OBECNÁ ČÁST
A) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaný zákon zavádí zálohový systém pro vybrané jednorázové nápojové obaly – plastové nápojové lahve a kovové nádoby na nápoje (zejména plechovky), který vytvoří, bude spravovat a financovat tzv. operátor zálohového systému. Kromě stěžejního cíle, kterým je zavedení zálohového systému, je navržena také úprava povinností spojených s reklamními letáky (na které se bude pohlížet jako na obaly a budou za ně vztaženy povinnosti jako na ostatní obaly, tedy povinnost osoby uvádějící je na trh či do oběhu postarat se zejména o zpětný odběr a využití odpadu z těchto letáků). Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy je uvedeno v následující části důvodové zprávy (B).
Práva a povinnosti podnikajících fyzických osob a právnických osob při nakládání s obaly, zpětném odběru a využití odpadu z obalů upravuje platný zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon o obalech upravuje základní pojmy (§ 2), problematiku vratných obalů (§ 8), vratných zálohovaných obalů (§ 9), obsahuje cíle pro zpětný odběr plastových nápojových lahví (§ 10 odst. 5) či povinný obsah recyklovaných plastů v PET lahvích a plastových nápojových lahvích (§ 12a).
Podle § 10 odst. 5 zákona o obalech je osoba uvádějící na trh nebo do oběhu plastové nápojové lahve o objemu až 3 litry povinna dosáhnout v každém kalendářním roce minimální úrovně zpětného odběru odpadu z těchto obalů, a to od 1. 1. 2025 minimálně 77 % hmotnosti těchto obalů uvedených v daném kalendářním roce na trh nebo do oběhu, a od 1. 1. 2029 90 % hmotnosti těchto obalů (uvedených v daném kalendářním roce na trh nebo do oběhu).
Podle § 12a zákona o obalech osoba uvádějící na trh nebo do oběhu plastové nápojové lahve o objemu až 3 litry má povinnost zajistit, aby každý takový obal, jehož hlavní složkou je polyethylentereftalát, obsahoval alespoň 25 % recyklovaných plastů od 1. 1. 2025 a každá plastová nápojová lahev o objemu až 3 litry obsahovala od 1. 1. 2030 30 % recyklovaných plastů.
Zákon o obalech dále upravuje v hlavě III tzv. autorizovanou obalovou společnost, její formu a pravidla jejího fungování. Upravuje také působnost správních orgánů, registrační a evidenční poplatky, ochranná opatření, opatření k nápravě a přestupky. Co se týče nakládání s odpady z obalů, použije se zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, pokud zákon o obalech nestanoví jinak. Zákon o obalech je tedy zvláštním právním předpisem ve vztahu k zákonu o odpadech.
Z hlediska svého obsahu a systematiky patří navrhovaná právní úprava do zákona o obalech. Dalším důvodem je to, že zákon o obalech již upravuje základy, na nichž lze postavit úpravu zálohového systému (příslušné základní pojmy, úpravu vratných obalů a vratných zálohovaných obalů, úpravu autorizované obalové společnosti, se kterou operátor zálohového systému sdílí mnoho prvků aj.). Proto bylo zvoleno vytvoření zálohového systému skrze novelu zákona o obalech, a ne prostřednictvím nového samostatného zákona, který by mnohé prvky právní úpravy musel znovu opakovat a zbytečně zdvojovat. Jedná se tak o legislativně úspornou variantu, která nezatěžuje právní řád novým obsáhlým zvláštním právním předpisem ve formě zákona. Změnový zákon je vhodný i z toho důvodu, že je na místě provést související úpravu i v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a zákoně č. 541/2020 Sb., o odpadech.
.
Platná právní úprava, která je obsažena v zákoně o obalech, nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace. Oblast nakládání s obaly a odpady z obalů je jednou z oblastí technické ochrany životního prostředí a vzhledem ke svému charakteru nikterak nezasahuje do principů zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen.
B) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Česká republika disponuje v současné době rozvinutým systémem třídění obalového odpadu, který je nákladově efektivní. V rámci třídění se křivka růstu míry třídění odpadu z obalů nicméně blíží ke svým limitům (které jsou dány prostředím, např. prostorem na umístění nádob, a motivací občanů). Diskuze k zavedení povinného zálohového systému pro nápojové plastové lahve a kovové nádoby na nápoje (plechovky) se opětovně otevřela v reakci na cíle zpětného odběru vyplývající z práva EU (viz dále), které jsou nejdůležitějším důvodem pro zavedení navrhovaného systému. Nápojový průmysl při diskuzi aktivně vyslovil ochotu převzít tzv. rozšířenou odpovědnost výrobce, tedy postarat se o své odpady z obalů, zejména jejich zpětný odběr a recyklaci, a zálohový systém vybudovat. MŽP tuto iniciativu akceptovalo, neboť výrobci jsou oprávněni zvolit si takovou strategii, která jim umožní splnit závazky v oblasti rozšířené odpovědnosti výrobce.
Alternativou k zálohovému systému by muselo být rozšíření počtu sběrných míst pro zvýšení výkonu sběru a intenzifikace door-to-door systémů sběru (od domu k domu, D2D). Podle dat ministerstva životního prostředí by ke splnění stanovených cílů EU muselo být umístěno 1,7 milionu nových sběrných nádob a tento krok by vyžadoval investice až do výše 3 mld. Kč, přičemž náklady by nesly obce nebo by musely být realizovány formou investic autorizované obalové společnosti. Takové investice by však nebyly jednorázové, a po sedmi až deseti letech by bylo potřeba tyto investiční náklady hradit opakovaně. S instalací nových sběrných míst by se zvýšily i roční provozní náklady obcí a autorizované obalové společnosti o přibližně 3 mld. Kč. Ze studie MŽP, která modeluje celkové náklady na masivní intenzifikaci sběrných míst vyplývá, že intenzifikace D2D sběru a rozšíření veřejných sběrných míst vyžaduje značné investice a provozní náklady dosahující miliard Kč, a i přes tyto náklady by bylo zvýšení efektivity sběru relativně malé. Provozní náklady se zvyšují s četností svozů, přičemž častějšího svozu je zapotřebí i v důsledku rozšiřujícího se multikomoditního sběru. Tyto vysoké náklady nejsou úměrné očekávanému zvýšení množství tříděného odpadu z obalů, což ukazuje na ekonomickou neefektivitu takového rozšíření bez doplnění zálohovými systémy.
Zálohové systémy vedou ke zvýšení míry zpětného odběru a recyklace, což přispívá k ochraně životního prostředí tím, že se snižuje množství odpadu končícího na skládkách nebo v přírodě. Implementace zálohového systému také slouží jako vzdělávací nástroj, který zvyšuje povědomí o důležitosti recyklace. Lidé se stávají více informovanými o dopadech svého konzumního chování na životní prostředí. Tím, že se obaly vrací do recyklačního procesu místo toho, aby končily jako nerecyklovaný odpad, podporují zálohové systémy principy cirkulární ekonomiky, která usiluje o maximalizaci využití zdrojů a minimalizaci odpadu.
Zálohový systém ovšem musí reflektovat podmínky České republiky, které jsou odlišné od podmínek, ve kterých vznikaly zahraniční zálohové systémy. 15 zemí v EU už zálohový systém zavedlo a další plánují jeho zavedení (od r. 2025 Rakousko, Polsko či Kypr). Zálohový systém zavedly i země mimo EU (např. Norsko, Island nebo Skotsko) a další jej zavádějí. Ročně je uvedeno na trh v České republice cca 1,8 mld. kusů PET lahví (cca 47 000 t/rok) a 0,8 mld. kusů plechovek (cca 15 000 t/rok). Obecně lze konstatovat, že mimo tříděný odpad skončí v ČR přibližně každá pátá PET lahev. U plechovek skončí mimo tříděný odpad cca 3 plechovky ze 4 (přesně viz dále). Navrhovaná právní úprava naplňuje aktuální Plán odpadového hospodářství České republiky pro období 2015-2024, Programové prohlášení vlády a zároveň Strategický rámec Cirkulární Česko 2040.
Hlavními principy navrhované právní úpravy jsou zejména:
1. Podpora cirkulární ekonomiky (oběhového hospodářství), úspora primárních materiálů, snížení uhlíkové stopy
Záloha, tedy peněžní částka účtovaná u vybraného jednorázového obalu, představuje pro konečné spotřebitele nápojových obalů ekonomickou (finanční) motivaci, která přispívá ke změně myšlení a chování konečného spotřebitele. Ten si tak rozmyslí, zda zálohovanou plastovou lahev nebo plechovku odhodí či vyhodí do netříděného komunálního odpadu, nebo ji vrátí na místo zpětného odběru zálohového systému a získá za ni zálohu zpět. Záloha také motivuje i jiné lidi ke sběru odhozených obalů, které následně za účelem získání zálohy vrací zpět na místo zpětného odběru zálohového systému (to se dnes již děje u zálohovaných pivních lahví).
Třídění odpadů do samostatných nádob bez ekonomické motivace postupně naráží na své limity, a to jak na ochotu lidí odpady více třídit, tak na prostorová omezení, tedy že na některých místech již není možné umisťovat další nádoby na třídění. Cílem zálohového systému je zvýšit zpětný odběr plastových nápojových lahví a kovových nádob na nápoje kombinací nových míst zpětného odběru a ekonomické motivace spotřebitelů (konečných uživatelů obalu). Podle průzkumu agentury Ipsos ze září r. 2022 na 1016 respondentech je 74 % spotřebitelů pro zálohování PET lahví a 70 % je pro zálohování plechovek. Cca 12 % lidí je nerozhodnutých, kterým je potřeba koncept blíže vysvětlit.1 Tato čísla indikují, že zálohový systém by mohl být veřejností dobře přijat a vést k zefektivnění zpětného odběru.
Samo MŽP realizovalo v prosinci 2023 již druhé výzkumné šetření. Studie poukázala na většinovou podporu české společnosti pro zavedení zálohování PET lahví a hliníkových nápojových plechovek. Zjištění ukazují, že podpora zavedení záloh u obou druhů obalů meziročně vzrostla, přičemž výrazný je nárůst u hliníkových plechovek. Analogicky se snížil podíl odpůrců zálohování. Mezi hlavní vnímané výhody zálohování lidé řadí to, že obaly nebudou pohozené v přírodě, motivaci k vyššímu vracení zálohovaných obalů a zajištění vyšší recyklace materiálu. Výše vratné zálohy je diskutovanou otázkou, přičemž většina respondentů souhlasí se stanovením jednotné sazby zálohy pro PET lahve i hliníkové plechovky. Hlavní zjištění je, že výše zálohy 4 Kč je českou populací akceptovatelná. Studie také zjišťuje, že většina dotázaných preferuje vracení zálohovaných PET lahví přímo v prodejnách či v jejich blízkosti, nebo prostřednictvím automatů na vratné lahve umístěných v každé obci. Byla projevena i podpora pro možnost vracení zálohovaných obalů na čerpacích stanicích s prodejní plochou nad 50 m².
Velká část odpadů z nápojových obalů (plastové nápojové lahve, plechovky), které se v České republice odevzdají do systému zpětného odběru odpadů z obalů, navíc není recyklována. Vytřídění obalového odpadu neznamená automaticky recyklaci (aktuální míra recyklace obalového plastového odpadu v České republice činí 46 %, v případě obalového odpadu z hliníku pouze 26 %2). Ani u jednoho z těchto materiálů není dosaženo jeho cirkularity. Recyklovaný materiál z odpadů z obalů směřuje zejména do produktů, které po skončení jejich životnosti již nelze dále recyklovat. U PET lahví jsou to například dětské pleny, koberce či textilie pro využití v automobilovém průmyslu.
V případě hliníku jde například o činidla na výrobu oceli. Dochází tak zbytečně k tzv. downcyclingu, který se vyznačuje nižší kvalitou recyklace a nižším počtem cyklů, které zpětně odebraný odpad může absolvovat. Zálohový systém má zaručit recyklaci obalového odpadu v potravinářské kvalitě, podle tzv. principu bottle-to-bottle, can-to-can (z lahve do lahve, z plechovky do plechovky), tedy třídit a recyklovat obalové materiály tak, aby se z plechovek opět staly plechovky a z plastových lahví zase plastové lahve. PET lahve je možné recyklovat cca 7-10x, obaly vyrobené z kovů je možné recyklovat teoreticky donekonečna, podobně jako je tomu v případě skla. Opakované použití materiálu pro stejný účel minimalizuje jeho dopady na životní prostředí. Plechovka i PET lahev z recyklátu má až pětinásobně nižší uhlíkovou stopu než stejný obal z panenského materiálu.3 Nápojové plechovky přitom mají v rámci svého životního cyklu jako obal největší dopad na životní prostředí (společně s nápojovými skleněnými jednorázovými obaly).4 Při jejich výrobě totiž vznikne 3x více odpadu než samotného hliníku. Proto je důležitá jejich recyklace, která znamená až 95 % úsporu energie.5 Při výrobě PET z recyklátu se spotřebuje až o 79 % méně energie.6
Odkloněním části plastového a kovového nápojového obalového odpadu ze směsného i tříděného komunálního odpadu rovněž dojde k úspoře prostoru v popelnicích, koších a kontejnerech a dojde ke snížení nákladů na svoz odpadů, jehož frekvence nebude muset být tak častá. PET lahve totiž představují až 25 % objemu sběrných nádob a na jejich místo se mohou přesunout plastové obaly, které stávající systém nezachytí. Podle aktuálních dat 42 000 tun plastových obalů ročně není vytříděno a nejsou nijak využity.
2. Prevence odhozených odpadků z nápojových obalů (tzv. litteringu), celkové snížení množství odpadu
Jedním z hlavních účelů zálohového systému je redukce tzv. litteringu, volně pohozeného odpadu, nebo odpadu ponechaného na místě, které není k jeho odložení vyhrazeno. Šířeji lze rozvést, že jde o úmyslně nebo neúmyslně pohozený, ponechaný nebo vlivem přírodních procesů zanesený odpad v urbanizovaném nebo přírodním prostředí, mimo místa určená pro sběr odpadů, u něhož původce nejeví aktivní snahu o sběr, a který má negativní vliv na životní prostředí.7 Především obce bojují s litteringem na místní úrovni a vynakládají na něj nezanedbatelné peněžní prostředky (zejména na úklid, ale i na osvětovou činnost a jiná opatření). Ve volné přírodě se PET lahev rozkládá asi 100 let, plechovka asi 50 let.8 Redukce litteringu znamená pozitivní dopady pro životní prostředí, hospodaření obcí a kvalitu života jejich obyvatel.
Z výsledků činnosti úklidové neziskové organizace Trash Hero vyplývá, že PET lahve tvoří více než třetinu volně pohozených nápojových obalů a plechovky více než 40 %. Dále se podle Trash Hero v přírodě nachází výrazně větší množství odhozených nezálohovaných nápojových obalů než zálohovaných (2 000 nezálohovaných nápojových obalů vs. 7 pivních lahví na půl tuny sebraného odpadu).9 Podle studie společnosti Eunomia z roku 2019 dochází po zavedení záloh ke snížení množství volně pohozených nápojových obalů až o 95 %.10 Littering z nápojových obalů je často uklízen v rámci dobrovolnických akcí a jejich účastníci by mohli svůj čas i prostředky investovat produktivnějším způsobem.
Pokud jde o zkušenosti ze zahraničí, Slovensko zaznamenalo po zavedení zálohového systému významný pokles odhozených nápojových obalů. V roce 2020 tvořily ve vysbíraném odpadu plechovky 21 % a PET lahve 18 %. Na podzim 2022 to bylo už jen 4 % plechovek a 5 % PET lahví. V Německu před zavedením plošného zálohového systému tvořily v roce 1998 nápojové obaly zhruba jednu pětinu z celkového objemu pohozených odpadků (v roce 2002 byly v přírodě odhozeny 1 až 2 miliardy kusů nápojových obalů). Po zavedení záloh tento počet nápojových obalů klesl téměř na nulu. V Litvě v průzkumu z roku 2018, jak zálohový systém pomohl snížit pohozené nápojové obaly v přírodě, potvrdilo pozitivní zkušenost 95 % místních respondentů. Přínosy zaznamenalo i Estonsko, které v roce 2003 analyzovalo složení odhozených odpadků podél silnic. Nápojové obaly tvořily až 80 % sesbíraného odpadu, přičemž PET lahve a plechovky z nich tvořily největší část. Po zavedení zálohového systému v roce 2005 podíl nápojových obalů v odhozeném odpadu podél silnic klesl pod 10 %.
Zavedení zálohového systému ale má i za cíl snížit množství celkového vyprodukovaného odpadu. Předcházení vzniku odpadu stojí na vrcholu hierarchie způsobů nakládání s odpady zakotvené v § 3 odst. 2 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech. V závislosti na výšce zálohy dojde ke snížení množství produkovaného odpadu, neboť k ceně obalu je účtována záloha, což zvyšuje konečnou částku zaplacenou spotřebitelem. Spotřebitel je tedy zálohou nejen motivován k vrácení odpadu z obalu, ale také odrazován od samotné koupě nápoje. Čím vyšší je účtovaná záloha, tím je tento efekt silnější. Záloha bude stanovena prováděcím právním předpisem (vyhláškou) a její výši MŽP odhaduje na min. 4 Kč. Vyšší záloha také vede k vyšší míře zpětného odběru odpadu z obalů.
