržené zpřesnění však nijak nemění stávající právní stav s výjimkou rozšíření možnosti zákonného zástupce požádat o převod prostředků účastníka k jiné penzijní společnosti. Práva nezletilých účastníků jsou v této situaci dostatečně chráněna tím, že prostředky účastníka mají i po převodu k jiné penzijní společnosti stejný režim.

U navrhované právní úpravy se nepředpokládá žádný dopad na bezpečnost nebo na obranu státu.

Navrženou právní úpravou nedochází k novému zpracování osobních údajů ani ke změně stávajícího. Návrh tedy nemá ve vztahu k ochraně osobních údajů a soukromí žádné dopady a není v rozporu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR).

Navrhovaná právní úprava nepřináší žádné územní dopady, ani přímé dopady na územní samosprávné celky. Pokud jde o možnost financování specifických projektů územních samosprávných celků, navrhovaná právní úprava volí vyvážené řešení, které na jedné straně respektuje zájem účastníků na nízkých nákladech spojených s investováním a na druhé straně poskytuje dostatečný prostor pro investice do těchto projektů, zejména v rámci alternativního účastnického fondu, u něhož jsou zachovány široké možnosti investování i dosavadní velmi volné limity na úplatu penzijní společnosti.

Navrhovaná právní úprava není v rozporu se zásadami digitálně přívětivé legislativy.

Zpracovatelé návrhu zákona dospěli k závěru, že právní úprava žádným způsobem neusnadňuje korupční jednání ani neznesnadňuje jeho odhalování. Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádné změny v této oblasti.

Předkladatelé v souvislosti s tímto návrhem zákona konzultovali problematiku se zástupci penzijních společností, akademické sféry a finančního trhu. V souvislosti s projednáváním návrhu zákona došlo k lobbování ze strany Asociace penzijních společností ČR, z. s., ev. č. RL5506040740, a České fintech asociace, z. s., ev. č. RL4124131761.

Navrhuje se opustit stávající (teoreticky pochybný) přístup, podle něhož se určení, která jsou výsledkem účastníkova jednostranného právního jednání (např. určení strategie spoření, určení určené osoby nebo stanovení výše příspěvku účastníka), považují za součást smlouvy o doplňkovém penzijním spoření. Je-li účastník oprávněn uvedená určení jednostranně měnit, nedává rozumný smysl, aby se tato určení považovala za součást smlouvy, která je pojmově dvoustranným právním jednáním a zásadně předpokládá projev shodné vůle stran. Podstata věci spočívá spíše v tom, že účastník je ze zákona oprávněn svým jednostranným právním jednáním působit na obsah doplňkového penzijního spoření jako závazku, který byl mezi ním a penzijní společností zřízen smlouvou o doplňkovém penzijním spoření. Z teoretického hlediska zde jde o tzv. utvářecí oprávnění účastníka. Proto zákon nově nepovažuje taková určení za součást smlouvy o doplňkovém penzijním spoření a jejich změnu nepovažuje za změnu této smlouvy. Z důvodu právní jistoty se pro tato jednostranná právní jednání účastníka nadále vyžaduje písemná forma. Nový přístup samozřejmě nebrání tomu, aby jednostranné právní jednání účastníka bylo zachyceno na téže listině jako smlouva o doplňkovém penzijním spoření.

Pokud jde o určení určené osoby, navrhuje se nově netrvat na jejím určení prostřednictvím konkrétně vyjmenovaných osobních údajů („jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, nebo datum narození, adresa místa pobytu v České republice nebo bydliště mimo území České republiky, je-li známa, popřípadě též příbuzenský nebo jiný vztah“), protože tato právní úprava v praxi vyvolává pochybnosti o tom, jaké jsou právní následky nedodržení tohoto požadavku. Nově se pro určení určené osoby uplatní obecné požadavky na určitost právního jednání.

Dále se reaguje na změnu, k níž došlo v § 898 občanského zákoníku novelou provedenou zákonem č. 192/2021 Sb. s účinností od 1. července 2021. Tato novela rozlišila běžné záležitosti při správě jmění dítěte, k nimž zásadně není třeba souhlasu soudu (odstavec 1), a záležitosti, k nimž se souhlas soudu vyžaduje vždy (odstavec 2). Navržené ustanovení nově není navázáno na běžné záležitosti při správě jmění dítěte, čímž se vyjadřuje, že jde o speciální pravidlo nejen vůči § 898 odst. 1, ale i vůči § 898 odst. 2 občanského zákoníku.

Upřesňuje se terminologie týkající se ukončení doplňkového penzijního spoření výpovědí. Vychází se z občanského zákoníku, podle něhož se nevypovídá smlouva, ale závazek (§ 1998 občanského zákoníku), tedy doplňkové penzijní spoření. Tato změna souvisí i s tím, že v návaznosti na navržené ukončení provozování penzijního připojištění prostřednictvím transformovaného fondu budou v budoucnu existovat i doplňková penzijní spoření, která vzniknou ze zákona [nový § 196a odst. 1 písm. b) zákona o doplňkovém penzijním spoření], a tedy jejich základem nebude smlouva o doplňkovém penzijním spoření.

