I. Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu.
Poplatníci ze sektoru dotčeného navrhovanou mimořádnou sektorovou daní nejsou v současné době zdaněni zvláštní sektorovou daní. Jejich příjmy, resp. zisk, je zdaněn daní z příjmů právnických osob. Na jejich produkty dopadá také spotřební daň z minerálních olejů a daň z přidané hodnoty.
Speciální typ daně z příjmů typu „windfall tax“ byl do českého právního systému poprvé zaveden v roce 2022 (zákonem č. 366/2022 Sb.) jako reakce na skokový nárůst cen energetických produktů v důsledku válečného konfliktu na Ukrajině a tato daň byla aplikována do konce roku 2025. Obecně se má za to, že nadměrné nebo neočekávané zisky představují nezasloužený, nestandardní nebo nespravedlivý zisk, který nevzniká z důvodu inovací či poskytování kvalitnějších služeb zákazníkům, nýbrž např. v důsledku rychlého růstu cen pohonných hmot nebo cen energií, které byly vyvolány mimořádnou okolností (vyšší mocí, rozhodnutím národních či nadnárodních orgánů, válečným či obdobným konfliktem). V současné době dochází k obdobné situaci v sektoru zpracování ropy a výroby rafinovaných ropných produktů, kde mimořádné tržní podmínky vedly k výraznému růstu marží dotčených podniků. Výjimečné tržní podmínky v rafinérském sektoru se současně promítají do cen pohonných hmot a dalších navazujících produktů a mohou mít dopady napříč celou ekonomikou. Zatímco některé subjekty z těchto podmínek profitují ve formě mimořádných zisků, jiné čelí zvýšeným nákladům, což může vytvářet dodatečné nároky na veřejné rozpočty, například v důsledku výdajů citlivých na inflační vývoj. Navrhované opatření proto sleduje obdobný cíl jako předchozí úprava daně z neočekávaných zisků, tj. zajistit přiměřenou participaci subjektů dosahujících mimořádných zisků na financování nákladů spojených s mimořádnou ekonomickou situací.
2. Popis obsahu návrhu právního předpisu s uvedením důvodů, které k jeho předložení vedou, a shrnutí základních zásad a nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí.
Navrhuje se do zákona o daních z příjmů začlenit tzv. mimořádnou sektorovou daň, která je svým charakterem tzv. „windfall tax“. Jde tedy o zdanění určité skupiny daňových poplatníků generujících vysoké dodatečné marže díky současné geopolitické situaci. Cílem navrhované úpravy je zdanění mimořádných ekonomických přínosů vzniklých v důsledku mimořádných tržních podmínek v sektoru zpracování ropy a výroby rafinovaných ropných produktů. Součástí návrhu jsou rovněž obratové limity vymezující okruh dotčených subjektů. Tyto limity plní funkci pravidla de minimis a směřují k tomu, aby dopad opatření byl soustředěn na ekonomicky významné skupiny a společnosti, u nichž lze předpokládat, že dosažené mimořádné marže jsou primárně důsledkem mimořádného vývoje na relevantním trhu. Naopak hospodářské výsledky menších subjektů bývají ve větší míře ovlivněny individuálními okolnostmi jejich podnikání, lokálními tržními podmínkami či dalšími specifickými faktory, na jejichž zachycení navrhovaný mechanismus není konstruován. Vzhledem k dočasné povaze opatření nelze současně očekávat, že vymezení okruhu poplatníků prostřednictvím těchto limitů povede k významným či dlouhodobým nerovnostem v daňovém zacházení mezi jednotlivými podnikatelskými subjekty. Z důvodu zachování konzistentního přístupu byly současně převzaty obratové limity uplatněné již v rámci předchozí daně z příjmů typu „windfall tax“. Tyto limity byly v minulosti použity pro identifikaci ekonomicky významných subjektů, na něž bylo obdobné mimořádné zdanění zaměřeno, a jejich opětovné využití přispívá k právní jistotě a předvídatelnosti navrhované úpravy.
Situaci na světovém trhu s ropou v roce 2026 zásadně ovlivnil ozbrojený konflikt na Blízkém východě a s ním související omezení přepravy přes Hormuzský průliv, kterým před krizí procházelo přibližně 20 milionů barelů ropy a ropných produktů denně. Podle Mezinárodní agentury pro energii (International Energy Agency, IEA) vedlo omezení lodní dopravy k největšímu narušení dodávek ropy v historii moderního ropného trhu. Objem přepravy přes průliv klesl z přibližně 20 milionů na 2,7 milionu barelů denně a globální nabídka ropy se v březnu 2026 snížila o více než 10 milionů barelů denně.
V následujících měsících však došlo k částečnému obnovení přepravních toků a nabídka surové ropy se postupně zotavovala. Podle IEA se však dodávky surové ropy obnovovaly rychleji než výroba a dodávky rafinovaných ropných produktů. Zatímco zvýšená nabídka surové ropy přispívala k poklesu cen ropy, trhy s rafinovanými ropnými produkty zůstávaly napjaté v důsledku omezených rafinérských kapacit, opožděného obnovení provozu exportních rafinerií a narušených dodavatelských řetězců.
V důsledku tohoto nesouladu mezi trhem se surovou ropou a trhem s rafinovanými ropnými produkty došlo k mimořádnému růstu crack spreadů a rafinérských marží. Podle IEA vzrostly crack spready a marže rafinovaných ropných produktů na počátku července 2026 na čtyřletá maxima. V zářijovém vydání Oil Market Report1 pak IEA konstatovala, že rafinérské marže v oblasti Atlantiku dosáhly v srpnu 2026 rekordních hodnot, a to zejména v důsledku výrazného růstu dieselových crack spreadů. Současně uvedla, že globální objem zpracování ropy v rafinériích sice v srpnu 2026 dosáhl sezónního maxima, stále však zůstával významně pod úrovní předchozího roku.
Uvedené skutečnosti dokládají existenci mimořádných tržních podmínek v sektoru zpracování ropy a výroby rafinovaných ropných produktů, které se projevily mimořádným růstem crack spreadů a rafinérských marží a promítly se do zvýšené ziskovosti podniků působících v tomto odvětví.
Přestože se ceny surové ropy po částečném obnovení dodávek stabilizovaly a následně klesaly, ceny rafinérských produktů zůstávaly zvýšené. Kotace hlavních produktů, zejména motorové nafty, motorového benzínu, LPG, leteckého paliva a petrochemického benzínu, tedy produktů tvořících podstatnou část produkce moderních evropských rafinerií, rostly výrazně rychleji než cena vstupní suroviny. V důsledku toho došlo k rozšíření rozdílu mezi cenou vstupní ropy a hodnotou produktů získaných jejím zpracováním, tedy k významnému růstu rafinérských marží.
Sektor zpracování ropy a výroby rafinovaných ropných produktů tak v roce 2026 profitoval především z mimořádných tržních podmínek vyvolaných ropnou krizí. Významná část dosažené ziskovosti souvisela s bezprecedentním vývojem na světových trzích s ropou a rafinovanými ropnými produkty, který vedl k výraznému nárůstu rafinérských marží.
Z výše uvedených důvodů se navrhuje zavést mimořádnou sektorovou daň na sektor zpracování ropy a výroby rafinovaných ropných produktů, který významně profituje z mimořádných tržních podmínek vyvolaných geopolitickou krizí. Koncept zdanění je založen na identifikaci části zisku, která převyšuje běžně dosahovanou úroveň před vznikem těchto mimořádných okolností.