3. Zajištění čistoty recyklovaného materiálu z odpadních nápojových obalů
Aby byla zajištěna vysoká kvalita recyklace a zabráněno downcyclingu, Evropská unie ve své legislativě11 výrazně prosazuje podmínku čistoty recyklovaného materiálu, která má zajišťovat ochranu potravin, a to tak, že by běžně tříděný plastový odpad, který může být kontaminován, nemělo být možné započítat jako vytříděný a recyklát z takového plastového odpadu by bylo možné použít pro výrobu obalů určených pro styk s potravinami pouze při splnění celé řady podmínek. U odpadu ze „žlutých kontejnerů“ není zřejmé, jakou má daný materiál čistotu. Z hlediska potřeby potravinářské (food grade) čistoty je varianta zálohování preferována, protože nebude nutné provádět tolik kontrolních analýz čistoty a zálohový systém zaručuje snížené riziko chemické i mikrobiologické kontaminace odpadu, jakož i sníženou přítomnost genotoxických látek. Zálohový systém zabraňuje kontaminaci odpadů z obalů jinými odpady, které se běžně v rámci tříděného odpadu vyskytují, a zajišťuje čistotu recyklovaného materiálu (proto nejsou v zálohových systémech zálohovány např. lahve od mléka). Zálohový systém zajišťuje, že Česká republika bude moci pokračovat v úspěšném plnění cílů zpětného odběru plastových obalů; v opačném případě vážně hrozí, že Česká republika nebude plnit stanovené cíle kvůli přehodnocení dosavadního způsobu, jak se mohou zpětně odebrané plastové obalové odpady podle stanovených výpočtů cílů započítávat. Toto potvrdila i autorizovaná obalová společnost („AOS“) EKO-KOM, a.s.
4. Cíle stanovené a připravované v právních předpisech EU
Směrnice 2019/904 ze dne 5. června 2019 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí (dále také „směrnice 2019/904“) v čl. 9 směrnice stanovuje cíle pro zajištění tříděného sběru plastových nápojových lahví o objemu až tři litry za účelem recyklace. Povinnost dosáhnout od 1. ledna 2025 úrovně zpětného odběru minimálně 77 % hmotnosti těchto obalů a od 1. ledna 2029 minimálně 90 % hmotnosti těchto obalů uvedených v daném kalendářním roce na trh nebo do oběhu byla v rámci transpozice této směrnice (§ 10 odst. 5 zákona o obalech) uložena osobám uvádějícím tyto obaly na trh nebo do oběhu, obdobně jako cíle pro využití odpadu z obalů v platném zákoně o obalech.
Zálohový systém cílí na to, aby během 4 let od zavedení byl schopný zpětně odebrat 90 % hmotnosti vybraných nápojových obalů (plastových nápojových lahví a kovových nádob na nápoje) uvedených na trh. Jak bylo uvedeno výše, stávající systém třídění naráží na své limity a míra zpětného odběru (třídění) relativně stagnuje. Pouhou intenzifikací sběrné sítě by se tedy zřejmě nepodařilo naplnit cíl pro zajištění tříděného sběru plastových nápojových lahví od 1. ledna 2029, který činí minimálně 90 % hmotnosti daných obalů, byť zálohový systém nezaručuje automatické splnění tohoto cíle. Toto uvádí i autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, a.s., podle které by musela pro dosažení stanovených cílů nebyla dostačující velmi kvalitní sběrná síť a muselo by dojít k přímé finanční motivaci spotřebitele, přičemž by bylo zapotřebí zapojit i obchodní síť, např. smart sběrnými kontejnery umístěnými u obchodů. Celkové nezbytné investice do intenzifikace a digitalizace tříděného sběru by se pohybovaly v řádu jednotek miliard Kč.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 ze dne 19. prosince 2024 o obalech a obalových odpadech, o změně nařízení (EU) 2019/1020 a směrnice (EU) 2019/904 a o zrušení směrnice 94/62/ES (dále též „nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech“) jde nad rámec směrnice 2019/904 a obsahuje povinnost zajistit 90 % míru zpětného odběru plastových lahví a plechovek o objemu do tří litrů, a to do 1. 1. 2029. Pokud bude v roce 2026 dosažena míra zpětného odběru nápojových obalů vyšší než 80 % (a v následujících letech udržena), lze požádat Evropskou komisi o výjimku ze zavedení zálohového systému. S ohledem na nízkou míru zpětného odběru plechovek (v případě obalového odpadu z hliníku využití pouze 26 % za rok 2022 podle dat autorizované obalové společnosti) se dosažení připravovaných cílů v daných letech jeví jako nereálné. Míra zpětného odběru hliníkových odpadů z obalů dlouhodobě stagnuje a pohybuje se mezi 20-30 %, což může být dáno i zvyšující se oblibou plechovek u spotřebitelů – z hlediska způsobu konzumace jde o stále žádanější obal. V oblasti zpětného odběru plastových lahví se momentálně Česká republika rovněž pohybuje pod stanovenou hranicí (v intervalu 73 – 75 % za rok 2022 dle studie EY zpracované pro autorizovanou obalovou společnost EKO-KOM, a.s.).
Nápojový průmysl pro zavedení zálohového systému rovněž argumentuje čl. 6 odst. 5 směrnice 2019/904, podle kterého nápojové lahve o objemu až tři litry, které se vyrábějí z polyethylentereftalátu jakožto hlavní složky (PET lahve), mají obsahovat od r. 2025 alespoň 25 % recyklovaných plastů, a všechny plastové nápojové lahve o objemu až tři litry od r. 2030 mají obsahovat alespoň 30 % recyklovaných plastů. Tato povinnost obsahu recyklovaných plastů je transponována v § 12a zákona o obalech. Podle zástupců nápojového průmyslu bez zálohového systému nebude možné ambiciózní cíle pro obsah recyklovaných plastů splnit, protože na trhu bude nedostatek dostupných recyklovaných plastů.
Jak bude zálohový systém fungovat
V rámci zálohového systému budou zálohovány vybrané jednorázové obaly (plastové nápojové lahve a kovové nádoby na nápoje). Navrhovaný zákon některým obalům ze zálohování stanovuje určité výjimky (např. obalům poskytovaným v rámci osobní přepravy na mezinárodních trasách, určeným k prodeji v tranzitním prostoru mezinárodních letišť nebo přístavů, pokud je nápoj stáčen a zabalen přímo v místě prodeje spotřebiteli nebo uváděn na trh nebo do oběhu v souhrnném množství méně než 100 kg za kalendářní rok apod.). Stejně tak nebudou zálohovány obaly od mléka, mléčných nápojů, na bázi mléka nebo ledové kávy s mlékem. Kritéria stanoví zákon v nové příloze č. 6 k zákonu o obalech.
V navrhované právní úpravě zálohového systému jsou stanovovány povinnosti třem kategoriím subjektů. Jedná se o osoby uvádějící vybrané jednorázové obaly na trh (výrobce), distributory uvádějící tyto obaly do oběhu (především poslední prodejce) a operátora zálohového systému (dále jen „operátor“).
Osoby uvádějící vybrané jednorázové obaly na trh registrují tyto obaly u operátora zálohového systému a zaplatí za obal operátorovi zálohu a poplatek za každý obal uvedený na trh. Osoba uvádějící obal na trh prodá nápoj v obalu poslednímu prodejci, který jí zaplatí kromě ceny i zálohu. Poslední prodejce prodá nápoj spotřebiteli, který mu zaplatí cenu nápoje i zálohu. Spotřebitel vrátí obal poslednímu prodejci, který mu vrátí zálohu. Poslední prodejce předá zpětně odebrané obaly operátorovi, který mu proplatí zálohy a zaplatí manipulační poplatek (handling fee) jako odměnu za manipulaci s obaly. Operátor zajistí kontrolu, sčítání, přepravu a zpracování odpadu z obalů. Recyklovaný materiál operátor následně prodává, a to způsobem, který MŽP stanoví v rozhodnutí o autorizaci (je předpokládáno, že osoby uvádějící zálohované obaly na trh budou mít k materiálu přednostní přístup, z důvodu povinného obsahu recyklátu v obalech).
Zálohový systém má disponovat cca až 11 000 povinnými místy zpětného odběru. Zpětný odběr budou povinně vykonávat poslední prodejci vybraných jednorázových obalů v prodejnách nad 50 m2 prodejní plochy (mezi poslední prodejce povinně provádějící zpětný odběr mají patřit i čerpací stanice nebo e-shopy, které disponují vlastním rozvozem). Nové nařízení o obalech a obalových odpadech však nově stanovuje, že místa prodeje, bez ohledu na velikost prodejní plochy, musí odebrat ten obal, který je na prodejní ploše prodáván. Navrhovaný zákon stanovuje povinnost zajistit zpětný odběr max. do 500 metrů od místa prodeje.
Navrhovaný zákon nevylučuje ani zapojení digitálního zálohového systému (tzv. DDRS), které je v některých státech EU prozatím testováno, ale reálně není neaplikováno. Legislativa je tak v tomto ohledu technologicky neutrální. V rámci DDRS spotřebitel po naskenování QR kódu umístěného na zálohovaném obalu a na sběrné nádobě obdrží zálohu zpět.
Další navrhované úpravy
Novelou dochází k zajištění transpozice čl. 6 odst. 4 směrnice 2019/904. Podle ustanovení čl. 6 odst. 4 směrnice 2019/904 je presumováno, že vybrané plastové výrobky (nádoby a obaly na nápoje), které splňují harmonizované normy, na něž je zveřejněn odkaz v Úředním věstníku, splňují požadavky na připevnění víček k lahvím podle čl. 6 odst. 1. Publikací prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2023/1060 ze dne 30. května 2023 o harmonizované normě pro zkušební metody a požadavky na prokázání, že plastové uzávěry a víčka zůstávají připevněny k nádobám na nápoje, vypracované pro účely směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904, se čl. 6 odst. 4 směrnice 2019/904 vydáním prováděcího rozhodnutí „aktivoval“.
Navrhovaná novela dále stanovuje, že za obaly se považují také reklamní letáky. Reklamní letáky končí v tříděném komunálním odpadu („modrých kontejnerech“), kde tvoří cca 14 % jejich obsahu. Za reklamní letáky ovšem nejsou hrazeny recyklační poplatky. Jedná se tak o případ tzv. freeridingu, kdy za zpracování odpadu hradí náklady někdo jiný (obce ze svých rozpočtů) než ten, kdo by za daný výrobek měl být odpovědný (ten, kdo jej vyrobil či si jej nechal vyrobit, podle tzv. principu rozšířené odpovědnosti výrobce). Navrhovaná novela situaci napravuje, když stanovuje, že stejně jako v případě obalů jsou za reklamní letáky odpovědné osoby, které je uvádí na trh nebo do oběhu. V současné době obchodní řetězce omezují distribuci letáků, jedná se nicméně o stále hojně využívanou metodu propagace zboží a služeb. Tento krok by měl vést k omezení distribuce letáků a přechodu k on-line propagaci. Nicméně hlavním účelem je narovnání tržních podmínek a požadavek, aby výrobek, který se stane odpadem nesl své náklady za budoucí svoz a likvidaci. Toto zvolené řešení využívá systém stávající autorizované obalové společnosti, což přináší významné administrativní úspory na straně obcí, výrobců i MŽP. Alternativou je totiž vznik samostatného kolektivního systému pro reklamní letáky, pro který by musela být založena společnost starající se o jejich zpětný odběr a recyklaci, která by musela uzavřít smlouvy s obcemi a musela by získat oprávnění od MŽP (a být auditována a kontrolována ze strany kontrolních orgánů), přičemž toto by vše muselo být upraveno na úrovni zákona jako zvláštní úprava. Jde tedy rovněž o řešení legislativně úsporné, stručné a jednoduché.
Stanoveny budou také nové závazné cíle pro zpětný odběr a recyklaci odpadu z nápojových kartonů (60 % pro zpětný odběr od r. 2030 dále a 55 % pro recyklaci od r. 2030 do r. 2034 a 60 % od r. 2035 dále).
Součástí navrhované novely zákona o obalech jsou také úpravy, které vyplynuly z aplikační praxe zákona (např. úpravy v návaznosti na propojení registrů, aby MŽP nemuselo při každé automatické změně základních údajů v Seznamu výrobců vydávat rozhodnutí), dochází ke zvýšení registračních a evidenčních poplatků, jejichž výše se již desítky let neměnila ani v návaznosti na inflaci a také k upřesnění některých nejednoznačných ustanovení zákona o obalech.
Dále je v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, provedena související úprava, kdy se stanovuje, že prodávající je povinen informovat spotřebitele po dobu nejméně 3 měsíců před dnem provedení změny nebo ukončení výkupu, namísto původních nedostatečných 30 kalendářních dnů. V zákoně č. 541/2020 Sb., o odpadech, je rovněž provedena související úprava, kdy se v návaznosti na zavedení zálohového systému snižují stanovené třídicí cíle obcí o 1 %, a taktéž dochází k umožnění tzv. multikomoditního sběru papíru.
C) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Navrhovaný zákon prosazuje principy cirkulární ekonomiky, omezuje množství vzniklých odpadů, přináší úsporu primárních materiálů a snížení uhlíkové stopy. Naplňuje tak hierarchii způsobů nakládání s odpady zakotvenou v zákoně č. 541/2020 Sb., o odpadech. Zálohový systém nemá narušit stávající systém třídění odpadů, ale být jeho doplněním a inovací, která zajištuje vysokou kvalitu recyklace, zabraňuje downcyclingu a zajišťuje čistotu recyklovaného materiálu bez kontaminace. Díky odebírání čistého, nekontaminovaného materiálu bude zajištěno, že Česká republika bude moci pokračovat v úspěšném plnění cílů zpětného odběru plastových obalů stanovených EU. V opačném případě vážně hrozí, že Česká republika nebude plnit stanovené cíle kvůli přehodnocení dosavadního způsobu, jak se mohou zpětně odebrané obalové odpady podle stanovených výpočtů cílů započítávat.
Navrhovaná právní úprava dále zajišťuje výraznou redukci tzv. litteringu, volně pohozeného odpadu, nebo odpadu ponechaného na místě, které není k jeho odložení vyhrazeno. Redukce litteringu znamená pozitivní dopady pro životní prostředí, hospodaření obcí a kvalitu života jejich obyvatel. Redukce litteringu ovšem není automatická a je závislá na konečných uživatelích, kteří musí odevzdat odpad na místech k tomu určených.
Navrhovaný zákon má dále zajistit plnění cílů stanovených v právních předpisech EU, včetně cílů v současné době připravovaných. Jedná se zejména o cíl stanovený čl. 9 směrnice 2019/904 pro zajištění tříděného sběru plastových nápojových lahví o objemu až tři litry za účelem recyklace, kdy od 1. ledna 2029 má být zpětně odebráno minimálně 90 % hmotnosti těchto obalů uvedených v daném kalendářním roce na trh nebo do oběhu.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadechobsahuje povinnost zavést zálohový systém pro plastové nápojové lahve a kovové nádoby na nápoje, a to do 1. 1. 2029. Pouze v případě, pokud bude v letech 2026 a 2027 dosažena míra zpětného odběru nápojových obalů vyšší než 90 % (a v následujících letech udržena), lze požádat Evropskou komisi o výjimku ze zavedení zálohového systému.
Zálohový systém také zajistí lepší dostupnost recyklátu pro plnění cíle stanoveného čl. 6 odst. 5 směrnice 2019/904, podle kterého nápojové lahve o objemu až tři litry, které se vyrábějí z polyethylentereftalátu jakožto hlavní složky (PET lahve), mají obsahovat od r. 2025 alespoň 25 % recyklovaných plastů, a všechny plastové nápojové lahve o objemu až tři litry od r. 2030 mají obsahovat alespoň 30 % recyklovaných plastů.
Navrhovaná novela dále stanovuje, že za obaly se považují také reklamní letáky. Za reklamní letáky v tříděném komunálním odpadu nejsou hrazeny recyklační poplatky. Jedná se tak o případ tzv. freeridingu, kdy za zpracování odpadu hradí náklady někdo jiný (obce ze svých rozpočtů) než ten, kdo by za daný výrobek měl být odpovědný (ten, kdo jej vyrobil či si jej nechal vyrobit, podle tzv. principu rozšířené odpovědnosti výrobce). Navrhovaná novela situaci napravuje.
D) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a vychází ze zásad uvedených v Ústavě České republiky a v Listině základních práv a svobod. Jedná se zejména o zásady uplatňování státní moci pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a ukládání povinností jen na základě zákona a v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod (čl. 4 Listiny základních práv a svobod).
Dále se navrhovaná právní úprava dotýká práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost zakotveného v čl. 26 Listiny základních práv a svobod a práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 Listiny základních práv a svobod. Navrhovaný zákon v souladu s čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanovuje podmínky a omezení pro výkon určitých činností, a to právě s ohledem na ústavně garantovanou ochranu životního prostředí a zdraví lidí. Čl. 35 odst. 3 Listiny základních práv a svobod stanoví, že při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Navrhovanou právní úpravou je především omezována činnost podnikajících fyzických osob a právnických osob při uvádění vybraných jednorázových obalů (plastových nápojových lahví a kovových nádob na nápoje) na trh a do oběhu a jsou jim ukládány povinnosti související se zavedením zálohového systému pro tyto nápojové obaly.
E) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Navrhovaná právní úprava je plně v souladu s předpisy Evropské unie, judikaturou Soudního dvora Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie.
Navrhovanou novelou dochází k zajištění transpozice čl. 6 odst. 4 směrnice 2019/904. Podle ustanovení čl. 6 odst. 4 směrnice 2019/904 je presumováno, že vybrané plastové výrobky (nádoby a obaly na nápoje), které splňují harmonizované normy, na něž je zveřejněn odkaz v Úředním věstníku, splňují požadavky na připevnění víček podle čl. 6 odst. 1. Publikací prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2023/1060 ze dne 30. května 2023 o harmonizované normě pro zkušební metody a požadavky na prokázání, že plastové uzávěry a víčka zůstávají připevněny k nádobám na nápoje, vypracované pro účely směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904, se čl. 6 odst. 4 směrnice 2019/904 vydáním prováděcího rozhodnutí „aktivoval“.