Navrhuje se netrvat na oznámení o příspěvku zaměstnavatele, je-li tato skutečnost zřejmá z okolností, za nichž byl příspěvek zaplacen. Tak tomu může být např. v situaci, kdy zaměstnavatel uvede tuto skutečnost ve sdělení pro příjemce platby nebo kdy provede platbu podle instrukcí penzijní společnosti pro placení příspěvku zaměstnavatele. Cílem je administrativně zjednodušit placení příspěvku zaměstnavatelem.

Nově se nastavuje výše státního příspěvku pro účastníky, kteří dosud nedosáhli věku 30 let. Tím se sleduje legitimní cíl, aby si účastníci zakládali doplňkové penzijní spoření v mladém věku, ideálně již v dětství nebo nejpozději při vstupu na trh práce (a to i za cenu, že v tomto věku budou mít nižší příspěvky účastníka), protože doba trvání doplňkového penzijního spoření (zejména ve spojení s efektem složeného úročení) je naprosto zásadní z hlediska toho, jak velkou částku budou mít účastníci k dispozici při dosažení důchodového věku.

U účastníků, kteří do kalendářního měsíce, za který náleží státní příspěvek, nedosáhli věku 18 let, se jako na podmínce pro přiznání státního příspěvku navrhuje netrvat na minimálním příspěvku účastníka ve výši 500 Kč. V případě těchto účastníků pro přiznání státního příspěvku postačí, jestliže si spoří minimální příspěvek účastníka ve výši 100 Kč [§ 14 odst. 2 písm. a) zákona o doplňkovém penzijním spoření]. Tím se bere v úvahu vyšší finanční zátěž, jíž jsou obecně vystaveny rodiny s nezletilými dětmi. Navíc v případě nezletilých účastníků není klíčová samotná výše příspěvku účastníka, ale spíše skutečnost, že účastník doplňkové penzijní spoření vůbec má. I zde se vychází z toho, že doba trvání doplňkového penzijního spoření (zejména ve spojení s efektem složeného úročení) je naprosto zásadní z hlediska toho, jak velkou částku budou mít účastníci k dispozici při dosažení důchodového věku.

Navrhuje se vypustit zmínky o „převedené státní podpoře“, které jsou výsledkem dřívějších úvah o možnosti využít v doplňkovém penzijním spoření státní podporu na stavební spoření. Tyto úvahy jsou dnes překonané a v dohledné budoucnosti se zavedení této možnosti nepředpokládá.

Pro atraktivitu zakládání doplňkového penzijního spoření nezletilým účastníkům je klíčové, zda a za jakých podmínek lze část prostředků účastníka předčasně vybrat. Zakládají-li rodiče nebo prarodiče nezletilým účastníkům doplňkové penzijní spoření, je pro řadu z nich skutečnost, že s příspěvky účastníka nebude možné bez finančních ztrát disponovat po dobu 55 nebo 60 let, významným odrazujícím faktorem. Proto již novela provedená zákonem č. 377/2015 Sb., která s účinností od 1. ledna 2016 umožnila zakládat doplňková penzijní spoření nezletilým účastníkům, zavedla právo účastníka vybrat si jednu třetinu prostředků účastníka bez státních příspěvků a příspěvků zaměstnavatele při dosažení zletilosti (tzv. částečné odbytné). Novelou provedenou zákonem č. 462/2023 Sb. byla tato možnost s účinností od 1. ledna 2024 rozšířena na dva roky po dosažení zletilosti. V praxi se však ukazuje, že i takto stanovené rozmezí je stále příliš úzké, protože většina účastníků potřebuje přístup k peněžním prostředkům později než ve věku 20 let (např. v souvislosti s vysokoškolským studiem, řešením bytové situace, založením rodiny apod.). Proto se navrhuje rozšířit možnost částečného odbytného od dosažení zletilosti do dosažení věku 36 let.

Toto věkové omezení nepředstavuje nepřípustnou diskriminaci z důvodu věku, protože představuje rozumný prostředek k dosažení legitimního cíle. Pevné věkové omezení práva na částečné odbytné je ostatně obsaženo již ve stávající právní úpravě. Je nepochybné, že možnost částečného odbytného je v určitém napětí se zájmem účastníka na akumulaci co největšího objemu prostředků pro zabezpečení na stáří. Proto je tato možnost připuštěna pouze jako vyvážený kompromis mezi tímto zájmem a zájmem na atraktivitě doplňkového penzijního spoření jako produktu pro nezletilé a mladé účastníky. Právě z toho důvodu však musí být tato možnost omezena určitou věkovou hranicí, která zajistí, že i po čerpání částečného odbytného bude mít účastník dostatečný čas na to, aby akumuloval potřebný objem prostředků. Jako vhodná hranice se jeví věk 36 let.

Zůstává zachována stávající podmínka, že spořící doba musí trvat alespoň 10 let, a zachován zůstává i rozsah částečného odbytného (jedna třetina z příspěvků účastníka bez státních příspěvků a příspěvků zaměstnavatele). Možnost částečného odbytného nebude ani nadále omezena žádným účelem. Upřesňuje se, že pro výpočet maximální výše částečného odbytného je rozhodný den, kdy účastník penzijní společnost o částečné odbytné požádá, tedy v případě jednání mezi nepřítomnými den, kdy žádost o částečné odbytné dojde penzijní společnosti (§ 570 odst. 1 občanského zákoníku). Rovněž se upřesňuje, že částečné odbytné lze během stanoveného časového období čerpat pouze jednou, což je pravidlo, které se v praxi dovozuje i za stávající právní úpravy.

Legislativně technická úprava respektující legislativní zkratku zavedenou v § 5 odst. 4 zákona o doplňkovém penzijním spoření.

Ruší se pravidlo, podle něhož nárok na převod prostředků účastníka k jiné penzijní společnosti nemá účastník, kterému vznikl nárok na jednorázové vyrovnání. Toto pravidlo nemá žádný rozumný důvod. I účastník, jemuž vznikl nárok na jednorázové vyrovnání, může mít legitimní zájem pokračovat v doplňkovém penzijním spoření a případně přejít k jiné penzijní společnosti. Převod prostředků účastníka k jiné penzijní společnosti je nástrojem podporujícím konkurenci mezi penzijními společnostmi, a proto není žádoucí klást na něj nadměrně omezující podmínky. Kromě toho se upřesňuje, že zaplacením poplatku za převod prostředků k jiné penzijní společnosti může být podmíněn samotný převod, nikoli podání žádosti.

Legislativně technické úpravy reagující na zrušení § 27 odst. 2 zákona o doplňkovém penzijním spoření a související přečíslování odstavců.

Legislativně technické úpravy reagující na změny v § 39 a 40 zákona o doplňkovém penzijním spoření.

Legislativně technická úprava reagující na dřívější změny v § 29 odst. 1 zákona o doplňkovém penzijním spoření.

Navrhuje se, aby se k výkonu funkce vedoucí osoby penzijní společnosti nadále nevyžadoval předchozí souhlas České národní banky udělovaný ve správním řízení. Nově postačí, jestliže penzijní společnost sama provede posouzení vhodnosti vedoucí osoby, která má být povolána do funkce, a povolání vedoucí osoby do funkce České národní bance oznámí. Česká národní banka má možnost zareagovat na případné povolání nevhodné osoby nařízením změny vedoucí osoby podle § 145 zákona o doplňkovém penzijním spoření. Tím dochází ke sjednocení režimu s bankovním a pojišťovacím sektorem, kde rovněž Česká národní banka neprovádí schválení vedoucí osoby předem ve správním řízení. Zároveň se tím urychlí obsazování funkcí vedoucích osob v penzijních společnostech, sníží se jejich administrativní zátěž (včetně úspory prostředků za správní poplatek) a zefektivní se výkon dohledu České národní banky, která bude moci soustředit kapacity na posouzení rizikových případů.

Legislativně technická úprava reagující na dřívější změny v § 122 až 122b zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

Legislativně technické úpravy reagující na dřívější ukončení činnosti důchodových fondů.

V zájmu snížení administrativní zátěže se navrhuje zrušit povinnost penzijních společností vypracovávat, uveřejňovat a zasílat České národní bance pololetní zprávy vedle výroční zprávy a průběžných výkazů. Pro informování účastníků a České národní banky jsou dostatečné jiné informační povinnosti (např. § 119, 123, 125 a 133 zákona o doplňkovém penzijním spoření).

U účastnických fondů (s výjimkou alternativního účastnického fondu) se navrhuje opustit rozlišování úplaty penzijní společnosti na dvě složky. Nově se bude úplata penzijní společnosti odvozovat pouze z objemu obhospodařovaného majetku v účastnickém fondu. Tím se zvýší transparentnost úplaty pro účastníky. Úplata za zhodnocení má sice za cíl motivovat penzijní společnost k dosahování vyššího zhodnocení pro účastníky, ale dvousložkový charakter úplaty neumožňuje, aby si účastníci snadno učinili reálnou představu o nákladech spojených s doplňkovým penzijním spořením. Kromě toho je stávající limit úplaty za zhodnocení stanoven z komparativního pohledu evropských států nepřiměřeně vysoko.

Vzhledem k tomu, že u alternativních účastnických fondů (viz § 108b zákona o doplňkovém penzijním spoření) se předpokládá jiné složení portfolia s tím, že specifické investice generují vyšší náklady, a také vzhledem k tomu, že tyto fondy jsou teprve ve stádiu rozvoje (byly zavedeny novelou provedenou zákonem č. 462/2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024), nenavrhuje se u nich měnit stávající regulaci úplaty.

Nově se navrhuje stanovit limit na úplatu penzijní společnosti ve výši 0,5 % ročně z průměrné roční hodnoty fondového vlastního kapitálu v účastnickém fondu. Tento limit se navrhuje stanovit jako jednotný pro všechny účastnické fondy (s výjimkou alternativního účastnického fondu). Stávající limity jsou (zejména v případě jiných než povinných konzervativních fondů) stanoveny poměrně vysoko, navíc penzijní společnosti je až na nepatrné výjimky využívají plně, takže mezi nimi reálně neexistuje cenová konkurence. Poměrně výrazné snížení limitu na úplatu penzijní společnosti má za cíl zvýšit čistý výnos účastníků z doplňkového penzijního spoření. V podrobnostech viz závěrečnou zprávu z hodnocení dopadů regulace (RIA).

V návaznosti na zrušení limitu na úplatu penzijní společnosti vázaného na dosažené zhodnocení se ruší navazující pravidla týkající se výpočtu této složky úplaty penzijní společnosti.

Legislativně technická úprava reagující na změny v terminologii, které přinesl zákon o investičních společnostech a investičních fondech. Novelizované ustanovení používá dřívější terminologii a hovoří o „fondech kolektivního investování“, což podle nynější terminologie nezahrnuje fondy kvalifikovaných investorů (§ 92 odst. 1 zákona o investičních společnostech a investičních fondech). Věcně přitom neexistuje žádný rozumný důvod, proč by se uvedené pravidlo nemělo uplatnit jak na fondy kolektivního investování, tak na fondy kvalifikovaných investorů.

Navrhuje se stanovit výjimku z možnosti penzijní společnosti účtovat účastníkovi poplatek za změnu strategie spoření pro případ, že tato změna vede k určení strategie životního cyklu. Navržená výjimka vychází z toho, že strategie životního cyklu je základní strategií spoření (nový § 113a odst. 1 zákona o doplňkovém penzijním spoření) a že penzijní společnost nese při změně strategie spoření vedoucí k určení strategie životního cyklu nižší administrativní zátěž, neboť není povinna vyžádat si od účastníka informace o znalostech, zkušenostech a cílech (tzv. investiční dotazník, nový § 136 odst. 6 zákona o doplňkovém penzijním spoření). Navržená výjimka se uplatní jak v případě, že účastník výslovně určí strategii životního cyklu, tak v případě, že účastník odvolá dříve určenou strategii spoření, takže se strategie životního cyklu uplatní na základě domněnky podle nového § 5 odst. 7 věty druhé zákona o doplňkovém penzijním spoření.

Doplňuje se zmocnění pro Českou národní banku, aby vyhláškou stanovila vzor tiskopisu a obsah příloh žádosti o souhlas se změnou depozitáře podle § 96 odst. 4 věty druhé zákona o doplňkovém penzijním spoření. Toto zmocnění v zákoně dosud chybí a neexistence jednotného vzoru způsobuje komplikace jak na straně České národní banky, tak na straně žadatelů při zpracování žádosti.⁠​‌​‌​​‌‌​‌​‌​​‌​⁠

Doplňuje se skutečnost, na základě které není nutný předchozí souhlas České národní banky se změnou statutu účastnického fondu. Tou jsou potřeby změn statutu vyvolané přímo změnou právní úpravy. Jako příklad lze uvést změny týkající se úplat penzijní společnosti, pokud se jedná o takové změny, které mají za cíl dosažení souladu se změněnou regulací úplaty.

Legislativně technické úpravy reagující na skutečnost, že alternativní účastnický fond bude nově jedinou kategorií účastnických fondů, u které zůstane limit na úplatu vázán i na dosažené zhodnocení. Z dosavadního znění § 60 zákona o doplňkovém penzijním spoření se proto přebírají ustanovení týkající se úplaty za zhodnocení a jejího výpočtu.

Kromě toho dochází ke změně ve způsobu výpočtu úplaty za zhodnocení. Nově nemá být rozhodující průměrná hodnota penzijní jednotky za rozhodné období, ale hodnota penzijní jednotky na konci rozhodného období. Dosavadní konstrukce vede k tomu, že i když hodnota penzijní jednotky vykáže na konci rozhodného období pokles, může penzijní společnost po účastnících požadovat úplatu za zhodnocení, což je z hlediska funkce úplaty za zhodnocení obtížně obhajitelné.

Zvyšuje se limit na přijímání úvěrů a zápůjček alternativním účastnickým fondem z 25 % na 40 %. Tím se reaguje na skutečnost, že alternativní účastnický fond často investuje do málo likvidních aktiv, takže je třeba rozšířit jeho možnosti opatřit si likviditu přijetím úvěru nebo zápůjčky. Zároveň zůstává zachováno pravidlo zakazující přijímat úvěry nebo zápůjčky za účelem umožnění nákupu investičních nástrojů.

Navržené ustanovení zavádí povinnost penzijní společnosti vytvořit strategii životního cyklu. Jedná se o takový způsob rozložení prostředků účastníků mezi jednotlivé účastnické fondy, který zohledňuje věk, potřebnou dobu pro dosažení nároku na dávky a plánovanou volbu dávky účastníka tak, aby se co nejvíce maximalizoval výnos a aby se současně postupně přizpůsobovalo umístění prostředků do investičních nástrojů tak, aby se s blížící výplatou dávky snižovala rizikovější složka investic.

Strategie životního cyklu je v návrhu zákona charakterizována jako základní strategie spoření. Tím se vyjadřuje, že tato strategie je vhodná pro účastníky, kteří nemají vlastní odlišnou představu o strategii spoření. Návrh zákona vymezuje určité situace, kdy penzijní společnost účastníkovi strategii životního cyklu doporučí (nový § 136 odst. 3 a 4 zákona o doplňkovém penzijním spoření), a zároveň stanoví domněnku, podle níž neurčí-li účastník strategii spoření, platí, že určil strategii životního cyklu (§ 5 odst. 7 věta druhá téhož zákona). Návrh rovněž obsahuje určitá opatření, která mají za cíl zatraktivnit strategii spoření jak pro účastníky, tak pro penzijní společnost (osvobození od poplatku za změnu strategie spoření podle § 61 odst. 1 zákona o doplňkovém penzijním spoření, osvobození od povinnosti tzv. investičního dotazníku, nový § 136 odst. 6 téhož zákona).

Strategie životního cyklu však nikdy není povinná. Účastníkovi zůstává v každém případě zachována volnost při určení strategie spoření (§ 5 odst. 7 zákona o doplňkovém penzijním spoření), což odpovídá dobrovolné povaze doplňkového penzijního spoření.

Stávající zákon o doplňkovém penzijním spoření obsahuje v § 114 mechanismus zkonzervativnění portfolia v době před dosažením důchodového věku konkrétního účastníka. Navrhuje se modifikovat tato ustanovení tak, aby zkonzervativnění neprobíhalo jednorázově, ale proběhlo v pěti postupných krocích v pěti letech před dosažením důchodového věku. Zákon již ve stávajícím znění dává možnost provést zkonzervativnění přesunem buď do povinného konzervativního fondu, nebo do účastnického fondu se stejným nebo nižším rizikem za podmínky, že úplata hrazená z majetku tohoto účastnického fondu penzijní společnosti není vyšší než u povinného konzervativního fondu. Ačkoli návrhem dochází ke sjednocení limitů na úplatu u účastnických fondů (s výjimkou alternativního fondu), není vyloučeno, že konkrétní účastnické fondy budou mít úplatu nastavenou různě. Proto dává smysl i v nové úpravě tuto podmínku zachovat. Stejně jako podle stávající právní úpravy se navrhuje zachovat účastníkovi právo prohlásit vůči penzijní společnosti, že na realizaci zkonzervativnění portfolia netrvá. Zároveň se navrhuje vyloučit tento mechanismus v případě strategie životního cyklu, protože strategie životního cyklu sleduje obdobný cíl již z povahy svého vymezení, a také v případě jiné strategie spoření, která obsahuje obdobné prvky zkonzervativnění portfolia jako strategie životního cyklu. Každá penzijní společnost totiž vytvoří jednu strategii životního cyklu, ale není vyloučeno, aby obdobné prvky zkonzervativnění portfolia obsahovaly i jiné strategie spoření. Vůle účastníka by tak měla dostat přednost před zákonným mechanismem zkonzervativnění i tehdy, jestliže účastník sice neurčí jako strategii spoření strategii životního cyklu, ale určí jinou strategii s obdobnými prvky.

Legislativně technická úprava reagující na skutečnost, že nově bude jedinou kategorií účastnických fondů, u které zůstane limit na úplatu vázán i na dosažené zhodnocení, alternativní účastnický fond.

Ruší se povinnosti penzijní společnosti týkající se zaznamenávání požadavků a potřeb účastníka před uzavřením smlouvy o doplňkovém penzijním spoření a předávání těchto záznamů účastníkovi. Tyto povinnosti představují pro penzijní společnost (a nepřímo i pro účastníka) zbytečnou administrativní zátěž, jejich přidaná hodnota je sporná, navíc se částečně překrývají s povinnostmi vyplývajícími z § 136 zákona o doplňkovém penzijním spoření.

Legislativně technické úpravy reagující na zrušení pololetní zprávy a také na dřívější ukončení činnosti důchodových fondů.

Navrhuje se modifikovat povinnosti penzijní společnosti týkající se vyžadování informací od účastníka o znalostech, zkušenostech a cílech (tzv. investiční dotazník).

Zároveň se však navrhuje stanovit výjimku z této povinnosti pro případ, že určení nebo změna strategie spoření má vést k určení strategie životního cyklu. Zákonodárce tím, že zavádí domněnku určení strategie životního cyklu pro případ, že účastník sám žádnou strategii spoření neurčí (§ 5 odst. 7 věta druhá zákona o doplňkovém penzijním spoření), sám vychází z předpokladu, že strategie životního cyklu je pro účastníka v zásadě vždy vhodná. I zde by tedy posuzování vhodnosti ve vztahu k určení strategie životního cyklu bylo zbytečnou administrativní zátěží. Tato výjimka představuje zároveň opatření, které má zvýšit atraktivitu strategie životního cyklu jak pro účastníka, tak pro penzijní společnost. Výjimka z povinnosti vyžádat si informace od účastníka se uplatní nejen v případě, že účastník sám aktivně určí strategii životního cyklu, ale i v případě, že se strategie životního cyklu uplatní na základě výše uvedené domněnky, a také v případě, že penzijní společnost fakticky nabízí tuto strategii účastníkovi jako výchozí možnost.

Vypuštění souvisejícího přestupku v návaznosti na zrušení předchozího souhlasu České národní banky k výkonu funkce vedoucí osoby penzijní společnosti.

Navrhuje se upravit skutkovou podstatu přestupku spočívajícího v nevrácení státního příspěvku tak, aby jako přestupek bylo postihováno nejen nedodržení lhůt podle § 18 odst. 2 nebo 3 zákona o doplňkovém penzijním spoření, ale i nevrácení státního příspěvku podle § 18 odst. 7 téhož zákona. Neexistuje žádný rozumný důvod, proč by se jednotlivé případy nevrácení státního příspěvku měly z hlediska trestního postihu lišit.

Vložení souvisejícího přestupku v návaznosti na nové povinnosti penzijní společnosti týkající se vedoucích osob.

Vypuštění souvisejícího přestupku v návaznosti na zrušení pololetní zprávy.

Vložení souvisejícího přestupku v návaznosti na nové povinnosti penzijní společnosti týkající se strategie životního cyklu.

Vložení souvisejících přestupků v návaznosti na nové povinnosti penzijní společnosti týkající se ukončení provozování penzijního připojištění prostřednictvím transformovaného fondu.

Úprava souvisejícího přestupku v návaznosti na změněnou formulaci povinností penzijní společnosti týkajících se vyžadování informací od účastníka před určením nebo změnou strategie spoření.