Při posuzování vývoje ziskovosti v tomto odvětví jsou standardně využívány ukazatele rafinérských marží a crack spreadů. Jak je uvedené výše, podle IEA dosáhly tyto ukazatele v roce 2026 čtyřletých maxim, resp. rekordních hodnot, což potvrzuje existenci mimořádných tržních podmínek v sektoru zpracování ropy a výroby rafinovaných ropných produktů.
Pro vlastní konstrukci daně se však navrhuje vycházet z hrubé marže, která lépe postihuje ekonomický výsledek integrované výroby založené na zpracování ropy, včetně navazujících petrochemických činností. Nárůst hrubé marže oproti období před vznikem geopolitické krize představuje pro účely této daně přiměřený ukazatel mimořádných ekonomických přínosů souvisejících s vývojem na trzích s ropou a rafinovanými ropnými produkty.
Hrubou marží se pro účely navrhované právní úpravy zjednodušeně řečeno rozumí rozdíl mezi náklady na nákup surové ropy a výnosy z prodeje výrobků vzniklých jejím zpracováním. Pro účely zdanění se navrhuje porovnat výši hrubé marže dosažené v letech 2026 a 2027 s výší hrubé marže dosažené před počátkem válečného konfliktu s Íránem, tedy v roce 2025. Předmětem daně bude nárůst hrubé marže oproti této referenční hodnotě.
Původně se zvažovalo navázání základu daně pouze na vybrané skupiny rafinovaných ropných produktů. Takový přístup by odpovídal ekonomickým ukazatelům používaným k hodnocení vývoje rafinérských marží. Vzhledem k vysoké míře technologické a ekonomické provázanosti rafinérské a petrochemické výroby by však bylo obtížné jednoznačně určit, jaká část nákladů na nákup surové ropy připadá na výrobu jednotlivých skupin produktů, zejména pohonných hmot na straně jedné a petrochemických výrobků na straně druhé. Z důvodu zjednodušení administrace a omezení interpretačních sporů se proto navrhuje vycházet z celkové hrubé marže dosažené při zpracování ropy a výrobě rafinovaných ropných produktů. Ta bude stanovena na základě celkových tržeb za prodané výrobky a celkových nákladů na nákup surové ropy. Navrhovaná sazba daně ve výši 50 % zohledňuje skutečnost, že základ daně je vymezen šířeji, než by odpovídalo pouze vybraným skupinám rafinovaných ropných produktů.
3. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky.
Předkládaný návrh je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky.
Základní meze pro uplatňování právních předpisů stanoví Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být také ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
Přezkumu ústavnosti zákonné úpravy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění se Ústavní soud věnoval již mnohokrát, z jeho judikatury ve vztahu k přezkumu daní a poplatků obecně vyplývá zejména:
1. Z ústavního principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy), jakož i z ústavního vymezení zákonodárné moci (čl. 15 odst. 1 Ústavy), plyne pro zákonodárce široký prostor pro rozhodování o předmětu, míře a rozsahu daní, poplatků a peněžitých sankcí. Zákonodárce přitom nese za důsledky tohoto rozhodování politickou odpovědnost.
2. Jakkoli je daň, poplatek, příp. peněžitá sankce veřejnoprávním povinným peněžitým plněním státu, a tedy zásahem do majetkového substrátu, a tudíž i vlastnického práva povinného subjektu, bez naplnění dalších podmínek nepředstavuje dotčení ústavním pořádkem chráněné vlastnické pozice (čl. 11 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).
3. Ústavní přezkum daní, poplatků a peněžitých sankcí zahrnuje posouzení z pohledu dodržení kautel plynoucích z ústavního principu rovnosti, a to jak neakcesorické (čl. 1 Listiny), tj. plynoucí z požadavku vyloučení svévole při odlišování subjektů a práv, tak i akcesorické v rozsahu vymezeném v čl. 3 odst. 1 Listiny. K principu rovnosti Ústavní soud ve své konstantní judikatuře uvádí, že se nejedná o kategorii absolutní, nýbrž relativní (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 22/92).
4. Je-li předmětem posouzení ústavnost akcesorické nerovnosti vzhledem k vyloučení majetkové diskriminace, případně toliko posouzení skutečnosti, nepředstavuje-li daň, poplatek nebo jiná peněžitá sankce případný zásah do práva vlastnického (čl. 11 Listiny), je takový přezkum omezen na případy, v nichž hranice veřejnoprávního povinného peněžitého plnění jednotlivce státu, vůči majetkovému substrátu jednotlivce, nabývá škrtícího (rdousícího) působení. Jinými slovy ke škrtícímu (rdousícímu) působení dochází, má-li posuzovaná daň, poplatek nebo peněžitá sankce ve svých důsledcích konfiskační dopady ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce.
Pokud jde o otázku retroaktivity navrženého opatření, lze uvést, že Ústavní soud ve své judikatuře v této oblasti odkazuje zejména na judikaturu německého Spolkového ústavního soudu a rozlišuje dvě základní kategorie zpětného působení práva. Retroaktivitu pravou a retroaktivitu nepravou.
Poslední nález vyjadřující se specificky k retroaktivitě daňových opatření z roku 2021 (Pl. ÚS 87/20 – zdanění rezerv pojišťoven) podstatu obou kategorií shrnuje tak, že pravá retroaktivita znamená, že právní norma působí vznik právních vztahů před její účinností za podmínek, které teprve dodatečně stanovila, nebo že na jejím základě dochází ke změně právních vztahů vzniklých podle staré úpravy s účinky do období před účinností nového zákona. U nepravé retroaktivity naproti tomu nový zákon nezakládá právní následky pro minulost – v minulosti nastalé skutečnosti pouze právně kvalifikuje jako podmínku budoucího právního následku, případně pro budoucnost modifikuje následky založené podle dřívějších předpisů; o zpětné působení práva by šlo, jen kdyby předpis založil právní účinky přímo pro minulost.
Podle Ústavního soudu není ústavně chráněno samo všeobecné očekávání, že platné právo zůstane nezměněno (Pl. ÚS 8/09). Nepravá retroaktivita může být nepřípustná jen tam, kde zásah do důvěry v dosavadní úpravu převáží nad významem veřejného zájmu na změně. Ústavní soud dále zdůraznil, že tvrzený cíl zvýšení daňového inkasa je sám o sobě vždy v obecné rovině legitimní a že otázka koncepčnosti, vhodnosti či systémovosti změny zdaňování konkrétního sektoru – včetně toho, zda povede ke zdražení jím poskytovaných služeb – je otázkou primárně politickou, nikoli ústavní. Ekonomický dopad na konkrétní sektor sám o sobě nezakládá protiústavnost daňové úpravy, a to ani optikou zklamané důvěry v právo, může jít totiž jak o sledovaný regulační cíl daňové politiky, tak o nechtěný důsledek nepromyšlené daňové politiky – v obou případech jde o odpovědnost momentální politické většiny vůči voličům, nikoli o věc ústavního přezkumu. Ústavní soud rovněž nepřezkoumává přiměřenost odlišných dopadů na různé subjekty co do jejich organizačního uspořádání, nýbrž pouze vylučuje libovůli – tu neshledal tam, kde změna sleduje legitimní cíl, je obecná a dopadá na všechny subjekty ve shodné situaci shodně.
I citelný, nerovnoměrně dopadající sektorový zásah motivovaný fiskálně či „objektivizačně“ Ústavní soud akceptuje, pokud sleduje racionální cíl, není svévolný a nezasahuje do právních vztahů, které byly k rozhodnému okamžiku již definitivně uzavřeny – nemusí přitom jít o řešení nejlepší, nejvhodnější či nejúčinnější, pouze o řešení ústavně možné.
V nálezu Pl. ÚS 87/20 Ústavní soud otázku zklamané důvěry v právo u nepravé retroaktivity v daňové oblasti neposuzoval klasickým třístupňovým testem proporcionality. Namísto toho ji podřídil témuž, mírnějšímu kritériu, které jinak užívá pro přezkum daní samotných – vyloučení extrémní disproporcionality (tzv. rdousícího/konfiskačního efektu). Důvodem je požadavek zdrženlivosti při posuzování daňové politiky státu obecně (Pl. ÚS 29/08): úkolem Ústavního soudu je při přezkumu daňových zákonů pouze eliminovat excesy zákonodárce v podobě rdousícího dopadu a případné diskriminační povahy úpravy, nikoli určovat jedinou možnou či optimální daňovou politiku, což mu nepřísluší.
K předkládanému návrhu lze na základě těchto závěrů Ústavního soudu uvést, že výše uvedená ústavní hlediska jsou splněna, a to z následujících důvodů.
Opatření v podobě mimořádné sektorové daně je sice retrospektivní, tedy nezakládá právní následky pro minulost, v minulosti nastalé skutečnosti však právně kvalifikuje jako podmínku budoucího právního následku nebo pro budoucnost modifikuje právní následky založené podle dřívějších předpisů, avšak nezakládá nepřípustnou retroaktivitu, jelikož jeho konstrukce vyvažuje cíle opatření ve srovnání se zásahem do zklamané důvěry v právo. Platí proto, že toto opatření
je proporčně přiměřené – veřejný zájem převáží zásah do legitimních očekávání daných subjektů – pro subjekty byly výnosy mimořádným a nečekaným vlivem, se kterým ve svých dlouhodobých koncepcích nepočítaly,
sleduje legitimní cíl – mitigaci negativních dopadů situace na stav veřejných financí oproti nadstandardně dobré ekonomické situaci celého odvětví celosvětově,
je přiměřené a únosné a nemá „rdousící efekt“ – je zdaňován pouze mimořádný nárůst marže, a to pouze sazbou 50 % – producentům tedy zůstává 50 % mimořádného nárůstu marže, což i nadále umožňuje ekonomický rozvoj daňového subjektu,
není libovolné,
není diskriminační, je obecné – dopadne na všechny subjekty stejného druhu v daném sektoru stejně a
je mimořádné a dočasné.
Zdaňované subjekty nemohly legitimně očekávat nepředvídanou krizi na Blízkém východě a následný mezinárodní vývoj, v jejichž důsledku došlo k nepřiměřeně vysokému skokovému nárůstu jejich marží. Takové očekávání podle dostupných informací neexistovalo, což plyne jak z tehdejších makroekonomických predikcí cen ropy, tak i z dokumentů, které zpracovávali největší hráči na evropském rafinérském trhu pro své investory.
Zásah do majetkové sféry daňových subjektů je přiměřený i tím, že se mimořádná sektorová daň bude vztahovat pouze na meziroční rozdíl hrubé marže, přičemž tento základ bude zdaněn sazbou 50 %, a proto daň ani nemůže být vzhledem k takové konstrukci pro daňový subjekt rdousící, natož likvidační. Vyváženost těchto kroků podporuje i skutečnost, že takto vzniklou daň si bude moci poplatník uplatnit jako daňově uznatelný náklad.
Opatření proto nepředstavuje zásah, v jehož důsledku by došlo ke zmaření samotné podstaty majetku poplatníka, čímž by došlo ke znemožnění ekonomické činnosti daných subjektů (rdousící efekt), jelikož neočekávatelné zisky objektivně nemohly být předem alokovány oproti výdajům. Ústavní soud přitom předpokládá a připouští i neočekávané zdanění očekávaného zisku („Úkolem práva (a soudní moci) přitom nemůže být ochrana dříve očekávaného zisku, nýbrž pouze zhodnocení, zda přijatou právní úpravou nedochází v nedůvodné a neakceptovatelné míře k zásahu do vlastnických (či jiných) práv dotčených osob, což však nelze ztotožňovat s ochranou plánovaného zisku.“ – bod 33 nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2216/14).
Retrospektivní aplikace znemožňuje ex ante daňovou optimalizaci, a tedy přizpůsobování chování ryze daňovému účelu. Díky tomu může být sazba daně nastavena níže (než kdyby musela optimalizaci kompenzovat), a tedy z hlediska rovnosti více spravedlivě vůči těm, kteří pro optimalizaci nemají z objektivního pohledu takový prostor jako jiní. Objektivní délka legislativního procesu přitom neumožňovala zavést opatření dříve, přestože existuje široká společenská shoda na jeho potřebnosti.
Z hlediska akcesorické i neakcesorické rovnosti nedochází ke svévolnému odlišování daňových subjektů, neboť navrhovaná právní úprava nečiní neodůvodněné rozdíly mezi subjekty, na něž se vztahuje. Návrh zákona zakotvuje pro definici poplatníka objektivní kritéria, která se uplatní pro každého poplatníka daně z příjmů právnických osob, a to bez rozdílu. Tato objektivní kritéria cílí na odlišení ekonomicky výkonnějších subjektů v oblasti zpracování surové ropy od subjektů ekonomicky méně výkonných, přičemž zdanění mimořádnou sektorovou daní mají podléhat subjekty ekonomicky nejvýznamnější, což představuje opatření, které je v souladu s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 22/92). Návrh zákona tak nevede ani k diskriminaci nepřímé.
Daň necílí na sociálně slabou ani početnou skupinu a její přenos na konečného zákazníka je díky zpětnému dopadu omezen. Má tedy potenciál skutečně zasáhnout tam, kde došlo k mimořádnému nárůstu zisků. V návaznosti na filosofický koncept společenské smlouvy je v případě, kdy je potřebné uskromnění většiny obyvatel, možné žádat totéž i po těch nejbohatších, navíc v rozsahu neočekávatelných zisků.
4. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii.
Návrhem nejsou do právního řádu České republiky implementovány předpisy Evropské unie a nejedná se o problematiku, která by byla regulována právem Evropské unie. Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie.
5. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Návrh zákona je slučitelný s mezinárodními závazky, kterými je Česká republika vázána.
Ve vztahu k Evropské úmluvě o lidských právech a Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech pak lze konstatovat, že práva v nich zakotvená jsou součástí referenčního rámce přezkumu Ústavního soudu, a proto je soulad s nimi zhodnocen nepřímo v části 3 v rámci posouzení souladu s judikaturou Ústavního soudu.
6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty.
Výpočet předpokládaného dopadu na daňové příjmy byl proveden několika odlišnými přístupy, které generovaly výsledný interval, ve kterém se odhadovaný dopad bude pravděpodobně nacházet. Jednalo se o repliku polského výpočtu oficiálního odhadu rozpočtového dopadu, který byl vypracován k podobnému návrhu na zavedení mimořádné daně z prodeje kapalných paliv v Polsku. Další přístup vychází z finančních dat z výročních zpráv o hospodaření nově zdaňovaných subjektů (zprávy za rok 2025 a za dostupné kvartály roku 2026) a reflektuje uvedené pololetní meziroční nárůsty k odhadu nově zavedené daně. Zároveň byl proveden detailní výpočet založený na datech od Českého statistického úřadu a EUROSTATu (zejména objem dovozu a zpracování ropy), velkoobchodních cen pohonných hmot výrobců a burzovních cen ropy Brent. Výše uvedené přístupy generovaly interval odhadu rozpočtového dopadu (v akruální metodice) od 5,5 mld. Kč do cca 9,0 mld. Kč za rok 2026.
Je nutné zdůraznit, že na základě neočekávaného vývoje v oblasti rafinérského a petrochemického průmyslu v posledním roce je odhad souvisejících agregátů zatížen vysokou mírou rizika. Toto riziko z velké části vychází z globálního vývoje (politická situace na Blízkém východě). Dalším rizikem v případě odhadu vývoje marží dotčených subjektů je jejich snaha o daňovou optimalizaci a vyhnutí se nově zavedené dani.
Z důvodu výše uvedeného negativního rizika a opatrnosti tak byl vybrán spodní bod intervalu. Pro rok 2026 odhadujeme akruální rozpočtový dopad z titulu nově zavedené daně na státní rozpočet ve výši cca 5,5 mld. Kč (v hotovostní metrice se projeví v roce 2027). Akruální rozpočtový dopad na rok 2027 (v hotovostní metrice na rok 2028) je značně odvislý od budoucích cen ropy a paliv (a dalších indikátorů), které jsou dnes i v krátkém období velice volatilní a velmi těžko predikovatelné, což takto dlouhodobou predikci rozpočtového dopadu zatěžuje ještě vyšší mírou nejistoty. V souvislosti s vysokou nejistotou bude hotovostní rozpočtový dopad na rok 2028 aktualizován v průběhu roku 2027 dle aktuálních cen ropy, pohonných hmot, souvisejících ekonomických indikátorů a vývoje celého odvětví, které by se mělo postupně normalizovat. Návrh bude mít i dílčí nepřímý negativní dopad na inkaso daně z příjmů právnických osob, jelikož nově zavedená daň bude pro subjekty daňově uznatelná.
7. Informace dle zákona o regulaci lobbování.
V souvislosti s přípravou návrhu zákona nedošlo k lobbování podle zákona o regulaci lobbování.
8. Zhodnocení, zda návrh právního předpisu neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu.
Návrh neobsahuje ustanovení, která by svou povahou byla technickým předpisem ve smyslu § 3 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
9. Předpokládaný dopad návrhu právního předpisu.
9.1 Dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob.
Úprava se týká pouze vybraných poplatníků daně z příjmů právnických osob, které mají příjmy z rafinérské činnosti.
9.2 Dopad na podnikatelské prostředí České republiky.
Navrhovaná právní úprava bude mít přímý dopad pouze na omezený okruh podnikatelských subjektů působících v oblasti zpracování ropy a výroby rafinovaných ropných produktů. Cílem opatření je zdanění mimořádných ekonomických přínosů vzniklých v důsledku mimořádné geopolitické situace a s ní souvisejících tržních podmínek. Na ostatní podnikatelské subjekty se navrhovaná právní úprava nevztahuje a nepředpokládají se proto významné přímé dopady na podnikatelské prostředí České republiky jako celek. Administrativní dopady na dotčené subjekty jsou omezené, neboť základ daně vychází z údajů, které jsou již součástí jejich účetní evidence a daňových povinností.
9.3 Zhodnocení, zda návrhem právního předpisu není zakládána veřejná podpora.
Navrhovanou právní úpravou není zakládána veřejná podpora.
9.4 Sociální dopad, včetně dopadu na specifické skupiny obyvatel, především na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
Navrhovaná právní úprava nemá sociální dopady, a to včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel (např. osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny).
9.5 Dopad na rovnost mužů a žen, upravuje-li návrh právního předpisu postavení fyzických osob nebo se tohoto postavení dotýká.
Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
9.6 Dopad na životní prostředí.
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na životní prostředí.
9.7 Dopad na ochranu práv dětí.
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na ochranu práv dětí.
9.8 Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny.
Navrhovaná právní úprava nemá dopady na rodiny.
9.9 Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky.
S realizací navrhované právní úpravy nebudou spojeny žádné územní dopady, a to včetně dopadů na územní samosprávné celky.
9.10 Dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
9.11 Dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
Navrhovaná úprava je v souladu s ochranou soukromí a osobních údajů. Návrh zákona žádným způsobem nemění zacházení s osobními údaji. Návrh zákona není v rozporu s Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (vyhlášené pod č. 115/2001 Sb. m. s.), ani se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona není v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Současně se uplatní obecné záruky ochrany osobních údajů, obsažené v daňovém řádu.
10. Zhodnocení korupčních rizik návrhu právního předpisu.
Navrhovaná právní úprava není z korupčního hlediska riziková.
11. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy.
Navrhovaná právní úprava není v rozporu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy.
II. Zvláštní část
K čl. I
K bodu 1 (§ 17c)
Zavádí se nová podkategorie daně z příjmů právnických osob, nazvaná mimořádná sektorová daň (ke vztahu k obecné dani z příjmů viz nově navržený § 21ab odst. 1 zákona o daních z příjmů). Legislativně tato daň nahrazuje daň z neočekávaných zisků, která se naposledy uplatnila za kalendářní rok 2025 a jejíž právní úprava v zákoně o daních z příjmů se tímto zákonem vypouští. Úprava nové mimořádné sektorové daně vychází z podobných konstrukčních prvků jako právní úprava daně z neočekávaných zisků a řada ustanovení je obdobných. Poplatníkem mimořádné sektorové daně jsou jen někteří poplatníci daně z příjmů právnických osob, pro tuto daň se určuje zvláštní základ daně (vychází se z porovnání hrubých marží z vyráběných produktů za sledovaná zdaňovací období) a na tento zvláštní základ daně se aplikuje speciální sazba daně.
Ustanovení § 17c určuje, kdo je poplatníkem mimořádné sektorové daně. Protože se jedná o kategorii daně z příjmů právnických osob, poplatníkem této daně jsou pouze poplatníci daně z příjmů právnických osob, a to za splnění podmínek uvedených v odstavcích 1 nebo 2.
Podle odstavce 1 je poplatník daně z příjmů právnických osob poplatníkem mimořádné sektorové daně při splnění dvou kritérií, která se zkoumají za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatá v kalendářním roce 2025, tj. ve vztahu k již uzavřenému období v minulosti. Zpravidla se bude jednat o kalendářní rok 2025 nebo hospodářský rok počínající v kalendářním roce 2025. Prvním kritériem v odstavci 1 písm. a) je, že poplatník ve specifikovaném období vykonával dvě činnosti, a to zpracování surové ropy a výrobu rafinovaných ropných produktů a produktů z fosilních paliv. Pokud by poplatník vykonával pouze jednu z těchto činností, kritérium nenaplní a poplatníkem mimořádné sektorové daně se nestane. Název činnosti „Výroba rafinovaných hmotných produktů a produktů z fosilních paliv“ odkazuje na kód NACE 19.20, v jehož rámci jsou vymezeny jednotlivé činnosti spojené se zpracováním surové ropy a dalších fosilních surovin.
Poplatníkem mimořádné sektorové daně tedy bude poplatník daně z příjmů právnických osob zabývající se zpracováním surové ropy a výrobou rafinovaných ropných produktů, včetně pohonných hmot, paliv, maziv, asfaltů a produktů pro petrochemický průmysl. Typicky půjde o společnosti provozující rafinérskou činnost.
Druhé kritérium v odstavci 1 písm. b) je rozděleno na dvě alternativy, tedy z těchto podmínek musí být splněna alespoň jedna. První alternativou je, že poplatník měl ve specifikovaném období (roku 2025) rozhodné příjmy pro mimořádnou sektorovou daň ve výši alespoň 2 000 000 000 Kč. Rozhodné příjmy pro mimořádnou sektorovou daň jsou vymezeny v odstavci 4. Druhou alternativou je, že poplatník měl ve specifikovaném období (roku 2025) rozhodné příjmy pro mimořádnou sektorovou daň pouze ve výši alespoň 50 000 000 Kč, ale zároveň byl ve specifikovaném období součástí skupiny podniků pro mimořádnou sektorovou daň, která je definována v odstavci 3, tedy limit 2 000 000 000 Kč rozhodných příjmů splnila tato skupina.
Podmínka dosažení daného limitu rozhodných příjmů u poplatníka se vztahuje k období započatému v roce 2025 z důvodu, že mimořádná sektorová daň je dočasným institutem (viz § 20ba odst. 1), který se má vztahovat pouze na subjekty s určitou výší příjmů, a vzhledem k tomu, že bude uplatňována pouze 2 roky, není třeba výši příjmů poplatníků přezkoumávat opakovaně (pro každé zdaňovací období), ale postačí jednou. Dosažení stanovené výše rozhodných příjmů za uvedené období znamená, že daný poplatník bude poplatníkem mimořádné sektorové daně po celé období uplatnění mimořádné sektorové daně bez ohledu na skutečnost, zda bude mít i v dalších zdaňovacích obdobích nebo obdobích, za která se podává daňové přiznání, rozhodné příjmy ve stanovené výši. Skutečnost, zda je poplatník daně z příjmů právnických osob součástí skupiny podniků pro mimořádnou sektorovou daň, se také nezkoumá ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých se uplatňuje mimořádná sektorová daň, pokud je tato podmínka splněna za specifikované období roku 2025.
Odstavec 2 vymezuje, kdy se poplatník daně z příjmů právnických osob, který nesplňoval ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatých v kalendářním roce 2025 podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a) a b), stane poplatníkem mimořádné sektorové daně. Jedná se např. o případ, kdy poplatník, který sice vykonával činnost zpracování surové ropy a výroby rafinovaných ropných produktů, nesplňoval podmínku limitu rozhodných příjmů (resp. ani jednu alternativu v odst. 1 písm. b)). V takovém případě se poplatník daně z příjmů právnických osob může stát poplatníkem mimořádné sektorové daně na základě odstavce 2, pokud obě podmínky (rozhodnou činnost a limit rozhodných příjmů) zároveň splní ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává přiznání, započatých v kalendářním roce 2026, potažmo obě podmínky zároveň v obdobích započatých v kalendářním roce 2027. Ustanovení tedy míří na takové poplatníky v oboru zpracování surové ropy a výroby rafinovaných ropných produktů, kteří oproti období roku 2025 dosáhnou limitu 2 mld. Kč (odst. 1 písm. b) bod 1), nebo se stanou nově součástí skupiny podniků pro mimořádnou sektorovou daň a zároveň dosáhnou limitu 50 mil. Kč rozhodných příjmů (odst. 1 písm. b) bod 2). Pokud obě podmínky splní poplatník v období roku 2026, je poplatníkem mimořádné sektorové daně i pro období roku 2027 a tyto podmínky se již nepřezkoumávají v období roku 2027. Pokud poplatník obě podmínky splní až v období roku 2027, je poplatníkem mimořádné sektorové daně pouze pro toto období.
Odstavec 3 vymezuje, co se rozumí skupinou podniků pro mimořádnou sektorovou daň uvedenou v odst. 1 písm. b) bodě 2. Stejně jako v dani z neočekávaných zisků se jedná o skupinu podniků podle zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní“), skupina podniků je vymezena v jeho § 13zc. Stejně tak je ze zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní převzat pojem vykazované účetní období (jeho § 13zc odst. 3), a to z toho důvodu, že je potřeba rozhodné příjmy určit pro celou skupinu podniků pro mimořádnou sektorovou daň; toto řeší právě vykazované účetní období, kterým se rozumí účetní období, za které se sestavuje konsolidovaná účetní závěrka skupiny podniků, nebo za které by se povinně sestavovala (§ 13zc odst. 3 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní), a od kterého se odvíjí období, za které jednotliví členové skupiny posuzují své rozhodné příjmy. Pro účely posouzení dosažení hranice rozhodných příjmů pro mimořádnou sektorovou daň se zohledňuje součet rozhodných příjmů (vyčíslených podle odstavce 4) jednotlivých členů skupiny za období, za které je sestavena účetní závěrka, na základě které je člen skupiny konsolidován, nebere se tedy v úvahu konsolidace v rámci skupiny. Pokud je některý poplatník zahrnut do konsolidované účetní závěrky za použití metody poměrné konsolidace, podle věty druhé se zahrnuje do úhrnu rozhodných příjmů pro účely posouzení výše rozhodných příjmů skupiny (tedy limitu 2 000 000 000 Kč) jeho příjmy pouze v poměru, ve kterém je konsolidován. Metoda poměrné konsolidace je totiž používána u účetních jednotek pod společným vlivem, tedy poplatníků, na které vykonává vliv osoba ve skupině spolu s osobou nezahrnutou do skupiny, a takoví poplatníci tedy mohou být součástí více skupin podniků pro mimořádnou sektorovou daň. Jejich rozhodné příjmy se tedy musí poměrně rozdělit, aby nezvyšovaly úhrn rozhodných příjmů ve dvou skupinách zároveň.
V případě skupiny, za kterou by se konsolidovaná účetní závěrka povinně sestavovala, se pro účely posouzení rozhodných příjmů pro mimořádnou sektorovou daň zohledňuje součet rozhodných příjmů jednotlivých členů skupiny za účetní období započaté v kalendářním roce 2025 (za vykazované účetní období se v takovém případě považuje první účetní období nejvyšší mateřské entity započaté v kalendářním roce 2025). Aby se skupina podniků považovala za skupinu podniků pro mimořádnou sektorovou daň, musí tyto rozhodné příjmy dosáhnout alespoň výše 2 mld. Kč. Opět platí, že postačí, aby skupina tohoto limitu dosáhla v období roku 2025. Znovu se již tento limit v dalších obdobích nepřezkoumává. Pokud je tento limit skupiny splněn, jsou poplatníkem mimořádné sektorové daně všichni její členové, kteří měli v období roku 2025 rozhodné příjmy vyšší než 50 000 000 Kč nebo těchto příjmů dosáhnou až v období roku 2026 nebo 2027. Pokud by skupina podniků přestala limit splňovat, nepřestane být skupinou podniků pro mimořádnou sektorovou daň.
Ve větě třetí odstavce 3 je stanoveno speciální pravidlo pro poplatníky, kteří jsou součástí skupiny pouze po část vykazovaného účetního období podle věty první; v případě takových poplatníků se do rozhodných příjmů započítává jen jejich poměrná část odpovídající té části vykazovaného účetního období, po kterou byly součástí skupiny; v případě, kdy období, za které se posuzují rozhodné příjmy, není totožné s vykazovaným účetním obdobím, se poměrná část počítá od okamžiku, kdy je poplatník součástí této skupiny, nejdříve však od počátku období, za které se posuzují rozhodné příjmy, nebo do okamžiku, kdy poplatník není součástí skupiny, nejpozději však do konce období, za které se posuzují rozhodné příjmy.
Pokud v rámci skupiny dojde k transakcím za jiné než obvyklé ceny nebo k takovým přesunům činností, které ovlivní, kdo z poplatníků dosáhne limitu 50 000 000 Kč rozhodných příjmů, pouze z důvodů vyhnutí se mimořádné sektorové dani nebo jejího snížení, bude se aplikovat obecné pravidlo proti zneužití práva podle § 8 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“).