Dále směrnice 2019/904 v čl. 9 směrnice stanovuje cíle pro zajištění tříděného sběru plastových nápojových lahví o objemu až tři litry za účelem recyklace. Konkrétně jde o povinnost dosáhnout od 1. ledna 2025 úrovně zpětného odběru minimálně 77 % hmotnosti těchto obalů a od 1. ledna 2029 minimálně 90 % hmotnosti těchto obalů uvedených v daném kalendářním roce na trh nebo do oběhu. Zálohový systém cílí na to, aby během 4 let od zavedení zálohového systému byl systém schopný zpětně odebrat 90 % hmotnosti vybraných nápojových obalů (plastových nápojových lahví a kovových nádob na nápoje) uvedených na trh. Stávající systém třídění naráží na své limity a míra zpětného odběru (třídění) relativně stagnuje. Je tedy otázka, zda by se pouhou intenzifikací sběrné sítě podařilo naplnit cíl pro zajištění tříděného sběru plastových nápojových lahví od 1. ledna 2029 ve výši minimálně 90 % jejich hmotnosti (73 – 75 % za rok 2022 dle studie EY zpracované pro autorizovanou obalovou společnost EKO-KOM, a.s.), byť zálohový systém nezaručuje automatické splnění tohoto cíle. Nové nařízení EU o obalech a odpadech z obalů jde nad rámec směrnice 2019/904 a obsahuje povinnost zavést zálohový systém pro plastové nápojové lahve a kovové nádoby na nápoje, a to do 1. 1. 2029. Pouze pokud v roce 2026 bude dosažena míra zpětného odběru jak plastových nápojových lahví, tak i kovových nádob na nápoje vyšší než 80 % (a v následujících letech udržena), lze požádat Evropskou komisi o výjimku ze zavedení zálohového systému. Zároveň musí členský stát předložit plán, jak hodlá dosáhnout 90 %. Autorizovaná obalová společnost, která zajišťuje plnění těchto cílů za výrobce, nemá v současné době strategii, jak cíl zpětného odběru 80 % v roce 2026 bez zálohování dosáhnout. Pouhou intenzifikací sběrné sítě a door-to-door systémy sběru v případě kovových nádob na nápoje (využití obalového odpadu z hliníku pouze 26 % za rok 2022 podle dat autorizované obalové společnosti) není možné tohoto cíle do r. 2026 dosáhnout.
Navrhovaná právní úprava také zajišťuje dostatečné množství dostupných recyklovaných plastů na trhu v potravinářské kvalitě pro splnění čl. 6 odst. 5 směrnice 2019/904, podle kterého nápojové lahve o objemu až tři litry, které se vyrábějí z polyethylentereftalátu jakožto hlavní složky (PET lahve), mají obsahovat od r. 2025 alespoň 25 % recyklovaných plastů, a všechny plastové nápojové lahve o objemu až tři litry od r. 2030 mají obsahovat alespoň 30 % recyklovaných plastů.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s nařízením Komise (EU) 2022/1616 ze dne 15. září 2022 o materiálech a předmětech z recyklovaných plastů určených pro styk s potravinami a o zrušení nařízení (ES) č. 282/2008 a prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2021/1752 ze dne 1. října 2021, kterým se stanoví prováděcí pravidla ke směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904, pokud jde o výpočet, ověřování a vykazování údajů o tříděném sběru odpadu z plastových nápojových lahví na jedno použití. Trendem v právních předpisech EU je prosazování podmínky čistoty recyklovaného materiálu, která má zajišťovat ochranu potravin, a to tak, že by běžně tříděný plastový odpad, který může být kontaminován, nemělo být možné započítat jako vytříděný. Zálohový systém zajišťuje, že Česká republika bude moci pokračovat v úspěšném plnění cílů zpětného odběru a využití plastových obalů. V opačném případě vážně hrozí, že Česká republika nebude plnit stanovené cíle (např. směrnici 2019/904) kvůli přehodnocení dosavadních způsobů, jak se mohou zpětně odebrané obalové odpady podle stanovených výpočtů cílů započítávat.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ustanoveními a principy směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic, ve znění pozdějších směrnic („směrnice o odpadech“), zejména čl. 8 a 8a, a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech, ve znění pozdějších směrnic. Čl. 8 a 8a směrnice o odpadech stanovují obecné minimální požadavky pro systémy rozšířené odpovědnosti výrobce, které musí splňovat každý systém rozšířené odpovědnosti výrobce (v ČR autorizovaná obalová společnost či provozovatel kolektivního systému), pokud je pro určitý druh výrobku zaveden. Operátor navrhovaného zálohového systému je zvláštní autorizovanou obalovou společností a uvedená pravidla se na něho vztahují také, tato pravidla jsou v právní úpravě již implementována v platném znění zákona o obalech.
Směrnice 2019/904 má charakter zvláštní právní úpravy (lex specialis) ve vztahu ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech a směrnici Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic. V případě rozporu mezi těmito směrnicemi má přednost směrnice 2019/904 (viz čl. 2 odst. 2 směrnice 2019/904).
Zálohový systém je funkční již v 15 zemích EU a další plánují jeho zavedení (od r. 2025 Rakousko, Polsko či Kypr). Zálohový systém zavedly i země mimo EU (např. Norsko, Island nebo Skotsko) a další jej zavádějí. Povinné zavedení předpokládá při nesplnění stanovených vysokých cílů zpětného odběru nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech. Návrh zákona také podléhá technické notifikaci podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti.
Navrhovaná úprava zálohového systému je v souladu s primárním právem EU, zejména se základními cíli zakotvenými ve Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU), a to konkrétně v článku 191, který stanoví cíle ochrany životního prostředí. SFEU definuje politiky EU v oblasti životního prostředí, které usilují o ochranu, zachování a zlepšení kvality životního prostředí, opatrné a racionální využívání přírodních zdrojů, ochranu lidského zdraví a podporu opatření na mezinárodní úrovni k řešení globálních environmentálních problémů.
Zálohový systém pro nápojové obaly významně přispívá ke splnění těchto cílů tím, že podporuje recyklaci a snižuje množství odpadu z plastových lahví a kovových nádob na nápoje (plechovek), což minimalizuje znečištění životního prostředí. Primární právo EU podporuje environmentální opatření, která jsou navržena k ochraně veřejného zdraví a k udržitelnému rozvoji, což je klíčovým záměrem zálohového systému.
Z hlediska judikatury Soudního dvora EU lze uvést relevantní případy C-309/02 Radlberger Getränkegesellschaft a C-463/01 Komise v. Německo, ve kterých Soudní dvůr EU potvrdil, že zálohové systémy jsou v souladu s právem EU, pokud jsou nediskriminační a nepředstavují nepřiměřené překážky obchodu. Rovněž případ C-302/86 Komise v. Dánsko (obaly na pivo a limonády) potvrdil, že i opatření omezující volný pohyb zboží mohou být ospravedlněna veřejným zájmem, zejména ochranou životního prostředí. Dánský zálohový systém tak byl uznán jako ospravedlnitelný prostředek k dosažení ekologických cílů.
Navrhovaná úprava zálohového systému je proto v souladu s primárním právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora EU a je navržena v souladu s principy proporcionality, subsidiarity, nediskriminace a volného pohybu zboží i služeb EU.
F) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Na oblast, která je předmětem navrhované právní úpravy, se nevztahují žádné mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána.
G) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopady na ochranu práv dětí a dopady na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava zavádí nové povinnosti, které představují zvýšení administrativní zátěže pro kontrolní orgány (Ministerstvo životního prostředí, Českou inspekci životního prostředí, Českou obchodní inspekci) a dále pro orgány vykonávající věcné agendy (Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo průmyslu a obchodu).
V rámci celého procesu zálohování nápojových obalů je odhadováno navýšení služebních míst v rámci Ministerstva životního prostředí až o 3 nové úvazky (je zapotřebí zejména autorizační, metodická, kontrolní a analytická činnost ve vztahu k operátorovi systému zálohování, zpracování metodických dokumentů, analýz a podkladů či spolupráce s dotčenými subjekty). V případě ČOI by se na zajištění kontrolní činnosti jednalo o max. 4 nové zaměstnance. Náklady však budou plně pokryty výnosy z navýšených registračních a evidenčních poplatků podle § 30 zákona o obalech (předpokládaný výnos 21 mil. Kč do státního rozpočtu ročně, náklady na personální zajištění uvedených činností mohou činit max. 7 mil. Kč ročně). Uvedené prostředky určené na pracovníky MŽP a ČOI by měly být již součástí návrhu státního rozpočtu na r. 2025. Uvedené požadavky však ještě budou předmětem následných jednání při přípravě zákona o státním rozpočtu, a především vyhodnocení plnění rozpočtu obou kapitol a reálné neobsazenosti funkčních míst. Je zapotřebí také uvést, že celkové náklady na případně zaměstnance jsou marginální částkou ve srovnání s částkami, které lze v rámci DPH a daní z příjmu do státního rozpočtu očekávat (DPH z nápojů, daň z příjmu u nevrácených záloh, daně spojené s instalací nápojových automatů, stavebních prací, svozu atd.). Díky zálohovému systému se předpokládají pozitivní dopady v podobě úspory nákladů na úklid a odstraňování odhazovaných odpadů z jednorázových plastových výrobků (litteringu) z veřejných prostranství (zejména pro obce, ale i pro jiné subjekty, např. správce sportovních a kulturních zařízení, správce lesů apod.). Předpokladem také je, že sníží potřeba svozů ze sběrných hnízd, byť ne zásadně.
Podle výpočtů celkových dopadů novely má být dopad na rozpočty obcí pozitivní. Budoucí operátor bude povinen odvádět část nevyplacených záloh obcím (15 %), přičemž v průměru obec získá do rozpočtu navíc za každého občana 39 Kč. MŽP k tomuto účelu pro každou obec v ČR připravilo kalkulačku12, která vypočítává, jaké budou dopady na jednotlivé obce. Kalkulačka pracuje s reálnými daty, které obce vykazují autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a.s., tzn. nejedná se o prognózu, ale finanční model, který počítá s novými příjmy dle navržených parametrů.
Studie CETA vyčíslila zvýšené náklady obcí na odpadové hospodářství max. cca 30 Kč na obyvatele. Pro kontext je nutné podotknout, že nyní samotné obce dotují odpadové hospodářství nad příjmovou část částkou 6 mld., tedy odpadové hospodářství v průměrné obci ČR je z téměř poloviny hrazeno z rozpočtu obce bez finančního krytí ze strany autorizované společnosti nebo místních poplatků. Růst průměrného poplatku za odpady je projektován na hodnotu 15,1 Kč/ob./rok. To představuje procentuální navýšení všech nákladů (výdajů) obcí o 0,05 %.
Zároveň provedla analýzu i autorizovaná obalová společnost, která vypočítala dopady obdobně, a to tak, že v ideálním případě, tedy při 100% účinnosti zálohového systému a nejdokonalejší možné optimalizaci svozu, by dopad na systém třídění byl 32 Kč na obyvatele a rok, rozloženo tak, že 22 Kč zaplatí autorizovaná obalová společnost (která náklady přenese na výrobce a ten na spotřebitele), 10 Kč zaplatí obec a přenese na občana. Ideální scénář je ovšem pouze použit jako báze pro výpočet variant při neideálních scénářích. Nejhorší zvažovaný scénář odpovídá prvnímu roku či dvěma po spuštění zálohového systému a zvýšenému nákladu 51 Kč na obyvatele a rok, při rozložení nákladů 34 Kč AOS a 17 Kč obce. Následně by náklad mohl klesnout na 48 Kč na obyvatele a rok, AOS 34 Kč a obce 14 Kč.
Výpočty provedené CETA i AOS EKO-KOM, a.s., pracují pouze s výpadky, které obcím vznikají na příjmové stránce, a částečně počítají s úsporami při optimalizací svozu. Studie, které byly provedeny, nicméně nepočítají s náklady za nápojové obaly, které jsou zálohovány, ale skončí v obecních systémech. Řešení, aby každá obec reportovala, jaké množství zálohovaných obalů skončí v obecních systémech a jaké náklady obec bude mít s těmito obaly mít, by představovalo další administrativní zátěž na straně obcí. Proto je navrženo, aby částka z nevyplacených záloh byla distribuována paušálně na obyvatele. Obdobně je nyní distribuována částka za littering ze strany AOS, a tato praxe se osvědčila. Výše 15 % z nevybraných záloh zohledňuje míru zátěže obcí. V případě prvního roku, pokud by systém vykazoval míru zpětného odběru 80 % a záloha byla stanovena na 4 Kč, bude částka nevyplacených zálohách dle odhadů MŽP činit 2 mld. Kč (tzn. 100 % nevyplacených záloh). Oněch 15 % nevyplacených záloh představuje částku 300 mil. Kč. V situaci, kdy operátor bude vykazovat míru zpětného odběru 90 %, obcím klesne vyplácená částka na 150 mil. Kč a zároveň jim klesnou náklady za množství nakládání s odpadem z nápojových obalů.
Obce představují veřejný segment, kterého se zálohování obalů dotkne fakticky nejméně jak technicky a organizačně, tak ekonomicky. Dle platné směrnice EU o odpadech členské státy musí přijmout nezbytná opatření, aby zajistily, že finanční příspěvky, které výrobci platí za účelem plnění jejich povinností spojených s rozšířenou odpovědností výrobce, pokrývaly u výrobků, které výrobci uvádějí na trh v daném členském státě, náklady na tříděný sběr odpadů a jejich následnou přepravu a zpracování, přičemž se zohlední příjmy z opětovného použití, z prodeje druhotných surovin získaných z jejich výrobků a z nerozdělených uložených plateb.
Neplatí přitom často uváděný výrok, že PET je jediná komodita, na které obce vydělávají. Obce s PET neobchodují, ve většině případů toto zajišťují externí odpadové společnosti. Platí tedy, že hodnota dobře sebraného materiálu ovlivňuje neovlivňuje příjmy obcí, ale příjmy odpadových společností.
Navrhovaná právní úprava tedy bude mít finanční dopady na podnikatelské prostředí. Indikovanými skupinami, na které dopadne navrhovaná novela zákona obalech, jsou samotné odpadové společnosti, které nebudou vlastnit vytříděný materiál, a tudíž nebudou realizovat prodej tohoto materiálu, který nebude tvořit příjem odpadovým společnostem. Druhou skupinou, u které jsou indikovány negativní dopady, jsou výrobci jiných nezálohovaných obalů, které se hůře separují a recyklují. V tomto segmentu předpokládáme zvýšení poplatků ze strany autorizované obalové společnosti o cca 18 %, s čímž pracuje i model MŽP.
Osoby uvádějící vybrané jednorázové obaly na trh budou muset za účelem plnění svých povinností spojených se zálohováním založit operátora, novou akciovou společnost. Podle provedeného hodnocení dopadů regulace budou náklady na založení operátora činit od 2,3 mil. Kč. Poslední prodejci vybraných jednorázových obalů (cca až 11 000) budou muset za účelem vytvoření míst zpětného odběru provést investiční náklady ve výši cca 5,6 mld. Kč (z toho 1000 čerpacích stanic 600 mil. Kč), přičemž roční provozní náklady jsou odhadovány na 1,8 mld. Kč (z toho čerpací stanice 400 mil. Kč). Náklady na zajištění zpětného odběru bude posledním prodejcům kompenzovat operátor zálohového systému prostřednictvím manipulačního poplatku (tzv. handling fee).
Navrhovaný zákon nemá přímé sociální dopady. Lze zmínit nepřímé dopady jako navýšení nákladů na pořízení pitné vody pro osoby, které bydlí v místě s nedostupným nebo nekvalitním zdrojem pitné vody, kvůli účtované záloze, nebo navýšení příspěvků za nakládání s ostatními odpady z obalů, které výrobci mohou promítnout do ceny konečných výrobků). Nemá dopady ani na ochranu práv dětí.
Jsou očekávány pozitivní dopady na životní prostředí, kvůli kterým je navrhovaná právní úprava předkládána. Zálohový systém je jednoznačným podpořením cirkulární ekonomiky, protože recyklace odpadu z obalů probíhá podle tzv. principu bottle-to-bottle, can-to-can (z lahve do lahve, z plechovky do plechovky). Zajišťuje tak vysokou kvalitu recyklace, zabraňuje downcyclingu a zajišťuje čistotu recyklovaného materiálu bez kontaminace. Zároveň dochází k úspoře primárních materiálů a snížení uhlíkové stopy. Dojde také ke snížení množství odhozeného odpadu (litteringu) z vybraných jednorázových obalů (plastových nápojových lahví a kovových nádob na nápoje, zejména plechovek) v přírodě i v lidských sídlech.
H) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná novela stanovuje v § 29j odst. 1 písm. k) povinnost operátora vytvořit a provozovat informační systém operátora, ve kterém operátor vede údaje o jednotlivých vybraných zálohovaných jednorázových obalech a registr osob, se kterými má operátor uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění, a registr míst výkupu odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů, přičemž tyto registry jsou veřejně přístupné způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Osobní údaje budou zpracovány za účelem zajištění ověření, zda daná osoba uvádějící obaly na trh má uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění s operátorem (je zapojena do zálohového systém), a z důvodu možnosti pro konečného uživatele zjistit, kde lze odpad z vybraného zálohovaného jednorázového obalu odevzdat a získat zpět zálohu. Předmětné údaje budou vedeny v registru osob, se kterými má operátor uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění, a registru míst výkupu odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů. Registry mají být veřejně přístupné, aby si každý konečný uživatel i kontrolní orgán mohl snadno ověřit, že daná osoba uvádějící obaly na trh má uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění (je zapojena do zálohového systému), a bylo možné pro konečného uživatele zjistit, kde lze odpad z vybraného zálohovaného jednorázového obalu vrátit. Zpracování osobních údajů se může týkat pouze podnikajících fyzických osob. Lze důvodně očekávat, že v případě osob uvádějících vybrané jednorázové obaly na trh bude většina údajů ohlašována právnickými osobami, které nejsou subjekty údajů (pro malé producenty, resp. obaly uváděné na trh nebo do oběhu v souhrnném množství méně než 100 kg za kalendářní rok, je stanovena výjimka ze zálohového systému). Jiné zpracování osobních údajů navrhovaná novela nad rámec platného znění zákona nepřináší.
