Důvodová zpráva k Novela z. o výrobcích s ukončenou životností - EU

Odstraňuje se nadbytečné označení odstavce 1. Ustanovení § 1 obsahuje pouze jeden odstavec, tudíž ustanovení nelze členit na odstavce. Označení může být pro adresáty normy matoucí.

S ohledem na přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/884 ze dne 13. března 2024, kterou se mění směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), a nařízení 2023/1542 o bateriích je potřeba upravit poznámku pod čarou č. 1 a aktualizovat v ní uvedený seznam relevantních předpisů EU. Za účelem přehlednosti se celá poznámka pod čarou č. 1 nahrazuje novým uceleným seznamem implementovaných směrnic Evropské unie.

Obdobně jako u bodu 2. S ohledem na přijetí nové právní úpravy na úrovni Evropské unie v oblasti nakládání s bateriemi a odpadními bateriemi se text poznámky pod čarou č. 2 nahrazuje s odkazem na aktuálně platné přímo použitelné předpisy EU, které jsou stěžejní pro předkládaný návrh změny národní právní úpravy. Hlavním nezbytným důvodem úpravy je přijetí nařízení 2023/1542 o bateriích. Toto nařízení představuje hlavní právní úpravu otázky nakládání s bateriemi, od jejich vzniku až do jejich předání ke zpracování na konci jejich životnosti. Nařízení je z povahy věci přímo aplikovatelné, stanovuje řadu povinností výrobcům, distributorům, konečným uživatelům či zpracovatelům. Je důvodem předkládaného návrhu zákona, kterým se mění zákon o výrobcích s ukončenou životností, neboť je třeba zajistit jeho vymahatelnost a odstranit z národní legislativy případné nepřípustné duplicity. Uvedené nařízení bylo v mezidobí novelizováno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 ze dne 13. června 2024 o vytvoření rámce pro stanovení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků, o změně směrnice (EU) 2020/1828 a nařízení (EU) 2023/1542 a o zrušení směrnice 2009/125/ES. Je tedy vhodné a nezbytné aktualizovat seznam unijních přímo platných nařízení.

Návrhy v bodech 4 a 8 jsou legislativně-technickým zpřesněním působnosti zákona o výrobcích s ukončenou životností tak, aby odpovídala působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ). Zákon se nemá vztahovat např. na akumulátor, který je z pohledu zákona akumulátorem (baterií) a současně elektrozařízením, resp. naplňuje definici elektrozařízení podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona (příkladem může být elektronické zařízení, které kontroluje nebo řídí elektrické a tepelné funkce baterie, spravuje a uchovává údaje o parametrech pro určení technického stavu a předpokládané doby životnosti baterií a komunikuje s vozidlem nebo zařízením, do kterého je baterie zabudována – takové elektrozařízení nemá dle směrnice spadat do působnosti zákona). Současné znění textu zákona tomuto neodpovídá a působí výkladové problémy. Dalším praktickým příkladem jsou nesilniční pojízdné stroje [§ 3 odst. 2 písm. f) zákona]. Na základě tohoto ustanovení se lze setkat s výkladem, že pro bagr nebo nakladač se neuplatní právní úprava pneumatik či automobilových baterií, protože dané ustanovení dává pro nesilniční pojízdné stroje výjimku – smyslem ustanovení bylo ovšem pouze vyjádřit, že se na takové stroje neuplatní právní úprava elektrozařízení. S ohledem na výkladové nejasnosti v praxi ohledně této úpravy tak dochází k systematické a logické úpravě textu zákona.

Souvisí s body 11 a 16. Jedná se o legislativně technickou úpravu. Podle dosavadní právní úpravy, která implementovala směrnici 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech, zákon o výrobcích s ukončenou životností používal pojem „baterie a akumulátory“. Uvedená směrnice je zrušena a nahrazena nařízením 2023/1542 o bateriích, které toto slovní spojení již nepoužívá a hovoří se pouze o „bateriích“. Z tohoto důvodu je nutné provést příslušné úpravy i v textu zákona všude tam, kde se hovoří o „bateriích a akumulátorech“.

Zrušuje se a nahrazuje současná definice baterie (a akumulátoru) a odpadní baterie (a akumulátoru), neboť tyto definice uvádí přímo použitelný předpis Evropské unie, kterým je nařízení 2023/1542 o bateriích. Dosavadní úprava obsažená v písmenech f) a g) cit. ustanovení vychází z definic směrnice 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech (čl. 3 body 1. a 7.). Směrnice je ale zrušena a nahrazena uvedeným nařízením, které tyto definice uvádí v čl. 3 odst. 1 – body 1. a 50.

Souvisí s body 7 a 13. Jedná se o legislativně technickou úpravu. Podle dosavadní právní úpravy, která implementovala směrnici 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech, zákon č. 542/2020 Sb. používal pojem „baterie a akumulátory“. Uvedená směrnice je zrušena a nahrazena nařízením 2023/1542 o bateriích, které toto slovní spojení již nepoužívá a hovoří se pouze o „bateriích“. Z tohoto důvodu je nutné provést příslušné úpravy i v textu zákona všude tam, kde se hovoří o „bateriích a akumulátorech“.

Zrušuje se a nahrazuje dosavadní definice výrobce baterie (a akumulátoru), neboť výrobce baterie definuje přímo použitelný předpis Evropské unie, kterým je nařízení 2023/1542 o bateriích (čl. 3 odst. 1 bod 47).

Zrušuje se a nahrazuje dosavadní definice zpracování, tak aby dosavadní úprava dále platila pro odpadní elektrozařízení, odpadní pneumatiky a vozidla s ukončenou životností, ale v případě baterie bylo navázáno na přímo použitelný předpis Evropské unie, kterým je nařízení 2023/1542 o bateriích (čl. 3 odst. 1 bod 53).

V definici zpracovatele, který je podnikatelem oprávněným ke zpracování výrobků s ukončenou životností, se doplňuje, že je to osoba oprávněná k této činnosti nejen podle zákona o výrobcích s ukončenou životností, ale v případě baterií i podle nařízení 2023/1542 o bateriích.

S ohledem na skutečnost, že distributor je pro účely nakládání s bateriemi a odpadními bateriemi definován v přímo použitelném nařízení 2023/1542 o bateriích (čl. 3 odst. 1 bod 65), upřesňuje se definice tak, aby zůstala zachována pro pneumatiky a elektrozařízení, a současně reflektovala přímo použitelnou unijní legislativou v oblasti nakládání s bateriemi.

Souvisí s body 9 a 11. Jedná se o legislativně technickou úpravu. Podle dosavadní právní úpravy, která implementovala směrnici 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech, zákon o výrobcích s ukončenou životností používal pojem „baterie a akumulátory“. Uvedená směrnice je zrušena a nahrazena nařízením 2023/1542 o bateriích, které toto slovní spojení již nepoužívá a hovoří se pouze o „bateriích“. Z tohoto důvodu je nutné provést příslušné úpravy i v textu zákona všude tam, kde se hovoří o „bateriích a akumulátorech“.

Jelikož přímo použitelné nařízení 2023/1542 stanovuje řadu povinností tzv. hospodářským subjektům, za jejichž nedodržení zákon 542/2020 stanoví odpovídající sankce, je do zákona doplněna definice tohoto subjektu vyplývající z přímo použitelného nařízení.

Upřesňuje se, že na trh smí výrobce uvádět pouze výrobky, které splňují požadavky zákona o výrobcích s ukončenou životností, ale v případě baterií také přímo použitelného nařízení 2023/1542 o bateriích.

Ustanovení navrhuje povinné kolektivní plnění ve vztahu k přenosným bateriím, bateriím lehkých dopravních prostředků a průmyslovým bateriím. V oblasti baterií toto explicitně členským státům umožňuje čl. 57 odst. 1 nařízení 2023/1542 o bateriích. Startovací baterie a baterie elektrických vozidel jsou vyjmuty z důvodu existence fungujících specifických individuálních systémů v oblasti automobilového průmyslu.

K 31. 12. 2024 bylo v ČR nainstalováno a uvedeno do provozu cca 211.000 solárních elektráren včetně baterií o kapacitě 2 GWh a hmotnosti těchto baterií cca 20.000 tun. Stávající náklady na jejich zpětný odběr a s tím související recyklaci by činily cca 1,4 mld. Kč. U velké části těchto baterií není dohledatelné, kdo je uvedl na trh a kdo by se měl postarat o jejich zpětný odběr. Z těchto důvodů se jeví, že jedině formou kolektivního plnění stávajících subjektů na trhu lze vytvořit funkční systém průběžného financování této staré zátěže. Zavedení kolektivního plnění je tak opatřením proti tzv. freeridingu, kdy za zpracování odpadu hradí náklady někdo jiný (jiný výrobci či náklady doplácejí veřejné rozpočty) než ten, kdo by za daný výrobek měl být odpovědný (ten, kdo jej vyrobil nebo dovezl ze zahraničí, podle tzv. principu rozšířené odpovědnosti výrobce).

Pokud má místo zpětného odběru např. uzavřeno smlouvy s vícero individuálně plnícími výrobci, je obtížně kontrolovatelné, zda data o zpětném odběru jednoho místa zpětného odběru nevykazuje MŽP více výrobců. Dále se od navrhované úpravy očekává rozvoj sítě míst zpětného odběru, vyšší kooperace kolektivních systémů se zpracovateli a možnost, aby zpracovatelé realizovali dlouhodobější investice.

Z povinnosti jsou explicitně vyloučeni výrobci baterií obsahujících olovo. V případě olověných baterií MŽP zohledňuje skutečnost, že v České republice dlouhodobě existuje fungující individuální systém, který i v komoditě olověných baterií (staniční baterie, trakční baterie a UPS baterie nad 5 kg) již dnes zajišťuje plnění všech stávajících cílů i cílů výhledových, stanovených nařízením o bateriích (recyklační účinnost 75 % průměrné hmotnosti olověných baterií do r. 2025, materiálové využití olova 90 % do r. 2027, recyklační účinnost 80 % průměrné hmotnosti olověných baterií do r. 2030 a materiálové využití olova 95 % do r. 2031).

Ustanovení provádí vazbu mezi terminologií v české a unijní legislativě – nařízení 2023/1542. Pověřeným zástupcem podle českého zákona se rozumí zplnomocněný zástupce podle nařízení o 2023/1542.

U výše uvedených ustanovení zákona o výrobcích s ukončenou životností se navrhuje doplnit odkaz na přímo použitelný předpis Evropské unie, kterým je nařízení 2023/1542 o bateriích.

Ustanovení § 12 je obecnou úpravou zajištění zpětného odběru výrobků s ukončenou životností ze strany výrobce. Jelikož je tato úprava detailně řešena pro baterie také přímo použitelným nařízením 2023/1542 o bateriích, doplňuje se pro adresáty uvedených povinností i odkaz na toto unijní nařízení.

Ustanovení § 44 zákona se vztahuje na provozovatele kolektivních systémů obecně. V případě kolektivních systémů pro baterií musí jejich provozovatelé dodržovat nejen podmínky stanovené zákonem, ale také požadavky vyplývající z nařízení 2023/1542 o bateriích. Požadavky na kolektivní systémy (tzv. organizace odpovědnosti výrobců) jsou uvedeny například v čl. 57 nařízení:

Ustanovení § 122 odst. 1 písm. c) upravuje (stávající § 122 odst. 1 písm. b)) je skutkovou podstatou přestupku výrobce týkající se porušení povinnosti uvedené v § 12 odst. 1 zákona, respektive čl. 59, 60 a 61 nařízení 2023/1542 upravující sběr odpadních přenosných baterií, sběr odpadních baterií lehkých dopravních prostředků a sběr odpadních startovacích baterií, odpadních průmyslových baterií a odpadních baterií elektrických vozidel.

Ustanovení § 132 odst. 2 písm. c) upravuje kompetence celního orgánu, konkrétně nepropuštění dováženého zboží do celního režimu volného oběhu.

Je stanoveno, že v případě, že je zpětný odběr zajišťován ve spolupráci s provozovatelem veřejného místa zpětného odběru, musí mezi touto osobou a výrobcem být uzavřena písemná smlouva o zřízení veřejného místa zpětného odběru. S ostatními provozovateli míst zpětného odběru (neveřejných míst) bude tedy úprava na dohodě a smlouva bude moci být uzavřena i jinou formou.

Jedná se o legislativně-technickou opravu v zákoně používané terminologie. Zákon používá pojmy „vybrané výrobky“ a „výrobky s ukončenou životností“, nikoli „vybrané výrobky s ukončenou životností“. Z tohoto důvodu dochází k napravení nesprávné terminologie v uvedených ustanoveních.

S ohledem na skutečnost, že se celá hlava VIII zákona ruší a nahrazuje hlavou novou, je třeba zrušit i již nadále nerelevantní odkazy na rušená ustanovení. Současné znění § 82 upravuje informace pro konečné uživatele. Informování konečných uživatelů v oblasti předcházení vzniku odpadních baterií a nakládání s nimi ze strany výrobců baterií je od nabytí účinnosti přímo platného unijního předpisu upraveno v čl. 74 nařízení 2023/1542 o bateriích. Výrobce je tak například povinen informovat konečné uživatele o jejich úloze, pokud jde o přispívání k předcházení vzniku odpadů, o osvědčených postupech a doporučení ohledně používání baterií, které jsou zaměřeny na prodloužení fáze jejich využívání a na možnosti jejich opětovného použití, přípravy k opětovnému použití, přípravy pro nové využití, nového využití a repase, o místech pro tříděný sběr, zpětný odběr a sběr, přípravu k opětovnému použití, přípravu pro nové využití a zpracování, které jsou pro odpadní baterie k dispozici, o nezbytných bezpečnostních pokynech pro manipulaci s odpadními bateriemi, a to i vzhledem k rizikům spojeným s bateriemi obsahujícími lithium a manipulací s nimi, o významu štítků a symbolů na bateriích, o dopadu látek obsažených v bateriích na životní prostředí a na lidské zdraví nebo jejich bezpečnost, a další.

Podle daného ustanovení je možné předat zpětně odebraný výrobek s ukončenou životností pouze zpracovateli určenému výrobcem, a to přímo nebo prostřednictvím dopravce určeného výrobcem. MŽP akceptovalo připomínku, podle které pro zajištění kvality zpětného odběru v rámci rozšířené odpovědnosti výrobce je nezbytné, aby byl výrobcem určen nejen provozovatel místa zpětného odběru, ale též dopravce.

Souvisí se změnou v bodě 48, v návaznosti na kterou je nutné opravit odkaz na uvedené ustanovení.

Provazuje se česká a unijní právní úprava v oblasti zápisu povinných subjektů (výrobců výrobků podle zákona 542/202) do Seznamu výrobců, respektive Registru výrobců podle nařízení 2023/1542 v případě baterií.

Navrhuje se, aby se nadále žádost o zápis do Seznamu výrobců podávala pouze v elektronické podobě. Stávající praxe tomu odpovídá a je to žádoucí s ohledem na rostoucí požadavky na digitalizaci služeb.

Nařízení 2023/1542 o bateriích v čl. 55 odst. 2 uvádí, aby výrobci podávali žádost o registraci prostřednictvím elektronického systému zpracování údajů. Podle čl. 55 odst. 9 téhož nařízení pak příslušný orgán zpřístupní na svých internetových stránkách informace o postupu podávání žádostí prostřednictvím systému elektronického zpracování údajů a udělí registrace a vydá registrační číslo, a to nejpozději do 12 týdnů od okamžiku, kdy byly poskytnuty všechny vyžadované informace.

Seznam výrobců podle zákona o výrobcích s ukončenou životností odpovídá, v případě baterií, Registru výrobců podle čl. 55 nařízení 2023/1542 o bateriích. Podle tohoto článku členské státy zavedou registr výrobců (baterií), který slouží ke kontrole plnění normativních požadavků. Do registru členského státu se výrobci zaregistrují v členském státě, ve kterém poprvé dodávají baterii na trh (viz čl. 55 odst. 2). Pro tyto účely lze tedy v České republice využít institut Seznamu výrobců podle § 22 zákona o výrobcích s ukončenou životností. Náležitosti žádosti o registraci uvádí § 24 zákona obecně pro všechny výrobky s ukončenou životností, v případě baterií musí být splněny i náležitosti stanovené nařízením 2023/1542 o bateriích (viz čl. 55 odst. 3). Žádost o registraci musí splňovat požadavky § 21 odst. 4 zákona a v případě baterií obsahovat informace uvedené v čl. 55 odst. 3 nařízení 2023/1542 o bateriích.

S ohledem na čl. 58 nařízení 2023/1542 o bateriích je navrženo, že Ministerstvo životního prostředí do doby prokázání splnění povinností výrobce do Seznamu nezapíše. Výrobci tak budou přirozeně motivováni poskytnout ministerstvu dostatečnou součinnost při prokazování plnění povinností dle zákona o výrobcích s ukončenou životností, protože do jejich řádného zápisu v Seznamu přejdou jejich povinnosti na jejich odběratele.

Souvisí s návrhem změny § 22 odst. 2 – jedná se o legislativně-technickou úpravu textu zákona. Jelikož se změnou cit. ustanovení zruší legislativní zkratka pro Českou inspekci životního prostředí, je třeba ji v nejbližším následujícím textu opět zavést.

Souvisí s úpravou § 22 odst. 2 zákona, v rámci které se uvádí, že ministerstvo bude vydávat rozhodnutí v případě neprovedení zápisu výrobce do Seznamu výrobců. Toto rozhodnutí bude prvním úkonem v řízení.

Legislativně-technická úprava. Souvisí s úpravou i stávajícím zněním § 22, na základě kterého jsou vydávána rozhodnutí. Účastníkem řízení podle § 22 odst. 1 i 2 je pouze navrhovatel.

S ohledem na nutnost řešení free-ridingu a historické zátěže zejména průmyslových baterií se navrhuje zvýšit kauci uvedenou v § 31 ZVUŽ pro individuálně plnící výrobce (nyní pouze 20 % ročních nákladů na zpětný odběr, zpracování a využití VUŽ) – na 25 %, což odpovídá nově navržené povinné výši rezervy pro provozovatele kolektivních systémů. Je žádoucí sjednotit podmínky pro individuálně a kolektivně plnící výrobce, a proto by minimální výše kauce v případě individuálního plnění měla odpovídat minimální výši povinné rezervy pro provozovatele kolektivních systémů.

Na území ČR aktuálně není dostatek kapacit v zařízeních pro využití odpadu a velké množství výrobků s ukončenou životností je nutné za účelem jejich využití vyvážet mimo ČR, zejména do zařízení v sousedních zemích. Uvedený problém je významný zejména pro oblast zajištění využití odpadních baterií, u nichž je v podstatě nutností vyvážet odpadní baterie za účelem využití do zahraničí, jelikož na území ČR nelze využití zajistit u řady chemických typů odpadních baterií. Obdobný problém ale existuje i u některých druhů nebo součástí jiných výrobků s ukončenou životností (např. CRT obrazovky) a v případě výpadku některé zpracovatelské kapacity (např. kvůli požáru) může postihnout kterýkoliv druh výrobku s ukončenou životností. Uvedené ohrožuje plnění základních povinností kolektivních systémů. Navržená úprava umožňuje použít finanční prostředky představující kauci dle § 32 jako určitou jistotu pro banky poskytující finanční záruky v případě vývozu výrobků s ukončenou životností do zahraničí za účelem jejich využití, respektive, aby byla odstraněna veškerá pochybnost, zda je tento způsob použití rezervy souladný se zákonem.

Navržené ustanovení přispívá k sjednocení kontrolních mechanismů v rámci individuálního a kolektivního plnění.

S ohledem na změny v § 85 a 97 je třeba provést i relevantní změny v odkazech na tato ustanovení.

V souladu s terminologií používanou v nové unijní legislativě se výraz „automobilové“ baterie, používaný ve směrnici 2006/66/ES, kterou nařízení 2023/1542 o bateriích zrušuje, nahrazuje pojmem „startovací“ baterie.

S ohledem na skutečnost, že se celá hlava VIII zákona nahrazuje hlavou novou, ale některé povinnosti zůstávají nadále zachované a jsou jen přesunuté mezi jednotlivými ustanoveními, je třeba upravit i relevantní odkazy na ně. Obsah dosavadního ustanovení § 84 odst. 3 je uveden v novém ustanovení § 78 odst. 5.

Cílem navrhované úpravy je technické zpřesnění znění ustanovení § 44 odst. 2 zákona o výrobcích s ukončenou životností za účelem důsledné transpozice rámcové směrnice o odpadech (2008/98/ES), která [čl. 8a odst. 1 písm. d)] stanoví požadavek, aby členské státy zajistily, že systém rozšířené odpovědnosti výrobce zajistí rovné zacházení s výrobci bez ohledu na jejich původ nebo velikost. Stejný požadavek je uveden i v čl. 57 odst. 2 nařízení 2023/1542 o bateriích. Rovněž důvodová zpráva k § 44 zákona výrobcích s ukončenou životností stanoví, že zákon zakazuje provozovatelům kolektivního systému diskriminovat výrobce a určuje povinnost stanovit výrobcům jednotné smluvní podmínky. Jednotná výše recyklačního příspěvku tedy musí být stanovena ve vztahu k určité jednotce – hmotnosti výrobku nebo jednotlivého kusu, který je uveden na trh. Stávající znění ustanovení § 44 odst. 2 zákona o výrobcích s ukončenou životností je třeba zpřesnit tak, aby byly vyloučeny situace, kdy by provozovatelé kolektivního systému poskytovali výrobcům, se kterými uzavřeli smlouvu o kolektivním plnění, množstevní slevy, slevy v případě působení výrobce ve více státech či jiné obdobné možnosti dosáhnout nižších příspěvků než ostatní účastníci, přičemž tyto podmínky by daný kolektivní systém považoval za rovné a nediskriminující, protože daná sleva je za stejných podmínek dostupná pro všechny účastníky, ačkoli fakticky by byla dostupná pouze pro velké podnikatele. Je totiž zřejmé, že cílem rámcové směrnice o odpadech je právě zajištění ochrany malých a středních podnikatelů, a tedy jakákoli praxe množstevních slev či jiných obdobných výhod je nepřípustná. Účelem citovaného ustanovení (potažmo celého zákona o výrobcích s ukončenou životností) je mimo jiné zajistit dostatečné finanční prostředky pro řádnou a efektivní recyklaci vybraných výrobků. Poskytnutí jakékoli množstevní nebo jiné slevy, nebo jiného plnění, jehož účelem je fakticky poskytnutí slevy, by mohlo vést k nedostatku finančních prostředků, a tím k popření smyslu a účelu celého zákona, tj. zpětného odběru a recyklace výrobků s ukončenou životností.

Za účelem dosažení přesné transpozice směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (2012/19/EU), která [v čl. 14 odst. 2, písm. c)] stanoví členským státům povinnost zajistit spotřebitelům poskytnutí informací o příspěvku k opětovnému použití, recyklaci nebo k jiným formám využití odpadu z elektrických a elektronických zařízení, navrhuje se technické zpřesnění aktuálních povinností provozovatelů kolektivních systémů zveřejňovat v zákoně uvedené informace na svých internetových stránkách.

Cílem dané úpravy je zajistit, aby požadované informace byly volně přístupné veřejnosti. Rovněž výrobci by měli být snadno schopni porovnat sazebníky příspěvků jednotlivých provozovatelů kolektivního systému. Je tak nezbytné zajistit, že každý provozovatel kolektivního systému zveřejní tyto informace způsobem, který zajistí jejich snadnou dostupnost bez nutnosti vynaložit větší úsilí. Zcela proti původnímu smyslu směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních a zákona by naopak byla praxe, kdy by dané informace byly na stránkách provozovatele kolektivního systému skryty tak, že budou dohledatelné pouze při vynaložení zvláštního úsilí.

Upravuje se odkaz v důsledku navrhovaných legislativních změn. V souladu s novou právní úpravou danou nařízením 2023/1542 o bateriích se dosavadní dělení baterií na přenosné, automobilové a průmyslové (§ 76 zákona o výrobcích s ukončenou životností) mění na přenosné baterie, startovací baterie, baterie lehkých dopravních prostředků, baterie elektrických vozidel a průmyslové baterie (viz nově navržený § 75).

Existence uvedené povinnosti - v podobě zákazu výrobce přijmout od provozovatele kolektivního systému, s nímž má uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění, jinou výši příspěvku než mají ve vztahu k danému výrobku ostatní výrobci nebo přijmout od provozovatele kolektivního systému, s nímž má uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění, jakoukoli množstevní nebo jinou slevu nebo bonus (s výjimkou případu ekomodulace) - bude motivovat výrobce k zodpovědnějšímu přístupu a povede k narovnání konkurenčního prostředí mezi jednotlivými kolektivními systémy a tím k celkovému zlepšení zpětného odběru v ČR.

Upřesňuje se terminologie používaná v § 46 odst. 1. V případě elektrozařízení či baterií se používají pojmy skupina nebo podskupina.

Novelizační bod stanovuje, že peněžní prostředky získané z příspěvků výrobců podle odstavce 1 a výnosy z nich smí provozovatel kolektivního systému použít i pro správu vlastního majetku (za účelem správy vlastní nemovitosti či IT systému), ovšem nesmí sloužit k nehospodárnému nakládání nebo zneužívání recyklačních příspěvků.

Jedná se o zrušení povinnosti provozovatele kolektivního systému zasílat ministerstvu každoročně zprávu ve věci výše peněžních příspěvků stanovovaných výrobcům za účelem zajištění kolektivního plnění (podle § 46 odst. 5 věty druhé). Podávání této zprávy mělo sloužit k lepší kontrole a prokazování plnění dané povinnosti, zkušenosti z praxe nicméně ukazují, že reálně tato zpráva nemá žádný význam, a přestavuje zbytečnou administrativní zátěž jak pro provozovatele kolektivních systémů, tak pro MŽP.

Novelizační bod stanovuje, že ministerstvo může stanovit vyhláškou minimální výši příspěvku pro jednotlivé skupiny nebo podskupiny vybraných výrobků. Ustanovení míří na specifické vybrané výrobky jako solární panely a průmyslové baterie. Např. situace v oblasti financování zpětného odběru a recyklace solárních panelů se zásadně odlišuje od ostatních skupin či podskupin elektrozařízení. To je dáno především dlouhou životností panelů, která může dosáhnout 30 i více let. Současně platí, že odpady ze solárních panelů mají negativní ekonomickou hodnotu, tzn., že ekonomická hodnota materiálů vzniklých zpracováním solárních panelů je nižší než náklady na provedení samotné recyklace (nehledě k dalším nákladům nezbytným k provedení zpětného odběru panelů). Stávající znění zákona o výrobcích s ukončenou životností stanovuje pro financování plnění povinností vyplývajících z konceptu rozšířené odpovědnosti výrobce tzv. průběžný model financování (byť s povinně vytvářenou určitou minimální rezervou - § 48). Kolektivní systémy zajišťující sběr a recyklaci solárních panelů však dnes aktuálně nemají žádné významnější náklady, neboť odpady z dnes instalovaných solárních panelů budou ve významné míře vznikat teprve za 20-30 let. Kolektivní systémy tak dnes reálně zajišťují sběr a recyklaci jen minimálního množství solárních panelů, což se propisuje i do výše jejich rezervy dle § 48, která je odvozena právě od celkových ročních nákladů. Aktuálně nízké výše recyklačních příspěvků, které se mezi kolektivními systémy pohybují od 2,0 Kč – 3,5 Kč, tak pokrývají právě jen stávající náklady kolektivních systémů, ale nemohou pokrýt samotné náklady na recyklaci panelů, které jsou nyní uváděny na trh, a pro které bude potřeba zajistit recyklaci v horizontu příštích 20-30 let.

Dalším důvodem pro stanovení jen minimálních výší recyklačních příspěvků je i vysoká konkurence v tomto sektoru, a kolektivní systémy si tak nemohou dovolit do recyklačních příspěvků promítnout předpokládané náklady, které jim vzniknou až v horizontu příštích 20-30 let (v ČR aktuálně působí celkem 6 provozovatelů kolektivních systémů, kteří jsou oprávněni zajišťovat plnění příslušných povinností výrobců solárních panelů). V současnosti dochází k masivnímu rozvoji fotovoltaiky a exponenciálnímu nárůstu množství solárních panelů uváděných na trh. Během příštích několika let tak mohou být instalována enormní množství solárních panelů, pro které ale nebude vybrán dostatek finančních prostředků na zajištění jejich budoucí recyklace. Nelze se přitom spoléhat na předpoklad, že za příštích 20 až 30 let budou na trh uváděny solární panely stále v takovém objemu jako dnes, aby příslušné náklady byly hrazeny z recyklačních příspěvků vybíraných za tyto panely (opět na úkor jejich budoucí recyklace). Právě dlouhá životnost panelů, a také nestabilní množství, která jsou v různých obdobích uváděna na trh (což je ovlivněno řadou externích faktorů, jako jsou dotace státu, cena elektrické energie), odlišuje solární panely od jiných skupin elektrozařízení, a znesnadňuje kolektivním systémům tvorbu relevantních predikčních modelů. Za účelem minimalizace rizika, že v budoucnu nebude pro solární panely na straně kolektivních systémů alokován dostatek peněžních zdrojů na jejich recyklaci je navrhována možnost, aby Ministerstvo životního prostředí mohlo stanovit minimální výši recyklačního příspěvku pro jednotlivé skupiny nebo podskupiny vybraných výrobků, včetně solárních panelů. Obdobná situace je také u průmyslových baterií, zejména bateriových úložišť energie. Již dříve byla vyhláškou č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady), regulována výše příspěvků u tzv. „historických“ solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013.

Novelizační bod stanovuje, že žádost o vrácení příspěvků na zajištění nakládání s výrobky s ukončenou životností musí být podána společně s veškerými podklady prokazujícími splnění požadavků dle § 47 odst. 1.

Současná praxe je taková, že podklady jsou neúplné, výrobci podklady dokládají až dodatečně, případně žádost několikrát doplňují. Tento postup způsobuje zvýšené administrativní i finanční náklady na straně kolektivních systémů. Zároveň dochází k tomu, že se v důsledku nedoložení všech podkladů odkládá možnost provedení auditu (kvůli požadavku na refundaci), což snižuje efektivitu auditu. Je proto žádoucí, aby byla žádost při podání již kompletní.

S ohledem na medializovaný případ trestního řízení probíhajícího na základě závažného podezření ze zpronevěry rezervy v oblasti zpětného odběru solárních panelů se dále pro zajištění stability systému zpětného odběru navrhuje zpřesnění povinností provozovatele kolektivního systému o tvorbě povinné zákonné rezervy. Cílem navrhované úpravy je zdůraznit, že provozovatel kolektivního systému finanční rezervu vytváří postupně tak, aby nejpozději po uplynutí pěti let od udělení oprávnění k provozování kolektivního systému byla rezerva vytvořena v požadované výši. Pro vyloučení pochybností je nutné stanovit, že rezerva musí být vytvářená postupně každý rok z prvních pěti let od udělení oprávnění k provozování kolektivního systému. V opačném případě by mohlo docházet k situacím, kdy někteří provozovatelé kolektivního systému nebudou rezervu průběžně vytvářet a za účelem vylepšení své pozice v konkurenčním boji s ostatními provozovateli kolektivních systémů budou využívat vzniklé úspory k zajištění co nejnižší výše recyklačních příspěvků.

Pokud by se následně takový provozovatel kolektivního systému pokusil vytvořit rezervu v posledním roce dané pětileté doby, musel by za tím účelem zřejmě zavést různá úsporná opatření (např. v oblasti propagace, komunikace, vnitřní kontrolní činnosti, hustoty sběrné sítě), která však ve výsledku jdou proti samotnému cíli zákona, jímž je zvyšování množství zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností.

V konečném důsledku by snaha vytvořit rezervu během jednoho roku mohla vést k významným finančním problémům a možné insolvenci provozovatele kolektivního systému. Cílem zákona o výrobcích s ukončenou životností je však naopak zajistit stabilitu plnění povinností zpětného odběru.

Pro zajištění stability systému zpětného odběru se zároveň navrhuje další zpřesnění povinností provozovatele kolektivního systému v tom smyslu, že se výslovně uvádí, že provozovatel kolektivního systému je povinen držet rezervu nepřetržitě na zvláštním vázaném účtu a stav rezervy kdykoli na žádost bezodkladně prokázat ministerstvu. V případě, kdy rezerva nebude na vázaném účtu složena v plné výši, je provozovatel kolektivního systému povinen prokázat, že rezerva byla čerpána za účelem zajištění kolektivního plnění povinností výrobců, s nimiž provozovatel kolektivního systému uzavřel smlouvu o kolektivním plnění.

Souvisí se změnou dělení baterií do jednotlivých skupin/kategorií vycházející z nařízení 2023/1542 o bateriích, které nahradilo dosavadní dělení vycházejícího ze zrušené směrnice 2006/66/ES, potažmo § 76 zákona o výrobcích s ukončenou životností, který se tímto návrhem zákona ruší a nahrazuje novým § 75.

V souladu s novou právní úpravou danou nařízením 2023/1542 o bateriích se dosavadní dělení baterií na přenosné, automobilové a průmyslové (§ 76 zákona o výrobcích s ukončenou životností) mění na přenosné baterie, startovací baterie, baterie lehkých dopravních prostředků, baterie elektrických vozidel a průmyslové baterie (viz nově navržený § 75).

Navrhovaná právní úprava dává text zákona do souladu se zněním vyhlášky č. 16/2022 Sb. Ta ve svém § 17 stanovuje, že „Provozovatel kolektivního systému zajistí ověření správnosti a úplnosti údajů o množství výrobků s ukončenou životností, které byly zpětně odebrány, svezeny, zpracovány nebo s nimiž bylo jiným způsobem nakládáno, včetně údajů o způsobu nakládání s těmito výrobky s ukončenou životností, vykázaných provozovateli kolektivního systému osobami podle § 50 odst. 1 písm. c) zákona s výjimkou provozovatelů míst zpětného odběru, tak, že zajistí každoročně audit nejméně 15 % hmotnosti zpracovaných výrobků s ukončenou životností. Součástí auditu musí být i ověření dosažené míry využití.“ Provozovatelé kolektivních systémů sice kontrolu smluvních provozovatelů míst zpětného odběru provádějí, nicméně ne v té formě, v jaké ji předjímá text zákona, tedy audit dat přímo na místech zpětného odběru. Při přebírání odpadu se na místech zpětného odběru obvykle výrobky s ukončenou životností neváží.

Ustanovení § 55 odst. 3 zákona odkazuje na § 55 odst. 1 písm. b); odkaz na odstavec 1 písm. b) byl sice v dřívějších verzích návrhu zákona relevantní, nicméně úprava byla během legislativního procesu nahrazena § 41 odst. 8 a zároveň nedošlo k úpravě § 55 odst. 3 a odstranění odkazu na odstavec 1 písm. b). Tento odkaz tak je nadbytečný, může být matoucí a měl by být odstraněn.

Jedná se o drobnou legislativně-technickou úpravu, daný výčet v § 57 odst. 1 má být alternativní, ne kumulativní [„jehož společníci nesplňují podmínky stanovené v § 35 odst. 2 písm. b) až d) a h)“ – oprávnění je možné vydat při nesplnění jakékoliv podmínky].

Souvisí s legislativně technickou úpravou § 2 odst. 3 a 4 (body 4 až 6 návrhu).

Totožné ustanovení stanovující postup v pochybnostech při zařazení elektrozařízení do správné skupiny bylo dříve zakotveno ve vyhlášce č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady), a kontinuálně přešlo do navazující úpravy ve vyhlášce č. 16/2022 Sb., o podrobnostech nakládání s některými výrobky s ukončenou životností. Mělo by být nicméně upraveno přímo na zákonné úrovni v § 59 zákona o výrobcích s ukončenou životností.

Jedná se o úkol uložený MŽP v rámci tzv. Ekoauditu („Návrhy na řešení opatření k posílení konkurenceschopnosti a rozvoje podnikání v České republice z pohledu právních předpisů na ochranu životního prostředí“) usnesením vlády ČR č. 99 ze dne 8. února 2023. Podle čl. 8 odst. 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) členské státy zajistí, aby výrobci nebo třetí osoby jednající jejich jménem zřídili systémy zajišťující využití OEEZ, a to za uplatnění nejlepších dostupných technik. Toto ustanovení bylo implementováno § 69 odst. 2 písm. b) zákona č. 542/2020 Sb. a prostřednictvím prováděcí vyhlášky. Zpracovatelé odpadních elektrozařízení jsou tak povinni při soustřeďování, skladování, demontáži a zpracování odpadních elektrozařízení postupovat v souladu s postupy stanovenými vybranými technickými normami Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (norem CENELEC). Zpracovatel je povinen zajistit ověření plnění povinnosti podle písmene b) odborně způsobilou třetí osobou, která je držitelem akreditace vydané Českým institutem pro akreditaci podle technických norem stanovených vyhláškou ministerstva, a na vyzvání předložit ministerstvu písemnou zprávu o tomto ověření, která nebude starší tří let. Naplnění technických norem podle § 69 odst. 2 písm. b) zákona č. 542/2020 Sb. ovšem nemůže být součástí povolovacího řízení na vydání povolení podle § 21 odst. 2 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech (resp. podmínkou vydání povolení), protože nastavení provozu není možné před jeho zahájením posoudit. Nyní je tato otázka řešena pouze metodickým pokynem, kdy přiměřená doba, dokdy musí být certifikace získána, je určena krajským úřadem v rámci povolení provozu. V rámci Ekoauditu bylo proto rovněž dohodnuto, že při další novelizaci zákona č. 542/2020 Sb. bude stanovena lhůta pro získání certifikace, která by běžela od zahájení provozu, přímo v zákoně (MŽP tak navrhuje lhůtu pro získání certifikace, a to do 24 měsíců od zahájení provozu zařízení).

Pojmenování hlášení podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, bylo v průběhu legislativního procesu změněno, tato změna se ovšem nepromítla do zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností. Pro adresáty normy je tato nekonzistentnost (dle ohlasů z praxe) matoucí a návrh tak pojmenování hlášení v zákoně o výrobcích s ukončenou životností upravuje a sjednocuje.

Ustanovení upřesňuje situaci, kdy s převzetím plnění povinností mezi kolektivními systémy dojde také k zajištění převodu již dříve uhrazených příspěvků. A to zejména v situaci, kdy provozovatel původního kolektivního systému prostředky novému kolektivnímu systému z jakýchkoliv důvodů nepřevede. Nový kolektivní systém by v opačném případě financoval nakládání s odpadními solárními panely příslušného provozovatele solární elektrárny, aniž by mu byly zaplaceny příslušné příspěvky.⁠​‌​​‌‌​​​​​‌‌‌​​⁠

Navazuje na předchozí novelizační bod a upravuje správnost odkazu na dotčené ustanovení.

Cílem navrhované úpravy je snaha zabránit obcházení a porušování institutu viditelného příspěvku, přičemž viditelný příspěvek je zásadním institutem v boji proti tzv. free-riderům, tedy subjektům, které působí na českém trhu, ale neplní svoje povinnosti v oblasti zpětného odběru. Důslednější boj proti free-riderům je často požadován dotčenými subjekty ať už z řad provozovatelů kolektivních systémů, výrobců, či odborné veřejnosti. Uvedení viditelného příspěvku při prodeji je indikace toho, že daný výrobce je řádně registrován a platí příspěvky na zpětný odběr. Přesnější podmínky uvádění viditelného příspěvku tak omezí možnost free-riderů skrývat neplnění povinností. Z tohoto důvodu navrhujeme danou úpravu, jejímž účelem je zejména potvrdit odběratelům původ odebíraných elektrozařízení z hlediska plnění povinností zpětného odběru.

Zákon o výrobcích s ukončenou životností stanovuje pro výrobce, distributory a poslední prodejce povinnost uvádět při prodeji nového elektrozařízení náklady na zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění odpadního elektrozařízení odděleně. Pojem „při prodeji“ je vykládán značně nejednotně. V praxi dochází k obcházení zákonné povinnosti uvádět viditelný příspěvek a devalvaci základní funkce daného institutu. Vzhledem k regulaci náležitostí daňového dokladu (zákon o DPH) a se zohledněním faktu, že menší poslední prodejci v praxi mnohdy nejsou plátci DPH, není vhodné aktuální stanovení povinné formy uvádění viditelného příspěvku na daňovém dokladu. Znění ustanovení § 73 odst. 1 zákona o výrobcích s ukončenou životností je nezbytné upravit v obecnějším slova smyslu, tak aby viditelný příspěvek mohl být formou samostatného údaje uveden i na jiném dokladu o prodeji, nikoliv výlučně na daňovém dokladu.

V prostředí e-shopů se povinnost odděleného uvádění nákladů míjí účinkem, neboť zaznamenání odděleně uváděných nákladů zákazníkem přichází až po koupi výrobku, nikoliv při jeho výběru. Daňový doklad je zákazníkovi často zasílán do jeho e-mailové schránky, a ten tak při této formě distribuce zboží výši či absenci odděleně uváděných nákladů reálně nezaznamená. Je proto navrženo, že výrobci, distributoři a poslední prodejci proto musí náklady uvádět odděleně v e-shopech (ať už na on-line platformách nebo v nativních e-shopech provozovaných samotnými obchodníky) při prezentaci jednotlivých výrobků před uskutečněním prodeje.

Formulace „v blízkosti ceny“ vychází z regulace energetických štítků, která stanoví, že štítky se musí zobrazit v blízkosti ceny výrobku. Tudíž to je legislativně aprobovaná míra obecnosti.

V souvislosti s přijetím nového a přímo použitelného nařízení 2023/1542 o bateriích je nutné provést významné zásahy a změny v legislativní úpravě zákona o výrobcích s ukončenou životností tak, aby byla česká legislativa v souladu s legislativou unijní.

Dosavadní úprava týkající se baterií a akumulátorů a odpadních baterií a akumulátorů vychází zejména ze směrnice 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS, ve znění pozdějších předpisů. Směrnice je s účinkem od 18. srpna 2025 zrušena a nahrazena výše uvedeným nařízením (viz čl. 95 nařízení 2023/1542 o bateriích, s výjimkou odloženého zrušení některých ustanoveních směrnice uvedených v tomtéž článku, které budou popsány dále).

Stávající hlava VIII zákona o výrobcích s ukončenou životností tak v současné době obsahuje řadu ustanovení, požadavků a povinností, které v souvislosti s přijetím přímo použitelného nařízení musí být vypuštěny, neboť jsou duplicitní. S ohledem na komplexnost těchto požadavků byla navržena varianta nahrazení celé hlavy VIII zákona hlavou novou, kde jsou ponechána pouze ta ustanovení, která je třeba zachovat nebo upravit s ohledem na vymahatelnost nařízení 2023/1542 o bateriích. Rozbor jednotlivých ustanovení hlavy VIII návrhu zákona je uveden detailně dále.

§ 75 – Skupiny baterií

Návrh § 75 reflektuje úpravu dělení baterií v rámci unijní legislativy do jednotlivých skupin. Podle předchozí právní úpravy se baterie dělily na přenosné, automobilové a průmyslové (viz § 76 zákona o výrobcích s ukončenou životností). Podle nové právní úpravy je členění detailnější a baterie se dělí na baterie přenosné, baterie lehkých dopravních prostředků, startovací baterie, průmyslové baterie a baterie elektrických vozidel. Vůči jednotlivým skupinám baterií jsou v nařízení 2023/1542, potažmo zákoně vyžadovány odlišné požadavky a povinnosti, proto se jeví jako vhodné toto dělení uvést přímo v textu zákona.

§ 76 – Označování baterií

Návrh § 76 uvádí požadavky na označování baterií. Tato otázka je obdobně upravena v § 80 stávajícího zákona o výrobcích s ukončenou životností. Požadavky na označování baterií sice upravuje přímo použitelné nařízení 2023/1542 o bateriích, ale s posunutou účinností. Do doby, než začnou jednotlivé požadavky z nařízení platit přímo, je potřeba zachovat stávají úpravu zákona o výrobcích s ukončenou životností, která je transpozicí směrnice 2006/66/ES. Konkrétně se jedná o tyto požadavky označování:

Návrh zákona již nadále neobsahuje povinnost označení chemickým symbolem pro stanovené kovy (viz § 80 odst. 1 písm. c) stávajícího znění), neboť tato povinnost je upravena přímo čl. 13 odst. 5 nařízení 2023/1542 o bateriích.

Ustanovení § 76 odst. 3 zachovává kompetenci Ministerstva životního prostředí pro vydání vyhlášky ke stanovení podrobností způsobu označování baterií údaji o kapacitě. Touto vyhláškou zůstane vyhláška č. 16/2022 Sb.

§ 77 – Požadavky na bezpečné vyjímání baterií

Návrh § 77 se týká požadavků na bezpečné vyjímání baterií. Toto ustanovení a v něm obsažené povinnosti plynule navazují na § 81 aktuálně platného znění zákona o výrobcích s ukončenou životností. Nenavrhuje se žádná nová povinnost či změna těch stávajících. Jedná se o povinnosti dané výrobci elektrozařízení nebo jiných výrobků, které vyžadují zabudování baterií. Toto ustanovení souvisí s bodem 71 návrhu, které ve spojení s čl. VI písm. b) ruší ustanovení bez náhrady dnem 19. února 2027. Tímto datem totiž vstoupí v účinnost čl. 11 nařízení 2023/1542 o bateriích upravující vyjímatelnost a vyměnitelnost přenosných baterií a baterií lehkých dopravních prostředků - viz čl. 96 odst. 2 písm. a).

Podle čl. 11 odst. 1 nařízení 2023/1542 o bateriích musí například každá fyzická nebo právnická osoba, které uvádějí na trh výrobky se zabudovanými přenosnými bateriemi, zajistit, aby konečný uživatel mohl tyto baterie kdykoli během doby životnosti výrobku snadno vyjmout a vyměnit. Tato povinnost se vztahuje pouze na celé baterie, a nikoli na jednotlivé články nebo jiné části obsažené v takových bateriích. Podle čl. 11 odst. 5 nařízení každá fyzická nebo právnická osoba, které uvádějí na trh výrobky se zabudovanými bateriemi lehkých dopravních prostředků, zajistí, aby tyto baterie, jakož i jednotlivé bateriové články obsažené v napájecí sadě, mohl nezávislý odborník kdykoli během doby životnosti výrobku snadno vyjmout a vyměnit. Další podrobnosti jsou rozvedeny v uvedeném čl. 11 unijního právního předpisu.

V souladu s čl. 95 nařízení 2023/1542 o bateriích nabude článek 11 účinnosti dne 19. února 2027, do té doby (do 18. února 2027) se použije čl. 11 směrnice 2006/66/ES, resp. příslušné ustanovení zákona o výrobcích s ukončenou životností, které je třeba k uvedenému datu zrušit.

§ 78 – Zpětný odběr odpadních baterií

Návrh § 78 slučuje dohromady požadavky na zpětný odběr různých skupin odpadních baterií uvedených v § 85, § 86 a § 87 platného zákona o výrobcích s ukončenou životností. Jedná se o povinnosti výrobců vybraných skupin baterií.

Z uvedených ustanovení § 85 až § 87 byly vypuštěny požadavky, které vyplývají přímo z nařízení 2023/1542 o bateriích (jedná se konkrétně o článek 59 - Sběr odpadních přenosných baterií, článek 60 - Sběr odpadních baterií lehkých dopravních prostředků, a článek 61 - Sběr odpadních startovacích baterií, odpadních průmyslových baterií a odpadních baterií elektrických vozidel) a zbylá úprava byla sloučena do jednoho ustanovení.

Dále se bez dalšího zrušuje stávající § 88 zákona o výrobcích s ukončenou životností, který upravuje povinnosti posledních prodejců přenosných baterií. Povinnosti pro tyto subjekty vyplývají přímo z čl. 62 nařízení 2023/1542 o bateriích.

Dále pak návrh v § 79 odstavcích 4 a 5 navazuje a přebírá ustanovení § 84 odst. 3 a 4 stávajícího zákona.

§ 79 – Zpětný odběr baterií dodávaných prostřednictvím prostředků komunikace na dálku

Čl. 62 odst. 4 nařízení 2023/1542 o bateriích stanovuje, že povinnosti podle tohoto článku se obdobně použijí na distributory dodávající konečným uživatelům baterie prostřednictvím smluv uzavřených na dálku. Tito distributoři dle nařízení zajistí dostatečný počet sběrných míst zahrnujících celé území členského státu, s přihlédnutím k počtu obyvatel a hustotě zalidnění, předpokládanému objemu odpadních přenosných baterií, odpadních baterií lehkých dopravních prostředků, odpadních startovacích baterií, odpadních průmyslových baterií a odpadních baterií elektrických vozidel a k přístupnosti a blízkosti pro konečné uživatele umožňující konečným uživatelům baterie vracet. Za tímto účelem je tedy poslední prodejce, který uvádí do oběhu baterie jejich dodáním prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přímo konečným uživatelům, povinen uzavřít smlouvu s provozovatelem kolektivního systému. Poslední prodejce tak obdobně jako výrobce uzavře smlouvu s provozovatelem kolektivního systému za účelem zajištění povinnosti zpětného odběru a dostatečné sítě míst zpětného odběru. Přitom platí, že pro provozovatele kolektivního systému výrobců baterií a uzavírané smlouvy se použijí § 44 odst. 2 a 3 obdobně. Jediná výjimka je stanovena pro posledního prodejce, který uvádí do oběhu baterie s obsahem olova, který může povinnost podle věty první zajistit samostatně, svým jménem a na vlastní náklady. Tato výjimka ovšem výjimka nesmí být zneužívána tím způsobem, že by se poslední prodejce snažil z povinnosti „kolektivního plnění“ vyvázat prodejem jednoho druhu baterie s obsahem olova. Aby tato výjimka byla uplatnitelná, musí baterie s obsahem olova tvořit podstatnou část prodávaného zboží posledního prodejce. A i v případě, pokud poslední prodejce může povinnost zpětného odběru plnit samostatně, svým jménem a na vlastní náklady, musí plnění této povinnosti při případné kontrole prokázat.

§ 80 - Povinnosti zpracovatele odpadních baterií

Návrh § 80 navazuje na § 90 platného zákona o výrobcích s ukončenou životností, ze kterého bylo vypuštěno vše, co je upraveno přímo použitelným nařízením 2023/1542 o bateriích. Otázku zpracování odpadních baterií řeší detailně mimo jiné články 59 odst. 1 písm. f), čl. 60 odst. 1 písm. f), čl. 61 odst. 3 písm. c), čl. 70, příloha XII. Přepravu odpadních baterií za účelem jejich zpracování v jiném členském státě nebo mimo Evropskou unii řeší čl. 72 nařízení.

Oproti dosavadní právní úpravě například již nebude možné spalování odpadních baterií, které je podle platné legislativy možné na základě průkazně doložené výjimky pro spalování odpadních přenosných baterií (viz § 90 odst. 2 písm. d) zákona o výrobcích s ukončenou životností). Podle čl. 70 odst. 1 nařízení 2023/1542 o bateriích totiž platí, že sebrané odpadní baterie nelze odstraňovat ani použít v procesech energetického využití.

Přímo použitelné nařízení 2023/1542 o bateriích stanoví v čl. 71 cíle recyklační účinnosti a materiálového využití. Ty jsou pak detailně rozvedeny v příloze XII části B a C k nařízení. Tato otázka je tedy ze zákona 542/2020 vypuštěna, stejně jako související příloha č. 5.

Podle návrhu § 80 je zpracovatel odpadních baterií povinen zasílat Ministerstvu životního prostředí zprávu o recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních baterií (podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o prováděcích pravidlech pro výpočet recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních baterií). Tuto zprávu pak ministerstvo použije pro naplnění požadavku dle čl. 76 nařízení 2023/1542 o bateriích, podle kterého členské státy zveřejní v souhrnné podobě za každý kalendářní rok ve formátu stanoveném Komisí v prováděcím aktu údaje týkající se přenosných baterií, baterií lehkých dopravních prostředků, startovacích baterií, průmyslových baterií a baterií elektrických vozidel podle kategorií baterií a jejich chemického složení. (Úloha Ministerstva životního prostředí, jakožto příslušného orgánu pro zasílání zpráv o recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních baterií podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým je nařízení Komise (EU) č. 493/2012, je zakotvena v § 128 odst. 3 písm. j) zákona o výrobcích s ukončenou životností).

§ 81 – Oddělené uvádění nákladů

Cílem navrhované úpravy je snaha zabránit obcházení a porušování institutu viditelného příspěvku, přičemž viditelný příspěvek je zásadním institutem v boji proti tzv. free-riderům, tedy subjektům, které působí na českém trhu, ale neplní svoje povinnosti v oblasti zpětného odběru. Důslednější boj proti free-riderům je často požadován dotčenými subjekty ať už z řad provozovatelů kolektivních systémů, výrobců, či odborné veřejnosti. Uvedení viditelného příspěvku při prodeji je indikace toho, že daný výrobce je řádně registrován a platí příspěvky na zpětný odběr. Přesnější podmínky uvádění viditelného příspěvku tak omezí možnost free-riderů skrývat neplnění povinností. Z tohoto důvodu navrhuje MŽP danou úpravu, jejímž účelem je zejména potvrdit odběratelům původ odebíraných baterií z hlediska plnění povinností zpětného odběru.

V prostředí e-shopů se povinnost odděleného uvádění nákladů míjí účinkem, neboť zaznamenání odděleně uváděných nákladů zákazníkem přichází až po koupi výrobku, nikoliv při jeho výběru. Daňový doklad je zákazníkovi často zasílán do jeho e-mailové schránky, a ten tak při této formě distribuce zboží výši či absenci odděleně uváděných nákladů reálně nezaznamená. Je proto navrženo, že výrobci, distributoři a poslední prodejci proto musí náklady uvádět odděleně v e-shopech (ať už na on-line platformách nebo v nativních e-shopech provozovaných samotnými obchodníky) při prezentaci jednotlivých výrobků před uskutečněním prodeje.

§ 82

Jedná se o provedení požadavků uvedených v kapitole V nařízení 2023/1542 o bateriích v otázce oznámení subjektů posuzování shody.

Podle čl. 22 odst. 1 nařízení členské státy určí oznamující orgán odpovědný za vytvoření a provádění nezbytných postupů pro posuzování a oznamování subjektů posuzování shody a kontrolu oznámených subjektů. Tímto orgánem je podle české legislativy Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, který tuto funkci vykonává i v případě jiných výrobků v otázce posuzování shody a kontroly oznámených subjektů. V této otázce se dále uplatní zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů.

§ 83

Nařízení 2023/1542 o bateriích na několika místech stanovuje povinnost pro jednotlivé subjekty vyhotovit určitou dokumentaci v určitém jazyce, např. v jazyce stanoveném členským státem (viz např. čl. 18 odst. 2, kde se vyžaduje přeložení prohlášení o shodě, čl. 38 odst. 1 písm. a), kde se vyžaduje vyhotovení návodu a bezpečnostních informací atd.). V tomto ohledu je třeba zajistit nezbytnou implementaci. Ta je zajištěna tímto ustanovením, stejně jako čl. III návrhu, který novelizuje zákon č. 90/2016 S., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, vložením nového § 27h.

Tento bod souvisí s tím, co je uvedeno v bodu 54 a nutností řešení přechodu mezi právní úpravou směrnice 2006/66/ES a nařízení 2023/1542 o bateriích. Konkrétně se jedná o povinnost označování baterií. Nařízení 2023/1542 o bateriích obsahuje tuto povinnost v čl. 13 odst. 2, které nabývá účinnosti dne 19. srpna 2026. Do té doby je tedy nutné ponechat právní úpravu obsaženou v zákoně o výrobcích s ukončenou životností, která se k uvedenému datu navrhuje zrušit v části týkající se účinnosti (viz čl. VI písm. a)).

Také v tomto případě je třeba řešit přechod mezi právní úpravou obsaženou ve směrnici o bateriích 2006/66/ES implementovanou do § 77 předkládaného návrhu (viz § 81 platného znění zákona o výrobcích s ukončenou životností) a v čl. 11 nařízení 2023/1542 o bateriích týkající se vyjímatelnosti a vyměnitelnosti přenosných baterií a baterií lehkých dopravních prostředků. V souladu s čl. 95 nařízení 2023/1542 o bateriích nabude článek 11 účinnosti dne 19. února 2027, do té doby se použije čl. 11 směrnice 2006/66/ES, resp. příslušné ustanovení zákona o výrobcích s ukončenou životností, které je třeba k uvedenému datu zrušit. Ke zrušení dochází právě tímto bodem návrhu ve spojení s navrženou účinností (viz čl. VI písm. b)).

Zákon v § 94 uvádí, že se vztahuje na protektorované pneumatiky, jejichž kostry pocházely ze zpětného odběru nebo byly dovezeny ze zahraničí. Jak z důvodové zprávy, tak z komentářové literatury, a nakonec i z výrobkové vyhlášky (§ 10 odst. 5) však vyplývá, že se zákon o výrobcích s ukončenou životností nemá vztahovat na pneumatiky protektorované na zakázku jejich vlastníka, protože se z těchto nestává odpad a jedná se o opravu. Nejasné zákonné ustanovení může v praxi způsobovat různý přístup k plnění povinností a zavdává důvod k free-ridingu. Aby byla dosažena jednotná aplikace povinností, je třeba upřesnit znění § 94 odst. 1 zákona o výrobcích s ukončenou životností, aby byly z působnosti zákona vyňaty pneumatiky protektorované na zakázku jejich vlastníka.

Cílem navrhované úpravy je snaha zabránit obcházení a porušování institutu viditelného příspěvku, přičemž viditelný příspěvek je zásadním institutem v boji proti tzv. free-riderům, tedy subjektům, které působí na českém trhu, ale neplní svoje povinnosti v oblasti zpětného odběru. Důslednější boj proti free-riderům je často požadován dotčenými subjekty ať už z řad provozovatelů kolektivních systémů, výrobců či odborné veřejnosti. Uvedení viditelného příspěvku při prodeji je indikace toho, že daný výrobce je řádně registrován a platí příspěvky na zpětný odběr. Přesnější podmínky uvádění viditelného příspěvku tak omezí možnost free-riderů skrývat neplnění povinností. Z tohoto důvodu navrhujeme danou úpravu, jejímž účelem je zejména potvrdit odběratelům původ odebíraných pneumatik z hlediska plnění povinností zpětného odběru.

V prostředí e-shopů se povinnost odděleného uvádění nákladů míjí účinkem, neboť zaznamenání odděleně uváděných nákladů zákazníkem přichází až po koupi výrobku, nikoliv při jeho výběru. Daňový doklad je zákazníkovi často zasílán do jeho e-mailové schránky, a ten tak při této formě distribuce zboží výši či absenci odděleně uváděných nákladů reálně nezaznamená. Je proto navrženo, že výrobci, distributoři a poslední prodejci proto musí náklady uvádět odděleně v e-shopech (ať už na on-line platformách nebo v nativních e-shopech provozovaných samotnými obchodníky) při prezentaci jednotlivých výrobků před uskutečněním prodeje.

Formulace „v blízkosti ceny“ vychází z regulace energetických štítků, která stanoví, že štítky se musí zobrazit v blízkosti ceny výrobku. Tudíž to je legislativně aprobovaná míra obecnosti.

Jedná se o legislativně-technickou úpravu zákona. To, že se na uvedená vozidla nepoužijí ustanovení zákona vyplývá již z § 2 odst. 3 písm. k).

Souvisí s body 9, 11 či 16. Jedná se o legislativně technickou úpravu. Podle dosavadní právní úpravy, která implementovala směrnici 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech, zákon č. 542/2020 Sb. používal pojem „baterie a akumulátory“. Uvedená směrnice je zrušena a nahrazena nařízením 2023/1542 o bateriích, které toto slovní spojení již nepoužívá a hovoří se pouze o „bateriích“. Z tohoto důvodu je nutné provést příslušné úpravy i v textu zákona všude tam, kde se hovoří o „bateriích a akumulátorech“.

Ustanovení § 104 odst. 4 stanovuje výjimky z povinnosti předávající osoby předložit osvědčení o registraci předávaného vozidla. Ve stávajícím textu je upravena pouze výjimka pro předání odstaveného vozidla podle § 105 zákona o výrobcích s ukončenou životností a vraku podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o pozemních komunikacích ale stanovuje další způsoby předání do zařízení ke sběru autovraků (v § 19b a § 19d, který byl vložen poslaneckým pozměňovacím návrhem) a předávající orgány (obecní úřady) technickým průkazem zpravidla nedisponují. V této souvislosti je třeba upravit i § 108 odst. 1 písm. c) zákona o výrobcích s ukončenou životností.

Je doplněna chybějící vyvratitelná právní domněnka, která by měla být v rámci daného ustanovení obsažena podle důvodové zprávy a kterou obsahoval již zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů v § 37 odst. 4. Vyvratitelná domněnka stanovuje, že po marném uplynutí 1 měsíce od zveřejnění výzvy k odstranění odstaveného vozidla se má za to, že vozidlo je vozidlem s ukončenou životností. Zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností mohou přebírat dle zákona pouze vozidla s ukončenou životností; odstavené vozidlo je definováno § 102 odst. 2 písm. c) jako vozidlo (ne vozidlo s ukončenou životností). V případě, že obecní úřad zajišťuje předání odstaveného vozidla osobě oprávněné ke sběru vozidel s ukončenou životností, je třeba, aby bylo zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností s jistotou oprávněno k jeho převzetí.

Ustanovení dává do souladu zákon o výrobcích s ukončenou životností s vyhláškou č. 273/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a vyhláškou č. 345/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s vozidly s ukončenou životností, které sběr vozidel s ukončenou životností prostřednictvím mobilních zařízení ke sběru odpadu neumožňují. Upravená věta druhá nově stanovuje, že žadatel, který již provozuje povolené zařízení ke zpracování, a žádá o povolení jiného zařízení ke sběru (v jiné provozovně než zařízení ke zpracování), nemusí uzavírat kvůli tomuto povolení smlouvu s jiným subjektem či „sám se sebou“. Jedná se o úpravu ustanovení v návaznosti na reálné případy z praxe.

Daný bod upravuje zmocnění pro vydání vyhlášky v § 109 odst. 7, neboť „skladování“ je definováno podle § 11 odst. 1 písm. n) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, jako uložení odpadů v zařízení k tomu určeném po dobu nejdéle 1 roku před jejich odstraněním nebo po dobu nejdéle 3 let před jejich využitím. Zařízení pak musí být specificky povoleno jako zařízení ke skladování odpadů, tzn. jedná se o typicky např. o sklad pro tyto účely povolený. Pro účely vyhlášky je vhodné použít obecnější termín, a sice „soustřeďování“, které je definováno jako „umístění odpadu v prostoru, včetně prvotního třídění pro účely odděleného soustřeďování a dočasného uložení odpadu v daném místě,“.

Úprava navržená v bodech 69 až 71 vychází z metodického pokynu odboru odpadů Ministerstva životního prostředí ze dne 15. února 2021 k výběru tzv. emisního poplatku dle zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, a napravuje chybné nastavení osvobození od placení emisního poplatku. Zákon o výrobcích s ukončenou životností stanovuje, že od emisního poplatku je osvobozen žadatel o zápis vozidla do registru silničních vozidel, u kterého k zápisu vozidla dochází v důsledku nabytí dědictví nebo odkazu, převodu mezi osobami blízkými nebo zániku společného jmění manželů. Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, rozlišuje zápis vozidla do registru silničních vozidel (prvotní zápis vozidla, které není vedeno v registru) a zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla (typicky převod), který měl být v uvedených případech osvobozen. Tyto dva typy zápisů byly v zákoně zaměněny a návrh novely toto napravuje.

Úpravou je zrušeno také osvobození od poplatku při převodu na osobu blízkou, které se v praxi ukazuje jako problematické, neboť dle judikatury Ústavního soudu ČR může být osobou blízkou podle § 22 občanského zákoníku prakticky kdokoliv (např. blízký přítel) a pro úředníky na obecních úřadech s rozšířenou působností je velmi problematické o takovýchto případech na počkání rozhodovat.

Aby byla zachována zamýšlená kontinuita se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (viz znění důvodové zprávy k § 113 až § 120 zákonu o výrobcích s ukončenou životností), jsou proto nutné výše uvedené úpravy.

Doplňuje se skutková podstata přestupku fyzických osob v případě, že se zbaví výrobku s ukončenou životností v rozporu se zákonem. Jedná se o rozšíření této skutkové podstaty v případě baterií (odpadních baterií), kde platí i přímo použitelné nařízení 2023/1542 o bateriích, podle kterého jsou koneční uživatele povinni odkládat odpadní baterie od jiných toků odpadu, včetně smíšeného komunálního odpadu – viz čl. 64 odst. 1. Podle čl. 64 odst. 2 tohoto nařízení koneční uživatelé odkládají odpadní baterie v určených sběrných místech pro tříděný sběr zřízených přímo výrobcem nebo organizací odpovědnosti výrobců v souladu s články 59, 60 a 61 nebo v souladu se zvláštními smlouvami, které výrobce nebo organizace odpovědnosti výrobců uzavřeli. V obdobném duchu se doplňuje tatáž skutková podstata přestupku i na právnické osoby a podnikající fyzické osoby, pokud jsou konečnými uživateli (viz návrh změny § 125 odst. 1 písm. a).

Doplňuje se skutková podstata přestupku výrobce v případě, že nesplní požadavky na baterie týkající se rizika pro lidské zdraví, bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí podle čl. 5 odst. 2 nařízení 2023/1542 o bateriích.

Doplňuje se nová skutková podstata přestupku výrobce, který poruší povinnost stanovenou v nově navrženém § 9 odst. 2, tedy plnění vybraných povinností pro zde uvedené výrobky s ukončenou životností, v rámci kolektivního systému. Tato povinnost nabývá činnosti 1. ledna 2027 (viz přechodná ustanovení návrhu zákona).

Doplňuje se nová skutková podstata přestupku výrobce, který nezajistí na vlastní náklady zpětný odběr výrobků s ukončenou životností a jejich následné zpracování a využití nebo odstranění za podmínek stanovených tímto zákonem. Tato skutková podstata se doplňuje o ustanovení přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým je nařízení 2023/1542 o bateriích, konkrétně porušení povinností týkající se sběru odpadních přenosných baterií, (viz čl. 59), sběru odpadních baterií lehkých dopravních prostředků (čl. 60) a sběru odpadních startovacích baterií, odpadních průmyslových baterií a odpadních baterií elektrických vozidel (čl. 61).

Zrušuje se odkaz na § 82, který je součástí hlavy VIII zákona o výrobcích s ukončenou životností, jež je tímto návrhem zákona zcela nahrazena novou právní úpravou. Otázka informování konečného uživatele ze strany výrobce obsažená ve stávajícím § 82 zákona bude nadále upravena přímo použitelným nařízením 2023/1542 o bateriích, zejména čl. 74.

Za porušení povinností poskytování informací o předcházení vzniku odpadních baterií a nakládání s nimi tak, jak jsou uvedené v čl. 74 nařízení 2023/1542 o bateriích, se navrhuje vytvořit novou samostatnou skutkovou podstatu vložením nového odstavce 2 v § 122 zákona.

Zrušuje se a nahrazuje odkaz na ustanovení § 80 zákona, které je součástí hlavy VIII, jež je tímto návrhem zrušena a nahrazena novou právní úpravou. Jedná se o povinnosti označování baterií, které jsou v rámci nové hlavy upraveny v § 76 a dále pak v přímo použitelném nařízení 2023/1542 o bateriích, konkrétně čl.13.

Ustanovení, navržené v předchozím bodě, je nutné upravit v návaznosti na právní úpravu danou bodem 70 návrhu s odloženou účinností. § 76 obsahuje povinnosti označování baterií ze strany výrobce. Konkrétně údaji o kapacitě. Tato povinnost bude spolu s dalšími upravena přímo použitelným nařízením 2023/1542 o bateriích, avšak s odloženou účinností od 19. srpna 2026 (viz čl. 13 odst. 4 a čl. 95 nařízení).

Z tohoto důvodu se v čl. III překládaného návrhu zákona navrhuje odložená účinnost ke dni 18. srpna 2026, k němuž bude zrušen § 76 jako takový a je tedy nutné legislativně technicky upravit i odkaz na související skutkovou podstatu přestupku.

Jedná se o drobnou legislativně-technickou úpravu, doplnění chybějícího slova „odpadním“ (v daném ustanovení se má jednat o odpadní elektrozařízení).

V návaznosti na předchozí body a navržené změny v § 122 odst. 1 a odst. 2 je třeba provést i legislativně technickou úpravu odpovídajících odkazů na jednotlivé skutkové podstaty přestupků výrobců.

V návaznosti na adaptaci na nařízení 2023/1542 o bateriích se do zákona vkládají nové skutkové podstaty přestupků a odpovídající sankce v případě porušení vybraných povinností, které výrobci baterií ukládá toto nařízení. Jedná se o povinnosti uvedené v čl. 6, čl. 7, čl. 8, čl. 9, čl. 10, čl. 12, čl. 13, čl. 18, čl. 20, čl. 38, čl. 77 a 78 nařízení. Tyto povinnosti jsou z právní povahy nařízení závazné pro výrobce baterií přímo, v souladu s čl. 93 nařízení je však nutné stanovit odpovídající sankce pro zajištění jejich vymahatelnosti.

Návrh se dotýká zrušovaného § 88 zákona o výrobcích s ukončenou životností, které upravuje vybrané povinnosti posledních prodejců. Zde uvedené povinnosti, konkrétně povinnost informování konečného uživatele o opatřeních pro zpětný odběr odpadních baterií, jsou mimo jiné upraveny i přímo použitelným nařízením 2023/1542 o bateriích, konkrétně čl. 62 odst. 5. Z tohoto důvodu se mění odkaz na příslušné ustanovení k naplnění zde uvedené skutkové podstaty přestupku.

V rámci adaptace na nařízení 2023/1542 o bateriích byla upravena skutková podstata přestupku v případě neodebrání odpadních baterií od konečného uživatele v souladu s legislativou. Konkrétně se jedná se o porušení povinnosti zpětného odběru odpadních baterií od konečného uživatele podle čl. 62 nařízení 2023/1542 o bateriích.

Doplňuje se skutková podstata porušení povinnosti posledního prodejce uzavřít smlouvu s provozovatelem kolektivního systému podle § 79. K této skutkové podstatě se v § 123 odst. 2 přiřazuje odpovídají sankce.

V souvislosti s povinnostmi pro organizace odpovědnosti výrobců podle čl. 57 nařízení 2023/1542 o bateriích (v české právní úpravě známo jako kolektivní systémy) se stanovuje skutková podstata přestupku v případě porušení některé z povinností uvedených v cit. článku přímo použitelného předpisu Evropské unie. K této skutkové podstatě se v § 124 odst. 2 přiřazuje odpovídají sankce.

Doplňuje se skutková podstata přestupku právnických a podnikajících fyzických osob v případě, že se zbaví výrobku s ukončenou životností v rozporu se zákonem. Jedná se o rozšíření této skutkové podstaty v případě baterií (odpadních baterií), kde platí i přímo použitelné nařízení 2023/1542 o bateriích, podle kterého jsou koneční uživatele povinni odkládat odpadní baterie odděleně od jiných toků odpadu, včetně smíšeného komunálního odpadu – viz čl. 64 odst. 1. Podle čl. 64 odst. 2 tohoto nařízení koneční uživatelé odkládají odpadní baterie v určených sběrných místech pro tříděný sběr zřízených přímo výrobcem nebo organizací odpovědnosti výrobců v souladu s články 59, 60 a 61 nebo v souladu se zvláštními smlouvami, které výrobce nebo organizace odpovědnosti výrobců uzavřeli. V obdobném duchu se doplňuje tatáž skutková podstata přestupku i fyzické osoby, pokud jsou konečnými uživateli (viz návrh změny § 121 odst. 1 písm. a).

S ohledem na ustanovení § 79 návrhu zákona, podle kterého podnikatel, který uvádí do oběhu baterie jejich dodáním prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přímo konečným uživatelům, je povinen zajistit na vlastní náklady zpětný odběr těchto odpadních baterií od konečného uživatele podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, se doplňuje odpovídající skutková podstata přestupku.

Ustanovení § 17 odst. 4 zákona o výrobcích s ukončenou životností uvádí „Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se ustanovení odstavce 1, odstavce 2 písm. a) až e) a odstavce 3 písm. a) obdobně na každou osobu, která se zpětně odebraným výrobkem s ukončenou životností nakládá do okamžiku jeho předání zpracovateli“. Skutková podstata přestupku uvedená v § 125 odst. 2 písm. a) se ovšem vztahuje pouze na provozovatele místa zpětného odběru. Nelze tak sankcionovat další osoby (nebo pouze na základě přeneseného výkladu), na které se dané povinnosti vztahují podle § 17 odst. 4. Navíc se doplňuje možnost sankcionovat i porušení § 17 odst. 1 („způsob provedení zpětného odběru výrobků s ukončenou životností, jejich přeprava a předání zpracovateli nesmí ztížit opětovné použití těchto výrobků nebo jejich recyklaci, včetně jejich komponentů“), která v platném znění absentuje a v praxi se již vyskytly případy porušení tohoto ustanovení. Bod 108 návrhu tyto skutečnosti napravuje.

S ohledem na změnu hlavy VIII zákona o výrobcích s ukončenou životností se zrušuje stávající skutková podstata přestupku uvedená § 125 odst. 2 písm. j).

S ohledem na změnu hlavy VIII zákona o výrobcích s ukončenou životností se zrušuje stávající skutková podstata přestupku uvedená § 125 odst. 2 písm. k) a nahrazuje se novou skutkovou podstatou. Aktuální znění skutkové podstaty souvisí s § 81 aktuálního znění zákona, který je návrhem nahrazen novým § 77. Jedná se o požadavky na vyjímatelnost a vyměnitelnost přenosných baterií a baterií lehkých dopravních prostředků. Nově tuto otázku bude po přechodnou dobu upravovat právě § 77, a to do 18.února 2027, poté přímo platné nařízení 2023/1542 o bateriích v čl. 11. Z tohoto důvodu se skutková podstata přestupku upravuje v souladu s uvedenou povinností stanovenou v § 77 (do 17. února 2027), od 18. února 2027 v čl. 11 nařízení 2023/1542. (Bod 111 proto ve spojení s odloženou účinností uvedenou v čl. VI návrhu s ohledem na uvedené přechodné období s účinností od 19.2.2027 nahrazuje odpovídajícím zněním – odkazem na přímo platné nařízení 2023/1542).

V návaznosti na nově navrženou úpravu otázky uvádění nákladů na zpětný odběr, zpracování a využití odpadních baterií odděleně od ceny baterií při jejich prodeji, se dále navrhuje i nová skutková podstata přestupku výrobců, distributorů a posledních prodejců. Povinnost odděleného uvádění nákladů od ceny se vztahuje na všechny baterie, s výjimkou přenosných baterií.

Oproti dosavadní právní úpravě (§ 85 odst. 3 zákona o výrobcích s ukončenou životností), která je transpozicí směrnici 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech (čl. 16 odst. 4), již tedy nebude uzákoněn výslovný zákaz odděleného uvádění nákladů na zpětný odběr, zpracování a recyklaci odpadních přenosných baterií. Tato skutečnost je dána i novou právní úpravou nařízení 2023/1542 o bateriích, které již tento zákaz nestanoví a v čl. 74 odst. 5 uvádí, že „informace o nákladech hrazených výrobcem podle čl. 56 odst. 4 písm. a) až d) jsou konečnému uživateli poskytnuty k nahlédnutí samostatně v místě prodeje nové baterie“.

Z výše uvedených důvodů je nutné zrušit skutkovou podstatu přestupku uvádění oddělených nákladů a nahradit ji v návaznosti na novou právní regulaci.

I v tomto případě navržené úpravy přestupku souvisí s novou právní úpravou danou v návrhu nové hlavy VIII a souvisejícího přímo použitelného nařízení 2023/1542 o bateriích. Jedná se o porušení povinností zpracovatele odpadních baterií. Povinnosti zpracovatele jsou uvedeny v § 90 platného zákona o výrobcích s ukončenou životností. Část těchto povinností je přesunuta do návrhu § 80, vše ostatní pokrývá úprava daná nařízením 2023/1542 o bateriích, konkrétně čl. 70 a 71. Je tedy třeba zrušit přestupky za porušení povinností při zpracování odpadních baterií uvedených v zákoně a stanovit sankci za porušení povinností vyplývajících z nařízení.

Jedná se o nezbytnou legislativně technickou úpravu skutkové podstaty přestupku nezaslání zprávy o recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních baterií. Povinnost zasílání zprávy řeší aktuálně § 90 odst. 2 písm. e) zákona o výrobcích s ukončenou životností. Nově navržená úprava hlavy VIII zákona přesunula tuto povinnost do § 80.

Podmínky pro uvádění baterií na trh a do provozu bude nadále upravovat zejména přímo platné nařízení 2023/1542 o bateriích. V toho důvodu je třeba zrušit i skutkovou podstatu přestupku odkazující na zrušený § 79.

V návaznosti na adaptaci na nařízení 2023/1542 o bateriích se do zákona vkládají nové skutkové podstaty přestupků v případě porušení vybraných povinností právnických a podnikajících fyzických osob, které nakládají s bateriemi. Jedná se o zejména povinnosti uvedené v čl. čl. 39, čl. 40, čl. 41, čl. 42, čl. 43, čl. 45, čl. 46 a 48. Tyto povinnosti jsou z právní povahy nařízení závazné pro výrobce baterií přímo, v souladu s čl. 93 nařízení je však nutné stanovit odpovídající sankce pro zajištění jejich vymahatelnosti

V návaznosti na změny navržené v § 125 odstavcích 1 až 3 je třeba provést i legislativně technickou úpravu odpovídajících odkazů na jednotlivé skutkové podstaty přestupků a odpovídajících sankcí.

V návaznosti na změny navržené v § 122 až § 125 je třeba provést i legislativně technickou úpravu odpovídajících odkazů na jednotlivé skutkové podstaty přestupků a kompetence orgánů pověřených jejich projednáním.

V rámci mezirezortního připomínkového řízení některé krajské úřady uplatnily zásadní požadavek na vypuštění pravomoci krajských úřadů k projednávání přestupků podle zákona č. 542/2020 Sb. Přestupky budou nadále projednávat pouze obecní úřady obcí s rozšířenou působností, Česká inspekce životního prostředí a Česká obchodní inspekce (stejně jako je tomu obdobně podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech).

Dochází k nezbytným legislativně-technickým úpravám s ohledem na předchozí změny a současně se ruší odkaz na zrušované ustanovení § 82.

Ministerstvo životního prostředí dává dle ustanovení zákona (§ 41 odst. 8, § 55 odst. 3) souhlas se zrušením kolektivního systému a Ministerstvo průmyslu a obchodu k tomuto záměru dává Ministerstvu životního prostředí vyjádření. Toto nicméně absentuje v příslušných kompetenčních ustanoveních obou ministerstev, která jsou těmito body návrhu doplněna.

S ohledem na legislativně technické úpravy v § 48 je třeba upravit i odkazy na toto ustanovení.

Do působnosti Ministerstva životního prostředí se doplňuje, že v případě řízení o odvolání proti rozhodnutí Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, se na výzvu odvolacího orgánu (kterým je Ministerstvo průmyslu a obchodu) MŽP vyjadřuje z hlediska své působnosti.

S ohledem na úpravy provedené v 131, je třeba upravit i relevantní odkazy na toto ustanovení.

V § 131 zákona o výrobcích s ukončenou životností jsou uvedeny kompetence České obchodní inspekce. Upřesňuje se znění tohoto ustanovení s odkazem na unijní nařízení 2023/1542 o bateriích, neboť plnění některých vybraných povinností, které Česká obchodní inspekce kontroluje, nebude ve vztahu k bateriím nadále upravovat zákon, ale také přímo použitelné nařízení 2023/1542 o bateriích.

V návaznosti na nařízení 2023/1542 o bateriích se upřesňuje výčet baterií, u kterých Česká obchodní inspekce kontroluje dodržování ustanovení podle tohoto nařízení, konkrétně otázku jejich vyjímatelnosti a vyměnitelnosti. Tento požadavek nařízení v čl. 11 vztahuje na přenosné baterie a baterie lehkých dopravních prostředků.

S ohledem na změny právní úpravy provedené v hlavě VIII zákona již nadále nebude stanoven zákaz odděleného uvádění nákladů na zpětný odběr u přenosných baterií (viz § 85 odst. 3 stávajícího znění zákona o výrobcích s ukončenou životností). Tento zákaz vycházel z transpozice směrnice 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech. Nová právní úprava obsažená v nařízení 2023/1542 o bateriích, která uvedenou směrnici 2006/66/ES zrušuje a nahrazuje, již tento zákaz neuvádí. Naopak, v souladu s nařízením, návrh zákona v nově navrženém § 82 stanoví povinnost výrobce uvádět odděleně od ceny baterie náklady na zpětný odběr, zpracování a využití odpadních baterií. České obchodní inspekci je zachována kontrolní kompetence v této oblasti.

Mezi kompetence České obchodní inspekce, uvedené v § 131 zákona o výrobcích s ukončenou životností, se zavádí kompetence ke kontrole požadavků na prohlášení o uhlíkové stopě, které musí výrobci baterií vypracovat v souladu s podmínkami uvedenými v nařízení 2023/1542 o bateriích (viz čl. 7).

Ustanovení § 131 se týká kompetencí České obchodní inspekce. Ustanovení odstavce 2 a 3 je nutné dát do souladu s platnou právní úpravou. Při výkonu činnosti postupuje Česká obchodní inspekce podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), zákona č. 87/2023 Sb., o dozoru nad trhem s výrobky a přímo použitelným nařízením 2019/1020 o dozoru nad trhem. Podle § 2 zákona č. 87/2023 Sb. se tento zákon použije při uplatňování nařízení o dozoru nad trhem a při výkonu dozoru nad trhem s výrobky, na které se vztahují předpisy Evropské unie uvedené v příloze I nařízení o dozoru nad trhem. Příloha I nařízení o dozoru nad trhem v bodě 21 obsahuje výslovný odkaz na směrnici 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech, který byl nahrazen odkazem na nařízení 2023/1542 o bateriích, jež směrnici v této oblasti nahradilo (viz čl. 91 ve spojení s čl. 95 nařízení 2023/1542 o bateriích). V téže příloze se rovněž výslovně odkazuje na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností či směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, jež jsou implementovány do českého právního řádu právě zákonem o výrobcích s ukončenou životností.

Česká obchodní inspekce je podle § 4 zákona č. 87/2023 Sb. orgánem dozoru příslušným k postupu podle tohoto zákona a nařízení o dozoru nad trhem. Podle § 6 zákona č. 87/2023 Sb. orgán dozoru ukládá opatření k nápravě, mezi kterými je například nařízení na uvedení výrobku do souladu s požadavky stanovenými v příslušném předpisu, nařízení odstranění rizik, které výrobek představuje, zákaz dodání výrobku na trh, nařízení stažení výrobku z trhu a další. Zákon č. 87/2023 Sb., potažmo nařízení 2019/1020 tedy dostatečně jasně vymezují kompetence a postupy České obchodní inspekce při výkonu dozoru nad trhem. Je tedy vhodné ustanovení § 131 odst. 2 a 3 upravit tak, aby nebyl duplicitní úpravou vůči speciální právní úpravě.

Současně se navrhuje zrušení odst. 3 v § 131, podle kterého odvolání proti rozhodnutí o uložení nápravného opatření ve vztahu k bateriím nemá odkladný účinek. Tato okolnost vyplývá i ze speciální právní úpravy, kterou je § 7 odst. 4 zákona č. 87/2023 Sb.

Navrhuje se doplnění § 131a a § 131b za účelem provedení čl. 79, 81 a 83 nařízení 2023/1542 o bateriích v otázce postupu v některých specifických případech, pokud orgán dozoru, v tomto případě Česká obchodní inspekce, zjistí, že baterie není v souladu s požadavky zákona o výrobcích s ukončenou životností nebo nařízení 2023/1542 o bateriích a představuje riziko pro zdraví a bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí.

V § 132 zákona o výrobcích s ukončenou životností jsou uvedeny kompetence celního úřadu. Upřesňuje se znění tohoto ustanovení s odkazem na nařízení 2023/1542 o bateriích, neboť plnění některých vybraných povinností, které celní úřad kontroluje, nebude ve vztahu k bateriím nadále upravovat zákon, ale přímo použitelné nařízení 2023/1542 o bateriích.

Celní úřad si při kontrole povinností uvedených v § 132 odst. 1 a 3 může vyžádat odbornou pomoc nejen České inspekce životního prostředí, ale i České obchodní inspekce.

V příloze č. 2 k zákonu o výrobcích s ukončenou životností jsou uvedeny minimální úrovně zpětného odběru vybraných výrobků v jednotlivých letech. Navrhuje se zrušit část týkající se odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů s ohledem na novou právní úpravu danou přímo použitelným předpisem Evropské unie, kterým je nařízení 2023/1542 o bateriích. Toto nařízení stanoví v čl. 59 odst. 3 minimální (narůstající) cíle sběru odpadních přenosných baterií, kterých musí výrobci dosahovat v letech 2023 až 2030.

Souvisí s bodem 61 a čl. III písm. b) předkládaného návrhu.

S ohledem na zavedení některých nových povinností se navrhují přechodná období pro povinné subjekty. Konkrétně se jedná o:

V případě bodu 1 se stanovuje přechodné období do 1. ledna 2027 pro naplnění požadavků podle § 9 odst. 2, tedy pro zavedení povinného kolektivního plnění pro určité skupiny vybraných výrobků. Navržené období se jeví jako dostačující pro přechod z individuálního plnění na kolektivní.

V případě bodu 2 jde o přechodné období pro sítě míst zpětného odběru pro baterie lehkých dopravních prostředků. Protože podle nařízení 2023/1542 o bateriích jde o novou skupinu baterií (dosud se z pohledu právní úpravy jednalo o průmyslové baterie), a byť v určitých případech taková specifická místa zpětného odběru již existují, stanovuje se pro vytvoření sítí míst zpětného odběru přechodné období do 1. ledna 2027.

V případě bodu 3: někteří provozovatelé kolektivních systémů s oprávněním vydaným již podle zákona o výrobcích s ukončenou životností rezervu průběžně netvořily a vystavují tak systém zpětného odběru riziku, že se jim nepodaří rezervu ve zbývajícím čase vytvořit a nebudou tak schopny zvládnout např. nenadálé zvýšení nákladů. Z tohoto důvodu by zákon měl stanovit přechodná pravidla pro rychlejší tvorbu rezervy tam, kde provozovatel kolektivního systému oprávnění již má, ale dosud rezervu odpovídající 10 % celkových nákladů provozovatele kolektivního systému za každý rok od udělení licence nevytvořil. V takovém případě by měla být stanovena povinnost tvořit rezervu ve výši poměrně odpovídající poměru zbývajícího počtu let oproti pěti letům určeným pro tvorbu rezervy pro nově vzniklé subjekty (pokud tedy např. zbývají dva roky, měl by provozovatel kolektivního systému dotvořit rezervu rychlostí 25 % ročních nákladů za rok, pokud žádnou rezervu dosud nevytvořil).

Jelikož se část přímo použitelného nařízení 2023/1542 týká i posuzování shody baterií uváděných na trh, navazuje se v rámci tohoto postupu na zavedené procesy stanovené v české právní úpravě zákonem č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů. V tomto ohledu je třeba do příslušné části zákona doplnit nový oddíl týkající se baterií.

S ohledem na přijetí nové právní unijní legislativy v oblasti baterií a odpadních baterií je třeba provést odpovídající znění i v zákoně č. 87/2023 Sb., o dozoru nad trhem s výrobky a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o dozoru nad trhem s výrobky), ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení se týká oznámení návrhu zákona v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti.

Nařízení v čl. 74 odst. 5 vyžaduje, aby informace o nákladech na zpětný odběr (a další nakládání) byly konečnému uživateli poskytnuty k nahlédnutí samostatně v místě prodeje. Předkladatel jde v tomto nad rámec nařízení a nově v § 82 požaduje, aby byly tyto údaje uvedeny na všech dokladech vystavených po prodeji. Navíc stanovuje povinnost při prodeji prostřednictvím komunikace na dálku tyto údaje uvádět při prezentaci a uvedení ceny. Přestože předkladatel v důvodové zprávě uvádí relevantní důvody, které jej vedly k této právní úpravě, máme za to, že novou právní úpravou vzniká překážka volného pohybu zboží, když stanovuje další požadavky nad rámec harmonizované právní úpravy EU. Domníváme se, že z tohoto důvodu je nutné návrh notifikovat podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování in-formací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti.

U předkládaného návrhu zákona je navržena tzv. dělená účinnost.

S ohledem na termíny pro implementaci nařízení 2023/1542 je nezbytné, aby navrhovaný zákon nabyl účinnosti co nejdříve. Proto se navrhuje nabytí účinnosti tohoto zákona jako celku prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Z navržené účinnosti jsou vyčleněny, na pozdější datum, některá ustanovení návrhu zákona tak, jak to předpokládá nařízení 2023/1542 o bateriích. Konkrétně se jedná o body 70, 71, 91 a 111 návrhu:

Současně je nutné ošetřit přechod také v rámci skutkové podstaty dotčeného přestupku.

Současně je nutné ošetřit přechod v rámci dotčené skutkové podstaty přestupku.