Poplatníkem mimořádné sektorové daně může být jak daňový rezident České republiky, tak daňový nerezident. Skutečnost, zda mu mimořádná sektorová daň skutečně vznikne, záleží na splnění podmínek pro určení základu mimořádné sektorové daně.
Podmínky pro existenci poplatníka mimořádné sektorové daně se vždy váží k rozhodným příjmům, které jsou definovány v odstavci 4. Rozhodné příjmy pro mimořádnou sektorovou daně jsou vymezeny prostřednictvím činností, ze kterých tyto příjmy plynou, a způsobu, jakým se určuje jejich výše (opět princip obdobný jako v případě daně z neočekávaných zisků). Výše příjmů z rozhodných činností se určí jako roční úhrn čistého obratu, který je definován v § 1d odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o částku přepočtenou na roční období, tedy i pokud by období, za které se příjmy určují, trvalo jinak dlouho než 1 rok, příjmy se určí ve výši odpovídající jednomu roku. Tak budou rozhodné příjmy pro všechny poplatníky a skupiny podniků srovnatelné a budou se porovnávat s příslušným limitem. V případě poplatníků, kteří jsou členy skupiny podniků pro mimořádnou sektorovou daň jen po část vykazovaného účetního období podle odstavce 3, se však tato roční výše zohlední pouze v části odpovídající části vykazovaného účetního období, po kterou byly součástí skupiny.
Odstavec 5 reaguje na situace, kdy dojde k rozdělení poplatníka, který splnil všechny podmínky podle odstavce 1 za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatá v kalendářním roce 2025 nebo 2026, a stanoví se, že tyto podmínky se považují za splněné i u právního nástupce takového poplatníka. Tedy pokud se např. od takového poplatníka část odštěpí a vznikne nový poplatník, jsou i u něho splněny podmínky činnosti rozhodné pro uplatnění mimořádné sektorové daně podle odstavce 1 písm. a) a podmínky týkající se výše rozhodných příjmů podle odst. 1 písm. b. Zabraňuje se tak účelovému rozdělování poplatníků pouze z důvodu vyhnutí se mimořádné sektorové dani.
Obdobně jako v odstavci 5 se fikce splnění podmínek podle odstavce 1 písm. a) a b) stanovuje v odstavci 6 i pro případ, kdy poplatník, který vykonával činnost zpracování surové ropy a výrobu rafinovaných ropných produktů a splnil podmínku výše rozhodných příjmů za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatá v kalendářním roce 2025 nebo 2026, vkládá do obchodní korporace jako předmět nepeněžitého vkladu svůj obchodní závod. Všechny podmínky v odstavci 1 písm. a) až c) se považují za splněné i u této obchodní korporace.
Oproti současnému znění § 17c zákona o daních z příjmů se nepřebírá ustanovení odstavce 9 o přepočtu kritéria rozhodných příjmů pro mimořádnou sektorovou daň na cizí měnu v případě poplatníka daně z příjmů, jehož měnou účetnictví je cizí měna, neboť stejné pravidlo již plyne z obecné úpravy v § 38bb odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů.
K bodu 2 (§ 20ba)
Ustanovení § 20ba vymezuje komplexně základ mimořádné sektorové daně a jeho výpočet.
Odstavec 1 stanoví, za jaké zdaňovací období, resp. období, za které se podává daňové přiznání, se určuje základ daně pro mimořádnou sektorovou daň, a tedy kdy může vzniknout mimořádná sektorová daň. Základ této daně se určuje tehdy, kdy zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započne v kalendářních letech 2026 a 2027. Pokud tedy bude mít poplatník mimořádné sektorové daně zdaňovací období odpovídající kalendářnímu roku a nenastane v letech 2026 a 2027 žádný důvod pro jinou délku zdaňovacího období ani nenastane období, za které se podává daňové přiznání, bude základ mimořádné sektorové daně zjišťovat za kalendářní roky 2026 a 2027. Pokud bude mít hospodářský rok a nenastane v letech 2026 a 2027 žádný důvod pro jinou délku zdaňovacího období ani nenastane období, za které se podává daňové přiznání, bude základ mimořádné sektorové daně zjišťovat za hospodářský rok započatý v roce 2026 a 2027 (v tomto případě končící v roce 2028), avšak za hospodářský rok započatý v roce 2025 a končící v roce 2026 se mimořádná sektorová daň stanovovat nebude.
Základ mimořádné sektorové daně vychází z výpočtu hrubé marže vyráběných produktů za zdaňovací období nebo období, za které se podává přiznání, započatých v roce 2026 a 2027 ve srovnání s její úrovní za zdaňovací období nebo období, za které se podává přiznání, započatých v roce 2025. Při výpočtu této marže se vychází z účetnictví poplatníka mimořádné sektorové daně a jedná se o rozdíl mezi tržbami (výnosy z prodeje) z vlastních výrobků a náklady vynaloženými na spotřebovanou surovou ropu. Pro zdaňovací období roku 2026 bude základem mimořádné sektorové daně nárůst hrubé marže mezi zdaňovacími obdobími let 2025 a 2026 a pro zdaňovací období roku 2027 bude základem mimořádné sektorové daně nárůst hrubé marže mezi zdaňovacími obdobími let 2025 a 2027. Tyto základy daně jsou nazvány „srovnávaný základ daně“ a „srovnávací základ daně“ a jsou vymezeny v odstavcích 3 až 8. Smyslem této daně je zdanit tu část marží, která přesahuje jejich běžnou výši v minulosti. Pokud není marže za dané období vyšší než v období roku 2025 (tedy rozdíl srovnávaného a srovnávacího základu daně vyjde nulový či záporný), základ mimořádné sektorové daně je nulový, a tedy i mimořádná sektorová daň je nula. Poplatník mimořádné sektorové daně však musí vždy podat daňové přiznání k mimořádné sektorové dani, i když je jeho základ mimořádné sektorové daně nulový a daň z něho nula. Uplatní se § 38m odst. 1 zákona o daních z příjmů, podle které je poplatník vždy povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, přestože je jeho daňová povinnost nulová.
Odstavec 3 vymezuje srovnávaný základ daně a vychází z výpočtu hrubé marže vyráběných výrobků za sledované zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, tj. podle § 20ba odst. 1 se jedná o zdaňovací období nebo období, za které se podává přiznání, započatá v kalendářním roce 2026 a 2027. Srovnávaný základ daně je definován pomocí účetních veličin zjistitelných z účetnictví poplatníka mimořádné sektorové daně. Z důvodu, že základ mimořádné sektorové daně je komplexní lex specialis k tzv. obecnému základu daně, je v odstavci 5 písm. a) výslovně uvedeno, že při určování výše srovnávaného základu daně se vychází z účetnictví vedeného podle právních předpisů upravujících účetnictví. Na rozdíl od tzv. obecného základu daně zde není obdoba § 23 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů (tj. očištění výsledku hospodaření od vlivu Mezinárodních účetních standardů), protože použité veličiny jsou za použití českých i mezinárodních účetních standardů shodné. Poplatníci účtující podle zákona o účetnictví tedy použijí pořizovací cenu spotřebované ropy a poplatníci používající mezinárodní účetní standardy pořizovací náklady spotřebované ropy.
Srovnávaný základ daně, tj. hrubá marže vyráběných produktů, se vypočte jako rozdíl mezi výnosy z prodeje vlastních výrobků (tržby z těchto výrobků) a pořizovací cenou nebo pořizovacími náklady spotřebované ropy v daném zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání. Vlastními výrobky poplatníka mimořádné sektorové daně, jehož činnost spočívá ve zpracování surové ropy a výroby rafinovaných ropných produktů, jsou všechny hmotné výstupy, které vznikly chemickým či fyzikálním zpracování ropy, a to i v případě, že vznikly dalším zpracování meziproduktů získaných při rafinaci, tj. motorová paliva a pohonné hmoty (benzín, motorová nafta, letecký petrolej, LPG), topná a námořní paliva (lehké a těžké topné oleje), petrochemické suroviny, maziva a mazací oleje, bitumeny a další rafinované ropné produkty. Vlastní výrobky jsou pak pro poplatníky používající Mezinárodní účetní standardy vymezené standardem IFRS 15, pro poplatníky účtující v českém účetním standardu se jedná o výnosy, které se započítávají do výpočtu čistého obratu podle právních předpisů upravujících účetnictví. Pořizovací cena je vymezena v § 25 odst. 1 písm. a) zákona o účetnictví a použije ji poplatník, který používá České účetní standardy, a pořizovací náklady jsou pojmem Mezinárodních účetních standardů, viz IAS 2 – Zásoby, odstavec 10, a použije je poplatník, který používá Mezinárodní účetní standardy. Oba pojmy jsou obsahově totožné.
Odstavec 4 vymezuje srovnávací základ daně. Jedná se o veličinu, která se používá pro porovnání se srovnávaným základem daně ke zjištění, zda poplatník mimořádné sektorové daně v daném zdaňovacím období skutečně dosáhl nadměrných marží, tedy vznikl mu základ mimořádné sektorové daně (viz odstavec 2). Srovnávaný základ daně se bude vždy porovnávat s jedním srovnávacím základem daně, a to za zdaňovací období nebo období, za které se podává přiznání, započatá v kalendářním roce 2025. Srovnávací základ daně je definován obdobně jako srovnávaný základ daně, tj. vychází z výpočtu hrubé marže vyráběných produktů za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatá v kalendářním roce 2025. Srovnávací základ daně je definován pomocí účetních veličin zjistitelných z účetnictví poplatníka mimořádné sektorové daně. I zde z důvodu, že základ mimořádné sektorové daně je komplexní lex specialis k tzv. obecnému základu daně, je v odstavci 5 písm. a) výslovně uvedeno, že při určování výše srovnávacího základu daně se vychází z účetnictví vedeného podle právních předpisů upravujících účetnictví. Na rozdíl od tzv. obecného základu daně zde není obdoba § 23 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů (tj. očištění výsledku hospodaření od vlivu Mezinárodních účetních standardů), protože použité veličiny jsou za použití českých i mezinárodních účetních standardů shodné.
Srovnávací základ daně, tj. hrubá marže vyráběných produktů, se vypočte jako rozdíl mezi výnosy z prodeje vlastních výrobků (tržby z těchto výrobků) a pořizovací cenou nebo pořizovacími náklady spotřebované ropy ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatých v kalendářním roce 2025. K jednotlivým pojmům viz popis u srovnávaného základu daně.
Odstavec 5 upravuje společná ustanovení o srovnávaném a srovnávacím základu daně, která platí pro oba základy daně.
Odstavec 5 písmeno a) stanoví, že při určování výše srovnávaného a srovnávacího základu se vychází z účetnictví vedeného podle právních předpisů upravujících účetnictví. Pro výpočet obou základů jsou klíčové účetní veličiny, které se přebírají pro určení daňového základu. V případě mimořádné sektorové daně není potřeba na rozdíl od tzv. obecného základu tyto veličiny očistit od vlivu Mezinárodních účetních standardů, protože jsou tyto veličiny shodné s Českými účetními standardy.
Odstavec 5 písmeno b) dále stanoví, že při určování výše srovnávaného a srovnávacího základu daně (tržeb z vlastních výrobků a pořizovacích cen nebo pořizovacích nákladů na spotřebovanou cenu) se použijí ustanovení o transferových cenách v 23 odst. 7 a § 23 odst. 3 písm. a) bodu 17 zákona o daních z příjmů. Ačkoliv se tedy vychází při výpočtu srovnávaného základu daně a srovnávacího základu daně z účetnictví poplatníka, v případě, že se ceny sjednané mezi spojenými osobami liší od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v obdobných podmínkách, je nutné základ daně upravit o tento rozdíl.
Odstavec 6 upravuje případ, kdy se srovnávaný základ daně poměrně snižuje. Ten se vztahuje na případy, kdy je poplatník mimořádné sektorové daně součástí skupiny pro mimořádnou sektorovou daň pouze po část období, za které se určuje srovnávaný základ daně, zdanit se mají pouze příjmy, které takový poplatník dosáhl jako součást skupiny, a proto se jeho srovnávaný základ daně sníží poměrně tak, aby odpovídal období, kdy byl součástí skupiny. Za srovnávaný základ daně se tedy nepovažuje jeho poměrná část připadající na část zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, po kterou nebyl součástí skupiny.
Odstavec 7 zajišťuje srovnatelnost srovnávaného a srovnávacích základů daně, co se týká délky období, za která jsou určeny. Pokud jsou určeny za jinak dlouhá období, upraví se srovnávací základ daně poměrně tak, aby jeho výše odpovídala stejně dlouhému období, jako za které se určuje srovnávaný základ daně.
Odstavec 8 stanovuje, že pokud je srovnávaný základ daně záporný, považuje se nulový. Nula pak vstupuje do základu mimořádné sektorové daně. Obdobně se postupuje, pokud je srovnávací základ daně záporný. Pokud by následně byl záporný nebo nulový i základ mimořádné sektorové daně, obdobně se považuje za nulový a mimořádná sektorová daň je tedy také nulová. Poplatník je však povinen podat daňové přiznání k mimořádné sektorové dani.
K bodu 3 (§ 20bb až 20be)
Současné ustanovení § 20bb a § 20bc zákona o daních z příjmů upravující srovnávaný základ daně a srovnávací základ daně u daně z neočekávaných zisků se bez náhrady zrušuje s tím, že tyto základy v rámci mimořádné sektorové daně jsou upraveny v § 20ba.
Současné ustanovení § 20bd zákona o daních z příjmů upravující průměr upravených srovnávacích základů daně a jejich přesun v rámci skupiny u daně z neočekávaných zisků se bez náhrady zrušuje. V souvislosti se zavedením nové mimořádné sektorové daně se tento institut nezavadí.
Ustanovení § 20be zákona o daních z příjmů upravující závazné posouzení u daně z neočekávaných zisků se také bez náhrady zrušuje. V souvislosti se zavedením nové mimořádné sektorové daně se závazné posouzení nezavádí.
K bodu 4 (§ 21 odst. 5)
Ustanovení § 21 odst. 5 se zrušuje v souvislosti se zrušením daně z neočekávaných zisků a jejím nahrazením mimořádnou sektorovou daní. Obdobná ustanovení jsou u nově zavedené mimořádné sektorové daně upravena v § 21aa až § 21ac a obsahově jsou totožná.
K bodu 5 (§ 21aa až 21ac)
Ustanovení § 21aa stanoví zvláštní sazbu mimořádné sektorové daně a výpočet mimořádné sektorové dani.
Odstavec 1 stanoví zvláštní sazbu daně pro základ mimořádné sektorové daně ve výši 50 %.
Odstavec 2 stanoví způsob výpočtu mimořádné sektorové daně, tedy jako součin základu mimořádné sektorové daně zaokrouhleného na celé tisíce korun dolů a sazby podle odstavce 1. Sazba se tedy aplikuje na základ mimořádné sektorové daně vypočítaný podle § 20ba zákona o daních z příjmů, tento základ daně se nijak neupravuje podle ostatních ustanovení zákona o daních z příjmů, například se od něho neodečítají položky odčitatelné od základu daně podle § 34 zákona o daních z příjmů.
Podle odstavce 3 nelze na tuto daň uplatnit žádnou slevu na dani.
Ustanovení § 21ab stanoví rozpočtové určení mimořádné sektorové dani a jejího správce daně.
Odstavec 1 a 2 stanoví, že mimořádná sektorová daň je samostatnou daní z příjmů právnických osob a netvoří příjmy rozpočtů územních samosprávných celků, což je speciálním ustanovením vůči § 3 odst. 1 písm. f) a § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, ve znění pozdějších předpisů. Mimořádná sektorová daň je tedy celá příjmem státního rozpočtu podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtových pravidel, a to včetně příslušenství.
Platí zde princip, který byl aplikován v případě daně z neočekávaných zisků, tedy jedná se o daň z příjmů právnických osob a v ostatním (není-li výslovně upraveno jinak) se použijí ustanovení o dani z příjmů právnických osob (tedy např. právní úprava zdaňovacího období nebo podávání daňového přiznání). Tento princip je srovnatelný s daní ze samostatného základu daně podle § 20b počítanou podle § 21 odst. 4 zákona o daních z příjmů, která je také zvláštní podkategorií daně z příjmů právnických osob. Na rozdíl od daně vypočtené ze samostatného základu daně podle § 20b zákona o daních z příjmů je vypočtená mimořádná sektorová daň samostatnou daní z příjmů právnických osob, stejně jako tomu je v případě daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně. Mimořádná sektorová daň se nesčítá s „obecnou“ daní z příjmů právnických osob, ale stanoví se samostatně a také se platí na samostatný osobní daňový účet. Z daného principu plyne, že poplatník mimořádné sektorové daně musí vždy podat daňové přiznání k mimořádné sektorové dani, i když je jeho základ mimořádné sektorové daně a daň z něho nula. Uplatní se § 38m odst. 1 zákona o daních z příjmů, podle kterého je poplatník vždy povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, přestože je jeho daňová povinnost nulová.
Odstavec 3 určuje správce mimořádné sektorové daně, kterým je Specializovaný finanční úřad.
Ustanovení § 21ac upravuje další zvláštní ustanovení o mimořádné sektorové dani.
Odstavec 1 se vztahuje na poplatníky, kteří mají příjmy ze zdrojů v zahraničí a vylučují dvojí zdanění metodou zápočtu podle § 38f odst. 2 zákona o daních z příjmů. Stanoví se, že pro tyto účely se mimořádná sektorová daň nezahrnuje do daňově povinnosti. Při úplném zápočtu se daňová povinnost snižuje o daň z příjmů zaplacenou v zahraničí. Vzhledem k tomu, že mimořádná sektorová daň se do daňové povinnosti nezahrnuje, nelze ji snížit o daň zaplacenou v zahraničí.
Při prostém zápočtu se daňová povinnost snižuje o daň zaplacenou v zahraničí, nejvýše však o částku daně z příjmů vypočtenou podle tohoto zákona, která připadá na příjmy ze zdrojů v zahraničí. Tato částka se vypočte jako součin daňové povinnosti, která se vztahuje ke všem příjmům poplatníka, a podílu příjmů ze zdrojů v zahraničí na základu daně před uplatněním položek odčitatelných od základu daně a nezdanitelných částí základu daně. Mimořádná sektorová daň se tedy nebude zahrnovat do daňové povinnosti ani pro účely tohoto výpočtu.
Odstavec 2 reaguje na obecné pravidlo, že každý příjem se zdaňuje pouze jednou, a také na jeho promítnutí do § 23 odst. 4 písm. d) zákona o daních z příjmů, které stanoví, že do základu daně se nezahrnují částky, které již byly zdaněny podle zákona o daních z příjmů u téhož poplatníka. Zaváděná mimořádná sektorová daň je však postavena na principu, že příjmy, které jsou na základě výpočtu základu mimořádné sektorové daně do něho zahrnuty, a tedy zdaněny mimořádnou sektorovou daní, podléhají zdanění nad rámec zdanění v obecném základu daně podle § 23. K žádné zpětné úpravě obecného základu daně na základě toho, že některé příjmy jsou zahrnuty i do základu mimořádné sektorové daně, už potom nedochází. Daň z mimořádné sektorové daně lze na rozdíl od daně z neočekávaných zisků na základě § 24 odst. 2 písm. zw) zákona o daních z příjmů uznat jako daňový výdaj poplatníka.
K bodu 6 (§ 24 odst. 2 písm. zw))
Navrhuje se speciální ustanovení k § 25 odst. 1 písm. s) zákona o daních z příjmů, podle kterého daň z příjmů právnických osob není daňově uznatelný výdaj. V případě nově zavedené mimořádné sektorové dani se bude jednat o daňově uznatelný výdaj ve zdaňovacím období, za které bude daň stanovena, v rámci tzv. obecného základu daně z příjmů právnických osob. Uznatelnost není vázaná na zaplacení daně.
K bodu 7 (§ 25 odst. 1 písm. s))
Podle k § 25 odst. 1 písm. s) zákona o daních z příjmů daň z příjmů právnických osob není daňově uznatelným výdajem, není-li stanoveno jinak. Doplňuje se odkaz na výjimku pro nově zavedenou mimořádnou sektorovou daň, která bude daňově uznatelným výdajem ve zdaňovacím období, za které bude daň stanovena, v rámci tzv. obecného základu daně z příjmů právnických osob. Uznatelnost není vázaná na zaplacení daně.
K bodu 8 (§ 38a odst. 1)
V § 38a odst. 1 zákona o daních z příjmů se v souvislosti se zavedením nové mimořádné sektorové daně z příjmů, která je samostatnou daní z příjmů právnických osob, stanoví, že se tato daň nezahrnuje do poslední známé daně pro účely výpočtu záloh na „obecnou“ daň z příjmů právnických osob. Stejné pravidlo se uplatňovalo u daně z neočekávaných zisků, která se v tomto ustanovení nahrazuje novou mimořádnou sektorovou daní z příjmů.
K bodu 9 (§ 38a odst. 1)
Výslovně se stanoví, že na novou mimořádnou sektorovou daň z příjmů se na rozdíl od daně z neočekávaných zisků neplatí zvláštní zálohy.
K bodu 10 (§ 38aa a 38ab)
Ustanovení § 38aa a § 38ab upravující zálohy na daň z neočekávaných zisků se bez náhrady zrušuje. Na novou mimořádnou sektorovou daň z příjmů se zálohy platit nebudou, což je výslovně upraveno v § 38 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
K čl. II
K bodu 1
Navrhuje se tzv. obecné přechodné ustanovení, které zajišťuje, že na „stará“ zdaňovací období, tj. ta, která započala před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije dosavadní právní úprava zákona o daních z příjmů. Dané je klíčové zejména pro daň z neočekávaných zisků.
K bodu 2
Navrhuje se speciální přechodné ustanovení pro zavedení mimořádné sektorové daně, které zajišťuje, aby se nová daň aplikovala již za zdaňovací období započaté v kalendářním roce 2026.
K čl. III
Účinnost zákona se navrhuje dnem následujícím po dni jeho vyhlášení vzhledem k tomu, že se nová úprava má použít již na zdaňovací období započatá v kalendářním roce 2026.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí:
Poznámky
1 https://www.iea.org/reports/oil-market-report-september-2026