V případě dotazů ohledně zpracování osobních údajů bude možné kontaktovat operátora a jeho příslušné zaměstnance, případně také Ministerstvo životního prostředí.
Posouzení vlivu na ochranu osobních údajů (DPIA)
| Účel zpracování | Účelem zpracování je ověření, zda daná osoba uvádějící obaly na trh má uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění s operátorem (je zapojena do zálohového systému), a z důvodu možnosti pro konečného uživatele zjistit, kde lze odpad z vybraného zálohovaného jednorázového obalu odevzdat a získat zpět zálohu. |
|---|---|
| Právní základ zpracování | Čl. 6 odst. 1 písm. e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – „GDPR“. |
| Správce osobních údajů | Operátor (osoba, které bylo vydáno rozhodnutí o autorizaci operátora Ministerstvem životního prostředí) |
| Kategorie subjektů údajů | 1. Fyzická osoba podnikající uvádějící vybrané jednorázové obaly na trh / 2. Poslední prodejce vybraných jednorázových obalů (fyzická osoba podnikající) |
| Kategorie zpracovávaných osobních / údajů | Základní identifikační údaje: / - jméno, IČO, adresa (ulice, číslo popisné / orientační, obec, PSČ). |
| Veřejnost zpracování | Veřejné zpracování |
| Příjemce osobních údajů | Operátor a fyzické a právnické osoby (koneční uživatelé, veřejnost) |
I) Zhodnocení korupčních rizik
Operátorem bude akciová společnost autorizovaná MŽP za účelem plnění povinností osob uvádějících vybrané jednorázové obaly na trh. Při autorizaci byla identifikována možná korupční rizika. Vůči autorizaci je možné podat správní rozklad, a dále přezkum v rámci správního soudnictví.
V rámci provozu operátora byla identifikována korupční rizika spojená s nastavením poplatků výrobcům. Návrh nicméně stanovuje, že sazebníky musí být zveřejněny a podmínky smluv musí být stanoveny pro všechny výrobce jednotně, a tak, aby žádná osoba ani žádný typ obalu nebyly neodůvodněně znevýhodněny v hospodářské soutěži. Porušení těchto povinností představuje přestupek autorizované společnosti, za který je možné uložit opatření ke zjednání nápravy a pokutu.
J) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaný zákon nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
K) Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Ohledně podrobných dopadů zálohového systému na ekonomiku obecních systémů odpadového hospodářství a obecní rozpočty odkazujeme na část G). Zavedením zálohového systému dojde k mírnému snížení nákladů za úklidy odpadu z vybraných jednorázových obalů (litteringu). Podle výpočtů celkových dopadů novely má být dopad na rozpočty obcí pozitivní. Budoucí operátor bude povinen odvádět část nevybraných záloh obcím (15 %), přičemž v průměru obec získá do rozpočtu navíc za každého občana 39 Kč. Studie CETA vyčíslila zvýšené náklady obcí na odpadové hospodářství max. cca 30 Kč na obyvatele. Snížené příjmy obcí za vytříděný obalový materiál tak budou pokryty příjmem ze systému zálohování z nevyplacených záloh. Náklady obcí v případě dobrovolného zapojení obce do systému budou kompenzovány prostřednictvím tzn. manipulačního poplatku.
Dále dojde ke snížení nákladů na svoz a využití reklamních letáků (odhad až 176 mil. Kč ročně za všechny obce). V případě odpadu z nápojových kartonů dojde k navýšení nákladů obcí na sběr a svoz nápojových kartonů o cca 40–50 %.
L) Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Návrh právního předpisu je v souladu se Zásadami digitálně přívětivé legislativy. Zálohový systém je koncipován tak, aby jeho jednotlivé funkční prvky mohly být realizovány primárně v elektronické podobě.
Operátor bude mít podle návrhu povinnost vytvořit a provozovat informační systém operátora, ve kterém povede údaje o jednotlivých vybraných zálohovaných jednorázových obalech. Dále povede registr osob, se kterými bude mít uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění, a registr míst výkupu odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů. Tyto registry budou veřejně přístupné způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Operátor bude ohlašovat, stejně jako stávající autorizovaná obalová společnost, Ministerstvu životního prostředí údaje prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí nebo datové schránky Ministerstva životního prostředí určené k plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí zajišťuje vedení evidencí shromážděných údajů od každé autorizované společnosti zvlášť a celkové evidence, pro kterou jsou tyto evidence podkladem, podle § 23 zákona o obalech.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K části první (změna zákona o obalech)
K čl. I bodům 1 až 3 [§ 2 písm. a)]
Legislativně-technická úprava, je zaváděna legislativní zkratka „konečný uživatel“ pro tzv. „jiného konečného uživatele“ (profesionála, který je osobou podnikající), který je v zákoně definován, a spotřebitele (fyzickou osobu nepodnikající).
K čl. I bodu 4 [§ 2 písm. o)]
Zpětný odběr je v platném znění zákona definován jako sběr použitých obalů od konečného spotřebitele, neuplatní se tedy např. vůči jinému konečnému uživateli a průmyslovým obalům [§ 2 písm. j)]. V praxi má toto zásadní význam pro možnost bezplatného využití obecních míst zpětného odběru pro obalové odpady („barevné kontejnery“). Obalové odpady do těchto kontejnerů mohou odkládat pouze spotřebitelé, což už ale neplatí pro odpady z obalů, které vznikly v rámci něčí podnikatelské činnosti, tedy např. provozováním restaurace nebo obchodu. Možnost využití obecních systémů pro nakládání s odpady ze strany podnikatelských subjektů pro odkládání odpadů z obalů je pak řešena v zákoně č. 541/2020 Sb., o odpadech. V souvislosti se zavedením zálohového systému se stanovuje, že v případě vratných zálohovaných obalů se rozumí zpětným odběrem i odebírání od jiných osob než spotřebitelů, zejm. jiných konečných uživatelů (podnikatelů), ale i jiných dalších osob (právnické osoby, které nejsou podnikateli, tzn. spolky apod.), které mohou vratné zálohované obaly a odpady z nich donést či dovézt na místo zpětného odběru a získat zpět zálohu.
K čl. I bodu 5 [§ 2 písm. w)]
Novelizační bod vypouští definici „nádoby na nápoje“ uvedenou v § 2 písm. w). Tato definice byla odvozena z recitálu 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 ze dne 5. června 2019 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí, a to pro potřeby související s úpravou omezující dopad jednorázových plastových výrobků (přílohou č. 4 zákona). Tato definice není souladná s termínem „kovová nádoba na nápoje“, která odráží pojem z nařízení EU o obalech a obalových odpadech, který je uveden v souvislosti se zálohovými systémy na nápojové obaly (např. recitály 102 a 103, čl. 44). Kovové nádoby na nápoje mají být zálohovány jako vybrané jednorázové obaly v rámci zálohového systému, přičemž kovová nádoba na nápoje není nápojovou lahví nebo kompozitním obalem na nápoje, jde zejména o plechovku, a není na mléko. Proto se tato definice spojená se směrnicí (EU) 2019/904 přesouvá přímo do přílohy č. 4. Bylo tedy zvoleno řešení, které zachovává terminologii jak směrnice (EU) 2019/904, tak nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech.
K čl. I bodu 6 [§ 2 písm. w)]
Legislativně-technická úprava, zavádí se legislativní zkratka pro autorizovanou obalovou společnost („autorizovaná společnost“).
K čl. I bodu 7 [§ 2 písm. y)]
Do § 2 se doplňuje nová definice nápojového kartonu. Nápojový karton se definuje pro účely nově stanovených cílů pro zpětný odběr odpadu z těchto obalů (nový § 10 odst. 6 a úprava v příloze č. 3 k zákonu o obalech). Rozlišujeme nápojové kartony aseptické, používané pro uchování trvanlivých výrobků a neaseptické, používané pro pasterizované výrobky. Aseptické mají 6 vrstev (1 papír, 4 polyethylen, 1 hliník), neaseptické 4 vrstvy (1 papír a 3 polyethylen). Navrhovaná definice toto zohledňuje. Jako „nápojový karton“ se však běžně označuje i ten samý druh obalů pro některé potraviny (pyré, smetana apod.) tekuté nebo polotekuté konzistence. Proto jsou kromě nápojů v definici výslovně uvedeny i potraviny, byť se jedná o „nápojové“ kartony. Termín je mezi občany dlouhodobě zažitý a označením „nápojové kartony“ jsou označeny i barevné nádoby na třídění odpadů z obalů.
K čl. I bodu 8 [§ 4 odst. 1 písm. c)]
Legislativně-technická úprava napravující chybějící terminologické opomenutí. Obal nebo obalový prostředek se po použití, pro které byl určen, po vynětí výrobku nebo všech jeho zbytků obvyklým způsobem stává odpadem, proto je třeba „odpad z něho“ (obalu nebo obalového prostředku) do ustanovení výslovně doplnit.
K čl. I bodu 9 [§ 4 odst. 2]
Novelizačním bodem dochází k zajištění transpozice čl. 6 odst. 4 směrnice 2019/904. Podle ustanovení čl. 6 odst. 4 směrnice 2019/904 je presumováno, že vybrané plastové výrobky (nádoby a obaly na nápoje), které splňují harmonizované normy, na než je zveřejněn odkaz v Úředním věstníku, splňují požadavky na připevnění víček podle čl. 6 odst. 1. Publikací prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2023/1060 ze dne 30. května 2023 o harmonizované normě pro zkušební metody a požadavky na prokázání, že plastové uzávěry a víčka zůstávají připevněny k nádobám na nápoje, vypracované pro účely směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904, se čl. 6 odst. 4 směrnice vydáním prováděcího rozhodnutí „aktivoval“. Proto se nově stanovuje, že jestliže je obal nebo obalový prostředek zhotoven v souladu s harmonizovanými českými technickými normami, považují se požadavky podle odstavce 6 (na připevnění víčka k lahvi) za splněné.
K čl. I bodu 10 [§ 5 odst. 1 písm. a) a § 5 odst. 2 písm. a)]
Legislativně-technická úprava, slovo „požádání“ se nahrazuje vhodnějším slovem „výzva“.
K čl. I bodu 11 (§ 9 odst. 5)
V souvislosti se zavedením zálohového systému je nezbytné vyjasnit vztah k § 9 odst. 5 zákona, který stanovuje, že obaly musí být v provozovně vykupovány po celou provozní dobu. Provozovnou může být podle § 17 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v platném znění, i jakýkoliv prodejní automat (prostřednictvím kterých ovšem nemůže probíhat zpětný odběr a výplata zálohy). Tedy pokud automat prodává jednorázové plastové lahve či plechovky, a tyto obaly budou zálohovány, musel by každý prodejní automat podle stávajícího platného znění povinně odpady z těchto obalů zpětně odebírat a vyplácet zálohu. MŽP původně chtělo upravit ustanovení tím způsobem, že by se vztahovalo pouze na opakovaně použitelné obaly, připomínková místa ovšem namítala, že mohou v budoucnu existovat i mnohé jiné zálohované jednorázové obaly a dané pravidlo by se na ně mělo aplikovat. Proto je nutné vyjasnit, že zálohový systém (hlava IV zákona) je se svou specificky vymezenou sběrnou sítí (kdy je explicitně stanoveno, kde zpětný odběr probíhá povinně a kde probíhat povinně nemusí, resp. může probíhat dobrovolně) zvláštní úpravou a ustanovení § 9 odst. 5 pouze úpravou obecnou (přičemž zvláštní právní úprava má před obecnou úpravou přednost).
Dále ustanovení reaguje na technologický vývoj a upravuje specifickou výjimku pro samoobslužné prodejny (automatické prodejny bez obsluhy), které ovšem v některých případech nemohou do svých prostor z objektivních důvodů umístit automat pro zpětný odběr (právních nebo technických, např. existence památkové zóny nebo proto, že automat vzhledem k dispozicím prodejny do ní není možné umístit). Toto platí i v případě zálohového systému.
K čl. I bodům 12 až 14 [§ 9a odst. 1 až 3]
MŽP původně zamýšlelo § 9a vypustit, ovšem na žádost připomínkových míst jej zachovalo. Úprava měla sloužit pro dobrovolné zálohování plastových lahví a kovových plechovek (u kterých je zaváděn povinný zálohový systém) a za dobu účinnosti ustanovení nezaznamenalo zájem o rozšíření výčtu v příloze č. 9 vyhlášky č. 30/2021 Sb. Existují a mohou existovat však i další vratné zálohované obaly, které nejsou ani opakovaně použitelnými, ani nespadají pod vybrané zálohované jednorázové obaly, jak je vymezuje § 29a písm. a) návrhu novely. Do budoucna např. mohou být dobrovolně uplatňovány zálohy u kávových kapslí nebo u obalů z nápojového kartonu – takové obaly nejsou vybranými zálohovanými jednorázovými obaly a nejsou opakovaně použitelnými obaly. Jsou tedy pouze provedeny legislativně technické úpravy, aby se ustanovení terminologicky nestřetávalo s úpravou zálohového systému.
K čl. I bodu 15 (§ 10 odst. 1)
V případě vratných zálohovaných obalů, které jsou jednorázovými obaly, se nemůže uplatnit pravidlo, že se za dostatečnou dostupnost se považuje výkup v provozovně, kde je vratný zálohovaný obal prodáván spotřebiteli a vykupován podle § 9 odst. 4. Jak u uvedeno k čl. I bodu 9, provozovnou je i prodejní automat a pro vybrané jednorázové obaly vznikne specifická sběrná síť, odlišná od těch dosavadních (odlišná od „barevných kontejnerů“ běžně dostupných v docházkové vzdálenosti či pro opakovaně použitelné lahve od piva, které musí být vykupovány tam, kde jsou prodávány). Tato úprava neznamená zrušení povinnosti výkupu zálohovaných skleněných obalů, tam kde se prodávají, povinnost je zakotvena v § 9 odst. 5 zákona.
K čl. I bodu 16 (§ 10 odst. 4)
Ustanovení zakotvuje výjimku z pravidla, že sběrná místa pro odpady z obalů, která tvoří sběrnou síť autorizované obalové společnosti, musí být zařazena do obecního systému odpadového hospodářství nastaveného obcí, a to na základě písemné smlouvy s obcí. Tok odpadů z obalů bude směřovat mimo obecní systémy a s ohledem na časový harmonogram a nutnost velmi rychlého vytvoření funkční sběrné sítě zálohového systému je z tohoto pravidla stanovena výjimka.
K čl. I bodu 17 (§ 10 odst. 6)
Nový odstavec 6 v § 10 stanovuje každoroční cíl zpětného odběru z odpadu nápojových kartonů, a to pro osoby uvádějící obaly na trh nebo do oběhu od 1. ledna 2030 minimálně ve výši 60 % hmotnosti nápojových kartonů, které osoba uvedla v daném kalendářním roce na trh nebo do oběhu. Každoroční cíl pro zpětný odběr byl stanoven na základě podnětů nápojového průmyslu. Zahraniční zkušenosti dle něho ukazují, že vyšší míry recyklace lze dosáhnout skrze závazné cíle zakotvené v legislativě. Proto se stanovují cíle pro zpětný odběr v § 10 odst. 6 a pro recyklaci v příloze č. 3 k zákonu o obalech.
K čl. I bodům 18 až 20 [§ 12a odst. 2, § 13 odst. 1 písm. c), § 13 odst. 2, § 13a odst. 2 a 3 § 21b odst. 4, § 28a odst. 5]
Legislativně technické úpravy související se zavedením legislativních zkratek „konečný uživatel“ a „autorizovaná společnost“.
K čl. I bodu 21 (§ 14 odst. 10)
Ustanovení reaguje na technologický vývoj a digitalizaci, kterou přináší propojování základních registrů. Úpravou je jednoznačně stanoveno, že v případě, kdy dojde k propsání dat ze základních registrů do nového systému ISOH2 (Informační systém odpadového hospodářství), nemusí MŽP vydávat rozhodnutí.
K čl. I bodu 22 (§ 15 odst. 4)
V souvislosti s úpravou právní fikce, která z reklamních letáků činí obaly, bude zapotřebí upravit způsob vedení obalové evidence ve vyhlášce č. 30/2021 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o obalech, a evidovat reklamní letáky odděleně, aby nedocházelo ke zkreslení stávající obalové evidence.
K čl. I bodu 23 (§ 15b odst. 1)
MŽP se ze strany podnikatelských subjektů a sdružení setkalo s výkladem, podle kterého by se na jednorázové plastové obalové prostředky uvedené v části D přílohy č. 4 (nápojové kelímky a nádoby na potraviny) měly podle ustanovení § 15a odst. 1 vztáhnout i povinnosti uvedené v § 10 odst. 5 a § 12a, tedy cíle pro zpětný odběr (77 % od r. 2025 a 90 % od r. 2029) a povinný obsah recyklovaných plastů ve výrobku (25 % od r. 2025 a 30 % od r. 2023). MŽP s tímto výkladem nesouhlasí, nicméně ustanovení upřesňuje za tím účelem, aby bylo jednoznačné.
K čl. I bodu 24 (§ 15b odst. 3)
Legislativně technická úprava nezbytná v souvislosti s vložením nové hlavy obsahující úpravu zálohového systému a přečíslováním ostatních stávajících hlav.
K čl. I bodu 25 (§ 15c)
Novelizační bod vztahuje právní úpravu obalů i na reklamní letáky. Reklamní letáky končí v tříděném komunálním odpadu („modrých kontejnerech“), sběrné síti pro odpady z obalů, kde tvoří cca 14 % jejich obsahu. Za reklamní letáky ovšem nejsou hrazeny recyklační poplatky. Jedná se tak o případ tzv. freeridingu, kdy za zpracování odpadu hradí náklady někdo jiný (obce ze svých rozpočtů a částečně obyvatelé z místních poplatků za komunální odpad) než ten, kdo by za daný výrobek měl být odpovědný (ten, kdo jej vyrobil či si jej nechal vyrobit, podle tzv. principu rozšířené odpovědnosti výrobce). Navrhovaný novelizační bod toto napravuje, protože stejně jako v případě obalů budou za reklamní letáky a odpady z nich odpovědné osoby, které je uvádí na trh nebo do oběhu. Reklamní leták slouží stejně jako obal k prezentaci výrobku nebo výrobků určených spotřebiteli nebo jinému konečnému uživateli (resp. i služeb) a končí jako odpad ve sběrné síti určené pro odpady z obalů. Distribuce reklamních letáků je nevyžádaná a tvoří zbytečný odpad, na rozdíl od obalů, které si spotřebitel kupuje jako často nezbytnou součást výrobků. Proto se řešení touto formou jeví jako jednoduché a legitimní (alternativou by musel být např. úplný zákaz reklamních letáků nebo jiné formy zpoplatnění, případně by muselo být umožněno autorizované obalové společnosti plnit povinnosti i ve vztahu k neobalovým výrobkům).
Reklamním letákem je papírový výrobek, jehož hlavním účelem je propagace nebo nabídka zboží nebo služeb, není součástí jiného výrobku a je určen k bezplatnému předání konečnému uživateli. To znamená, že definici reklamního letáku nenaplní např. radniční noviny, městské zpravodaje či jiný periodický tisk podle zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), v platném znění. Definice se dále nevztahuje např. na papírové reklamní stojánky v restauracích nebo reklamní plakáty, jejichž účelem obvykle není předání zákazníkovi, pivní podtácky nebo papírové vstupenky (které nejsou poskytovány bezplatně). Úprava se nevztahuje ani na knihy nebo úřední tiskoviny. Pouhé pozvánky na kulturní akce nepropagují zboží nebo služby. Určitou analogii lze spatřovat v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, podle kterého reklamní tiskoviny včetně letáků podléhají základní sazbě daně z přidané hodnoty (21 %), noviny, časopisy a periodika, pokud nejde o zboží, u kterého reklama podle zákona upravujícího regulaci reklamy představuje více než 50 % obsahu, podléhají snížené sazbě daně, a knihy včetně brožur jsou od daně osvobozeny. Je zapotřebí uvést, že se nelze vyhýbat naplnění definice a s tím souvisejícímu plnění zákonných povinností pouhým přidáním dalšího obsahu do reklamního letáku (např. vzdělávacího nebo soutěžního charakteru, křížovky, apod.).
K čl. I bodům 26 až 29 (nadpis hlavy III, § 16, nadpis § 17)
Legislativně technické úpravy související se zavedením legislativní zkratky „autorizovaná společnost“ a se zavedením zálohového systému a tzv. operátora zálohového systému, který je autorizovanou obalovou společností se specifickými prvky.
K čl. I bodu 30 [§ 17 odst. 5]
Novelizační bod 21 napravuje legislativní opomenutí a jako nutný předpoklad pro žadatele o autorizaci stanovuje, že jeho akcionář nesmí být akcionářem jiné autorizované společnosti, žadatel nesmí podnikat v oblasti nakládání s odpady ani se podílet na jakémkoliv podnikání jiné osoby a také se musí vyvarovat střetu zájmů podle § 19 odst. 2.
K čl. I bodu 31 [§ 17 odst. 8]
Dochází k legislativnímu přeformulování daného ustanovení tak, aby bylo zřejmé, že při splnění podmínek má žadatel na vydání právní nárok (aby úprava byla jednotná s obdobným ustanovením určeným pro operátora zálohového systému), v návaznosti na doporučení Legislativní rady vlády.
K čl. I bodu 32 (§ 20 odst. 1)
Doplňovaná věta stanovuje, že autorizovaná společnost, jejíž sběrná síť disponuje dostatečným pokrytím (90 % obcí a 90 % obyvatel České republiky), je oprávněna poskytovat administrativní podporu operátorovi zálohového systému, a i jiným provozovatelům kolektivních systémů podle jiných právních předpisů, a to za úplatu odpovídající vynaloženým nákladům. To se týká především zasmluvnění obcí. Česká republika disponuje vysokým počtem obcí (cca 6250 obcí) a systémy rozšířené odpovědnosti výrobce kladou velké nároky právě na spolupráci s obcemi a uzavírání smluv s nimi, přičemž tento proces je administrativně náročný jak pro obce, tak pro výrobce, resp. žadatele o vydání oprávnění a kolektivní systémy. To se ukazuje i v případě kolektivního systému pro jednorázové plastové výrobky, který by měl pokrýt převážnou většinu obcí v České republice mj. za účelem úhrady nákladů na úklid odpadu dle směrnice 2019/904. Operátor zálohového systému bude povinen část nevyplacených záloh odvádět právě obcím a za tím účelem by rovněž s nimi měl uzavřít smlouvy o převodu peněžních prostředků. I v budoucnu budou vznikat další kolektivní systémy pro různé druhy výrobků a lze očekávat, že princip rozšířené odpovědnosti výrobce se bude rozšiřovat i na další oblasti (nábytek, textil…), jeví se proto jako vhodné, aby bylo možné využít již stávající smluvní pokrytí obcí.
K čl. I bodům 33 a 34 (§ 20a odst. 1 a 2)
Doplňují se odkazy na § 29h odst. 4, podle kterého může v případě nedodržení podmínek Ministerstvo životního prostředí rozhodnout o zákazu výkonu hlasovacího práva vlastníka akcií, práva požádat o svolání valné hromady nebo práva požadovat zařazení určitého bodu na pořad jednání valné hromady.
K čl. I bodu 35 [§ 21 odst. 1 písm. d)]
Legislativně technická úprava související s tím, že operátor zálohového systému by měl platit náhrady úklid odpadu z obalů v rámci zajišťování sdruženého plnění.
K čl. I bodu 36 [§ 21 odst. 1 písm. m)]
Legislativně technická úprava zajišťující lepší srozumitelnost daného ustanovení (náklady ve skutečnosti nejsou „rozdělovány“).
K čl. I bodu 37 [§ 21 odst. 1 písm. o)]
Jedná se o doplnění ustanovení, které stanovuje, jaké informace autorizovaná obalová společnost zveřejňuje na svých webových stránkách. Doplnění je v souladu s ustanovením čl. 8a odst. 2 písm. e) směrnice EU 2008/98/ES o odpadech, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech [„Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby každý výrobce nebo organizace vykonávající povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce jménem výrobců zveřejňovali informace o dosahování cílů v oblasti nakládání s odpady podle odst. 1 písm. b)“]. Stávající autorizovaná společnost tyto informace na svých webových stránkách již zveřejňuje.
K čl. I bodům 38 a 39 [§ 21 odst. 6 písm. a), b)]
Jedná se o legislativně technické úpravy výjimek z povinností pro specifické autorizované společnosti (pro vratné zálohované obaly, pod které spadá i operátor zálohového systému, a průmyslové obaly). Oba dva druhy společností jsou vyjmuty z vyrovnání nákladů podle § 21b. Jestliže autorizovaná společnost zajišťuje výlučně plnění povinností k průmyslovým obalům, vztahuje se na ni koordinace v zúženém rozsahu.
K čl. I bodům 40 až 42 [§ 23 odst. 1 a 5, § 23a odst. 2 písm. c) bodu 1]
Legislativně technické úpravy (úprava spojky na konci písmene, totožná úprava zmocnění jako v čl. I bodu 22 a úprava v oblasti ověřování údajů, neboť se u zálohového systému nepředpokládá zařazení sběrných míst do obecních systémů odpadového hospodářství).
K čl. I bodům 43 až 45 (hlava IV, § 29a až § 29j)
Dle doporučení Úřadu vlády ohledně postupného nabytí účinnosti ustanovení v novelizačním bodu 43 nabývají dnem nabytí účinnosti zákona a od 1. ledna 2026 jsou nahrazena podobou ustanovení v novelizačních bodech 44 a 45 (ustanovení jsou tak v návrhu zákona ve dvojí podobě; jednak v té ke dni nabytí účinnosti zákona a následně té ke dni spuštění zálohového systému, tedy k 1. lednu 2026). Pro lepší představu odkazujeme na platné znění s vyznačením navrhovaných změn.
K § 29a
Ustanovení § 29a definuje základní pojmy. Vybraným jednorázovým obalem je jednorázový obal [vymezený v § 2 písm. h) jako obal, který není opakovaně použitelným obalem], kterým je plastová nápojová lahev nebo kovová nádoba na nápoje, které naplňují kritéria v příloze č. 6 k zákonu, přičemž definice uvádí některé výjimky. V rámci zálohového systému budou zálohovány pouze vybrané jednorázové obaly (§ 29b odst. 1). Plastová nápojová lahev nebo kovová nádoba na nápoj tak musí splňovat kritérium 1 (odpovídat vymezení plastové nápojové lahve, resp. kovové nádoby na nápoj v tomto kritériu), splňovat kritérium 2, tedy musí se jednat o plastovou nápojovou lahev nebo kovovou nádobu na některý z uvedených nápojů a rovněž naplňovat kritérium 3, objem obalu 0,1 až 3 litry. Určité specifické druhy obalů potom nemají být v rámci zálohovaného systému zálohovány, protože to není účelné, a tyto obaly nejsou vybranými jednorázovými obaly. Jedná se o obaly poskytované v rámci osobní přepravy na mezinárodních trasách, prodávané v bezcelních zónách nebo určené pro export. Mezi další specifické výjimky patří obaly, uváděné na trh tak, že nápoj je stáčen a zabalen přímo v místě prodeje spotřebiteli (např. víno stáčené s sebou) nebo obaly uváděné na trh nebo do oběhu v souhrnném množství méně než 150 kg za kalendářní rok. Vybraný zálohovaný jednorázový obal je potom definován jako vybraný jednorázový obal, u něhož je účtována záloha (podle § 9 odst. 1 zákona).
Zálohový systém je definován jako systém všech nezbytných opatření (organizačních, administrativních, finančních a jiných souvisejících) realizovaných operátorem zálohového systému (dále také „operátor“) pro účely dosažení vrácení zálohy, kterou kupující vybraného zálohovaného jednorázového obalu zaplatil v okamžiku nákupu obalu. Jde o systém rozšířené odpovědnosti výrobců za účelem plnění stanovených cílů a povinností, přičemž účelem zálohového systému je, aby odpad z vybraných zálohovaných jednorázových obalů byl znovu využit ke stejnému účelu, k jakému původní obaly sloužily („z lahve do lahve a z plechovky do plechovky“), i pro zálohový systém platí hierarchie odpadového hospodářství stanovená v zákoně č. 541/2020 Sb., o odpadech.
Posledním prodejcem vybraných jednorázových obalů je jakákoliv osoba, která bez ohledu na způsob prodeje (včetně e-shopů nebo jiných způsobů prodeje) uvádí vybrané jednorázové obaly na trh nebo do oběhu prodejem konečnému uživateli. Výjimka je ovšem stanovena pro podnikající fyzické nebo právnické osoby provozující pohostinskou činnost, kdy ke konzumaci zboží z vybraných jednorázových obalů dochází přímo v provozovně. V provozovnách stravovacích služeb dochází k okamžité konzumaci a obvykle se obaly zanechávají na místě, proto by se jednalo o zbytečnou administrativní zátěž pro provozovatele bez reálného efektu jak pro spotřebitele, tak i pro fungování celého zálohového systému. Při konzumaci potravin na místě v provozovně je tak velmi nepraktické požadovat od kupujícího zaplacení zálohy, tuto uvádět odděleně od ceny výrobku a následně po konzumaci spotřebiteli zálohu vracet, přičemž všechny tyto kroky by musely proběhnout v rámci jedné návštěvy provozovny.
Definován je také rozvoz, a to pro účely on-line prodeje, jako přeprava vybraných zálohovaných jednorázových obalů konečným uživatelům posledním prodejcem; za rozvoz se nepovažují poštovní, balíkové nebo jiné obdobné přepravní služby ani služby poskytující přepravu jídel z restaurací (v případě kurýrů, kteří využívají své vlastní dopravní prostředky, se zpětný odběr nejeví jako realizovatelný).
K § 29b
Ustanovení § 29b představuje nejzákladnější pravidla zálohového systému. Stanovuje, že v rámci zálohového systému se zálohují vybrané jednorázové obaly, a tyto obaly jsou vratnými zálohovanými obaly podle § 9 odst. 1. Tím pádem se pro ně uplatní i další příslušná ustanovení z § 9. Obecně je také stanoveno s účinností od 1. ledna 2028 pro všechny právnické a podnikající fyzické osoby, že nesmí uvádět na trh nebo do oběhu vybraný jednorázový obal, pro který není zajištěno plnění povinností operátorem na základě smlouvy o sdruženém plnění a který není u operátora registrovaný. V praxi se může stát, že distributor či poslední prodejce vybraných jednorázových obalů i neúmyslně může nakoupit nápojové obaly od neregistrovaného výrobce a umožní tak neregistrovaným obalům vstoupit na český trh. Je v zájmu distributora (posledního prodejce), aby si ověřil u svého dodavatele či u operátora, že pro daný obal jsou zajištěny příslušné povinnosti dle zákona. Zároveň je ovšem stanoveno přechodné období, viz přechodná ustanovení v čl. II bodu 1. Poslední prodejce, který zpětně odebírá odpad z vybraných zálohovaných jednorázových obalů, má nárok na proplacení nákladů spojených se zajištěním zpětného odběru a operátor od něho tento odpad sváží. Distributor (poslední prodejce) si tak ověří, zda dodavatel má uzavřenou smlouvu s operátorem, případně zda obaly jsou označeny stanoveným označením zálohového systému.
K § 29c
Ustanovení § 29c stanovuje povinnosti osobám uvádějícím vybrané jednorázové obaly na trh (což jsou především výrobci, ale i dovozci nápojových obalů). Tyto osoby mají povinnost uvést každý jednotlivý obal na trh se zálohou ve stanovené výši. Dále musí označit vybrané zálohované jednorázové obaly na trh stanoveným označením zálohového systému, a to pro každý vybraný zálohovaný jednorázový obal (protože všechny vybrané jednorázové obaly jsou zálohovány v rámci zálohového systému, je zapotřebí označit skutečně každý vybraný jednorázový obal naplňující definici v § 29a). Přesnou podobu označení stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška), lze očekávat, že označení se bude skládat z nezaměnitelného identifikátoru čárového kódu (EAN kódu), textového označení a grafického označení zálohového systému.
Každá osoba uvádějící vybrané jednorázové obaly na trh musí požádat operátora o uzavření smlouvy o sdruženém plnění do 2 měsíců od doručení oznámení operátora o zahájení činnosti. Povinnosti spojené s vybranými jednorázovými obaly nelze plnit jinak, než skrze zálohový systém (viz § 29b odst. 2), po vytvoření operátora tedy budou nové osoby uvádějící obaly na trh motivovány k uzavírání smluv s operátorem tím, že bez uzavřené smlouvy o sdruženém plnění a registrace obalu u operátora nebude možné vybraný jednorázový obal uvést na trh. Registrace každého jednotlivého obalu u operátora je nezbytná pro jeho identifikaci.
Osoby uvádějící vybrané jednorázové obaly na trh jsou operátorovi povinny hradit zálohy z vybraných zálohovaných jednorázových obalů uvedených na trh. Zálohy směřují od osoby uvádějící vybrané jednorázové obaly na trh ke správci, který je vyplácí posledním prodejcům, jako refundaci záloh, které poslední prodejci vyplatili konečným uživatelům při vrácení odpadu z obalu. Část záloh vyplácena nebude (nedojde ke zpětnému odběru všech zálohovaných obalů), a proto si část nevyplacených záloh operátor smí ponechat a použije je na provoz a rozvoj zálohového systému, s částí naloží způsobem uvedeným dle zákona, zejména převod části nevyplacených záloh obcím (viz § 29j odst. 2 a 3). Při stanovení příspěvků ve smlouvě o sdruženém plnění (poplatky za sdružené plnění) se uplatní princip tzv. ekomodulace, a je třeba při stanovení příspěvků zohlednit dopad obalu na životní prostředí, jeho recyklovatelnost apod. Příspěvky jsou v souladu s principem rozšířené odpovědnosti výrobce stanoveny ve smlouvě o sdruženém plnění dle operátora, který je stanoví dle vynakládaných nákladů (dále se může jednat o příspěvek či poplatek za každý čárový kód zaregistrovaný do systému či jednorázový vstupní poplatek za registraci do zálohového systému).
Je důležité uvést, že zálohy nejsou zdaněny daní z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů („zákon o DPH“). Protože z daňového hlediska se postup při zálohování opakovaně použitelných vratných obalů i vybraných jednorázových obalů neliší, lze využít v současnosti uspokojivě fungující daňový režim vyjádřený v ustanovení § 13 a § 36 zákona o DPH jak pro opakovaně použitelné, tak i pro jednorázové vratné obaly. Zjednodušeně řečeno, i u vybraných jednorázových obalů bude platit, že standardně při jejich dodání zákazníku společně se zbožím nebudou tyto obaly předmětem daně z přidané hodnoty, stejně jako tomu je dnes u pivních lahví.
Operátorovi musí být poskytnuta součinnost nutná k plnění jeho povinností podle smlouvy o sdruženém plnění a zákona o obalech. Operátor musí být rovněž předem informovat o případné změně druhu vybraného zálohovaného jednorázového obalu uváděného na trh nebo o ukončení uvádění vybraného zálohovaného jednorázového obalu na trh, a to nejméně 3 měsíce před provedením této změny nebo ukončením uvádění vybraného jednorázového zálohovaného obalu na trh.
K § 29d
Zákon rozlišuje několik kategorií posledních prodejců:
1. V odstavci 1 jsou stanoveny povinnosti posledních prodejců uvedených v příloze č. 8 k zákonu, kteří mají povinnost zajistit zpětný odběr v místě výkonu ekonomické činnosti nebo do 500 metrů od tohoto místa a místo výkupu (zpětného odběru) registrovat u operátora. Jedná se o maloobchod s prodejní plochou větší než 50 m2 (mj. i čerpací stanice). Více k těmto posledním prodejcům viz k příloze č. 8.
2. V odstavci 2 je uvedena úprava posledních prodejců vybraných jednorázových obalů, kteří dodávají vybrané zálohované jednorázové obaly konečným uživatelům prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a rozvozu (typicky e-shopy s potravinami a nápoji). Vlastním rozvozem se rozumí i nasmlouvaní smluvní partneři.
Pokud jde o formulaci, že zpětný odběr se provede „v takovém množství, které lze při rozvozu zboží zpětně odebrat a je obvyklé pro objednávku konečného uživatele“, může se jednat o max. několik desítek kusů lahví nebo plechovek v případě automobilu, záležet bude také na volné kapacitě daného vozidla.
3. Odstavec 3 upravuje povinnosti posledních prodejců, kteří nejsou uvedeni v příloze č. 8 k zákonu a nedodávají vybrané zálohované jednorázové obaly konečným uživatelům prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a rozvozu. Tito poslední prodejci mohou zpětný odběr a některé další povinnosti s tím spojené vykonávat dobrovolně, vždy však všechny společně (protože není možné si povinnosti selektivně vybírat).
Kromě nich se ustanovení § 29d v odst. 6 věnuje také osobám uvádějícím vybrané zálohované jednorázové obaly do oběhu jinak než prodejem konečnému uživateli; v daném případě se tedy nejedná o poslední prodejce, ale o osoby v rámci distribučního řetězce, které mají také povinnost dané obaly zálohovat.
Všichni poslední prodejci tedy bez ohledu na kategorii musí zálohovat vybrané jednorázové obaly a dodržovat výši zálohy stanovenou operátorem, při prodeji vybraného zálohovaného jednorázového obalu uvádět zálohu odděleně od ceny výrobku.
Povinnosti v § 29d odst. 1 písm. c) až f) se týkají zajištění výkupu odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů. Výkup odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů je formou zpětného odběru (tak tomu je již dnes u stávajícího výkupu opakovaně použitelných obalů). Výkup (zpětný odběr) může probíhat prostřednictvím automatů, nebo pokud toto není možné či žádoucí, prostřednictvím manuálního výkupu s pomocí ručních skenerů. Zákon nevyžaduje souběh strojového a ručního odběru na prodejnách s automatem pro zpětný odběr. Místo výkupu odpadu bude registrováno u operátora (který s pomocí seznamu míst zpětného odběru může informovat konečné uživatele o nejbližších místech výkupu). Konečný uživatel má právo na vyplacení zálohy v plné výši po odebrání odpadu z vybraného zálohovaného jednorázového obalu, a odpad z obalu může vrátit na kterémkoliv místě výkupu na území České republiky. Záloha může být vrácena také formou zápočtu na provedený nákup nebo elektronickým převodem finančních prostředků, s výslovným souhlasem konečného uživatele také formou poukázky nebo kreditu, vždy však musí být možné pro konečného uživatele získat zálohu ve formě peněžních prostředků. Záloha je definována v § 9 odst. 1 zákona jako „zvláštní peněžní částka“ a konečný uživatel musí mít možnost ji takto získat zpět, ve formě peněžních prostředků. Prioritou je co největší hustota sběrné sítě, aby měl konečný uživatel místo výkupu alespoň tam, kde běžně nakupuje. Povinnost zajistit zpětný odběr je povinností posledního prodejce, proto poslední prodejce odpovídá i za funkčnost automatů.
Poslední prodejce, obdobně jako osoba uvádějící vybrané jednorázové obaly na trh, je povinen poskytovat operátorovi součinnost nezbytnou k plnění jeho povinností podle tohoto zákona.
Poslední prodejce vybraných jednorázových obalů, který dodává vybrané zálohované jednorázové obaly konečným uživatelům prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a následného rozvozu (e-shopy s potravinami a nápoji) nedisponuje provozovnou (kamenným obchodem). Proto je stanoveno, že takový poslední prodejce neregistruje místo výkupu odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů u operátora a zpětný odběr odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů provádí při dodávce zboží konečnému uživateli, a to v takovém množství, které lze při rozvozu zboží zpětně odebrat a je obvyklé pro objednávku konečného uživatele.
Poslední prodejce vybraných jednorázových obalů, který zajišťuje zpětný odběr odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů, má právo odmítnout zpětně odebíraný odpad z obalu, pokud tento odpad z obalu není stanoveným způsobem označen, neobsahuje etiketu a čitelný nezaměnitelný čárový kód umožňující identifikaci osoby, která obal uvedla na trh, není prázdný, je znehodnocen nebo zdeformován způsobem, který brání jeho odebrání, nebo množství odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů je nepřiměřené k velikosti skladovacích prostor dané provozovny posledního prodejce nebo není obvyklé pro nákup konečného uživatele u daného posledního prodejce. Účelem tohoto ustanovení je mj. chránit posledního prodejce provádějícího zpětný odběr, protože se mohou vyskytnout pokusy vracet obaly, které nejsou pokryty zálohovým systémem a registrované u operátora (např. obaly ze zahraničí). Dále musí mít poslední prodejce možnost odmítnout obal, který je např. silně znečištěný od chemických látek apod. Bod 4 písm. a) také zohledňuje skladovací kapacity posledního prodejce a jeho peněžní toky (v případě nepřiměřeného množství vracených odpadů z obalů u malého posledního prodejce by mohlo dojít k narušení jeho cash flow).
Poslední prodejce má dále také nárok na proplacení záloh vyplácených konečným uživatelům v rámci realizovaného zpětného odběru (nejpozději do 15. dne měsíce následujícího po jejich vyplacení konečným uživatelům) a na proplacení nákladů na technické zajištění a realizaci zpětného odběru od operátora, v prokazatelné výši na základě faktury vystavené posledním prodejcem podle smlouvy o zajištění výkupu odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů, přičemž faktura je splatná do 15 dnů po doručení operátorovi. Toto vyplývá přímo z povinností operátora.
Odstavec 5 stanovuje specifickou výjimku, podle které poslední prodejce vybraných jednorázových obalů není povinen plnit povinnosti podle odstavce 1 ve vztahu k provozovně, která podléhá zvláštnímu režimu podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. V daných objektech mohou sídlit zpravodajské služby jejich činnost je založena na důsledné ochraně citlivých informací.
K § 29e
Ustanovení § 29e upravuje specifický režim posledního prodejce provádějícího zpětný odběr odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů ve formě výkupu, stanovuje, kdo je vlastníkem zpětně odebraného odpadu a jak má být s odpadem z vybraných zálohovaných jednorázových obalů nakládáno. Poslední prodejce vybraných jednorázových obalů zpětně odebírající odpad z těchto obalů není původcem tohoto odpadu, není povinen plnit ve vztahu k tomuto odpadu povinnosti stanovené pro přepravu odpadu podle § 46 zákona o odpadech a jeho místo výkupu a provozovna, ve které je se zpětně odebranými odpady nakládáno, nemusí být zařízením určeným pro nakládání s odpady. Není účelné, aby poslední prodejce provádějící zpětný odběr byl nad míru zatížen administrativou spojenou s prováděním zpětného odběru odpadu z vybraných jednorázových obalů, a proto se stanovují uvedené výjimky ze zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech. Odpad ze zpětně odebraného vybraného zálohovaného jednorázového obalu se stává vlastnictvím operátora (okamžikem jeho předání na místo výkupu nebo poslednímu prodejci, který dodává vybrané zálohované jednorázové obaly konečným uživatelům prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a rozvozu). Uvedené se aplikuje také na on-line poslední prodejce s rozvozy.
V rámci zpětně odebraného odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů se odpadní plastové nápojové lahve a kovové nádoby na nápoje nemusí soustřeďovat odděleně, pokud jsou u posledního prodejce zpětně odebírány do společných soustřeďovacích prostředků (nádob, pytlů apod.).
Poslední prodejce vybraných jednorázových obalů smí předat zpětně odebraný odpad z vybraných zálohovaných jednorázových obalů pouze operátorovi nebo osobě určené operátorem. Do okamžiku předání nesmí poslední prodejce vybraných jednorázových obalů s tímto zpětně odebraným odpadem z obalů kromě jeho soustřeďování, jakkoliv jinak nakládat. Pokud jsou u posledního prodejce odpadní plastové nápojové lahve a kovové nádoby na nápoje zpětně odebírány do společných nádob, nemusí se soustřeďovat odděleně. Zpětně odebraný odpad z vybraných zálohovaných jednorázových obalů může poslední prodejce předat pouze operátorovi nebo osobě určené operátorem a do okamžiku předání s ním nesmí poslední prodejce nakládat, kromě jeho soustřeďování, třídění, změny objemu (za účelem usnadnění soustřeďování nebo přepravy, tzn. typicky lisování) nebo přepravy.
Výjimka uvedená v odstavci 5 pro přepravu (při přepravě zpětně odebraného odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů se povinnosti při přepravě odpadu stanovené v § 46 zákona o odpadech nepoužije) se vztahuje také na rozvoz, tedy na on-line prodejce a jejich rozvoz prostřednictvím vlastních nebo smluvních kurýrů. Protože je zákonem uložena těmto posledním prodejcům povinnost zpětného odběru, toto by měly reflektovat i hygienické orgány a zpětný odběr co nejméně administrativně zatěžovat, při zachování hygienických standardů.
K § 29f
Ustanovení § 29f až § 29j upravují formu, postavení a práva a povinnosti operátora zálohového systému (v zákoně dle legislativní zkratky jako „operátor“). Ustanovení § 29f odst. 1 je obdobou § 16 a zvláštní úpravou vůči němu.
Operátor je zvláštní autorizovanou společností zajišťující sdružené plnění výhradně pro vratné zálohované obaly, která koordinuje fungování zálohového systému a plní s tím související povinnosti. Pro operátora se tedy obecná úprava autorizované obalové společnosti použije subsidiárně, není-li stanoveno jinak. Operátor má v určitých prvcích svou vlastní úpravu a platí pro něj určité výjimky, jakož i specifická práva a povinnosti vyplývající z charakteru fungování zálohového systému. Na druhou stranu, operátor sdílí s klasickými autorizovanými společnostmi mnoho prvků (právní formu, mnohá práva a povinnosti, omezení, prvky kontroly…), což bylo i jedním z faktorů rozhodujících o formě právní úpravy a proč byla zvolena novela zákona o obalech namísto nového samostatného zákona. Protože je operátor zvláštní autorizovanou společností a Ministerstvo životního prostředí podle § 24 [resp. § 32 písm. g)] zákona kontroluje autorizované společnosti, kontroluje také činnost operátora.
Operátor je na základě rozhodnutí o autorizaci oprávněn zajišťovat sdružené plnění povinností stanovených v § 9 odst. 4 a 7 a § 10 až 12a výhradně pro vybrané zálohované jednorázové obaly a k tomuto účelu uzavírat smlouvy o sdruženém plnění. To znamená, že operátor má zajišťovat pro osoby uvádějící na trh vybrané jednorázové obaly nejen zpětný odběr (§ 10) a využití odpadu z obalů (§ 12), ale také úhradu nákladů na úklid odpadu (§ 10a), osvětovou činnost (§ 11) a povinný obsah recyklovaných plastů v obalu (§ 12a). Kromě toho má v rámci zálohového systému plnit za osoby uvádějící obaly na trh i povinnosti podle § 9 odst. 4 a 7, neboť z hlediska nastavení zálohového systému mohou tyto povinnosti osoby uvádějící vybrané jednorázové obaly na trh splnit pouze prostřednictvím zálohového systému a jeho operátora.
Zároveň je stanoveno, že operátorem může být pouze akciová společnost s dualistickým systémem vnitřní struktury. Akciová společnost s dualistickým systémem řízení, který zahrnuje představenstvo a dozorčí radu, nabízí vysoký stupeň transparentnosti a kontroly. Představenstvo se věnuje každodennímu řízení společnosti, zatímco dozorčí rada vykonává dohled nad jeho činností. Přítomnost dozorčí rady také zabraňuje neadekvátním zásahům ze strany jednotlivých akcionářů či externích subjektů. Tento rozdělený model vnitřního řízení přispívá k větší odpovědnosti, transparentnosti a efektivní alokaci zdrojů, což je klíčové při správě zálohového systému. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu klade důraz na zajištění svobody usazování pro poskytovatele služeb a svobody poskytování služeb v rámci EU. V čl. 15 odst. 2 písm. b) této směrnice je uvedeno, že členské státy mohou zavést právní formy pro poskytovatele služeb, pokud je to ospravedlněno veřejným zájmem. Zálohový systém pro vybrané nápojové obaly je součástí širšího úsilí o ochranu životního prostředí, což je zcela v souladu s veřejným zájmem.
Jako operátor může být autorizována pouze jedna oprávněná osoba, a to výlučně pro celé území České republiky. Přestože může na trhu působit více autorizovaných společností, na území České republiky bude moci působit pouze jeden operátor zálohového systému, z objektivních důvodů zajištění jednotné sběrné sítě pro všechny vybrané jednorázové obaly uváděné na trh. Vícero operátorů zálohových systémů by zásadně znepřehlednilo trh, způsobovalo komplikace při soustřeďování odpadu a logistice u posledních prodejců, bylo by nutné třídit odpady z obalů podle operátora, každý zálohový systém by měl jiné označení (logo) zálohového systému na obalu a situace by byla pro spotřebitele značně nepřehledná. Více operátorů by také znamenalo vyšší administrativní zátěž pro obce. Variantu jediného operátora zálohového systému explicitně připouští nařízení EU o obalech a obalových odpadech v příloze X písm. a) („Minimální požadavky na systémy zálohování a zpětného odběru“), které výslovně uvádí, že „členské státy zajistí, aby systémy zálohování a zpětného odběru zřízené na jejich území splňovaly tyto minimální požadavky: a) je ustanoven či založen jediný provozovatel systému nebo je jedinému provozovateli systému uděleno povolení nebo v případě, že existuje provozovatelů systému více, členské státy přijmou opatření s cílem zajistit koordinaci různých provozovatelů systému“. Monopolní postavení operátora (jeden systém) tedy bude přímo umožňovat legislativa EU.
Podle odstavce 3 § 29f se pro práva a povinnosti operátora použijí obdobně ustanovení o autorizované společnosti, s výjimkou uvedených ustanovení. Je rovněž stanoveno, že pro operátora zároveň platí výjimky z povinností a činností autorizované společnosti pro vratné zálohované obaly uvedené v § 21 odst. 6 písm. a).
K § 29g
Ustanovení § 29g se věnuje úpravě v řízení o vydání rozhodnutí o autorizaci operátora. I v tomto případě se jedná o rozhodnutí o autorizaci podle § 17 odst. 1, ovšem se zvláštní úpravou. Vzhledem k tomu, že autorizace operátora může být udělena pouze jednomu žadateli, řízení o jejím vydání představuje řízení o výběru žádosti podle § 146 správního řádu. Řízení o výběru žádosti se vede jako společné řízení o všech žádostech podaných ve stanovené lhůtě. Účastníky takového řízení jsou podle obecné úpravy správního řádu všichni žadatelé, výsledkem řízení je jedno konečné rozhodnutí, jež jedné žádosti vyhoví (žadateli, kterému bude udělena autorizace operátora) a současně zbylé žádosti zamítne. Podle obecné úpravy řízení o výběru žádosti se vyhlášení tohoto řízení (výzva k podávání žádostí) oznamuje rovněž prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.
V odstavci 2 stanovuje některé náležitosti žádosti o vydání rozhodnutí o autorizaci specifické oproti obecné úpravě, zejména návrhy metodik pro poslední prodejce a jiné provozovatele míst zpětného odběru ohledně požární bezpečnosti, hygienických předpisů a prevence podvodů při zajišťování zpětného odběru odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů. Tyto metodiky musejí být konzultovány s relevantními dozorovými orgány, aby byla potvrzena správnost těchto metodik a v nich uvedených postupů.
Odstavec 3 stanovuje, že pro rozhodnutí o autorizaci operátora a řízení o jeho vydání, změně nebo zrušení se použijí obdobně stanovená ustanovení, a dále upravuje účastenství v řízení. Účastníky řízení o vydání rozhodnutí o autorizaci operátora jsou žadatelé a autorizované společnosti zajišťující sdružené plnění ve vztahu k těm druhům obalů, na které se má vztahovat rozhodnutí o autorizaci operátora. V případě řízení o prodloužení platnosti rozhodnutí o autorizaci operátora je účastníkem pouze operátor.
Odstavec 4 následně stanovuje nezbytné podmínky, které jsou stěžejním předpokladem pro to, aby MŽP mohlo vydat rozhodnutí o autorizaci operátora, včetně relevantního pokrytí trhu s nápojovými obaly.
Ministerstvo životního prostředí vydá rozhodnutí o autorizaci operátora tomu žadateli, jehož projekt zajišťování sdruženého plnění zaručuje vysokou úroveň zajišťování sdruženého plnění povinností podle § 29f odst. 1, zejména zpětného odběru a využití odpadu z obalů, a přihlédne k navrhovaným technickým řešením a jejich dopadům na životní prostředí (tzn. budou hodnoceny parametry sítě míst zpětného odběru, jak bude se zpětně odebraným materiálem naloženo, kde a za jakých podmínek bude zpracován, způsob dopravy), zajištění osvěty (a peněžních prostředků na ni vyčleněných) či připravenost systému tak, aby již první náběhový rok dosahoval vyšších než stanovených cílů. Ministerstvo životního prostředí dále přihlédne k množství vybraných jednorázových obalů, které osoby, jež žadatel sdružuje, uvedly na trh nebo do oběhu v kalendářním roce, který předchází kalendářnímu roku, ve kterém bylo zahájeno řízení o výběru žádosti, počtu smluv uzavřených za účelem zajištění výkupu odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů a převodu záloh obcím podle § 29j odst. 3, navrhované výši zálohy vybraných jednorázových obalů a počtu a struktuře akcionářů žadatele. Výhodu bude mít ten žadatel, který tedy prokáže, že již disponuje určitou sítí míst zpětného odběru v podobě míst výkupu, pokud bude autorizován, nebo navázal smluvní vztah s obcemi, kterým má být převedena určitá část nevyplacených záloh. Tímto způsobem žadatel může dokázat, že je lépe připraven na spuštění systému a zajistí vyšší úroveň zajišťování sdruženého plnění. Dále MŽP přihlédne k navrhované výši zálohy (čím vyšší záloha, tím vyšší motivace konečného uživatele vrátit odpad z obalu), a k počtu a struktuře akcionářů žadatele (MŽP preferuje vyšší počet akcionářů, kteří budou reflektovat pokrytí trhu s plastovými nápojovými lahvemi a kovovými nádobami na nápoje v České republice; zároveň MŽP preferuje, aby zastoupení výrobců a obchodníků mezi akcionáři operátora bylo co nejvíce paritní).
Ministerstvo životního prostředí prodlouží platnost rozhodnutí o autorizaci operátora, pokud operátor o toto prodloužení požádá alespoň 1 rok před uplynutím platnosti rozhodnutí a pokud splňuje podmínky pro vydání rozhodnutí o autorizaci operátora, plní povinnosti operátora a řádně hospodaří. Pro řízení o prodloužení platnosti rozhodnutí o autorizaci operátora se použijí obdobně § 17 odst. 1 až 6, s odchylkami uvedenými v odstavcích 2 až 4. Jedná se o obdobu ustanovení § 17 odst. 8.
K § 29h
Ustanovení § 29h upravuje akcionářskou strukturu operátora. Akcionáři operátora mohou být pouze 1. osoby uvádějící vybrané jednorázové obaly na trh, 2. poslední prodejci vybraných jednorázových obalů, nebo 3. jejich asociace (korporace soukromého práva sdružující výhradně tyto osoby).
Je stanoveno, že akcionář může vlastnit akcie, jejichž jmenovitá nebo účetní hodnota nepřesahuje 33 % základního kapitálu operátora a s nimiž je spojen počet hlasů nepřesahující 33 % všech hlasů v operátorovi, tzn. operátora musí tvořit alespoň 4 akcionáři. Jestliže akcionář v důsledku nabytí akcií přesáhne jmenovitou nebo účetní hodnotu nebo počet hlasů uvedené v odstavci 2, oznámí tuto skutečnost neprodleně Ministerstvu životního prostředí a musí tuto situaci napravit.
V případě nedodržení zákonných podmínek může Ministerstvo životního prostředí rozhodnout o zákazu výkonu hlasovacího práva vlastníka akcií, práva požádat o svolání valné hromady nebo práva požadovat zařazení určitého bodu na pořad jednání valné hromady.
K § 29i
Ustanovení § 29i upravuje určitá omezení a podmínky výkonu činnosti operátora.
Zdrojem financování činnosti operátora jsou příspěvky osob uvádějících vybrané jednorázové obaly na trh, pro které operátor zajišťuje sdružené plnění povinností, a nevyplacené zálohy. Konkrétní výše příspěvků osob uvádějících obaly na trh nemůže být určena zákonem, neboť je závislá na mnoha vnějších faktorech (např. ceně služeb, ceně druhotných surovin, ekomodulaci). Operátor je povinen hospodařit s peněžními prostředky získanými ze záloh a z příspěvků osob uvádějících obaly na trh nebo do oběhu a s výnosy z nich odděleně od jakýchkoliv jiných peněžních prostředků a tak, aby byla zajištěna kontrolovatelnost nakládání s nimi.
Podle odstavce 2 může operátor provozovat zařízení určené pro nakládání s odpady, ve kterém bude prováděno pouze sčítání, soustřeďování, skladování nebo úprava odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů ve formě lisování (tzv. sčítací centrum a případné mezisklady). Jiné zařízení určené pro nakládání s odpady má operátor zakázáno vlastnit nebo provozovat a operátor nesmí mít ani přímý nebo nepřímý podíl na vlastnických, rozhodovacích nebo hlasovacích právech osoby vlastnící nebo provozující takové zařízení, bez ohledu na to, zda toto zařízení působí na území České republiky nebo jiného státu. Účelem tohoto omezení je, aby bylo zabráněno střetu zájmů a monopolizaci postavení operátora.
Rovněž ustanovení odst. 3 a 5 řeší střet zájmů. Odstavec 4 je omezením operátora, kterému se zakazuje použít zálohy, které nebyly vyplaceny konečným uživatelům, pro úhradu správních trestů (sankcí) za přestupky operátora (inspirací pro toto ustanovení byla slovenská právní úprava zálohového systému).
K § 29j
Ustanovení § 29j obsahuje soubor povinností operátora přímo souvisejících s praktickým fungováním zálohového systému.
Operátor je povinen vytvořit, spravovat a financovat zálohový systém v souladu s rozhodnutím o autorizaci operátora. „Spravováním“ se zde myslí jeho provozování, obecně veškeré aktivity zabezpečující funkčnost zálohového systému. Financování zase zahrnuje i vstupní kapitálové investice, vybudování skladů, obstarání technologického vybavení, počáteční administrativní a marketingové náklady. Operátor má příjem z příspěvků výrobců, prodaného materiálu a nevyplacených záloh z těchto zdrojů hradit provozní náklady.
Operátor je povinen zveřejnit do 2 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o autorizaci operátora na svých internetových stránkách, že začal vykonávat činnost, a do 2 měsíců ode dne doručení žádosti takové osoby s ní uzavřít smlouvu o sdruženém plnění nebo smlouvu o zajištění výkupu odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů. Zálohový systém je postaven na funkčních smluvních vztazích mezi operátorem, osobami uvádějícími vybrané jednorázové obaly na trh, a posledními prodejci. Osoba, která uvádí vybrané jednorázové obaly na trh a zároveň je posledním prodejcem, musí mít uzavřeny s operátorem obě smlouvy, jednu jako osoba uvádějící obaly na trh a druhou jako poslední prodejce.
Operátorovi je uloženo dosahovat minimální úrovně zpětného odběru odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů podle nové přílohy č. 7 k zákonu, je tak odpovědný za plnění cílů zpětného odběru. Operátor může ovlivňovat návratnost odpadů z vybraných zálohovaných jednorázových obalů prostřednictvím výše zálohy, hustotou míst výkupu (zpětného odběru), a osvětovou činností konečných uživatelů.
Operátor musí stanovit podmínky smluv o sdruženém plnění a smluv o zajištění výkupu odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů nediskriminačním způsobem. Pokud jde o smlouvy o sdruženém plnění, toto operátorovi vyplývá již z platného § 21 odst. 1 písm. a) jako autorizované společnosti. Písmeno d) toto stanovuje také pro poslední prodejce. Princip nediskriminace je jedním ze základních principů kontrolovaných Ministerstvem životního prostředí. Smlouvu o zajištění výkupu odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů musí operátor uzavřít s každým posledním prodejcem vybraných jednorázových obalů, který o uzavření smlouvy projeví zájem.
Aby byla zajištěna dostatečná hustota sítě míst zpětného odběru a komfort pro konečné uživatele z hlediska dostupnosti těch míst, je operátor povinen zřídit na vlastní náklady nejméně jedno místo výkupu odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů v každé obci s počtem více než 300 obyvatel, ve které není zřízeno jiné místo výkupu posledním prodejcem a která o zřízení takového místa projeví zájem, za podmínek obdobných jako pro ostatní obce. V České republice je aktuálně cca 2 100 těchto obcí a přibližně jedna třetina z nich nemá obchod (tj. cca 700 obcí).
Operátor musí stanovit výši zálohy vybraných jednorázových obalů minimálně v souladu s prováděcím právním předpisem; výše zálohy musí být stanovena jednotně pro všechny druhy vybraných zálohovaných jednorázových obalů, aby žádný z jednorázových obalů nebyl preferován. MŽP stanoví ve vyhlášce minimální výši zálohy, díky čemuž bude moci operátor reagovat na případné změny na trhu, v cílech a právních předpisech EU či inflaci a nemusí čekat na změnu prováděcího právního předpisu. Operátor musí nastavit výši zálohy tak, aby byl schopen plnit stanovené cíle. Vyšší záloha je z pohledu MŽP žádoucí, neboť motivuje konečné spotřebitele k vrácení odpadu a vyšší plnění cílů zpětného odběru, jakož i k větší prevenci vzniku odpadu. Operátor je oprávněn změnit výši zálohy pouze jednou ročně, o čemž musí informovat všechny osoby, které jsou zapojeny do zálohového systému, a spotřebitele nejméně 3 měsíce přede dnem provedení změny.
Dále je operátor povinen provádět osvětovou a propagační činnost o zálohovém systému pro konečné uživatele v souladu s rozhodnutím o autorizaci operátora a také metodicky vést posledním prodejce i jiné provozovatele míst zpětného odběru ohledně požární bezpečnosti a hygienických předpisů při zajišťování zpětného odběru. Efektivita zálohového systému je závislá na konečném uživateli, který musí být dostatečně informován o místech zpětného odběru, formě odběru, výhodách zálohového systému atd. Osvěta by měla být zacílena na všechny věkové skupiny prostřednictvím co nejširšího množství informačních kanálů. Pokud jde o metodické vedení, nabízí se vypracování metodiky s doporučeními, jak provádět zpětný odběr v souladu s požárními a hygienickými předpisy a zároveň jak předcházet podvodům spojeným se zálohovým systémem. Metodika by měla být vypracována ještě před spuštěním zálohového systému.
Operátor má také zajistit potřebný odvoz odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů z míst výkupu tak, aby nedocházelo k jejich zahlcení a odmítání zpětného odběru odpadů z obalů na místech zpětného odběru. „Skladovací kapacitu“ je v tomto ohledu třeba vykládat dle běžně vnímaného významu pojmu „skladování“ a ne dle „skladování odpadu“ definovaného zákonem č. 541/2020 Sb. o odpadech.
Operátor je dále povinen hradit posledním prodejcům vybraných jednorázových obalů peněžní prostředky vynaložené na výplatu záloh konečným uživatelům a prokazatelně vzniklé náklady na zpětný odběr odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů včetně kapitálových investic v souladu s uzavřenou smlouvou a prováděcím právním předpisem. Prováděcí právní předpis (vyhláška) stanoví blíže jednotlivé nákladové položky. Operátor uhradí vyplacenou zálohu, i pokud k jejímu vyplacení došlo ze strany posledního prodejce před datem změny nebo ukončení výkupu daného obalu.
Protože každý jednotlivý obal bude registrován u operátora, má operátor vytvořit a provozovat informační systém operátora, ve kterém vede údaje o jednotlivých vybraných zálohovaných jednorázových obalech. Kromě tohoto systému má vytvořit veřejně přístupný registr osob, se kterými má operátor uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění, a registr míst výkupu odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů. Informačního systému operátora, jeho zabezpečení a údaje v něm vedené, včetně nakládání s každým jednotlivým vybraným zálohovaným jednorázovým obalem, mají být auditovány v rámci ověřování údajů podle § 23a odst. 2.
O své činnosti a fungování zálohového systému má operátor doručit každoročně Ministerstvu životního prostředí do 31. března zprávu za uplynulý kalendářní rok. Jde o důležitý nástroj kontroly ze strany MŽP, podrobnosti jejího obsahu určí MŽP vyhláškou (půjde zejména o základní přehledy, seznamy, výpisy atd.). Již v rámci zajištění transparentnosti fungování zálohového systému bude operátor povinen zveřejňovat na svých internetových stránkách uzavřené smlouvy o sdruženém plnění a smlouvy o zajištění výkupu odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů, oznámení o připravované změně druhu vybraného zálohovaného jednorázového obalu nebo o ukončení výkupu odpadu z vybraného zálohovaného jednorázového obalu, informace pro konečné uživatele a údaje z informačního systému operátora v agregované podobě za uplynulý kalendářní rok. Obecně nicméně platí, že o údajích poskytnutých osobami uvádějícími vybrané zálohované jednorázové obaly na trh a posledními prodejci vybraných jednorázových obalů z jejich evidencí musí operátor zachovávat mlčenlivost.
Odstavec 2 stavuje, že operátor je povinen část zpětně odebraného odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů nabídnout k odkupu za tržní cenu vždy nejdříve osobám uvádějícím dané vybrané zálohované jednorázové obaly na trh, které mají s operátorem uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění, a to v poměru odpovídajícímu 65 % celkové hmotnosti vybraných zálohovaných jednorázových obalů daného druhu uvedených danou osobou na trh za předchozí kalendářní rok. Opce pro odkup materiálu má zajistit dostatečné množství recyklátu pro plnění povinností osob uvádějících na trh obaly podle nařízení EU o obalech a obalových odpadech, viz čl. 7, který uvádí, že do r. 2040 musejí veškeré plastové části obalů uváděných na trh obsahují v přepočtu na jeden výrobní závod a rok obsahovat 65 % u plastových nápojových lahví na jedno použití (a dále také plnění § 12a zákona o obalech), což má zajistit recyklaci „z lahve do lahve“, resp. „z plechovky do plechovky“.
Odstavce 3 a 4 upravují, jak operátor naloží se zálohami, které nebyly vyplaceny konečným uživatelům. Mohou nastat 2 situace: operátor dosáhne minimální úrovně zpětného odběru odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů podle odstavce 1 písm. c), nebo ji nedosáhne. V případě, že ji dosáhne, postupuje se podle odstavce 2, v případě, že ji nedosáhne, podle odstavce 3. Pokud operátor dosáhne minimální úrovně zpětného odběru odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů, je oprávněn ponechat si 85 % peněžních prostředků z celkové výše záloh, které nebyly vyplaceny konečným uživatelům, a povinen 15 % peněžních prostředků z těchto záloh rozdělit obcím na území České republiky, poměrně podle počtu obyvatel. Obec by měla peněžní prostředky ze záloh použít na úhradu nákladů obecního systému odpadového hospodářství a úklid odpadu z vratných zálohovaných obalů (littering). MŽP vypočetlo, že 100 % nevyplacených záloh bude tvořit cca 2 mld. Kč. Poměr 85:15 byl zvolen jako odpovídající, aby operátor měl dostatečné prostředky na rozvoj systému (a platbu za littering, odhozené odpadky z daných obalů) a 15 % pokrylo výpadek obcí z odměny vyplácené autorizovanou obalovou společností za tříděný odpad z obalů a ekonomické dopady vyjmutí zejména odpadního PET z dosavadního toku odpadu z obalů. Žádný zálohový systém nedosahuje 100% míry zpětného odběru, a pokud dosahuje nižší míry zpětného odběru, tak zálohované obaly končí jinde (mimo sběrnou síť, v přírodě, ve směsném komunálním odpadu), a obce s tímto odpadem mají náklady, proto byl vytvořen mechanismus transferu nevyplacených záloh; pokud systém se bude zlepšovat, potom částka vyplácená obcím bude klesat.
V případě, že operátor minimální úrovně zpětného odběru odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů nedosáhne, převede poměrnou část peněžních prostředků ze záloh, které nebyly vyplaceny konečným uživatelům, vypočítanou jako procentuální rozdíl mezi dosaženou mírou zpětného odběru a stanoveným cílem zpětného odběru, na příjmový účet státního rozpočtu, kapitoly Ministerstvo životního prostředí. Se zbylou částí peněžních prostředků ze záloh, které nebyly vyplaceny konečným uživatelům, naloží postupem podle odstavce 2, tedy 85 % si ponechá a 15 % rozdělí obcím.
Odstavec 5 stanovuje, že operátor převede peněžní prostředky ze záloh, které nebyly vyplaceny konečným uživatelům, podle odstavce 2 a 3 na základě stavu k 31. prosinci daného kalendářního roku do 31. března následujícího kalendářního roku.
Právnická osoba, jejíž rozhodnutí o autorizaci operátora zaniklo, převede peněžní prostředky ze záloh, které nebyly vyplaceny konečným uživatelům, nově autorizovanému operátorovi, (který prostředky použije na výplatu záloh, provoz a rozvoj systému), a to do 180 dnů ode dne zániku rozhodnutí o autorizaci operátora. V případě, že Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí o autorizaci operátora nevydá, převede právnická osoba tyto peněžní prostředky do státního rozpočtu (jde o peněžní prostředky od všech vrstev obyvatelstva), v téže lhůtě. Pro převod těchto peněžních prostředků se použijí § 28a odst. 4 až 6 obdobně (ustanovení o výmazu z veřejného rejstříku, zápisu přeměny a účinnosti smlouvy o převodu či pachtu obchodního závodu). Jedná se o doplnění úpravy § 28a, který se jinak na operátora plně aplikuje.
K čl. I bodům 46 až 48 (§ 30 odst. 1, 2 a 5)
Novelizačními body dochází oproti současnému stavu ke zvýšení registračních a evidenčních poplatků, nicméně od přijetí zákona o obalech v roce 2001 se poplatky pouze snižovaly. Za zápis do Seznamu a evidenci v Seznamu se platil registrační a evidenční poplatek ve výši 5 000 Kč (nyní 800 Kč), za vydání rozhodnutí o autorizaci se platil poplatek 5000 Kč (nyní 2000 Kč) a evidenční poplatek 2000 Kč za každou osobu, s níž má autorizovaná společnost uzavřenu smlouvu o sdruženém plnění (nyní 800 Kč). Na druhé straně hodnotu snižovala inflace. Agenda zálohového systému bude činit na MŽP zvýšené administrativní nároky (posouzení projektu, kontrola operátora atd.), proto aby tyto zvýšené administrativní nároky neměly dopad do státního rozpočtu (byly rozpočtově neutrální), je navrženo zvýšení poplatků (za zápis do Seznamu a evidenci v něm 2000 Kč, za vydání rozhodnutí o autorizaci 50 000 Kč, což odpovídá vynaloženým člověkohodinám na posouzení projektu a 2000 Kč za každou osobu, se kterou má AOS uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění). Pokud má mít MŽP náklady s projektem rozšířené odpovědnosti výrobce a spravovanou agendou, je namístě, aby výrobci hradili nejenom náklady na sdružené plnění povinností, ale i administrativní náklady spojené s touto agendou na straně státu. Zároveň se navrhuje, aby výnos registračních a evidenčních poplatků byl z 50 % příjmem rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky a z 50 % příjmem státního rozpočtu.
K čl. I bodu 49 (§ 32 písm. b)]
V § 32 písm. b) se doplňuje oprávnění MŽP rozhodovat o prodloužení platnosti rozhodnutí o autorizaci operátora podle § 29g odst. 6.
K čl. I bodům 50 a 51 [§ 32 písm. t) a v)]
Podle nového ustanovení § 32 písm. v) je Ministerstvo životního prostředí oprávněno jmenovat dva členy dozorčí rady operátora a takto jmenované členy odvolat. Dva členové jmenovaní MŽP se budou pravidelně účastnit schůzí dozorčí rady, budou se vyjadřovat k účetní závěrce, činnosti a hospodaření zálohového systému. MŽP tímto prvkem zvyšuje kontrolu nad fungováním zálohového systému.
K čl. I bodům 52 (§ 33)
V § 33 se doplňuje oprávnění MPO vydat stanovisko k žádosti o vydání rozhodnutí o autorizaci operátora, žádosti o prodloužení platnosti rozhodnutí o autorizaci operátora a změně nebo zrušení rozhodnutí o autorizaci operátora.
K čl. I bodům 53 a 54 [§ 36 písm. d) a e)]
Úprava kontrolních kompetencí České obchodní inspekce („ČOI“). Již platné znění v § 36 písm. b) stanovuje, že ČOI kontroluje zajištění zpětného odběru osobami, které uvádějí obaly na trh nebo do oběhu prodejem spotřebiteli; tyto osoby jsou povinny jí na žádost prokázat způsob zajištění zpětného odběru. Proto bude ČOI kontrolním orgánem i ve vztahu k povinnosti zajištění zpětného odběru (výkupu) posledními prodejci vybraných jednorázových obalů [§ 29d písm. d)].
Protože § 36 písm. c) směřuje primárně na kontrolu povinnosti § 9 odst. 10 („kontroluje zajištění prodeje nápojů ve vratných zálohovaných obalech u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, které uvádějí balené nápoje na trh nebo do oběhu prodejem spotřebiteli“) a z obecně vymezených kontrolních kompetencí mnohdy není jasné, co konkrétně má daný orgán kontrolovat, stanovuje se najisto, že ČOI kontroluje plnění povinností podle § 29c odst. 1 písm. a) a b) a § 29d odst. 1 písm. a), b) a f). Ostatní povinnosti bude kontrolovat Česká inspekce životního prostředí („ČIŽP“), viz dále.
K čl. I bodu 55 (§ 37)
Legislativně-technická úprava kompetencí Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Nápojové obaly, které mají být zálohovány a specificky označovány, přicházejí do přímého styku s potravinami, proto je stanovena výjimka z povinností kontrolovaných Českou obchodní inspekcí podle § 36 písm. d).
K čl. I bodům 56 a 57 (§ 40 odst. 1 a 2)
Úprava kontrolních kompetencí ČIŽP, které se vzhledem k množství povinností v zákoně stanovuje obecná kontrolní kompetence ve všech oblastech působnosti zákona, s výjimkou oblastí, ve kterých jsou příslušné ke kontrole jiné kontrolní orgány (krajské hygienické stanice, Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní ústav pro kontrolu léčiv a Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv).
K čl. I bodům 58 až 65 (§ 44 až 46)
Novelizačními body dochází ke komplexnímu přepracování ustanovení o přestupcích, v návaznosti na množství nových povinnosti týkajících se zálohového systému a subjektů do něho zapojených. Nejvíce specifickým přestupkem je přestupek AOS (operátora), kdy za porušení povinnosti podle § 45 odst. 2 písm. d) (operátor nedosáhne minimální úrovně zpětného odběru odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů) lze uložit pokutu až do výše, která se stanoví jako součin hmotnosti odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů vyjádřené v tunách chybějící k dosažení stanovené minimální úrovně zpětného odběru odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů a částky 150 000 Kč. V tomto ohledu byla inspirací slovenská právní úprava. MŽP SR zvýšilo pokuty pro správce za nesplnění cílů zpětného odběru o 50 % ze 4 000 eur na tunu hmotnosti na 6 000 eur na tunu hmotnosti. Výpočet byl nastavený tak, aby pokuta byla pro správce citelná a správce ji nemohl uhradit z nevyplacených záloh.
K čl. I bodu 66 (§ 48)
V souvislosti se stanovením recyklačních cílů pro nápojové kartony je nezbytné upravit i způsob jejich vykazování v rámci evidencí a využití odpadu z obalů. Podle dosavadního znění § 48 se kompozitní obaly a jiné obaly složené z více než jednoho materiálu vykazují podle materiálů obsažených v obalu. Nápojové kartony se budou nově vykazovat dvojím způsobem – podle materiálů obsažených v obalu a také jako samostatný druh obalu.
K čl. I bodům 67 a 68 (§ 50 odst. 2)
Legislativně-technická úpravy v souvislosti s vložením nových zmocnění pro prováděcí právní předpisy.
K čl. I bodu 69 (příloha č. 3)
Novelizačním bodem se do přílohy č. 3 k zákonu o obalech doplňují cíle pro recyklaci nápojových kartonů. Od r. 2030 do r. 2034 tedy požadovaný rozsah recyklace nápojových kartonů činí 55 %, od r. 2035 60 %. Cíl 60 % je dle údajů nápojového průmyslu výhledově reálně dosažitelný.
K čl. I bodu 70 (příloha č. 4)
V souvislosti se zrušením definice nádoby na nápoje v § 2 se pro účely přílohy č. 4 stanovuje, co se rozumí nádobou na nápoje pro účely přílohy č. 4.
K čl. I bodům 71 a 72 [přílohy č. 6 až 8]
Doplňují se nové přílohy č. 6 až 8 k zákonu.
Příloha č. 6 stanovuje kritéria pro vybrané jednorázové obaly, které jsou předpokladem, aby jednorázové obaly naplnily definici vybraného jednorázového obalu. Kritérium 1 určuje, co se rozumí plastovou nápojovou lahví a kovovou nádobou na nápoje. Kritérium 2 určuje druhy nápojů, jejichž obaly jsou zálohovány v rámci zálohového systému. Druhy nápojů jsou z hlediska právních předpisů definované ve vyhlášce č. 248/2018 Sb., o požadavcích na nápoje, kvasný ocet a droždí, vyhlášce č. 397/2016 Sb., o požadavcích na mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje, ve znění pozdějších předpisů, a zákoně č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů. Kritérium 3 potom určuje objem obalu (0,1 – 3 l).
Příloha č. 7 stanovuje minimální úroveň zpětného odběru odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů, pro odpadní plastové nápojové lahve a kovové nádoby na nápoje, a to od r. 2027 dále. Cíle jsou stanovené pro jednotlivé uvedené kalendářní roky.
Příloha č. 8 stanovuje ekonomické činnosti posledních prodejců vybraných jednorázových obalů, u kterých má povinně probíhat zpětný odběr ve formě místa zpětného odběru. Určující je především kritérium prodejní plochy, pokud přesahuje 50 m2. Povinnost by se neměla vztahovat na ty maloobchodní poslední prodejce, u nichž potraviny a nápoje v prodejně představují pouze doplňkové zboží (hobby markety, drogerie, hotely, restaurace, prodejny sportovního vybavení, obchody s oblečením apod.). Doplňkové zboží je takové zboží, které představuje pouze okrajové doplnění hlavní nabídky zboží nebo služeb (např. sportovní nápoje v plastových lahvích umístěné v prodejně sportovního vybavení, které tvoří převážnou většinu nabízeného zboží). To neplatí pro čerpací stanice, u kterých představují potraviny a nápoje doplňkové zboží vždy, a proto povinnost zpětného odběru platí pro každou čerpací stanici, u níž velikost prodejní plochy přesahuje 50 m2.
K čl. II (Přechodná ustanovení k novele zákona o obalech)
Bod 1 stanovuje, že vybrané jednorázové obaly, které mají být zálohovány podle § 29b odst. 1 věty první a které nesplňují požadavky podle tohoto zákona (typicky např. nejsou označeny stanoveným EAN kódem, grafickým označením zálohového systému, registrovány u operátora v rámci zálohového systému apod.) mohou být uváděny na trh do 28. února 2028 a do oběhu do 30. dubna 2028. Z praktického hlediska fungování obchodu s nápoji je nutné pro zajištění bezproblémového přechodu na zálohový systém rozdělit přechodná období pro osoby uvádějící vybrané zálohované jednorázové obaly na trh a pro poslední prodejce.
Body 2 a 3 stanovují přechodné období pro poslední prodejce a prodejny s velikostí prodejní plochy do 100 m2, ve kterých výkup a s ním spojené povinnosti budou aplikovány s odstupem, od 1. července 2028, což je, stejně jako v bodu 1, nutné pro zajištění bezproblémového náběhu daných povinností.
Dále se v bodu 4 stanovuje, že operátor je povinen první zprávu o činnosti operátora doručit Ministerstvu životního prostředí za rok 2028, a to do 31. března 2029.
Bod 5 stanovuje, že za přestupek podle § 45 odst. 2 písm. d) [nedosažení minimální úrovně zpětného odběru odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů podle § 29j odst. 1 písm. c)] spáchaný v letech 2028 a 2029 lze uložit pokutu až do výše, která se stanoví jako součin hmotnosti odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů vyjádřené v tunách chybějící k dosažení stanovené minimální úrovně zpětného odběru odpadu z vybraných zálohovaných jednorázových obalů a částky 50 000 Kč (přechodně namísto 150 000 Kč).
Bod 6 stanovuje, že pravidlo, podle kterého se nápojové kartony vykazují podle materiálů obsažených v obalu a současně jako samostatný druh obalu, se poprvé použije při ohlašování údajů z evidencí autorizované společnosti za rok 2027.
K části druhé (změna zákona o ochraně spotřebitele)
K čl. III
Ustanovení upravuje § 18 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Zákon v současné době stanovuje, že o změně peněžní částky za vykupované vratné zálohované obaly nebo o ukončení výkupu vratných zálohovaných obalů je prodávající povinen informovat spotřebitele po dobu nejméně 30 kalendářních dnů před dnem provedení změny nebo ukončení výkupu. Pouhých 30 kalendářních dnů se jeví jako nedostatečných, protože prodejce dle zákona o obalech by měl přinejmenším rok předem vědět, že výkup určitého typu zálohovaného obalu bude ukončen, případně že se mění výše zálohy. Tuto skutečnost kritizuje také odborná literatura (viz komentář k § 9 v TRYLČ, L. PETRŽÍLEK, P. Zákon o obalech. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, 134 s.). Proto se stanovuje, že prodávající je povinen informovat spotřebitele po dobu nejméně 3 měsíců před dnem provedení změny nebo ukončení výkupu.
K části třetí (změna zákona o odpadech)
K čl. IV bodu 1
Zákon o odpadech v současné době umožňuje obcím soustřeďovat společně sklo, kovy a plasty. Výkladem Ministerstva životního prostředí je umožněno soustřeďovat společně rovněž kompozitní a nápojový karton, což se do zákona výslovně doplňuje. S ohledem na pokročilejší technologie dotřiďování je možné připustit, že v některých případech budou obce moci soustřeďovat společně také papír. Stále ale platí podmínka další části věty, že společné soustřeďování je možné pouze v případě, že s ohledem na další způsob nakládání nedojde k ohrožení možnosti provedení recyklace. To v případě papíru znamená, že při společném soustřeďování nesmí docházet k jeho znečištění.
K čl. IV bodu 2
V návaznosti na navrhovaný zálohový systém je po konzultaci se zástupci obcí navrženo snížení třídicích cílů obcí v zákoně o odpadech (§ 59 odst. 3) o 1 %. Důvodem ke snížení je, že odpad z vybraných vratných zálohových obalů nebude předáván do obecních systémů odpadového hospodářství a obce si tyto odpady (byť vytříděné a vrácené na místa zpětného odběru) nebudou moci do třídicích cílů započítat.
K části čtvrté (oznámení technického předpisu)
K čl. V
Ustanovení se týká oznámení návrhu zákona v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti. Nutnost provést technickou notifikaci návrhu zákona vyplývá z toho, že vytváří nová systém zpětného odběru a může potenciálně vytvořit překážku volného pohybu zboží a služeb. Pro zahraniční osoby uvádějící obaly na trh může navrhovaná právní úprava zavádět některá pravidla, která jejich právní řády neznají. Potenciální překážka ve volném pohybu zboží může spočívat v povinnosti označování vybraných jednorázových obalů grafickým symbolem zálohového systému podle pravidel výlučně vnitrostátní legislativy, nicméně Evropská komise již v obdobných případech jiných zálohových systémů konstatovala, že se nejedná o porušení primárního práva EU.
K části páté (účinnost)
K čl. VI
U předkládaného návrhu zákona je navržena tzv. dělená účinnost. Předpis obecně nabude účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Účinnost se takto navrhuje vzhledem k tomu, že je nutné zahájit co nejdříve vedení autorizačního řízení s žadateli o autorizaci operátora. Po nabytí účinnosti zákona by měl být dán zapojeným subjektům necelý rok na přípravu spuštění zálohového systému. V tomto mezidobí musí dojít k autorizaci operátora, uzavření smluv s povinnými osobami a dalšími relevantními aktéry, k registraci obalů do systému operátora, spuštění IT systémů, úpravě obchodů a nákupu a umístění automatů. Zálohový systém je navrženo spustit k 1. lednu 2028, což se jeví jako vhodné nejen protože zapojené subjekty budou potřebovat dostatečný čas na přípravu systému, ale také z hlediska výpočtu plnění cílů zpětného odběru a využití za kalendářní rok, vedení evidencí atd.
Pro zamezení pochybností u odložené účinnosti povinností posledních prodejců je třeba uvést, že odložená účinnost u povinností uvedených v § 29d odst. 1 má za následek, že účinnost těchto povinností je odložena i pro všechny ostatní osoby, které mají tyto povinnosti plnit prostřednictvím odkazu na ně (poslední prodejce uvedené v § 29d odst. 2 a 3 a osoby uvádějící vybrané zálohované jednorázové obaly do oběhu jinak než prodejem konečnému uživateli). Cíl zpětného odběru pro nápojové kartony ve výši 60 % hmotnosti těchto obalů uvedených v daném kalendářním roce na trh je odložen k r. 2030 prostřednictvím odložené účinnosti.
Poznámky
1 Výzkum agentury Ipsos k zálohování PET lahví a plechovek v ČR, září 2022
2 Výroční shrnutí autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a.s., za rok 2022
3 Imperial College London: Examining Material Evidence. The Carbon Fingerprint
4 LCA Studio: Comparison of life cycle environmental impacts of selected beverage containers
5 European Aluminium: Recycling Aluminium. A pathway to a sustainable economy
6 Franklin Associates: Life cycle impacts for postconsumer recycled resins: PET, HDPE, and PP
7 Litteringový výzkum v České republice společnosti EKO-KOM, a.s., za rok 2022
8 https://www.samosebou.cz/2020/08/26/jak-dlouho-se-rozkladaji-odpadky-pohozene-v-prirode/
9 Trash Hero: výsledky úklidu 2020
10 Eunomia – Systém záloh pro Českou republiku 2019
11 Např. nařízení Komise (EU) 2022/1616 ze dne 15. září 2022 o materiálech a předmětech z recyklovaných plastů určených pro styk s potravinami a o zrušení nařízení (ES) č. 282/2008 a prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2021/1752 ze dne 1. října 2021, kterým se stanoví prováděcí pravidla ke směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904, pokud jde o výpočet, ověřování a vykazování údajů o tříděném sběru odpadu z plastových nápojových lahví na jedno použití.
12 https://mzp.gov.cz/cz/agenda/odpadove-hospodarstvi-a-cirkularni-ekonomika/zalohovani/kalkulacka-pro-obce