Úprava zmocňovacího ustanovení v návaznosti na zrušení žádosti o předchozí souhlas České národní banky k výkonu funkce vedoucí osoby penzijní společnosti a zavedení zmocnění pro stanovení vzoru a příloh žádosti o souhlas se změnou depozitáře (nový § 96 odst. 6 zákona o doplňkovém penzijním spoření).

Z týchž důvodů, pro které se navrhuje snížit limit na úplatu penzijní společnosti a zrušit úplatu za zhodnocení u účastnických fondů (s výjimkou alternativního účastnického fondu), se navrhuje provést stejnou změnu i u transformovaných fondů.

Doplňuje se, stejně jako u statutu účastnického fondu, že i pro změny penzijního plánu vyvolané přímo změnou právní úpravy není potřeba schválení změny textu Českou národní bankou. Tím se snižuje administrativní zatížení jak na straně penzijních společností, tak České národní banky a může dojít rychleji ke sladění obsahu penzijního plánu s novou právní úpravou.

Vedle doplňkového penzijního spoření existuje v České republice i penzijní připojištění, což je starší soukromý produkt spoření na stáří z doby před rokem 2013. Penzijní společnosti provozují penzijní připojištění prostřednictvím transformovaných fondů. Do penzijního připojištění nelze od roku 2013 nově vstupovat, ale stále ještě v něm setrvává nezanedbatelná část účastníků (cca 1,6 milionu). Z penzijního připojištění lze kdykoli bezplatně přejít do doplňkového penzijního spoření. Transformované fondy nejsou schopny dosahovat v penzijním připojištění pro účastníky dostatečné zhodnocení, a to zejména kvůli vysoce konzervativnímu způsobu investování, které je dáno garancí každoročního nezáporného zhodnocení (tzv. garance černé nuly), jež v penzijním připojištění na základě zákona platí.

Navrhuje se ukončit provozování penzijního připojištění prostřednictvím transformovaných fondů ke dni 31. prosince 2036. Desetiletý odklad tohoto opatření má poskytnout účastníkům a penzijním společnostem dostatečný časový prostor, aby se na tuto skutečnost připravili. Předpokládá se, že drtivá většina současných účastníků opustí penzijní připojištění během této doby přirozenou cestou (zejména výplatou dávky nebo přechodem do doplňkového penzijního spoření, což těmto účastníkům umožní nastavit si parametry nového produktu podle svých potřeb), ale přesto se navrhuje stanovit v zákoně určitá pravidla pro účastníky, kteří v penzijním připojištění setrvají až do jeho ukončení.

Především zanikne penzijní připojištění jako závazek mezi účastníkem a penzijní společností [písmeno a)]. Účastníkovi, který nebude mít doplňkové penzijní spoření u penzijní společnosti, u které má penzijní připojištění, vznikne u této penzijní společnosti doplňkové penzijní spoření ze zákona [písmeno b)]. Vznik závazku ze zákona je sice poměrně ojedinělý, ale právně možný způsob vzniku závazku (obdobně např. zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele). Na takto vzniklá doplňková penzijní spoření bude dopadat § 1723 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se ustanovení o závazcích ze smluv použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností. Nepůjde však o vznik závazku na základě smlouvy o doplňkovém penzijním spoření, a proto se na tuto situaci neuplatní povinnosti, které zákon spojuje s uzavřením této smlouvy.

Bude-li mít účastník vedle penzijního připojištění u jedné penzijní společnosti i doplňkové penzijní spoření u jiné penzijní společnosti (což umožňuje § 190 zákona o doplňkovém penzijním spoření), zůstane doplňkové penzijní spoření u jiné penzijní společnosti zánikem penzijního připojištění nedotčeno. Výsledkem tedy bude, že účastník bude mít dvě doplňková penzijní spoření, s čímž již dnes počítá § 4 odst. 2 zákona o doplňkovém penzijním spoření. Cílem je, aby proces automatického přechodu účastníka z penzijního připojištění do doplňkového penzijního spoření probíhal co nejjednodušeji pouze v rámci jedné penzijní společnosti. Účastník, který by chtěl přejít do doplňkového penzijního spoření k jiné penzijní společnosti, bude samozřejmě moci využít obecnou možnost převést své prostředky ještě před ukončením provozování penzijního připojištění prostřednictvím transformovaných fondů z transformovaného fondu do účastnického fondu u libovolné penzijní společnosti postupem podle § 191 odst. 3 zákona o doplňkovém penzijním spoření.

Pokud jde o určení strategie spoření (§ 196a odst. 2), vychází se z toho, že transformované fondy investují vysoce konzervativně, a proto lze předpokládat, že účastník, který v transformovaném fondu setrval až do ukončení provozování penzijního připojištění prostřednictvím transformovaných fondů, měl zájem na vysoce konzervativním investování. Proto se zavádí nevyvratitelná domněnka, že účastník určil strategii spoření tak, že všechny prostředky účastníka se umísťují do povinného konzervativního fondu. Tato domněnka představuje speciální pravidlo vůči novému § 5 odst. 7 větě druhé zákona o doplňkovém penzijním spoření, podle něhož neurčil-li účastník strategii spoření, platí, že jako strategii spoření určil strategii životního cyklu. Nadále však trvá obecná možnost účastníka kdykoli měnit strategii spoření podle § 5 odst. 7 věty poslední zákona o doplňkovém penzijním spoření. Zavádí se právo účastníka, jemuž vzniklo doplňkové penzijní spoření ze zákona, po dobu 6 měsíců ode dne zániku penzijního připojištění změnit strategii spoření bezplatně. Tím se i do této situace promítá myšlenka, která je již dnes vyjádřena v § 62 odst. 2 zákona o doplňkovém penzijním spoření, podle něhož má účastník právo zareagovat na zásadní změny v nastavení doplňkového penzijního spoření, které nastaly nezávisle na jeho vůli, bezplatnou změnou strategie spoření.

Pokud jde o určení určené osoby a stanovení příspěvku účastníka (§ 196a odst. 3 a 4), i zde se respektují volby, které účastník učinil v zaniklém penzijním připojištění.

V účetní rovině to znamená, že rozvaha konzervativního fondu bude dne 1. ledna 2037 navýšena o majetek a dluhy ve zrušeném transformovaném fondu, tedy majetek a dluhy ve zrušeném transformovaném fondu budou vykázány v rozvaze tohoto fondu ke dni 31. prosince 2036 (k tomuto dni bude sestavena poslední účetní závěrka transformovaného fondu) a ode dne 1. ledna 2037 budou majetek a dluhy zrušeného transformovaného fondu součástí rozvahy povinného konzervativního fondu.

Zároveň však návrh umožňuje, aby se penzijní společnost a oprávněná osoba dohodly na jednorázovém vyrovnání z prostředků určených na výplatu této penze.

Přechodná ustanovení reagují na zrušení předchozího souhlasu k výkonu funkce vedoucí osoby penzijní společnosti, zrušení předchozího schválení změny statutu nebo změny penzijního plánu, jde-li o změnu přímo vyvolanou změnou právní úpravy, a na změnu ve způsobu výpočtu úplaty za zhodnocení v případě alternativního účastnického fondu.

Cílem přechodného ustanovení reagujícího na změnu ve způsobu výpočtu úplaty za zhodnocení je zajistit, že předchozí nejvyšší hodnoty penzijní jednotky rozhodné pro výpočet úplaty za zhodnocení se posuzují vždy podle té právní úpravy, která byla účinná v době, kdy byly tyto hodnoty dosaženy. Byla-li předchozí nejvyšší hodnota dosažena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, porovnává se dosažená hodnota penzijní jednotky na konci příslušného období nikoli s nejvyšší hodnotou penzijní jednotky na konci tehdejšího příslušného období, jak stanoví nová právní úprava, ale s průměrnou hodnotou penzijní jednotky za tehdejší příslušné období, jak stanovila tehdejší právní úprava. Tím má být zajištěno, že při výpočtu úplaty za zhodnocení se vždy zohlední taková část dosaženého zhodnocení, která ve výpočtu úplaty zhodnocení dosud nebyla zohledněna, a to bez ohledu na to, že v mezidobí došlo ke změně ve způsobu určení nejvyšší hodnoty penzijní jednotky rozhodné pro výpočet.

Navrhuje se doplnit v ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) bodu 1 podmínku pobírání nejméně 10 let nebo vyplácení doživotně vedle pozůstalostní penze rovněž pro starobní a výsluhovou penzi. Tato změna reaguje na skutečnost, že podle § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění účinném do 3. srpna 1999, bylo možno vyplácet penzi po stanovenou dobu, a penzijní plány tak obsahovaly možnost požádat o výplatu starobní a výsluhové penze po stanovenou dobu, která byla kratší než 10 let, přičemž stále existují penzijní připojištění, která se řídí touto starou úpravou, viz přechodné ustanovení v čl. III bodě 6 zákona č. 170/1999 Sb. Do novelizace zákona o daních z příjmů provedené zákonem č. 462/2023 Sb., byla i pro osvobození starobních a výsluhových penzí stanovena podmínka pobírání nejméně 10 let, při uvedené novelizaci došlo ke zjednodušení textu s ohledem na to, že podle stávající úpravy v zákoně o penzijním připojištění jsou tyto penze vždy pobírány doživotně, nebyla však vzata do úvahy uvedená „historická“ penzijní připojištění. Z toho důvodu se podmínka 10 let do zákona o daních z příjmů vrací.

V návaznosti na navrhovanou úpravu § 25 odst. 5 zákona o doplňkovém penzijním spoření se navrhuje do § 15b odst. 4 písm. a) doplnit výjimku z povinnosti navrácení daňové podpory produktu spoření na stáří. Účastníci doplňkového penzijního spoření, kteří splní podmínky podle § 25 odst. 5 zákona o doplňkovém penzijním spoření, tedy dosáhnou věku 18 let a spořicí doba bude trvat alespoň 120 kalendářních měsíců, a kteří před dosažením 36 let věku požádají o výplatu částečného odbytného podle tohoto ustanovení, tak nebudou navracet daňovou podporu. Navrhovaná úprava reaguje na změny navrhované v zákoně o doplňkovém penzijním spoření, jejichž cílem je zvýšení atraktivity III. penzijního pilíře, zejména pro mladší účastníky, a současně zajišťuje jejich promítnutí také do daňové oblasti. Cílem návrhu je podpořit dlouhodobé spoření na stáří a zvýšit flexibilitu systému pro účastníky.

Stanoví se, že ustanovení § 15b odst. 4 písm. a) zákona o daních z příjmů, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije již od zdaňovacího období roku 2026. To znamená, že ani účastníci, kterým bylo již v té době vyplaceno částečné odbytné podle § 25 odst. 5 zákona o doplňkovém penzijním spoření, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebudou vracet daňovou podporu svého doplňkového penzijního spoření. Jde tedy o retroaktivní ustanovení, ovšem jedná se o retroaktivitu ve prospěch účastníků doplňkového penzijního spoření, tedy o retroaktivitu přípustnou. Je však třeba se vypořádat s praktickými důsledky zpětného působení zákona, neboť před nabytím účinnosti tohoto zákona bude výplata částečného odbytného považována za skutečnost, která má za následek navrácení daňové podpory. Způsoby navrácení daňové podpory jsou stanoveny v § 15b odst. 5 a 6 zákona o daních z příjmů. Vznik příjmů podle § 15b odst. 5 zákona o daních z příjmů bude řešen až v daňovém přiznání za rok 2026, které se podává v průběhu roku 2027, a tedy skutečnost, že výplata částečného odbytného nebude mít za důsledek navrácení daňové podpory, nezpůsobí žádné praktické problémy. Obdobně je tomu ohledně odečitatelnosti nezdanitelných částí základů daně [§ 15b odst. 6 písm. a) bod 1 zákona o daních z příjmů] a určení základu daně z částečného odbytného [§ 15b odst. 6 písm. b) zákona o daních z příjmů]. Jediným důsledkem navrácení daňové podpory, který nastane hned následující kalendářní měsíc po výplatě částečného odbytného, je skutečnost, že pro účely příspěvků hrazených zaměstnavatelem není doplňkové penzijní spoření považováno za daňově podporované [§ 15b odst. 6 písm. a) bod 2 zákona o daních z příjmů], a tedy tento příspěvek není osvobozen od daně. Pokud tedy bylo v průběhu roku 2026 vyplaceno částečné odbytné z doplňkového penzijního spoření a zaměstnavatel na toto spoření přispíval, podle dosavadní právní úpravy přestal považovat toto spoření za daňově podporované a v zálohách na daň tyto příspěvky od měsíce následujícího po vyplacení částečného odbytného považoval za zdanitelný příjem. Druhá věta přechodného ustanovení proto stanoví, že takový postup byl v kalendářních měsících započatých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona správný, zaměstnavatel tedy nebude muset zálohy zpětně měnit. Nová právní úprava, tedy skutečnost, že nemělo dojít k navrácení daňové podpory a příspěvky tedy měly být osvobozeny od daně, se zohlední až v ročním zúčtování záloh, případně v daňovém přiznání podaném poplatníkem.

V zákoně o správních poplatcích se provádějí změny, které vyplývají z navržené novely zákona o doplňkovém penzijním spoření.

Ze sazebníku správních poplatků se vypouštějí položky týkající se důchodových fondů podle zákona č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, který byl zrušen s účinností od 1. ledna 2018 (§ 29 bod 1 zákona č. 376/2015 Sb., o ukončení důchodového spoření).

Naopak se v sazebníku správních poplatků nereaguje na navrhované ukončení provozování penzijního připojištění prostřednictvím transformovaného fondu a na zrušení zákona o penzijním připojištění s účinností od 1. ledna 2037. Provádění změn s takto výrazně odloženou účinností v sazebníku, který podléhá častým změnám, by bylo kontraproduktivní. Předpokládá se, že potřebné změny budou v sazebníku provedeny dodatečně, až se přiblíží termín navrženého ukončení provozování penzijního připojištění prostřednictvím transformovaného fondu.

V souvislosti s navrženými změnami § 39 zákona o doplňkovém penzijním spoření se vypouští položka sazebníku správních poplatků týkající se poplatku za přijetí žádosti o udělení předchozího souhlasu k výkonu funkce vedoucí osoby penzijní společnosti.

Vzhledem k navrženému ukončení provozování penzijního připojištění prostřednictvím transformovaného fondu uplynutím dne 31. prosince 2036 (nové § 196a až 196e zákona o doplňkovém penzijním spoření) se navrhuje s účinností od 1. ledna 2037 zrušit zákon o penzijním připojištění. Zároveň se navrhuje zrušit jeho novely.

Záměrně se v rámci části první nenavrhuje rušit s účinností od 1. ledna 2037 v zákoně o doplňkovém penzijním spoření jednotlivé zmínky o transformovaných fondech. Taková úprava by si vyžádala velké množství novelizačních bodů s výrazně odloženou účinností. Pokud by byla dotčená ustanovení zákona o doplňkovém penzijním spoření v mezidobí dále měněna, bylo by velmi obtížné udržet soulad mezi jednotlivými novelizacemi s různou účinností. Zrušení jednotlivých zmínek o transformovaných fondech může být provedeno později, až se přiblíží termín navrženého ukončení provozování penzijního připojištění prostřednictvím transformovaného fondu.

Navrhuje se účinnost zákona dnem 1. ledna 2027. Vzhledem k tomu, že systém penzijního připojištění má být ukončen uplynutím dne 31. prosince 2036, navrhuje se pro část čtvrtou (čl. VI), která zrušuje zákon o penzijním připojištění a jeho novely, odložená účinnost dnem 1. ledna 2037. ⁠​‌​‌​​‌‌​‌​‌​​‌​⁠

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí: