Obecná část
Hodnocení dopadů regulace (RIA)
Na základě výjimky udělené v souladu s čl. 76 odst. 2 Legislativních pravidel vlády a bodem 5.5. Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) předsedou Legislativní rady vlády dne 12. května 2025 (dopis č. j. 18727-2025-UVCR) nebylo hodnocení dopadů regulace zpracováno.
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Cílem návrhu je odstranit nerovné zacházení s vazebně stíhanými mladistvými oproti vazebně stíhaným dospělým obviněným a uvést právní úpravu do souladu s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva (dále také jen „ESLP“) ve věci Spišák proti České republice.
Evropský soud pro lidská práva dne 20. června 2024 ve věci Spišák proti České republice (č. 13968/22)1 rozhodl, že česká právní úprava v oblasti vazby mladistvých je v rozporu s článkem 14 ve spojení s článkem 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“). Podle těchto ustanovení musí být užívání práva na svobodu a osobní bezpečnost zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.
České republice je ze strany Evropského soudu pro lidská práva vytýkán rozdílný přístup k otázce přezkumu trvání vazby u mladistvých obviněných oproti dospělým obviněným, jelikož v případě mladistvých obviněných, kteří jsou vazebně stíháni pro zvlášť závažné provinění, se na rozdíl od vazebně stíhaných dospělých obviněných neuplatní periodický přezkum trvání vazby každé tři měsíce. O dalším trvání vazby mladistvého je rozhodováno až po uplynutí maximální doby trvání vazby v rámci rozhodování o prodloužení vazby. Je-li tedy řízení proti mladistvému vedeno pro zvlášť závažné provinění, kdy nejvyšší přípustná doba trvání vazby činí šest měsíců, je interval přezkumu trvání vazby z úřední povinnosti až dvojnásobný oproti úpravě vazby dospělých. Podle Evropského soudu pro lidská práva je takové vyloučení mladistvých z periodického přezkumu trvání vazby z úřední povinnosti diskriminačním zacházením na základě věku.
Problematika vazby mladistvých je v rámci právního řádu České republiky upravena v ustanoveních § 46 až 50 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZSVM“), přičemž pokud zákon o soudnictví ve věcech mládeže nestanoví jinak, použije se v souladu s § 1 odst. 3 ZSVM subsidiárně trestní řád. Trestní řád (dále také jen „tr. ř.“) v § 72 odst. 1 upravuje tzv. periodický přezkum vazby z úřední povinnosti, kdy soud, resp. v přípravném řízení soudce, je povinen nejpozději každé 3 měsíce od právní moci rozhodnutí o vazbě rozhodnout, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Judikatura však opakovaně dospěla k závěru, že u mladistvých se § 72 odst. 1 tr. ř. nepoužije, když podle ní je § 47 odst. 1 ZSVM upravující maximální přípustnou délku vazby mladistvého a možnost jejího prodloužení vůči tomuto ustanovení trestního řádu speciální (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 8 Tvo 45/2004, nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 663/05, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 8 Tvo 35/2013 či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. 1 Ntm 7/2024).2 Přezkum trvání vazby tak u mladistvých probíhá buď na základě podání žádosti o propuštění z vazby mladistvým, nebo na základě § 48 ZSVM, podle kterého mají orgány činné v trestním řízení v každém období trestního stíhání povinnost zkoumat, zda důvody vazby trvají nebo zda se nezměnily. Toto ustanovení však nestanovuje žádné lhůty, ve kterých mají orgány činné v trestním řízení povinnost rozhodnout.
Podle stávající právní úpravy tak k přezkumu dalšího trvání vazby mladistvých dochází až při rozhodování o případném prodloužení vazby. Další trvání vazby mladistvých je tak přezkoumáváno nejpozději po dvou měsících, avšak v případě mladistvých stíhaných pro zvlášť závažné provinění může být takový přezkum z úřední povinnosti poprvé povinně prováděn až po šesti měsících. Podle ESLP taková právní úprava poskytuje mladistvým méně příznivé zacházení než dospělým stíhaným pro zvlášť závažný zločin, neboť vazba dospělého obviněného by byla povinně přezkoumávána již po třech měsících. Evropský soud pro lidská práva v tomto ohledu konstatoval, že takto rozdílné zacházení s mladistvými a dospělými obviněnými jde jak proti cíli sledovanému úpravou vazby mladistvých, tak proti smyslu samotného zákona o soudnictví ve věcech mládeže.
K naplnění požadavků Evropského soudu pro lidská práva se proto navrhuje výslovné zakotvení periodického přezkumu vazby i v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže. Současně se navrhuje změna dalších ustanovení o vazbě mladistvých s ohledem na vztah zákona o soudnictví ve věcech mládeže a trestního řádu a závěry ESLP vyslovené v předmětném rozsudku ohledně nepřípustnosti stavu, aby právní úprava vazby mladistvých byla přísnější oproti úpravě vazby obsažené v trestním řádu a aplikovatelné na dospělé obviněné.
Navržená úprava dále zdůrazňuje potřebu zvláštního zacházení s mladistvými a zejména s dětmi, které se dopustily činu jinak trestného, konkrétně výslovně zdůrazňuje, že u dětí mladších patnácti let a mladistvých by mělo být přednostně zvažováno, zda nelze nalézt řešení, které by nebylo spojeno s tím, že budou postaveni před soud a budou muset projít formálním soudním řízením. Preference odklonů a jiných způsobů vyřízení věci před formálním řízením před soudem je vyjádřena v celé řadě mezinárodních dokumentů. Tato změna je též v plném souladu se zásadou restorativní justice (§ 2 odst. 16 tr. ř. ve znění zákona č. 270/2025 Sb.), podle které má být v průběhu trestního řízení dbáno na to, aby byly ve vhodný případech využívány restorativní postupy. Jedním z těchto restorativních postupů, které mohou být v trestním řízení vedeném proti mladistvému využity, je i využívání odklonů.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a judikaturou ESLP
Navrhované řešení je v souladu s předpisy tvořícími ústavní pořádek. Návrh zákona respektuje zásadu, podle níž lze státní moc uskutečňovat pouze na podkladě zákona a v jeho mezích.
Návrh zákona plně respektuje právo na osobní svobodu, a tím, že zavádí periodický přezkum trvání vazby i u mladistvých obviněných, plně zajišťuje nediskriminační přístup k právu na osobní svobodu ve smyslu čl. 8 ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Zajištěním souladu novelizovaného zákona s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod návrh uvádí českou právní úpravu plně do souladu s čl. 1 odst. 2 Ústavy, podle něhož Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
Česká republika Úmluvu ratifikovala, a tudíž je ve smyslu čl. 1 odst. 2 Ústavy jejím obsahem vázána. Podle čl. 46 odst. 1 Úmluvy se Česká republika zavázala řídit se konečnými rozsudky ESLP ve všech případech, jichž je stranou. Jelikož bylo rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve věci Spišák proti České republice (č. 13968/22) shledáno porušení článku 14 ve spojení s článkem 5 Úmluvy, je Česká republika povinna odstranit zjištěné nedostatky a uvést svůj právní řád do souladu s předmětným rozsudkem, což se předloženým návrhem činí.
Česká republika též ratifikovala Evropskou sociální chartu, přičemž učinila prohlášení, že se považuje být vázána mimo jiné článkem 17 zaručujícím právo matek a dětí na sociální a hospodářskou ochranu. Podle Evropského výboru pro sociální práva z tohoto článku vyplývá i požadavek na upřednostnění alternativního způsobu vyřízení věci před formálním řízením před soudem, pokud jde o děti. Navržená právní úprava je s tímto výkladem v souladu.
Při tvorbě návrhu byly zohledněny i následující doporučení mezinárodních organizací a institucí. Pro část návrhu týkající se oblasti vazby mladistvých byly brány v potaz zejména následující dokumenty:
- Pravidla OSN k ochraně mladistvých zbavených osobní svobody (rezoluce Valného shromáždění OSN č. 45/113 ze dne 14. prosince 1990, tzv. „Havanská pravidla“), která uvádějí, že mladistvého lze do vyšetřovací vazby vzít jen ve výjimečných případech, přičemž vyšetřovací vazba mladistvého by měla trvat co nejkratší dobu,
- Doporučení CM/Rec (2008)11 o evropských pravidlech pro mladistvé pachatele podrobené sankcím a opatřením ze dne 5. listopadu 2008, část I (bod 13), kde je uvedeno, že mladistvý by neměl mít méně práv a záruk, než má dospělý v klasickém trestním řízení,
- Pokyny Výboru ministrů Rady Evropy o justici vstřícné k dětem ze dne 17. listopadu 2010, které uvádí, že práva dětí musí být zajištěna mj. bez diskriminace na základě věku.
Podporu upřednostnění alternativního způsobu vyřízení věci před formálním řízením před soudem pak obsahuje celá řada právně nezávazných mezinárodních dokumentů, zejména:
- Závěrečná doporučení Výboru OSN pro lidská práva ke třetí pravidelné zprávě České republiky z 22. srpna 2013 (bod 20),
- Obecný komentář OSN k Úmluvě o právech dítěte č. 24 (2019),
- Minimální standardní pravidla OSN týkající se výkonu soudnictví za účasti mladistvých (rezoluce Valného shromáždění OSN č. 40/33 ze dne 29. listopadu 1985, tzv. „Pekingská pravidla“),
- Pravidla pro jednání s dětmi v systému soudnictví mládeže (rezoluce Hospodářské a sociální rady OSN 1997/30 ze dne 31. července 1997),
- Pokyny Výboru ministrů Rady Evropy o justici vstřícné k dětem přijaté Radou Evropy dne 17. listopadu 2010.
Lze konstatovat, že předložený návrh je v souladu i s těmito mezinárodními dokumenty.
Právo na nediskriminační přístup z důvodu věku k právu na svobodu a osobní bezpečnost garantované čl. 5 ve spojení s čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod bylo vyloženo Evropským soudem pro lidská práva ve věci Spišák proti České republice (č. 13968/22). V této souvislosti lze poukázat i na rozsudek ve věci Assenov a ostatní proti Bulharsku (č. 24760, rozsudek ze dne 28. října 1998, § 162), kdy ESLP konstatoval, že zákonnost vazby musí být pravidelně přezkoumávána. Pokud je zaveden automatický mechanismus přezkumu vazby, musí jednotlivá rozhodnutí následovat v „přiměřených“ intervalech (viz např. Herczegfalvy proti Rakousku, č. 10533/83, rozsudek ze dne 24. září 1992, § 75 a 77). Zda tyto intervaly jsou či nejsou „přiměřené“, by mělo být posuzováno podle konkrétních okolností každé věci (viz např. Lebedev proti Rusku, č. 4493/04, rozsudek ze dne 25. října 2007, § 79). Vyšetřovací vazba však podle ESLP vyžaduje krátké intervaly přezkumu, neboť Úmluva předpokládá, že taková vazba bude mít přísně omezené trvání (viz Assenov a ostatní, cit. výše, § 162). Podle judikatury ESLP přitom může být pod pojem „jiné postavení“ ve smyslu článku 14 Úmluvy zahrnut i „věk“ (srov. např. Schwizgebel proti Švýcarsku, č. 25762/07, rozsudek ze dne 10. června 2010, § 85). Navržená právní úprava výše zmíněnou judikaturu ESLP plně reflektuje.
Z předpisů Evropské unie se vazby mladistvých a jejího přezkumu týká směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne 11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení. Podle čl. 10 odst. 1 této směrnice členské státy zajistí, aby zbavení osobní svobody dítěte v kterémkoli stadiu řízení trvalo co nejkratší možnou dobu. Odstavec 2 téhož článku uvádí, že rozhodnutí o vzetí do vazby musí být podrobováno pravidelnému soudnímu přezkumu v přiměřených časových intervalech, který provádí soud buď z moci úřední, nebo na žádost dítěte nebo jeho obhájce nebo jiného justičního orgánu než soudu. Navržená právní úprava přitom požadavky článku 10 směrnice plně respektuje. Listina základních práv Evropské unie upravuje nediskriminační přístup k právu na svobodu a bezpečnost v článku 6 ve spojení s článkem 21, přičemž i tyto články jsou navrhovanou právní úpravou respektovány.
Problematiku alternativních způsobů vyřízení věcí dětí mladších patnáct let a mladistvých předpisy Evropské unie výslovně neupravují, tudíž se k ní nevztahuje ani judikatura soudních orgánů Evropské unie.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná právní úprava není spojena s výraznými dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty. Periodický přezkum trvání vazby z úřední povinnosti je již dlouhodobě zaveden pro dospělé obviněné, přičemž se navrhuje, aby se okruh obviněných, u nichž se periodický přezkum uplatní, rozšířil o mladistvé stíhané pro zvlášť závažné provinění. Počet mladistvých vzatých do vazby v řízení o zvlášť závažném provinění přitom není vysoký. Dle údajů Vězeňské služby České republiky za rok 2024 činil počet mladistvých obviněných ve výkonu vazby průměrně cca 31 osob měsíčně. Lze předpokládat, že vzhledem k závažnosti zásahu, který vazba ve vztahu k osobní svobodě představuje, a smyslu a účelu zákona o soudnictví ve věcech mládeže bude většina z vazebně stíhaných mladistvých stíhána pro zvlášť závažné provinění. Okruh obviněných, u nichž se uplatní periodický přezkum vazby, se tedy rozšíří maximálně o nižší desítky osob.
Periodický přezkum z úřední povinnosti má přitom subsidiární charakter a uplatní se pouze tehdy, pokud v posledních třech měsících nebylo o vazbě rozhodnuto jiným způsobem (např. rozhodnutím o prodloužení vazby). Pokud tedy budou orgány činné v trestním řízení včas rozhodovat o prodloužení vazby, lze v praxi očekávat, že při využití maximální možné doby trvání vazby (tj. 18 měsíců) se periodický přezkum provede maximálně 3krát až 4krát, a to v závislosti na okamžiku podání obžaloby. Rozhodování o periodickém přezkumu trvání vazby bude přitom rozloženo mezi všechny soudy, neboť o periodickém přezkumu rozhoduje vždy soud příslušný dle okolností konkrétního případu a dle konkrétní fáze řízení. V souvislosti s přijetím navrhované úpravy tedy nelze předpokládat nepřiměřené zatížení soudní soustavy či některých jejích článků. Zároveň by orgány činné v trestním řízení měly již v současnosti v každé fázi trestního stíhání posuzovat, zda důvody vazby mladistvého stíhaného pro zvlášť závažné provinění trvají nebo zda se nezměnily; výslovným zakotvením periodického přezkumu tak pouze dojde k formalizování tohoto posuzování pro určité okamžiky v průběhu trestního řízení. Nelze proto předpokládat, že si přijetí této úpravy vyžádá zvýšení finančních, příp. i personálních, nákladů orgánů činných v trestním řízení. Případná potřeba zvýšených výdajů ze státního rozpočtu bude uhrazena v rámci limitů kapitoly Ministerstva spravedlnosti bez nároku na jejich dodatečné navýšení.
Navrhovaná právní úprava není spojena s dopady na podnikatelské prostředí.
Zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava nezakládá veřejnou podporu.
Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná právní úprava přiznává mladistvým obviněným, kteří jsou stíháni pro zvlášť závažné provinění, právo na pravidelné přezkoumání dalšího trvání vazby z úřední povinnosti. Zavedením periodického přezkumu vazby tak dochází k rozšíření procesních práv mladistvých obviněných a k posílení ochrany jejich základních práv, zejména práva na osobní svobodu.
Do práv a povinností právnických osob a jiných fyzických osob, než jsou mladiství obvinění, navrhovaná právní úprava nezasahuje.
Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Navrhovaná právní úprava není spojena s negativními sociálními dopady, dopady na specifické skupiny obyvatel, děti a na rodiny. Navrhovaná úprava naopak posiluje ochranu práv dětí, resp. mladistvých, v řízení o vazbě, neboť mladistvému zaručuje, že trvání důvodů vazby bude vždy nejpozději každé tři měsíce přezkoumáno. Tento přezkum je přitom iniciován z úřední povinnosti, další trvání vazby tak bude přezkoumáno i v případě procesní neaktivity mladistvého, resp. jeho obhájce.
Zhodnocení dopadů stávající úpravy a navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Stávající ani navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro ně odlišné podmínky – do vazby lze za splnění zákonných podmínek vzít každého bez ohledu na jeho pohlaví.
Navrhovaná právní úprava odstraňuje Evropským soudem pro lidská práva vytýkané diskriminační zacházení s vazebně stíhanými mladistvými.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navržená úprava není spojena s rozšířením okruhu zpracovávaných dat orgány činnými v trestním řízení, nepřináší žádný nový druh zpracování osobních údajů a ani nerozšiřuje okruh zpracovávaných údajů.
Předložený návrh v této oblasti stávající úpravu nijak nemění, dopady na problematiku ochrany soukromí a osobních údajů se nepředpokládají. Orgány činné v trestním řízení budou i nadále postupovat podle dosavadních procesních pravidel, přičemž tato procesní pravidla již nyní umožňují v zákonem stanovených případech zasahovat do soukromí osob a pro potřeby příslušného řízení nakládat s jejich osobními údaji. Ve vztahu k mladistvým je přitom povinnost chránit jejich osobní údaje ještě zdůrazněna v základní zásadě uvedené v § 3 odst. 5 ZSVM, podle níž je třeba v řízení podle tohoto zákona chránit osobní údaje osoby, proti níž se řízení vede, a její soukromí, aby každá taková osoba byla chráněna před škodlivými vlivy, a při dodržení zásady, že je považována za nevinnou, dokud její vina nebyla prokázána zákonným způsobem.
Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava není spojena s vyššími korupčními riziky, než kterým čelí státní orgány obecně již dnes. Korupční riziko pro ně tedy není nové, je přítomno i při aplikaci stávající účinné právní úpravy. Prostředky ochrany proti tomuto riziku jsou tudíž obsaženy již ve stávající právní úpravě. Předně jsou to zákonné požadavky a postupy při výběru osoby státního zástupce a soudce, u nichž jsou kladeny zvýšené nároky na jejich morální integritu a osobnostní záruky. Dále jsou to pak určité mechanismy kontroly, jež v přípravném řízení spočívají zejména ve výkonu dozoru státního zástupce nad zákonností postupu policejního orgánu a ve výkonu dohledu vyššího státního zastupitelství nad nižším státním zastupitelstvím (a případně dohledu nad dohledem) a v soudní fázi řízení pak v systému řádných a mimořádných opravných prostředků.
Kromě těchto procesních pojistek se čelí tomuto riziku i hrozbou trestního stíhání toho, kdo úplatek nabídl, poskytl nebo slíbil, jakož i toho, kdo si dal úplatek slíbit nebo jej přijal. Je-li pachatelem trestného činu přijetí úplatku úřední osoba, jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, kde hrozí trest odnětí svobody ve výši tři léta až deset let (v případě, kdy byl tento trestný čin spáchán v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, je dána trestní sazba pět až dvanáct let). V případě podplacení je rovněž skutečnost, že byl tento trestný čin spáchán vůči úřední osobě, okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby (pachateli v tomto případě hrozí podle § 332 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody ve výši jeden rok až šest let).
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá dopady na bezpečnost České republiky a její obranu.
Zhodnocení dopadů na životní prostředí
Navrhovaná úprava není spojena s dopady na životní prostředí.
Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava se nedotýká postavení územních samosprávných celků a nepřináší územní dopady.
Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navrhovaná právní úprava neupravuje poskytování služeb, nesouvisí tedy přímo s digitalizací služeb a nemá negativní dopady na možnosti přístupu specifických skupin osob k nim.
Zvláštní část
K bodům 1 a 11 (§ 3 odst. 4 a § 89j odst. 1)
Zásadu individualizace v přístupu k dětem mladším patnácti let a mladistvým v procesní oblasti se navrhuje doplnit o další aspekt, kterým je upřednostnění jiného způsobu vyřízení věci, než je její formální projednání před soudem, pokud tím lze dosáhnout účelu řízení a zajistit dostatečné výchovné působení na dítě mladší patnácti let nebo mladistvého. Upřednostnění méně formálního způsobu vyřízení věci, pokud je možné tímto způsobem zajistit účel řízení, šetří osobnost dítěte a mladistvého, kteří tak nejsou vystaveni stigmatizaci spojené s formálním řízením. Neformální vyřízení věci je rovněž výhodné z hlediska úspory veřejných prostředků a odbřemenění soudů od agendy, kterou je možné řešit jinak.
Doplnění této zásady se pak v konkrétní rovině promítá do § 89j, kde se zdůrazňuje, že pokud jsou podle státního zastupitelství splněny podmínky pro nepodání návrhu na uložení opatření k soudu, pak tak státní zastupitelství má postupovat a nemá možnost úvahy.
K bodu 2 (nadpis § 47)
Nadpis reflektuje obsah ustanovení § 47, které upravuje především nejvyšší přípustnou dobu trvání vazby a na toto navazující otázky.
K bodu 3 (§ 47 odst. 1)
Vzhledem k dosavadnímu nepříliš vhodnému způsobu vymezení pojmu „zvlášť závažné provinění“ pomocí poznámky pod čarou odkazující na příslušné ustanovení trestního zákoníku se pro provinění, které trestní zákoník označuje za zvlášť závažný zločin ve smyslu § 14 odst. 3 věty za středníkem trestního zákoníku, zavádí legislativní zkratka zvlášť závažné provinění. Obsahově se právní úprava nemění.
Současně se výslovně doplňuje, že maximální doba trvání vazby mladistvého, jak je vymezena v tomto ustanovení, se nedotýká nejvyšší přípustné doby trvání tzv. koluzní vazby, kterou upravuje § 72a odst. 3 tr. ř. I pro mladistvého proto platí, že z důvodu podle § 67 písm. b) tr. ř. může vazba trvat nejdéle tři měsíce (nedošlo-li k ovlivňování svědků, působení na spoluobviněné nebo jinému maření objasňování skutečností důležitých pro trestní stíhání).
K bodu 4 (§ 47 odst. 4 a 5)
Úprava reaguje na skutečnost, že v případě rozhodování o prodloužení vazby je nutno rozhodnout v pevně daných lhůtách (tj. před uplynutím doby vazby), a to i tehdy, pokud před tímto rozhodováním bylo vydáno jiné rozhodnutí o vazbě, které nabylo právní moci. Mohou tak nastat situace, kdy vedle rozhodování o prodloužení vazby „souběžně“ probíhá rozhodování o jiném návrhu, zejména o žádosti o propuštění z vazby či stížnosti proti některému z předchozích rozhodnutí o vazbě (rozhodnutí o žádosti, o dalším trvání vazby, o změně vazebních důvodů). Vzhledem k rozdílné příslušnosti soudů pro rozhodování o těchto návrzích může dojít k tomu, že tato souběžná řízení budou vedena u rozdílných soudů a v jejich rámci dojde k vydání vzájemně rozporných rozhodnutí. Rozhodování u rozdílných soudů je vzhledem k nepřekročitelným lhůtám pro rozhodnutí o prodloužení vazby problematické též z pohledu pohybu soudního spisu. Za účelem zefektivnění vazebního řízení se proto navrhuje tato souběžná rozhodování spojit tak, aby probíhala u jednoho soudu, který vydá rozhodnutí o všech návrzích současně.
K § 47 odst. 4
Pokud je podána stížnost proti rozhodnutí o vazbě a o této stížnosti není rozhodnuto ještě v době podání návrhu na prodloužení vazby, navrhuje se, aby o stížnosti i prodloužení rozhodl současně soud příslušný k projednání stížnosti. Zvolená příslušnost soudu přitom vychází z příslušnosti k rozhodování soudu v přípravném řízení, kdy o prodloužení vazby rozhoduje soudce okresního soudu pro mládež, zatímco o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě v relevantních případech rozhoduje nadřízený soud. Za účelem zrychlení a zefektivnění řízení se rozhodování o prodloužení vazby přenáší na stížnostní soud, který rozhodne o obou podáních. V přípravném řízení proto bude rozhodovat krajský soud pro mládež, v řízení před soudem poté krajský soud pro mládež, případně vrchní soud pro mládež, a to podle příslušnosti soudu prvního stupně v konkrétním případě. Je tedy zvolena příslušnost ve prospěch vyššího článku, respektive ve prospěch „vyššího obsazení“ stejného článku soudní soustavy.
K § 47 odst. 5
Obdobně se navrhuje, aby v případech, kdy má být rozhodováno o prodloužení vazby, ale dosud nebylo rozhodnuto o žádosti o propuštění z vazby, rozhodoval o obou návrzích soudce soudu pro mládež příslušného k prodloužení vazby. Příslušnost v tomto případě vychází ze skutečnosti, že k prodloužení vazby je podle § 47 odst. 3 ZSVM příslušný soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. V řešeném případě tak půjde o soudce soudu pro mládež, který je nadřízený soudu příslušnému k rozhodování o žádosti o propuštění z vazby. Je tedy opět zvolena příslušnost ve prospěch vyššího článku soudní soustavy. Spojení rozhodování o těchto návrzích je přitom logické v tom smyslu, že v případě existence důvodů pro prodloužení vazby zjevně není důvod k vyhovění žádosti o propuštění; naopak pokud bude shledáno, že žádost o propuštění je důvodná a obviněný by měl být z vazby propuštěn, nemohou zároveň existovat důvody pro prodloužení vazby.
K bodu 5 (§ 47 odst. 6)
Pokud není návrh na prodloužení vazby včas doručen příslušnému soudu, není možné o prodloužení vazby rozhodnout a mladistvý musí být z vazby propuštěn neprodleně po uplynutí doby, na kterou bylo trvání vazby omezeno. Smyslem stanovení časového okamžiku, kdy nejpozději může být podán návrh na prodloužení vazby, je zajištění dostatečného časového prostoru na to, aby se soud (resp. soudce) mohl včas seznámit se spisovým materiálem, ve světle jeho obsahu posoudit důvody návrhu a o návrhu rozhodnout před skončením doby, na niž je trvání vazby omezeno. Pokud tedy návrh není v příslušné době podán, není možno o prodloužení vazby rozhodnout a vazba končí uplynutím doby, na niž bylo její trvání omezeno předchozím rozhodnutím o vazbě. Skutečnost, že návrh na prodloužení vazby nebyl podán nejpozději šestnáctý den před skončením vazby, však neznamená, že by vazba tímto okamžikem ztratila zákonný podklad. Vazba ztrácí svůj zákonný podklad až v okamžiku, kdy marně uplynula nejvyšší přípustná doba trvání vazby; teprve tehdy je nutné mladistvého bez dalšího z vazby bezodkladně propustit. Pokud jsou i po uplynutí šestnáctého dne před skončením vazby splněny všechny zákonem stanovené předpoklady, není pouhé nepodání návrhu na prodloužení vazby důvodem k propuštění mladistvého z vazby. V tomto ohledu lze též odkázat na § 48 odst. 1 ZSVM, podle kterého jsou všechny orgány činné v trestním řízení v každé fázi trestního stíhání povinny zkoumat, zda důvody vazby trvají či zda není možné vazbu nahradit některým z opatření nahrazujících vazbu. Pokud budou tyto skutečnosti zjištěny v průběhu 15 dnů před skončením vazby, je státní zástupce, popř. předseda senátu, povinen mladistvého neprodleně z vazby propustit, a to bez ohledu na to, že maximální přípustná doba trvání vazby ještě neuplynula.
Podle stávající právní úpravy musí být mladistvý v případě opožděného podání návrhu na prodloužení vazby z vazby propuštěn nejpozději den po uplynutí lhůty, na niž bylo trvání vazby omezeno. Vzhledem k intenzitě zásahu do práv mladistvého obviněného, který vazba představuje, a vzhledem k judikatuře ESLP (srov. rozsudek ze dne 6. dubna 2000 ve věci Labita proti Itálii, č. 26772/95, kde bylo shledáno porušení čl. 5 odst. 1 Úmluvy, neboť stěžovatel byl po vynesení zprošťujícího rozsudku držen ve vazební věznici po dobu dalších 8 hodin) se stanovuje, že mladistvý musí být z vazby propuštěn neprodleně po uplynutí doby, na niž byla vazba omezena. Doba, po kterou je mladistvý z důvodu provádění nezbytných administrativních úkonů spojených s propuštěním z vazby držen ve vazbě i po uplynutí doby vazby, musí být vždy zkrácena na minimum.
K bodu 6 (§ 47 odst. 7)
Věta první dotčeného ustanovení je ve své podstatě duplicitní s úpravou obsaženou v § 72a odst. 4 tr. ř., když vymezuje okamžik počátku doby trvání vazby. V tomto ohledu je třeba říci, že stejnou úpravu obsahoval i trestní řád, a to až do novely provedené zákonem č. 459/2011 Sb. Zmíněnou novelou byla úprava trestního řádu změněna a trestní řád se přiklonil k tzv. materiálnímu posuzování doby omezení osobní svobody obviněného. Ke změně ZSVM odpovídajícím způsobem však nedošlo a v tomto ustanovení tak zůstalo pojetí původní, tzv. formální, kdy jsou zákonem alternativně vyjmenovány momenty považované za počátek doby vazby. Jelikož se v praxi mohou vyskytnout případy, kdy je posuzovaný okamžik počátkem doby vazby podle materiálního pojetí, ale již nikoliv ve smyslu pojetí formálního, navrhuje se přiklonit se k materiálnímu pojetí i v případě mladistvých a v této otázce subsidiárně použít trestní řád. Setrvání u dosavadní právní úpravy by znamenalo méně příznivou právní úpravu v případě mladistvých oproti dospělým obviněným (k tomuto srov. závěry ESLP v rozsudku ve věci Spišák proti České republice). V otázce počátku doby trvání vazby se tak napříště uplatní obecná úprava obsažená v § 72a odst. 4 tr. ř.
K bodu 7 (§ 47 odst. 8)
Ustanovení doposud upravující samostatné posuzování trvání vazby v určitých typech řízení je terminologicky nesprávné, neboť řízení o zrušení nálezu Ústavním soudem, na které odkazuje poznámka pod čarou č. 24, není mimořádným opravným prostředkem, a současně na rozdíl od úpravy trestního řádu nezahrnuje vazbu v řízení o výkonu trestu vyhoštění podle § 350c odst. 1 tr. ř. a vazbu v řízení podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. V této otázce se proto subsidiárně použije úprava trestního řádu, konkrétně § 72a odst. 5 tr. ř., prostřednictvím které se výslovně stanoví, že i v případě mladistvých se délka těchto typů vazby posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.
Namísto toho se do ZSVM zakotvuje úprava obdobná § 72b tr. ř. o nezapočítání doby vazby od vyhlášení rozsudku do nařízení výkonu trestního opatření odnětí svobody do celkové doby trvání vazby vymezené v § 47 odst. 1 ZSVM. I v případě mladistvého je na místě zabránit situaci, kdy by odsouzený mladistvý byl po vyhlášení odsuzujícího rozsudku, ale ještě před nastoupením výkonu nepodmíněného trestního opatření odnětí svobody, z vazby propuštěn z důvodu dosažení maximální doby trvání vazby. Tímto se zajišťuje ochrana společnosti před recidivou mladistvého odsouzeného především s ohledem na velmi omezenou délku doby vazby v řízení o zvlášť závažném provinění oproti dobám stanoveným v trestním řádu.
K bodu 8 (§ 47 odst. 9)
Možnost uložení dohledu probačního úředníka nad mladistvým po propuštění z vazby se vypouští, a to s ohledem na závěry, které vyslovil ESLP v již zmíněném rozsudku ve věci Spišák proti České republice, a skutečnost, že trestní řád podobnou možnost ve vztahu k dospělým obviněným nepřipouští. Ukládání dohledu bez existence důvodů vazby nelze ospravedlnit ani krátkými dobami trvání vazby, neboť pokud i po propuštění mladistvého z vazby z důvodu dosažení maximální přípustné doby trvání vazby vazební důvody přetrvávají, lze využít některá z opatření nahrazujících vazbu. Pokud tedy existují důvody vazby, lze dohled probačního úředníka uložit jako opatření nahrazující vazbu podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 ZSVM, a to i bez souhlasu mladistvého. Jestliže však důvody vazby nejsou dány, je možné dohled jakožto výchovné opatření uložit v průběhu trestního řízení pouze se souhlasem mladistvého, proti němuž se řízení vede, a to v souladu s § 15 odst. 3 ZSVM.
K bodu 9 (§ 48 odst. 2)
V souladu se závěry vyslovenými ESLP v rozsudku ve věci Spišák proti České republice se pro řízení o zvlášť závažném provinění výslovně zakotvuje obdobné použití § 72 tr. ř. upravujícího zejména tzv. periodický přezkum vazby z úřední povinnosti, kdy soud, resp. v přípravném řízení soudce, je povinen nejpozději každé 3 měsíce od právní moci rozhodnutí o vazbě rozhodnout, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Judikatura totiž opakovaně dospěla k závěru, že u mladistvých se § 72 odst. 1 tr. ř. nepoužije, když podle ní je § 47 odst. 1 ZSVM upravující maximální přípustnou délku vazby mladistvého a možnost jejího prodloužení vůči tomuto ustanovení trestního řádu speciální (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 8 Tvo 45/2004, nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 663/05, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 8 Tvo 35/2013 či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. 1 Ntm 7/2024). S ohledem na existenci této judikatury3 se do zákona výslovně zakotvuje odkaz na subsidiární použití uvedeného ustanovení trestního řádu, neboť jenom tímto způsobem lze dosáhnout nápravy ESLP konstatovaného deficitu české právní úpravy. Periodický přezkum se uplatní pouze v případech, kdy je řízení vedeno pro zvlášť závažné provinění, neboť pouze v tomto případě připadá v úvahu přezkum po třech měsících od právní moci posledního rozhodnutí o vazbě. Rozhodnutí o prodloužení vazby mladistvého je totiž tzv. jiným rozhodnutím o vazbě ve smyslu § 72 odst. 1 tr. ř., tedy tříměsíční lhůta k rozhodnutí o dalším trvání vazby se počítá mj. od právní moci rozhodnutí o prodloužení vazby. Pokud je mladistvý stíhán pro provinění, které není zvlášť závažným proviněním, je nejvyšší přípustná doba trvání vazby 2 měsíce a před jejím uplynutím musí být případně rozhodnuto o jejím prodloužení. V případě řízení o provinění, které není zvlášť závažným proviněním, tedy bude vazba mladistvého přezkoumávána vždy nejpozději po 2 měsících v rámci rozhodování o jejím prodloužení a nemůže tak dojít k situaci, kdy by bylo nutné uplatnit periodický přezkum. Periodický přezkum má však význam v řízeních vedených pro zvlášť závažné provinění, kde nejvyšší přípustná doba trvání vazby činí 6 měsíců, přičemž tato doba může být podle § 47 odst. 1 ZSVM prodloužena. O prodloužení vazby tak bude zpravidla rozhodováno těsně před uplynutím šesti měsíců, což je dvojnásobně dlouhý interval, než přiznává dospělým obviněným § 72 odst. 1 tr. ř. Za účelem ochrany práv mladistvého obviněného a vyloučení diskriminace z důvodu věku se tak zavádí periodický přezkum z úřední povinnosti v případech, kdy je řízení proti mladistvému vedeno pro zvlášť závažné provinění. Periodický přezkum se přitom uplatní jak v přípravném řízení (§ 72 odst. 1 tr. ř.), tak v řízení před soudem (§ 72 odst. 3 in fine a § 72 odst. 4 tr. ř.).
U mladistvých se samozřejmě též uplatní přezkoumání vazby po podání obžaloby ve smyslu § 72 odst. 3 věty první tr. ř.
K bodu 10 (§ 49)
Navrhovaná úprava tohoto ustanovení vychází ze skutečnosti, že dosud byla opatření nahrazující vazbu v tomto ustanovení výslovně vyjmenována. Výčet však nebyl úplný, když byla opomenuta možnost nahradit vazbu některým z předběžných opatření podle § 88b a násl. tr. ř. I v případě mladistvých se však nahrazení vazby předběžným opatřením připouští, a to s ohledem na znění § 46 odst. 1 ZSVM, podle kterého lze mladistvého do vazby vzít jedině tehdy, nelze-li účelu vazby dosáhnout jinak. Dosažení účelu vazby přitom může být realizováno právě uložením některého z předběžných opatření. V tomto ohledu je možno poukázat též na závěry rozsudku ve věci Spišák proti České republice, neboť nemožnost náhrady vazby předběžným opatřením v případě mladistvých by mohla být obdobně posouzena za rozpornou s příslušnými ustanoveními Úmluvy.
Navrhuje se proto v § 49 upravit pouze opatření spočívající v umístění mladistvého do péče důvěryhodné osoby jakožto speciální opatření přípustné pouze u mladistvých, přičemž ve vztahu k ostatním nahrazujícím opatřením, tj. opatřením upraveným trestním řádem, se uplatní ustanovení § 1 odst. 3 ZSVM. Jinými slovy, nahrazení vazby mladistvého zárukou, slibem, dohledem, některým z předběžných opatření či peněžitou zárukou je možné i u mladistvých za subsidiární aplikace ustanovení § 73 a § 73a tr. ř. Jelikož ZSVM neupravuje žádné odchylky použití těchto opatření u mladistvých, je jejich uvedení v § 49 s ohledem na subsidiaritu trestního řádu nadbytečné.
K čl. II
Datum nabytí účinnosti je stanoveno s ohledem na délku legislativního procesu.
Eva Decroix, Ph.D., MBA, MPA
Poznámky
1 Text rozsudku v českém jazyce je dostupný online na: https://mezisoudy.cz/databaze-judikatury/detail-rozhodnuti/4433913b-2f61-11ef-96f7-005056b43026_spisak.
2 Ve Výběru rozhodnutí evropského soudu pro lidská práva pro justiční praxi č. 1/2025 vydávaném Nejvyšším soudem však již byl publikován autorský komentář o nepoužitelnosti této judikatury. Příspěvek je dostupný online na: https://eslp.nsoud.cz/vyber/22063/.
3 K tomuto srov. též poznámku pod čarou č. 2.