Důvodová zpráva k Novela ústav. z. - Ústava ČR

Cílem návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, (dále jen „Ústava“), je rozšířit omezený rozsah ústavních kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu, a to v souladu s dlouhodobě diskutovaným záměrem posílit kontrolu hospodaření médií veřejné služby zřízených zákonem, České televize a Českého rozhlasu, s cílem posílit jejich transparentnost.

Rozšíření možností kontroly hospodaření médií veřejné služby je dlouhodobě podporováno veřejností i odborníky, včetně Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, tak rovněž samotnými médii veřejné služby. Současný způsob kontroly hospodaření těchto médií není dostatečný, neboť Rada České televize a Rada Českého rozhlasu a jimi zřízené dozorčí komise nemají dostatečné možnosti ke kontrole hospodaření, ani dostatečné odborné zázemí. Navíc jde o orgány, které představují vnitřní kontrolu, zatímco Nejvyšší kontrolní úřad je orgán úplně na médiích veřejné služby nezávislý a představuje vnější nezávislou kontrolu. Nejvyšší kontrolní úřad nemá pravomoc k nápravě, ale jeho úkolem je upozorňovat na existující problémy a poskytovat významnou zpětnou vazbu, která slouží Parlamentu České republiky, vládě, popřípadě dalším orgánům veřejné moci, a všem občanům jako informační zdroj ohledně hospodaření s veřejnými financemi.⁠‌​​‌​‌​‌‌​‌‌‌​​​⁠

V případě novelizace Ústavy je na místě velká zdrženlivost a změny by měly být prováděny na základě pečlivé analýzy a široké odborné a politické diskuse. V tomto případě tato diskuse probíhá víc jak deset let a je na této změně široká shoda, jak ze strany vlády, médií veřejné služby, tak napříč oběma komorami Parlamentu České republiky a veřejnosti. Navrhovaná změna Ústavy je důležitá pro posílení důvěry a transparentnosti médií veřejné služby, které jsou financovány prostřednictvím televizních a rozhlasových poplatků, které jsou hrazeny přímo na základě zákona.

Dosavadní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu je v čl. 97 odst. 1 Ústavy omezena na kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Tato rámcově vymezená působnost je na základě čl. 97 odst. 3 Ústavy „rozpracována“ v zákoně č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, a to především v § 3 tohoto zákona.

Na základě stávající právní úpravy může tedy Nejvyšší kontrolní úřad provádět kontrolu hospodaření jiných subjektů než státu, tzn. jiných osob (právnických i fyzických) jen v případě, kdy hospodaří se státním majetkem, včetně finančních prostředků.

Česká televize, zřízená zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších právních předpisů, a Český rozhlas, zřízený zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase, jsou samostatné právnické osoby a nehospodaří s majetkem státu, tedy jejich hospodaření dle současného znění Ústavy nemůže kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, slouží k financování veřejné služby České televize televizní poplatek a k financování veřejné služby Českého rozhlasu slouží rozhlasový poplatek.

Činnost Nejvyššího kontrolního úřadu nevyúsťuje ve zjednávání nápravy zjištěných nedostatků, neboť se jedná o orgán bez exekutivní pravomoci. Nejvyšší kontrolní úřad je orgánem vyhledávacím, jehož úkolem je upozorňovat na existující problémy. Jeho činnost tak představuje významnou zpětnou vazbu, která slouží Parlamentu České republiky, vládě, popřípadě dalším orgánům veřejné moci, a všem občanům jako informační zdroj, zda jsou při hospodaření s veřejnými financemi dodržovány zákony. Vyhodnocení jeho zjištění je tak významným podkladem pro případné přijetí opatření, ať už ze strany zákonodárného sboru nebo exekutivních orgánů, směřujících ke zlepšení situace v dané oblasti a signály Nejvyššího kontrolního úřadu o negativních zjištěních na úseku hospodaření s veřejnými financemi jsou v současné době pro jejich ozdravení nanejvýš žádoucí.

Současná ani navrhovaná právní úprava nemá vztah k principům zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen.

Navrhovaná úprava není v rozporu se stávajícím obsahem ústavního pořádku České republiky, respektuje jeho obecné zásady, a není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.

Předložený návrh ústavního zákona se netýká práva Evropské unie, předmět úpravy spadá do výlučné působnosti každého členského státu Evropské unie, návrh tak není ani v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, zejména se Smlouvou o přistoupení České republiky k Evropské unii, s obecnými zásadami práva Evropské unie ani s judikaturou Soudního dvora Evropské unie.

Co se týče souladu navrhovaného ústavního zákona s mezinárodními smlouvami, navrhovaná právní úprava není v rozporu s žádnou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, jakož i s obecně uznávanými a dodržovanými zásadami mezinárodního práva a s akty práva Evropské unie.

Co se týče rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, navržená právní úprava nebude mít dopad na státní rozpočet, neboť v této fázi změny kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu není navrhováno zvýšení objemu prostředků na činnost Nejvyššího kontrolního úřadu ve státním rozpočtu. Na rozpočty obcí a krajů (ostatní veřejné rozpočty) nebude mít úprava dopad.

Návrh nemá vliv na podnikatelské prostředí České republiky.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné sociální dopady, nemá dopady ani na specifické skupiny obyvatel a nemá ani dopady na životní prostředí.⁠‌​​‌​‌​‌‌​‌‌‌​​​⁠

Navrhovaná právní úprava žádným způsobem nerozšiřuje dosavadní úpravu týkající se ochrany soukromí a osobních údajů ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu. Ostatní navrhované ústavní změny rovněž nemají dopad ve sledované oblasti. V tomto směru je navrhovaná úprava neutrální.

Pokud jde o zhodnocení korupčních rizik, lze konstatovat, že rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu se s určitým časovým zpožděním nepochybně pozitivně projeví v tom, že se přirozeně sníží potenciál osob jednat korupčně, neboť „riziko“ odhalení korupčního jednání při výkonu kontrolní činnosti ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu se zvýší.

Navrhovaná úprava se nedotýká bezpečnosti nebo obrany státu, nemá tak na ně dopad.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné dopady na rodiny, na plnění jejich funkcí s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace.

Návrh ústavního zákona nerozšiřuje působnost Nejvyššího kontrolního úřadu na územní samosprávné celky, ani na jejich příspěvkové organizace, či právnické osoby. Z těchto důvodů proto nemá dopady na územní samosprávné celky.

Návrh ústavního zákona se netýká digitalizace. Nevylučuje ani neomezuje proto možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování.