Paragrafiq Asistent spouštíme už brzy. Děkujeme všem, kdo nám s vývojem a testováním pomohli.

Důvodová zpráva k Novela z. o silničním provozu - EU

Zdroj dokumentu

Sněmovní tisk
č. 83 (10. volební období)
Typ dokumentu
návrh novely zákona

OBECNÁ ČÁST

Úvodem

Ministerstvo dopravy předkládá k projednání návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (dále též „návrh zákona“). ⁠​‌​‌​​‌‌​‌​​‌​​​⁠

Jde o monotematický návrh zákona, jehož jediným cílem je transponovat do právního řádu České republiky směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2661 ze dne 22. listopadu 2023, kterou se mění směrnice 2010/40/EU o rámci pro zavedení inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy a pro rozhraní s jinými druhy dopravy (dále jen „novela směrnice o ITS“). Plné transpozice této směrnice pak bude dosaženo vydáním prováděcí právní úpravy Ministerstvem dopravy, s čímž návrh zákona rovněž počítá.

Za účelem transpozice shoda uvedené směrnice se navrhují změny

  • a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o silničním provozu“),

  • b) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o silniční dopravě“),

  • c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o dráhách“),

  • d) zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o vnitrozemské plavbě“),

  • e) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) a

  • f) zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o civilním letectví“).

Hodnocení dopadů regulace (RIA)

Plánem legislativních prací vlády na rok 2025, schváleným usnesením vlády ze dne 11. prosince 2024 č. 920, byla k předloženému návrhu zákona udělena výjimka z povinnosti provedení hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace.

A. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

A.1. Zhodnocení platného právního stavu

S cílem zajistit koordinované a soudržné zavádění interoperabilních inteligentních dopravních systémů v celé Evropské unii byla přijata novela směrnice o ITS. Jak je zřejmé z názvu této směrnice, dochází ní k novelizaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU ze dne 7. července 2010 o rámci pro zavedení inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy a pro rozhraní s jinými druhy dopravy (dále jen „směrnice o ITS“).

Směrnice o ITS zavedla obecný regulační rámec pro inteligentní dopravní systémy na úrovni Evropské unie. Inteligentní dopravní systém přitom definovala jako „systém, ve kterém jsou používány informační a komunikační technologie, v oblasti silniční dopravy, včetně infrastruktury, vozidel a uživatelů, a v oblasti řízení provozu a mobility, jakož i pro rozhraní s jinými druhy dopravy“. S ohledem na stanovenou transpoziční lhůtu směrnice o ITS bylo v minulosti přistoupeno k provedení rámcové transpozice této směrnice do vnitrostátního právního řádu, zejména doplněním části osmé do zákona o pozemních komunikacích, jakož i vymezením odpovídajících skutkových podstat přestupků a správních trestů a též stanovením nezbytných kompetencí k výkonu dozoru a projednávání přestupků Ministerstvem dopravy. Část osmá zákona o pozemních komunikacích, tedy § 39a, přitom obsahuje definici inteligentního dopravního systému, základní povinnosti poskytovatele služby inteligentního dopravního systému, povinnosti při uvádění na trh a do provozu součástí inteligentního dopravního systému a ukládání ochranných opatření.

Poté, co byla přijata směrnice o ITS a uplynula transpoziční lhůta k ní, přistoupila Evropská komise k vydávání tzv. specifikací. Specifikace definuje čl. 4 bod 17 směrnice o ITS jako závazná opatření, kterými se ustanovují požadavky, postupy nebo jakákoliv jiná příslušná pravidla, přičemž tyto specifikace vydává Evropská komise v tzv. přenesené pravomoci v podobě nařízení.

Doposud vydala Evropská komise 5 specifikací, které jsou v tuto chvíli použitelné ve všech členských státech Evropské unie. Jde o následující specifikace:

  • a) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/670 ze dne 2. února 2022, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU, pokud jde o poskytování informačních služeb o dopravním provozu v reálném čase v celé EU,

  • b) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1926 ze dne 31. května 2017, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU, pokud jde o poskytování multimodálních informačních služeb o cestování v celé Unii, ve znění nařízení (EU) 2024/490,

  • c) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 886/2013 ze dne 15. května 2013, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU, pokud jde o údaje a postupy pro poskytování minimálních univerzálních informací o dopravním provozu souvisejících s bezpečností silničního provozu uživatelům, pokud možno bezplatně,

  • d) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 885/2013 ze dne 15. května 2013, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU o inteligentních dopravních systémech, pokud jde o poskytování informačních služeb týkajících se bezpečných a chráněných parkovacích míst pro nákladní a užitková vozidla,

  • e) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 305/2013 ze dne 26. listopadu 2012, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU, pokud jde o harmonizované poskytování interoperabilní služby eCall v celé Unii, ve znění nařízení (EU) 2024/1084.

Uvedené specifikace jsou přímo použitelnými předpisy Evropské unie, u nichž nebyla stanovena povinnost jejich zvláštního provedení do vnitrostátních právních řádů členských států Evropské unie.

Směrnice o ITS ve svém čl. 5 odst. 1 na jedné straně sice stanovila povinnost členských států přijmout opatření nezbytná k zajištění toho, aby specifikace přijaté Evropskou komisí byly použity na aplikace a služby inteligentních dopravních systémů při jejich zavádění, nicméně výslovně stanovila, že touto povinností není dotčeno právo jednotlivých členských států rozhodnout o vlastním zavedení těchto aplikací a služeb na svém území. 

Výše uvedené principy se pak promítly do stávající vnitrostátní právní úpravy, zejména do § 39a odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Toto ustanovení na jedné straně stanoví povinnost poskytovatele služby inteligentního dopravního systému postupovat dle specifikací, tedy při poskytování této služby užívat pouze součásti inteligentního dopravního systému, které odpovídají specifikacím stanoveným Evropskou komisí, a poskytovat služby inteligentního dopravního systému způsobem odpovídajícím těmto specifikacím. Na straně druhé vnitrostátní právní úprava nestanoví povinnost kohokoli služby inteligentního dopravního systému poskytovat.

Dlužno podotknout, že respekt k výše uvedeným klíčovým principům obsaženým v čl. 5 odst. 1 směrnice o ITS se zdál být ohrožen ze strany samotné Evropské komise, když v jí vydaných specifikacích (nařízeních (EU) č. 885/2013 a 886/2013) se objevila ustanovení zakládající povinnost členských států určit oblasti, které „vyžadují“ z provozních a bezpečnostních důvodů zavedení příslušných informačních služeb. Česká republika dokonce podala 2 žaloby, kterými žalovala Evropskou komisi a navrhovala Soudnímu dvoru Evropské unie zrušení příslušných nařízení, popřípadě jejich sporných ustanovení. Nakonec Soudní dvůr předmětná ustanovení nařízení (rozsudkem ze dne 26. července 2017 ve věci C‑696/15 P, Česká republika v. Evropská komise) nezrušil, nicméně je autoritativně vyložil v tom smyslu, že nemohou stanovit členským státům výslovnou povinnost zavést na svém území aplikace a služby inteligentních dopravních systémů. Soudní dvůr konstatoval, že z odkazu na směrnici o ITS obsaženého v článku 1 každého ze sporných nařízení vyplývá, že tato nařízení neukládají členským státům povinnost zavést na jejich území aplikace a služby inteligentních dopravních systémů, nýbrž pouze přijmout opatření nezbytná k zajištění toho, aby specifikace obsažené v uvedených nařízeních byly použity na aplikace a služby inteligentních dopravních systémů při jejich zavádění. Evropská komise tedy nemohla s pouhým odkazem na své specifikace po členských státech Evropské unie vyžadovat zavedení předmětných služeb na jejich území – takovýto požadavek vyžadoval změnu právní úpravy, která by musela být přijata Evropským parlamentem a Radou.

Ke změně unijní právní úpravy na úrovni Evropského parlamentu a Rady došlo přijetím novely směrnice o ITS. V čl. 5 odst. 1 směrnice o ITS ve znění její novely zůstává zachována povinnost členských států zajistit přijetí opatření nezbytných k tomu, aby specifikace přijaté Evropskou komisí byly použity na aplikace a služby inteligentních dopravních systémů při jejich zavádění. Sice dle směrnice rovněž zůstává nedotčeno právo jednotlivých členských států rozhodnout o vlastním zavedení těchto aplikací a služeb na svém území, nicméně tímto právem není dotčen čl. 6a stejné směrnice. A právě čl. 6a směrnice o ITS ve znění její novely stanoví nové, klíčové povinnosti členských států. Čl. 6a směrnice o ITS ve znění její novely zavádí sadu 2 nových fundamentálních povinností.

Zaprvé, je novou povinností členských států zajistit, aby data vymezená druhově v příloze III směrnice o ITS ve znění její novely byla v termínech a v rámci zeměpisného pokrytí, které rovněž vymezuje příloha III, jak dostupná, tak přístupná, přičemž přístupnost musí být zajištěna prostřednictvím vnitrostátních přístupových míst. V příloze III je vymezeno 27 kategorií dat, která budou muset být dostupná a skrze vnitrostátní přístupová místa rovněž přístupná. Povinnost členských států zajistit dostupnost a přístupnost dat je nicméně podmíněna tím, že existují podkladové informace pro jednotlivé druhy dat. „Dostupností dat“ se dle čl. 4 bodu 21 směrnice o ITS ve znění její novely rozumí „skutečnost, že data existují v digitálním strojově čitelném formátu“. „Přístupností dat“ se dle čl. 4 bodu 23 směrnice o ITS ve znění její novely rozumí „skutečnost, že je možné požadovat a obdržet data v digitálním strojově čitelném formátu“. „Vnitrostátním přístupovým místem“ se dle čl. 4 bodu 22 směrnice o ITS ve znění její novely rozumí „digitální rozhraní zřízené členským státem, které představuje jednotné přístupové místo k datům, vymezené ve specifikacích uvedených v článku 6“. „Podkladovými informacemi“ se dle čl. 4 bodu 25 směrnice o ITS ve znění její novely rozumí informace spadající do oblasti působnosti směrnice, které jsou označeny za relevantní pro informování uživatelů silnic a inteligentních dopravních systémů, zejména ze strany silničních orgánů, pokud jsou za tyto informace odpovědné. Dlužno podotknout, že v českém znění čl. 6a směrnice nejsou dotčené, směrnicí definované pojmy, přeloženy zcela správně.

Zadruhé, je novou povinností členských států zajistit, aby služby inteligentních dopravních systémů uvedené v příloze IV směrnice ITS ve znění její novely byly zavedeny pro zeměpisné pokrytí vymezené stejnou přílohou nejpozději v termínech stanovených v ní. Příloha IV pamatuje na to, že povinně mají být v členských státech zavedeny služby minimálních univerzálních informací o dopravním provozu souvisejících s bezpečností silničního provozu.

Vedle výše uvedených změn směrnice o ITS, spjatých s doplněním čl. 6a a příloh III a IV novelou směrnice o ITS, došlo touto novelou též k dílčímu doplnění právní úpravy obsažené v čl. 6 odst. 6 směrnice o ITS. Členské státy dle doplněného ustanovení mohou určit jeden nebo více subjektů příslušných k posuzování souladu s požadavky stanovenými ve specifikacích. Toto ustanovení v uvedené směrnici Evropského parlamentu a Rady navazuje na jednotlivé články obsažené ve vybraných specifikacích, tedy nařízeních Evropské komise přijatých v přenesené pravomoci, která jsou výše uvedena pod písm. a) až d). Novelou směrnice o ITS dále došlo k doplnění pravidel ochrany osobních údajů do čl. 10 směrnice o ITS, podle nichž mají být tyto údaje anonymizovány, případně pseudonymizovány, ledaže by to nebylo technicky proveditelné nebo by tím nebylo dosaženo účelu zpracování údajů. Transpozice novely směrnice o ITS vyžaduje provedení následujících požadavků unijního práva do českého právního řádu:

  • a) zajištění dostupnosti a přístupnosti vybraných dat v rámci stanovených termínů a stanoveného zeměpisného pokrytí (tedy transpozici čl. 6a odst. 1 ve spojení s čl. 4 body 21 až 23 a přílohou III směrnice o ITS ve znění její novely),

  • b) zajištění zavedení služeb minimálních univerzálních informací o dopravním provozu souvisejících s bezpečností silničního provozu (tedy transpozici čl. 6a odst. 2 ve spojení s přílohou IV směrnice o ITS ve znění její novely),

  • c) určení subjektu příslušného k posuzování souladu s požadavky stanovenými ve specifikacích (tedy transpozici čl. 6 odst. 6 pododstavce třetího směrnice o ITS ve znění její novely) a

  • d) zajištění anonymizace, případně pseudonymizace osobních údajů (tedy transpozici čl. 10 odst. 3 a 4 směrnice o ITS ve znění její novely).

A.2. Zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů

Současná právní úprava v oblasti inteligentních dopravních systémů nevyvolává zvláštní dopady z hlediska zákazu diskriminace ani na rovnost žen a mužů.

B.Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

B.1. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Návrh zákona stanoví základní pravidla směřující ke splnění povinnosti České republiky zajistit, aby 27 kategorií dat vztahujících se k poskytování vybraných služeb inteligentních dopravních systémů bylo dostupných a prostřednictvím vnitrostátních přístupových míst rovněž přístupných.

U drtivé většiny dat, jejichž dostupnost a přístupnost má být zajištěna, k tomu dojde prostřednictvím celostátního dopravního informačního systému. Jde o informační systém podle zákona o silničním provozu, který již v současnosti existuje a spravuje jej Ředitelství silnic a dálnic s. p. Jeho prostřednictvím jsou zpracovávány a zveřejňovány údaje o situaci v provozu na pozemních komunikacích, které mají vliv na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Tyto údaje Ředitelství silnic a dálnic s. p. poskytují subjekty vymezené zákonem o silničním provozu, konkrétně Policie České republiky, obecní policie, silniční správní úřady, správci pozemních komunikací a Hasičský záchranný sbor České republiky.

Návrhem zákona se rozšiřuje soubor údajů, které budou vedeny v celostátním dopravním informačním systému, a to právě dle požadavků směrnice o ITS ve znění její novely. Vedle stanovených údajů o situaci v provozu na pozemních komunikacích v něm budou nově vedeny i stanovené údaje o obecné, místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích a dále stanovené údaje o parkovištích a jejich dostupnosti. Navrhuje se též v zákoně o silničním provozu uvést, že správcem celostátního dopravního informačního systému je Ředitelství silnic a dálnic s. p., což odpovídá již stávajícímu faktickému stavu. Precizuje se dále výčet subjektů povinných k poskytování údajů, jež mají být vedeny v celostátním dopravním informačním systému, a to zejména vztažením předmětné povinnosti i na vlastníky pozemních komunikací v případech, kdy výkon správy pozemních komunikací není zajišťován prostřednictvím správců. Současně se doplňuje lhůta pro (bezodkladné) poskytnutí dotčených údajů. Navrhuje se též vypustit z právní úpravy pravidla týkající se sběru údajů povinnými subjekty s ohledem na jejich nadbytečnost. Jednotlivé údaje vedené v celostátním dopravním informačním systému vymezí specificky, detailně a konkrétně vyhláška, jejíž vydání Ministerstvem dopravy návrh zákona předpokládá. Tato vyhláška rovněž stanoví rozsah a způsob poskytování jednotlivých údajů určenými subjekty Ředitelství silnic a dálnic s. p. a způsob jejich zveřejňování tímto státním podnikem.

Podle směrnice o ITS ve znění její novely má Česká republika zajistit kromě výše zmíněných dat také dostupnost a skrze vnitrostátní přístupová místa přístupnost dat vztahujících se k tzv. přístupovým uzlům pro všechny druhy pravidelné dopravy. Jde v podstatě o místa pro nástup a výstup cestujících v rámci silniční, drážní, vodní i letecké přepravy osob, jde-li o přepravu pravidelnou. Předmětná povinnost má být plněna od 31. prosince 2026 u přístupových uzlů umístěných na území městských uzlů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1679 ze dne 13. června 2024 o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě, o změně nařízení (EU) 2021/1153 a (EU) č. 913/2010 a o zrušení nařízení (EU) č. 1315/2013 (dále jen „unijní nařízení o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě“), přičemž od 31. prosince 2028 se pak vztáhne na celou dopravní síť Evropské unie.

Z tohoto důvodu se návrhem zákona ukládá povinnost poskytovat Ministerstvu dopravy bezodkladně aktuální údaje o

  • a) umístění zastávek linkové osobní dopravy v jednotlivých směrech vedení spojů, o přístupnosti těchto zastávek a o přístupových cestách k nim, přičemž adresáty této povinnosti zakotvené v zákoně o silniční dopravě budou vlastníci pozemních komunikací nebo jejich správci, je-li výkon správy pozemních komunikací zajišťován jejich prostřednictvím (vlastníci a správci pozemních komunikací přitom budou moci požádat organizátory integrovaných dopravních systémů o údaje, jimiž případně sami nedisponují),

  • b) umístění stanic, zastávek a nástupišť v jednotlivých směrech vedení spojů, o přístupnosti těchto stanic, zastávek a nástupišť a o přístupových cestách k nim, přičemž adresáty této povinnosti zakotvené v zákoně o dráhách budou provozovatelé dráhy,

  • c) umístění přístavů a přístavišť, o přístupnosti přístavů a přístavišť a o přístupových cestách k nim, přičemž adresáty této povinnosti zakotvené v zákoně o vnitrozemské plavbě budou provozovatelé přístavů a přístavišť využívaných pro přepravu cestujících podle jízdního řádu,

  • d) umístění letišť, o přístupnosti letišť a o přístupových cestách k nim, přičemž adresáty této povinnosti zakotvené v zákoně o civilním letectví budou provozovatelé letišť, na nichž je provozována pravidelná obchodní letecká doprava osob.

Do 30. prosince 2028 se tyto povinnosti dotknou toliko přístupových uzlů umístěných na území městských uzlů podle unijního nařízení o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě (těmito uzly jsou konkrétně Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Praha a Ústí nad Labem), poté se vztáhnou k celému území České republiky. Ministerstvo dopravy bude obdržené údaje zveřejňovat. Předmětné údaje vymezí specificky, detailně a konkrétně vyhláška, jejíž vydání Ministerstvem dopravy návrh zákona předpokládá. Tato vyhláška rovněž stanoví způsob poskytování jednotlivých údajů určenými subjekty Ministerstvu dopravy a způsob jejich zveřejňování tímto ministerstvem.

Návrh zákona stanoví v návaznosti na uložení výše popsaných povinností skutkové podstaty přestupků za jejich porušení ze strany vybraných subjektů a odpovídající správní tresty za spáchání těchto přestupků.

Návrh zákona dále ve smyslu čl. 6 odst. 6 pododstavce třetího směrnice o ITS ve znění její novely stanoví, že posuzování souladu s požadavky stanovenými specifikacemi provádí právnická osoba zřízená nebo založená Ministerstvem dopravy, kterou k tomu Ministerstvo dopravy pověří. Předkladatel návrhu zákona počítá s tím, že touto osobou bude Centrum dopravního výzkumu, v. v. i. Jde o veřejnou výzkumnou instituci, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo dopravy.

Návrh zákona též ve smyslu čl. 10 odst. 3 a 4 směrnice o ITS ve znění její novely stanoví dílčí pravidla ochrany osobních údajů spjatá s povinností jejich anonymizace, případně pseudonymizace.

B.2.Zhodnocení navrhované právní úpravy ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů

Navržená právní úprava nevyvolá žádné dopady na zákaz diskriminace ani na rovnost žen a mužů.

C. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Předkládaným návrhem zákona dochází k zajištění slučitelnosti právního řádu České republiky s právem Evropské unie. Dochází tak k transpozici novely směrnice o ITS do právního řádu České republiky. Neprovedení transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady by mělo za následek veškerá rizika spojená s neplněním závazků plynoucích České republice z jejího členství v Evropské unii, zejména tedy zahájení řízení podle čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie.

D.Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Povinnosti vlastníků a správců pozemních komunikací, organizátorů integrovaných dopravních systémů, provozovatelů dráhy, provozovatelů vybraných přístavů a přístavišť a provozovatelů vybraných letišť nově ukládané návrhem zákona nevybočují z rámce čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle něhož může zákon stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Navíc, stanovení těchto povinností je nezbytné z důvodu splnění závazků plynoucích České republice z jejího členství v Evropské unii.

Lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jakož i s ustálenou judikaturou Ústavního soudu.

E.Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie

Cílem návrhu zákona je provedení transpozice novely směrnice o ITS do právního řádu České republiky. Plné transpozice směrnice bude dosaženo až v návaznosti na vydání prováděcí právní úpravy Ministerstvem dopravy, s čímž návrh zákona rovněž počítá. Podrobnější popis unijní právní úpravy a na to navazující transpozice je obsažen výše v části A a B této důvodové zprávy.

Transpoziční lhůta novely směrnice o ITS uplynula dne 21. prosince 2025. Česká republika je tak v prodlení s transpozicí směrnice.

Navržená právní úprava zohledňuje i rozsudek Soudního dvora Evropské unie (ze dne 26. července 2017 ve věci C‑696/15 P, Česká republika v. Evropská komise), jenž směrnici o ITS a na ni navazující specifikace autoritativně vyložil v tom smyslu, že specifikace nemohou stanovit členským státům výslovnou povinnost zavést na svém území aplikace a služby inteligentních dopravních systémů – k tomu je zapotřebí aktu Evropského parlamentu a Rady. Současně návrh zákona reflektuje skutečnost, že takovýmto aktem je právě novela směrnice o ITS a především čl. 6a a přílohy III a IV směrnice o ITS ve znění této novely.

Vyjma skutečnosti týkající se zpoždění při jeho přijetí je předkládaný návrh zákona plně v souladu s právem Evropské unie, judikaturou Soudního dvora Evropské unie i obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

F. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Problematika služeb inteligentních dopravních systémů není předmětem regulace obsažené v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána.

Navržené skutkové podstaty přestupků nijak neodporují čl. 7 a protokolu č. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

G. Zhodnocení předpokládaného hospodářského a finančního dopadu navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky

G.1. Dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty

Návrh zákona počítá s tím, že dojde k rozvoji celostátního dopravního informačního systému, a to zejména z důvodu podstatného rozšíření okruhu údajů vedených v tomto systému. Jeho správcem je Ředitelství silnic a dálnic s. p. Celostátní dopravní informační systém ve smyslu stávající i navržené právní úpravy je provozován přes Národní dopravní informační centrum, u něhož roční provozní náklady činí cca 150 mil. Kč s tím, že potřebné dodatečné investiční náklady na aktualizaci a rozvoj jeho systémových modulů dosahují částky až 30 mil. Kč ročně. Investiční náklady nutné ke splnění požadavků plynoucích nejen z novely směrnice o ITS, ale i z výše uvedených specifikací přijatých Evropskou komisí, dosahují dle odhadů Ředitelství silnic a dálnic s. p. cca 25 mil. Kč. Jde o náklady na vytvoření plnohodnotného vnitrostátního přístupového místa (National Access Point) ve smyslu unijního práva. Oproti stávajícímu stavu se pak počítá s navýšením provozních nákladů spjatých s fungováním tohoto přístupového místa o cca 20 mil. Kč ročně. Tyto náklady budou, jako doposud, hrazeny z prostředků Státního fondu dopravní infrastruktury. Za účelem plnohodnotného zajištění fungování vnitrostátního přístupového místa se počítá také se zřízením 2 či 3 pracovních míst v Ředitelství silnic a dálnic s. p.

Ministerstvo dopravy bude mít dále povinnost podle návrhu zákona shromažďovat, zpracovávat a zveřejňovat údaje o místech pro nástup a výstup cestujících v rámci silniční, drážní, vodní i letecké přepravy osob, jde-li o přepravu pravidelnou, o přístupnosti těchto míst (zejména z hlediska osob s omezenou schopností pohybu a orientace) a o přístupových cestách k nim. Tato agenda bude, alespoň v oblasti silniční a drážní dopravy, zabezpečena připravovaným Informačním systémem veřejné dopravy, který bude zajišťovat shromažďování, zpracovávání a zveřejňování otevřených dat o veřejné dopravě včetně elektronizace procesů v oblasti licencí k provozování veřejné linkové dopravy. Nahradí již nedostačující Celostátní informační systém o jízdních řádech a zajistí naplnění požadavků unijních i vnitrostátních předpisů, především nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1926 ze dne 31. května 2017, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU, pokud jde o poskytování multimodálních informačních služeb o cestování v celé Unii, ve znění nařízení (EU) 2024/490. Celkové náklady na vybudování Informačního systému veřejné dopravy a jeho provoz v letech 2028-2033 jsou předpokládány ve výši 255 mil. Kč, přičemž financování dotčeného informačního systému bude průběžně probíhat ze státního rozpočtu. Aktuálně se připravuje zadávací dokumentace, přičemž k vypsání otevřeného zadávacího řízení na dodatele informačního systému by mělo dojít v první polovině roku 2026. Krytí zvýšených výdajů ze státního rozpočtu bude předmětem dalších jednání při sestavování státního rozpočtu na příslušný rok.

Pokud jde o náklady na posuzování souladu s požadavky stanovenými ve specifikacích přijatých Evropskou komisí Centrem dopravního výzkumu, v. v. i, odhadují se ve výši cca 4 mil. Kč ročně. Tyto prostředky budou hrazeny ze schváleného rozpočtového limitu výdajů Ministerstva dopravy.

Návrh zákona zakládá v oblasti inteligentních dopravních systémů správní agendu v rozsahu 1 systemizovaného služebního místa, kterou však Ministerstvo dopravy zabezpečí ze stávajících personálních zdrojů, a to i s využitím umělé inteligence.

Pokud jde o dopad na rozpočty územních samosprávných celků, navržená právní úprava ukládá povinnost poskytovat vybrané údaje, v rozsahu výrazně širším než dosavadním, vlastníkům a správcům pozemních komunikací a nově také (v dílčím rozsahu) provozovatelům městských drah (tedy drah tramvajových, trolejbusových a speciálních). Dopad na rozpočty dotčených subjektů lze předpokládat velmi nízký, neboť správci pozemních komunikací informace o umístěných dopravních značkách a parametrech zastávek již dnes mají a sbírají za účelem jejich vlastní provozní činnosti, stejně tak činí i provozovatelé městských drah. Často jsou dané informace shromažďovány, zpracovávány a využívány ve spolupráci s organizátory integrovaných dopravních systémů na daném území.

Návrh zákona dále zakládá nové skutkové podstaty přestupků, které budou projednávat v první instanci v režimu zákona o silničním provozu obecní úřady obcí s rozšířenou působností, v režimu zákona o silniční dopravě krajské úřady, v režimu zákona o dráhách Drážní úřad a v případě dráhy tramvajové, trolejbusové, lanové nebo speciální obecní úřady, v režimu zákona o vnitrozemské plavbě Státní plavební správa a v režimu zákona o civilním letectví Úřad pro civilní letectví. Ministerstvo dopravy považuje tuto novou přestupkovou agendu za marginální a vychází z předpokladu, že povinné subjekty (vlastníci a správci pozemních komunikací) budou stanovené aktuální údaje poskytovat dle požadavků zákona.

G.2.Dopad navrhované právní úpravy na podnikatelské prostředí

Negativní dopady navrhované právní úpravy na podnikatelské prostředí lze označit za minimální a spjaté toliko s uložením nové povinnosti vybraných vlastníků a správců pozemních komunikací, včetně vlastníků parkovišť, a vybraných provozovatelů dráhy, přístavů, přístavišť a letišť poskytovat Ředitelství silnic a dálnic s. p. nebo Ministerstvu dopravy návrhem zákona stanovené (a vyhláškou specifikované) údaje vztahující se k poskytování vybraných služeb inteligentních dopravních systémů. V oblasti silniční dopravy se zveřejňované údaje budou většinově týkat Ředitelství silnic a dálnic s. p., byť některé z nich budou tomuto státnímu podniku nebo Ministerstvu dopravy poskytovány vlastníky a správci jiných než státních pozemních komunikací. Pokud jde o údaje o zastávkách, stanicích a nástupištích na dráze, povinnost je poskytovat primárně dopadne na právnickou osobu založenou Ministerstvem dopravy, tedy státní organizaci Správa železnic, byť je nutno též počítat s dopadem na provozovatele městských drah. Vzhledem k tomu, že zastávky nevznikají, nezanikají a významně se nemění příliš často a Ministerstvo dopravy vytvoří v rámci Informačního systému veřejné dopravy nástroj na snadnou evidenci těchto údajů, tak náročnost plnění povinnosti poskytovat dotčené údaje nebude velká. Lze předpokládat, že provozovatelé přístavů povinností poskytovat údaje v praxi zatíženi nebudou, jelikož fakticky dochází k nástupu a výstupu cestujících v obvodu existujících veřejných přístavů jen ve výjimečných případech (přístavy slouží primárně pro nákladní přepravu). Dotčená povinnost tak dopadne spíše na provozovatele přístavišť, ale jen těch, která jsou využívána pro přepravu cestujících podle jízdního řádu. Pokud jde o provozovatele letišť, povinnost poskytovat údaje se bude vztahovat na jednotky letišť v České republice.

Navrhovaná právní úprava bude mít tak převážně pozitivní dopady na podnikatelské prostředí, jež jsou spjaty se zveřejňováním velkého množství aktuálních údajů, které bude možné využívat za účelem poskytování služeb inteligentních dopravních systémů (včetně vyhledávačů dopravních spojení) a jejich využívání.

H.Zhodnocení, zda navrhovaná právní úprava nezakládá veřejnou podporu

Navrženou právní úpravou není zakládána veřejná podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Nedochází jí totiž k založení selektivního ekonomického zvýhodnění určitých podniků či odvětví dopravy ze strany státu.

Tím není dotčena podpora případně poskytovaná z veřejných zdrojů právě v oblasti rozvoje inteligentních dopravních systémů (viz k tomu Strategii rozvoje inteligentních dopravních systémů 2021-2027 s výhledem do roku 2050). Návrh zákona však povinnost poskytování takovéto podpory nezakládá.

I. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na práva a povinnosti fyzických a právnických osob

Návrh zákona stanoví nové povinnosti vybraných vlastníků a správců pozemních komunikací, včetně vlastníků parkovišť, organizátorů integrovaných dopravních systémů a vybraných provozovatelů dráhy, přístavů, přístavišť a letišť poskytovat Ředitelství silnic a dálnic s. p. nebo Ministerstvu dopravy návrhem zákona stanovené (a vyhláškou specifikované) údaje vztahující se k poskytování vybraných služeb inteligentních dopravních systémů. Současně budou mít zástupci odborné i široké veřejnosti přístup k těmto údajům na nediskriminačním základě.

J. Zhodnocení sociálních dopadů navrhované právní úpravy, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí

Navržená právní úprava nevyvolá žádné sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, ani dopady na ochranu práv dětí.

Navržená právní úprava vyvolá pozitivní dopady na životní prostředí, a to díky transparentnímu a nediskriminačnímu zpřístupnění celé řady údajů o relevantním dopravním značení, o parkovištích a jejich dostupnosti a o situacích v provozu na pozemních komunikacích, které budou moci využít uživatelé pozemních komunikací v rámci plánování jízd na pozemních komunikacích a při těchto jízdách.

K.Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Přestože navržená právní úprava počítá s poskytováním, vedením a zpřístupňováním celé řady údajů, jde o údaje vztahující se k dopravnímu značení, k parkovištím a jejich dostupnosti, k situacím v provozu na pozemních komunikacích a k místům pro pravidelný nástup a výstup cestujících v rámci silniční, drážní, vodní a letecké přepravy osob. Nepředpokládá se proto v tomto rozsahu nakládání s osobními údaji. Přesto však v návaznosti na čl. 10 odst. 3 a 4 směrnice o ITS ve znění její novely stanoví návrh zákona dílčí pravidla ochrany osobních údajů spjatá s povinností jejich anonymizace, případně pseudonymizace, která se případně použijí v budoucnu v souvislosti se zpracováváním jiných kategorií údajů vztahujících se k poskytování služeb inteligentních dopravních systémů. Lze konstatovat, že riziko zneužití osobních údajů nebo nechtěných zásahů do soukromí v souvislosti s nově navrženou právní úpravou nebylo identifikováno.

L. Zhodnocení korupčních rizik navrhované právní úpravy

Předkladatel návrhu zákona má za to, že míra korupčních rizik je při zohlednění obsahu navržené právní úpravy a aplikaci obecných právních předpisů nízká. Navržená právní úprava v podstatě obsahuje povinnost jí určených subjektů poskytovat Ředitelství silnic a dálnic s. p. nebo Ministerstvu dopravy určité údaje vztahující se k poskytování vybraných služeb inteligentních dopravních systémů a na to navazující povinnost uvedeného státního podniku a ministerstva tyto údaje zveřejňovat. Zveřejňování těchto dat přispěje k transparentnímu a nediskriminačnímu zpřístupnění celé řady údajů o relevantním dopravním značení, o parkovištích a jejich dostupnosti, o situacích v provozu na pozemních komunikacích a o místech pro pravidelný nástup a výstup cestujících v rámci silniční, drážní, vodní i letecké přepravy osob. Návrh zákona nezakládá rozhodování o právech či povinnostech osob, vyjma případného vedení přestupkových řízení za porušení zákonem stanových povinností, a to plně v intencích obecné právní úpravy. Posuzování souladu s požadavky stanovenými ve specifikacích bude provádět etablovaná veřejná výzkumná instituce, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo dopravy, přičemž tento subjekt nebude vést správní řízení, ale bude vykonávat vysoce odbornou činnost předvídanou specifikacemi vydanými Evropskou komisí.

M.Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na bezpečnost nebo obranu státu

Navržená právní úprava nevyvolá žádné dopady na bezpečnost nebo obranu státu.

N. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na rodiny

Navržená právní úprava nevyvolá žádné dopady na rodiny, integritu či stabilitu rodiny, rodinnou harmonii, rovnováhu mezi prací a rodinou ani na mezigenerační a širší příbuzenské vztahy.

O. Zhodnocení územních dopadů navrhované právní úpravy, včetně dopadů na územní samosprávné celky

Navržená právní úprava ukládá povinnost poskytovat vybrané údaje, v rozsahu výrazně větším než dosavadním, vlastníkům a správcům pozemních komunikací a nově v dílčím rozsahu (pokud jde o stanice, zastávky a nástupiště) také provozovatelům drah. Přestože budou navrženou změnou zákona o silničním provozu, zákona o silniční dopravě a zákona o dráhách dotčeni zejména státní investoři v působnosti Ministerstva dopravy, tedy Ředitelství silnic a dálnic s. p. a státní organizace Správa železnic, v dílčím rozsahu dopadne povinnost poskytovat údaje i na vlastníky a provozovatele nestátních pozemních komunikací a provozovatele městských drah.

Návrh zákona dále zakládá nové skutkové podstaty přestupků, které budou projednávat v první instanci v režimu zákona o silničním provozu obecní úřady obcí s rozšířenou působností, v režimu zákona o silniční dopravě krajské úřady a v režimu zákona o dráhách v případě dráhy tramvajové, trolejbusové, lanové nebo speciální obecní úřady. Ministerstvo dopravy považuje tuto novou přestupkovou agendu za marginální, přičemž vychází z následujících předpokladů.

Skutkové podstaty přestupků zakotvené v zákoně o silničním provozu, zákoně o silniční dopravě a zákoně o dráhách plní funkci pojistky pro případ, že by poskytování informací Ředitelství silnic a dálnic s. p. nebo Ministerstvu dopravy nefungovalo tak, jak se předpokládá. Předkladatel nepočítá s tím, že nově zakotvené přestupky budou ve vetší míře páchány, neboť jejich subjektem jsou většinově (byť ne výlučně) právnické osoby veřejnoprávní povahy, které zajišťují plnění povinností spadajících v širokém slova smyslu do pečovatelské veřejné správy. Je obecným zájmem, aby nově uložené povinnosti dotčené subjekty dobrovolně dle intencí právní úpravy plnily, neboť směřují k lepší informovanosti uživatelů silničního provozu a k možnosti pohybově a smyslově znevýhodněných občanů (včetně seniorů a rodičů s kočárky) řádně využívat veřejnou dopravu. Předkladatel předpokládá, že dobrovolné nesplnění povinností bude výjimečné, tudíž finanční dopady vedení přestupkových řízení budou marginální. Přitom příslušné úřady principiálně nebudou muset dotčené přestupky samostatně vyhledávat, nýbrž budou projednávány na základě případných podnětů, typicky od Ředitelství silnic a dálnic s. p. nebo Ministerstva dopravy, které svá oznámení doloží veškerými potřebnými důkazy (neboť materiálně jde o to, že subjekt přestupku neposkytne požadované informace Ministerstvu dopravy či Ředitelství silnic a dálnic s. p.). To má zásadní pozitivní dopad na časovou náročnost zpracování přestupkového řízení. Projednání přestupku vnímáme jako nejzazší možnost pro vynucení splnění zákonné povinnosti, která vychází z předpisu Evropské unie. Současně bude adresátem skutkové podstaty podle zákona o silničním provozu toliko vlastník či správce pozemní komunikace, nikoli však další povinné subjekty (jako například silniční správní úřady či Hasičský záchranný sbor České republiky).

P. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy

Návrh zákona vychází z principů digitálně přívětivé legislativy, kdy jeho jádrem je zveřejňování poměrně rozsáhlého souboru 27 kategorií údajů, které se týkají

  • a) obecné, místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích,

  • b) parkovišť a jejich dostupnosti,

  • c) situací v provozu na pozemních komunikacích a

  • d) míst pro pravidelný nástup a výstup cestujících v rámci silniční, drážní, vodní i letecké přepravy osob.

Zatímco údaje podle písm. a) až c) budou shromažďovány, zpracovávány a zveřejňovány Ředitelstvím silnic a dálnic s. p. skrze celostátní dopravní informační systém, údaje podle písm. d) budou shromažďovány, zpracovávány a zveřejňovány Ministerstvem dopravy (prostřednictvím připravovaného Informačního systému veřejné dopravy), přičemž příslušné detaily stanoví teprve budoucí návrh vyhlášky.

Návrh zákona respektuje princip budování přednostně digitálních služeb tím, že zakotvuje veřejné zpřístupňování výše popsaných údajů coby zvláštní službu veřejné správy ve prospěch odborné i široké veřejnosti.

Návrh zákona též zohledňuje princip maximální opakovatelnosti údajů, protože se od povinných subjektů požaduje poskytování údajů principiálně v takovém rozsahu, v jakém jimi Ředitelství dálnic a silnic s. p. nebo Ministerstvo dopravy nedisponují.

Dotčené údaje budou dle návrhu zákona zveřejňovány, což odpovídá zásadě budování služeb přístupných pro všechny a zásadě sdílení služeb veřejné správy. Požadavek na přístupnost v digitálním strojově čitelném formátu vyplývá z novely směrnice o ITS, jenž bude proveden v prováděcí právní úpravě, kterou Ministerstvo dopravy vydá. Podrobnější technické vymezení zpřístupňování údajů stanoví jednotlivé specifikace vydané Evropskou komisí, které představují přímo použitelné předpisy Evropské unie.

Údaje o obecné, místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích, o parkovištích a jejich dostupnosti a o situacích v provozu na pozemních komunikacích budou shromažďovány, zpracovávány a zveřejňovány prostřednictvím celostátního dopravního informačního systému, přičemž návrh zákona stanoví podstatné prvky regulace tohoto systému (jeho správce, rozsah vedených údajů, poskytovatele údajů i účel informačního systému). Pokud jde o údaje o místech pro pravidelný nástup a výstup cestujících v rámci silniční, drážní, vodní i letecké přepravy osob, bližší podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis.

Řešení mezinárodní interoperability dat, představující další princip digitálně přívětivé legislativy, je odvislé od požadavků obsažených ve specifikacích vydaných Evropskou komisí a od další harmonizace požadavků ze strany Evropské unie.

Ve vztahu k osobním údajům lze opětovně uvést, že nakládání s osobními údaji a ochrany soukromí a osobních údajů se navržená právní úprava bezprostředně nedotýká. Přesto se v ní stanoví obecná pravidla směřující k anonymizaci či pseudonymizaci osobních údajů.

Ve vztahu k principu technické neutrality lze též opětovně uvést, že požadavek na přístupnost dat v digitálním strojově čitelném formátu vyplývá z novely směrnice o ITS, jenž bude proveden v prováděcí právní úpravě, kterou Ministerstvo dopravy vydá. Podrobnější technické vymezení zpřístupňování údajů stanoví jednotlivé specifikace vydané Evropskou komisí, které představují přímo použitelné předpisy Evropské unie.

Vydání případné uživatelské příručky je věcí aplikační praxe, nikoli normativního textu návrhu zákona.

Q. Údaje o lobbování

Při přípravě návrhu zákona žádný lobbista ve smyslu zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování, nelobboval.

ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K čl. I bodu 1 (poznámce pod čarou č. 47 zákona o silničním provozu)

Navrhuje se v souladu s čl. 48 odst. 3 legislativních pravidel vlády doplnit poznámku pod čarou č. 47 o odkaz na novelu směrnice o ITS. Tato směrnice bude totiž do českého právního řádu provedena i zákonem o silničním provozu.

K čl. I bodu 2 (§ 2 písm. kk) zákona o silničním provozu)

Navrhuje se zrušit definici pojmu „celostátní dopravní informační systém“. Podrobnější úprava tohoto informačního systému včetně vymezení údajů v něm vedených bude obsažena v § 124 odst. 3 zákona o silničním provozu. Definice tohoto pojmu je tedy již nadbytečná.

K čl. I bodu 3 (§ 124 odst. 3 zákona o silničním provozu)

Navrhuje se změna právní úpravy sběru, poskytování a zveřejňování informací vedených v celostátním dopravním informačním systému. Novelizované zákonné ustanovení bude společně s budoucí prováděcí právní úpravou klíčové pro provedení novely směrnice o ITS do českého právního řádu.

Celostátní dopravní informační systém je systém, jenž dlouhodobě spravuje Ředitelství silnic a dálnic s. p. a v němž jsou vedeny aktuální údaje o situaci v provozu na pozemních komunikacích, které mají vliv na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.

Podstatou navržené změny je rozšíření souboru údajů, které budou vedeny v celostátním dopravním informačním systému, a to dle požadavků novely směrnice o ITS.

Podle čl. 6a odst. 1 směrnice o ITS ve znění její novely je novou povinností členských států zajistit, aby data vymezená druhově v příloze III směrnice o ITS ve znění její novely byla v termínech a v rámci zeměpisného pokrytí, které rovněž vymezuje příloha III, jak dostupná, tak přístupná, přičemž přístupnost musí být zajištěna prostřednictvím vnitrostátních přístupových míst. Definice pojmů „dostupnost dat“, „vnitrostátní přístupové místo“ a „přístupnost dat“ obsahuje čl. 4 v bodech 21 až 23 směrnice o ITS ve znění její novely. V příloze III této směrnice je vymezeno 27 kategorií dat, která budou muset být dostupná a skrze vnitrostátní přístupová místa rovněž přístupná.

Současně podle čl. 6a odst. 2 směrnice o ITS ve znění její novely je novou povinností členských států zajistit, aby služby inteligentních dopravních systémů uvedené v příloze IV směrnice o ITS ve znění její novely byly zavedeny pro zeměpisné pokrytí vymezené stejnou přílohou nejpozději v termínech stanovených v ní. Příloha IV pamatuje na to, že povinně mají být v členských státech Evropské unie zavedeny služby minimálních univerzálních informací o dopravním provozu souvisejících s bezpečností silničního provozu.

Z 27 kategorií dat, která budou muset být dostupná a rovněž skrze vnitrostátní přístupová místa přístupná, bude v České republice 26 kategorií dat dostupných a přístupných prostřednictvím celostátního dopravního informačního systému. Celostátní dopravní informační systém tak bude představovat v rozsahu dotčených dat vnitrostátní přístupové místo ve smyslu čl. 6a odst. 1 věty poslední a čl. 4 bodu 22 směrnice o ITS ve znění její novely (tento systém lze považovat za digitální rozhraní zřízené Českou republikou, které představuje jednotné přístupové místo k datům, vymezené ve specifikacích vydávaných Evropskou komisí). V tomto informačním systému budou vedeny údaje o

  • a) obecné, místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích,

  • b) parkovištích a jejich dostupnosti a

  • c) situaci v provozu na pozemních komunikacích.

Detailní popis těchto údajů stanoví prováděcí právní předpis. Již od roku 2007 je přitom účinná vyhláška o celostátním dopravním informačním systému, podle které je do celostátního dopravního informačního systému předávána a jeho prostřednictvím zveřejňována celá řada údajů, které zákon o silničním provozu souhrnně označuje jako „informace o situaci v provozu na pozemních komunikacích, které mají vliv na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích“. Část těchto údajů (viz § 1 vyhlášky) již přitom v současnosti odpovídá těm, jejichž dostupnost a přístupnost mají členské státy zajistit dle čl. 6a odst. 1 ve spojení s přílohou III směrnice o ITS ve znění její novely.

Konkrétně lze uvést, že informace o situaci v provozu na pozemních komunikacích, které mají vliv na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, jež jsou podle zákona o silničním provozu a vyhlášky o celostátním dopravním informačním systému vedeny v celostátním dopravním informačním systému, odpovídají 11 kategoriím dat podle přílohy III směrnice o ITS ve znění její novely, jimiž jsou data o

  • a) uzavírkách silnic,

  • b) uzavírkách jízdních pruhů,

  • c) silničních pracích,

  • d) dočasně kluzké vozovce,

  • e) zvířatech, osobách, překážkách a předmětech na vozovce,

  • f) nezajištěném místě nehody,

  • g) krátkodobých pracích na silnici,

  • h) vozidlu v protisměru,

  • i) nezajištěné zablokované silnici,

  • j) snížené viditelnosti a

  • k) mimořádných povětrnostních podmínkách.

K tomu je též vhodné dodat, že zveřejňováním části výše uvedených údajů bude vedle čl. 6a odst. 1 ve spojení s přílohou III rovněž naplněna transpozice čl. 6a odst. 2 ve spojení s přílohou IV směrnice ITS ve znění její novely. V potřebném rozsahu bude pro veřejnost zajištěno poskytování příslušných služeb inteligentních dopravních systémů. ⁠​‌​‌​​‌‌​‌​​‌​​​⁠

Zajištění dostupnosti a přístupnosti dalších 15 kategorií dat dle čl. 6a odst. 1 ve spojení s přílohou III směrnice o ITS ve znění její novely bude rovněž provedeno prostřednictvím celostátního dopravního informačního systému. Za tímto účelem bude ve vymezení tohoto informačního systému uvedeno, že obsahuje rovněž údaje o obecné, místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích a údaje o parkovištích a jejich dostupnosti.

Souhrnné označení „vybrané údaje o obecné, místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích“ odpovídá 12 kategoriím dat podle přílohy III směrnice o ITS ve znění její novely, jimiž jsou data o

  • a) podmínkách přístupu do tunelů,

  • b) podmínkách přístupu na mosty,

  • c) omezení rychlosti,

  • d) zákazech předjíždění pro těžká nákladní vozidla,

  • e) omezení hmotnosti, délky, šířky nebo výšky,

  • f) jednosměrných ulicích,

  • g) předpisech pro nákladní dopravu,

  • h) směru jízdy ve střídavých jízdních pruzích (byť u této výseče dat ještě bude posouzeno, zda jsou v prostředí České republiky relevantní),

  • i) plánech dispozičních řešení dopravních komunikací (byť u této výseče dat ještě bude posouzeno, zda jsou v prostředí České republiky relevantní),

  • j) trvalých omezeních přístupu,

  • k) hranicích omezení, zákazů nebo povinností s platností pro danou zónu, aktuálním přístupovém statusu a podmínkách pro provoz v regulovaných dopravních zónách a

  • l) dočasných opatřeních v oblasti řízení provozu.

Souhrnné označení „vybrané údaje o parkovištích a jejich dostupnosti“ odpovídá 3 kategoriím dat podle přílohy III směrnice o ITS ve znění její novely, jimiž jsou data o

  • a) parkovacích plochách (statická data),

  • b) bezpečnosti a vybavení parkovací plochy a

  • c) dostupnosti parkovacích míst, včetně uvedení, je-li parkoviště obsazené, uzavřené, nebo o počtu volných míst k dispozici (dynamická data).

Podrobnější popis údajů, které návrh zákona označuje jako vybrané údaje o obecné, místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích a o parkovištích a jejich dostupnosti pak stanoví prováděcí právní předpis.

Ve srovnávaní s platnou právní úpravou jsou dále navrženy následující změny.

Zaprvé, navrhuje se v zákoně o silničním provozu výslovně vztáhnout relevantní pravidla k celostátnímu dopravnímu informačnímu systému. Současně se navrhuje uvést, že správcem systému je Ředitelství silnic a dálnic s. p., kdy tato legislativní změna odpovídá dlouhodobému faktickému stavu. Stávající právní úprava toliko neurčitě stanoví, že Ministerstvo dopravy nebo jím pověřená osoba zajišťuje informovanost veřejnosti o vybraných situacích v provozu na pozemních komunikacích. Navíc, v návaznosti na recentní výslovné zakotvení Ředitelství silnic a dálnic s. p. do zákona o pozemních komunikacích je možné tomuto státnímu podniku přímo uložit povinnosti i v zákoně o silničním provozu.

Zadruhé, z výše uvedených důvodů spjatých s nutností transponovat do vnitrostátního právního řádu čl. 6a ve spojení s přílohami III a IV směrnice o ITS ve znění její novely se navrhuje konzistentně s výše popsanou změnou vymezení celostátního dopravního informačního systému rozšířit okruh údajů, jež mají být různými subjekty poskytovány a Ředitelstvím silnic a dálnic s. p. zveřejňovány.

Zatřetí, rovněž z důvodu transpozice čl. 6a ve spojení s přílohami III a IV směrnice o ITS ve znění její novely se navrhuje precizovat výčet subjektů povinných k poskytování údajů, jež mají být vedeny v celostátním dopravním informačním systému. Vedle Policie České republiky, obecní policie, silničních správních úřadů, správců pozemních komunikací a Hasičského záchranného sboru České republiky se doplňují vlastníci pozemních komunikací pro případ, že výkon správy pozemních komunikací není zajišťován prostřednictvím správců (ve smyslu § 9 zákona o pozemních komunikacích). Jelikož zákon o silničním provozu nedefinuje, co se míní „silničními správními úřady“, navrhuje se normativně odkázat na zákon o pozemních komunikací, jenž tyto úřady specifikuje.

Začtvrté, doplňuje se lhůta pro splnění povinnosti spočívající v poskytnutí údajů, jež mají být vedeny v celostátním dopravním informačním systému. Řada údajů má pro účastníky provozu na pozemních komunikacích význam pouze v případě, že jsou zveřejněny bezodkladně poté, co nastanou okolnosti, které tyto údaje popisují. Typicky údaje o situacích v provozu na pozemních komunikacích (například o požárech vozidel, dopravních nehodách či překážkách na pozemní komunikaci) musí být dostupné bezodkladně poté, co k těmto situacím došlo. Proto bude povinnost poskytovat dotčené údaje Ředitelství silnic a dálnic s. p. stanovena spolu s lhůtou požadující bezodkladné poskytnutí údajů.

Zapáté, z vnitrostátní právní úpravy se navrhuje vypustit pravidla stran sběru údajů povinnými subjekty. Přestože poslední věta § 124 odst. 3 zákona o silničním provozu ve stávajícím znění zmocňuje k úpravě sběru údajů vyhláškou, sama povinnost takového sběru není v zákoně vyjádřena. Toliko vyhláška o celostátním dopravním informačním systému stanoví přímo takovouto povinnost, nicméně lze mít pochybnosti o jejím přínosu. Za dostačující považuje předkladatel návrhu zákona stanovit povinnost vybraným subjektům poskytovat určité údaje, přičemž je na nich, jak toho dosáhnou. Není třeba normovat (ve srovnání s § 2 vyhlášky o celostátním dopravním informačním systému ve stávajícím znění), že vychází ze „zjištění nebo hlášení svých zaměstnanců“ nebo že k tomu využijí „dopravní zařízení“ nebo „informační systémy v dopravě, pokud je vlastní nebo provozují“.

Zašesté, dochází k precizaci zmocnění pro prováděcí právní předpis. Vyhláška vydaná Ministerstvem dopravy by měla (podobně jako doposud) specificky, detailně a konkrétně popsat jednotlivé údaje, které spadají pod stávající zákonné vymezení stanovených údajů o „situaci v provozu na pozemních komunikacích“ a dále pak pod nové zákonné vymezení stanovených údajů o „obecné, místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích“ a o „parkovištích a jejich dostupnosti“. Které údaje jsou považovány v rámci těchto pojmů za „stanovené“ stanoví právě vyhláška. Z výše uvedených důvodů se vypouští zmocnění ke stanovení způsobu sběru údajů. Naopak se doplňuje zmocnění ke stanovení rozsahu poskytovaných údajů (vedle způsobu zveřejňování), jelikož jednotlivé subjekty vymezené zákonem nebudou poskytovat všechny údaje, ale jen ty, jimiž v rámci plnění svěřených úkolů disponují nebo by jimi disponovat mohly. Pokud jde o způsob zveřejňování údajů vedených v celostátním dopravním informačním systému, toto zmocnění poslouží i k provedení požadavku uvedeného v čl. 4 bodech 21 a 23 směrnice o ITS ve znění její novely, dle něhož mají být data dostupná a přístupná v digitálním strojově čitelném formátu. Předpokládá se s ohledem na rozsah a obsah předvídaných změn, že Ministerstvo dopravy stávající vyhlášku o celostátním dopravním informačním systému nahradí novou vyhláškou.

Ve vztahu k výše popsané povinnosti vybraných subjektů bezodkladně poskytovat určité údaje Ředitelství silnic a dálnic s. p. za účelem jejich vedení v celostátním dopravním informačním systému je vhodné doplnit několik skutečností. Nenavrhuje se změna stávajícího přístupu zákonodárce, jenž jednotlivě a kazuisticky nevymezuje, které subjekty poskytují které údaje. Tuto specifikaci ponechává i návrh zákona na prováděcí právní předpis (viz k tomu navržené zmocnění ke stanovení „rozsahu a způsobu“ poskytování dotčených údajů jednotlivými skupinami poskytovatelů). Lze však předem konstatovat následující skutečnosti:

  • a) Jednotlivé údaje vztahující se k situaci v provozu na pozemních komunikacích budou poskytovat dotčené subjekty principiálně v rozsahu, jaký již v současnosti vymezuje vyhláška o celostátním dopravním informačním systému.

  • b) Jednotlivé údaje vztahující se k místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích budou poskytovat vlastníci pozemních komunikací nebo jejich správci, je-li výkon správy pozemních komunikací zajišťován jejich prostřednictvím, jelikož jsou to tyto subjekty, které v návaznosti na rozhodnutí o místní či přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích umísťují dopravní značení na pozemních komunikacích. Údaje o obecné úpravě provozu na pozemních komunikacích vyplývají přímo ze zákona o silničním provozu, takže jejich poskytování vlastníky či správci pozemních komunikací se nepředpokládá. Při vymezení rozsahu poskytovaných údajů o místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích bude Ministerstvo dopravy v rámci formulace příslušného návrhu vyhlášky vycházet z termínů a zeměpisného pokrytí, které předepisuje příloha III směrnice ITS ve znění její novely. Evropský parlament a Rada v této příloze obecně vymezily u jednotlivých 12 kategorií dat, ve vztahu ke kterým pozemním komunikacím se má zajistit jejich dostupnost a přístupnost přes vnitrostátní přístupové místo. Může jít o pozemní komunikace

  • 1. tvořící součást hlavní transevropské silniční sítě, jejichž vlastníkem je výlučně stát,

  • 2. tvořící součást globální transevropské silniční sítě, jejichž vlastníkem je výlučně stát,

  • 3. kategorie dálnice, jejichž vlastníkem je výlučně stát,

  • 4. v podobě tzv. hlavních silnic, které jsou v prostředí České republiky silnicemi I. třídy, jejichž vlastníkem je rovněž výlučně stát,

  • 5. v 10 městech tvořících centra městských uzlů podle unijního nařízení o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě (těmito městy jsou konkrétně Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Praha a Ústí nad Labem), kdy vlastníky komunikací na území těchto měst můžou být různé subjekty, od státu po obce.

Při formulaci návrhu vyhlášky tak bude zohledněno jak zeměpisné pokrytí, k němuž se mají data dle unijního práva vztahovat, tak termíny stanovené unijním právem, k nimž má být jejich dostupnost a přístupnost zajištěna.

  • c) Jednotlivé údaje vztahující se k parkovištím a jejich dostupnosti budou poskytovat rovněž vlastníci pozemních komunikací nebo jejich správci, je-li výkon správy pozemních komunikací zajišťován jejich prostřednictvím. Vychází se zde z § 12 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, dle něhož je veřejné parkoviště stavebně a provozně vymezená plocha místní nebo účelové komunikace anebo samostatná místní nebo účelová komunikace určená ke stání silničního motorového vozidla. I v tomto případě bude Ministerstvo dopravy v rámci formulace příslušného návrhu vyhlášky vycházet z termínů a zeměpisného pokrytí, které předepisuje příloha III směrnice ITS ve znění její novely. Je třeba zdůraznit, že dostupnost a přístupnost přes vnitrostátní přístupové místo mají členské státy zajistit toliko ve vztahu k parkovacím plochám u pozemních komunikací tvořících součást hlavní nebo globální transevropské silniční sítě. Vedle tohoto zeměpisného pokrytí budou při formulaci návrhu vyhlášky rovněž zohledněny termíny stanovené unijním právem, k nimž má být dostupnost a přístupnost dat zajištěna.

K čl. I bodům 4 a 5 (§ 125d odst. 2 a 5 zákona o silničním provozu)

Přestože § 124 odst. 3 zákona o silničním provozu stanoví již ve svém stávajícím znění povinnost Policie České republiky, obecní policie, silničních správních úřadů, správců pozemních komunikací a Hasičského záchranného sboru České republiky poskytovat vybrané informace, zákon nepamatuje na situaci, kdy tato povinnost není splněna. Zatímco u správních orgánů a bezpečnostních sborů lze vycházet z předpokladu dodržování právní úpravy a v případě jejího nedodržení řešení této situace jinými prostředky než prostředky správního trestání, u vlastníků a správců pozemních komunikací je žádoucí skrze formulaci příslušné skutkové podstaty přestupku a odpovídajícího správního trestu zajistit vynutitelnost uložené povinnosti. Navrhuje se proto do § 125d zákona o silničním provozu upravujícího přestupky právnických a podnikajících fyzických osob doplnit přestupek spočívající v tom, že vlastník nebo správce pozemní komunikace v rozporu s § 124 odst. 3 bezodkladně neposkytne Ředitelství silnic a dálnic s. p. aktuální údaje, které mají být vedeny v celostátním dopravním informačním systému. Tato skutková podstata tedy dopadá jak na situaci prvotního neposkytnutí určitého údaje, tak na absenci jeho aktualizace.

Za spáchání uvedeného přestupku bude hrozit pokuta do 100 000 Kč. Takto stanovená horní hranice sazby pokuty bude totožná s hranicí stanovenou u jiných pokut, jejichž uložení hrozí za spáchání obdobných přestupků podle dalších zákonů novelizovaných předloženým návrhem zákona. V souladu se zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich“) přitom bude možné namísto pokuty uložit za spáchání dotčeného přestupku správní trest napomenutí.

Veškeré přestupky v režimu zákona o silničním provozu projednávají dle jeho § 125e odst. 1 obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Bude tomu tak i v případě nově navržené skutkové podstaty přestupku, přičemž je zřejmé, že jeho řešení bude odvislé od oznamování důvodného podezření z přestupku ze strany Ředitelství silnic a dálnic, s. p. I když § 73 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich stanoví oznamovací povinnost „správnímu orgánu“, ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu je takovýmto orgánem i právnická osoba, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy. Předkladatel návrhu zákona považuje za takovouto působnost i kompetenci Ředitelství silnic a dálnic, s. p. vymezenou v navrženém § 124 odst. 3 zákona o silničním provozu.

K čl. II bodu 1 (poznámce pod čarou č. 35 zákona o silniční dopravě)

Navrhuje se v souladu s čl. 48 odst. 3 legislativních pravidel vlády doplnit poznámku pod čarou č. 35 o odkaz na novelu směrnice o ITS. Tato směrnice bude totiž do českého právního řádu provedena i zákonem o silniční dopravě.

K čl. II bodům 2, 3 a 6 (§ 20 odst. 3 a 4 a § 41 odst. 2 zákona o silniční dopravě)

Navrhuje se uložení nové povinnosti vlastníků a správců pozemních komunikací poskytovat bezodkladně Ministerstvu dopravy aktuální údaje o umístění zastávek linkové osobní dopravy, o přístupnosti těchto zastávek a o přístupových cestách k nim a na to navazující povinnosti Ministerstva dopravy obdržené informace zveřejňovat.

Tento návrh navazuje na čl. 6a odst. 1 směrnice o ITS ve znění její novely, který stanoví novou povinnost členských států zajistit, aby data vymezená druhově v příloze III směrnice o ITS ve znění její novely byla v termínech a v rámci zeměpisného pokrytí, které rovněž vymezuje příloha III, jak dostupná, tak přístupná, přičemž přístupnost musí být zajištěna prostřednictvím vnitrostátních přístupových míst. Definice pojmů „dostupnost dat“, „vnitrostátní přístupové místo“ a „přístupnost dat“ obsahuje čl. 4 v bodech 21 až 23 směrnice o ITS ve znění její novely. V příloze III této směrnice je kromě výše uvedených 26 kategorií dat, která budou muset být dostupná a skrze vnitrostátní přístupová místa rovněž přístupná, stanovena též kategorie dat o „umístění zjištěných přístupových uzlů pro všechny druhy pravidelné dopravy, včetně informací o přístupnosti přístupových uzlů a cest v místech přestupu (např. existence výtahů, eskalátorů)“. Pojem přístupový uzel je pak definován v čl. 2 bodu 25 nařízení Komise o poskytování multimodálních informačních služeb o cestování v celé Unii jako „předem určené místo, kde mohou cestující nastoupit do pravidelné dopravy nebo dopravy na vyžádání nebo z ní vystoupit“.

Je tedy zřejmé, že podle unijního práva má Česká republika zajistit dostupnost a přístupnost dat o místech pro nástup a výstup cestujících v rámci silniční, drážní, vodní i letecké přepravy osob, jde-li o přepravu pravidelnou. Podle přílohy III směrnice o ITS ve znění její novely se uvedená povinnost vztahuje od 31. prosince 2026 na přístupové uzly umístěné na území městských uzlů podle unijního nařízení o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě (těmito uzly jsou konkrétně Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Praha a Ústí nad Labem), přičemž od 31. prosince 2028 se vztáhne na celou dopravní síť Evropské unie.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti budou vlastníci pozemních komunikací nebo jejich správci, je-li výkon správy pozemních komunikací zajišťován jejich prostřednictvím, povinni poskytovat ode dne 31. prosince 2026 Ministerstvu dopravy aktuální údaje o umístění zastávek linkové osobní dopravy v jednotlivých směrech vedení spojů na jimi vlastněné nebo spravované pozemní komunikaci na území městského uzlu, o přístupnosti těchto zastávek (zejména z hlediska osob s omezenou schopností pohybu a orientace) a o přístupových cestách k nim. Od 31. prosince 2028 se tato povinnost rozšíří na veškeré zastávky linkové osobní dopravy (tedy nejen na území městských uzlů).

Předmětné údaje následně zveřejní Ministerstvo dopravy (ne však ve výše popsaném celostátním dopravním informačním systému), čímž splní unijní povinnost směřující k zajištění dostupnosti dat a jejich přístupnosti přes vnitrostátní přístupové místo. Zveřejňování údajů se předpokládá prostřednictvím Informačního systému veřejné dopravy.

Údaje, jež se mají v rámci navrženého zákonného vymezení poskytovat, specificky, detailně a konkrétně popíše prováděcí právní předpis v podobě vyhlášky, k jejímuž vydání se navrhuje zmocnit Ministerstvo dopravy. Vedle rozsahu dotčených údajů stanoví vyhláška i způsob poskytování a zveřejňování těchto údajů. Pokud jde o způsob zveřejňování údajů, dotčené zmocnění poslouží i k provedení požadavku provedení požadavku uvedeného v čl. 4 bodech 21 a 23 směrnice o ITS ve znění její novely, dle něhož mají být data dostupná a přístupná v digitálním strojově čitelném formátu.

K výše uvedenému je vhodné dodat, že předkladatel návrhu zákona se rozhodl předmětnou informační povinnost uložit vlastníkům a správcům pozemních komunikací z toho důvodu, že na pozemních komunikacích umísťují dopravní značení vztahující se k zastávkám linkové osobní dopravy. Z titulu správy pozemních komunikací by dotčenými údaji (o umístění zastávek, jejich přístupnosti a přístupových cestách) měli disponovat. Pokud by však některými údaji týkajícími se přístupnosti zastávek či přístupových cest k nim nedisponovali, budou moci požádat organizátory ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o jejich poskytnutí. Současně není smysluplné omezovat rozsah uvedené povinnosti na zastávky nově vzniklé od 31. prosince 2026 nebo na zastávky, u nichž po tomto datu došlo ke změně jejich umístění, přístupnosti nebo přístupových cest (byť by to příloha III směrnice o ITS ve znění její novely umožnila), neboť by následné zveřejňování takovýchto kusých a dílčích informací pro odbornou i širokou veřejnost postrádalo většího přínosu a náklady na zveřejňování informací v takovémto užším rozsahu by byly vynakládané neúčelně.

K čl. II bodům 4 a 5 (§ 35 odst. 8 a 9 a odst. 10 písm. b) zákona o silniční dopravě)

V návaznosti na uložení nové povinnosti vlastníků a správců pozemních komunikací poskytovat Ministerstvu dopravy aktuální údaje o umístění zastávek linkové osobní dopravy, o přístupnosti těchto zastávek a o přístupových cestách k nim se navrhuje do § 35 odst. 8 zákona o silniční dopravě upravujícího přestupky právnických a podnikajících fyzických osob doplnit přestupek spočívající v tom, že vlastník nebo správce pozemní komunikace Ministerstvu dopravy bezodkladně neposkytne stanovené aktuální údaje. Tato skutková podstata tedy dopadá jak na situaci prvotního neposkytnutí určitého údaje, tak na absenci jeho aktualizace, přičemž postižitelné bude i pozdní (nikoli bezodkladné) poskytnutí údajů.

Dále se navrhuje doplnit přestupek postihující organizátora dopravy za to, že neposkytne stanovené aktuální údaje vlastníku nebo správci pozemní komunikace, pokud o to byl požádán.

Za spáchání uvedených přestupků bude hrozit pokuta do 100 000 Kč, přičemž za tímto účelem bylo do zákona o silniční dopravě zavedeno nové pásmo pokuty, kterou lze uložit. Takto stanovená horní hranice sazby pokuty bude totožná s hranicí stanovenou u jiných pokut, jejichž uložení hrozí za spáchání obdobných přestupků podle dalších zákonů novelizovaných předloženým návrhem zákona.

Dotčené přestupky budou projednávat standardně dopravní úřady (tedy krajské úřady) ve smyslu zákona o silniční dopravě. Tyto úřady v rámci rozhodování o udělení licence k provozování vnitrostátní linkové osobní dopravy posuzují žádosti obsahující vymezení trasy linky, včetně zastávek pro nástup a výstup cestujících, posuzují, zda bylo označení zastávek na trase linky ve směru vedení spojů stanoveno nebo umístěno místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, a v rozhodnutí o udělení licence uvádí trasu linky, včetně zastávek pro nástup a výstup cestujících. V případě rozhodování o udělení licence k provozování mezinárodní linkové osobní dopravy vydávají dopravní úřady závazná stanoviska. S ohledem na to, že aktuální údaje mají povinnost vlastníci a správci pozemních komunikací poskytovat Ministerstvu dopravy, bude řešení dotčených přestupků odvislé od spolupráce s tímto ministerstvem. Z § 73 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich vyplývá přitom i pro Ministerstvo dopravy povinnost oznamovat důvodné podezření z přestupku.

K čl. III bodu 1 (poznámce pod čarou č. 1 zákona o dráhách)

Navrhuje se v souladu s čl. 48 odst. 3 legislativních pravidel vlády doplnit poznámku pod čarou č. 1 o odkaz na novelu směrnice o ITS. Tato směrnice bude totiž do českého právního řádu provedena i zákonem o dráhách.

K čl. III bodům 2 až 4 (§ 22 odst. 1 písm. f) a odst. 5 zákona o dráhách)

Navrhuje se uložení nové povinnosti vybraných provozovatelů dráhy poskytovat Ministerstvu dopravy bezodkladně aktuální údaje o umístění stanic, zastávek a nástupišť, o přístupnosti těchto stanic, zastávek a nástupišť a o přístupových cestách k nim a na to navazující povinnosti Ministerstva dopravy obdržené informace zveřejňovat.

Tento návrh navazuje na čl. 6a odst. 1 směrnice o ITS ve znění její novely, který stanoví novou povinnost členských států zajistit, aby data vymezená druhově v příloze III směrnice o ITS ve znění její novely byla v termínech a v rámci zeměpisného pokrytí, které rovněž vymezuje příloha III, jak dostupná, tak přístupná, přičemž přístupnost musí být zajištěna prostřednictvím vnitrostátních přístupových míst. Definice pojmů „dostupnost dat“, „vnitrostátní přístupové místo“ a „přístupnost dat“ obsahuje čl. 4 v bodech 21 až 23 směrnice o ITS ve znění její novely. V příloze III této směrnice je kromě výše uvedených 26 kategorií dat, která budou muset být dostupná a skrze vnitrostátní přístupová místa rovněž přístupná, stanovena též kategorie dat o „umístění zjištěných přístupových uzlů pro všechny druhy pravidelné dopravy, včetně informací o přístupnosti přístupových uzlů a cest v místech přestupu (např. existence výtahů, eskalátorů)“. Pojem přístupový uzel je pak definován v čl. 2 bodu 25 nařízení Komise o poskytování multimodálních informačních služeb o cestování v celé Unii jako „předem určené místo, kde mohou cestující nastoupit do pravidelné dopravy nebo dopravy na vyžádání nebo z ní vystoupit“.

Je tedy zřejmé, že podle unijního práva má Česká republika zajistit dostupnost a přístupnost dat o místech pro nástup a výstup cestujících v rámci silniční, drážní, vodní i letecké přepravy osob, jde-li o přepravu pravidelnou. Podle přílohy III směrnice o ITS ve znění její novely se uvedená povinnost vztahuje od 31. prosince 2026 na přístupové uzly umístěné na území městských uzlů podle unijního nařízení o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě (těmito uzly jsou konkrétně Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Praha a Ústí nad Labem), přičemž od 31. prosince 2028 se vztáhne na celou dopravní síť Evropské unie.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti budou provozovatelé dráhy povinni poskytovat ode dne 31. prosince 2026 Ministerstvu dopravy aktuální údaje o umístění stanic, zastávek a nástupišť v jednotlivých směrech vedení spojů na jimi provozované dráze na území městského uzlu, o přístupnosti těchto stanic, zastávek a nástupišť (zejména z hlediska osob s omezenou schopností pohybu a orientace) a o přístupových cestách k nim. Od 31. prosince 2028 se tato povinnost rozšíří na veškeré stanice, zastávky a nástupiště (tedy nejen na území městských uzlů).

Předmětné údaje následně zveřejní Ministerstvo dopravy, čímž splní unijní povinnost směřující k zajištění dostupnosti dat a jejich přístupnosti přes vnitrostátní přístupové místo. Zveřejňování údajů se předpokládá prostřednictvím Informačního systému veřejné dopravy. Údaje, jež se mají v rámci navrženého zákonného vymezení poskytovat, specificky, detailně a konkrétně popíše prováděcí právní předpis v podobě vyhlášky, k jejímuž vydání se navrhuje zmocnit Ministerstvo dopravy. Vedle rozsahu dotčených údajů stanoví vyhláška i způsob poskytování a zveřejňování těchto údajů. Pokud jde o způsob zveřejňování údajů, dotčené zmocnění poslouží i k provedení požadavku uvedeného v čl. 4 bodech 21 a 23 směrnice o ITS ve znění její novely, dle něhož mají být data dostupná a přístupná v digitálním strojově čitelném formátu.

K výše uvedenému je vhodné dodat, že předkladatel návrhu zákona se rozhodl předmětnou informační povinnost uložit provozovatelům dráhy (a nikoli provozovatelům zařízení služeb) z toho důvodu, že je jejich povinností zajistit, aby dopravce mohl použít dráhu v rozsahu přístupových komunikací pro cestující a pro přepravu věcí včetně dopravních ploch (to vyplývá z § 2 odst. 1 písm. a) a bodu 6 odst. 1 přílohy vyhlášky č. 76/2017 Sb., o obsahu a rozsahu služeb poskytovaných dopravci provozovatelem dráhy a provozovatelem zařízení služeb). Samotné zajištění přístupu od vstupu do železniční stanice až na nástupiště spadá do minimálního přístupového balíku, je tedy ze strany dopravců hrazeno provozovatelům dráhy v rámci platby za použití dopravní cesty. Podle § 23 odst. 1 písm. f) zákona o dráhách vede provozovatel dráhy seznam součástí provozovaných drah, kterými jsou i budovy a zařízení určené k uspokojování přepravních potřeb a poskytování služeb spojených s přepravou veřejnosti (to vyplývá z § 9 písm. i) vyhlášky č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, ve znění pozdějších předpisů). Navíc, uložená povinnost se týká i nástupišť, jejichž provoz zajišťují přímo provozovatelé dráhy (nikoli provozovatelé zařízení služeb). Z těchto důvodů by provozovatelé dráhy dotčenými údaji (o umístění stanic, zastávek a nástupišť, jejich přístupnosti a přístupových cestách) měli disponovat.

Současně není smysluplné omezovat rozsah uvedené povinnosti na stanice, zastávky či nástupiště nově vzniklé od 31. prosince 2026 nebo na stanice, zastávky či nástupiště, u nichž po tomto datu došlo ke změně jejich umístění, přístupnosti nebo přístupových cest (byť by to příloha III směrnice o ITS ve znění její novely umožnila), neboť by následné zveřejňování takovýchto kusých a dílčích informací pro odbornou i širokou veřejnost postrádalo většího přínosu a náklady na zveřejňování informací v takovémto užším rozsahu by byly vynakládané neúčelně.

K čl. III bodům 5 až 10 (§ 51 odst. 4 písm. g) a odst. 10 písm. b) až e) a § 52a odst. 1 písm. b) zákona o dráhách)

V návaznosti na uložení nové povinnosti provozovatelů dráhy poskytovat Ministerstvu dopravy bezodkladně aktuální údaje o umístění stanic, zastávek a nástupišť, o přístupnosti těchto stanic, zastávek a nástupišť a o přístupových cestách k nim se navrhuje do § 51 odst. 4 zákona o dráhách upravujícího přestupky právnických a podnikajících fyzických osob doplnit přestupek spočívající v tom, že provozovatel dráhy Ministerstvu dopravy bezodkladně neposkytne stanovené aktuální údaje. Tato skutková podstata tedy dopadá jak na situaci prvotního neposkytnutí určitého údaje, tak na absenci jeho aktualizace, přičemž postižitelné bude i pozdní (nikoli bezodkladné) poskytnutí údajů.

Za spáchání uvedeného přestupku bude hrozit pokuta do 100 000 Kč, což odpovídá jednomu ze stávajících pásem pokuty, kterou lze dle zákona o dráhách uložit právnickým či podnikajícím fyzickým osobám. Takto stanovená horní hranice sazby pokuty bude totožná s hranicí stanovenou u jiných pokut, jejichž uložení hrozí za spáchání obdobných přestupků podle dalších zákonů novelizovaných předloženým návrhem zákona.

Dotčený přestupek bude projednávat standardně Drážní úřad. Pouze v případě dráhy tramvajové, trolejbusové, lanové nebo speciální budou příslušné obecní úřady (podle § 52a odst. 1, § 54 odst. 2 a § 57 zákona o dráhách). S ohledem na to, že aktuální údaje mají povinnost vlastníci a správci pozemních komunikací poskytovat Ministerstvu dopravy, bude řešení dotčených přestupků odvislé od spolupráce s tímto ministerstvem, jenž je nadřízeným správním orgánem vůči Drážnímu úřadu. Z § 73 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich vyplývá přitom i pro Ministerstvo dopravy povinnost oznamovat důvodné podezření z přestupku.

V návaznosti na vložení nového pododstavce (písm. g)) do § 51 odst. 4 zákona o dráhách je navrženo též navazující přečíslování souvisejících odkazů.

K čl. IV bodu 1 (poznámce pod čarou č. 1 zákona o vnitrozemské plavbě)

Navrhuje se v souladu s čl. 48 odst. 3 legislativních pravidel vlády doplnit poznámku pod čarou č. 1 o odkaz na novelu směrnice o ITS. Tato směrnice bude totiž do českého právního řádu provedena i zákonem o vnitrozemské plavbě.

K čl. IV bodům 2 až 7 a 17 (§ 7 odst. 4 a 7, § 8a odst. 8 a 11 a § 52 odst. 1 zákona o vnitrozemské plavbě)

Navrhuje se uložení nových povinností provozovatelů pozemní části vybraných přístavů nebo přístavišť poskytovat Ministerstvu dopravy bezodkladně aktuální údaje o umístění přístavů a přístavišť, o přístupnosti těchto přístavů a přístavišť a o přístupových cestách k nim a na to navazující povinnosti Ministerstva dopravy obdržené informace zveřejňovat.

Tento návrh navazuje na čl. 6a odst. 1 směrnice o ITS ve znění její novely, který stanoví novou povinnost členských států zajistit, aby data vymezená druhově v příloze III směrnice o ITS ve znění její novely byla v termínech a v rámci zeměpisného pokrytí, které rovněž vymezuje příloha III, jak dostupná, tak přístupná, přičemž přístupnost musí být zajištěna prostřednictvím vnitrostátních přístupových míst. Definice pojmů „dostupnost dat“, „vnitrostátní přístupové místo“ a „přístupnost dat“ obsahuje čl. 4 v bodech 21 až 23 směrnice o ITS ve znění její novely. V příloze III této směrnice je kromě výše uvedených 26 kategorií dat, která budou muset být dostupná a rovněž skrze vnitrostátní přístupová místa přístupná, stanovena též kategorie dat o „umístění zjištěných přístupových uzlů pro všechny druhy pravidelné dopravy, včetně informací o přístupnosti přístupových uzlů a cest v místech přestupu (např. existence výtahů, eskalátorů)“. Pojem přístupový uzel je pak definován v čl. 2 bodu 25 nařízení Komise o poskytování multimodálních informačních služeb o cestování v celé Unii jako „předem určené místo, kde mohou cestující nastoupit do pravidelné dopravy nebo dopravy na vyžádání nebo z ní vystoupit“.

Je tedy zřejmé, že podle unijního práva má Česká republika zajistit dostupnost a přístupnost dat o místech pro nástup a výstup cestujících v rámci silniční, drážní, vodní i letecké přepravy osob, jde-li o přepravu pravidelnou. Podle přílohy III směrnice o ITS ve znění její novely se uvedená povinnost vztahuje od 31. prosince 2026 na přístupové uzly umístěné na území městských uzlů podle unijního nařízení o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě (těmito uzly jsou konkrétně Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Praha a Ústí nad Labem), přičemž od 31. prosince 2028 se vztáhne na celou dopravní síť Evropské unie.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti budou provozovatelé pozemní části přístavů nebo přístavišť povinni poskytovat ode dne 31. prosince 2026 Ministerstvu dopravy aktuální údaje o umístění jimi provozovaných přístavů a přístavišť na území městského uzlu, o přístupnosti těchto přístavů a přístavišť (zejména z hlediska osob s omezenou schopností pohybu a orientace) a o přístupových cestách k nim. Od 31. prosince 2028 se tato povinnost rozšíří na veškeré přístavy a přístaviště (tedy nejen na území městských uzlů). Nicméně před i po 31. prosinci 2028 půjde s ohledem na požadavky unijního práva jen o ty přístavy a přístaviště, které jsou využívány pro přepravu cestujících podle jízdního řádu (zákon o vnitrozemské plavbě na rozdíl od zákona o civilním letectví nerozlišuje mezi pravidelnou a nepravidelnou přepravou osob).

Předmětné údaje následně zveřejní Ministerstvo dopravy, čímž splní unijní povinnost směřující k zajištění dostupnosti dat a jejich přístupnosti přes vnitrostátní přístupové místo.

Údaje, jež se mají v rámci navrženého zákonného vymezení poskytovat, specificky, detailně a konkrétně popíše prováděcí právní předpis v podobě vyhlášky, k jejímuž vydání se navrhuje zmocnit Ministerstvo dopravy. Vedle rozsahu dotčených údajů stanoví vyhláška i způsob poskytování a zveřejňování těchto údajů. Pokud jde o způsob zveřejňování údajů, dotčené zmocnění poslouží i k provedení požadavku uvedeného v čl. 4 bodech 21 a 23 směrnice o ITS ve znění její novely, dle něhož mají být data dostupná a přístupná v digitálním strojově čitelném formátu.

K výše uvedenému je vhodné dodat, že předkladatel návrhu zákona se rozhodl předmětnou informační povinnost uložit provozovatelům přístavů nebo přístavišť, jelikož by dotčenými údaji (o umístění přístavů či přístavišť, jejich přístupnosti a přístupových cestách) měli s ohledem na jimi vykonávanou podnikatelskou činnost disponovat. Lze předpokládat, že provozovatelé přístavů uvedenou povinností v praxi zatíženi nebudou, jelikož fakticky dochází k nástupu a výstupu cestujících v obvodu existujících veřejných přístavů jen ve výjimečných případech, neboť tyto přístavy slouží primárně pro nákladní přepravu a jejich umístění je často mimo lokality, kde existuje zájem o nástup či výstup cestujících.

Současně není smysluplné omezovat rozsah uvedené povinnosti na přístavy či přístaviště nově vzniklé od 31. prosince 2026 nebo na přístavy a přístaviště, u nichž po tomto datu došlo ke změně jejich umístění, přístupnosti nebo přístupových cest (byť by to příloha III směrnice o ITS ve znění její novely umožnila), neboť by následné zveřejňování takovýchto kusých a dílčích informací pro odbornou i širokou veřejnost postrádalo většího přínosu a náklady na zveřejňování informací v takovémto užším rozsahu by byly vynakládané neúčelně.

K čl. IV bodům 8 až 16 (§ 43 odst. 1 písm. b) a odst. 15 písm. a) až c) a e) a § 44 odst. 1 písm. b) a odst. 16 písm. c) až e) zákona o vnitrozemské plavbě)

V návaznosti na uložení nové povinnosti provozovatelům pozemní části přístavů nebo provozovatelům přístavišť poskytovat Ministerstvu dopravy bezodkladně aktuální údaje o umístění přístavů a přístavišť, o přístupnosti těchto přístavů a přístavišť a o přístupových cestách k nim se navrhuje do § 43 odst. 1 a § 44 odst. 1 zákona o vnitrozemské plavbě upravujících přestupky fyzických a právnických osob doplnit přestupek spočívající v tom, že provozovatel přístavu nebo přístaviště Ministerstvu dopravy bezodkladně neposkytne stanovené aktuální údaje. Tyto skutkové podstaty tedy dopadají jak na situaci prvotního neposkytnutí určitého údaje, tak na absenci jeho aktualizace, přičemž postižitelné bude i pozdní (nikoli bezodkladné) poskytnutí údajů.

Za spáchání uvedeného přestupku bude hrozit pokuta do 100 000 Kč, což odpovídá jednomu ze stávajících pásem pokuty, kterou lze dle zákona o vnitrozemské plavbě uložit. Takto stanovená horní hranice sazby pokuty bude totožná s hranicí stanovenou u jiných pokut, jejichž uložení hrozí za spáchání obdobných přestupků podle dalších zákonů novelizovaných předloženým návrhem zákona.

Dotčený přestupek bude projednávat standardně Státní plavební správa. S ohledem na to, že aktuální údaje mají povinnost provozovatelé přístavů nebo přístavišť poskytovat Ministerstvu dopravy, bude řešení dotčených přestupků odvislé od spolupráce s tímto ministerstvem, jenž je nadřízeným správním orgánem vůči Státní plavební správě. Z § 73 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich vyplývá přitom i pro Ministerstvo dopravy povinnost oznamovat důvodné podezření z přestupku.

V návaznosti na vložení nového pododstavce (písm. b)) do § 43 odst. 1 a do § 44 odst. 1 zákona o vnitrozemské plavbě je navrženo též navazující přečíslování souvisejících odkazů.

K čl. V bodu 1 (poznámce pod čarou č. 1 zákona o pozemních komunikacích)

Navrhuje se v souladu s čl. 48 odst. 3 legislativních pravidel vlády doplnit poznámku pod čarou č. 1 o odkaz na novelu směrnice o ITS. Tato směrnice bude totiž do českého právního řádu provedena i zákonem o pozemních komunikacích.

K čl. V bodu 2 (§ 39a odst. 5 zákona o pozemních komunikacích)

Čl. 6 odst. 6 pododstavec třetí směrnice o ITS ve znění její novely stanoví, že členské státy mohou určit jeden nebo více subjektů příslušných k posuzování souladu s požadavky stanovenými ve specifikacích. Toto ustanovení ve směrnici Evropského parlamentu a Rady navazuje na jednotlivé články obsažené v tzv. specifikacích, tedy vybraných nařízeních Evropské komise přijatých v přenesené pravomoci, která jsou vyjmenována v obecné části této důvodové zprávy. Navrhuje se ve smyslu čl. 6 odst. 6 pododstavce třetího směrnice o ITS ve znění její novely stanovit, že posuzování souladu s požadavky stanovenými specifikacemi provádí právnická osoba zřízená nebo založená Ministerstvem dopravy, kterou k tomu Ministerstvo dopravy pověří. Předkladatel návrhu zákona počítá s tím, že touto osobou bude Centrum dopravního výzkumu, v. v. i. Jde o veřejnou výzkumnou instituci, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo dopravy. Tato instituce disponuje potřebnými odbornými, organizačními, materiálními i personálními kapacitami pro výkon dotčené činnosti. Klíčová pravidla pro posuzování souladu s požadavky stanovenými specifikacemi a související povinnosti jednotlivců pak stanoví samotné specifikace.

V dané souvislosti je vhodné upozornit na rozdíl mezi posuzováním shody na jedné straně a posuzováním souladu s požadavky stanovenými specifikacemi na straně druhé. Byť oba instituty znějí podobně, a bohužel ani český překlad druhého ze zmíněných institutů není v některých specifikacích přesný (ve srovnání s jejich anglickým zněním), je vhodné mezi nimi rozlišovat. Výše zmíněný článek čl. 6 odst. 6 směrnice o ITS ve znění její novely zmiňuje v pododstavci druhém „posuzování shody“ (v anglickém znění jde o „conformity assessment“), zatímco v pododstavci třetím je dílčí regulace „posuzování souladu s požadavky stanovenými ve specifikacích“ (v anglickém znění jde o „assessment of compliance with the requirements set out in the specifications“). Smysl posuzování shody je popsán v bodě 26 preambule novely směrnice o ITS, tento proces se týká složek (v anglickém znění „constituents“) inteligentních dopravních systémů, směřuje k zajištění jejich bezpečnosti, funkčnosti a interoperability a vychází z pravidel obsažených v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS, včetně stanovení modulů pro jednotlivé fáze posuzování shody. Posuzování souladu s požadavky stanovenými ve specifikacích se pak vztahuje k způsobu sběru, poskytování, výměny, šíření nebo aktualizace dat, může zahrnovat i posouzení prohlášení souladu s požadavky nebo provedení namátkových kontrol a nevychází z výše zmíněného rozhodnutí č. 768/2008/ES (nepočítá ani s moduly pro posuzování). Zatímco § 39a odst. 3 a 4 zákona o pozemních komunikacích dopadá na součásti inteligentního dopravního systému a posouzení jeho shody dle určité specifikace, nově navržený § 39a odst. 5 se vztahuje k posuzování souladu s požadavky stanovenými specifikací.

K čl. V bodům 3 a 4 (§ 39a odst. 6 zákona o pozemních komunikacích)

Čl. 10 odst. 3 a 4 směrnice o ITS ve znění její novely stanoví nová pravidla ochrany osobních údajů směřující k jejich anonymizaci a pseudonymizaci. Dle nich platí, že a) je-li anonymizace technicky proveditelná a lze-li účelů zpracování dat dosáhnout pomocí anonymizovaných údajů, použijí se anonymizované údaje, a b) není-li anonymizace technicky proveditelná nebo nelze-li účelů zpracování dat dosáhnout pomocí anonymizovaných údajů, údaje se pseudonymizují za předpokladu, že pseudonymizace je technicky proveditelná a účelů zpracování dat lze dosáhnout použitím pseudonymizovaných údajů.

Směrnice o ITS ve znění její novely neobsahuje definici anonymizace ani pseudonymizace. Zatímco význam prvního z uvedených pojmů je zřejmý a užívají jej běžně i české právní předpisy, pojem pseudonymizace specificky definuje čl. 4 bod 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). „Pseudonymizací“ se rozumí zpracování osobních údajů tak, že již nemohou být přiřazeny konkrétnímu subjektu údajů bez použití dodatečných informací, pokud jsou tyto dodatečné informace uchovávány odděleně a vztahují se na ně technická a organizační opatření, aby bylo zajištěno, že nebudou přiřazeny identifikované či identifikovatelné fyzické osobě.

Navrhuje se shora uvedená pravidla provést i do zákona o pozemních komunikacích s učiněním normativního odkazu na obecné nařízení o ochraně osobních údajů. S uplatněním tohoto pravidla lze nicméně počítat spíše u jiných typů dat, než na která dopadá příloha III směrnice o ITS ve znění její novely a potažmo jiné části návrhu zákona. Nepředpokládá se totiž, že by poskytování údajů o obecné, místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích, parkovištích a jejich dostupnosti, situacích v provozu na pozemních komunikacích nebo místech pro pravidelný nástup a výstup cestujících v rámci přepravy osob zahrnovalo zpracovávání osobních údajů.

Současně se v této souvislosti aktualizuje odkaz na předpisy upravující ochranu osobních údajů, tj. odkazuje se na obecné nařízení o ochraně osobních údajů a zákon o zpracování osobních údajů.

K čl. VI bodu 1 (poznámce pod čarou č. 1 zákona o civilním letectví)

Navrhuje se v souladu s čl. 48 odst. 3 legislativních pravidel vlády doplnit poznámku pod čarou č. 1 o odkaz na novelu směrnice o ITS. Tato směrnice bude totiž do českého právního řádu provedena i zákonem o civilním letectví.

K čl. VI bodům 2, 3 a 10 (§ 31 odst. 3 a 4 a § 102 odst. 1 zákona o civilním letectví)

Navrhuje se uložení nové povinnosti provozovatelů vybraných letišť poskytovat Ministerstvu dopravy bezodkladně aktuální údaje o umístění letišť, o přístupnosti těchto letišť a o přístupových cestách k nim a na to navazující povinnosti Ministerstva dopravy obdržené informace zveřejňovat.

Tento návrh navazuje na čl. 6a odst. 1 směrnice o ITS ve znění její novely, který stanoví novou povinnost členských států zajistit, aby data vymezená druhově v příloze III směrnice o ITS ve znění její novely byla v termínech a v rámci zeměpisného pokrytí, které rovněž vymezuje příloha III, jak dostupná, tak přístupná, přičemž přístupnost musí být zajištěna prostřednictvím vnitrostátních přístupových míst. Definice pojmů „dostupnost dat“, „vnitrostátní přístupové místo“ a „přístupnost dat“ obsahuje čl. 4 v bodech 21 až 23 směrnice o ITS ve znění její novely. V příloze III této směrnice je kromě výše uvedených 26 kategorií dat, která budou muset být dostupná a skrze vnitrostátní přístupová místa rovněž přístupná, stanovena též kategorie dat o „umístění zjištěných přístupových uzlů pro všechny druhy pravidelné dopravy, včetně informací o přístupnosti přístupových uzlů a cest v místech přestupu (např. existence výtahů, eskalátorů)“. Pojem přístupový uzel je pak definován v čl. 2 bodu 25 nařízení Komise o poskytování multimodálních informačních služeb o cestování v celé Unii jako „předem určené místo, kde mohou cestující nastoupit do pravidelné dopravy nebo dopravy na vyžádání nebo z ní vystoupit“.

Je tedy zřejmé, že podle unijního práva má Česká republika zajistit dostupnost a přístupnost dat o místech pro nástup a výstup cestujících v rámci silniční, drážní, vodní i letecké přepravy osob, jde-li o přepravu pravidelnou. Podle přílohy III směrnice o ITS ve znění její novely se uvedená povinnost vztahuje od 31. prosince 2026 na přístupové uzly umístěné na území městských uzlů podle unijního nařízení o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě (těmito uzly jsou konkrétně Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Praha a Ústí nad Labem), přičemž od 31. prosince 2028 se vztáhne na celou dopravní síť Evropské unie.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti budou provozovatelé letišť povinni poskytovat ode dne 31. prosince 2026 Ministerstvu dopravy aktuální údaje o umístění jimi provozovaných letišť na území městského uzlu, o přístupnosti těchto letišť (zejména z hlediska osob s omezenou schopností pohybu a orientace) a o přístupových cestách k nim. Od 31. prosince 2028 se tato povinnost rozšíří na veškerá letiště (tedy nejen na území městských uzlů). Nicméně před i po 31. prosinci 2028 půjde s ohledem na požadavky unijního práva jen o ta letiště, na nichž je provozována pravidelná obchodní letecká doprava osob.

Předmětné údaje následně zveřejní Ministerstvo dopravy, čímž splní unijní povinnost směřující k zajištění dostupnosti dat a jejich přístupnosti přes vnitrostátní přístupové místo.

Údaje, jež se mají v rámci navrženého zákonného vymezení poskytovat, specificky, detailně a konkrétně popíše prováděcí právní předpis v podobě vyhlášky, k jejímuž vydání se navrhuje zmocnit Ministerstvo dopravy. Vedle rozsahu dotčených údajů stanoví vyhláška i způsob poskytování a zveřejňování těchto údajů. Pokud jde o způsob zveřejňování údajů, dotčené zmocnění poslouží i k provedení požadavku uvedeného v čl. 4 bodech 21 a 23 směrnice o ITS ve znění její novely, dle něhož mají být data dostupná a přístupná v digitálním strojově čitelném formátu.

K výše uvedenému je vhodné dodat, že předkladatel návrhu zákona se rozhodl předmětnou informační povinnost uložit provozovatelům letišť, jelikož by dotčenými údaji (o umístění letišť, jejich přístupnosti a přístupových cestách) měli s ohledem na jimi vykonávanou podnikatelskou činnost disponovat. Lze předpokládat, že tato povinnost se bude vztahovat na jednotky letišť v České republice.

Současně není smysluplné omezovat rozsah uvedené povinnosti na letiště nově vzniklá od 31. prosince 2026 nebo na letiště, u nichž po tomto datu došlo ke změně jejich umístění, přístupnosti nebo přístupových cest (byť by to příloha III směrnice o ITS ve znění její novely umožnila), neboť by následné zveřejňování takovýchto kusých a dílčích informací pro odbornou i širokou veřejnost postrádalo většího přínosu a náklady na zveřejňování informací v takovémto užším rozsahu by byly vynakládané neúčelně.

K čl. VI bodům 4 až 9 (§ 93 odst. 2 písm. d) a odst. 5 písm. a), c), d) a f) a § 94 odst. 1 písm. a) bodu 2 a písm. e) zákona o civilním letectví)

V návaznosti na uložení nové povinnosti provozovatelům letišť poskytovat Ministerstvu dopravy bezodkladně aktuální údaje o umístění letišť, o přístupnosti těchto letišť a o přístupových cestách k nim se navrhuje do § 93 odst. 2 písm. d) zákona o civilním letectví upravujícího přestupky právnických a podnikajících fyzických osob doplnit přestupek spočívající v tom, že provozovatel letiště Ministerstvu dopravy bezodkladně neposkytne stanovené aktuální údaje. Tato skutková podstata tedy dopadá jak na situaci prvotního neposkytnutí určitého údaje, tak na absenci jeho aktualizace, přičemž postižitelné bude i pozdní (nikoli bezodkladné) poskytnutí údajů.

Za spáchání uvedeného přestupku bude hrozit pokuta do 100 000 Kč, což odpovídá jednomu ze stávajících pásem pokuty, kterou lze dle zákona o civilním letectví uložit. Takto stanovená horní hranice sazby pokuty bude totožná s hranicí stanovenou u jiných pokut, jejichž uložení hrozí za spáchání obdobných přestupků podle dalších zákonů novelizovaných předloženým návrhem zákona.

Dotčený přestupek bude projednávat standardně Úřad pro civilní letectví. S ohledem na to, že aktuální údaje mají povinnost provozovatelé letišť poskytovat Ministerstvu dopravy, bude řešení dotčených přestupků odvislé od spolupráce s tímto ministerstvem, jenž je nadřízeným správním orgánem vůči Úřadu pro civilní letectví. Z § 73 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich vyplývá přitom i pro Ministerstvo dopravy povinnost oznamovat důvodné podezření z přestupku.

V návaznosti na vložení nového bodu (bodu 1) do § 93 odst. 2 písm. d) zákona o civilním letectví je navrženo též navazující přečíslování souvisejících odkazů.

K čl. VII (účinnosti)

Navrhuje se, aby navržený zákon nabyl účinnosti dne 1. července 2026, v souladu s požadavkem na jednotná data účinnosti dle § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů. Uvedené datum účinnosti je navrhováno přesto, že transpoziční lhůta novely směrnice o ITS uplynula dne 21. prosince 2025. Nastavené datum souvisí s ukončením 9. volebního období Poslanecké sněmovny a s předpokládanou délkou legislativního procesu v rámci nového volebního období dolní komory Parlamentu České republiky.

Příloha III směrnice o ITS ve znění její novely předpokládá postupný náběh povinnosti členských států zajistit dostupnost a přístupnost 27 kategorií dat, a to k termínům 31. prosince 2025, 2026, 2027 a 2028. U 26 kategorií těchto dat stanoví teprve předpokládaná vyhláška k zákonu o silničním provozu (dle zmocnění navrženého v § 124 odst. 3), které konkrétní subjekty budou k jakým datům a ve vztahu k jakým pozemním komunikacím poskytovat Ředitelství silnic a dálnic s. p. relevantní údaje o místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích, o parkovištích a jejich dostupnosti a o situaci v provozu na pozemních komunikacích. S tím pak bude spjato i zveřejnění dotčených údajů.

Pokud jde o kategorii dat o umístění přístupových uzlů pro všechny druhy pravidelné dopravy, včetně informací o přístupnosti přístupových uzlů a cest v místech přestupu, členské státy mají zajistit jejich dostupnost a přístupnost od 31. prosince 2026 u přístupových uzlů umístěných na území městských uzlů podle unijního nařízení o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě a od 31. prosince 2028 u zbytku své dopravní sítě. Tomu odpovídají data odložené účinnosti navržených změn zákona o silniční dopravě, zákona o dráhách, zákona o vnitrozemské plavbě a zákona o civilním letectví. ⁠​‌​‌​​‌‌​‌​​‌​​​⁠

Ivan Bednárik, MBA

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací